V Číně vyhodí ročně několik milionů tun plastu do moře. Co na to EU?

To číslo v nadpise berte orientačně. Jestli jdou to miliony, miliardy nebo něco mezi, na tom v principu (z hlediska tohoto postu a problému v něm rozebíraném) nezáleží. Tu Čínu berte jako "typový stát", protože to samé platí i pro další velké a lidnaté státy třetího světa (Indie, Pákistán, Indonésie a mnoho dalších). Důležité je, že jsou to státy třetího světa, které ten (a mnohý další) odpad sypou do moře a nebo do velkých řek, tekoucích i s těmi sajrajty, včetně plastů, do toho moře. A v moři to pak dělá problémy zejména různým druhům zvířat (byť podezírám ekologické organizace o nich referující z přehánění, případně silného přehánění). Důležitá je ovšem reakce EU, respektive bruselských úředníků, kteří nás v ní "zastupují".

Reakce EU

EU jako odezvu na uvedený fakt na svém území zakázala (zákaz v současné sobě už "salámovou metodou" probíhá) jednorázové plasty. A to přesto, že není žádným významným producentem plastového odpadu a současně naprostá většina v ní vyprodukovaného plastového odpadu je recyklována, nebo ekologicky zlikvidována.
Zcela jistě tu a tam někdo odhodí něco někde, kde by neměl, ale jedná se, v porovnání s těmi zeměmi třetího světa, o naprosto bagatelní množství. Pokud by nějaká firma sypala tento odpad na veliko do řeky nebo moře (jak se to běžně děje v zemích třetího světa), skončila by velice špatně.
Jistěže by bylo logické, kdyby EU na uvedené špindírstáty zahrozila, zmínila možné sankce, pokud ještě má tu možnost, tak např. bojkot vývozu klíčových komponent těch plastů do uvedených zemí, omezení obchodu s nimi apod. Mělo by to smysl, maximálně by se ukázalo, že EU, je už jen stínem kdysi úspěšného EHS a nemá na svém území žádné technologie, které by mohla těmto státům odepřít, a je současně zákazník natolik bezvýznamný, že i případný bojkot zboží z uvedených zemí by jeho producenty nijak netrápil. Což považuji za vysoce pravděpodobné, protože od Maastrichtu minimálně (ale nejspíš už nějakých deset let před ním) jde EU ekonomicky i technologicky dolů a snaží se jak ekonomiku tak technologii substituovat ideologickým žvaněním, které si mnohdy nijak nezadá se známým projevem soudruha Jakeše v Červeném hrádku.

Co je charakteristické

Charakteristické pro EU, respektive její vedení, je, že onen zákaz jednorázových plastů je prováděn i v období coronavirové pandemie, přičemž i naprostému hlupákovi je jasné, že jedním z podstatných důvodů zavádění jednorázových plastů do hromadného stravování byla epidemiologie, tedy zabránění šíření choroboplodných zárodků, schopných projít běžným mytím nádobí a příborů k dalšímu zákazníkovi. Navíc do velmi nedávné doby nebylo možné vůbec v těchto provozech konzumovat jídlo na místě (a i dnes je kapacita takovéto konzumace výrazně nižší než před epidemií), takže je nutné nějak zajistit zabalení pro odnos domů (to je potencováno skutečností, že jako jedno z protiepidemických opatření byl vynesen zákaz dávání jídla a nápojů do přinesených nádob).
I Pepek Vyskoč ze slavného Haškova románu by, v souvislosti s pandemií, kvůli níž se dělá spousta opatření, ničících ekonomiku i lidské životy, tento zákaz přinejmenším odložil do skončení této rizikové situace. Vedení EU ovšem, pandemie sem, pandemie tam, tento zákaz provádí dál, čímž poněkud připomíná hlasový budík z jedné povídky Bradburyho cyklu "Marťanská kronika" (ten také nereagoval na to, že lidé vymřeli a dům shořel a "budil" vesele dál).
Samotný zákaz plastů v EU jako reakce na házení plastů do moře v zemích třetího světa, pak připomíná onen vtip, jak pán hledá klíče, které ztratil za rohem, pod pouličním světlem, protože tam, kde mu spadly, je tma. V momentě, kdy si uvědomíme, že lidé, kteří tento zákaz (a jiné podobné absurdity) vyprodukovali, nám vládnou a chtěli by daleko větší pravomoci a daleko výraznější snížení (již tak bídných) možností se proti jejich nekompetentním rozhodnutím bránit, překlápí se vtip někam do kategorie hororu.

Rezervy?

Jistěže máme rezervy, ty existují prakticky vždy. I kdyby jeden ze všech obyvatel EU vyhodil za rok jednu plastovou vidličku z fastfoodu nebo jeden vatový tampon na plastové tyčince do moře nebo řeky, dalo by se alespoň formálně prohlásit, že budeme bádat nad tím, jak tomu zamezit.
Faktem je, že reálně by se asi dal posílit zpětný odběr plastů ve fastfoodech a podobných podnicích. Naprosté většině lidí, jako třeba mě, by stačilo, aby tam byl kontejner, kam bych odhodil obaly a jednorázové příbory od minulého jídla, když si tam jdu koupit další (pokud je tedy nespotřebuji jinak, např. jako misky pod květináče ve foliovníku, misky pro krmení koček apod.). Dal by se i posílit zpětný odběr jednorázového zdravotnického plastu v lékárnách. A jistě by se dalo najít mnoho dalších podobných opatření, které by snížily ono "nula celá, nula málo" procenta nevhodně zahazovaného plastu na "nula celá, nula nula málo".
Dalo by se také něco udělat se spektrem používaných jednorázových plastů tak, aby většina těchto výrobků byla v kategorii "bezpečně spalitelný materiál, třeba i v kamnech" a nemusely se řešit "nebezpečné spaliny" při jejich individuální likvidaci.
 

Problém spočívá v tom, že by to:

• Bylo něco smysluplného
• Nebyla by to naprosto nesmyslná a zbytečná buzerace obyvatel EU

Proto jsou taková opatření v EU zcela nemyslitelná a nepředstavitelná.

Zákaz jednorázových plastů v EU naprosto jednoznačně ukázal "kvalitu" této organizace. Zhruba za rok jí máme předsedat a už jsme byli plísněni za to, že se na to málo připravujeme. Dle mého soudu by "značka ideál" byla situace, kdyby v tom termínu už nebylo čemu předsedat.

Opravdu Babiš "hnědne"?

Po Babišově projevu se ansámbl levičáckých a ultralevičáckých komentátorů a publicistů usnesl, že "Babiš hnědne".

Konstatuji:

Levičáci a ultralevičáci si z poměrně dlouhého Babišova projevu vybírají relativně krátké partie, v nichž se přímo zmínil (a vysoce negativně) o programu pirátů:

"Jak už jsem řekl tisíckrát, my sami si budeme rozhodovat o tom, kdo u nás bude žít a pracovat. To je jediné zodpovědné řešení migrace. Tak si to totiž Piráti a STAN dali do programu. „Zodpovědné řešení migrace“. Tím asi chtějí říct, že odmítání uprchlických kvót je nezodpovědné.
Já dobře vím, co se skrývá za tím „zodpovědným řešením migrace“. Přijmeme uprchlíky bez kvót a dobrovolně. Nějaká tisícovka nebo dvě Afghánců a Pákistánců nás přece nezabije. To zvládneme, asi si myslí Piráti.
Vždyť pan Bartoš prohlásil: „Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic. Migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii i Německu, má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém.“ Tolik pan Bartoš.
To bylo před dvanácti lety v roce 2009. Bylo mu 29 let. Dnes to vysvětluje tak, že prozřel a že to byla mladická nerozvážnost. Je zajímavé, že v roce 2016 ale byl na demonstraci, kde vítal uprchlíky. To mu bylo 36 let. O sedm let později. Asi taky nerozvážnost. Dnes je mu 41 let a docela se děsím toho, co budete dělat za nerozvážnosti příště.
Opakuji, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický Pirátostán.
My nechceme sdílet naše auta!
My nechceme sdílet naše byty!
My nechceme sdílet naší zemi!"

Dále soudruzi blekotají, že "bojuje proti turistům", kteří přinášejí "cenné devízy".

Co je skutečnost?

Pirátům a dalším ultralevičákům vadí, že Babiš jednoznačně definoval Česko jako náš stát, kde by měly být prioritou v rozhodování zájmy našeho obyvatelstva, našich občanů, a nic jiného. Jsou to právě piráti, kteří zuřivě bojují za to, aby se o nás v Bruselu rozhodovalo tak, jako svého času v Berlíně nebo o něco později v Moskvě (podle toho, zda je připodobníme spíš k aktivním členům Moravcova "Kuratoria pro výchovu mládeže", nebo k pozdějším československým Komsomolcům) - ono je to ovšem v podstatě jedno - píchni jako řízni.
A faktem je, že zejména na úrovni EUroparlamentu, dělají piráti všechno možné právě pro to, aby o nás rozhodovali jiní. Historická zkušenost nás přitom učí, že takový stav nikdy nebyl k našemu prospěchu.
Piráti blekotají, že nic z toho, co Babiš řekl, není pravda. Problémem ovšem je, že Babiš cituje přímo jejích vůdce, Bartoše, jehož výroky leží po různých archivech, které se jim a jejich příznivcům hned tak nepodaří orwellovsky přemazat. A to ještě ani premiér nezmínil Bartošovy sympatie k teroristické a fašistoidní organizaci ANTIFA, která velice pilně naplňuje známý Churchillův výrok, že "fašisté budoucnosti si budou říkat antifašisté".
Bartošovy výroky o islamizaci Evropy jako o něčem pozitivním je opět nutno vnímat přinejmenším v kontextu úzké spolupráce nacistů a islamistů, kdy existovaly přinejmenším dvě muslimské divize SS (bosenskomuslimská a albánská) a nacisté vážně počítali s tím, že pokud se Rommel dostane na hranice Egypta, tak v britských koloniích vypukne obrovské islámské povstání, které umožní "osvobodit" území, na nichž žijí etničtí Arabové (a zároveň muslimové) od Britů. To se naštěstí nestalo, Rommel byl zastaven u El Alameinu.
Faktem také je, že Bartoš zdaleka není mezi piráty s takovýmito názory osamocen. Kdysi jsem byl účastníkem pirátského fóra (protože nějaké skrouhnutí naprosto nesmyslně přebujelých autorských práv považuji za z mnoha důvodů rozumné). Diskuse tam nicméně byla o dalších věcech a já byl tehdy překvapen až zaskočen tím, jak si v ní řada diskutujících představuje náboženskou svobodu. Padaly tam i výroky ve smyslu "musíme hájit náboženskou svobodu muslimů terorizovat a vraždit nemuslimy", byť třeba rozepsané poněkud obšírněji, že tento smysl na první přečtení takto nevyčníval. Minimálně tento fenomén mě, jako ateistu, přivedl do tábora odpůrců pirátů. To, že jsem se i po této stránce (náboženské politiky pirátů) rozhodl správně, mi piráti potvrdili svým volebním spojenectvím se STAN, tedy jednou ze špínastran, které prosadily církevní "restituce".
Výrok o ekofanatickém pirátostánu lze v podstatě snadno doložit jak tím, že piráti v EUroparlamentu zasedají v jedné frakci se zelenými, tedy komunisticko fašistickými extrémisty, předstírajícími boj za ekologii. nícméně to lze doložit i např. konkrétními aktivitami pražského pirátského primátora, včetně těch, které se, různými cestami, podařilo zastavit. Násilné vystěhovávání seniorů z "nadměrných" bytů a jejich uvolňování pro "sociálně potřebné" (ne-li přímo explicitně "pro uprchlíky") bylo plánováno a nebylo realizováno jen proto, že stále ještě máme jakžtakž právní stát.
Sdílení aut, případně elektromobilů, je jednoznačně program zelených, s nimiž piráti úzce spolupracují. Navíc sdílení kol a koloběžek v některých městech piráti podpořili nebo dokonce tato programy iniciovali.
"Sdílení země" se jasně vztahuje k doloženým výrokům Bartoše a dalších čelních pirátských politiků o podpoře imigrace.
Pokud se týká onoho "boje proti turistům", pak premiér pouze připomenul, jak se jeho vláda snažila prosadit přísnější restrikce pro příchozí ze zemí a regionů (např. sever Itálie), v nichž byla covid epidemie v daleko větší míře, než tehdy u nás, a tito lidé skutečně představovali nezanedbatelné riziko. A představovali by takové riziko i dnes, přestože o míře bezpečnosti či nebezpečnosti takovýchto lidí víme víc než před tím rokem.
Vzhledem k tomu, že vše, co Babiš o pirátech uvedl, je doložitelné a obecně známé, případná žaloba z jejich strany by měla stejný efekt jako hození ručního granátu do latríny. Předpokládám, že by následné propírání a podrobné dokazování programových bodů jak jejich, tak s nimi spřízněných a spolupracujících stran, mohlo odradit tu část voličů, která jim "to háže" z hlouposti a naivity.

Co si o projevu myslet?

Je jasné, že Babiš touto řečí zahájil volební kampaň. Z tohoto pohledu může než poděkovat soudruhům opozičníkům za to, že mu to umožnili v přímém přenosu a ještě na státní náklady.
Nabízí se, pochopitelně, otázka, nakolik tohle vše myslí Babiš vážně, a zda se doopravdy chce "orbánizovat".
Tohle je svou podstatou mnohem složitější problém:
Víme, že se Babišovi líbí, ať přímo nebo zprostředkovaně, brát do svých podniků dotace. Je navíc nutno konstatovat, že Babiš by se bez těchto dotací docela dobře obešel (své "impérium" vybudoval bez nich), ale zcela jednoznačně by byl poškozen situací, v níž by konkurenční podniky dotace dostávaly a jeho nikoli. A to přes vysokou pravděpodobnost toho, že i tuto situaci by ustál.
Na straně EU se ovšem stále více rýsuje jakási skvadra politiků, mezi nimiž hrají významnou roli piráti a zelení, která se snaží dotace Babišovi zastavit. Tihle lidé si ovšem neuvědomují, že pokud k tomu dojde, tak Babiš ztratí onen jediný důvod, proč být v EU. Babiš si však současně musí velice dobře uvědomovat, že šílenosti typu New Green Deal povedou k faktickému ekonomickému krachu EU, a že maximálně dojde k jeho zakrytí tištěním inflačních peněz (jak to konec konců dělala i vláda Výmarské republiky), takže i když by dostal třeba milion eur, bude to mít hodnotu jen pár tisícovek, pokud ne stovek (v porovnání se dnešní hodnotou eura). Takže perspektiva nějakého dlouhodobého braní dotací pro jeho podniky je stejně spíše pochybná.
Vidím zde tedy jakési "světlo na konci tunelu", signalizující, že i velmi významný příjemce EUrodotací se začíná chovat tak, jakože nepočítá s jejich příjmem "na věčné časy a nikdy jinak".
Už jsem při více příležitostech a na více fórech konstatoval, že islamizace není v Babišově ekonomickém zájmu a on si tuto skutečnost uvědomuje. Vytváření paralelní ekonomiky v separovaných no-go zónách, jaké vidíme na západě Evropy by ho jednoznačně ekonomicky poškodilo. Přitom, vzhledem k tomu, že u nás pokusy o něco takového teprve začínají, se mohl přesvědčit i o tom, že islámští imigranti (o něž jde v prvé řadě, jiní zde jsou ve vysokých počtech a nijak nevadí) nikdy nepřinesli nic pozitivního ani těm silám, které si od jejich přijetí slibovaly benefit.
Dokonce i levičáci pohořeli s představou (pořád ještě v některých levicových stranách přetrvávající), že "si importují voliče". Jejich agenda, navíc velice často znečištěná neomarxistickým extrémismem, je totiž stále méně přitažlivá pro normální, vlastní prací se živící, občany. Výsledkem je dlouhodobý pokles preferencí levice u autochtonního obyvatelstva prakticky v celé EU i jinde. Možná imigranti z islámských zemí levici jednou či dvakrát volili, ale pak si, všude tam, kde jich byl dostatek, ustanovili islamistické strany a klasickou levici volit přestali. Pochopitelně, imigranti z jiných států u nás chtějí pracovat a podnikat, což jim levicová agenda spíš komplikuje, takže se voliči levicových stran po získání občanství nestávají.
I kdybychom tedy považovali Babiše za levicového politika (což je docela sporné), musí mu být jasné, že imigranti, tedy ti, které sem chtějí masívně importovat piráti a jim podobní, ne ti civilizovaní a bezproblémoví) mu hlasy nepřinesou a jejich podpora mu na druhé straně hlasy drasticky ubere.
EU si útokem na dotace pro Babišovy firmy v podstatě řeže větev, na níž sedí, a to mezi stromem a svou zadnicí, aby bylo jasno. "Za odměnu" skutečně může dostat "druhého Orbána" se všemi negativními důsledky na svůj chod (protože problém má i s Polskem a rýsují se problémy s Rakouskem, a to už je víc "rebelů" než bude moci reálně zvládnout). Zatím nejvíce proEUnijní z V4+R je Slovensko, což je ovšem optický klam, konstruovaný jednou političkou.

Jistěže by bylo "značka ideál", pokud by Babišův projev byl signálem počínajícího rozpadu EU (minimálně odchodu části států, včetně Česka z ní). Nicméně i to, že tato slova zazněla na oficiálním fóru PS PČR je velice pozitivní jev, který pro budoucnost zcela jistě nějaké benefity přinese.

Proč nejsem příznivcem zálohování PET lahví?

 Odpověď je jasná: Protože jsem to viděl v praxi v Německu

Německo

Měli jsme tam příbuzné, potomky babiččiny sestry, vdané do německé rodiny. Po válce byli všichni přeživší odsunuti do východní zóny (což bylo příznivé pro možnost kontaktů). Po nějaké době si obě části naší rodiny začaly dopisovat a později se vzájemně i navštěvovat. Takže nakonec jsem v tom Německu, i po sjednocení, byl a zálohování jsem viděl v praxi.

Co je na tom německém systému špatné?

1. Láhev lze vrátit jen v určitých typech obchodů, blízkých nebo totožných s obchodem, kde byla zakoupena (patřících pod jednoho majitele, nebo majících nějaké mezimajitelské smlouvy) a jen v konkrétní spolkové zemi, v níž byla zakoupena. Problém nastane např. tehdy, když si koupíte láhev s pitím někde na cestě, třeba u benzínky. Pak vám záloha propadne.
2. Všechny láhve jsou potištěny individuálním čárkovým kódem, který umožňuje ono omezení vracení, popsané v předchozím bodu. Pro vrácení musí být tento kód čitelný. Je ovšem záměrně tištěn snadno rozmazatelnou a vodorozpustnou barvou, takže hrozí zcela reálně znečitelnění tohoto kódu už pouhým orosením po vyjmutí láhve z ledničky. Při jakékoli manipulaci s lahví je nutno dávat úzkostlivý pozor na to, aby se člověk rukou nebo nějakým předmětem nedotkl čárkového kódu, protože to vede k jeho poškození. Nějaké popíjení z lahve za tmy, třeba u televize, vede k jeho zničení (a tím i propadnutí zálohy) prakticky s jistotou.
3. Němci jsou stádo ovcí, které se nechají tímto systémem bez odporu okrádat. Tento systém je opravdu financován prakticky výlučně z toho, že určité procento lahví nebude možno vrátit a záloha propadne. Podobný "model financování" přiznávají beze studu i ti, kteří by rádi takový systém okrádání občanů (protože o nic jiného se tu nejedná) zavedli i u nás. Všude tam, kde se vracejí láhve a vyplácejí zálohy, jsou v Německu velké kontejnery na odhazování lahví, které systém odmítne. A okrádané německé ovce je tam poslušně vyhazují.

U nás

Obávám se, že u nás by tato zlodějina prostě nefungovala, a ti okrádaní by nejspíš (alespoň ti, co ještě nezhovaděli ekologickou lživou propagandou) tu láhev hodili někam, kde by té "zlodějské ekologii" co nejvíc uškodila. Třeba do rezervace apod. A pokud by to bylo nějak ošetřeno stylem "napřed odebereme vaši PET láhev a pak se rozhodneme, jestli vás okrademe nebo ne", pak by do té "ekologie" šel nejspíš nějaký nezálohovaný plast.
Navíc je u nás procentuálně vraceno vyšší množství plastů než v tom Německu, takže náš systém sběru a recyklace plastů funguje. Existuje stará vojenská zásada, která praví, že se člověk nemá pokoušet opravovat něco, co funguje. Je to logické a správné. Bude-li se do těch plastů nějak zasahovat, může se snadno stát, že se zavedením záloh na PET láhve se zpětná návratnost plastů zhorší. Dokonce se to může stát i tehdy, když nedojde k sabotování tohoto systému okradenými zákazníky.

Hodnocení ekologie

Obávám se, že podobné akce (zdaleka nejde jen o dosud naštěstí neuskutečněné zálohování PET lahví) nutně vedou ty občany, kteří nejsou totální blbečci stávkující s totálně vymytými mozky lživou ekologickou propagandou "za budoucnost", k závěru, že ekologie není nic jiného než systém, zajišťující sprosté okrádání občanů lidmi a organizacemi, napojenými na "ekologii".
Jakákoli další akce tohoto druhu (a tou by zavedení zálohování PET lahví podle německého modelu jednoznačně bylo) dále zhorší pozici ekologie a ekologických problémů na hodnotovém žebříčku naší populace a může poškodit i těch několik málo smysluplných a pozitivně zaměřených ekologických aktivit, které u nás, kupodivu (většinou ve stínu nelibosti profesionálních ekologických agitátorů, tuzemských i EUrounijních) také ještě existují.

Alternativa

Jistěže by nebyl problém zavedení zálohování i těch PET lahví úplně stejného, jaké funguje, a úspěšně, po mnoho let u lahví skleněných. Tj. láhev vám vezmou všichni, kdo prodávají nápoje ve stejném typu lahví, s jedinou podmínkou - že není mechanicky poškozená (což by v podstatě u té PET láhve nemuselo ani být, protože se nemyje pro nové naplnění, ale je "rozšmelcována" na druhotnou plastovou surovinu nižší kvality). Na tomto systému by se ovšem nedalo nijak vydělat, jedině tím stylem, že vracená částka by byla o nějakou rozumnou hodnotu nižší než záloha s tím, že rozdíl by se definoval jako poplatek za recyklaci té lahve. Musel by se ovšem stanovit natolik rozumně, aby z toho netrčela zjevná nepřiměřenost (a tudíž zase ta zlodějina). A dalo by se to vyřešit i tak, že limonáda v PET láhvi by byla o nějaké haléře na litr dražší než v jiné adjustaci a rozdíl by dotoval recyklaci.

Německý model zálohování PET lahví není nic jiného než čirá zlodějina, jejíž koryfejové navíc bezostyšně přiznávají, že významnou složkou financování je "určité procento nevybraných záloh", což se do lidštiny dá přeložit jedině jako "určité procento okradených zákazníků". Zavádět něco podobného do Česka znamená leda dále a více prohloubit negativní názor významného procenta našich občanů na ekologii a také zvýšit procento občanů, kteří takto negativně na ekologii hledí. Takže pro "uvědomělé ekology" je to jakási obdoba řezání větve stromu, na níž ráčí sedět, mezi svým zadkem a kmenem. Nicméně nelze počítat s tím, že to těm "zaníceným" dojde.

Největší nepřátelé ekologie

Za minulého režimu se říkal vtip, že největší nepřátelé socialismu jsou čtyři, a to jaro, léto, podzim a zima. Protože při všech změnách počasí, srážek apod. režim reagoval nesmyslně (pokud tedy vůbec) a, bez ohledu na to, že se roční období střídají vcelku pravidelně a zákonitě, nezvládal elementární přípravu na jejich příchod.

Ekologie to má lepší

Hlavní nepřátelé ekologie jsou pouze dva: Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy (z doby, kdy jsem studoval, dnes je lze docela dobře substituovat Wikipedií a podobnými zdroji na internetu) a kupecké počty, především trojčlenka (která se snad proto na školách přestala učit).
Proč?
Protože opravdu na naprostou většinu fantasmagorií, hlásaných ekologickými aktivisty, ale mnohdy i seriózně se tvářícími institucemi, stačí zpravidla řádový odhad a extrapolace pomocí té trojčlenky, aby bylo naprosto jasné, že se jedná o totální a v praxi nerealizovatelný nesmysl, případně že by to bylo tak šíleně drahé, že by se to prostě nedalo ufinancovat.

Příklady

Podíváme-li se na ekology propagovanou elektromobilitu, pak vidíme následující problémy:

1. Při stávajících zdrojích energie, zejména elektrické, by bylo možné provozovat prakticky jen zanedbatelné množství elektromobilů, ne o moc větší, než kolik jich je v současné době
2. Pro náhradu benzínu elektřinou bychom potřebovali více než jeden Temelín, který by vyráběl elektřinu jenom pro elektromobily
3. Vázla by logistika - nabíjení trvá (i rychlonabíjení, které navíc zkracuje životnost baterie) podstatně déle než plnění nádrže benzínem (dokonce i pomaleji tekoucí naftou), navíc dojezd elektromobilu na plnou baterii je cca třetinový (a oproti některým typům standardních aut na benzín ještě menší) než u auta na benzín, takže i kdyby nabíjení trvalo stejně jako plnění nádrže, musel by být nabíjecích stojanů cca trojnásobek, větší délka nabíjení tuto potřebu nabíjecích míst oproti čepování benzínu ještě násobí dál.
4. Benzín a nafta jsou zatíženy poměrně velkou daní, masový přechod na elektromobily by znamenal buď výpadek státního příjmu z této daně, nebo drastické zdražení elektřiny pro elektromobily. Nastal by asi i problém s nabíjením elektromobilu v domácnosti, které by bylo buď postaveno mimo zákon, nebo by došlo k drastickému zdražení elektřiny i pro domácnosti (aby se domácí nabíjení elektromobilu nevyplatilo). Dokázal bych si představit i speciální tarif na elektřinu pro majitele elektromobilu (a jejich domácnosti), který by fungoval podobně jako poplatky za rozhlas a televizi, tedy vykroutil by se z nich pouze ten, kdo by byl schopen prokázat, že elektromobil nabíjet nemůže (a to ještě ne všichni takoví).
5. Fantasmagorie ekologických aktivistů o tom, jak bude elektromobil přes noc nabíjen fotovoltaickými články, jsou už jen "třešničky na dortu". Ani nabíjení elektromobilů přes den (zaparkovaných u zaměstnavatele) jednak principiálně nefunguje (stačí spočítat kolik plochy solárních panelů by muselo být na jedno auto), jednak by znamenalo, že za pošmourného dne půjdou zaměstnanci domů pěšky, protože se jim baterie prostě nedobije.
6. Už jsem se tu zmiňoval dříve, že při našem současném energetickém mixu vyprodukuje elektromobil na sto km jízdy zhruba dvojnásobek skleníkových plynů a dalších škodlivin; pouze "nejsou vidět", protože elektromobil "má výfuk v elektrárenském komínu". Masívní zavádění elektromobilů by nutně vedlo k tomu, že by bylo nutno rychle stavět další elektrárny, a rychle se dá postavit prakticky jen paroplynová nebo uhelná elektrárna (skleníkový efekt mají srovnatelný).
7. Je vcelku jasné (a někteří ekologové, ale i s nimi spolupracující piráti (např.) to přiznávají, že totiž "elektromobilizace" by ve skutečnosti znamenala drastické omezení individuální dopravy (na úroveň srovnatelnou s časy nacistické okupace nebo raných let komunistické diktatury), což plně odpovídá některým idejím, hlásaným těmi z řad ekologů, kteří jsou v současnosti považováni za extrémisty (a "umírněnými ekology" takto presentováni). Je ovšem otázka, zda ti "neextrémisté" v reálu jen chtějí dosáhnout toho samého skrytější cestou. A je jasné, že při stávající úrovni hromadné dopravy by odstranění individuální mobility znamenalo buď naprosto neskutečné dotace do dopravy hromadné (aby byla funkční, chtělo by to dotace na úrovni výstavby několika jaderných bloků, ale průběžné a neustálé), nebo v podstatě přinucení obyvatel, aby měli práci v blízkosti bydliště (ideálně do vzdálenosti, kterou lze dojít pěšky) a nikdy nikam necestovali.
8. Je třeba odmítnout i fantasmagorie o sdílení elektromobilů a dalších dopravních prostředků. Ono to nefunguje v podstatě ani u těch kol a koloběžek, u nichž se dá důvodně předpokládat, že je používají prakticky jen "alternativně myslící" jedinci zhruba jednotného střihu. Zkoušelo se to i ve zdravotnictví (např. sdílení operačních sálů) a nakonec to zhaslo alespoň v tom smyslu, že ty sdílené provozy kdosi stabilně spravuje a pouze nějak (a za svého dohledu) zapůjčuje jednotlivým oddělením (takže to "sdílení" spíš připomíná náhradu individuálních aut taxíky). A v některých "nemocnicích na okraji města", to mají vyřešeno tak, že sice mají soustředěný komplex operačních sálů v jednom místě jedné budovy (což přijde levněji z hlediska stavby i provozu), ale každý obor tam má svůj sál a cizí si půjčuje jen v nějakém výjimečném případě (třeba velká dopravní nehoda ve spádové oblasti nemocnice).

Ekology propagovaný vodík lze odstřelit tím, že z něj lze získat zpět jen asi desetinu energie (oficiálně přiznáváno "provodíkovými weby"), která byla vynaložena na jeho výrobu. Což ho posouvá snad až někam za biomasu, pěstovanou v podzemí pod LED svítidly, která je alespoň lépe a bezpečněji než ten vodík skladovatelná.

Velká úložiště elektřiny v bateriích váznou na kupeckém počtu typu kolik lithia je potřeba na uložení potřebných ampérhodin a kolik je ho vůbec sehnatelného na světovém trhu. Těžba lithia by se musela zintenzívnit, musela by být exploatována i velice chudá ložiska, což by znamenalo, zase ta zatrachtilá trojčlenka!, totální devastaci rozsáhlých území, podstatně rozsáhlejší než někdejší povrchová těžba uhlí na severozápadě Čech (ropáky by nahradili nějací "lithiáci" nebo "ruďáci".
Z kupeckých počtů také vyplyne, že energie v plně nabitém úložišti (jen pro potřeby ČR v zimě, kdy bývá inverze a rostou nároky na topení a musíme reálně počítat s nejméně 50 dny takového počasí v jednom tahu) představuje asi dvě hirošimské jaderné bomby (ve skutečnosti asi ještě víc, protože tento typ akumulátorů se nedá vybít do dna bez jeho zničení, takže by tam musela být ještě nějaká zbytkové energie, normálně ponechávaná v akumulátorech, která by se ovšem při tom výbuchu uvolnila také), a na rozdíl např. od skladu uhlí o stejné energetické kapacitě, může taková megasoustava akumulátorů opravdu bouchnout.
Je, pochopitelně, třeba jasně odmítnout spekulace, že než se postaví příslušná infrastruktura (protože o ždímání těch desítek až stovek miliard, z nichž ledacos "ukápne" do "těch správných" kapes, vlastně jde především), tak budou dokončeny "zázračné" články, nepotřebující lithium a neschopné exploze. Šiřitele těchto keců je třeba jasně odkázat na to, že až ty články budou k dispozici v komerční podobě a ukáží se být schopné masové výroby za v praxi přijatelnou cenu, pak bude možné strategii v oblasti energetiky přehodnotit. Ale do té doby bude výhodnější ty desítky a stovky miliard dávat raději do něčeho, co prokazatelně funguje (a to je v podstatě jedině jádro, možná geotermální energie).

Problematické je také počítání s tím, že by se ke skladování (či výrobě vodíku nebo ještě něčeho jiného) používaly přetoky laciné nebo dokonce zápornou hodnotu mající energie ze solárních a větrných parků v Německu. 

Problémy jsou zde dva:

1. Až Německo potlačí ekologické organizace a postaví vysokokapacitní elektrická vedení mezi těmito zdroji a průmyslovým jihem země, tak tyto přetoky budou značně zredukovány.
2. Historie nás učí na mnoha příkladech (které jsou součástí běžné školní látky), že závislost v čemkoli na Německu je pro nás velice nevhodná strategie, vedoucí prakticky vždy k tragickým koncům.

"Dekarbonizace" má opět problém s kupeckými počty. Na její odhalení jako nesmyslu stačí jen přepočet tepla, které nyní dodávají teplárny (nejčastěji kombinované zdroje teplárenského tepla a elektřiny) na elektřinu (protože převádění tepláren na plyn, případě náhrada dálkového vytápění lokálními plynovými kotli z hlediska skleníkových plynů nemá smysl. Tuto praktickou "skleníkovou paritu" uhlí a plynu způsobují pravidelné a stávajícími technologiemi neřešitelné úniky metanu, kompenzující skutečnost, že CO2 je při spalování plynu vytvořena na stejný energetický efekt jen asi polovina. Navíc by se v atmosféře objevilo daleko vyšší množství vodní páry (z těch čtyř atomů vodíku v metanu vzniknou dvě molekuly vody), a ta by se do skleníkových jevů mohla alespoň zčásti promítnout také (a pokud bychom spaliny hnali přes nějaké kondenzátory na vysrážení páry, potřebovalo by to energii navíc, a tedy i víc produkce toho CO2 i metanu).

Fridays for future

Podstata uvedené akce je jasná: Středoškolští studenti jeden den v týdnu nejdou do školy, ale "stávkují za klima".
V nejlepším případě si o den protáhnou víkend, asi jako za mých mladých let, když první máj padl na pátek nebo pondělí a spojil se s tímto volnem.
V horším případě prostě nějak zabijí čas.
V nejhorším absolvují nějaké ideologické vymývání mozků, které je může v podstatě poškodit.
Co rozhodně nedělají: neučí se. A problém je jasný: Studentům vypadne celých dvacet procent (+- podle rozvrhu) výukové doby, a to musí být nutně znát na kvalitě jejich znalostí a dovedností. Jistěže začne být zajímavé, až tito studenti budou muset absolvovat "rasistické" přijímací zkoušky a buď v nich neuspějí, nebo vysoké školy, protože jsou placeny "od kusu" sníží laťku tak, aby naplnily první ročník plánovaným počtem studentů, ovšem nižší kvality. A přinejmenším některé z nich této kvalitě studentů přizpůsobí i nároky na ně, aby si nevyprázdnily po prvním ročníku posluchárny.
Rozhodně to celé povede k tomu, že se dál rozevře příkop v úrovni znalostí a dovedností mezi jejich generací a těmi staršími, co ještě absolvovali normální, kvalitní vzdělání poskytující, školy.
Zcela jistě se může objevit "konspirační teorie", protože nevzdělaný hlupák je snadnější obětí progresivistických agitátorů (včetně ekologických), v důsledku toho, že z něj právě nízké vzdělání a absence analytických nástrojů (třeba té trojčlenky) učiní snadnou oběť blábolících agitátorů (zelených, pirátů apod.), kteří by u jeho rodičů (o prarodičích ani nemluvě) v důsledku jejich daleko solidnějšího vzdělání neměli šanci uspět. Ať už uvedené "konspiraci" budeme věřit nebo ne, tomu, že důsledkem této akce je nižší úroveň kvality vzdělání, prostě věřit musíme, protože to plyne z podstaty věci.

Lze tedy konstatovat jednak to, že naprostou většinu toho, co hlásají ekologické organizace, je možné rozporovat nebo přímo vyvrátit velice jednoduchými postupy a na základě triviálních znalostí. Na to by měl mít prakticky každý, kdo úspěšně odmaturoval (ale i mnozí z těch, kteří nematurovali). Je třeba odmítnout představu, že ekologie je cosi tajemného, čemu rozumí jen vyvolení. Naopak, vzhledem k multioborovým přesahům se v ní může uplatnit prakticky každý. Ostatně, známá organizace IPCC byla dlouho vedena železničním inženýrem s nulovou odbornou kompetencí v oblasti klimatologie.

Průšvih s pokrokovým poslancem

Průšvih Dominika Feriho má docela slušný potenciál do značné míry nabourat preference progresivistické levice, vydávající se za pravici. A to v podstatě bez ohledu na to, jak dopadne či v jaké fázi bude jeho řešení v kritické předvolební době.

Pan poslanec

Přiznávám se, že mi nikdy nebyl sympatický, až jsem se podezíral z rasismu.
Na druhé straně mi připomínal ony vyšší funkcionáře SSM, které jsem měl možnost poznat v době svého v totalitě stráveného mládí. V oné době jsem byl poučen o tom, jaký je rozdíl mezi nižšími funkcionáři této organizace (asi tak po úroveň okresu) a vyššími (kraj a výš): Údajně spočíval v tom, že ti okresní, když na různých akcích poněkud přebrali, blili do WC nebo alespoň do umyvadla, zatímco ti vyšší blili rovnou na podlahu řka, že si platí uklízečku.
A, je mi velice líto, pan poslanec, nevím proč, mi celou svou osobností, dizajnováním, řečí těla apod. evokoval vzpomínku na ty funkcionáře SSM vyšší kategorie.
Takže jeho současné problémy v podstatě zapadají přesně do té skládačky, kterou jsem si o něm na základě této podobnosti vytvořil.

Aféra

Bylo zveřejněno obvinění od více dívek (ke kterým se posléze přidaly ještě další), že byly panem poslancem přinuceny k nedobrovolnému či ne zcela dobrovolnému sexu, případně k jimi odmítaným sexuální praktikám. Aféru rozjely spíše levicové sdělovací prostředky. Nedejme se mýlit formálním prohlašováním TOPky, je to strana v mnoha ohledech levicová či "levicově progresivistická". Levicovost dokazuje i její pozitivní vztah k v podstatě socialistické EU, k imigrantům (většinou potenciální voliči levice, která u rezidentního obyvatelstva dlouhodobě ztrácí preference) apod.
Je docela možné, že aféra se měla užuž provalit, a tak přišel pokyn k jejímu provalení touto cestou, aby to vypadalo jako nikoli naprosto vynucené "džentlmenské přiznání" a odstoupení z funkce. Případně aby si tyto vcelku zprofanované (alespoň u části obyvatelstva) plátky a weby zlepšily "imidž".
Trochu by to mohlo připomenout známé přiznání ultralevičáckého "spisovatele" (ve skutečnosti ideologického agitátora) Güntera Grasse ke členství ve "Wafen SS" poté, co se stalo jasným, že antidemokratické síly v Německu už nebudou s to dále bránit otevření příslušných archivů, včetně seznamu členů.

Konspirace

Nejsem toho názoru, že by šlo o nějakou extra konspiraci, jak prohlašují někteří "odborníci". Dát dohromady něco podobného by bylo v našich podmínkách dost komplikované a "prokecalo by se to", jako prakticky vše tohoto druhu. Spíše jsem toho názoru, že některá z postižených žen  už odmítla mlčet, a na základě jejího vystoupení se prostě utrhla lavina. Ovšem, onen lavinový svah zde s největší pravděpodobností byl. A na jeho vznik by stačily Feriho "silácké" řeči, které dosvědčuje opravdu velké množství svědků, takže jsou nejspíš realitou. A pokud se v reálu choval stylem "psa, který štěká, ale nekouše", asi o tom málokoho přesvědčí.

Jak to může vyústit?

1. Feri bude usvědčen a nějakým způsobem odsouzen.
2. Feri využije ono nerovné postavení mezi sebou a ženami, které ho obvinily, sám vyvázne pro nedostatek důkazů a ony ženy (protože jsou jasné důkazy, že ho obvinily) budou souzeny za křivé obvinění
   

První možnost

Tato možnost je asi nejméně bolestivá pro TOP. Je třeba připomenout, že i v ní jsou progresivisté, kteří hlásají pro sexuální a "hate" zločiny (ale i "zločiny") že obviněný je automaticky vinen, leda by se nějakým zázrakem podařilo prokázat jeho nevinu. Cílevědomě tedy narušuje (či se spíš snaží zrušit) onu známou zásadu civilizovaného práva, že v případě pochybností se rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Pochopitelně, likvidace civilizovaného práva v civilizovaných zemích je předstupněm a podmínkou přeměny civilizovaných zemí v levičácké hovadastány, nemající s civilizací již nic společného (jako náš stát v 50. letech za éry soudruha Urválka a spol.).
Dominik Feri byl také horlivým příznivcem a propagátorem fašizace justice civilizovaných zemí podle "idejí" hnutí Me-e-é Tů, kdy má být obviněný autoimaticky vinen, pokud se mu nepodaří proikázat opak (což je v řadě případů technicky nemožné).
Pokud tedy bude Feri odsouzen, bude to vnímáno pozitivně v tom smyslu, že se naplnilo známé úsloví o kopání jámy a padání do ní. Je docela možné, že alespoň inteligentnější menšina progresivistů pochopí, že to, co prosazují, se může obrátit proti nim.
Na druhé straně může dojít i k určitému agitačnímu využití této situace, pro TOP a další podobné politické síly nepříjemnému.

Druhá možnost

Možnost, že Feri odsouzen nebude, přestože jakýkoli normální člověk na jeho místě by odsouzen byl, bude, pochopitelně, pro TOP horší, protože zde bude zcela zřetelný dvojí metr, ať už založený na principu "poslance coby nadčlověka", nebo na principu "nadčlověčenství" rasovém.
V každém případě takovéto vyústění kauzy rozhodně sebere TOP a dalším progresivistům docela dost hlasů, alespoň pokud jejich protivníci nebudou úplně hloupí a neschopní. Na dělení společnosti na "nadlidi" a "podlidi" je naše společnost dost citlivá, protože to tu bylo jak za nacistické okupace, tak i za vlády komunistů.
Při dobře vedené kampani by mohly "demokratické" strany utrpět velice těžké a obtížně zhojitelné ztráty voličských hlasů, pokud by tedy další členové SPOLU TOPku jednoduše nehodili dostatečně rychle přes palubu.

Další

Je, pochopitelně, možnost, že se vyšetřování této kauzy bude vléct záměrně tak, aby do voleb pokud možno nic neproběhlo. Pak by se měly (a to si musí skutečně demokratická opozice pohlídat) důsledky této kauzy promítnout do voleb následujících. Nicméně i takové zdržování může při správné agitační strategii udělat svoje.

Celá tahle akce naprosto jednoznačně nahrála skutečně demokratickým stranám (protože strany SPOLU vedle demokracie v posledních dvou desetiletích, minimálně, ani neležely) a má potenciál oslabit úspěšnost toho nejhoršího, co na naší politické scéně reálně je.

Ledoví muži přišli opět na čas

Mechanismus "ledových mužů" je jasně daný: Na jaře se začnou "telit" grónské ledovce. Což znamená, že se z nich odlamují kusy ledu a padají do moře a poté je ženou mořské proudy na jih. Jakmile přetnou cestu vzdušného proudění ze západu na východ, dojde kontaktem vzduchu s ledovými masami a ochlazenou vodou okolo nich k ochlazení ovzduší. Ty vzdušné proudy, které se pak přeženou nad Evropu, vyvolají ochlazení (někdy až pod bod mrazu) a deště. S jednou z těchto ker, které doplavaly ještě dál na jih a přetrvaly déle, se setkal, ke své smůle, 14. 4. 1912 Titanic.

Co by se stalo v případě oteplení

Pokud by se skutečně Arktida nějak významně oteplila, k uvedenému jevu by začalo docházet dříve a "ledoví" muži by se začali posouvat v kalendáři směrem k začátku května, případně až do konce dubna. Je to jasné: Oteplení a tání ledu by prostě v Arktidě, a tedy i na tom Grónsku, přišlo dříve.

Stabilita tohoto jevu

Faktem je, že uvedený meteorologický jev je velice stabilní a i v dobách největšího řádění "globálního oteplení" se nezačal kalendářně předcházet. Znamená to tedy, že navzdory záplavám katastrofických scénářů a dalších podobných desinformací, šířených klimaalarmisty, nedošlo v dění klimatu planety Země k ničemu skutečně významnému.

Proč byla loni zima?

Navzdory katastrofickým scénářům od klimaalarmistů, včetně IPCC, byl loňský rok teplotně výrazně podprůměrný (katastrofální byly spíš podmínky pro pěstování teplomilných plodin, jako rajčat, okurek, tykví apod.). Letos máme teplotně podprůměrné jaro, byť "zmrzlíci" nepřinesli letos mráz, nicméně klíčení a růst teplomilných plodin se výrazně opožďuje. Týká se to nejen výše uvedených, ale i třeba kotvičníku, kterému se nedaří klíčit ani ve folijníku.
Co se tedy děje s planetou? Soudruzi klimaalarmisté ignorují řadu jevů, které nesouvisejí s jejich fantasmagoriemi o "šíleně škodlivém CO2". Jedním z těchto jevů jsou slapové síly, které jsou vyvolané na Zemi gravitačním vlivem dalších těles Sluneční soustavy.
Pochopitelně, na klima mají vliv jen některé z nich. Slapové síly Slunce a vnitřních planet (které je mohou trochu zesilovat) v podstatě splývají s vlivem slunečního záření, a proto se samostatně neprojevují. Měsíc, který během 28 dnů projde jak přízemím tak i odzemím (a tudíž jím způsobené slapové síly v této periodě kolísají) se promítne spíš do střídání chladnějších a teplejších epizod počasí, které jsou dlouhodobě známé (věděli o nich už Keltové), nicméně do klimatu se nepromítnou. Mars je velice malý. Nicméně za ním leží největší planeta Sluneční soustavy, o níž se dá s trochou nadsázky říct, že "Sluneční soustava se skládá ze Slunce a Jupitera a nějakého málo významného smetí". V Jupiterovi je uloženo cca 90 procent veškeré odhadované extrasolární hmoty naší soustavy a i případná existence další planety o velikosti Neptuna v Kuipirově pásu (nebo za jeho zevním okrajem) na tom nic moc nezmění.
I tato planeta vyvolává na Zemi slapové jevy, jejichž energie nakonec, podle zákonů termodynamiky, skončí jako teplo, situované do kůry planety, světového oceánu i ovzduší. Vzhledem k oběhu Země i Jupitera kolem Slunce jedním směrem a výstřednosti dráhy Jupitera existuje cca 62,5 letá perioda, kdy Jupiter v opozici (tady na opačné straně než Slunce) prochází bližšími a vzdálenějšími partiemi své dráhy. A s touto periodicitou se mění množství energie, které předá slapovými silami Zemi.
Onen cyklus lze najít jak v teplotách (střídání tří teplejších a studenějších desetiletí), tak i v intenzitě srážek, průtocích na srážkách závislých toků apod.
Loni jsme vstoupili do oné poloviny cyklu, kdy Jupiter začíná předávat Zemi menší množství energie, a tento jev vyvrcholí za cca 15 let.

Jupiter, Slunce a další planety

Už v dobách začátku pátrání po exoplanetách se vědělo, že Slunce se mírně pohybuje v cyklu oběhu Jupitera kolem něho. Přičemž bylo spočteno, do jaké vzdálenosti od Slunce bychom byli s to tento jev zaznamenat a poznat, že má Slunce minimálně jednu obří oběžnici. A tyto vzdálenosti s pokrokem v přístrojové technice, samozřejmě, dále narůstala a narůstají.
Faktem je, že Jupiter je původcem 11 letého cyklu sluneční aktivity, který se promítá (a jsou nuceni to připustit i klimaalarmisté) do intenzity slunečního záření a druhotně i do teplot na planetě Zemi. Tento periodický jev je dobře znám i z našich meteorologických dat. Proto také klimaalarmisté rádi pracují s dlouhodobými klouzavými průměry teplot, v nichž je tento jev do jisté míry maskován.
Další věcí je, že ostatní velké planety mohou vliv Jupitera na Slunce ještě dále modifikovat. Cyklicky dochází ke změnám v cyklech slunečních skvrn, a tím opět ke změnám sluneční aktivity. Asi nejznámější je Maunderovo minimum, které bylo v letech 1645 - 1715 a vedlo ke katastrofálním neúrodám, hladomorům apod., které akcentovala v Evropě končící třicetiletá válka. Nicméně ochlazovalo se už před tímto obdobím, což bylo jedním ze startovních faktorů této války a do jejího dění se promítlo i totální zamrzání Baltu v zimě, které umožňovalo Švédům "suchou nohou" Balt překročit v libovolném místě a napadnout Prusko nebo Polsko.
Uvedený jev patrně souvisí s buď harmonickým nebo chaotickým pohybem těžišť Slunce a Sluneční soustavy (leží také uvnitř Slunce, ale jinde). Tento pohyb se promítá do promíchávání obsahu Slunce, a tím do zintenzívňování či oslabování přeměny vodíku na hélium (tento prvek je z místa reakce, kde jí následně překáží, odváděn proudy sluneční hmoty, které jsou na pohybu těchto těžišť závislé).
Protože se jedná o gravitační jev, který je dlouhodobě predikovatelný a dlouhodobě stanovitelný i zpětně, můžeme jej porovnat s paleoklimatickými proxydaty. Jedná se např. o složení pylů v rašeliništích, z pozdějších dob i údaje kronikářů o výjimečných zimách a teplech, o dobách vzniku a tání souvislé sněhové pokrývky v konkrétních lokalitách, úspěšnosti nebo neúspěšnosti pěstování teplomilných či chladnomilných plodin. Např. Evropu zachránila před totálním vymřením na hlad a neúrody za Maunderova minima introdukce pohanky, kterou původně pěstovali Švédové, ale byla jejich vojáky zanesena i do jižnějších zemí.
Uvedené astronomické údaje říkají, že paralelně s ochlazováním, daným vzdalováním se Jupiteru od Země, bude docházet k dalšímu poklesu sluneční aktivity (nástup kolem roku 2030), a pak by nás mělo čekat několik velmi studených desetiletí, byť snad ne tak studených, jako byla ona "malá doba ledová" za Maunderova minima.
O uplynulém období lze pak konstatovat, že se v něm sešlo jednak sluneční maximum, jednak maximum oteplovacího vlivu Jupitera, kterými lze vysvětlit většinu z oteplení v této době. Podobná, ještě delší a teplejší, klimatická epizoda zde byla v raném středověku a umožňovala např. v teplejších oblastech našeho území pěstovat smokvoně, jaké tč. rostou v bývalé Jugoslávii, možná na jihu Maďarska.
Takže, pokud bude následující desetiletí chladnější než to uplynulé (v rámci statistických fluktuací se jistě mohou vyskytnout teplejší i chladnější roky, ale těch teplejších by mělo být méně než v uplynulém desetiletí a mělo by být v jednotlivých rocích i méně "tropických dní") a pokud se následně ochladí ještě víc, bude to znamenat, že naše vypouštění CO2 a dalších skleníkových plynů je pořád ještě slabé na přírodní procesy, které klima ovlivňují. Pokud se přes uvedené astronomické jevy bude dále oteplovat, převyšuje vliv lidstvem produkovaných skleníkových plynů astronomické jevy. Reakce klimatu na úbytek produkce CO2 v souvislosti s covidovou pandemií, který se do globální teploty zdaleka nepromítl tak, jak by se coby dominující klimatický faktor promítnout měl, dává naději, že astronomické vlivy jsou skutečně ty rozhodující.

Velice pěkné je, že uvedená astronomická hypotéza a předpověď je "popperovsky falsifikovatelná", na rozdíl od ideologických blábolů IPCC (protože, podle této instituce, když se otepluje, je to znak blížícího se oteplení, když se ochlazuje, je to opět známka blížícího se oteplení, a když se neděje nic, věští to oteplovací katastrofu také). Tudíž se jedná o skutečnou vědeckou hypotézu.

Česko na členství v EU v podstatě nevydělalo

Reaguji na článek pana Zdechovského "EVROPA: Česko na členství v EU vydělalo" ze 5.5.2021 na Neviditelném Psovi.

Česko nemá prospěch ze členství v EU, ale z pádu socialismu.

Naprostá většina ekonomických úspěchů, zlepšování kvality života obyvatel a dalších pozitivních změn nastala jen a jen v důsledku pádu socialismu a nastala už dávno před naším vstupem do EU. Naopak, po tomto vstupu pohyb řady pozitivních změn začal stagnovat a nejsou výjimkou ani zpětné trendy (ve smyslu návratu socialistických poměrů), byť pod taktovkou "budování EU", nikoli formálně socialismu.
Problémem je, že EU je silně socialistická, a prosazuje (nebo už prosadila) znovuzavedení řady jednoznačně socialistických jevů, které jsme vykopali z naší země v souvislosti s "Velkou sametovou" a domnívali se, bohužel nesprávně, že navždy.
EU nám platí jen to, co sama u nás potřebuje, případně naprosté nesmysly. Na dopravní strukturu nám přispěla proto, aby zlepšila dopravu zboží ze starých zemí EU přes naše území na východ. Na čističky odpadních vod, nové kanalizace apod. nám přispěla tehdy, když ty odpady končily v řekách, tekoucích od nás do Německa nebo Rakouska. Další příspěvky se týkají spíše nesmyslů, oněch pověstných "rozhleden v údolí a akvaparků bez vody". Přičemž v naprosté většině případů jsou dotace vázány na to, že materiál bude nakoupen u firem ze starých zemí EU a klíčové (přinejmenším) práce provedou firmy z těchto zemí, případně jejich filiálky zřízené v postsocialistických státech. Takže tyto dotace jsou v podstatě pro staré země EU jen jakási "malá domů" a často s sebou strhnou i významnou část prostředků z naší spoluúčasti na těchto projektech.
Zkvalitňování, a hlavně computerizace, výuky na školách, o němž píše pan Zdechovský, je prostě dáno tím, že počítače přestaly být s pádem socialismu čímsi ideologicky závadným a přestalo blokování jejich zavádění do škol. Často "pionýrské" projekty z 90. let byly v kontextu z tehdejší technickou úrovní kvalitnější než to, co přinesla pozdější podpora z EU. Ta zejména prosazuje silné vazby výuky na produkty Microsoftu, což je spíš překážkou v kvalitě výuky, než přínosem pro ni.
"Přísnější ochrana životního prostředí" se dávno zvrhla v pravý opak. Každý, kdo něco staví, je nucen platit obrovské výpalné zeleným organizacím, které jinak blokují stavbu prakticky všeho. Není náhodou, že od našeho vstupu do EU, kdy začaly být možnosti boje proti těmto raketýrům daleko omezenější (a těmto organizacím začaly na konta proudit peníze z bohatých EUrofondů) jsme prakticky nepostavili žádnou dopravní infrastrukturu, pouze "vylepšili" několik stávajících železnic s tím, že užitek z toho má opět především EU. Dalším problémem je povinné zateplování budov, které se zoufale nevyplatí (jinak by nemuselo být povinné). To se promítá velice drsně (vedle dalších aktivit ekologických organizací) do bytové výstavby a cen bytů a bydlení obecně. V podstatě se toto stává limitem demografického růstu, protože mladí našinci nemohou sehnat (či zaplatit) bydlení a zakládat rodiny. Vzhledem k tomu, že EU podporuje dovoz primitivů ze zemí třetího světa, jimž (za naše peníze, protože vlastní žádné nemá) platí bydlení i další benefity, bují konspirační teorie o cílené náhradě civilizované populace nevzdělanými barbary, akceptujícími neomarxistické fantasmagorie, a není možné se tomu divit. To celé, pochopitelně, popularitu EU ještě dále snižuje.
To, že si pan Zdechovský vůbec dovoluje blekotat o zajištění kvalitní pitné vody je snad jen proto, že doufá v zapomenutí negativního dopadu zapojení vodárenských firem ze starých zemí EU do vodáren v některých našich městech, které zpravidla znamenalo drastické zdražení pitné vody a často i pokles její kvality.
Platbu kartami v zahraničí, respektive v zemích EU, využije tak málokdo, že zákaz formální existence "zahraničních poplatků" (který si banky stejně vykompenzují jinak, i na lidech, kteří v zahraničí platit nechtějí a nepotřebují) nemá prakticky žádný smysl. Daleko přínosnější by byl skutečný konkurenční boj mezi bankami, který by je donutil tyto poplatky snížit či zrušit v rámci boje o zákazníka, a nikoli bruselská podpora "bankovního socialismu".
V podstatě to samé se týká i roamingu u poskytovatelů mobilního připojení.

Ano, mnoho věcí v EU je špatných

Omezování svobody pohybu v souvislosti s covidovou epidemií bych  do problematiky negativ EU vůbec netahal. Takovéto (nebo ještě daleko přísnější) omezení je součástí boje proti epidemiím od starověku a ani v moderní době neztratilo značnou část svého významu. Proti nemoci, která se v té době ani nedala léčit, ani ještě nebylo k dispozici očkování, jsme byli ve stejném postavení, jako Karel IV., když se na západní hranici království objevila černá smrt.
V souvislosti s touto epidemií lze ukázat na naprostou impotenci EU cokoli v souvislosti s bojem proti covid zajistit. EU bojovala proti opatřením na hranicích. Musely je zavést jednotlivé státy proti vůli EUrobyrokratů, kterým životy obyvatel EU leží u koncového otvoru trávícího ústrojí. To samé se týká i zajištění očkování. Vyhrála to Velká Británie, která v důsledku brexitu má zajištěno proočkování více než trojnásobného procenta populace než činí průměr EU (a stále tomuto průměru v onom ukazateli utíká). V rámci EU jsou na tom nejlépe ty státy, které si zajistily očkování po své vlastní linii, EU se pouze zmohla (pravděpodobně) na zinscenování "Vrbětické události", aby zarazila očkování Sputnikem v Česku a zajistila tím profit farmaceutickým firmám ze starých států.
ERASMUS je v reálu obrovský problém, protože v jeho rámci jsou vytypováváni kvalitnější studenti z východních států EU, kterým je pak cíleně nabízena práce v některé ze starých zemí. V podstatě i "posilování jazykových kompetenci" studentů má primárně tento význam. Jedná se tedy o jakýsi nástroj "brain drainu" s tím, že pokud se v rámci tohoto programu nějaký východní student něco naučí a pak to uplatňuje u sebe doma, je to spíš z pohledu organizátorů tohoto programu nežádoucí jev.
Je zajímavé, že pan Zdechovský zcela pomíjí takové věci, jako je demokratický deficit EU a přebujelost její byrokracie, která již jednoznačně poškozuje nejen nové státy EU, ale i ty staré a i EU jako takovou. Ten demokratický deficit úzce souvisí s prosazováním progresivistických zhůvěřilostí cestou "bruselských dekretů" v situaci, kdy v jednotlivých státech fungující parlamenty tyto prasečiny neodhlasují.
Pan Zdechovský také nereflektuje šílenosti typu "New green dealu" a další likvidační snahy, zaměřené proti ekonomikám jednotlivých států EU.

Výzvy

Před EU nestojí žádné "výzvy", respektive tyto "výzvy" jsou asi stejné, jako byly "výzvy", stojící před socialismem a komunistickými stranami ve druhé polovině 80. let minulého století.
EU (na rozdíl od vysoce úspěšného a přínosného EHS) se naprosto jednoznačně neosvědčila a představa o nějakém "zeštíhlení", zrušení škodících EU agentur (tj. prakticky všech), zprůhlednění financování nebo zamezení aktivit, souvisejících s progresívní levicí "řešenými" pseudoproblémy, je zcela mimo realitu. V reálu totiž právě tohle je podstatou činnosti EU a bez této škodící pseudoagendy by se naplno ukázala její bezcennost a škodlivost. Už z toho důvodu je něco podobného (vyjma změn naprosto bezcenných, pouze kosmetických) zcela nerealizovatelné.
Češi vnímají EU jako cosi vzdáleného, co nemohou prakticky nijak ovlivnit (asi jako v minulém režimu nemohli ovlivnit činnost moskevského politbyra) zcela správně. Této nemožnosti cokoli ovlivnit, včetně toho, že parlament EU nemá prakticky žádné reálné pravomoci, protože o všem rozhoduje nikým nevolená a nikomu neodpovědná EK, odpovídá i zájem občanů ČR o "dění v EU" (protože ta je vnímána spíš jako živelná katastrofa), i účast ve volbách do totálně impotentního EUroparlamentu.
Volby do EUroparlamentu mají pro nás jen ten význam, aby se tam dostali lidé, kteří budou včas signalizovat přípravu šíleností typu zákazu munice na bázi olova nebo (nyní chystaného) zákazu domácích zabijaček. Protože tato aktivity EU jasně ukazují, co vše nám EU bere a hodlá brát, aniž by nám cokoli jako kompenzaci dávala.
Na tom se nic nedá změnit, respektive změny, které by něco takového zajistily, by vedly v totální přeměnu EU na cosi zcela jiného. V souvislosti s tím EUroparlamentem by musely vzniknout celoevropské politické strany (aby člověk vůbec věděl, koho vlastně volí a nehádal pouze, s kým se místní EUroposlanci dají do holportu, často v příkrém rozporu s jimi presentovaným volebním programem). To by znamenalo i vznik evropského politického národa, který by byl reálnou opozicí evropské byrokracii. Proto také tato byrokracie dělá vše proto, aby nic takového nevzniklo a ona mohla vládnout pomocí umělého vytváření animozit mezi jednotlivými státy a národy v EU v duchu známého hesla "divide et impera". Viz např. současné události kolem těžby uhlí v Polsku, proti níž brojí tuzemští ekoaktivisté.
Náš vstup do EU na Prvního máje v roce 2004 si nedovolil oslavovat prakticky nikdo, protože i ti největší magoři si jsou vědomi toho, že jeho připomenutí by jen dál prohloubilo příkop mezi z EU placenými "progresivisty" (mezi něž patří naprostá většina oněch oslavovatelů) a naprostou většinou normálních lidí. Pokud lze tento den připomínat, tak leda jako jakousi analogii s 15. březnem 1939 nebo 21. srpnem 1968.
EU začala brexitem chcípat a rozkládat se. V našem zájmu je, aby tento rozklad byl co nejrychlejší a nejdůkladnější.
Zcela jistě je v našem zájmu nějaká integrace evropských (a nejen evropských) států, ale ta se musí dít na bázi spolupráce mezi suverénními státy, nikoli na bázi činnosti antidemokratické a "věčné" mezinárodní byrokracie. Potřebujeme tedy něco, jako bylo původní EHS, ovšem zajištěné daleko důkladněji proti malignímu zvrhnutí na komplexně škodící EU.

Článek pana Zdechovského je vyargumentován tak bídně, že je (pravděpodobně) bezděčnou ukázkou toho, jak se při svých (často sympatických) aktivitách v rámci EUroparlamentu odtrhl od reality občana ČR a snaží se řešit cosi, co už má občan ČR dávno vyřešeno a dává to najevo podporou protestních stran a sdružení, jejichž vztah k EU je buď ambivalentní nebo čistě záporný. Občané ČR si budou muset vybojovat czexit, či se podílet na rozbití EU, jako se v roce 1989 podíleli na rozbití "tábora míru a socialismu". Jakákoli jiná cesta je cestou zpět do rudého pekla.