Vítězství?

Pan poslanec parlamentu EU Tomáš Zdechovský popisuje "vítězství", k němuž přispěl i on za ČR, nad nařízením Euro 7, které by v podstatě zlikvidovalo evropský automobilový průmysl. Je to však opravdu nějaké vítězství?

Smysl existence EU

Evropská integrace byla založena na idei volného pohybu osob, zboží a služeb (finance můžeme, v duchu politické ekonomie, považovat za "zvláštní druh zboží").
Pomiňme to, že současná EU nenaplňuje ani onu původní ideu (a sám pan Zdechovský byl účastníkem či pozorovatelem a zveřejňovatelem kauz, které to dokazovaly) nicméně naprostá většina současné agendy EU nemá s onou původní ideou prakticky nic společného. Ať už se jedná o normy Euro X (za X můžeme dosadit jakékoli na tomto poli existující číslo) nebo cokoli jiného (aktuálně třeba jaké druhy zvířat bude povoleno chovat v domácnosti), nic z toho nijak nesouvisí s oním "volným pohybem osob, zboží a služeb", a tudíž nemá s ekonomickou integrací zemí EU naprosto nic společného. EU se chová jako něco, co dávno přerostlo limity jemu určené, a co svými aktivitami v rámci onoho přerostení jen škodí.
Z tohoto hlediska se ovšem pozastavení (protože o zrušení se zcela jistě nejedná) aplikace normy Euro 7 rozhodně nejeví jako vítězství. Maximálně jako vítězství v bezvýznamné šarvátce desítky let probíhající války, ale spíš jen jako úspěšné (v důsledku spíše náhody než šermířského umu) odražení rány od některého z nepřátel.

Opravdu vítězství?

Jako vítězství bych si představoval záruku, že po desítky (a ještě lépe stovky) let se nic takového jako Euro 7 v agendě EU neobjeví, případně to, že EU celkově a navždy přijde o možnost takovéto pseudonormy vůbec nějakým způsobem protlačovat.
Zde bych spíše připomenul onen staroslověnský název pro vítězství, přežívající u východních Slovanů "poběda". "Pobědit" - tedy znamená vytvořit u nepřítele situaci, kdy nebude moci léta, ideálně již nikdy, provést nějaký další útok s cílem nám ublížit.
Čili v této souvislosti by se jevila vítězstvím situace, v jejímž rámci by EU byla "poničena" (z našeho hlediska ovšem příznivě změněna) tak, že by v dohledné době nebyla s to nějaké podobné bezcenné a škodlivé nesmysly, jako je ta norma Euro 7, členským zemím nařizovat. A pokud by něco takového nešlo, tak raději aby zanikla.

Evropská integrace

Zcela jistě jsem zastáncem racionální spolupráce evropských zemí, případně jejich integrace na dobrovolné bázi. Která by měla na úrovni povinné účasti končit oním volným pohybem osob, zboží a služeb. Pokud se některé státy budou chtít na bázi dobrovolnosti integrovat hlouběji (třeba až na úroveň splynutí do jednoho státního útvaru), nemám s tím problém.
To, co ovšem činí EU, s něčím takovým nemá absolutně nic společného. Integrace na bázi příkazů velmi pochybné  byrokracie, která se skládá jednak z odložených (většinou pro naprostou neschopnost) politiků členských zemí a jednak ze silně problematických profesionálních byrokratů, je přesným opakem toho, co Evropa (a země na jejím území se nacházející) potřebují.
Tyto země potřebují onen "volný pohyb osob, zboží a služeb", a naprosto nic víc. Dokonce si troufám uvést, že ani nějaké sjednocení norem (na ISO) není nutné, protože už od středověku kupci věděli, že v každém městě na trase jejich pouti za bohatstvím mají jiné míry a váhy, které jsou na tržištích volně vystaveny, a oni jim mohou přizpůsobit své prodejní aktivity. A jestliže něco podobného zvládli středověcí kupci, proč by to nezvládli ani kupci moderní, digitalizované, doby?
Ostatně, EU se za celou svou existenci nedokázala zmotat ani na sjednoceni zástrček a zásuvek na jejím území. A pokud můžeme v nějakém elektro obchodě najít cosi, co strčíme do dánské zásuvky a do druhého konce úspěšně zapíchneme spotřebič český, není to výsledek práce úředníka EU, ale výsledek práce soukromé firmy, kterou se EU ještě nepodařilo zlikvidovat. Stejně tak nejsou v rámci EU sjednocena pravidla pro provoz na silnicích a dopravní značení.

Takže, je mi líto: My potřebujeme vysoce úspěšné EHS, které nadělalo kapitál, nyní EU v podstatě spotřebovávaný či spíš promrhávaný (s tím, že už ho moc nezůstalo), nikoli onu EU. Pokud návrat k EHS v rámci stávající EU (nějakou reformou) není možný, je asi menší zlo EU rozbít (nebo z ní hromadně odejít) a založit cosi, co by se podobalo onomu vysoce ekonomicky úspěšnému EHS. Protože, budu hodně ošklivý, ale to, co je dnes EU, by si s úspěchem v ekonomické soutěži, "namazala na chleba" i velmi problematická RVHP.
Z tohoto hlediska je ovšem pan Zdechovský zcela mimo realitu, protože EU nepotřebuje zrušit normu Euro 7, EU potřebuje vznik takového stavu, že nebude v moci EUrobyrokracie jakoukoli takovou normu vůbec vytvořit a prosazovat či přímo diktovat členským zemím proti přání občanů i demokraticky zvolených zastupitelů. A pouze něco takového by bylo skutečné "vítězství".

Dva nesmysly jako příklad nesmyslnosti ekologie

Je opravdu velice obtížné najít mezi tím, co prosazují ekologové, něco přínosného. Naopak, je velmi snadné prakticky u veškeré této agendy nalézt nějaké "čertovo kopýtko", které ji činí nesmyslnou nebo dokonce zvrací její dopad na ekologii na pravý opak deklarovaného.

První "geniální nápad"

Klimatičtí "vědci" dostali naprosto geniální nápad: Budou jímat CO2 ze vzduchu a budou jej následně ukládat do betonu.

Co je na tom špatně?

1. Jímání ze vzduchu, které má naprosto mizernou účinnost vzhledem k nepatrné koncentraci CO2 v ovzduší (kolem 0,04 % - Wikipedie). Je to pitomost, dokud existují komíny, ve skrze něž proháněných emisích jsou koncentrace v procentech až desítkách procent, tedy sto až tisícinásobně vyšší, což, pochopitelně (komukoli, kdo má jakési ponětí o chemii, fyzice či technologiích), znamená zmnohonásobení účinnosti takového jímání. Do vzduchu by mělo smysl jít až když budou všechny komíny obšancovány.
2. Ukládání do betonu. Jednak sám beton při svém tvrdnutí pohlcuje CO2, takže bychom se mohli snadno dostat do situace, kdy injektáží CO2 do čerstvého betonu pouze zamezíme následnému pohlcování CO2 betonem (takže za drahé peníze získáme zcela nulový efekt). Druhá věc je, že pohlcování CO2 betonem přispívá k jeho degradaci časem, čímž do jisté míry padá představa "věkovitého uložení" CO2 do betonu. Naopak, lze očekávat, že se CO2 bude z betonu o to rychleji uvolňovat, o co více ho do něj nacpeme.
3. Smysluplný objem. Uvádím dále:

Podle webu techmania se celková hmotnost atmosféry se odhaduje na 5,157 ∙ 10^18 kg (milionkrát méně než hmotnost Země).
Podle Wikipedie je přízemní koncentrace CO2 0,04 %. Vzhledem k tomu, že koncentrace atmosféry s výškou prudce klesá (už v 5000 mnm. je poloviční) bude přízemní vrstva vzduchu natolik dominovat v celé atmosféře, že neuděláme příliš velkou chybu, když tuto koncentraci vztáhneme na celou atmosféru.
CO2 tedy celkem v atmosféře máme:
5,157*10^18 * 0,0004 = 0,0020628*10^18 = 2,0628*10^15 kg
Podle článku v časopise Sto plus jedna "Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je o 50 % vyšší než v předindustriální době" (některé další zdroje udávají čísla těsně kolem, jako 47 %, 51 % apod. takže můžeme těch 150 % "žádoucí" koncentrace vzít).
Znamená to tedy uložit 1/3 stávajícího množství CO2 v atmosféře.
Tedy:
2,0628*10^15 : 3 = 0,6213*10^15 = 6,213 * 10^14 kg CO2
Řekněme, že nějakým zázrakem uložíme do betonu 10% jeho hmotnosti CO2. Tedy v kile betonu bude 100 g (deset deka) CO2. Kilogram CO2 bude vyžadovat deset kilo betonu. Tedy, na zjímání oněch potřebných 2,0628*10^15 kg bude zapotřebí 2,0628*10^16 kg betonu, tedy 20 628 000 000 000 000 kg. V tunách to bude 20 628 000 000 000.
Hustota betonu 2,4 g/cm³ (toto číslo dává přímo Google), z čehož plyne v každém cm³ betonu 0,24 g CO2. Podělme původní číslo (kilogramy) oním 2,4 (hustotou betonu). Dostaneme 8 595 000 000 000 000 litrů. Tedy 8 595 000 000 000 m³,  8 595 km³.
Podělíme-li tento objem plochou ČR 78 867 km² (Google), dostaneme číslo 0.1089809 [km], tedy požadované množství betonu by pokrylo celou plochu ČR vrstvou vysokou cca 109 m. Mimochodem, pro celou EU (plochu opět zná Google) by to byla vrstva něco málo přes dva metry tlustá.
Jiná představa: Z toho betonu by se dala vytvořit kostka o hraně (okrouhle na stovky m) 20,5 km.
Pochopitelně, pokud by jímání bylo slabší než těch, pravděpodobně "superoptimistických" 10 % hmotnosti betonu, jdou všechny výše uvedená čísla příslušně nahoru.
Vidíme tedy, že ona "geniální idea" není nic jiného než tunel na "ekologické" EUrodotace, které tento projekt naprosto nesmyslně pohltil a dále hltá, protože takto CO2 prostě jímat nelze. Výroba kilometrových krychlí betonu je prostě nesmysl.

Co by zcela jistě šlo

Zcela jistě by šlo přeměňovat biomasu na grafitický uhlík (uměli to už v pravěku), a ten ukládat, v podstatě se zárukou jeho stability na desítky až stovky milionů let. Karbon, během něhož vzniklo černé uhlí - a dočkalo se našich časů, končil před 299 miliony let. Je to tedy dost velký rozdíl oproti tomu betonu.
Dnes se nepoužívají milíře, ale retorty. Při karbonizaci biomasy typu dřeva vzniká kromě grafitického uhlíku ještě dřevoplyn a dřevěný dehet, které by se oba daly pálit za vzniku energie použitelné ke zpracování další biomasy (takže proces by bylo nutné energeticky dotovat jen minimálně, možná jen počáteční iniciací).
Nehledě k tomu, že CO2 takto vzniklý by bylo možné prohánět (i s teplem) soustavou skleníků, protože řada hospodářských rostlin, vč. běžné zeleniny, jako jsou rajčata, papriky apod. preferují vyšší koncentrace CO2 v atmosféře, dokonce až takové, které dělají i zdravým lidem zdravotní potíže.
Biomasa nám vyroste na vhodné ploše sama a využije solární energii pro jímání CO2 z atmosféry daleko smysluplněji než fotovoltaický panel, včetně toho, že ji můžeme dále zpracovávat dle potřeby nezávisle na počasí a denní době, ne pouze za slunečného dne. Smysluplná by byla v použitých rostlinách genetickou manipulací provedená oprava vadného genu v chloroplastech, která by zvedla účinnost fotosyntézy (a odpadlo by její zastavování v době nejsilnější insolace, kdy se právě v důsledku jednoho málo účinného enzymu, který umíme opravit, fotosyntéza zastavuje, protože dílčí metabolity před tímto enzymem, hromadící se v důsledku jeho malé účinnosti, jsou ve vyšší koncentraci pro fotosyntetizující buňku toxické).
Ovšem, tohle všechno je vybádané, jednotlivé kroky celého procesu jsou spolehlivě vyzkoušené, takže není třeba blbnout s betonem nebo podobnými nesmysly. Z tohoto důvodu na to EU peníze nedá. Protože EU na poli "boje za klima" jen předstírá smysluplnou činnost, ale v reálu dělá jen a jen samé nesmysly.
Obávám se, že kdyby někdo navrhl přístroj na způsob perpetua mobile, coby alternativy využívání fosilních paliv, s tím, že když bude dostávat deset milionů euro ročně (s opravou na inflaci), tak to určitě do padesáti let vyřeší, tak by na to nejspíš peníze dostal. Možná by nebylo taktické nazvat ten stroj perpetuum mobile, ale třeba "sběračem rozptýlené energie", což jsou v principu i FV panely a větrníky, a proto jsou pro praxi tak mizerně použitelné.

Palivo E10, další euronesmysl

Bruselští soudruzi se ve své neskonalé moudrosti rozhodli zvýšit podíl etanolu v palivu pro auta na benzín z 5 na 10 procent. Pochopitelně, tak vysoký obsah etanolu je už pro řadu motorů (respektive jejich komponent, přicházejících do kontaktu s palivem) korozívní. Dále je prokázáno, že v zemích, kde už tuto "genialitu" mají, např. v Německu, drasticky klesá výkon motoru a roste spotřeba na sto km jízdy. Motory na etanol, jaké jezdí např. v Brazílii, musejí mít poněkud odlišnou konstrukci než motory na benzín. Kvalitně vedený stát by zcela jistě zavedl etanol jako další druh paliva (po benzínu a naftě), na který by jezdila speciálně konstruovaná auta. To by ovšem byla demokracie, tedy něco v EU zavrhovaného.
K porovnání paliv E5 a E10 stačí elementární úvaha:
Při spotřebě paliva E5 v případě spotřeby na 5l na 100 km spálí auto 5*0,95 litrů benzínu, tj. 4,75 l. Při stejné spotřebě spálí benzínu s palivem E10 4,5 l. Provedeme-li nad těmito čísly magický úkon, zvaný trojčlenka, vyjde nám, že stejné množství benzínu, tj. 4,75 l je spáleno v palivu E10 při spotřebě 5,28 l na 100 km (zaokrouhleno).
Pokud tedy spotřeba tohoto paliva na 100 km bude vyšší než 5.28 l, bude to znamenat, že spálí v rámci paliva více benzínu, než kolik by se ho při spotřebě 5 l / 100 km spálilo s palivem E5. A pokud spotřeba vzroste zrovna na tuto hodnotu, je přechod z E5 na E10 naprosto zbytečný.
Pokud dojde k překročení oné kritické spotřeby, pak bude auto jezdící na palivo E10 méně ekologické než auto, jezdící na palivo E5. Pozorování z Německa po nuceném zavedené paliva E10 ukazují "citelně vyšší spotřebu", což na spotřebu vyšší pouze o 0,28 l/100 km rozhodně nevypadá.
Jsem si vědom toho, že při slévání benzínu a etanolu se, vzhledem k rozdílné velikosti a tvaru jejich molekul, objemy nesčítají, ale výsledný objem směsi je o něco menší. Nicméně princip zůstává zachován.
Takže, jako vždy, ekologové s vysokou pravděpodobností (spočtěte si to každý sám pro své auto) zvyšují "fosilní emise" a dělají tudíž pravý opak toho, za co údajně bojují.
Můžeme se jen dohadovat, o co těmto lidem jde:
Buď jsou placeni výrobci bioetanolu, pro který není na trhu uplatnění, nebo chtějí zlikvidovat část aut, protože motorům cca třetiny českého motorového parku palivo E10 škodí oficiálně a zkušenosti z Německa jednoznačně ukazují, že palivo E10 škodí i autům, kterým by podle lží propagátorů ekologie škodit nemělo.
Ostatně, tento nesmysl zavádí vedení EU, o jehož negativním vztahu k pravdivým informacím už dávno nelze pochybovat.
V uvedeném příkladu navíc pomíjím silnou fosilní stopu samotného "bioetanolu" (a pro zjednodušení jsem ho výše bral jako 100% ekologický). Pokud započteme i tu, tak argumenty ke zpochybnění představy, že by přidávání této substance do benzínu mělo jakýkoli dopad na celkové "fosilní emise", ještě narostou. Ona fosilní stopa je zde, protože suroviny na bioetanol je nutno vypěstovat (pojíždění zemědělskými stroji, orání, postřiky, sklizeň), dovézt do továrny (opět palivo alespoň zčásti "fosilní") a zpracovat, od kvašení po destilaci (opět spotřeba neekologické energie).

Trochu šířeji

Není divu, že ekologové zuřivě brání návrhům zákonů (např. v USA), podle nichž by měly veškeré skutečně "alternativní" zdroje být vyrobeny jen za použití energie z alternativních zdrojů a žádné jiné. Ve skutečnosti by to vedlo k tomu, že by žádný "alternativní" zdroj energie nebylo možné vyrobit, protože uvedené zdroje si na sebe energeticky "nevydělají" (myšleno prakticky použitelnou formou energie, kreativním výkaznictvím jsou jejich energetické nároky jistě pokryty, pouze to v praxi nefunguje). Prakticky i fotovoltaika a větrná energie jsou do jisté míry dovozem fosilní energie z Číny. A vzhledem k tomu, že ani neznáme energetické nároky bezpečné likvidace dovážených komponent, zejména vrtulí a FV panelů, je velmi problematické brát energii z těchto zdrojů za "čistou", když víme, že je špinavá alespoň zčásti, pouze neznáme konečný podíl oné špinavé energie v jejich finální bilanci.

Takže, uvedené příklady jasně ukazují, že "ekologické" technologie, které jsou nám vnucovány, vůbec nejsou ekologické a řadí se k těm, které naopak "fosilní emise", potažmo emise skleníkových plynů obecně spíše zvyšují, v nejpříznivějším případě mají na klima nulový efekt a představují jen nesmyslné mrhání prostředky a zhoršování životní úrovně obyvatelstva.

Mohla k psychické krizi střelce na FF UK přispět nedávná stávka za klima?

Titul se zdá být uhozený, ale jen do okamžiku, kdy si dáme dohromady jednak onu předcházející několikadenní stávku, jednak metody vymývání mozků, které jsou na podobných akcích zneužívány k psychické manipulaci s cílovou skupinou. Pak možnost vzájemné souvislosti vyvstane "v plné kráse".

Psychická krize

Podle všeho byl pachatel útoku psychicky nemocný člověk, který útok provedl jako následek náhlého zhoršení svého stavu (respektive, pokud střílel už v tom Klánovickém lese, se jeho stav postupně zhoršoval). Jistěže lze spekulovat o tom, zda si tohoto zhoršení někdo měl všimnout, nebo i všiml a patřičně nezareagoval. Faktem je, že stát nemůže mít desetisíce psychiatricky vzdělaných terénních odborníků, kteří by sledovali každý řádově stovky lidí ze svého okolí a hlídali příznaky nástupu krize (které navíc nemusejí být při běžném kontaktu s nemocným příliš zjevné).
Psychiatrie je navíc hendikepována svým zneužíváním (likvidací v principu zdravých lidí, coby "šílenců", na objednávku), které prováděla prakticky od počátku své existence jako samostatného medicínského oboru. To celé bylo ještě navíc akcentováno za minulého režimu "psychiatrizací" odpůrců režimu.
Nějaké povinné plošné psychiatrické prohlídky by se zcela jistě (a, bohužel, plným právem) setkaly se silným odporem společnosti, zejména poté, co by se objevily první sporné případy.
Je ovšem dobře vést v patrnost vyjádření odborníků o tom, že mezi mládeží (včetně vysokoškoláků) se vyskytuje stále více psychicky labilních jedinců, neschopných dobře snášet stres. Někdy je užíván i termín "sněhové vločky", který má popisovat jejich psychickou neodolnost.
Faktem je, že je snaha tuto vlastnost zohledňovat na vysokých školách, stejným způsobem jako např. smyslové poruchy či tělesné vady, což je mého mínění špatné. Výuka se chtě nechtě musí takovýmto lidem přizpůsobit, nebo dojde ještě k něčemu horšímu, a to je dvojí metr hodnocení a obecně přístupu ke studentům, jaký známe (na politické a třídní základně) z dob minulého režimu. Hlavní problém vidím v tom, že naprostá většina vysokoškolských absolventů následně pracuje v profesích a na pozicích, kde je určitá míra stresu normou a jeho nezvládání se může v lepším případě promítnout do kvality jejich práce, v horším dokonce vůbec do schopnosti takovou práci vykonávat.
Představte si třeba chirurga, omdlévajícího při pohledu na krev ... Ale ona stačí i učitelka, která s sebou při úrazu dítěte praští ve mdlobách na zem, místo aby poskytla první pomoc a volala záchranku.

Důvod psychické krize

Co je, alespoň dle mého soudu, na této kauze důležité, je fakt, že necelých pět týdnů před onou tragickou událostí stávkovala FF UK "za klima a změnu politiky" a její studenti byli bombardováni zelenoaktivistickým doomsayingem o nadcházející totální zkáze planety, o negativní úloze lidstva na této strašlivé události, s akcentem na "zvlášť škodlivé obyvatele Evropy (a hned víme, na koho střílet).
Pochopitelně, tohle vše je příslušnými "lektory" podáváno se sofistifikovanou emocionální nadstavbou, aby byly rozbouřeny negativní a úzkostné emoce v řadách obětí tohoto vymývání mozků. Cílem je, aby nikdo nenašel odvahu zapochybovat o pofidérních pseudopravdách, které tito aktivisté hlásají, a které jsou velice často vyvratitelné údaji a postupy na školské či středoškolské úrovni.
Tohle je více-méně jasné: Tito lidé mají k dispozici pouze emoce, protože nejsou s to doložit své blábolení žádnými vědeckými argumenty.
Dovedu si představit, že u emočně labilních, nebo dokonce psychicky nemocných jedinců může taková akce vést k psychické krizi, vedoucí přinejmenším k těžké neurotizaci, ale u nějakou psychickou poruchou vážněji narušených jedinců mohou tyto bezohledně prováděné šarlatánsko - dryáčnické aktivity vést i k závažnějším poruchám, u jejichž nositelů nelze vyloučit ani chování, které předvedl střelec na FF UK.

Analogie

Ve vrcholném středověku putovaly Evropou zástupy flagelantů, kteří křepčili, bičovali jak sebe sama tak i se navzájem (někdy i přihlížející zvědavce), a kázali nadcházející konec světa a příchod Satana, který totálně a nenapravitelně zkažený svět, vyjma vybraných jedinců, kteří se budou po jejich způsobu kát, sežere a strhne do pekla.
Jistěže na jejich vzniku a rozvoji mohly hrát svou úlohu i projevy krize feudální ekonomiky (která byla časem překonána jednak zaváděním prvků tržní společnosti, jednak koloniální expanzí a své udělalo i několik vln epidemií "černé smrti", snižujících počet obyvatel a zvyšujících hodnotu práce těch zbývajících).
Další příčinou uvedené krize bylo zhoršování (= tj. ochlazování) klimatu, kdy s koncem středověkého klimatického optima se stále více objevovaly chladné roky s tuhými zimami a chladnými a deštivými léty, způsobujícími neúrodu. U nás se první projevy této změny klimatu projevily jako "zlá léta" po smrti Přemysla Otakara II na Moravském poli. Nicméně, po nich následovalo ještě oteplení, ale právě za vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV. se klima postupně zhoršovalo a bylo jedním z faktorů odstartování husitských válek.
Nicméně už uvedení flagelanti hlásali přibližně to, co někteří radikální husitští kazatelé, a jejich aktivity, na rozdíl od té doby husitské, nebyly kompenzovány ničím pozitivním a pro společnost přínosným. Měli asi nejblíže k adamitům a dalším chiliastickým sektám, jichž se nakonec husitské hnutí dokázalo samo zbavit (byť často drastickými prostředky).
Velký problém byl, že flagelantství bylo psychicky nakažlivé (moderní psychiatrie to popisuje jako psychickou či psychiatrickou indukci, kdy osoba psychicky normální převezme bludy a další projevy psychické choroby od osoby psychicky nemocné, která je jejich zdrojem). Nešli za nimi k dalšímu městu všichni obyvatelé města jimi navštíveného, ale mohly to být až desítky procent jeho obyvatel, kteří vyrazili za tlupou flagelantů jak děti z Hammeln za krysařem.
Za Karla IV. existovalo řešení a bylo i, ač velice tvrdé, použito s pozitivním efektem. Za průvody flagelantů byli po jejich odchodu z měst vysláni spolehliví rytíři a další bojovníci, kteří je prostě kdesi "mimo civilizovanou oblast" vybili. Může se nám to příčit, ale byla to asi jediná možnost jak v tehdejších dobách před touto "nakažlivou" psychickou chorobou ochránit zbytek populace.
K podobným jevům došlo i po sérii ochlazení, která odstartovala třicetiletou válku, ale zároveň i drastické hony na čarodějnice s pravděpodobně až miliony obětí. Příčinou bylo opět ochlazení, deštivá léta, ničící úrodu (případně ještě rozblácením polí, znemožňující sklidit to málo, co vyrostlo) a podle některých odborníků se na celé situaci podílelo též pomnožení některých parazitických hub na obilí v těchto podmínkách vyrostlém, jejichž toxiny vyvolávají mj. halucinace i bludy otrávených lidí. Tento jev mohl stát v pozadí některých konkrétních čarodějnických procesů.
Nicméně u nás nejlépe zdokumentovaný čarodějnický proces (respektive série procesů v Šumperku a Velkých Losinách) ovšem jednoznačně ukazuje jejich vedení lidmi, kteří z nich ekonomicky profitovali.
A existuje ještě jedna analogie, která se zase vztahuje k restrikci zbraní, po níž začaly prakticky okamžitě volat všechny prototalitní síly v zemi:  Mám na mysli nešťastnici Olgu Hepnarovou, jíž stačil na osm mrtvých, šest těžce a šest lehce zraněných (tedy +- poloviční počet obětí střelby na FF UK) pouhý náklaďák.
A obávám se, že mít tato nešťastnice k dispozici "ekologický" elektromobil, možná by se střelci FF UK přiblížila víc, protože část potenciálních obětí jí, varována hlasitým zvukem túrovaného motoru ukradeného auta, uhnula zcela a někteří další se alespoň přesunuli z kategorie "mrtvý" do kategorie "zraněný". A to ani nezapočítávám možnost, že by po tolika nárazech baterie elektromobilu vybuchla, přidala další oběti (a, řečeno s trochou cynismu, ušetřila státu náklady na soudní řízení s pachatelkou).

Reflexe

Příklady bychom tedy měli, přinejmenším na to, že systematický doomsaying může vést k psychickým poruchám i následnému patologickému jednání, zaměřenému buď proti sobě nebo proti svému okolí. Nicméně, to je známo a popsáno v psychologii už podstatně dříve. Starší čtenáři si možná vzpomenou na TV seriál Sága rodu Forsythů (a možná to někdo i četl), v níž jeden z hrdinů prováděl autopsychoterapii opakováním fráze "Každý den se cítím lépe a lépe", takže už v době viktoriánské se vědělo o účinnosti soustředění se na pozitivní a negativní myšlenky na psychický stav.
Bylo by velice dobré, kdyby odborníci zjistili, nakolik se pachatel střelby na FF UK účastnil zmíněné "stávky za klima a změnu režimu", případně jaké "odborné" přednášky v jejím rámci navštívil. A i v případě, že se nezúčastnil, tak by jistě byla zajímavá svědectví o jeho reakcích na klimatickou propagandu, která musela být součástí rozhovorů studentů i po této akci.
Už v době, kdy jsem absolvoval základní vojenskou službu, byla vypracována standardizovaná metodika šetření vojáků, kteří náhle projevili příznaky psychické nemoci, nebo dokonce s touto diagnózou spáchali nějaký trestný čin. Tato metodika by se asi dala z velké části převzít. Alespoň ta část, která byla zaměřena na získávání informací od okolí postižené osoby (což muselo stačit např. v případě úspěšných sebevrahů).
Faktem je, že že uvedené šetření by mělo mít v principu čtyři možné závěry:

1. Najde se jiná příčina, natolik masívně se uplatňující, že pro hypotézu, kterou jsem zde presentoval, prostě nezbude místo
2. Moje hypotéza bude +- potvrzena různými příznaky, dávajícími do souvislosti jeho jednání (a projevy psychického stavu) s "klimatickou úzkostí" a podobnými nesmysly, jak to postihlo např. Gretu Thunbergovou.
3. Najde se velké množství příčin bez jasné dominance některé z nich
4. Nepodaří se nic rozumného zjistit

Faktem je, že i v případě výsledků č. 3 a 4 nebude možné zde nastolenou hypotézu vyvrátit, jen ji nebude možné, na rozdíl od bodu 2, dokázat.
Nicméně, pokud se výsledky budou blížit oné možnosti 2, bylo by velmi žádoucí tvrdě zasáhnout proti organizacím, které provádějí doomsayingové seance, nejen na téma (neexistující) klimatické katastrofy. ale i na další témata jako: "všichni jste zločinci, protože jste hnusní Evropané", "všichni jste zločinci, protože jste odporní heterosexuálové", "všichni se podílíte na utlačování nebohých žen", "všichni jste rasisté a xenofobové a měli byste se za to neustále stydět" atd.
Toto by patrně mohlo pro psychický stav vysokoškoláků, ale i středoškoláků, udělat velice mnoho.
Další možností je sáhnout k tomu, co popisuje klasik:
"Přirozený a nevyhnutelný sklon k agresivitě, vznikající zpočátku především v aglomeracích superměst s mnoha desítkami miliónů obyvatel, byl ovládnut sociálně i farmakologicky; člověk přece musí solit a stopové množství jistých velmi účinných farmak, známých již starým obyvatelům Mexika, sice neučinilo ze samotářských morousů oblíbené středy rozjásaných společností, zabránilo však alespoň vzniku nebezpečných stavů."
(Ludvík Souček "Blázni z Hepteridy")

Pokud to nebude exaktními vědeckými postupy vyvráceno, měli bychom přinejmenším být opatrní k nechávání volné ruky klimatickým (ale i mnoha dalším) aktivistům k vymývání mozků jakékoli cílové populace doomsayingem, protože zatím nikoli vyvrácenou, ale zcela jistě možnou hypotézou je, že klimatické vymývání mozků cca měsíc před tragédií, mohlo odstartovat sérii změn v psychice pachatele, nakonec vrcholící onou hromadnou vraždou na FF UK. Rozhodně je asi rozumnější pátrat po psychických (či psychiatrických) příčinách náhlého zhoršení psychického stavu pachatele a možnostech jejich prevence, než volat pro restrikci zbraní.

Tragédie na FF UK

Tragédie na FF UK si vyžádala zatím (22. 12.) 15 obětí na životech, když nepočítáme samotného vraha, který zemřel také (zatím není zcela jasné, zda vlastní rukou nebo policejní střelou). Další lidé jsou v kritickém stavu a další mohou případně zemřít i přes to, že jejich zranění původně nevypadalo fatálně.

Poučení?

Jistěže budou mnozí tvrdit, jak se tím či oním způsobem dalo tragédii zabránit, nicméně je nutno konstatovat, že ke všemu (včetně následného ukončení vlastního života) odhodlaný a ozbrojený pachatel se dostane prakticky kamkoli, vyjma opravdu vycvičenými ozbrojenými střelci na všech vstupech chráněný objekt.
Jistě je nemilé, když je areál vysoké školy otevřený "jako holubník", ale klasický vrátný by v tomto případě nepomohl, protože pachatel nebyla cizí osoba, ale student postižené fakulty, který tam měl legální přístup. A je otázka, zda by pomohlo prohledávání zavazadel - musely by se zavést rámy jako na letištích nebo např v soudních budovách, kde je ovšem, obávám se, že to platí i pro ta letiště, daleko menší provoz, protože studenti mají výuku v různých budovách a přebíhají často v časové tísni mezi nimi, chodí do menzy či jiné stravovny a mají tudíž legitimní důvod procházet vrátnicí oběma směry opakovaně. Dokážu si představit ty šílené komplikace, když by se přes vrátnici pasírovalo několik set studentů (ve větších univerzitních areálech tisíce), kterým ve stejnou dobu začíná výuka.
Studenti také běžně koncem týdne mají velká zavazadla, protože často po poslední výuce rovnou z fakulty, aby stihli co nejdřívější spoj, odjíždějí domů. Zvlášť před Vánoci a jinými svátky.
Velice se obávám, že pokud by areál měl být chráněn proti ozbrojenému studentovi (či zaměstnanci, i těm se může stát v hlavě cosi ošklivého), musel by se tomu dosti drasticky upravit rozvrh (aby výuky nezačínaly synchronně), muselo by se investovat do rámů a s nimi spojených stavebních a technických úprav (a je otázka, zda by se něco takového do všech budov, zejména historických, vešlo), muselo by se investovat i do dobře vycvičených a dobře ozbrojených bezpečnostních pracovníků, kteří by byli zárukou, že se přes ně ozbrojený pachatel prostě neprostřílí.
Při stavu našeho školství dost utopie.

Chytráci

Opět se ozvala řada chytráků, blábolících, že by se mělo více restringovat držení zbraní. Opět je to pitomost. Naopak, právě odzbrojená společnost je vystavena zločincům (včetně zločinných politických režimů) na milost a nemilost.
Existuje příklad Velké Británie, kde bylo původně držení zbraní liberálnější než u nás, a poté bylo skokem deliberalizováno na současný velmi restriktivní stav. Výsledkem byl skokový nárůst zločinnosti, a dokonce i vraždy střelnou zbraní poskočily asi na dvojnásobek. Je to vcelku logické, zločinec se v souvislosti s přísnou zbraňovou restrikcí nemusí bát, že ho oběť nebo někdo z jejího okolí zastřelí.
Často jsou citována i USA, v nichž je jednak držení v různých státech či okrscích řešeno různě, a jednoznačně k největšímu počtu zločinů páchaných střelnou zbraní dochází v těch restriktivněješích oblastech. Stejně tak jsou velice častou obětí střelců školské areály, protože v nich je skoro v celých USA (možná existují výjimky, ale nejsou mi známy) zbraně restringovány, takže se pachatel opravdu nemusí ničeho bát a jen si v klidu "zastřílí" až do příchodu policie.
Extrémem pak byl zločin Breivika na ostrově Utoya, kde "kvůli co nejvyšší bezpečnosti" neměli střelné zbraně (a snad ani jiné) ani policisté, takže nebyli s to pachateli ani překážet a museli čekat na to, až mu dojdou náboje. Historka vodníka Čochtana o požáru, "kterej moh bejt větší, ale mně tenkrát došly sirky" je sice velká legrace, ale když se to odehraje v praxi se střílejícím maniakem a bezmocná policie jen čeká, až pachateli dojdou náboje (nebo oběti) je to dost tragédie a všechny oběti jdou jednoznačně na konto "bezpečnostních odzbrojovačů". Jistěže se dá ledacos ošklivého napsat i na konto policisty, který se nepokusí pachatele stopnout ani nějakými improvizovanými prostředky (a měl by být na to i vycvičen, když mnu tedy zbraň nesvěřili), i jeho nadřízených, dá napsat mnoho ošklivého, ale to nechme plavat.
Naštěstí nejsme Norsko, a tak pražská policie mohla zakročit na FF UK ozbrojená a střelbou pachatele zastavit (byť není tč. jasné, zda zemřel na kulky od policie nebo vlastní rukou). Rýsuje se, že nakonec střílel policista z prostoru mimo budovu na pachatele, který vyšel na ochoz budovy a střílel do lidí na ulici, čímž ho snad přiměl obrátit zbraň proti sobě. Tedy v podstatě nikoli člen týmu, zasahujícího v budově samé. Naštěstí nejsme ani Velká Británie, kde "zavolatelní" policisté nejsou ozbrojeni a buď teprve volají nějakou ozbrojenou sílu, nebo musí nejdříve vyfasovat zbraně a pachatel je v pohodě o to déle.
Alespoň trochu potěšitelné na celé tragédii je snad to, že naši studenti se alespoň snažili před útočníkem utíkat a ukrývat, ne jak ti norští mládežníci na ostrově Utoya, kteří z valné části nedělali ani to a jen pasívně čekali na smrt.

Příklad

Přes cca 1200 obětí měl říjnový masakr lidských zrůd z Hamásu daleko méně obětí, než kdyby byl proveden na málo ozbrojenou nebo zcela neozbrojenou populaci. Kdyby Hamás stejným způsobem a se stejným, počtem bojovníků (i stejnou výzbrojí a výstrojí) zaútočil třeba na Londýn, mohl by být obětí i více než desetinásobný počet. A, nedělejme si iluze, ani Praha by nedopadla moc dobře, byť asi lépe než ten Londýn.
Oběti z řad izraelských občanů se, pokud nebyly naprosto zaskočeny ve spánku, účinně bránily. Řada z nich začala poměrně rychle po útočnících pálit, což minimálně komplikovalo zabíjení dalších obětí a burcovalo další potenciální oběti. Řada útočníků byla také včas zabita nebo vyřazena těžkým poraněním. Bez toho by onen masakr měl daleko větší rozsah.
Izraelská společnost je ozbrojená, většina občanů obou pohlaví prochází střeleckým výcvikem a je pravidelným cvičením udržována ve střelecké kondici. Dokonce i učitelky mateřských škol mají střelecký výcvik a mají u sebe při své práci zbraň.
Jistěže neexistuje důvod, aby zbraň u sebe mohli mít na vysoké škole i studenti.
Je známá kasuistika, kdy se soudruzi bojovníci proti zbraním rozhodli udělat pokus, kdy jeden ze studentů střední školy bude mít u sebe nějakou maketu pistole či revolveru a do třídy vtrhne ozbrojený (opět maketou) útočník. Přestože útočník věděl, kde ozbrojený student ve třídě je (což by v reálu nevěděl), stačil dostat víc ran, než bylo před oním pokusem stanoveno jako postačující na jeho "zabití". Proto museli pachatelé tohoto "experimentu" dodatečně změnit pravidla (zvýšit počet ran, které by k zastavení útočníka měly stačit), aby mohli "dokázat", že obrana se zbraní v ruce je, "jak dá zdravý rozum" (a odzbrojovací ideologie) přece "neúčinná".
Když zakazovači zbraní blekotají něco ve smyslu "nechceme tu Divoký Západ", je třeba jasné konstatovat, že v onom čase a místě to byla podstatně bezpečnější zóna než centra naprosté většiny US (ale i západoevropských) velkoměst. A také zmínit to, že nejproslulejší přestřelka na Divokém Západě, střet u O. K. Corralu měla sedm účastníků (přítomnost dalších dvou je sporná, ale prokazatelně do samotné střelby nezasáhli) a jejím výsledkem byli čtyři mrtví a jeden ustřelený prst. O něčem takovém by dnes noviny většiny států ani nepsaly.

Co tedy dělat?

Je mi velice líto. Místo nějakých šílených opatření, reálně realizovatelných snad jen v době, kdy neběží výuka, ale ne při jejím normálním běhu, by měl mít každý z učitelů (který je něčeho takového fyzicky schopen), ale i někteří studenti, k dispozici zbraň. Měli by projít střeleckým výcvikem a měli by procházet periodickými kondičními cvičeními. Bylo by i vhodné, aby alespoň někteří z nich absolvovali i psychoterapeutické zásahy, které by snížily jejich zábrany v opravdové akci střílet na pachatele s cílem jeho těžkého poranění nebo zabití. Takže by nedocházelo k tomu, že se bezmocní kantoři a studenti budou zabarikádovávat v učebnách či jiných místnostech a jen doufat, že pachatel neumí rozstřelit zámek. Pachatel by byl rychle pacifikován (ne nutně usmrcen) a počty obětí by byly podstatně nižší.
Jsem toho názoru, že takové opaření by bylo jednak levnější a jednak účinnější než cokoli, s čím jsou s to přijít zakazovači zbraní.
Zkuste si sami zaspekulovat, jak by to Palachově náměstí dopadlo, kdyby při poplachu většina zde sídlících vyučujících vytáhla z trezorku v pracovně zbraň, nabila ji a šla lovit pachatele. A měla k tomu příslušný výcvik (a oproti policistům perfektní znalost budovy). Jsem přesvědčen, že obětí by bylo výrazně méně.

Tragédie na FF UK ukazuje, že "móda" střeleckých přepadů škol asi dospěla až k nám. Měla by nás vést k poučení, že opatření, nabízená zakazovači zbraní, nejsou a nemohou být účinná (to vidíme všude, kde k takovým útokům dochází, v Západní Evropě i v USA), a že bychom si raději měli vzít příklad z jediné vyspělé země, kde takové útoky, pokud vůbec nastanou, mají jen minimální počet obětí, tedy Izraele.

Vánoční poselství

Protože jsou Vánoce již za dveřmi, dovoluji si uvést své tradiční vánoční poselství: Pokoj lidem dobré vůle, a těm druhým taky, ale věčný.

Úvaha polistopadová

Je mi líto, stále více přestává být potřebné slavit výročí 17. listopadu, především toho v roce 1989.

Historie

V tom roce 1989 skutečně došlo k uvolnění politických i ekonomických omezení, která silně tížila celou společnost (v podstatě i komunisty a členy represívního aparátu režimu).
V roce 1968 nastalo jasno v tom, že k uvolnění režimu nedojde dříve, než "se to podělá" v SSSR. Což se stalo po smrti Brežněva, kdy Andropovovy neúspěšné pokusy o reformy byly vystřídány Černěnkovým pokusem o návrat do "starých dobrých" časů za Brežněva, aby přišel Gorbačov se svým pokusem dát SSSR dohromady, kterým ho v podstatě zničil.
Poté to začalo pukat v celém sovětském bloku, více-méně v závislosti na místních poměrech (u nás jsme měli docela silnou posádku sovětských vojsk a něco dělat dávalo smysl až v situaci, kdy Gorbačov odmítl vládám svých satelitů pomoci - a až se stala tato situace veřejně známou).
Nebylo také jasné, jak se zachová místní armáda. Ta ještě někdy kolem 20. listopadu přesouvala některé jednotky ke vzbouřené Praze a to, že nedošlo k utopení pražských demonstrací v krvi, bylo dáno patrně vysokým procentem sympatizantů s revolucí, zejména mezi vojáky základní služby. Možná bylo rozhodujícím momentem to, že se významná část pražských Lidových Milicí postavila proti snahám o restauraci režimu, protože se jednalo o dobře organizovanou a vyzbrojenou sílu, k níž by se vzbouření či zběhlí vojáci základní služby mohli přidat.

Revoluce

Nicméně, revoluce dopadla tak, jak dopadla a nastala doba značné ekonomické i politické svobody, rozvoje školství a dalších pozitivních jevů.
Faktem však také je, že se stále více objevovaly prvky obnovování minulého režimu. Byly nejrůznějším způsobem oklešťovány možnosti svobodného chování na trhu. Např. vysoké školy po několika letech zakázaly jednotlivým ústavům a katedrám nakupovat spotřební materiál volně na trhu a zaváděly různé "centrální nakupovací systémy", údajně zajišťující levnější nákupy. Což zpravidla neobstálo už jen např. před porovnáním ceny balíku papíru do tiskárny při nákupu přes tento systém s cenou stejného papíru v papírnictví přes ulici.
V podezření s těmito aktivitami byla jistě na prvním místě co do vnímané pravděpodobnosti korupce příslušných "centrálně nakupujících" úředníků, nicméně s odstupem doby se jeví jako ještě pravděpodobnější snaha omezovat tržní vztahy, a tedy vracet stát zpět do socialistických kolejí.
Paralelně s tím proběhly nejrůznější aktivity proti menším podnikatelům, zejména těm, kteří na část úvazku pracovali jako zaměstnanci a na další část byli OSVČ. Zvedly se jim nejrůznější paušály a další poplatky tak, že legálně podnikat na část úvazku se stalo nemožným a v některých oblastech se to nedalo ufinancovat ani prací na plný úvazek. Stát zde dláždil v některých odvětvích cestu státním a polostátním molochům, kteří v současné době zcela jednoznačně přispívají k vysokým cenám na našich prodejních pultech.

Postrevoluce

Zcela jednoznačným ekonomickým zlem byl náš vstup do EU, protože už přípravné aktivity ke vstupu znamenaly další dušení svobodného trhu a začalo se objevovat i omezování politických svobod a podpora bolševicko - fašistických organizací, kam můžeme zařadit většinu feministek, většinu ekologů, většinu multikulturalistů a řadu dalších.
Po vstupu do EU, který s odstupem času můžeme přirovnat k následkům Mnichovského diktátu či Vítězného února, přinejmenším z hlediska katastrofálního dopadu na ekonomické a zčásti i na politické svobody (přičemž ten druhý aspekt stále narůstá). Nemáme zde sice haldy mrtvých, ale drastický pokles porodnosti dělá prakticky to samé.
V současnosti se nacházíme velice blízko husákovskému "gulášovému socialismu". Naše nynější verze ovšem má pro nás ten špatný aspekt, že všichni kolem nás se mají lépe než my (při srovnání cen s platy zcela jednoznačně). Současně umožňuje nás některými státy zcela jednoznačně vykořisťovat (ekonomický dopad protahování naší elektřiny burzou v Lipsku je toho názorným příkladem), v případě dalších problémů je to spíše vina současného vedení státu, které pro nás dělá daleko méně než vedení všech sousedních států (ano, po porážce progresivistů to platí i pro Slovensko).
Zároveň se stávajícím špatným stavem politiky i ekonomiky nás čekají neradostné vyhlídky, což silně kontrastuje se situací na sklonku Husákovy éry, kdy se politická situace začala zlepšovat a rozšiřovaly se také různé šedé a černé ekonomické aktivity, které do značné míry umožňovaly obcházet alespoň části (a stále rostoucí) občanů oficiální socialistickou bídu.
Je velice pravděpodobné, že pokud by k 17. listopadu a následných událostech nedošlo (a příslušné trendy ze druhé poloviny 80. let se nezlomily), byli bychom na tom materiálně, ale i co do politických svobod srovnatelně se dneškem, byť by se oba režimy jistě ve mnohém lišily.
Dovolím si malou odbočku: Pokud shlédneme známý film Amarcord, líčící poměry v Itálii ve 30. letech minulého století, tak je opravdu nápadné, jak moc se tento režim v řadě momentů blížil tomu husákovskému, zejména když zohledníme skutečnost, že mnohé z rozdílů nejsou dané principiálním rozdílem režimů, ale prostě těmi cca padesáti lety, které je od sebe dělí.

Nedivme se

Opravdu se nelze divit tomu, že řada letošních úvah k 17. listopadu se nesla v duchu "Revoluce byla cestou od socialismu moskevského k socialismu bruselskému".
Tyto úvahy, bohužel, mají vysoké procento pravdy.
Pokud vezmeme současné dění na ekologické scéně, kdy zelení veřejně přiznávají, a to i svými hesly, že jejich boj není proti změně klimatu, ale za změnu politického systému (ve smyslu likvidace zbytků demokracie a tržní ekonomiky), je vcelku jasné, že pod pláštíkem "záchrany světa" (který o to nestojí, už proto, že mu nic nehrozí) se nám vlamuje do společnosti bolševismus, lehce okořeněný prvky fašismu a nacismu.
Ten fašismus a hlavně nacismus zcela jednoznačně plynou z postoje těchto aktivistů k událostem v Izraeli a Gaze, kdy se tito aktivisté nestydí veřejně provolávat antisemitská hesla, velebit holokaust, či "alespoň" povraždění izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově.
Skandování nacistických hesel a nošení transparentů s nimi těmito "zachránci lidstva" na různých demonstracích jen názorně ukazuje, co jsou oni zač a co je zač i to, co hlásají a propagují. A neschopnost či neochota EU a jejích klíčových států (původní E12) s tím něco dělat jen ukazují podstatu této organizace.

Opravdu se tedy nelze divit, že oslavy 17. listopadu přitahují stále méně občanů a stále vyšší procento z nich se stává skeptickými vůči tomu, co nám přinesla.

Jsou volby na Slovensku nadějí pro Česko?

Zcela jistě řada demokraticky orientovaných lidí v tuzemsku vítá vítězství strany SMER Roberta Fica, který zřejmě bude mít šanci spolu se dvěma "neliberálně demokratickými" (tj. demokratickými) stranami sestavit vládu s pohodlnou parlamentní většinou. Zcela jistě řada z nich vidí v tomto volebním vítězství demokratických sil i určitou naději do českých voleb, které se mají odehrát v roce 2025.

Světlo na konci tunelu

Vítězství Roberta Fica přes zuřivou antikampaň placenou za naše peníze EU a dalšími pochybnými existencemi a organizacemi, spolu s vítězstvím vlastenecky a demokraticky orientovaných stran v dalších evropských státech zcela jistě navozuje naději, že se budeme moci zbavit bahna, do něhož je naše společnost stále více zatahována, a které znamená bezuzdné okrádání občanů, uměle vytvářenou drahotu a inflaci, i velmi podezřelé aktivity vládních činitelů (má-li ministr vnitra supermobil se šifrováním od mafiánů, je asi v příslušném státě něco shnilého).
Aniž bych chtěl Ukrajincům odepřít možnost obrany, naše podpora by neměla být na úkor naší obranyschopnosti. Zcela pragmaticky, pokud se nestane něco naprosto mimořádného, jako např. úspěšný atentát na Putina a jeho nejbližší spolupracovníky, je velmi pravděpodobné, že Ukrajina proklamovaných vojenských cílů nedosáhne, ledaže by se podařilo do rusko - ukrajinského mlýnku na lidské maso dodat řádově miliony bojovníků na straně Ukrajiny. Nedokážu si však představit, kde je vzít. Už sami Ukrajinci v "jatečném věku" utíkají, pokud jen trochu mohou, z jejího území a někteří dokonce prchají i do Ruska, u něhož je opravdu velká pravděpodobnost, že je Ukrajině násilně nevydá.
Zelinskij vyhlásil brannou povinnost pro muže od 18 do 50 let věku. Trochu tím zaostává za Džigischánem, který ji nastavil na věk 15 - 70. Hitler sice v bitvě o Berlín nakonec verboval i kluky z HJ, ale to bylo v podstatě mimo nacistické zákony.
Nedokážu si představit násilné odvody mladých mužů do ukrajinské armády na ulicích evropských měst, nebo měst v USA. Přitom bez milionů jedinců "kanonenfutteru" navíc k tomu, co má k dispozici, je prostě splnění válečných cílů Ukrajiny v rozporu s elementární vojenskou naukou.
Samotní "nedobrovolníci" by se poté mohli ukázat i nespolehlivými a mít tendence vzdávat se do zajetí (přinejmenším). Naši předkové v takové situaci vytvářeli, i v tom Rusku, legie zaměřené proti režimu, který je na jatka první světové války poslal.
Nasazení mas nějakých "dobrovolníků" ze států NATO (nebo alespoň touto organizací získaných) by nutně znamenalo eskalaci konfliktu, směřující k jeho přeměně na jadernou válku.
Ficův postoj k této věci je velmi racionální a může skutečně takovému vyvrcholení konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou předejít.
Současně je obrovským problémem skutečnost, že se v bývalých postkomunistických, ale i západnějších státech EU v podstatě vyprázdnila skladiště strategického vojenského materiálu a v případě porážky Ukrajiny a postupu Ruska dál na západ bychom neměli ani ty zprofanované čepice na utloukání ruských vojáků.

Zastavení progresivistů

Velmi cenné je, že Progresivní Slovensko, pokud nedojde k nějakému kotrmelci, bude odstaveno do opozice a ještě tam nenajde spojence hlasující s ním pro "muže s vaginami a ženy s penisy", což bylo jejich předvolební heslo.
A pokud se jim podaří nějaký podraz na vítěze voleb, bude úspěch takové akce ohrožen odchodem části poslanců "protificovských" koaličních stran k Ficovi, což reálně hrozí jak u pellegriniovců, tak i u křesťanských demokratů, takže by se mohlo stát, že už hlasování o důvěře takové vládě by skončilo fiaskem.
Progresivisté byli nyní na Slovensku zastaveni přes zavraždění novináře Kuciaka a jeho snoubenky. Tento zločin byl "hozen" na Fica, který byl nucen kvůli tomu rezignovat a odejít z vlády. Postupně se ovšem provalilo, že Kuciak šlápl na kuří oko nějakým mafiánům, které investigativně vyšetřoval, a jeho zavraždění byla spíš mafiánská odplata či zabránění zveřejnění toho, co vypátral.
Nicméně na Slovensku už mezi lidmi koluje i narativ, že celá vražda prospěla progresivistické presidentce Čaputové a mohla být provedena odborníky ze SIS a slovenské policie, té části, která před volbami zadržovala Ficovy partnery ze SMERu (a zároveň těch, kterým Fico vyhlásil vendetu).
Podobný případ je i "zločin z nenávisti" u bratislavského gay klubu. V prvních hodinách po něm visela na webu slovenské policie informace, že se jednalo o vraždu v rámci v podstatě klasického milostného trojúhelníku, až na to, že aktéři byli gayové. Tento text byl později nahrazen oním "progresívním" zločinem z nenávisti vůči gayům (což nedává smysl, protože pachatel sám byl gay a do onoho klubu chodil se svým partnerem, kterým byl jeden ze zastřelených). Na netu se objevilo jeho prohlášení o "nenávisti" a dotyčný údajně spáchal sebevraždu.
Opět se spekuluje o tom, že ono prohlášení vyvěsila jeho jménem policie a sama mu se sebevraždou "pomohla". Je otázka zda jsou k dispozici nějaké dostatečně dlouhé souvislé texty toho mladíka, jejichž lexikální a gramatické porovnání s oním prohlášením by buď jeho autenticitu zpochybnilo nebo ne. Dlužno podotknout, že druhý možný výsledek by nebyl stoprocentním důkazem autenticity, protože stejně tak dobře by svědčil o tom, že padělatel dokumentu měl k dispozici autentické texty a byl dostatečně vybaven na to, aby při padělání neudělal hrubé stylistické chyby; teoreticky by takto mohla zafungovat i UI.
Bez ohledu na to, jak moc jsou uvedená podezření pravděpodobná nebo ne, ukazuje jejich existence, že u významné části slovenské populace nemá progresivismus dobrou pověst. Přiznám se, že v tom prvním případě to vidím tak 50 na 50, v tom druhém 85 na 15 ve prospěch "antiprogresivistických narativů".
Pokud se k tomu celému přidají ještě podíly progresivistů na kastračních programech a podobných zločinech na dětech a mládeži v západních státech EU i v zámoří, je zde zcela jasný důvod oné negativní pověsti. Přinejmenším tyto aktivity ukazují velmi názorně, že lidský život znamená pro progresivisty asi tolik, jako pro nacisty život Žida.
Je tedy pozitivní, že byla strana s takovýmto antihumánním programem voliči zastavena, byť procenta, která i tak obdržela, jsou varující.
Soudružka Čaputová se ještě snaží překážet, např. odmítla jednoho Ficova kandidáta na ministra pro údajné zastávání "nesprávných postojů ke klimatické katastrofě". To, že tato "katastrofa" není nic jiného, než podvod, ji nevzrušuje. Je právnička, takže nemá vzdělání na to, aby si nesmyslnost klimaalarmistických bludů sama ověřila. Na druhé straně i jako právnička by mohla tušit, že IPCC, dlouhá léta vedený spekulantem s emisními povolenkami, těžko bude zveřejňovat informace, které by snížily jejich cenu, případně zpochybnily smysl jejich existence.

Poučení pro nás

Zastavení progresivistů na Slovensku, přes mohutnou kampaň do níž se vměšovaly na jejich straně různé figury z EU i progresivisté z dalších států, na níž se podílely zjevně "cinknuté" předvolební průzkumy a další techniky manipulace s voliči, je pro nás jistě inspirující i nadějné.
Inspirující tím, že nástup těchto totalitářů lze zablokovat vůlí voličů, bez ohledu na neférovou a dlouhodobou lživou kampaň.
Nadějné je to jistě i pro nás, kdy i nám zasvitlo světlo na konci tunelu, signalizující skutečnost, že pokud si nenecháme ukrást demokratické volby, můžeme se obdob slovenských totalitních progresivistů zbavit.
Jistěže je Slovensko jen pokračováním trendu v předchozích volbách v jiných státech EU, v nichž dostali kopačky obdoby našich totalitářů a zvítězily strany zastupující zájmy občanů a nikoli bruselských papalášů.
Bohužel, v Polsku vyhráli totalitáři soudruha Tuska, ale zdá se, že PiS a další opoziční strany mu neuprázdní takové pole působnosti, jaké má u nás "pětidemolice".
Přestože PiS zrovna nemusím, faktem je, že progresivističtí totalitáři jsou výrazně horší alternativou. Jistěže bych našim severním sousedům přál, kdyby se tam objevila a zvítězila nějaká postava srovnatelná se slovenským Ficem nebo naším Babišem (tedy prostá zaťatosti římskokatolických fanatiků), ale vytrhni chlup z dlaně, když tam žádný není. Poláci nespokojení s vládou "penguinů", jak sami říkají, si takovou stranu budou muset vychovat sami, protože vítězství progresivistů k ničemu pozitivnímu nepovede; ti lidé jsou stejně fanatičtí jako oni "penguini" a jejich zázemí v Bruselu je činí nebezpečnějšími (asi jako u nás sudetské Němce zázemí hitlerovského Německa).

Na co by se nemělo rozhodně zapomenout

Na netu kolují informace, že z korespondenčních hlasů získali na Slovensku progresivisté 90 %. Protože tento rozpor mezi regulérně odevzdanými hlasy ve volebních místnostech a tzv. korespondenčními hlasy je obrovský a statisticky vysoce významný, mělo by to vést k přinejmenším silné rezervovanosti vůči tomuto způsobu volby.
Dokonce i kdyby se nějak ukázalo (přiznám se, že regulérní metodiku si nedokážu představit), že progresivisté převažují mezi Slováky v zahraničí, nebylo by procento hlasů pro ně tak vysoké, protože vedle studentů "měkkých" oborů, u nichž se dají podobné preference předpokládat, jsou mimo Slovensko (a hojně jejich i u nás) i studenti oborů exaktních, od technických až po biomedicínské. A řada občanů Slovenska zde pracuje, což je docela v rozporu s vyznáváním progresivismu.
Právě proto se obávám, že pravdu mají spíše ti, kdo onen zásadní rozpor vysvětlují falšováním korespondenčních hlasů.
Přinejmenším je to další důvod k obezřetnosti vůči snahám některých politiků (zejména ze stran, které mají nepatrnou naději na to, aby se v regulérních volbách vůbec dostaly do našeho parlamentu) tyto volby u nás zavést. Případně zavést volby distanční po internetu, u nichž nikdy nelze vyloučit, že dopadly podle předem do příslušného programu zadaných výsledků a hlasy od občanů byly zcela ignorovány. Opravdu nevím, co by mě mohlo přesvědčit o regulérnosti takovýchto voleb, protože tu, na rozdíl od klasických voleb - papírové hlasovací lístky do urny - nelze nijak překontrolovat. Dokonce ani nelze stoprocentně zaručit pravdivost toho, že program daný ke kontrole je identický s tím, který vygeneroval volební výsledky.

Vítězství antiprogresivistických sil na Slovensku je tedy určitou nadějí i pro nás, ovšem nadějí na výsledek, který nám neslétne do náruče jako pečená husa na talíř v nějaké pohádkové rajské zemi, ale takový, který si budeme muset tvrdě odpracovat, jak ve volbách do parlamentu EU v příštím roce, tak i ve volbách do poslanecké sněmovny v tom následujícím.

Je libo Velblouda?

Pochopitelně, oním Velbloudem s velkým V není myšleno nějaké zvíře, ale stíhačka z první světové války Sopwith Camel, kterou zpopularizoval pan W. E. Johns ve svých povídkách o pilotovi (a později i špiónovi a leteckém detektivovi) Bigglesovi. Byla to velmi výkonná stíhačka, která přispěla k porážce Německa ve vzduchu za první světové války.

Trocha historie

Když do Velké Británie dorazila informace o souboji jižanského Merrimacu a seveřanského Monitoru, redakční článek v Timesech konstatoval:
"Jakkoli jsme měli k okamžitému použití 149 prvotřídních válečných lodí, máme nyní jenom dvě: Warrior a Ironside. S výjimkou těchto dvou není v anglickém námořnictvu ani jediný koráb, jehož by nebylo šílenstvím poslat do boje proti Monitoru."
Bylo to, pochopitelně, trochu jinak:
Monitor byl nezpůsobilý pro plavbu na otevřeném moři. Už jeho přeplutí z loděnice do místa ikonické plichty s Merrimacem (která ovšem byla pro Jih strategickou porážkou) málem poslalo loď ke dnu a zachránily ji jen velmi výkonné pumpy, které měla. I konec této lodi byl způsoben bouří na otevřeném moři, kterou loď po uhašení ohně pod kotly (a tím vyřazení pump z činnosti) neustála a šla ke dnu. Vrak byl ještě v minulém století nalezen, avšak je v důsledku koroze v tak mizerném stavu, že bylo od plánů na vyzvednutí této ikonické a dějinně významné lodi upuštěno. Monitor byl prostě samohybná plovoucí baterie, určená pro zátoky, říční ústí apod., a tam také odvedl hlavní podíl své práce, včetně zadržení Merrimacu a tím i udržení seveřanské námořní blokády Jihu během onoho ikonického střetu.
Merrimac byl oproti Monitoru způsobilý plout na širém moři a pravděpodobně by si tato loď namazala na chleba kteroukoli z britských dřevěných lodí (jak to ostatně před připlutím Monitoru udělala se dřevěnými bitevníky Severu, Cumberlandem a Congressem) a je docela pravděpodobné, že by zvládla i Ironside a Warrior, protože ty měly slabá místa, nepokrytá pancířem, zejména na zádi. Navíc měly obě tyto lodi kombinovaný pohon (plachty + pára), takže byly daleko zranitelnější než ryze parní Merrimac (a ostatně i Monitor).
Nicméně onen výrok byl v principu správný, protože skutečně ony dvě lodi zahájily věk do železa zakutých válečných lodí, podstatně odolnějších a co do ničení nepřítele výkonnějších než lodě dřevěné.
K podobné změně došlo za druhé světové války, kdy poklesl význam bitevních lodí a narostl význam lodí letadlových. Geniálně to postřehl japonský admirál Jamamoto, který počáteční úder proti USA naplánoval jako úder letadly z letadlových lodí. Jeho protivníci s US ekonomikou za zády ho však vbrzku nejen dostihli, ale i předčili. Do konce války pak rozběhli i "pásovou" výrobu eskortních letadlových lodí, které původně doprovázely konvoje do Velké Británie a chránily je před ponorkami, na konci války v Pacifiku však obstály i proti japonským bitevníkům včetně kolosálního Jamata.

Současnost

Současná válka na Ukrajině (ale do jisté míry i události v Izraeli) ukazuje naprosto jasně, že dochází ke změně použitelnosti létajícího vojenského materiálu. V obou konfliktech se masívně uplatňují drony, ať už střílející a bombardující, nebo "sebevražedné", tj. ve stylu japonských Kamikadze nalétávající na cíl a vybuchující.
Klasické letouny jsou stále více upozaďovány, protože zničit nepřítele dronem vychází levněji a ještě navíc neriskujeme zajetí nebo zabití draze vycvičeného pilota.
Je velice pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat, a že i v nějaké případné velké válce budoucnosti budou klasické stíhačky upozaděny oproti dronům. A pokud zastarají i ty, budou zcela jistě nahrazeny nějakou zcela novou technologií, buď nyní ještě neexistující, nebo přítomné jen v zárodečné podobě, kterou si s její pozdější účinností nedokážeme spojit.
Zcela jistě stíhačky nezaniknou, jako ostatně nezanikly ani plachetní lodi, ba ani zcela nezanikly bitevní lodi, ale budou, jako zde uvedené i nezmíněné překonané technologie nasazovány za specifických okolností, případně v misích nevojenského charakteru.

Velbloudi

Koncepce víceplošníků v podstatě zastarala po první světové válce. Změnu nepřinesly ani špičkové československé dvouplošníky Avie, které měly lepší manévrovatelnost a stoupavost než německé stíhačky na začátku války. Budoucnost patřila jednoplošníkům, ale jen po krátkou dobu, protože už v závěru druhé světové války se objevila nová třída letounů, stíhačky (a posléze i bombardéry) proudové.
Jistěže se i dnes uplatní víceplošníky i jednoplošníky starší koncepce, ale jen ve speciálních a spíše mírových užitích (třeba jako práškovací letadla).
Velká Británie by rozhodně dopadla špatně, kdyby proti německých stíhačkám v rámci Bitvy o Británii nasadila ony před dvěma desetiletími vysoce úspěšné Velbloudy. Jediná reálná možnost úspěchu takové akce by spočívala v tom, že by se někteří němečtí piloti při spatření letky Velbloudů uchechtali k smrti.

Americké stíhačky

Americké stíhačky F-35, které by měly být dodány za cca deset let, budou už v době dodávky zastaralé (deset let je zhruba polovina času mezi první a druhou světovou válkou, přičemž pokrok vojenské techniky se spíše zrychluje; a to v podstatě už nyní tato letadla nejsou zcela nová).
Daleko větším problémem však je, že do té doby bude ještě daleko více zastará koncepce použití vojenské stíhačky jako takové. Lze důvodně očekávat, že se objeví řada dalších oblastí, v nichž budou běžně nasazovány drony a podobná technika (při útoku na Izrael se osvědčily i např. motorizované padáky) a použití stíhaček bude daleko omezenější než nyní.
Je také otázka, zda letouny Saab JAS-39 Gripen nejsou pro sestřelování (a také detekci) dronů použitelnější než stíhačky F-35, protože jsou o něco pomalejší a lépe manévrují. Je otázka, zda by se na boj proti těmto prostředkům nedaly "exhumovat" ony výše zmíněné Avie, které bychom si snad, zejména po odmítnutí ekohovadin ruských agentů z Bruselu, dokázali vyrobit i sami. Možná by však stačilo příslušně vyzbrojit Delfíny a Albatrosy.
Ostatně, drony také nejsou žádná novinka. Jejich primitivními předchůdci byly mj. i německé letouny V1 a patrně by se do této rodiny zbraní daly připočíst i japonské "bombové balony", vypouštěné u tichomořského pobřeží USA z ponorek. Přelom způsobila nová elektronika, schopná propůjčit těmto prostředkům jednak určité "samořízení", jednak je reálně řídit na dálku.

Co dělat?

Asi nejhorší je trvat na naplňování koncepce, která se stále více ukazuje být zastaralou. Je zcela jasné, že majitelé "výběhových" továren budou velice rádi, že alespoň něco ještě prodají, než celá současná koncepce vzdušného boje půjde do kélu a s ní i zájem o jejich výrobek.
Na druhé straně jsou stamiliardy, plánované na zakoupení těchto stíhaček, daleko lépe použitelné v oblasti, která by zvýšila naši schopnost odolávat ruským útokům (či útokům kohokoli jiného), jakých jsme svědky na Ukrajině i jaké jsme viděli v Izraeli. Od obnovení protileteckých krytů pro obyvatelstvo až po vývoj protidronové obrany (klidně ať nám některé prvky k ní dodají USA a pofoukají si tím bolístku za nekoupené stíhačky).
Nicméně musíme opravdu reálně počítat s tím, že příští vzdušná válka nebude mít podobu teatrálních soubojů stíhaček, či útoků stíhaček na bombardéry, jak je známe z velkofilmu Bitva o Británii, jen s tím rozdílem oproti tomuto filmu, že motory budou mít ta letadla proudové. Vzdušná válka bude s nejvyšší pravděpodobností zahrnovat prostředky, schopné sundat jakýkoli letoun, neidentifikovaný jako přátelský, od výšky desítek metrů až po stratosféru. Obyvatele budou zraňovat a zabíjet drony, plížící se nízko nad terénem, na jejichž včasném odhalování bude nutno ještě zapracovat. Nebo drony létající rychlostmi, na jaké stíhačky řízené lidmi prostě nemají. A i naše odveta bude spíše na křídlech bezpilotních prostředků než pilotovaných letadel.
A podle tohoto očekávání, k němuž se musíme inspirovat současným děním na Ukrajině i jinde ve světě, musíme uvážlivě vydávat prostředky jak na obranu, tak i na protiútok či odvetu.

Nákup "moderních" stíhaček F-35 za stovky miliard Kč (když počítáme i náklady na vytvoření zázemí pro jejich provoz) s dodáním za deset let, protlačovaný naší odborně naprosto nekompetentní vládou, bude pravděpodobně představovat jakýsi nákup stíhaček Sopwith Camel krátce před začátkem druhé světové války s tím, že v době dodání stíhaček F-35 nebudou zastaralá jen tato konkrétní letadla, ale patrně celá koncepce vzdušného boje, pro kterou jsou určena.