Odpověď je jasná: Protože jsem to viděl v praxi v Německu
Německo
Měli jsme tam příbuzné, potomky babiččiny sestry, vdané do německé rodiny. Po válce byli všichni přeživší odsunuti do východní zóny (což bylo příznivé pro možnost kontaktů). Po nějaké době si obě části naší rodiny začaly dopisovat a později se vzájemně i navštěvovat. Takže nakonec jsem v tom Německu, i po sjednocení, byl a zálohování jsem viděl v praxi.
Co je na tom německém systému špatné?
- Láhev lze vrátit jen v určitých typech obchodů, blízkých nebo totožných s obchodem, kde byla zakoupena (patřících pod jednoho majitele, nebo majících nějaké mezimajitelské smlouvy) a jen v konkrétní spolkové zemi, v níž byla zakoupena. Problém nastane např. tehdy, když si koupíte láhev s pitím někde na cestě, třeba u benzínky. Pak vám záloha propadne.
- Všechny láhve jsou potištěny individuálním čárkovým kódem, který umožňuje ono omezení vracení, popsané v předchozím bodu. Pro vrácení musí být tento kód čitelný. Je ovšem záměrně tištěn snadno rozmazatelnou a vodorozpustnou barvou, takže hrozí zcela reálně znečitelnění tohoto kódu už pouhým orosením po vyjmutí láhve z ledničky. Při jakékoli manipulaci s lahví je nutno dávat úzkostlivý pozor na to, aby se člověk rukou nebo nějakým předmětem nedotkl čárkového kódu, protože to vede k jeho poškození. Nějaké popíjení z lahve za tmy, třeba u televize, vede k jeho zničení (a tím i propadnutí zálohy) prakticky s jistotou.
- Němci jsou stádo ovcí, které se nechají tímto systémem bez odporu okrádat. Tento systém je opravdu financován prakticky výlučně z toho, že určité procento lahví nebude možno vrátit a záloha propadne. Podobný "model financování" přiznávají beze studu i ti, kteří by rádi takový systém okrádání občanů (protože o nic jiného se tu nejedná) zavedli i u nás. Všude tam, kde se vracejí láhve a vyplácejí zálohy, jsou v Německu velké kontejnery na odhazování lahví, které systém odmítne. A okrádané německé ovce je tam poslušně vyhazují.
U nás
Obávám se, že u nás by tato zlodějina prostě nefungovala, a ti okrádaní by nejspíš (alespoň ti, co ještě nezhovaděli ekologickou lživou propagandou) tu láhev hodili někam, kde by té "zlodějské ekologii" co nejvíc uškodila. Třeba do rezervace apod. A pokud by to bylo nějak ošetřeno stylem "napřed odebereme vaši PET láhev a pak se rozhodneme, jestli vás okrademe nebo ne", pak by do té "ekologie" šel nejspíš nějaký nezálohovaný plast.
Navíc je u nás procentuálně vraceno vyšší množství plastů než v tom Německu, takže náš systém sběru a recyklace plastů funguje. Existuje stará vojenská zásada, která praví, že se člověk nemá pokoušet opravovat něco, co funguje. Je to logické a správné. Bude-li se do těch plastů nějak zasahovat, může se snadno stát, že se zavedením záloh na PET láhve se zpětná návratnost plastů zhorší. Dokonce se to může stát i tehdy, když nedojde k sabotování tohoto systému okradenými zákazníky.
Hodnocení ekologie
Obávám se, že podobné akce (zdaleka nejde jen o dosud naštěstí neuskutečněné zálohování PET lahví) nutně vedou ty občany, kteří nejsou totální blbečci stávkující s totálně vymytými mozky lživou ekologickou propagandou "za budoucnost", k závěru, že ekologie není nic jiného než systém, zajišťující sprosté okrádání občanů lidmi a organizacemi, napojenými na "ekologii".
Jakákoli další akce tohoto druhu (a tou by zavedení zálohování PET lahví podle německého modelu jednoznačně bylo) dále zhorší pozici ekologie a ekologických problémů na hodnotovém žebříčku naší populace a může poškodit i těch několik málo smysluplných a pozitivně zaměřených ekologických aktivit, které u nás, kupodivu (většinou ve stínu nelibosti profesionálních ekologických agitátorů, tuzemských i EUrounijních) také ještě existují.
Alternativa
Jistěže by nebyl problém zavedení zálohování i těch PET lahví úplně stejného, jaké funguje, a úspěšně, po mnoho let u lahví skleněných. Tj. láhev vám vezmou všichni, kdo prodávají nápoje ve stejném typu lahví, s jedinou podmínkou - že není mechanicky poškozená (což by v podstatě u té PET láhve nemuselo ani být, protože se nemyje pro nové naplnění, ale je "rozšmelcována" na druhotnou plastovou surovinu nižší kvality). Na tomto systému by se ovšem nedalo nijak vydělat, jedině tím stylem, že vracená částka by byla o nějakou rozumnou hodnotu nižší než záloha s tím, že rozdíl by se definoval jako poplatek za recyklaci té lahve. Musel by se ovšem stanovit natolik rozumně, aby z toho netrčela zjevná nepřiměřenost (a tudíž zase ta zlodějina). A dalo by se to vyřešit i tak, že limonáda v PET láhvi by byla o nějaké haléře na litr dražší než v jiné adjustaci a rozdíl by dotoval recyklaci.
Německý model zálohování PET lahví není nic jiného než čirá zlodějina, jejíž koryfejové navíc bezostyšně přiznávají, že významnou složkou financování je "určité procento nevybraných záloh", což se do lidštiny dá přeložit jedině jako "určité procento okradených zákazníků". Zavádět něco podobného do Česka znamená leda dále a více prohloubit negativní názor významného procenta našich občanů na ekologii a také zvýšit procento občanů, kteří takto negativně na ekologii hledí. Takže pro "uvědomělé ekology" je to jakási obdoba řezání větve stromu, na níž ráčí sedět, mezi svým zadkem a kmenem. Nicméně nelze počítat s tím, že to těm "zaníceným" dojde.
Žádné komentáře:
Okomentovat