Válka není jen hra s vojáčky

Naši představitelé řeší nábor vojáků a snad i některé zbraně. Pominu nyní, že je naše armáda koncipována jako sbor specialistů, určených ke kooperaci se spojenci, kteří budou mimo jiné dodávat i "vševojskové" složky do takového kontingentu. Bohužel si neuvědomují, a také to neřeší, že válka je značně komplexnější jev než ono navléknutí se do uniforem a popadnutí zbraní.

Budeme napadeni?

Bez ohledu na to, co říkají různí mírotvůrci, je obecně v zájmu Ruska obnovit sanitární kordón mezi svými hranicemi a státy, na které si už netroufá. Takže pokud nastanou příznivé okolnosti, bude se snažit získat nadvládu nad státy bývalého východního bloku a snad i dalšími. Jistěže takovou příležitostí může být i zpochybnění onoho článku 5, např. proto, že se EU natolik rozešla se základními principy demokracie, že je prostě pro demokratické USA nehájitelná.
Dalším faktorem je zajisté i totální ekonomický propad EU, která není hájitelná po logistické stránce. Souvisí s tím i to, že nejhlasitější křiklouni válečných hesel jsou pro reálný boj prakticky nepoužitelní. EU prodělala mj. i vojenský úpadek a nebyla by s to postavit do boje proti Rusku ani takové počty vojáků, které postavila Ukrajina. S několika málo výjimkami, jako je např. Polsko, je EU prostřený stůl s cedulkou "Berte si dle libosti".
Za těchto okolností se nebude možné divit tomu, že pokud dojde k míru na Ukrajině, bude mít Rusko rozjetou válečnou ekonomiku a "rozbojovanou" vítěznou armádu a obyvatelstvo nadšené z vítězství, což jsou faktory jednoznačně proválečné, takže bude vážně uvažovat o tažení dál na západ.

Pracka v kokosu

Některé opice jsou chytány tak, že do kokosové skořápky se udělá malá dírka, aby jí tak akorát prolezla prázdná pracka opice příslušného druhu. Dovnitř se dá ořech a celé se to připoutá nějakým řetízkem (ke stromu, kameni, patníku apod.). Opice strčí pracku dovnitř, popadne ořech a už nedostane pracku ven. Můžeme se jen dohadovat, zda je tak chamtivá na to, co popadla, nebo zda si nedokáže propojit ono nevytahování s držením ořechu, ale je připoutaná, dokud nepřijde lovec s klecí nebo pytlem.
Výše uvedený odstavec je alegorie, v níž roli opice hraje EU, lovce zase Rusko a oním ořechem je Green Deal.
EU se nedokázala strategicky zbavit ekonesmysů, s nimiž je jakákoli racionální příprava na válku nejen nemožná, ale naprosto nesmyslná. Její vedení je fascinováno zelenými nesmysly a naprosto si nedokáže přiznat, že jsou to opravdu jen a jen nesmysly a nic jiného, a že bez jejich zrušení se bude její ekonomický stav už jen zhoršovat. Zelené kecy představitelů této organizace jsou srovnatelné s "velkými pravdami" ze známého Jakešova projevu na Červeném hrádku.
Vedení EU tedy v podstatě strhává členské státy do pozice chutných koláčků na prostřeném stole a jen málo z nich se dokáže alespoň částečně vzpěčovat, jako třeba Polsko, Maďarsko a do jisté míry po posledních volbách i Slovensko. My jsme na cestě k totální bezvýznamnosti, která je přímo výzvou k přeměně na podušku či rohožku před hranicemi Ruska.
Pokud bude Brusel v dané politice pokračovat, bude třeba se více integrovat se zmíněnými státy a zajistit si tak nerušenou práci na zajišťování naší bezpečnosti. I za cenu, že by nějaký blok rozumných států opustil EU s přípravou své obrany jako nad vším jiným upřednostňovanou činností, prostě SALUS PATRIAE - SUPREMA LEX. On se vlastně o to samé snaží za Atlantikem Trump.

Ještě jeden argument proti válčení pod EU

"Koalici ochotných" se snaží dát dohromady hlavně Německo a Francie. Je třeba si uvědomit, že s oběma těmito státy máme opravdu "ty nejlepší" zkusenosti, s Francií naposled v roce 1938 (Mnichov) a s Německem následně s okupací a snahou o naše zgenocidování.
Přitom ta Francie měla už za poslední světová války tak mizernou pověst, že se generál Patton vyjádřil v tom smyslu, že raději ať mají Němci o dvě divize víc, než aby jemu po boku bojovala jedna divize francouzská.
Dovolím si také citovat roztomilý příklad z románu Johna Ringo a Travise S. Taylora: "Chvastovzácný sok", třetí díl "zrcadlové série", přeložený Robertem Čapkem:

V předchozím dění vzniklo katastrofou při fyzikálním pokusu (výbuch o ráži na úrovni jaderné bomby) "zrcadlo", které se začalo spontánně množit a z části těchto objektů lezli ven agresívní mimozemšťané, chápající lidi jako potravu. USA získaly mimozemský artefakt, kterým bylo možné pohánět ponorku, přestavěnou na hvězdnou loď, pátrající v režimu utajení po případných spojencích. V třetím díle bylo vlastnictví hvězdné lodě prozrazeno a chystala se koalice pozemských států proti mimozemským nepřátelům.

"Koalice ochotných, pane prezidente," ozval se Berg, který stále ještě seděl ve ztuhlém pozoru a díval se prezidentovi přes rameno. "Měly by ji vést Spojené státy a měla by zahrnovat minimálně Velkou Británii, Čínu, Indii a Japonsko. Doporučil bych, aby do ní bylo přizváno Německo, některé země staré Evropy, východoevropského bloku a Sedmi asijských tygrů stejně jako některé jihoamerické země. Rozhodně by z ní měla být vyloučena Francie."
"Že by z ní měla být vyloučena Francie?" zeptal se ministr zahraničí nevěřícně.
"Ano, pane," vzal si slovo k Bergově nesmírné úlevě první seržant Powell. "I když to bude diplomaticky složité, je to ve skutečnosti velice důležité."
"Vysvětlete mi to, prosím," řekl prezident, opřel se do křesla a položil si dlaň přes ústa.
"Během více než dvou set let historie naší země jsme se zúčastnili války s Francií hned několikrát," navázal váhavě Weaver. "Ve všech případech jsme byli spojenci a ve všech s jedinou výjimkou nám to bylo ke škodě. V podstatě je to tak, pane prezidente, že pokaždé, když se Francouzi do něčeho pustí, nadělají vlastním spojencům víc škod než nepřátelům. Příkladů je tu spousta, ale mezi největší z nich patří Vietnam, válka proti teroru a první i druhá světová válka."
"Popravdě řečeno jsme kolem tohoto bodu měli na palubě docela divokou debatu, pane prezidente," ozval se konečně i Přízrak. "A poslední případ toho, kdy měly Spojené státy nějaký užitek ze spojenectví s Francií, na který jsme si dokázali vzpomenout, byla revoluce."

Takže nejen američtí generálové, ale i spisovatelé military SF románů mají určitý negativní náhled na vojenské schopnosti Francie a její přítomnost ve spojenecké koalici ...

I tohle by pro nás mělo být varováním. Když navíc uvážíme, že pan president Macron je bezdětný, měli bychom mít z konání jím presidentovaného státu ještě větší obavy.

Nejen vojáčci

Ano, platí jednoznačně ono známé římské SI VIS PACEM, PARA BELLUM. Tedy chceš-li mír, musíš být připraven na válku (abys kandidáta na útočníka odradil).
Je mi líto, země, která chce být připravena na válku musí zvládnout "tisíce maličkostí", bez nichž to nepůjde a mnohé z nich se ani trochu nepodobají vojákovi v maskáčích a s kvérem.
Je nutné připomenout, že průměrní velitelé studují taktíku, nadprůměrní strategii a geniální logistiku. A právě logistika a složky státu, které ji jsou s to poskytovat, by měly být středem našeho zájmu a ne tanky, bojová vozidla a letadla (apod.).

Armáda

Naši vojáci budou muset vyřešit řadu "nebojových" problémů, bez nichž je ovšem boj téměř nemožný a téměř stoprocentně ztracený.
Je nutné si uvědomit, že naše současná armáda je v podstatě soubor specialistů, u nichž jsou nějaké vševojskové jednotky určeny ke stěhování a střežení polních laboratoří, nemocnic a podobných zařízení. Z tohoto důvodu bychom také nemohli přispět např. napadenému Polsku, jak se poněkud nešťastně vyjádřil pan Babiš: V podstatě tč. nemáme nic, čím bychom mu mohli reálně pomoci.
Bude tedy nutné vybudovat od základů vševojskovou armádu, schopnou relativně samostatně plnit veškeré úkoly, které před ni válka postaví. Včetně výcviku záloh, schopných nahrazovat bojové ztráty.
Armáda, ale i mobilizovatelné zálohy, bude muset být připravena na rychlý nástup. Připomeňme si, jak byla Ukrajina napadena: Prakticky bez varování.
Ideální by bylo mít to zařízeno jako v Švýcarsku, kde po mobilizačním rozkazu vytáhne voják ze skříně uniformu, z jednoho trezoru zbraň, ze druhého munici a přesune se do blízkého shromažďovacího centra.
Nic lepšího se asi vymyslet nedá, protože reakce na případný pohyb nepřítele takto může být velice rychlá a hranice mohou být obsazeny v řádu hodin a krýt mobilizaci třeba tankových vojsk a letectva, protože ani v tom Švýcarsku nemají tankisté svůj tank zaparkovaný v garáži a hangár s letadlem na zahradě.
Musíme mít mobilizovatelné zálohy, vycvičené a připravené doplňovat stavy jednotek, které při kontaktu s nepřítelem budou mít zcela jistě ztráty a bude nutné je udržet bojeschopné na co nejkompletnějších stavech. S tím jistě souvisí i armádní sklady pro veškeré potřeby takto mobilizovaných vojáků. Bude nutné taky vyřešit to, jak za mobilizované vojáky budou nasazovány další síly na jejich pracovní místa, zejména pokud se bude jednat o práce potřebné k podpoře obrany. I to je logistický problém.
Pro to doplňování stavu jednotek budou muset být zabezpečeny komunikace, aby se zálohy dostaly co nejrychleji a nejbezpečněji k doplňovaným jednotkám na frontě.
Patrně budeme muset též zorganizovat výrobu maket letadel, tanků a další bojové techniky (a snad i bunkrů), abychom donutili nepřítele plýtvat prostředky na jejich ničení.
Zcela jistě bude nutno zabezpečit letiště, abychom nedopadli jako v roce 1968, kdy na nich přistála významná část invazních vojsk. Bude nutno zde nastavět dělostřelecké bunkry, ale od věci by nebylo ani podminování přistávacích drah a zajištění jejich vyhození do vzduchu v případě přistávání invazního vojska.
Pokud bude riziko pozemního útoku (jako na Ukrajině), bude nutné obnovit pohraniční opevnění a jeho dostavění na části hranice s Polskem a Slovenskem (případně doplnění opevnění na hranicích s Rakouskem, která byla dostavována narychlo po anšlusu).
Dobrá zpráva je, že část těchto objektů by mohla sloužit náhradou za již zlikvidovaná kasárna k ubytování a výcviku vojáků.

Mimovojenské složky státu - zdravotnictví

Musíme si uvědomit, že "válka je epidemie úrazů" a musíme být připraveni na jejich zvládání, s tím, že jistě se něco zvládne v polních nemocnicích a armádních nemocnicích za frontou, ale bude třeba přebírat z těchto institucí pospravené a stabilizované pacienty do už v podstatě civilního zázemí, aby se uvolnily kapacity vojenského zdravotnictví na další příjmy. Budeme muset počítat s drastickým nárůstem civilních pacientů, zraněných např. při bombardování měst.
Budeme tedy muset mít záložní nemocnice, protože standardní takový nárůst pacientů nezvládnou. Bude pro ně nutné zajistit personál. Bude muset být posílena i transfúzní služba, aktivováni dárci krve atd. Pokud se bude počítat s použitím jaderných zbraní, budeme muset získat spoustu dárců kostní dřeně, mít nějak vyřešen jejich přehled ohledně krevních skupin a HLA skupin. Musíme o nich vědět pro případ jejich potřeby. V případě velkého rizika by se jistě mohla některým lidem předem odebrat kostní dřeň a uložit do kapalného dusíku, pak by mohli v případě potřeby dostat vlastní. U mužů se dají podobným způsobem odebrat a zmrazit spermie, s vajíčky je to technicky náročnější, ale v principu to jde také (abychom zajistili zdraví poválečné generace).
Měli bychom přeočkovat populaci proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a očkování proti tomu existuje, od pravých neštovic až po ebolu. Pochopitelně, klasickými vakcínami, ne mRNA sajrajty.
I mimo přípravy na válku bychom měli obnovit očkování proti tuberkulóze, které bylo "geniálně" zrušeno poté, co u nás incidence této choroby začala narůstat. Dnes hrozí obrovský příliv uprchlíků z války i poválečné bídy ze země, kde je výskyt této choroby poměrně vysoký a v Rusku jsou na tom velmi podobně. Zase je na to klasická vakcína, používaná desítky let a s minimálním rizikem negativních vedlejších účinků. Není sice stoprocentní, před masívní infekcí nemusí ochránit, ale běžné naprskání mykobakterií v MHD by měla pomoci ustát s dosti vysokou pravděpodobností.
Jistěže je zde průšvih jménem "očkování proti covid", které bylo spojeno s vysokými riziky, aniž by chránilo před samotným onemocněním, před jeho těžkým průběhem, nebo dokonce před smrtí, což nakonec přiznali i sami výrobci americkým vyšetřovatelům (ostatně proto také Biden těsně před koncem svého presidentování řadu výrobců a distributorů těchto prostředků omilostnil). Nemohu si pomoci, ale celé to působí jako akce, která měla v očích občanů zdiskreditovat zdravotnictví obecně a očkování zvlášť, což odpovídá přípravě na válku s nasazením biologických zbraní (Čína?, Rusko?).
Faktem je, že bez ohledu na bruselské zákazy bude nutno obnovit či zavést výrobu základních léků, i kdyby to znamenalo zásadní střet s bruselskými byrokraty, placenými bůhví kým.
Staré autobusy MHD se daly vzadu otevřít, vymontovat sedačky a nahradit závěsy, na něž bylo možné uložit tři nosítka nad sebou, po obou stranách autobusu a několik řadě, a tímto způsobem přepravovat velké počty raněných na velké vzdálenosti. Nové jsou pro tento účel bez nějakých zásadních úprav nepoužitelné a budou muset být takto upraveny (případně i další dopravní prostředky).

Mimovojenské složky státu - zázemí

Ještě na začátku 60. let měly nově stavěné budovy jako školy, zdravotnická zařízení apod. kryty, které by patrně vydržely i několik km od epicentra výbuchu jaderné nálože (hlavice či bomby) očekávatelné ráže. Nověji postavené budovy nic takového nemají. Bude se to muset fofrem dostavět.
Za poslední války byly ve všech obytných domech ve sklepech kryty se zesílenými stropy (většinou trámy s mnoha podporami), které by sice nevydržely přímý zásah, ale měly by vydržet sesutí části domu nad nimi. Vydržely ale i dělostřelecké granáty a miny menších ráží. Opět, nic z toho nemáme, zejména v nové zástavbě, a přitom příklad Ukrajiny ukazuje, jak je moderní výstavba zranitelná i relativně primitivními zbraněmi malé ráže. A opět se toto bude muset řešit a být to nachystáno pro případ vzniku války.
Faktem je, že "eurodům", postavený podle požadavků EU, je daleko méně odolný bombám a projektilům než klasická zástavba, např. z doby první republiky.
Pochopitelně, pro vše potřebujeme železné zásoby jídla a vody (tu vodu rychle, než nám ji drasticky zdraží nesmyslné zálohování PET lahví, opět jeden nesmysl Made in EU, v praxi jen škodící a dokonce ohrožující naše zdraví a životy). Občané musejí mít ochranné masky, musejí mít pro případ jaderného spadu i ochranné oděvy "arombordely" a ze školení CO si pamatuji, že existovaly i speciální ochranné pytle pro kojence a batolata. Nějak měly vyřešeno profukování filtrovaným vzduchem. To vše budeme muset mít a bude muset být učiněno i rozhodnutí, zda to lidé budou tahat s sebou jak kočka koťata, nebo zda budou mít např. jednu sadu doma a jednu v zaměstnání.
Lidé budou muset být vycvičeni, jak se svým vybavením zacházet, budou muset dokázat rozpoznat signály nebezpečí a vědět, co se po nich požaduje (a ještě ve variantách "jsem doma" jsem v práci", "jsem v nějaké veřejné budově", od nákupního centra po úřady, a "jsem kdesi na ulici"). Takže potřebujeme v podstatě obnovit CO.
Občané, kteří nebudou cvičeni na zálohy budou muset být vycvičeni do zbrojního průmyslu, který by měl být zorganizován jako za druhé světové války v USA, kdy "válka o Atlantik" byla vyhrána mj. velmi racionální výrobou nákladních lodí, přečíslující ztráty, způsobované německými ponorkami. Práce byla zorganizována a zracionalizována takovým způsobem, že např. i slečna, "zlanařená" z hospody, kde pracovala jako servírka, mohla během krátké doby začít vykonávat plnohodnotné pracovní úkony. Později se v USA podobným způsobem stavěly i eskortní letadlové lodě (původně pro doprovod konvojů přes Atlantik), které se nakonec uplatnily i v Pacifiku a dokonce obstály i ve střetu s kolosem Jamato, největší bitevní lodí světa. Takže něco podobného bude nutno vymyslet i na tanky, obrněná vozidla, letadla, drony a další prostředky.
Pochopitelně, válku vyhraje mj. ten, komu později dojde jídlo. Z tohoto důvodu se bude muset obnovit, bez ohledu na zelené nesmysly, produkce potravin na takové úrovni, aby obyvatelstvo na nějakých rozumných přídělech přežilo, protože dovézt je nebude odkud (jiné státy budou ve stejné situaci, komunikace budou zčásti zničené a zčásti zabrané pro bojové účely). A bude nutno vytvořit a udržovat i strategické zásoby konzervovaných potravin, jak to dělal minulý režim.
Nedokážu si také představit vyklizení ohroženého území pomocí elektrošrotu, který prosazuje EU (válka na Ukrajině ukázala, že ono vyklízení se v moderní válce reálně děje). Zato plnohodnotná auta na benzín a naftu jsou s to takový úkol zvládnout. Dovoluji si také připomenout první bitvu na Marně (září 1914), kdy vojáci byli vyvezeni na frontu rekvírovanými pařížskými taxíky a zachránili hlavní město Francie před obsazením Němci. Něco takového by se s elektromobily udělat nedalo, nemají dostatečný dojezd. Proto je třeba považovat prosazování zákazu plnohodnotných aut za sabotáž ve prospěch Ruska.

Zajištění bezpečného prostředí

Intravilány budou muset být co nejvíce upraveny ve stylu "bombenfest", což znamená přinejmenším přípravu rychlého odstranění všeho, z čeho budou odletovat kousky a střepiny na větší vzdálenost, od nesmyslných reklam po ještě nesmyslnější fotovoltaické panely. Obávám se, že v případě narůstajícího rizika konfliktu by měly být zlikvidovány a  skryty i větrné elektrárny, protože jsou viditelné i na radaru a mohou sloužit jako navigační pomůcka třeba pro křižující rakety nebo drony (a nebylo by od věci postavit v odlišných lokalitách falešné z papundeklu nebo jiného podobného materiálu za účelem desorientace nepřítele).
Bude nutno též připravit prostředky pro zatemnění sídel, pokud odborníci na válku prohlásí, že zatemnění má smysl i v současné době.
Faktem je, že my nemáme ani "blbou" papíroklihovou lepící pásku, jíž se za poslední války křížem přelepovala okna (kvůli omezení létání střepů), protože ta se už dávno přestala vyrábět a "moderní" plastová lepící páska na tom okně vydrží pár desítek slunečních dnů a pak buď sama spadne, nebo se dokonce rozsype na prach (vlastní zkušenost). Existují sice fólie, které by byly jistě lepší než ta papírová páska, ale ty jsou jednak dosti drahé, jednak jich zcela jistě nebude dost na ošetření takové spousty oken, jaké bude třeba ochránit. A jejich montáž znamená odmontovat z rámu sklo, nalepit na ně fólii a pak zase sklo namontovat do rámu. Tedy poměrně hodně práce, kterou ne každý majitel či obyvatel bytu zvládne.
Budou muset být obnoveny v optimistických 90. letech často naprosto zbytečně zrušené protipožární nádrže a postaveny nové na většině sídlišť. Měly by být napájeny dešťovou vodou ze střech okolních domů a nepropustných ploch apod., aby se ušetřila vodovodní. Je dobré si uvědomit, že vodárny a klíčové prvky vodovodní sítě budou jedním z vysoce pravděpodobných cílů útoku na města, takže požární hydranty nebudou velice často funkční. Bude nutné zajistit i park požárnických vozů, který by byl s to s vodou z těchto nádrží pracovat.
Je třeba si také uvědomit, že pro přípravu na válku je silně kontraproduktivní digitalizace, protože nosiče dat, s výjimkou CD a DVD (zálohuje na ně ještě vůbec někdo?), zničí elektromagnetický puls jaderného výbuchu. Takový výbuch nad ionosférou by mohl vymazat všechna data z HDD i SSD, flešových pamětí apod. a jako "bonus" zničit procesory od primitivních digitálek až po superpočítače. Nastal by konec dorozumívání mobilem, po Internetu apod. Dá se na to jistě nějak připravit, od zajištění alespoň některých zařízení proti EMP, zálohování všeho možného do prostor dobře chráněných (je to jistě technicky možné, ale drahé a musí se na to myslet a nedá se to stihnout po písknutí poplachu, že na nás něco letí).
Bonusem je, že část těchto příprav by nás mohla zodolnit i proti blackoutu, jaký nám ve své dobrotivosti připravuje EU pomocí nesmyslné podpory nesmyslných OZE.
To samé platí i pro nějakou novodobou Carringtonovu událost, prvky sítě zodolněné proti EMP by asi ustály i ji (nedávné sledování aktivity velkého počtu hvězd podobných Slunci, kolem stovky, vedla mj. ke korekci pravděpodobnosti rizika takové události na desetinásobek původních odhadů).

"Krev" pro všechno

Vše to, co jsem uvedl i to, o čem jsem se nezmiňoval, potřebuje jednu důležitou věc: Energii. Přitom je jasné, že OZE jsou naprosto bezcenné, protože s výrobou toho všeho nelze čekat až vysvitne slunce, nebo zafouká vítr. Tato zařízení nejsou ani s to se sama reprodukovat. V USA padl před nedávnem návrh toho, že by se OZE měly vyrábět a stavět jen z energie, dodávané OZE, a řev "odborníků na klima" jasně ukázal, že to by byl praktický konec těchto zařízení. OZE prakticky nejsou vodní elektrárny (lze je spouštět a vypínat dle potřeby a mohou za přebytku energie přečerpávat vodu zpět nad turbíny), ale jejich kapacita je silně omezená.
Takže budeme muset ponechat a znovu spustit uhelné elektrárny, rozvíjet jaderné, a to v nějakém urychleném režimu, bez zbytečné bruselské administrativy. I tohle je důvod, proč Green Deal je naprosto nesmyslný a proč pro něj v Bruselu lobbovali lidé placení Ruskem.
Příklad Ukrajiny také ukazuje, že bude nutno řadu energetických zařízení zálohovat, zdvojovat klíčové prvky elektrického vedení apod, abychom byli méně zranitelní. Přitom není možné doslova splachovat do WC prostředky (nejen peníze, ale i práci odborníků a materiál) na přestavbu sítě, aby vydržela nárazy nesmyslných Občasných Zdrojů Energie. Takové nesmyslné plýtvání by mělo být okamžitě zastaveno.
Prostě, Green Deal je třeba razantně odmítnout a s případnými protestujícími zacházet jako s nepřátelskými agenty, jimiž prosazovatelé Green Dealu fakticky jsou, bez ohledu na to, zda si toho jsou subjektivně vědomi.

Dopad

Je velmi pravděpodobné, že pokud bychom byli opravdu takto "naježení" a slibovali případnému útočníkovi, ať už to bude kdokoli, že si s námi opravdu "užije", mohli bychom počítat s tím, že si útok na nás rozmyslí. Pokud navíc vedle biče dobré připravenosti na válku navrhneme nějakou rozumnou ekonomickou spolupráci, coby cukr, je dosti pravděpodobné, že k útoku nedojde a budeme s to fungovat relativně samostatně a nezávisle.
Faktem také je, že pokud se zbavíme bruselských nonsensů, a současně zlikvidujeme nedemokratické prvky v politice, vnucované Bruselem, budeme pro Trumpa a spol. zajímaví i jako někdo, koho má cenu chránit, zatímco dnes takový charakter rozhodně nemáme.
A obecně zcela jistě platí, že budeme-li připraveni na chemické zbraně, bude to útočníka demotivovat k jejich nasazení. Budeme-li připraveni na jaderné zbraně, opět bude taková připravenost pro útočníka demotivující. To samé platí i pro zbraně biologické.
Na druhé straně je jasné, že nás Rusko může, když bude potřebovat a chtít, vymazat atomovkami, aniž by mu došla munice. Patrně by na nás stačil jeden Orešnik, plně osazený samostatně manévrujícími jadernými hlavicemi. S tím prostě nic nenaděláme.
Maximálně můžeme mít nějaké "zbraně posmrtné odvety", které by na útočníka vystřelily rakety a drony s náplní z jaderného odpadu, schopného dlouhodobě (přes sto let) zamořit a zneobyvatelnit zasažené území, asi jak je tomu v okolí havarované JE Černobyl, viz mrtvé město Pripjať. I existence něčeho takového by mohla být odstrašující.
Je vhodné si také uvědomit, že nemá cenu se bavit o jednotkách procent HDP na takové přípravy. Československo na výstavbu opevnění proti hitlerovskému Německu utratilo cca dva průměrné celoroční HDP z let jejich výstavby.

Jistě můžeme odmítnout výše naznačené komplexní přípravy na reálný konflikt, zasahující celou společnost a přinášející ony churchillovské "krev, pot a slzy", jak jsem naznačil výše, včetně obrovských státních výdajů, ovlivňujících celou ekonomiku státu. Můžeme se orientovat na "ekologické" tanky, možná na klíček, a na "ekologickou" výrobu trošek oceli (pro výrobu zbraní navíc nepoužitelné) vodíkem a energií z OZE, jak to ve své neskonalé moudrosti prosazuje Brusel. Pak by ovšem bylo nejlepší v případě ohrožení poslat do ohrožující země diplomatické poselstvo, aby se pokusilo vyjednat co nejlepší podmínky naší kapitulace, protože při dodržování toho, co nám nyní nařizuje Brusel, účinná obranná válka není reálně možná.

Potáhneme do války "za dekarbonizaci"?

Velmi bizarní je představa, že naši vojáci potáhnou na bojiště za pseudohodnoty EU, které jediné jsou spojeny s touto organizací a jediné by byly podkladem pro nějaký "boj za EU".

Samotná představa

Umíte si představit, jak se čeští vojáci, ať už profesionálové, nebo zmobilizovaní občané, vrhají na nepřátelská kulometná hnízda a s výkřikem: "Za dekarboínizaci!" zablokují vlastní hrudí střílnu pro kulomet? Případně jak bude náš voják ležet na bitevním poli a skrze krvavou pěnu po průstřelu plic bude nadšeně chrčet: "Umírám šťasten, že jsem mohl položit život za normu FFV-15 o správném tvaru (= zakřivení) okurek"?
Možná jsou s to si něco podobného představit gaučoví příznivci EU, kteří ovšem, kdyby byli vyzváni, aby tuto svou představu naplnili skutkem, budou utíkat do zahraničí, či se zoufale bránit. Kdokoli duševně normální, kdo je s to absolvovat vojenský výcvik a stát se součástí českých ozbrojených sil, bude patrně považovat výše uvedenou představu za naprosto bizarní.
Padnout lze za vlast, tedy zemi, v níž voják žije, má rodinu a je v ní mnoho dalších lidí, kteří jsou s ním v kulturním a jiném souladu. Padnout lze jistě i za hodnoty, které jsou s tou rodinou a jejím širším okolím nějakým způsobem spojeny. Zcela jistě však nelze padnout (a zejména ne s radostí), za cosi, co v člověku vzbuzuje leda hnus a odpor. EU prostě naší vlastí není, jako jí nebyl ani SSSR a nebyla jí ani Třetí říše, byť kolaboranti s těmito režimy je za naši vlast prohlašovali.
EU se sama připravila o jakékoli sympatie svými nesmyslnými aktivitami, nemajícími nic společného s oním volným pohybem osob, zboží a služeb, kvůli němuž se do ní hodilo vstoupit, byť už tehdy řádově desítky procent našich občanů chápaly, že EU degeneruje a její agenda se stává toxickou.

Hodnoty EU

Problém spočívá v tom, že současná EU není spojena se žádnými pozitivními hodnotami. To málo, co je na EU pozitivního, je dědictvím EHS a dalších předchůdců, mnohdy ovšem to už bylo pokřiveno do nefunkčnosti. Sama EU k tomu dědictví přidala jen samé neomarxistické hámotiny, jaké by ostatně demotivovaly i moje vrstevníky, pokud by tedy někdy v 80. letech vypukla válka mezi Evropské unii velmi podobnou Varšavskou smlouvou a NATO. Také by asi skoro nikdo neměl zájem padnout za pseudohodnoty, spojené s "táborem míru a socialismu".
EU v podstatě vytvořila, v převažující většině na korupční bázi, nesmyslné normy a nařízení, které občanům členských států naprosto nic nepřinášejí. Navíc se uvedené příšernosti neustále, jakoby "samospádem" množí a doplňují do zcela smrtícího koktailu, který v podstatě likviduje kteréhokoli občana členského státu, snažícího se pracovat a svou prací vytvářet nějaké pozitivní hodnoty.
Na druhé straně je ovšem EU ochotná sama sebe a ony normy popřít a dovážet potraviny, jak na bázi v ní zakázaných GMO, tak i s rezidui pesticidů, antibiotik i výkrmových hormonů, které jsou na jejím území zakázány. Viz dohoda Mercosur. Jen aby zničila zbylé zemědělce na svém území a poškodila místní obyvatele.
Boj za klima, vítání ilegálních imigrantů, mávání duhovou vlajkou a mnohé další aktivity s oněmi výše zmíněnými volnými pohyby nijak nesouvisejí. Snad s výjimkou oněch ilegálních imigrantů, kteří donutili některé státy dočasně obnovit kontroly na hranicích. A my starší dobře víme, že jednotka dočasnosti je jeden furt.
A pokud si vzpomenu na nevládní organizaci "Evropské hodnoty", tak vždy konstatuji, na základě jejího personálního obsazení, že mě hodnoty gay pornoherců zcela míjejí (protože nejsem ani gay, ani pornoherec) a nevidím sebemenší důvod, proč bych se měl pro ně nějakým způsobem angažovat.

Bránit něco takového?

Je mi velice líto: Má ochota bránit "hodnoty" spojené s EU je asi na stejné úrovni, jako kdyby generaci mých rodičů nebo prarodičů zmobilizovali někdy v roce 1944 na ochranu "evropských hodnot", které tehdy představovala (a jimi se i oháněla) německá "Třetí říše". Zcela jistě bych se soustředil výhradně na to, abych se dostal na druhou stranu fronty a mohl tedy bojovat na té správně. Zcela jistě bych ani na okamžik nepovažoval za správnou tu stranu, pro niž jsem byl zmobilizován.
Je naprosto samozřejmé, že bych tedy nepovažoval za "svou" stranu cosi, co mi jen škodí a mé rodině v podstatě také. Jak tomu bylo v případě Protektorátního vojska, jehož příslušníci po nasazení v Itálii v roce 1944, když už Němcům silně teklo do bot, masívně dezertovali k italským partyzánům i Spojencům a nakonec celý zbytek útvaru přešel hromadně ke Spojencům.
Asi bych se zachoval naprosto stejně a předpokládám, že většina mých vrstevníků také.
Jistěže můžeme považovat za cosi pozitivního onen volný pohyb osob, zboží a služeb, které má EU zajišťovat (a v podstatě to dodnes zcela důsledně nedělá), zděděný po EHS, ale v případě EU spojený s takovou "režií", jako je např. volný pohyb islámských teroristů a jiných zločinců po celém území EU, jaká zcela překonává veškerá pozitiva tohoto opatření.

Důsledek

Jsem toho názoru, že relevantní síly v naší populaci (k nimž rozhodně nepočítám "gaučové hrdiny" z řad progresivistů) by rozhodně EU a její bezcenné či spíš škodlivé pseudohodnoty nebránily. Lze očekávat, že by došlo k jejich interakci s řadami "nepřítele" a vytvoření čehosi, jako byly legie za první světové války nebo zahraniční vojsko za té druhé.
Zcela jistě by k něčemu takovému nebylo nutno nějak vyzývat, či dokonce agitovat, na sociálních sítích, ostatně ony zmiňované zahraniční vojenské oddíly za první i druhé světové války žádné sociální sítě ke svému vytvoření nepotřebovaly. Jen bylo nutno, aby si vojáci uvědomili priority toho, za co chtějí bojovat.
A jsem toho názoru, že zejména lidé, kteří pracují a svou prací vytvářejí nějaké pozitivní hodnoty, by rozhodně při nejbližší možné příležitosti skončili v řadách nepřátel EU. Přitom by to zcela jistě nebyla jejich vina, ale veškerou vinu za něco podobného je nutno položit na bedra současné EU a jejího vedení. Stejně tak, jako legie byly v podstatě dílem vlády a velení Rakousko - Uherské monarchie a zahraniční vojska zase dílem okupantů a kolaborantů, kteří rozhodovali o dění v protektorátu.

Opak

Je ovšem nutno současně konstatovat, že ti samí vojáci, kteří coby členové Protektorátního vojska, hledali okamžitě a intenzívně cestu k partyzánům nebo Spojencům, o šest roků dříve obsazovali naše pohraniční pevnosti a byli připraveni nasadit, a v případě potřeby i položit, své životy - ovšem, za obranu demokratické vlasti, nikoli německého nacistického hnojiště.
Je jasné, že pokud by v našem státě proběhl podobný proces, jaký nyní probíhá v USA, tak by se tento stát opět stal něčím pozitivním, co má smysl bránit i za cenu nasazení nebo i ztráty života. Ano, za demokracii či přímo demokratickou vlast skutečně má smysl bojovat a případně i položit život, za režim, který zde nastoluje Brusel pod taktovkou na zeleno natřených německých neonacistů něco podobného žádný smysl nemá.
Takže pokud naši političtí činovníci chtějí po občanech, aby vytáhli do boje, museli by oprášit skutečné pozitivní hodnoty, které v tomto státě byly přítomny ještě na přelomu tisíciletí, a naprosto jednoznačně odmítnout a ze státu vykopat pseudohodnoty které nám sem přinesli bruselští politici. Což by asi opravdu znamenalo jakousi konzervativní či demokratickou revoluci a změnu politického režimu srovnatelnou s tím, co se tu událo na přelomu 80. a 90. let. Je ovšem jasné, že chtít po politicích, kteří jsou v současné době u moci, aby provedli něco podobného, je asi to samé, jako chtít po Husákovi a Jakešovi, aby řídili Velkou Sametovou Revoluci. A pokud by se o to někteří pokusili, setkali by se s oprávněnou nedůvěrou a podezřením z výstavby Potěmkinových vesnic.
 
EU si tedy sama tím, jak prosazuje jakési bezcenné pseudohodnoty a současně nic pozitivního, a je tudíž naprosto konfliktní s lidskou přirozeností, kope hrob v tom smyslu, že za ni téměř nikdo nebude ochoten bojovat a lidé nahnaní proti prakticky jakémukoli nepříteli spíš budou hledat cestu, jak se dostat do zajetí či rovnou do nějakých legií, bojujících proti ní.
Aby bylo jasno, já k ničemu takovému nevyzývám, jen konstatuji, že režim směřující ke srovnatelné odpornosti, jakou se vyznačovalo Rakousko - Uhersko na sklonku své existence, nacistické Německo či "tábor míru a socialismu", si své nepřátele vyrábí sám a sám vyvolává v občanech touhu po svém ukončení. Bude-li vás někdo upozorňovat na vysokou pravděpodobnost že se stanete obětí dopravní nehody při přecházení přechodu na červenou, rozhodně to neznamená, že si dotyčný takovýto váš konec přeje (to by držel hubu), nebo dokonce, že je někde za rohem u onoho přechodu na vás nachystaná nějaká s ním domluvená slečna s náklaďákem.

Je libo Velblouda?

Pochopitelně, oním Velbloudem s velkým V není myšleno nějaké zvíře, ale stíhačka z první světové války Sopwith Camel, kterou zpopularizoval pan W. E. Johns ve svých povídkách o pilotovi (a později i špiónovi a leteckém detektivovi) Bigglesovi. Byla to velmi výkonná stíhačka, která přispěla k porážce Německa ve vzduchu za první světové války.

Trocha historie

Když do Velké Británie dorazila informace o souboji jižanského Merrimacu a seveřanského Monitoru, redakční článek v Timesech konstatoval:
"Jakkoli jsme měli k okamžitému použití 149 prvotřídních válečných lodí, máme nyní jenom dvě: Warrior a Ironside. S výjimkou těchto dvou není v anglickém námořnictvu ani jediný koráb, jehož by nebylo šílenstvím poslat do boje proti Monitoru."
Bylo to, pochopitelně, trochu jinak:
Monitor byl nezpůsobilý pro plavbu na otevřeném moři. Už jeho přeplutí z loděnice do místa ikonické plichty s Merrimacem (která ovšem byla pro Jih strategickou porážkou) málem poslalo loď ke dnu a zachránily ji jen velmi výkonné pumpy, které měla. I konec této lodi byl způsoben bouří na otevřeném moři, kterou loď po uhašení ohně pod kotly (a tím vyřazení pump z činnosti) neustála a šla ke dnu. Vrak byl ještě v minulém století nalezen, avšak je v důsledku koroze v tak mizerném stavu, že bylo od plánů na vyzvednutí této ikonické a dějinně významné lodi upuštěno. Monitor byl prostě samohybná plovoucí baterie, určená pro zátoky, říční ústí apod., a tam také odvedl hlavní podíl své práce, včetně zadržení Merrimacu a tím i udržení seveřanské námořní blokády Jihu během onoho ikonického střetu.
Merrimac byl oproti Monitoru způsobilý plout na širém moři a pravděpodobně by si tato loď namazala na chleba kteroukoli z britských dřevěných lodí (jak to ostatně před připlutím Monitoru udělala se dřevěnými bitevníky Severu, Cumberlandem a Congressem) a je docela pravděpodobné, že by zvládla i Ironside a Warrior, protože ty měly slabá místa, nepokrytá pancířem, zejména na zádi. Navíc měly obě tyto lodi kombinovaný pohon (plachty + pára), takže byly daleko zranitelnější než ryze parní Merrimac (a ostatně i Monitor).
Nicméně onen výrok byl v principu správný, protože skutečně ony dvě lodi zahájily věk do železa zakutých válečných lodí, podstatně odolnějších a co do ničení nepřítele výkonnějších než lodě dřevěné.
K podobné změně došlo za druhé světové války, kdy poklesl význam bitevních lodí a narostl význam lodí letadlových. Geniálně to postřehl japonský admirál Jamamoto, který počáteční úder proti USA naplánoval jako úder letadly z letadlových lodí. Jeho protivníci s US ekonomikou za zády ho však vbrzku nejen dostihli, ale i předčili. Do konce války pak rozběhli i "pásovou" výrobu eskortních letadlových lodí, které původně doprovázely konvoje do Velké Británie a chránily je před ponorkami, na konci války v Pacifiku však obstály i proti japonským bitevníkům včetně kolosálního Jamata.

Současnost

Současná válka na Ukrajině (ale do jisté míry i události v Izraeli) ukazuje naprosto jasně, že dochází ke změně použitelnosti létajícího vojenského materiálu. V obou konfliktech se masívně uplatňují drony, ať už střílející a bombardující, nebo "sebevražedné", tj. ve stylu japonských Kamikadze nalétávající na cíl a vybuchující.
Klasické letouny jsou stále více upozaďovány, protože zničit nepřítele dronem vychází levněji a ještě navíc neriskujeme zajetí nebo zabití draze vycvičeného pilota.
Je velice pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat, a že i v nějaké případné velké válce budoucnosti budou klasické stíhačky upozaděny oproti dronům. A pokud zastarají i ty, budou zcela jistě nahrazeny nějakou zcela novou technologií, buď nyní ještě neexistující, nebo přítomné jen v zárodečné podobě, kterou si s její pozdější účinností nedokážeme spojit.
Zcela jistě stíhačky nezaniknou, jako ostatně nezanikly ani plachetní lodi, ba ani zcela nezanikly bitevní lodi, ale budou, jako zde uvedené i nezmíněné překonané technologie nasazovány za specifických okolností, případně v misích nevojenského charakteru.

Velbloudi

Koncepce víceplošníků v podstatě zastarala po první světové válce. Změnu nepřinesly ani špičkové československé dvouplošníky Avie, které měly lepší manévrovatelnost a stoupavost než německé stíhačky na začátku války. Budoucnost patřila jednoplošníkům, ale jen po krátkou dobu, protože už v závěru druhé světové války se objevila nová třída letounů, stíhačky (a posléze i bombardéry) proudové.
Jistěže se i dnes uplatní víceplošníky i jednoplošníky starší koncepce, ale jen ve speciálních a spíše mírových užitích (třeba jako práškovací letadla).
Velká Británie by rozhodně dopadla špatně, kdyby proti německých stíhačkám v rámci Bitvy o Británii nasadila ony před dvěma desetiletími vysoce úspěšné Velbloudy. Jediná reálná možnost úspěchu takové akce by spočívala v tom, že by se někteří němečtí piloti při spatření letky Velbloudů uchechtali k smrti.

Americké stíhačky

Americké stíhačky F-35, které by měly být dodány za cca deset let, budou už v době dodávky zastaralé (deset let je zhruba polovina času mezi první a druhou světovou válkou, přičemž pokrok vojenské techniky se spíše zrychluje; a to v podstatě už nyní tato letadla nejsou zcela nová).
Daleko větším problémem však je, že do té doby bude ještě daleko více zastará koncepce použití vojenské stíhačky jako takové. Lze důvodně očekávat, že se objeví řada dalších oblastí, v nichž budou běžně nasazovány drony a podobná technika (při útoku na Izrael se osvědčily i např. motorizované padáky) a použití stíhaček bude daleko omezenější než nyní.
Je také otázka, zda letouny Saab JAS-39 Gripen nejsou pro sestřelování (a také detekci) dronů použitelnější než stíhačky F-35, protože jsou o něco pomalejší a lépe manévrují. Je otázka, zda by se na boj proti těmto prostředkům nedaly "exhumovat" ony výše zmíněné Avie, které bychom si snad, zejména po odmítnutí ekohovadin ruských agentů z Bruselu, dokázali vyrobit i sami. Možná by však stačilo příslušně vyzbrojit Delfíny a Albatrosy.
Ostatně, drony také nejsou žádná novinka. Jejich primitivními předchůdci byly mj. i německé letouny V1 a patrně by se do této rodiny zbraní daly připočíst i japonské "bombové balony", vypouštěné u tichomořského pobřeží USA z ponorek. Přelom způsobila nová elektronika, schopná propůjčit těmto prostředkům jednak určité "samořízení", jednak je reálně řídit na dálku.

Co dělat?

Asi nejhorší je trvat na naplňování koncepce, která se stále více ukazuje být zastaralou. Je zcela jasné, že majitelé "výběhových" továren budou velice rádi, že alespoň něco ještě prodají, než celá současná koncepce vzdušného boje půjde do kélu a s ní i zájem o jejich výrobek.
Na druhé straně jsou stamiliardy, plánované na zakoupení těchto stíhaček, daleko lépe použitelné v oblasti, která by zvýšila naši schopnost odolávat ruským útokům (či útokům kohokoli jiného), jakých jsme svědky na Ukrajině i jaké jsme viděli v Izraeli. Od obnovení protileteckých krytů pro obyvatelstvo až po vývoj protidronové obrany (klidně ať nám některé prvky k ní dodají USA a pofoukají si tím bolístku za nekoupené stíhačky).
Nicméně musíme opravdu reálně počítat s tím, že příští vzdušná válka nebude mít podobu teatrálních soubojů stíhaček, či útoků stíhaček na bombardéry, jak je známe z velkofilmu Bitva o Británii, jen s tím rozdílem oproti tomuto filmu, že motory budou mít ta letadla proudové. Vzdušná válka bude s nejvyšší pravděpodobností zahrnovat prostředky, schopné sundat jakýkoli letoun, neidentifikovaný jako přátelský, od výšky desítek metrů až po stratosféru. Obyvatele budou zraňovat a zabíjet drony, plížící se nízko nad terénem, na jejichž včasném odhalování bude nutno ještě zapracovat. Nebo drony létající rychlostmi, na jaké stíhačky řízené lidmi prostě nemají. A i naše odveta bude spíše na křídlech bezpilotních prostředků než pilotovaných letadel.
A podle tohoto očekávání, k němuž se musíme inspirovat současným děním na Ukrajině i jinde ve světě, musíme uvážlivě vydávat prostředky jak na obranu, tak i na protiútok či odvetu.

Nákup "moderních" stíhaček F-35 za stovky miliard Kč (když počítáme i náklady na vytvoření zázemí pro jejich provoz) s dodáním za deset let, protlačovaný naší odborně naprosto nekompetentní vládou, bude pravděpodobně představovat jakýsi nákup stíhaček Sopwith Camel krátce před začátkem druhé světové války s tím, že v době dodání stíhaček F-35 nebudou zastaralá jen tato konkrétní letadla, ale patrně celá koncepce vzdušného boje, pro kterou jsou určena.

Obnovená základní vojenská služba?

Pokud se máme udržet v budoucím světě jako jakžtakž samostatný a jakž takž respektovaný stát, budeme muset pro to něco udělat. Nemůžeme sedět jak ptáče v hnízdě a otevírat zobáček s tím, že tu do něj přisviští jednotka rychlého nasazení NATO a tu zase nějaká dotace z EU. Navíc chuť nám něco poskytovat jednoznačně poroste s naší silou a akceschopností.

Historie

V dějinách vojenství se prakticky neustále střídají období, kdy v souvislosti s rozvojem zbraňových systémů nabývají význam superspeciální jednotky, složené z extra vyzbrojených a celoživotně cvičených jedinců, a kdy takovéto síly výrazně ztrácejí svou bojovou hodnotu.
V našich dějinách k takovým situacím docházelo, takže jsme byli, tak říkajíc, jejich svědky. Na samém úsvitu našich dějin stojí jednak porážka hrdlořezů arcilotra Karla, později označovaného za Velikého, u Cannburgu, jednak porážka hrdlořezů jednoho z jeho následovníků, Dagoberta, u Wogastisburgu. V obou případech dostali na kokos profesionální a poctivě cvičení vojáci od vojska, jehož páteř sice také tvořily bojové družiny, navíc ve druhém případě veteráni boje za svobodu proti Avarům, ale převažovali v nich neprofesionálové. Zprávy o Wogastisburku dokonce hovoří o významném podílu žen.
Významnou bitvu na Lechu a její paralelu na moravsko - slovensko - rakouském pomezí (přesná lokalita známa není) zase provedli spíše profesionálové. U toho Lechu navíc šlo o to, že se podařilo uzavřít Maďary (extrémně pohyblivá lehká jízda) mezi půlkruh obrněných rytířů a řeku. Přičemž ti se přes rytíře probít nemohli a neuměli plavat. Kapitulace byla v podstatě vyloučena jazykovou bariérou mezi oběma vojsky. Patrně nějak podobně se podařilo vymanévrovat Maďary v oné druhé bitvě, v terénu na soutoku Moravy a Dyje s četnými aktivními i mrtvými rameny, bažinami i dalšími formami neprostupného terénu.
V bitvě u Kreščaku jsme byli aktivními účastníky soumraku rytířstva coby sofistifikovaně vycvičených profesionálů. Je však nutno konstatovat, že při této příležitosti byli rytíři poraženi jinými profesionály, rovněž dlouho a důkladně cvičenými, což byli angličtí lučištníci. V této souvislosti je třeba konstatovat, že luk je vynikající zbraň a v různých úpravách je používán některými speciálními jednotkami dodnes. Má ovšem obrovskou nevýhodu: Lučištník musí pravidelně a mnoho hodin denně po celý svůj aktivní život cvičit, asi jako hudebník. Tudíž se nemůže ani plně věnovat výrobě potravin pro svou vlastní potřebu a někdo ho musí živit. Kuše tak náročná není, ale má výrazně nižší kadenci.
Je třeba si uvědomit, že lučištníci z bitvy u Kreščaku byli schopni po vystřelení šípu vystřelit dalších šest, než ten první zasáhl cíl. A všechny trefily, protože lučištník zvládal opravy na poryvy větru a další fenomény, které mohly let šípu ovlivnit.
Zbraně na střelný prach měly dlouhou dobu menší kadenci i dostřel než luk. Jejich jedinou výhodou bylo, že se dalo vzít několik set pacholků od krav, stručně je opláchnout od hnoje a během pár týdnů z nich pomocí sadistických poddůstojníků vycvičit strojově se pohybující jednotku, střílející salvami v přímém směru před sebe. Nebylo tudíž třeba léta trvajícího výcviku a živení cvičených. Taková jednotka byla navíc poměrně snadno obětovatelná, protože za pár týdnů až měsíců mohla být postavena další.
Mezi tím ovšem došlo k epizodě husitských válek, za nichž rytíře nelikvidovali jiní profesionální válečníci, s výcvikem mnohdy delším a intenzívnějším, ale předchůdci těch pacholků od krav, tentokrát ještě nevybavení masově zbraněmi na střelný prach, ale improvizovanými zbraněmi, často upraveným zemědělským nářadím. Velmi důležitá byla i vozová hradba. Husitští bojovníci se později zprofesionalizovali, ne vždy ku prospěchu své kvality.
Profesionální válečníky, jaké známe např. z třicetileté války, v souvislosti s Francouzskou revolucí a Napoleonskými válkami zase vystřídal ozbrojený lid, který je dokázal porazit. To samé se téměř paralelně dělo v britských koloniích v Severní Americe, kdy porážka britských profesionálních vojáků ozbrojenými osadníky vedla k vyhlášení nezávislých USA. Nakonec se sice tito lidé také profesionalizovali, ale první světová válka, stejně jako před tím válka Krymská a občanská válka v USA byly zase vedeny povolanými občany. Profesionálové tvořili část velitelského kádru a páteř speciálních jednotek (a to ještě ne vždy).
I později jsem byli svědky kolísání využívání pro vojenské akce zčásti profesionálů, zčásti zverbovanců. Krátké konflikty menšího rozsahu byly v podstatě v rukou profesionálů, jen doplněných cvičenými občany. Takový charakter měla i známá válka o Falklandy.
Varšavská smlouva svou koncepcí základní vojenské služby měla výhodu oproti třeba USA, kdy např. vojáci posílaní do Vietnamu museli být cvičeni v podstatě od nuly. Problematickou se stala degenerace tohoto výcviku na samoúčel, který navíc zamrzl na úrovni druhé světové války. Pro většinu varšavskosmluvních vojenských teoretiků a pedagogů byla třetí světová válka v podstatě druhou, do níž občas "padne atom".
Ostatně, to samé popisuje ve svých fiktivních pamětech od Patricka Ryana poručík Goodbody, který se svými příručkami, reflektujícími první světovou válku, případně i búrskou a tažení do Afghánistánu, na začátku druhé světové války příliš nepochodil. Totéž by se zcela jistě v případě přechodu studené války na horkou dělo i nám, ale taková sranda by to určitě nebyla. Takže onen bonmot o generálech, připravujících se na minulou válku, v podstatě seděl a sedí. Na druhou stranu až někdy do 19. století byla pravděpodobnost, že se následující válka povede ve stejném duchu jako ty předchozí, velmi vysoká. O to víc byli "v pomykově" tehdejší profesionálové (ale i vojenští experti) když se náhodou dožili doby, kdy došlo k nějakému kvalitativnímu zlomu ve vojenských technologiích.
O budoucím konfliktu můžeme jen tušit, že některé prvky konfliktů konce 20. a začátku 21. století v něm budou nakombinovány do přímo vražedného koktailu, ale, přiznám se, že si ho finálně nedovedu představit. A je docela možné, že likvidací elektroniky pomocí EMP z jaderných výbuchů nad hranicí atmosféry, bude zlikvidována veškerá elektronika (vyjma opravdových elektronek) a ve výhodě bude ten, kdo bude mít zbraně primitivnější (bez počítačem korigované stabilizace a zaměřování a dalších vymožeností), viz román W. R. Fortschena "Vteřinu poté" a jeho pokračování.

Potřeba

Budeme tedy v každém případě potřebovat obyvatelstvo schopné se podřídit a zapojit do nějaké organizované činnosti, až už charakteru bojového, nebo charakteru ryze obranného a záchranářského. To druhé jak pro případ např. válečného bombardování (konvenčního i jaderného), ale i teroristických útoků a jiných pohrom.
Zcela jistě bude vhodné, aby lidé zvládali zacházení s běžnými zbraněmi, případně byli vycvičeni i pro určitý konkrétní druh vojska. Na druhé straně nám perfektní střelec z tanku nepomůže v situaci, kdy byla uprostřed města odpálena bomba, nebo byl odstřelen most pod projíždějícím vlakem.
Výcvik by tudíž IMHO měl i objevovat talenty a pro ně pak by měla být vytvořena možnost se profesionalizovat.
Měla by být v nějaké podobě obnovena i CO (civilní obrana) a cvičit i materiálně zajišťovat obyvatelstvo pro případy opravdové války, ale i teroristických útoků a podobných mimořádných událostí. Aby lidé věděli, co v takovém případě dělat, kdy je lepší utéct a kdy se raději schovat apod. A, pochopitelně, základy první pomoci, protože i při těch teroristických útocích část lidí zemře na pozdě poskytnutou pomoc (zejména v případě nějakého koordinovaného útoku ve více lokalitách současně, které zahltí zdravotnickou službu a zablokují komunikační kanály - zvládl to i Breivik a byl na to sám). Řadu obranných i záchranných aktivit by lidé měli mít nadrilovaných, je to ošklivé, ale užitečné.
Prostě, potřebujeme základně vojensky a obranářsky vycvičené obyvatelstvo, které by jednak mohlo sloužit pro doplňování armády, jednak jako určité místně působící oddíly (v součinnosti kromě s armádou např. i s policií), jednak bylo zvýšeně odolné proti všem myslitelným formám válečného nebo teroristického útoku.
Toto by opravdu měla zajistit nějaká povinná vojenská služba, pochopitelně ne ten zabiják času z dob socialismu, ale racionálně střídané pobytové kursy, večerní lekce (za normálního civilního života) a nějaké secvičování. Mělo by se to týkat všech, tedy i žen (jak to mají v Izraeli).
Zdravotní omezení by měla být jen minimální. Řečeno jasně - vozíčkář sice zcela jistě nepoběží v čele bodákového útoku (ba ani v jeho čele nepojede na specializovaném vozíku maskáčové barvy), ale rovněž zcela jistě by měl vědět, jak se chovat v případě teroristického útoku, poplachu apod. a jak a kam se dostat do bezpečí. Případně se může, s respektem k jeho konkrétnímu postižení, podílet i na poskytování první pomoci. Ale může třeba být i perfektním pilotem bojových dronů, a tudíž cenným příslušníkem ryze bojových jednotek.
Jiná situace by měla být u "odepíračů" z etických, náboženských či jiných důvodů. Jejich počet by měl být stlačen na minimum a mělo by jim být jasně dáváno najevo, že v případě nějaké nešťastné události jsou fakticky něco nejen zbytečného, ale i škodlivého. Uvažoval bych i o takových věcech, jako je znepřístupnění studia ve státem placených VŠ, nemožnost získat bezpečnostní prověrku apod., neviděl bych problém ani v případě, že by držitelé řidičského oprávnění museli absolvovat nějaké záchranářské a na první pomoc zaměřené armádní kursy.
Rozhodně je rozumné dávat prostředky, a to i nemalé peníze, na něco takového, než je splachovat do New Green Dealu jako do WC.

Jaké by to mohlo mít vedlejší efekty

Dokážu si představit, že by při výcviku bylo možno detekovat přinejmenším část lidí, kteří jsou sociálně problematičtí. A s těmito lidmi začít preventivně pracovat. Takovíto lidé jsou totiž mj. rizikoví v případě, kdy se začnou dít opravdu neblahé věci. Řekněme si to upřímně, za doby mého studia byla u mužů v psychiatrické anamnéze neopomenutelná otázka, zda měl potíže s režimem na vojně. Pokud ano, bylo dobré si ho proklepnout, protože to ve vysokém procentu případů bylo známkou nějaké duševní abnormality.
Zlepšila by se celkově mizerná tělesná kondice naší populace (což není jen náš problém, ale náš problém to zcela jasně je).
V této oblasti bych neměl problém s nějakou přípravou na výcvik začínat už v nižším věku, klidně od 10 - 12 let, formou nějakého "vojenského skauta", "vojenských letních táborů" (dotovaných státem, protože významná část rodičů na tábor s trvalým pobytem dětí prostě nemá), kde by byl program vhodnou kombinací tělesné zdatnosti a branných prvků. Tento věk uvádím proto, že do puberty jsou děti víceméně pudově hnány k pohybové aktivitě, zatímco právě v pubertě se toto zlomí a výsledkem je současné hnití mládeže u mobilů, tabletů a počítačů. A drsný pokles její tělesné zdatnosti. A následkem toho i zdraví, přičemž následky tohoto hnití se budou promítat i do délky jejich života a diagnóz, na které zemřou. Asi by nebylo od věci, aby na tyto prázdninové aktivity navazovaly i nějaké kroužky a další aktivity, zase dotované státem z rozpočtu na obranu. A opět zaměřené na zlepšování fyzické i psychické kondice, soběstačnosti a schopnosti se v krizových okamžicích postarat o sebe i o druhé.
Faktem je, že v politických neziskovkách je významná část lidí, kteří jsou zcela jednoznačně názorově neukotvení "rostli jako dříví v lese", k čemuž jist přispělo i velmi nekvalitní vzdělání, zejména na školách humanitního zaměření. Pro tyto lidí je jakýsi kontakt s realitou, nutností se o sebe postarat, pracovat v jakémsi týmu na společném cíli, atd. něco naprosto nutného. V podstatě by u nich mohlo dojít i k částečné sociální reparaci. S tím souvisí i následující.
Jistěže by měla být součástí výcvikových aktivit i výchova k vlastenectví, která jednoznačně dnes všude chybí. Naší vlastí je ČR, nikoli nějaká EU, konglomerát států s mnohdy protichůdnými zájmy, což se týká i konfliktů našich zájmů se zájmy jiných členů EU. Je třeba si uvědomit, že řada "vzdělávacích fondů", placených západními státy, EU obecně a Německem speciálně, v podstatě vychovává prostituty, bojující za onu "vzdělávací" podporu proti zájmům našeho národa či státu. Je třeba jasně nasadit antidotum takto vznikajícím tvrzením, že "za hrůzy okupace si mohli Češi sami", a že "Lidice vlastně vystříleli čeští četníci", a mnoha podobným.
Budu velice ošklivý, ale společný výcvik mužů a žen (jiných "genderů" opravdu není potřeba) by mohl vést i k tomu samému, jako stařičké usnesení celoškolského výboru SSM univerzity Jana Evangelisty Purkyně (za časů socialismu jméno nynější MU) někdy z roku 1973, v němž se pravilo, že "CŠV SSM bude organizováním akcí v pozdních večerních hodinách podporovat propopulační politiku Strany". Uvádím i proto, aby mladší čtenáři viděli, že i za časů velmi tuhé normalizace bylo možné jít na některé věci s nadhledem a humorem. A v některých případech byl i tento aspekt tehdejších mládežnických akcí úspěšný.
Nicméně, zcela vážně jsem přesvědčen o tom, že armáda a vojenské prostředí vůbec má namlouvací a pářící rituály druhu Homo sapiens zvládnuté lépe než nějací "vědečtí genderisté", o příšerkách z Mee Too, případně o právnících, slintajících nad představou uzavírání "smluv o jednorázovém sexuálním styku", ani nemluvě.
A má zkušenost jasně praví, že uniforma většině žen sluší, zejména zrzkám.
Pokud by se tedy onen společný výcvik projevil i takovým způsobem, bylo by to jen dobře. Speciální uniformy pro těhotné vojandy bych, na rozdíl od soudružky Leyenové, rozhodně neřešil. Nějaké startovací byty pro absolventy výcviku však zcela jednoznačně ano, o podpoře, např. vojenskými byty, těch, kteří by se dali "nalejt", ať už v takovéto situaci, nebo již před ní, ani nemluvě.
Militarizace společnosti by zcela jistě měla i mnoho dalších vedlejších efektů.
V Izraeli např. přišli na to, že když učitelka v mateřské školce nebo pečovatelka v jeslích, má za sebou střelecký výcvik, je pravidelně cvičena a zbraň má po ruce, má to velmi neblahý dopad na teroristy, kteří by chtěli ty děti vystřílet. To samé platí i pro učitele a učitelky na vyšších stupních škol.
Dokážu si ale představit i to, že by lidé (v daleko větší míře než nyní) "militaristicky" mysleli a pranýřovali (a nejen pranýřovali ale i nahlašovali jako reálné nebezpečí pro případ války nebo útoku - a věděli komu a kam to nahlásit) nejrůznější architektonické či jiné debility, které kolem sebe vidím a komentuji je jako "ráj pro teroristy", případně "ideální substrát pro teroristy". Např. velká schodiště ze skla v rádobymoderních budovách, která by se v případě výbuchu bomby nebo sebevražedné vesty stala téměř nevyčerpatelným zdrojem skleněných střepin jako vysoce ničivých sekundárních projektilů.

Obnovení základní vojenské služby tedy považuji za vysoce přínosné a zcela jednoznačně potřebné. Je velice pravděpodobné, že naléhavost tohoto opatření naroste s událostmi, které budou následovat po porážce NATO v Afghánistánu. Lze reálně očekávat nárůst teroristických útoků, případně i nájezdy teroristických komand do států NATO, Případně aktivaci "spících teroristických buněk" které v těchto státech, včetně našeho, již jsou. S poklesem akceschopnosti NATO pak naroste počet potenciálních protivníků, které bude nutno odradit ve smyslu "můžeš vyhrát, ale těžce na to doplatíš", což bylo v podstatě heslo Švýcarska, které se touto doktrínou zvládlo ubránit i před nacistickým Německem.

Komu na hraní své děti porodila?

V Reflexu vyšel článek Daniely Polanecké: "Neporodila jsem své děti, aby je odvedla armáda. Skutečně se čeští ministři pomátli?" Autorka se honosí tím, že je členkou Strany svobodných občanů.

Dotyčná dáma poněkud zapomíná, že svobodu je třeba vybojovat a následně bojem (nebo alespoň věrohodnou hrozbou bojovými akcemi) je třeba ji udržovat. Kdo nebojuje, nebo alespoň není na boj permanentně připravený, ten o svobodu velice rychle přijde, ať už rukou domácích nepřátel, kterých je celá řada (stačí se podívat na fašistoidní a antidemokratické tlupy v Parlamentu), nebo rukou kohokoli, kdo stojí za našimi hranicemi a chtěl by dovnitř a chtěl by nám tu vládnout. A přitom pojem "svoboda" se do skřeků, jimiž se dorozumívá, ani nedá validním způsobem přeložit, protože pochází z kultury, která nikdy v dohledné historii (minimálně 1000 let a něco) svobodu nezažila, maximálně jako něco, co souvisí s prokletými "nevěřícími psy", a čím "pravověrný" hluboce opovrhuje.
Je mi velice líto, zavedení branné povinnosti považuji za jedno z velmi mála moudrých rozhodnutí polistopadových vlád.
IMHO by měl následovat rovněž výcvik branců. Nikoli dvouletá "vojna", jaká zde byla před rokem 1989, ale několik soustředění v době trvání od několika týdnů po 2 - 3 měsíce, kde by se frekventanti naučili základní zacházení se zbraní. Plus další dovednosti, včetně první pomoci na úrovní Dobrovolné sestry Červeného kříže. Neodmítal bych, aby mohli za zvýhodněných podmínek (i ekonomických) získat řidičský a zbrojní průkaz. A pokud by někdo odmítal z náboženských či jiných idiotských důvodů službu se zbraní, tak by měl být intenzívně připravován na službu beze zbraně (ani bych se nebránil pojmu "pomocné technické vojsko" či něčemu podobnému - prostě od vykopávání trosek přes přesun raněných a pomoc ve zdravotní službě až po např. rekonstrukci poničených tratí, vedení elektřiny, plynových a vodovodních potrubí apod.).
Rozhodně bych byl i pro zapojení žen, včetně se zbraní v ruce.
Jsem pro toto ze dvou důvodů: Státy, které tohle udělají, mají automaticky z populace vytažitelný dvojnásobek vojáků, což by do značné míry mohlo srovnat vyšší počty bojovníků potenciálního nepřítele, dorovnat by to měl právě kvalitní výcvik a vyšší kvalita výzbroje a výstroje. Dalším důvodem je fakt, že bojovníci nejdůležitějšího potenciálního nepřítele věří, že pokud uhynou kulkou (bajonetem atd.) bojovnice, nemohou přijít do ráje š*kat hurisky. A proto je přítomnost bojovnic u nepřítele docela výrazným a pro nás příznivým způsobem demoralizuje.
Druhou věcí je, že pokud dcerku dotyčné paní a několik jejích takto koncipovaných kamarádek potká pár polozvířat ze samozvané náboženské policie, tak ta je v podstatě budou mít jako panenky na pohrání, včetně závěrečného usmrcení. Pokud tito tvorové narazí na stejný počet vycvičených a ozbrojených vojand, tak si bude muset radikální imám shánět nový personál.

Přiznám se, že podobné úvahy, byť nikoli v podobě takto krystalicky čisté debility, jsem už od lidí, hlásících se ke Straně svobodných občanů četl. Právě tyhle názory ve mě vyvolávají nechuť ji nějak výrazněji podporovat, protože zcela deklasují jinak rozumné myšlenky hlásané touto stranou v jiných oblastech.
Obávám se velice, že v nadcházejících dobách nebude moc prostoru pro nějaké teoretiky boje za svobodu, hnusící si cokoli tak přízemního, jako je zbraň, ale že musíme vytvořit prostor pro ty, kdo budou ochotni a schopni tu svobodu obhájit, a to i tak fuj-fuj způsobem, jako je střelba do nepřátel.