Bojkotujme norské zboží

Drzé krádeže dětí pod smyšlenými záminkami (vyvrácenými jak norskou policií, tak i soudy tohoto státu), neustále pokračují a případ sourozenců Michalákových jasně ukazuje, že není reálné se dočkat pomoci ani u mezinárodních soudních institucí.

Barnevernet jako stát ve státě

Barnevernet byl původně organizací, která měla chránit děti před týráním zneužíváním a podobnými nebezpečími. Protože však v podmínkách norského státu neměl žádný korektiv, respektive mu bylo umožněno ignorovat výsledky přezkumů jeho aktivit policií a soudy, zvrhnul se v organizaci, která v podstatě dělá pravý opak. Nebylo by to v historii poprvé, i mafie byla původně národně osvobozenecká organizace, bojující na Sicílii proti Italům, místním obyvatelstvem chápaným jako okupanti. A podobných případů se dá v dějinách najíst spousta. Ostatně i starší čtenáři mají zkušenosti se zločinnou vládou "státostrany", která ovšem vznikla jako organizace, chránící námezdně pracující před extrémním vykořisťováním a dalšími formami útlaku.
Rychlé zvrhnutí původně prospěšné organizace na monstrum mohla v Norsku akcentovat i určitá quislingovská tradice.
Barnevernet se tedy v současnosti jednoznačně chová jako zločinecké organizace typu mafie. Naprosto kálí z vysoka na rozsudky norských soudů i výsledky vyšetřování norské policie. Má tedy do jisté míry postavení, jaké měla organizace SS v nacistickém Německu. Respektive je mu to norským státem umožněno. V případě sourozenců Michalákových, jejichž matka byla obviněna touto organizací z týrání a snad i sexuálního zneužívání, jak norská policie, tak i norský soud došly k jednoznačnému závěru, že toto obvinění je lživé. Děti byly matce přiřčeny i českým soudem, jehož rozsudek je pro nás závazný.
Kdyby Norsko bylo demokratickým a právním státem, stačilo by cokoli z výše uvedeného k tomu, aby byly děti státem barnevernetu odňaty (klidně i násilím) a vráceny rodičům.
Existují rovněž indicie, že barnevernet také kšeftuje s umísťováním dětí do "pěstounských" rodin, protože získat dítě k adopci je drahý a administrativně náročný proces, zatímco dítě zabavené  rodičům barnevernetem je možné získat daleko snadněji a levněji. A stát na ně dokonce snad nějak i přispívá. Při převisu poptávky před nabídkou (dětí vhodných k adopci), je takové zabavování dětí a umísťování do "pěstounských rodin" zlatý důl.
Faktem je, že norský stát se projevil jako naprosto neschopný hájit práva občanů i lidí, žijících a pracujících dlouhodobě na jeho území. Naopak se snaží ono antizákonné (či mimozákonné) postavení barnevernetu maskovat a mj. se snaží postihovat všechny, kdo se zločinnými praktikami této organizace seznamují veřejnost. Z tohoto důvodu je za zločiny této organizace jednoznačně spoluzodpovědný a není tedy důvod přistupovat k problému státu a barnevernetu nějak odděleně, ale spíš stylem "spolu kradli, spolu viseli".

Mohou si za to rodiče sami?

Jediným "proviněním" naprosté většiny rodičů, jimž barnevernet ukradl děti, bylo to, že se nacházeli na území zločinného norského státu.
Někteří k tomu přidali i další "provinění", tj. spolehli se na norské soudy a vyšetřování norské policie, jak to udělala i paní Michaláková.
Jediné reálně možné a fungující opatření, jak se v praxi ukázalo, je najmutí profesionálů, kteří děti odeberou tzv. "pěstounům" a odvezou k rodičům mimo území zločinného norského státu. Rodiny, které takto jednaly byly asi ty jediné, které v souboji s touto zločinnou organizací uspěly. Bohužel.
Došlo to dokonce tak daleko, že některé státy poskytly rodinám, ohrožovaným barnevernetem, politický azyl. Protože aktivity barnevernetu jsou skutečně aktivitami politickými, srovnatelnými s pronásledováním disidentů nebo dalších "zločinců" totalitními státy.

Analogie?

Ano, existuje historická analogie, a dokonce v naší historii. Tou je únos části "rasově vhodných" dětí z Lidic a jejich předání "na převýchovu" do nacistických rodin.
Bohužel, zločineckému německému státu byly i po jeho porážce ponechány možnosti, jak repatriaci těchto dětí blokovat, takže se jich podařilo najít a vrátit pouze 17. O 88 se předpokládá, že byly zavražděny. Přitom však neexistují jednoznačné důkazy o zavraždění všech 88; a i kdyby všechny zavražděny byly, pořád existuje "převis" unesených dětí, o nichž se nic neví. Je docela možné, že ono vykazování takového počtu zavražděných byla jen krycí operace za účelem znemožnění repatriace. Existuje tedy reálná možnost, že několik lidických dětí ještě žije (nebo žijí jejich potomci) v Německu nebo v Rakousku.
Barnevernet si počíná přesně jako jeho historická předloha a vzor. Uneseným dětem jsou vymývány mozky, aby byly vytrženy z kořenů a totálně "ponorštěny". Sourozenci paní Michalákové se ani nesmějí vzájemně kontaktovat, protože jejich vzájemný kontakt by ono barnevernetem organizované vymývání mozků mohl narušit.

Řešení

Jistěže existují možnosti, za hranou formálního práva, tudíž k nim nevyzývám.
O možnosti únosu dětí s vymytými mozky a jejich sociální i osobnostní rehabilitace (nebo ještě lépe před jejich vymytím, kdy ta druhá fáze není nutná) zde již byla zmínka. Země oplývající jadernými zbraněmi by mohla jaderným výbuchem na území Norska dát decentně najevo, že požaduje vrácení unesených dětí jejich rodičům a věřím, že by to mohlo fungovat.
Problém je, že nejsme ani země oplývající drsnými Ramby, kteří by zvládli onu první eventualitu, ani jaderná mocnost (byť bychom asi primitivní jadernou bombu vyrobit zvládli).
Nicméně zde existuje jedna možnost, která je naprosto legální a přitom by mohla být pro Norsko, zejména v době, kdy se postcovidová krize snoubí s krizí válečnou, poškodit natolik, že by to pocítili řadoví Norové jako signál nespokojenosti civilizovaných lidí s jednáním jejich státu.
Touto možností je důsledný bojkot norského zboží (a nejlépe i služeb typu cestovek). To by mohlo být ekonomice, narušené současnými krizemi, dosti nepříjemné a vést i k citelnému snížení životní úrovně v Norsku (přiznávám se, že by mě v případě tohoto státu nedojal ani hladomor, srovnatelný s Ukrajinou ve 30. letech, přičemž navodit něco takového touto cestou něco takového je zcela nereálné).
Prostě, když to půjde maximálně dobře, dostanou Norové jakýsi ekvivalent trestu, kterým vyhrožovaly (viz Saturnin) tetě Kateřině po několika pavlačových výstupech její sousedky, který by milostivé paní vzhledem k jejím tělesným rozměrům rozhodně neublížil, jak titulní hrdina tohoto dílka věcně konstatoval. Ale rozhodně se nemusíme bát, že by na to pomřeli jak ti Ukrajinci.
Naší ekonomice by takový bojkot buď prospěl, pokud by bylo norské zboží substituováno tuzemským, nebo by byl vůči ní neutrální, pokud by bylo nahrazeno zbožím, dováženým odjinud.
Dokonce i snahy narušit onen bojkot razantními slevami zboží norského původu by se nakonec promítly do ekonomických parametrů jak výrobců, tak i distributorů tohoto zboží.

Co toto řešení vyžaduje.

Bylo by žádoucí iniciovat mezinárodní spolupráci, protože barnevernet unesl děti občanům řady zemí, zejména východoevropských a třetího světa. To už je dostatečná kupní síla, jejíž absence by mohla být v norské ekonomice cítit.
Předpokládám, že by nebyl problém sestavit a na internetu udržovat seznamy zboží, které buď bylo zcela vyrobeno v Norsku, případně na něm má norská ekonomika významný podíl. Za vlády Babiše dokonce existoval program pro mobilní telefony, který dokázal podle vyfotografovaného čárkového kódu identifikovat nakupujícím "antibabišům" zboží od Agrofertu nebo jeho dceřinných firem (zkrátka: "od Babiše"). Asi by nebyl problém vytvořit podobnou aplikaci pro to Norsko.
Pokud by takový bojkot byl úspěšný (tj. promítl by se viditelně do čísel norské ekonomiky a citelně do kapes jeho občanů), jistě by to byl argument, možná významnější než rozsudek nějakého mezinárodního soudu. Nicméně už samotná existence takového bojkotu by mohla části obyvatel Norska nabourat fikci o nevinnosti jejich státu.
Zcela jistě by stálo za to i podobným způsobem zveřejnit i seznam organizací a institucí, které se nechávají uplácet tzv. "Norskými fondy" a ostrakizovat je.

Jistěže nemáme přímou možnost atakovat zločinný norský stát (nehledě k tomu, že by to bylo poněkud nezákonné), ale pokud by se podařilo zorganizovat, alespoň na nějaký čas, opravdu masívní "hlasování peněženkami", přinejmenším by mu mohly být způsobeny citelné ekonomické ztráty, doprovázené morální fackou.

Nedostatek míst na středních školách?

Nelze se divit nedostatku míst na středních školách. To je dáno jednoznačně politikou EU a těch, kdo EU podporují. EU z nás potřebuje mít kolonii a pro vykořisťované je vyšší míra vzdělání jednoznačně nežádoucí.

"Překvapivý" nedostatek míst na gymnáziích

Pochopitelně, naprostá většina rodičů má zájem o co nejkvalitnější vzdělání svých dětí, které by jim umožnilo dobrou profesní kariéru. Proto zájem o gymnázia, která jediná takovýto typ vzdělání poskytují, je překvapivý pouze pro státní úředníky, kteří u nás mají vzdělávání na starost.
Problém vidím v tom, že ostatní typy středních škol poskytují pouze jakýsi výsek všeobecných informací a k tomu jakési informace speciální, zaměřené na méně kvalifikované profese. Z tohoto důvodu mají absolventi těchto škol problémy s přijetím na většinu vysokých škol.
Prostě, jak na lékařskou fakultu se spíš dostane absolvent gymnázia než střední zdravotní školy, tak na techniku se dostane spíš absolvent gymnázia než průmyslovky.
Byly časy, kdy tomu tak, zejména v tom druhém případě, nebylo a průmyslovky poskytly svým absolventům vzdělání takového rozsahu a hloubky, že jejich absolventi měli před gymnazisty na vysokých školách technického typu značné výhody. To, že tomu tak není, je jednak dáno snížením kvality výuky na průmyslovkách, jednak absurdizací přijímacích zkoušek na vysoké školy, kdy student musí řešit různé "všeobecné" otázky, které s jeho kýženým studijním i profesním zaměřením nijak nekorespondují. Vrcholem jsou pak jakési "univerzální zkoušky", pro všechny typy vysokých škol identické, které představují překážku především pro talentované a motivované uchazeče o studium. Vzhledem k tomu, že nám tuhle idiotštinu vnutila EU, je docela možné, že právě tohle je záměr. Je to prostě jiná forma zavření vysokých škol, jaké tu bylo za Němců, doplněná tím, že se VŠ učitelé musejí potýkat s masami netalentovaných a nemotivovaných studentů.

Důsledky

Důsledky jsou jasné: Je silný převis poptávky po úplném středoškolském vzdělání, použitelném pro přijímací zkoušky na VŠ. A to dokonce i při současných, poměrně slabých, ročnících. Sekundárním důsledkem jsou všechny možné nešvary, spojené s tímto stavem. Od přímé korupce až po "speciální kurzy na přijímací zkoušky", umožňující příjmy řadě osob. Tyto "kurzy" jen ukazují, že jsou organizace, které mají nadstandardní přístup ke znění otázek na přijímacích zkouškách, jaký nemají např. střední školy.
Obecným důsledkem je ovšem stále vyšší počet talentovaných a motivovaných mladých lidí, kteří v důsledku neúspěchu v našem školství odcházejí za vzděláním do zahraničí (zpravidla s velmi malou pravděpodobností návratu). Opět je to jev, který je silně nevýhodný pro nás a velmi výhodný pro země, do nichž tito mladí lidé odcházejí (nejčastěji státy původní E12).

Dlouhodobý horizont

Dlouhodobé důsledky jsou jasné: úbytek mladých, talentovaných lidí. "Ubití" těch talentů, kteří proto, že neznali přesné datum bitvy u Kreščaku nemohou bádat na inženýrském řešení moderních jaderných reaktorů, ale zametají dvůr v nějaké pochybné fabrice. Nebo odešli do ciziny, kde se perfektně uplatnili, a ty jaderné reaktory vyvíjejí pro jiný stát (který z toho má značné benefity).
Takový dlouhodobý a systematický úbytek talentovaných lidí si ani ten nejvíce talenty oplývající národ prostě nemůže dovolit. Přitom u nás tento stav trvá minimálně od počátku tohoto tisíciletí, takže vznikla už téměř kompletní "ztracená generace" organizátory našeho školství pohřbených talentů. Toto se nutně musí promítat i do ekonomiky státu jako celku, protože prostě stále klesá výkon průměrného pracovníka ve výrobě, tedy ve sféře, z níž je prakticky živena celá společnost.

Problém technického vzdělání

Část problémů se středním technickým vzděláním jsem nastínil o něco výše, nicméně není to zdaleka vše.
Ze svých školních let pamatuji stavebnici "Mladý chemik" a na střední škole jsem chodil do chemického kroužku, vedeného středoškolským profesorem chemie, který byl jedním z autorů této stavebnice.
Faktem je, že dnes by tato stavebnice neprošla přes šílenost, zvanou REACH, protože v ní byla řada chemikálií, pomluvených touto organizací jako "šíleně škodlivé". Stejně tak byla v mých školních letech mou oblíbenou knížkou publikace Ludvíka Součka, "Jak se světlo naučilo kreslit". Tato kniha obsahuje spoustu receptů na jednoduché pokusy s fotografickými technikami, z nichž řada je dnes nerealizovatelná, protože vyžadují "šíleně nebezpečné" (podle REACH) chemikálie. Už první v knize uvedený recept (světlotiskový modrák, využívající citlivost solí chromu a železa ke světlu) potřebuje "šíleně nebezpečný" dvojchroman draselný, s nímž jsem běžně ještě na začátku 90. let jako fotoamatér při "postprocesingu" černobílých zvětšenin a diapozitivů (jako např. některé druhy tónování) pracoval.
Takže naší mládeži je uzavřena cesta ke přirozenému získávání znalostí a dovedností, jaká, paradoxně, v socialistickém režimu uzavřena nebyla.
Popsaná situace je podobná 60. létům u nás a v dalších socialistických zemích, kdy v západních zemích existovaly kroužky, v nichž se stavěly a programovaly první jednoduché digitální počítače (a tímto obdobím prošla naprostá většina "otců" současného Silicon valey), zatímco ve "státech míru a socialismu" byla kybernetika "buržoasní pavěda" a na trhu byl i umělý nedostatek součástek, které mohly sloužit k podobnému modelování.
Dnes je v EU také srovnatelný stav v oblasti GMO, kdy v řadě civilizovaných států jsou tyto organismy běžně dostupné a existují i technické kroužky pro mládež, v nichž je možno si tyto technologie "ohmatat". Také proto tamní populace daleko méně podléhá blekotání lhářů a podvodníků z řad ekologických organizací o "škodlivosti GMO", zatímco naprosto nekompetentní vedení EU tyto hysterické lži vyslyšelo, GMO zakázalo, a skoro každé zdejší dítko nyní ví z ekologické výchovy, že "v GMO jsou šíleně nebezpečné geny, zatímco v přirozených organismech žádné geny nejsou".
Zmiňoval jsem také problematiku průmyslovek, z nichž nyní vycházejí spíše "vyučenci bez profesních dovedností", než "poloviční inženýři, schopní se stát inženýry kompletními", jak tomu bylo dříve.
Problémy má, pochopitelně i celé technické vysoké školství.
Důsledkem je, mj. úpadek našich (míněno celou společnost, potažmo stát) schopností zajistit si potřebné technické prostředky vlastními silami. Válka na Ukrajině přitom jasně ukázala, že soběstačnost v řadě oblastí je naprosto klíčová. V době míru se dá skutečně koupit skoro vše. Jakmile ovšem začnou válečně "lézt tlustý do tenkejch" je zle. Ono "zle" krásně demonstruje vzpomínka detektivkáře Zábrany v jeho knize, odehrávající se v době Mnichovské krize, na reklamu na plynové masky: "Ani bratr ti při plynovém útoku nepůjčí masku." Obávám se, že pro vztahy mezi státy platí naprosto to samé.

Co s tím?

Tlaku na gymnázia by se mohlo uvolnit do jisté míry tím, pokud by se jednak rozšířilo učivo na průmyslovkách natolik, aby zájemci o následné studium na vysoké škole technického charakteru měli u přijímacích zkoušek dostatečnou šanci. Na druhé straně by asi bylo vhodné opravdu odstranit z přijímacích zkoušek když ne všechny, tak alespoň většinu zcela "mimoňských" otázek, které se míjejí jak se studijní látkou na příslušné vysoké škole, tak i s následnou profesí.
Dovolím si rovněž dopustit kacířství: Měli bychom minimálně stejnou péči, jakou věnujeme prakticky bezperspektivním postiženým jedincům, věnovat též dětem talentovaným. Řečeno pragmaticky: Měli bychom těm talentům věnovat péči větší, protože návratnost takto investovaných peněz bude vyšší.
Pochopitelně, většina škodlivých idiotismů v našem školství je dílem sociálně demokratických ministrů, za jejichž šéfování tomuto resortu šlo naše školství naprosto jednoznačně do kopru. A ani ministři z ANO (které má v některých ohledech sociální demokracii blízko a vyluxovalo jí část voličů) nebyli lepší.

Přetlak požadavků na gymnázia zcela jednoznačně ukazuje koncepční špatnost našeho školství, která přetrvává delší dobu, Naše školství potřebuje dramatické až drastické změny, včetně změn celkové koncepce. Pokud jsou takové změny v rozporu s direktivami EU, je to jen další z mnoha důvodů tuto organizaci opustit.

Ledoví muži přišli týdenním zpožděním

Letos "Ledoví muži" přišli o týden později. Děje se něco špatného s klimatem?

Ledoví muži

Mechanismus vzniku "ledových mužů" je takový, že při jarním tání v Arktidě se uvolňuje množství ledu, a ten je hnán mořskými proudy jižním směrem. Protože Coriolisova síla, vyvolávaná rotací Země, vyvolává proudění přízemní vrstvy vzduchu ze západu na východ, ženou se masy vzduchu přes povrch oceánu, jednak pokrytý ledovými krami, jednak i s hladinou o teplotě pod bodem mrazu (mořská voda je tekutá do -1,9 stupňů Celsia). Přitom se ochlazují a sytí vodní párou. Nad Evropu pak přicházejí masy studeného a vlhkého vzduchu, které vyvolají po počátečních květnových teplých dnech výrazné ochlazení. Je to zpravidla, alespoň ve střední Evropě, poslední chladná epizoda počasí, za níž může dojít ke zmrznutí květů ovocných stromů nebo plodin tropického původu (jako jsou např. okurky a rajčata).
Tato epizoda je dosti pravidelná, jak co do charakteristického snížení teploty, tak i co do umístění v kalendáři. Nicméně prakticky všechny podobné klimatické jevy, ať už spojené s oteplením nebo ochlazením, mají určité rozmezí, v jehož rámci mohou nastat (pokud vůbec nastanou).
Toto platí pochopitelně i pro "ledové muže" a jejich uspíšení (pak jsou zpravidla ničivější pro teplomilné rostliny) nebo opoždění (pak zpravidla teplota na většině našeho území při nich neklesne pod nulu) je možné a při dlouhodobém sledování teplot a dalších faktorů počasí prokazatelné.

Znamená opoždění "ledových mužů" projev globálního oteplení?

Je třeba na tuto explicitní otázku dát stejně explicitní odpověď: Opoždění "ledových mužů" znamená, že led a chladná voda se do zeměpisných šířek, z nichž to fouká z Atlantiku na Evropu, dostaly později než je to normální. Znamená to, že později došlo k tání a rozpadu arktického mořského ledu a uvolňování ledovců z břehů Grónska.
Uvedený jev spíše souvisí s tím, co je v posledních letech pozorováno jak na místě, tak i na družicových snímcích: Arktická ledová čepička Země se zvětšuje a zesiluje, čili procesy namrzání (a vzniku ledu ze srážek), v posledních letech naopak převažují nad procesy tání a destrukce ledových polí.
Opoždění "ledových mužů" tedy explicitně žádné "globální oteplování" nesignalizuje, spíš jeho opak.
Můžeme si rovněž vzpomenout na epizody silných větrů v březnu a dubnu, vznikajících cirkulárním prouděním v nižších zeměpisných šířkách okolo polárních oblastí. Tento jev do jisté míry také posunuje tání arktického ledu na pozdější období, protože překáží příchodu teplejšího vzduchu do Arktidy. Mimochodem, pokud by tento jev probíhal pravidelně po dobu několika let, a to v oblasti jak severního, tak i jižního pólu, došlo by ke zvětšování polárních čepiček, nárůstu odrazovosti Země jako celku pro sluneční paprsky (přinášející na Zemi teplo) a při "zacyklení" tohoto jevu by mohla začít další doba ledová. Ta má podle některých odborníků na klima už zpoždění.

Přestože nelze pochybovat o tom, že "bojovníci za klima" budou vydávat úzkostné skřeky, opoždění nástupu "ledových mužů" ve skutečnosti neznamená žádné potvrzení "šíleně nebezpečného antropogenního globálního oteplení", ale jedná o jev buď zcela bezvýznamný, nebo dokonce o první předzvěst nástupu zcela neantropogenní doby ledové.

O právu na potrat

Aby bylo jasno, nejsem příznivec potratů, a zejména nějaké substituce antikoncepce potraty. Na druhé straně však přiznávám ženám právo si o tomto zákroku rozhodnout samy, zejména v situaci, kdy otěhotněly nechtěně, kdy je těhotenství výsledkem znásilnění nebo jiné kriminální aktivity, nebo když je spojeno s vysokým zdravotním rizikem nebo rizikem narození postiženého dítěte.

Současně je aktuální dění v USA

Skupina náboženských extrémistů v Nejvyšším soudu USA se dohaduje na prosazení federálního zákona, který by v celých USA zakázal potraty (a navodil tak podobnou situaci, jaká je např. v sousedním Polsku). Došlo k (patrně) řízenému úniku této informace a po celých USA jsou organizovány protesty proti tomuto návratu do minulosti.

Potrat a historie

To, že má "duši" už oplodněné vajíčko, tvrdí křesťané až někdy od druhé poloviny 19. století. Do té doby církve (a zejména římskokatolická) hlásaly, že zárodek i plod jsou jen "kus masa", až asi do 7. měsíce gravidity (kdy už se předčasně narozené dítě v tehdejších podmínkách udrželo naživu alespoň na dobu křtu a dalších náboženských úkonů). Po tomto termínu je do něj dodána "duše" (kudy, to nechávám na čtenářově fantazii, jen konstatuji, že "Velký Gynekolog" by mohlo být jedno z božích jmen).
Teprve v té druhé polovině předminulého století, kdy se obyvatelstvo zejména vyspělejších zemí začalo vymaňovat z tupé poslušnosti vůči církevním zločincům, začaly církve "chránit nový život od početí". Tím získávaly na obyvatelstvo klacek, protože v době po sanitární revoluci nebyl velký počet dětí v rodině k reprodukci populace nutný. Ještě počátkem 19. století muselo být v rodině v průměru víc než deset dětí, aby se v průměru dvě dožily reprodukčního věku a populace byla početně stabilní.
Navíc nižší počet dětí uvolňoval pozici žen a umožňoval jim do té doby nemožné profesní a sociální uplatnění, zacházející daleko mimo onen církvemi stanovený "okruh uplatnění" pro ženu - děti, kuchyně, kostel (v němčině "KKK" - Kinder, Küche, Kirche).
Bylo třeba co nejvíce zatlačit ženy zpět do tohoto středověkého "uplatnění", protože by třeba mohly získat vzdělání a profesní nezávislost. Proto nastala ona náhlá "starost o nenarozený život". Nic jiného za tím nehledejme, protože tam nic takového není.

Potrat a asymetrie

U toho potratu stejně, jako u mnoha jiných zákazů či nařízení, motivovaných náboženským hovadstvím, existuje silná asymetrie:
Nikdo nenutí věřící křesťanku, podle níž je potrat hříchem, aby ho podstoupila.
Maximálně jsem zaznamenal úvahy o tom, že v případě prokazatelně vadného plodu by po jeho narození coby postiženého dítěte nemusela rodina odpůrců potratu dosáhnout na některé sociální dávky, na které by dosáhla rodina s postiženým dítětem, jehož postižení nebylo před narozením diagnostikováno. Celé to ovšem komplikuje skutečnost, že jak diagnóza budoucího zdravého dítěte, tak i diagnóza budoucího postiženého dítěte nemají stoprocentní účinnost. Narodily se dokonce i zdravé děti, u nichž byly před narozením prokázány buňky s karyotypem pro Downovu chorobu. Dá se to vysvětlit tím, že k onomu defektnímu dělení, vedoucímu k vadnému karyotypu, došlo až během dělení buněk zárodku a ony vadné buňky např. vytvořily pouze placentu, která žádný vztah k IQ a dalším vlastnostem narozeného dítěte nemá.
Na druhé straně ovšem zákaz potratů omezuje ty ženy, které uvedené náboženství nesdílejí (ať už se jedná o vyznavačky rozumnějších náboženství, která v tomto ohledu ženy neomezují, nebo o ateistky). Těmto ženám je zakazováno něco, co zakazuje jim cizí víra. V podstatě se zde vytváří prostor pro politiky, kteří by oplátkou nějakým způsobem postihli vyznavače této víry, protože lze očekávat, že minimálně od části těch protestujících a jejich sympatizantů mohou získat politickou podporu.

Odpůrci potratů tedy mají jednoznačně mé sympatie.  Těm, kteří se snaží o agresívní prosazování svých náboženských předsudků lidem, kteří to jejich hovadství nesdílejí, přeji z celého srdce aby toho v případě úspěchu hořce litovali. Třeba z důvodu masové podpory těch politických sil, jaké u nás křesťany částečně "umravnily" po komunistickém puči.

Jsou naše sdělovací prostředky rasistické?

 Na funkci US presidentské mluvčí byla přijata Karine Jean-Pierreová, "afroameričanka", hlásící se otevřeně k lesbické orientaci. Když byla tato charakteristika uvedené osoby konstatována našimi sdělovacími prostředky, byly nařčeny z "rasismu".

Realita

To, že někdo patří k nějaké etnicitě, nebo skupině lidí definované sexuální orientací nebo něčím podobným, je prostě fakt. Neexistuje žádný "universální člověk", který by takovéto zázemí neměl. A veškeré pokusy o vytvoření něčeho podobného vedly vždy k tomu, že vznikla skupina tvorů se zrůdným chováním, kterým by se v podstatě dal úspěšně upřít lidský status. Ať už se jednalo o výsledky pokusů římských katolíků, muslimů, produkty nacistické výchovy, nebo výsledky snahy vytvořit "nového socialistického člověka".
Takže každý normální člověk je nějak zakořeněný (a zpravidla více kořeny) a tomu vždy budou odpovídat jeho preference. Ani presidentský mluvčí není osoba stoprocentně bez jakékoli invence (v takovém případě by tuto funkci mohl zastat nějaký šestákový osmibitový počítač s trochu vylepšeným programem typu Elisa), takže se i u mluvčí US presidenta promítne toto zařazení do je(jí)ho konání a i do zpětných vazeb k presidentovi.

Vzpomínka

Krátce po prvních náznacích zrůdnosti jménem "afirmační akce", se vyprávěl (tu, v Česku, respektive tehdy Československu) vtip, že jednou bude v USA presidentem černoška lesbické orientace a na invalidním vozíku. To poslední kritérium paní Karine Jean-Pierreová nesplňuje, a snad proto je pouhou tiskovou mluvčí a ne presidentem. Viděl jsem taky její fotografii asi s partnerkou, a je to běloška - i to jí může kazit kariéru.
Pochopitelně, ona "afirmační akce" v obyvatelích socialistického bloku vyvolala asociace s podobnými aktivitami komunistů, kdy zásadní podmínkou jak pro postup ve vzdělávání (přijímání na střední a vysoké školy), tak i v profesní kariéře, byl "správný" původ (nejlépe dělnicko - rolnický) a "správná" politická orientace, projevovaná členstvím v "těch správných" organizacích a politických stranách.
Starší to asociovali i s poměry za německé okupace, kdy byla hlavním kritériem příslušnost k "árijské" rase a členství v NSDAP (pokud ne rovnou v SS) bylo také žádoucí.
Z tohoto důvodu bylo u nás (a prakticky v celém bývalém východním bloku) pohlíženo na uvedené aktivity jako na cosi, co západ degraduje a přibližuje ho k těm nacistům a komunistům.

Současnost

Není to tak dlouho, co soudruzi z Americké filmové akademie vydali befél, že Oskary budou udělovat pouze dílům, kde budou hrdinové (a herci je představující) z některé etnické či sexuální minority a tvůrci budou dodržovat ještě pár dalších podobných požadavků.
Jednu dobrou věc toto prohlášení mělo: Každému normálnímu člověku je nyní jasné, že jít do kina na cosi takového je ekvivalent spláchnutí peněz za lístek do záchodu, a totéž je i zakoupení nosiče s takovým "dílem". Pravděpodobně drsně poklesne i stahování a přehrávání oskarových filmů i z úložišť, poskytujících přístup za nějaké paušální poplatky, či přímo u warez úložišť (pokud tedy bude někdo takový šílenec, aby tam takový politický průjem nahrál).
Prostě to, co po zavedení výše uvedeného opatření dostane Oskara, bude bezcenná sračka, patrně méně koukatelná než budovatelské filmy z 50. let.
Pochopitelně, že i tento zásah do umělecké tvorby nutně musel být asociován v zemích východního bloku s onou černošskou lesbičkou na postu presidentského mluvčího.

Něco ošklivého

Jestliže se v USA (a jejich následníků) běžně stává, že rasa, pohlaví a sexuální orientace (případně další podobné nesmyslné faktory) mají vliv na profesní uplatnění, včetně výběrových řízení na manažerské, profesorské a mnohé další posty, tak nutně musejí nastat dvě věci:

• Na významné a vedoucí posty se nedostanou lidé kompetentní a kvalita práce v řadě organizací (i těch organizací jako celku) půjde více či méně dolů. Někdy to může být i drastické a s velice negativními následky. Příkladem může být nacistický stát, v němž vyhnání židovských vědců (kterým vedle toho, že neměli šanci na uplatnění, hrozila i fyzická likvidace), které se projevilo v silném zaostávání Německa v řadě oborů, přičemž asi to nejvýznamnější byla neschopnost vyrobit jadernou bombu (naopak, někteří vědci, vyhnaní z Německa a jím okupovaných zemí se podíleli na výrobě jaderné bomby v USA). Nicméně i v případě, že následky nebudou takto viditelně drastické, bude takovýto stát "neprospívat". V podstatě tento jev přispívá k viditelnému upadání západní civilizace jako celku a přispěl i k ekonomickému a technologickému propadu států východního bloku.
• Problémy budou mít skutečně schopní příslušníci oněch preferovaných minorit, protože budou automaticky považováni za blbé a neschopné, bude předpokládáno, že se na uvedený post dostali pouze z důvodu příslušnosti k uvedené minoritě (či minoritám). A tam, kde budou mít lidé možnost skutečně svobodné volby, budou tito lidé alespoň zčásti znevýhodněni. Je zajímavé, že uvedeného problému si byly vědomy afroamerické elity v USA a argumentovaly právě jím proti zavádění "afirmační akce". Dovoluji si v této souvislosti také konstatovat, že "tlačenky za správný třídní původ" nebyly nic moc ani jako spolužáci, ani jako studenti. Výjimky byly, ale ty by se na školu s vysokou pravděpodobností dostaly i za rovných podmínek

Reakce na Karine Jean-Pierreovou více méně stínuje onen bod 2. Pokud na své funkci nějak i pro běžnou populaci viditelně nezazáří (což nepovažuji za pravděpodobné vzhledem k podstatě její práce) bude vždy brána jako "tlačenka" kvůli pohlaví, barvě pleti a sexuální orientaci. Bez ohledu na skutečný stav věci. Její smůla, byť za to úplně nemůže.

Reakce na jmenování do funkce mluvčího US presidenta Karine Jean-Pierreové je prostě důsledkem toho, co "navařili" rasisté z Demokratické strany, svým rasistickým opatřením jménem "afirmační akce" a další jim podobní soudruzi, kteří začali praktikovat to samé. Včetně amerických soudruhů filmových akademiků. Pokud má uvedená reakce našich i dalších sdělovacích prostředků něco společného s rasismem, tak jen to, že je reakcí na zjevný rasismus, sexismus a "menšinismus" v USA.

Půjdou pražští drožkářští koně do salámů?

Je mi velice líto: Otázka stojí opravdu tak, jak jsem ji nazval. Soudruzi piráti spolu se soudruhy ochránci zvířat vymysleli zákaz používání koňmi tažených drožek pro turisty a další návštěvníky Prahy a blekotají o tom, jak strašně těm koňům "pomáhají".

Podstata věci

Drožky tažené koňmi patří běžně k turistice a jejich dostupnost výrazně zvyšuje atraktivitu lokality, kde jsou provozovány. Navíc přinášejí nemalý přímý příjem přímo Praze (poplatky za místa k čekání na zákazníky) i celému státu (daně ze zisků z této činnosti). Lze také očekávat i příjmy nepřímé, dané tím, že turisté touto atrakcí přilákaní utratí část svých prostředků i jinde.
Piráti, spolu se silně pochybnými organizacemi, "chránícími" zvířata, které za svou existenci v České republice neudělaly nikdy nic užitečného a jen permanentně škodí, se snaží drožky z centra Prahy a dalších atraktivních destinací (např. Stromovka) vytlačit a pokud možno je zcela zlikvidovat.
Pochopitelně, vznikne tím jen a jen škoda pro Prahu jako celek i stát jako celek (zneatraktivněním Prahy), aniž by vzniklo cokoli pozitivního.

Zvířata a práce

Je mi velice líto, ale pro dobře vycvičené a zároveň i pro patřičnou činnost vyšlechtěné zvíře je práce více-méně zábavou. Je dobré o tom něco vědět, česky vyšly např. paměti ruského (posléze sovětského) krotitele Durova, který tyto věci popisuje velmi seriózně. Zejména tvrdí, že každé zvíře má nějakou oblíbenou činnost, a pokud je krotitel dostatečně kvalifikovaný a dokáže ji vystihnout a umístit do výstupu, je zvíře spíše v pozici někoho, kdo si hraje, případně se i nadšeně "předvádí".
Durov to popsal na individuální úrovni, zatímco v případě hospodářských zvířat, určených k takovým či makovým činnostem, do toho vstupuje ještě mnohaletý a mnohagenerační proces šlechtění, který zajišťuje, že toto zvíře je nejen fyzicky, ale i psychicky schopno provádět určitou činnost (koně od tahu vozů přes krasojízdu až třeba k Velké Pardubické). A že tato činnost je pro něho přirozená a je jím i jako pozitivní vnímaná. Ostatně naprosto stejné je to i s psími plemeny, které mají rovněž některé z hlediska šlechtitele žádoucí aktivity vrozené, či fixované do genů.
Můžeme se jistě dohadovat, co z těchto dispozic je genetika a co např. epigenetické jevy, ale na podstatě věci výsledek takové debaty (či dokonce vědeckého výzkumu na toto téma) nic nemění.
A je třeba si uvědomit, že u nás jsou na zajištění zvířat mnohdy daleko přísnější podmínky a omezení než v zemích 3. světa, takže operování s týráním zvířat v těchto zemích (často i tak vymyšleným) je jen bezcenným blábolením. Jako ostatně veškerá argumentace ochránců zvířat.

Drožky a koně

Je skutečně otázka, nakolik by se měl kůň, vyšlechtěný k tahu a táhnoucí břemeno (drožku) hluboko pod hranicemi svého fyzického limitu, cítit při této činnosti dyskomfortně. V reálu není na tom nijak hůř než pes, nadšeně táhnoucí svého páníčka na procházce.
Další věcí je, že "ochránci zvířat" se snaží za každou cenu vychovat veřejnost, a zejména děti, k tomu, že žádná zvířata neexistují, případně jsou bezcenná a není důvod je nějak podporovat. Přesně toto je záměr zákazů cirkusové drezůry a některých dalších zrůdností, které tyto organizace a jednotlivci prosazují. Pokud k tomu přičteme ještě zavádění vysoce nebezpečných vlků a dalších nebezpečných zvířat do naší kulturní krajiny, vyroste nám pod jejich diktátem generace, která nebude mít ke zvířatům rozhodně pozitivní vztah a spíš je bude brát jako překážku, která by měla být odstraněna. Ostatně, v tomto duchu je i tažení ochránců zvířat po 15. 3. 1939, kdy ihned začali ve spolupráci s okupanty pracovat na likvidaci zoologických zahrad na území protektorátu (podařilo se zachránit akorát tu pražskou a pár soukromých chovů).
Drožky jsou jednou z mála příležitostí, kdy se městské dítě setká s tím, že zvíře dělá něco užitečného a obecně přínosného (a nevystupuje čistě jako pet nebo v jiné, v podstatě neužitečné, funkci). Právě proto je patrně nutno tuto atrakci zničit.

Konspirační teorie

Už jsem v internetových diskusích o tomto zákazu nalezl i názor:
"Pospíšil je homosexuál, jako takový je zvrácený a tento zákaz je projevem jeho zvrácenosti, a proto by nebylo od věci obnovit trestnost homosexuality, aby normální lidé měli od těch zvrácenců a jejich zvrácených nápadů pokoj."
Tento názor nesdílím, jen na něj upozorňuji z toho důvodu, že tato pirátská akce může paradoxně mít i takovéto, na první pohled neočekávatelné, vedlejší účinky.
Mě osobně stačí, že je Pospíšil pirátský progresivista, a že tato ideologie je jednoznačně škodlivá a měla by být postavena mimo zákon, podobně jako nacismus. Je také důkazem škodlivosti EU, protože odtamtud mají tito lidé ve všech svých zvrácenostech (čímž explicitně nemyslím sexualitu, ale ideologii a politiku) získávají bezvýhradnou podporu (či spíše podporu ve stylu "čím víc budou škodit, tím víc budou podporováni").
Za daleko důležitější v souvislosti s nějakým širším kontextem považuji fakt, že první zákony na "ochranu zvířat" přijalo hitlerovské Německo a spolky na ochranu zvířat byly prvními organizacemi ve vzniklém protektorátu, které začaly s okupanty velmi silně kolaborovat. Výsledkem byl poválečný zákaz těchto organizací, který udržovali po únoru 1948 i komunisté, až do svého pádu. Bylo to jedno z mála rozumných opatření z éry vlády komunistů. Podpora ochránců zvířat ze strany EU je tedy v podstatě pokračováním politiky A. Hitlera.

Finální otázka

Tato otázka zní, co s těmi koňmi, kterým bude zabráněno si na sebe vydělat? K jízdě vhodní nejsou, pokud se dostanou k tahu, tak zcela jistě prováděného za horších podmínek než tahání lehké luxusní drožky. Někteří se mohou uplatnit v zemědělství, jiní mohou v lesích stahovat poražené kmeny na plochách, nedostupných technice. Nic dalšího mě asi nenapadne.
Obávám se ovšem, že pro naprostou většinu bude onou finální destinací koňský řezník a masné výrobky, jak naznačuje nadpis tohoto postu.

Zákaz turistických drožek v Praze je jen ukázka škůdcovství pirátů a progresivistů. I EU, kterou užívají tito škůdci jako podporu k prosazování podobných škodlivin. Nepřinese naprosto nic pozitivního. Rozhodně nedojde k "zachránění" těchto koní před prací. Ti z nich, kteří budou mít štěstí, skončí u práce výrazně namáhavější a nebezpečnější, a v chovu s výrazně horšími podmínkami. Ti, kteří štěstí mít nebudou, se časem objeví na pultech v podobě masných výrobků.

Proč uspěl Orbán s "neliberální demokracií"?

Do voleb šel Orbán s heslem "neliberální demokracie". Přestože mnozí, zejména "pokrokoví", aktivisté ječeli hrůzou, Orbán uspěl (pravděpodobně právě proto) a oproti předpovědím získal víc hlasů, takže dosáhne na ústavní většinu sám, zatímco před volbami na ni potřeboval ještě jednoho poslance z jiné strany (nejčastěji zástupce německé menšiny).

Demokracie a "demokracie"

Dovoluji si konstatovat (a stojím si za tím už delší dobu), že prakticky žádná demokracie "s přívlastkem" není demokracií. Mnohdy s ní má nějaké společné rysy, např. volby či parodie na ně, ale svou podstatou je někde jinde.
Ostatně, komunisté tu po únoru 1948 zaváděli "lidovou demokracii", která rozhodně žádnou demokracií nebyla, stejně jako její pokračovatelka "socialistická demokracie". Sice jsme zde měli "volby", ale ty spočívaly pouze v proklamativním schválení předpřipravené kandidátky, na níž se nedalo nic změnit. A kdo se o to pokusil, šel sedět. Případně mu bylo dovoleno ve vězení i zemřít, jako např. Pavlu Wonkovi.
Přesto jsme byli ujišťováni, že ona "jednotná kandidátka Národní Fronty" je vyšší formou demokracie, než "buržoasní" vybírání z mnoha kandidátek mnoha stran.
Komunisté operovali též s tím, jak údajně selhal parlament v roce 1938, v době Mnichova. Což je, pochopitelně, nesmysl. Mnichov přijal president Beneš a parlament, v rozporu s ústavou, zcela obešel, takže se jeho údajná "roztříštěnost poslanci mnoha malých stran" nemohla nijak projevit.
S odkazem na tuto fikci o neakceschopnosti parlamentu se zástupci malých stran vyrobili po válce bolševici, podporovaní Benešem "Národní Frontu" jakožto svazek "povolených" stran a všechny ostatní strany (většina co do počtu i co do voličské přízně v posledních předmnichovských volbách) byly postaveny mimo zákon.
Onu komunistickou fikci dále prosadili i političtí aktivisté (mnohdy bývalí kovaní komunisté) i po roce 1989. Proto máme "pětiprocentní klausuli", která znemožňuje menším stranám účast na politickém životě (přirozená hranice pro vstup do 200 členné poslanecké sněmovny je, pochopitelně, 0,5 procenta, tedy desetkrát nižší).
Je samozřejmé, že nejde a nikdy nešlo o nějaké "omezení roztříštěnosti". Vždy šlo o to, aby byl menším stranám co nejvíce zobtížněn růst. Soudruzi exbolševici tu chtěli systém dvou bloků velkých stran, které by se nějak střídaly u moci. nejlépe podle hesla "hlasujte si jak chcete, my se na vás stejně nějak domluvíme". A potřebovali zajistit, aby jim, pokud možno nikdy, nevyrostla nějaká konkurence.
Dost mě potěšilo, že z Poslanecké sněmovny vypadli sociální demokraté, kteří byli jedni ze strůjců této antidemokratické klausule. Bohužel, účelovou změnou volebního zákona prošly do poslanecké sněmovny otevřeně klerofašistické strany, KDU - ČSL a TOP, které by patrně při samostatných kandidátkách onu klausuli nepřekonaly stejně, jako ČSSD. To samé se týká i antidemokratických pirátů, kteří by se patrně také bez podvodu s předvolební koalicí do sněmovny nedostali. Voliči jsou stále unavenější přehlídkami fašistoidních postaviček, které za celou svou politickou kariéru neudělaly nic pozitivního. A piráti je stačili unavit v podstatě už za jedno volební období, podobně jako kdysi zelení.

Další pseudodemokracie

Pseudodemokracie jsou pochopitelně i další "přívlastkované" "demokracie": Demokracie s "ochranou menšin", demokracie s "ochranou přírody", a také ona demokracie "liberální", do jisté míry ty předchozí (a mnohé další pseudodemokracie) zastřešující.
V prakticky všech těchto parodiích na demokracii jde o to, že vůle občanů je nějak omezována, aby se nemohla projevit či být v praxi realizována. Údajně pro ochranu toho či onoho, či nějakých "hodnot", které mají za ochranu stát. Ve skutečnosti, což je velice důležité, ony "hodnoty" diktují společnosti jacísi pochybní aktivisté, bojovníci za támhle to či tuhle ono. Pochopitelně vždy za něco "šíleně pozitivního" proti něčemu "naprosto negativnímu". Prostě, bojující boj, který je "přece samozřejmý" a "proti může být jen zvrhlík nebo lotr".
V reálu se tedy jedná o to, že v těchto parodiích na demokracii, které snesou prakticky všechny uložení pod onen poklop "liberální demokracie", je reálná moc soustředěna do rukou politických aktivistů s nulovou politickou legitimitou a nulovou zodpovědností za to, co napáchají. V řadě případů jsou tito lidé až nepříjemně podobní modrokošilatým hovadům, co zde v raných 50. letech "budovala nový svět", a dotáhla ho až na cestu ke všeobecnému zhroucení po necelých čtyřech desetiletích. Za cenu obrovského utrpení většiny občanů i za cenu likvidace lidí, z nichž většina měla vyšší hodnotu, než dohromady všichni ti, co měli "košili modrou, srdce rudé".
Analogií oněch modrokošilatých rudých hovad jsou v současnosti aktivisté, většinou s nulovým vzděláním (humanitní "vědy" jsou až na pár výjimek totéž, co naprosté nic), bojující "proti klimatické změně" (která je z více než z 90 procent přírodní jev a ten zbytek, co připadá na veškeré aktivity lidstva, včetně dýchání, je naprosto zanedbatelný), za ty či ony "minority" (které jsou většinovou společností odmítány především pro kriminální a jinak obtěžující aktivity), za "ubohé uprchlíky" (v reálu džihádisty, připravující svržení vlád v evropských zemích, případně sloužit jako pátá kolona, až se objeví nějaký "islámský Putin"). Je zajímavé, že ti poslední se prakticky až na pár drobných výjimek, neúčastní pomoci opravdovým válečným uprchlíkům z Ukrajiny.
Nevzdělanost výše uvedených (a i dalších) aktivistů způsobuje, že by se společnost měla (či se reálně, bohužel, musí) přizpůsobovat bezcenným negramotům, kteří např. "vědí" že v GMO jsou šíleně nebezpečné geny, zatímco v přírodních organismech (včetně těch, které vznikly nekontrolovanými mutacemi a následným šlechtěním) žádné geny nejsou. Případně těch, co tvrdí, že "slepice je malý opeřený člověk" a v kleci "šíleně trpí", přestože fakta, pořízená skutečnými odborníky, ukazují na objektivních údajích pravý opak. Případně věří, že Himaláje budou za třicet let (dnes už za 25 :-) ) bez sněhu a ledu a nastane "naprosto šílená katastrofa", složená ovšem z naprostých nesmyslů.
V současné době je aktuální i podezření, že přinejmenším část těchto aktivistů je nějakým způsobem napojena na ruskou tajnou službu a jejich protistátní a protiobčanské aktivity měly usnadnit ruský vpád na Ukrajinu (zcela jistě se to týká některých bojovníků proti "šíleně nebezpečnému" uhlí a za jeho náhradu ruským plynem s asi jedenapůlnásobným skleníkovým efektem). Velmi pravděpodobné je to i u "bojovníků za OZE", protože právě tyto pseudozdroje elektřiny vyžadují vyrovnávání jejich kolísání v podstatě jen ruským plynem (protože jiné zdroje takového vyrovnávání nejsou reálně k dispozici). U bojovníků proti frakování (těžba břidličného plynu, potažmo ropy, ale i využívání geotermální energie) se mohou ruské vlivy mísit se vlivy od islamistů, kteří potřebují závislost evropských zemí na importu ropy a plynu také.

Neliberální demokracie

Propracovali jsme se tedy k tomu, co je to ta liberální demokracie a jak silně nás ohrožuje. V podstatě bychom se jí měli cítit být ohroženi asi stejně, jako Židé nacismem.
Zcela jistě je antipodem liberální demokracie samotná demokracie bez jakéhokoli přívlastku. To, že Orbán doplnil tento pojem přívlastkem, negujícím onu "liberálnost" je zaměřeno především na voliče, kterým takovéto jazykové jemnosti nedocházejí (a to si ještě nejsem jistý, zda ona absence přívlastku má v maďarštině stejný význam jako ve spisovné češtině). A kterým dochází jen odpudivé a škodlivé aktivity Sorosovy pseudouniverzity a jejích absolventů, zaplňujících především různé sociálně parazitické pozice v různých "aktivistických" (i ve smyslu, v jakém se toto slovo používalo za protektorátu) organizací, v nichž předstírají užitečnost. Tedy vlastnost, která u nich stoprocentně absentuje.
A, pochopitelně, nejsou to jen oni "vzdělanci", ale i další podobní, kteří nemají ani na tu Sorosovu napodobeninu VUML či "Vokovické Sorbonny", se budování "liberální demokracie" rovněž horlivě účastní.
Orbán tedy vsadil na to, že většina voličů chápe (či alespoň pudově cítí) škodlivost až nebezpečnost lidí, kteří se hlásí k onomu neototalitnímu pojmu "liberální demokracie", a jednoznačně v této sázce uspěl. Voliči mu dali v naprosté většině zapravdu. Můžeme opravdu jen závidět Maďarsku, že má vládu, která ho chrání před novodobou totalitou alespoň natolik, nakolik je to ve členském státě EU možné.

Můžeme tedy konstatovat, že "neliberální demokracie" je sice určitý protimluv, ale zároveň je to jasné vymezení se proti totalitě, která mává praporem "liberální demokracie". Maďarští voliči na to zareagovali správně a Orbán má ústavní většinu. Což mu, mj. umožňuje schvalovat ústavní zákony, na které fašistoidní EU zatím nedosáhne.