Jak u nás mohla vymizet lepra

Nadpis je trochu nadnesený, sporadické případy lepry pořád ještě máme, ale v naprosté většině případů je to dovoz, buď rovnou pacienta s leprou, nebo si ji někdo přiveze jako suvenýr z cest. Nicméně faktem je, že doby, kdy u každého většího města bylo leprosárium, v němž církev zajišťovala jakési duchovní a sociální služby takto postiženým lidem, jsou, naštěstí, ty tam.

Lepra

Neboli malomocenství, je infekční choroba. Zdroj je prakticky vždy člověk, nemusí být patrně zjevně nemocný. Situaci nezměnilo ani to, že v minulém století bylo zjištěno, že leprou mohou být nakaženi i pásovci, s nimiž se přece jen experimentuje etičtěji než s lidmi.
Původcem této choroby je příbuzný tuberkulózy, Mycobacterium leprae. Na rozdíl od svého "bratrance", Mycobacterium tuberculosis, případně M. bovis (exotičtější zástupce tohoto rodu, např. kolující mezi ptáky, pro zjednodušení pomíjím), je však tak zhýčkaný, že není s to žít a množit se na umělých médiích, což dlouhou dobu omezovalo výzkum této choroby vč. vývoje léků.
Diagnostika raných fází lepry (období latence) je velmi složitá, náročná a drahá, proto se většinou čeká až desítky let, zda se neobjeví již diagnostikovatelné afekce. Vzpomínám si, jak mi můj bezprostřední nadřízený v 80. letech jeden den sdělil, "že je pryč z lepry", protože v 50. letech pracoval v rámci pomoci rozvojovým zemím v Africe jako mikrobiolog nemocnice, při níž bylo i leprosárium, a pracoval tedy i s biologickým materiálem pacientů s leprou.
Lepra sice není tak nakažlivá, jak se obecně soudilo a v dobrodružné literatuře se s takovými představami lze setkat dodnes, nicméně se jí nakazit dá.
Lepra je známa od pradávna a je zmiňována i ve velmi starých pramenech, jako jsou např. některé části Bible. Pokud nemocný vydržel do jejího proniknutí do kostí, a pokud se jeho kostra zachovala do dnešních časů a dostala se do rukou výzkumníků, je prokazatelná i na lidských pozůstatcích ze středověku i dávnějších dob. Ovšem s tím, že některé afekce kostí se opravdu špatně diagnostikují ve smyslu odlišení lepry od tuberkulózy, některých nádorů a snad i některých infekčních procesů (vyvolávaných jinými bakteriemi než jsou druhy rodu Myobacterium).
Faktem je, že jakási občas účinná léčba se objevila až v první polovině minulého století a až po druhé světové válce byla vyvinuta antituberkulotika, zabírající i na lepru.
U nás výskyt lepry slábl a v 70. letech minulého století mělo Československo jen deset leprózních pacientů (alespoň podle našich vyučujících) a z toho devět si ji prokazatelně přivezlo z ciziny. Desátá nemocná byla problém, protože údajně nikdy neopustila ČSSR, takže musela tuto nemoc chytnout na našem území (že by od nějakého cizince?).
Byl to tedy výskyt velice nízký, a přitom se v podstatě mnoho neudělalo, snad s výjimkou očkování proti tuberkulóze, zavedeného zlými komunisty, které mohlo alespoň částečně chránit i proti lepře, byť některé zdroje tuto možnost popírají.

Pokles

Je tedy do jistém míry záhada, proč ten pokles výskytu, nereagující na nějakou preventivní aktivitu.
Jako určité vysvětlení se nabízí skutečnost, že v těch starých časech, od starověku do začátku novověku, nemáme k dispozici počty leprózních pacientů, ale jen lidí, kteří byli nějakou místní autoritou, mnohdy nepolíbenou medicínským vzděláním (pochopitelně tehdejším a nevalným), prohlášeni za leprózní. Můžeme tedy předpokládat, že část lidí, nahnaných do leprosárií lepru neměla, i když je jasné, že během pobytu v zařízení s leprózními pacienty se s vysokou pravděpodobností touto nemocí nakazila (pokud základní onemocnění umožnilo dostatečně dlouhé přežití).
Pokles počtu leprózních pacientů byl pak dán mimo jiné postupně se zlepšující diagnostikou, která snižovala jejich počty správnou diagnózou chorob sice podobných, ale od ní postupně odlišovaných.
Ostatně ještě jedna klasická povídka se Sherlockem Holmesem je založena na mylné diagnóze jiného onemocnění za lepru, což se tedy mohlo dít i za časů královny Viktorie.
Lze tedy popřemýšlet o tom, které choroby mohly lepru natolik napodobit, že to ve středověku či raném novověku mohlo vést k mylné diagnóze.

Infekce
Z infekcí lze jistě na první místo zařadit některé atypicky probíhající případy tuberkulózy kůže a dalších povrchových tkání těla, nejčastěji na místech, nekrytých oděvem. Faktem je, že některé povrchové projevy tuberkulózy byly již tehdy známé, např. tuberkulóza krku s četnými píštělemi, známá jako "krtice". Nejčastěji vznikala požíváním mléka tuberkulózních krav. Pokud ovšem podobné afekce vypadaly atypicky a byly i atypicky umístěny, mohlo jejich příbuzenství s krticí uniknout pozornosti.
Původcem těchto afekcí bylo Mycobacterium tuberculosis, popsané Kochem, a Mycobacterium bovis. Pikantní je, že vlastně nevíme, zda Koch jako M. tuberculosis popsal tento takto nyní pojmenovaný druh, nebo příbuzné M. bovis. Dochovaly se jen mikrofotografie, poplatné tehdejším technickým možnostem, z nichž se to určit nedá, a Kochův popis opět vychází pro oba tyto druhy se stejnou pravděpodobností. Alespoň mají taxonomové o zábavu postaráno a hrozně by mě potěšila hypotetická situace, v jejímž rámci by se prokázalo, že Koch popsal jako M. tuberculosis druh, který nyní označujeme za M. bovis, a následně se přepisovaly učebnice.
Další nemocí, vyvolávající potenciálně podobné afekce, je syfilis.
Pomineme-li sporné zavlečení syfilidy do Evropy Vikingy (podle nálezů na některých kostrách z dob po předpokládaném kontaktu s obyvateli Ameriky), je syfilis v Evropě z definice až od začátku novověku, který je dán plavbou Krištofa Kolumba. Proti oné vikingské verzi existují v podstatě dvě námitky.
První je ta, že není úplně jasné, zda domorodci tak vysoko na severu Ameriky vůbec tuto nákazu měli.
Druhá spočívá v tom, že ihned po zavlečení této infekce do Evropy probíhala tato nemoc v "imunitně naivní" populaci jako akutní horečnaté onemocnění, vedoucí velice často k rozpadu povrchových tkání na celém těle, v podstatě "hnití zaživa". Až později se vyselektovaly jednak odolnější linie Evropanů, které tato choroba nezabila tak rychle (takže se dokonce ani nestala překážkou jejich rozmnožování) a na druhé straně vyselektování mírněji a pomaleji působících linií původce choroby, kterým skrytější forma infekce umožnila nakazit více kontaktů, na což se nešťastník se "syphilis gallopans" jednak fyzicky nezmohl, jednak patrně ani neměl o sex zájem a nebyl ani předmětem sexuálního zájmu ze strany dalších osob.
Jinými slovy, pokud by syfilis do Evropy přinesli už Vikingové, došlo by k epidemii její rychlé formy, která by se rychle roztahala (vzhledem k cestovním a jiným aktivitám Vikingů po celé Evropě, včetně Ruska) a ta by neunikla pozornosti kronikářů. A naopak, postkolumbovské zavlečení této choroby do Evropy by patrně tak drastický průběh nemělo.
Neobstojí moc ani představa, že ony osady s podezřelými kosterními pozůstatky vymřely tak rychle, že nemoc nestačily přenést dál. V tom případě by totiž museli pomřít už Vikingové na lodi (veslovat přes Atlantik nějaký čas zabere) a jejich loď by nedoplula. A pokud by byla nalezena s mrtvou posádkou, patrně by k nákaze nedošlo ani při nekrofílii ze strany nálezců, protože původce je velmi citlivý na pokles teploty. Na onom "proslulém" záchodovém prkénku vydrží i při pokojové teplotě jen pár minut, na drakaru uprostřed oceánu o teplotě blízké chladničkové by ani uvnitř těl nebožtíků nevydržel moc dlouho, řádově hodiny.
Na druhé straně, jakmile tu syfilida jednou byla, mohla způsobovat i určité "podezřelé" projevy, které by mohly být zaměněny s leprou. Ne nadarmo nazývali staří lékaři syfilidu "opice nemocí" pro její schopnost vyvolat příznaky jiných, s ní nesouvisejících chorob.

Nádory

Nádory, a zejména v oblasti obličeje, mohly být také zaměněny za lepru.
Dosti velkým problémem s tím souvisejícím je zpracovávání některých exotických dřev a zejména spojené s broušením a vznikem prachu. Nádory vedlejších nosních dutin jsou popsány u pracovníků dřevozpracujícího průmyslu zejména v zemích 3. světa, kde je péče o pracovní prostředí i o individuální ochranu pracovníků velmi mizerná.
Faktem je, že exotická dřeva se zpracovávala v Evropě od starověku, pokud šlo o dřeva pocházející z Afriky nebo Asie, jako je santal nebo eben. K tomu je ovšem zapotřebí přičíst i některá dřeva tuzemského mírného pásu, která se dnes už dávno nezpracovávají (nebo jen naprosto výjimečně) na výrobky nábytkářské či řezbářské, ale dříve se na různé specializované účely používala. V knihovně mi leží knížka "Naše stromy a keře" z edice Oko, která u řady našich dřevin uvádí, jak byla jejich dřeva tradičně využívána. A dnes, pochopitelně, naprostá většina druhů zde popsaných dřev, a zejména listnatých stromů a keřů, slouží maximálně na topení. Je proto docela možné, že i mezi našimi dřevy se vyskytují nějací "zabijáci", kteří však nemají možnost se v současné době projevit, ale v dřívějších dobách ano.
Druhým faktem, na který bych rád upozornil, je skutečnost, že silně karcinogenní je i "čmoud", vznikající při přípravě pokrmů na tradičních plotnách, kdy hrnce a jiné nádoby stály na kamenné či cihlové ploše a mezi nimi se pohybovalo s hořícím dřevem a žhavými uhlíky. Archeologicky jsou doloženy i hrnce s nožičkami, pod něž se dal hořící materiál nahrnout. Jednak jsou rakovinotvorné samotné zplodiny nedokonale hořícího dříví v takovémto zařízení, jednak jsou velmi rakovinotvorné plyny a kouř, vznikající prskáním kapek připravovaných pokrmů na žhavé uhlí okolo.
V současné době je tento problém záležitost některých chudších rozvojových zemí, kde jsou takto připravovány pokrmy, a ženy, které pokrmy připravují, trpí významně častěji opět rakovinou vedlejších nosních dutin.
Nicméně v odlehlejších oblastech našeho státu ještě někdy na začátku 20. století existovaly vesnické domky s "černou kuchyní", která neměla přímé větrání, protože byla obestavěna jednak obytnými, jednak i hospodářskými místnostmi (aby se využilo zde produkované teplo k jejich vytápění). Pochopitelně, čím jdeme hlouběji do minulosti, tím větší podíl podobných zařízení na přípravu pokrmů najdeme, a to nejen ve vesnické zástavbě, ale i ve městech. A pokud dojdeme někam do první poloviny 17. století, najdeme ve vsích zcela běžně polozemnice, kde jsou připravovány podobným způsobem pokrmy a kouř inhalují nejen ženy, ale veškeré osazenstvo obydlí, skládajícího se z jediné místnosti. Celý problém ještě akcentovala daň z komínů, která o desítky let (minimálně) zbrzdila účinnější, odvětrávání interiérů od kouře. Podobné účinky mohlo mít i svícení pochodněmi a loučemi (chudé vrstvy na svíčky neměly).
Lze tudíž předpokládat ve dřívějších dobách zvýšený výskyt nádorů vedlejších nosních dutin, které mohly prorůstat jednak do nosu (a vést k jeho postižení, včetně "upadnutí" jeho části), případně mohly prorůstat i skrze kosti obličejové části lebky a vytvářet nezhojitelné vředovitě vypadající afekce (a jistě záleželo i na tom, čím se ten nádor infikoval). Obojí tedy mohlo vyvolat dojem, že se jedná o leprózní poškození.
Vadnou diagnostiku, pochopitelně, nemůžeme spojovat jen se středověkem nebo začátkem novověku, ale zažili jsme ji i v souvislosti s epidemií COVID a WHO se nám ji chystá "ordinovat" i v budoucnosti.

Můžeme tady konstatovat, že lepru mohly simulovat i některé infekce a některé nádory, které mohly být ve dřívějších dobách častější než v současnosti, a že bylo za horizontem možností tehdejší medicíny vyloučit, že se jedná o lepru. Postupně, jak se zlepšovala hygiena i diagnostika, se takovéto případy stávaly vzácnějšími a přispělo to k celkovému poklesu výskytu chorob, diagnostikovaných jako malomocenství.

OZE nesmysly a blackout

Už jsme se "dozvěděli", že OZE rozhodně za nedávný blackout nemohou, že vinou je naše "špatná" elektrická síť a že naši síť nemohly shodit OZE, protože jich "máme málo". Pochopitelně, "opravdová" příčina je mlžena pýthickými skřeky.

Typická reakce

Typickou reakcí na páteční blackout je článek v Britských listech, který blekotá o tom, jak OZE nemohly shodit českou síť, "nejhorší v EU", protože jen s 13,4 % podílu OZE, navíc za stabilního slunečního svitu.
Pochopitelně, soudruh OZE blekotal vůbec nezohledňuje polední přetok OZE elektřiny z Německa, který se stal minimálně spouštěčem celé události. Ona charakteristika je IMHO zcela výstižná, protože onen pán v jiném článku na témže webu (a dohledatelném v jeho archivu) uvedl, že má firmu na pomoc při zakládání nových OZE. Takže presentuje opravdu "objektivní" názor.
Dalším problémem je, že nejen nedostatek, ale i nadbytek příkonu vede k postižení sítě. O čemž se dotyčný pán, dosti stínující oficiální blackoutovou propagandu, raději nezmiňuje.

Jeden zlý pán (ironie)

Byl jednou jeden zlý pán. Jmenoval se Gustav Robert Kirchhoff a žil v 19. století, tedy "století páry a elektřiny (no, fuj tajbl!) a navíc z části na území dnešního Ruska (Kaliningrad). Prostě typický ruský troll a kdo ví, zda nebyl i Putinův agent. Tento zvrhlý ničema vytvořil dva zákony, které oba hanebným způsobem omezují chování elektrických sítí.
První z nich (zjednodušeně) říká, že přítok do každého uzlu elektrické sítě musí být identický z odtokem z tohoto uzlu. Protože je zpravidla přítoků i odtoků více, jedná se v praxi o součet na přítokových a odtokových vodičích. Druhý z nich říká totéž pro napětí: Součet napětí na přívodných svorkách musí být totožný se součtem napětí na svorkách vodičů proud odvádějících.
Jsou kolem toho i vzorečky, které zcela jistě nenávidí bojovníci za Matku Gaiu, kteří šli na nějaký "tlamocvičný" obor proto, aby se nemuseli potýkat s matematikou, jimi nezvládanou ani na úrovni trojčlenky či kupeckých počtů. Nicméně mají rozumu dost na to, aby "věděli", že ušlechtilé a Matce Gai příznivé OZE nemohou vyvolat tak ošklivou věc, jako je blackout.
Pochopitelně, jsou to jen zákony, takže stačí, aby zvítězily ty správné strany tj. aby vysoce uvědomělí voliči zelených, pirátů a dalších pokrokových stran přehlasovali dezoláty a ruské trolly (a Putinovy agenty), v parlamentu převládli jejich zástupci a prohlasovali zrušení těchto nesmyslných a Ekologii ohrožujících zákonů. Případně aby tento proces nastal na úrovni EU a nové zákony, případně alespoň oficiální zrušení těch stávajících, dostaly neuvědomělé státy, jako je ČR, příkazem.
Pak nastane ráj na zemi, fotovoltaické elektrárny budou produkovat dostatek energie i v noci, a vše zlé, co ohrožuje Matku Gaiu, bude zlikvidováno. (konec ironie)

Trochu vážněji

Platí to, co jsem uváděl už mnohokrát: Matematika, fyzika a chemie jsou největšími nepřáteli ekologické ideologie (ekologie jako věda už dávno v reálu neexistuje). Pokud od matematiky oddělíme logiku (tedy to, čemu se říká "zdravý selský rozum"), dostaneme přímo čtyři příšerné jezdce z antiekologické apokalypsy.
Především fyzika, prostřednictvím oněch Kirchhoffových zákonů, v pátek zapracovala a výsledek se dostavil ve formě blackoutu z nadbytku energie v síti. Naše síť, patrně proto, že je "zastaralá", jak tvrdí soudruh propagandista OZE, odkazovaný výše, tento blackout ustála přímo vzorově. Spadlo toho poměrně málo a síť mohla být pro dodávku elektřiny koncovým odběratelům znovuzprovozněna poměrně rychle. První návraty k funkčnosti nastaly snad už po desítkách minut a v řádu hodin byla dodávka elektřiny obnovena prakticky všude. Pokud bychom měli "moderní a pokrokovou" elektrickou síť, jakou mají např. Španělé, dopadli bychom stejně jako oni i s tím, že by mohlo dojít i k přesahu našeho blackoutu na území sousedních států, alespoň některých.

Poučení

Naše "nejhorší postavení" ohledně zapojení OZE do energetického mixu se ukázalo být výhodou. Musel přijít obrovský proudový náraz z OZE na území "ekologického" Německa, aby naši síť shodil.
Mělo by nás to mj. varovat i před snahami nám vnutit iracionální a velmi křehkou "pokrokovou" strukturu sítě, náchylnou k velkým a dlouhým blackoutům. Naše stávající síť je velice robustní, což znamenalo v tomto případě poměrně rychlé obnovení funkčnosti. Celý incident je argumentem pro to, aby OZE, pokud je už "musíme" mít, byly spíše sdružovány a napojovány hromadně do velkých uzlů stávající sítě (jako velké elektrárny).
Klidně ať je elektřina z nich vedena desítky či stovky km, např. k místům, kde byly odstavené uhelné elektrárny, a tam napojeny na robustní struktury, počítající s velkým příkonem. A nechť jsou tam zabudovány ovládací prvky, umožňující přítok elektřiny z OZE v případě potřeby snížit.
Je také otázka, zda stejnosměrný proud z OZE přeměňovat na střídavý elektronicky, jak se to děje nyní, nebo zda jím raději neroztáčet velké alternátory, které by vyráběly střídavý proud kompatibilní se sítí a přispívaly k její stabilitě stejně, jako alternátory klasických elektráren.
A pokud bude někdo chtít stejnosměrný proud z OZE (třeba na elektrolýzu, galvanické pokovování atd.), ať si jej odebírá před těmi alternátory.

Poučení pro nás

Pro nás, občany a voliče, z toho plyne jednoznačná stopka pro veškeré strany, které se angažují v ideologické ekologii, a zejména jsou v souladu z bezcennými nesmysly made in Brusel, případně na něj navazujících organizací. Jakákoli strana, která v tomto funkčním období podporovala zelené debilismy, včetně Green Dealu by měla být pro racionálně uvažující občany naprosto nevolitelná.
Elektřina je, bohužel, "přirozeně monopolní" zboží, takže nemůžeme hlasovat nohama či peněženkou, jako tam, kde existují paralelně škodlivé a méně škodlivé alternativy a je možné si mezi nimi vybrat. O to více musíme tlačit na stát, aby tento monopol byl regulován příznivě pro občany, a ne pro nějaké bezcenné vydřiduchy, zejména ze zahraničí.
Je třeba také podpořit úpravu stávajících zákonů a vznik nových tak, aby byly co nejvíce omezeny možnosti zelených aktivistů páchat škody na veřejných statcích blokováním jejich rozšiřování a oprav / úprav, což se, pochopitelně, týká i staveb souvisejících s energetikou, od nových liniových vedení po nové elektrárny a opravy stávajících.

Blackout by nás tedy měl vést především k podpoře těch politiků a stran, které stojí proti bruselským nesmyslům a též proti politickým stranám i nepolitickým organizacím, snažícím se tyto nesmysly ke škodě normálních občanů prosazovat a realizovat. Jeho poměrně malý rozsah a rychlá náprava jsou důkazem toho, že naše rozvodná síť je v principu v pořádku a rozhodně by neměla "ekologicky" przněna po vzoru zemí, kde blackouty mají častější, ve větším rozsahu a daleko obtížněji zvladatelné.

Spadla fáze?

Včera postihl značnou část ČR blackout. Protože postihl i Prahu a pražskou aglomeraci, bylo postiženo víc lidí, než kolik by odpovídalo postižené ploše státu násobené průměrnou hustotou obyvatelstva.

Příčiny

Vzhledem k totálnímu mlžení ze strany vládních médií a hlasatelů "jediné správné Pravdy" je nejpravděpodobnější vysvětlení "zlých konspirátorů", že nám Německo v době poledního poklesu odběru elektřiny (z důvodu poledních přestávek vč. vypínání některých spotřebičů s vysokým příkonem) pustilo svůj energetický nadbytek a naše síť v důsledku nerovnováhy mezi příkonem a odběrem zkolabovala.
Pochopitelně, vina je jednoznačně na EU, která přísně zapovídá odpojit v případě nadbytku elektřiny OZE a zejména fotovoltaiku (příjmy solárních baronů nesmějí být ohroženy), ale hnát elektřinu do "mařičů", které ji promění v teplo. Mařiče patrně neměly dostatečnou kapacitu a nedokázaly nadbytek elektřiny zlikvidovat.
Vzhledem k tomu, že samotné fotovoltaické panely jsou plochou, která s vysokou efektivitou přeměňuje sluneční záření na tepelnou energii a silně ohřívá vzduch, je to jasná ukázka nesmyslnosti koncepce "alternativních" zdrojů, které pravděpodobně již ohřívají planetu víc, než fiktivní antropogenní oxid uhličitý. Soudruzi v rámci "boje za klima" planetu ohřívají a absolutně jim to nevadí, protože dobře vědí, že antropogennost oteplování je jen ryzí fikce.
Vina je ovšem i na našich energeticích, kteří, na rozdíl např. od polských, nenamontovali na přeshraniční dráty do / z Německa pojistky, umožňující takovéto přetoky zablokovat přerušením vedení (asi jako když domovní pojistka vypne proud kvůli "kraťasu"). Proněmecké řiťolezrectví tedy dospělo k tomu, co jsem před pár lety na jedné ze svých populárních přednášek predikoval, že budeme, na rozdíl od těch Poláků, poslušně odebírat nadbytečnou německou elektřinu z OZE až do roztavení drátů.
Nedejte se také svést vládními médii vnucovanou lživou představou, že za přerušením drátů je "tepelná roztažnost a velké horko". To velké horko má vztah výlučně k tomu, že v tomto počasí jely soláry na maximální výkon i u nás a situaci ještě komplikovaly. Žádný drát se nepřetrhne teplotou v desítkách stupňů Celsia, už proto, že se drát teplem natahuje. Nemáme je, předpokládám, z Woodova kovu, který taje při teplotě 60 - 70 stupňů. Naopak, dráty se vždy trhaly při extrémních zimách "sibiřského typu", na něž naše předpisy nepamatovaly, či ještě nepamatují, protože tehdy může dojít ke zkracování drátů chladem a jejich případnému trhání, byť spíš dojde k tomu, že v místě ohybu vedení je stržen tahy z obou stran, ale zešikma, sloup, který stojí přímo v místě toho ohybu. A aby se dráty horkem roztáhly natolik, že by se začaly dotýkat země, musela by být teplota ve stovkách stupňů, což rozhodně nehrozí.
Podobné blackouty pamatuji ze svého dětství. Jejich příčinou byly z části od Němců postižené elektrárny v kombinaci se sovětským šturmováním těžkého průmyslu, který je obrovským "žroutem" elektřiny. Tedy, i tehdy se jednalo o snahu ideologie zvítězit nad fyzikou, jak se to děje i dnes.

Důsledky

Důsledky jasně ukázaly, jak silně až nesmyslně jsme vázáni na bezvadný chod dodávky elektrické energie. A to i v činnostech, které ještě před pár lety elektřinu nepotřebovaly.
Ukázala se totální bezcennost bezhotovostních plateb, protože ty při takovéto krizi prostě nejedou. Já pamatuji doby, kdy bylo možno bez problémů zaplatit nákup hotovostí třeba při svíčce, když nešla elektřina. Pokud by blackout trval déle, pocítili bychom i výpadky nesmyslné digitalizace státní správy.
Dočasně se zhroutila mobilní síť a absence dodávky elektřiny vedla k vyčerpání baterií mobilů, tabletů a notebooků tam, kde byly v dosahu fungujících wifi či prvků mobilní sítě.
Měli jsme zablokované vlaky, protože nemáme dostupné dieselelektrické nebo parní lokomotivy, které se bez elektřiny obejdou.
Hroutila se letiště, přestože letadla na elektřinu ze sítě nelétají.
O lidech uvízlých ve výtazích a v podobných situacích ani nemluvě.

Náprava

Zcela jistě systémovou nápravou by bylo zajištění bezvadné dodávky elektrické energie, což znamená drastickou redukci solárů a větrníků. A zajištění přeshraničních linií elektrického vedení stejnými pojistkami, jaké mají Poláci. Zcela jistě by pomohla možnost odstavení občasných zdrojů energie v situaci, kdy je energie nadbytek.
To vše ovšem znamená konflikt s bruselskými i místními ekofanatiky, takže nutnost mít vládu, která se jim dokáže postavit i za cenu ozbrojeného střetu policie a armády s agresívními zelenými gangy. A dokázala by ustát i případné mrtvé zločince.
Pokud neustanovíme vládu, která by měla "gule" na zajištění veřejného pořádku a bezpečí, případně ji nedokážeme provolit, např. v důsledku hlasů fiktivních "krajanů" ze zahraničí, budeme muset udělat řadu dílčích opatření, která by mohla alespoň zmírnit dopady dalších blackoutů, které zcela jistě přijdou a budou přicházet se stupňující se frekvencí (a obávám se, že spíš exponenciálně než jen lineárně).
Budeme muset mít zajištěnu možnost platby hotovostí všude. Byť třeba v některých konkrétních destinacích by mohla být tato možnost zákonem nařízena právě v případě nefunkčnosti elektronických plateb (nemusí to být jen blackout, stačilo by nějaké zhroucení sítí). Je třeba to mít i legislativně podchyceno, vč. toho, že v období nouzového placení a nouzového účtování bude ze zákona pozastavena EET, pokud babišovci tento škodlivý nesmysl zase zavedou.
Musí být zajištěn nouzový chod mobilní sítě a dalších datových sítí. Například stanovením doby, po kterou musí jednotlivé prvky mobilní sítě zvládat svou funkci při absenci centrálního zásobování elektřinou.
MMCH, vlastnictví mobilů, tabletů a počítačů připojitelných k síti bylo zatíženo speciální "veřejnoprávní daní", takže je odkud brát peníze na tato opatření, která by mj. měla v podobných nouzových situacích zajistit příjem veřejnoprávních médií populací.
Případná digitalizace čehokoli nesmí znamenat znefunkčnění státní správy při výpadku proudu. Musí být prostě zajištěno fungování bez elektřiny.
Dráhy musejí mít k dispozici lokomotivy nezávislé na elektřině, aby bylo možné alespoň částečně udržet provoz i při blackoutu a musí být zajištěno i to, že pro elektrické vlaky, uvízlé na trati, bude moci dojet nějaká lokomotiva nezávislá na dodávce elektřiny, klidně třeba i parní, a dotáhnout je alespoň k nejbližší železniční stanici. Správa železničních cest by měla mít dostatek agregátů nebo jiných nezávislých zdrojů energie, aby byl i při blackoutu zajištěn chod dopravní signalizace i železničních přejezdů.
Letiště by měla mít povinnost být schopna i za blackoutu vypravovat lety (ještě před sto lety to nebyl žádný problém), třeba zajištěním agregátů na naftu nebo benzín o dostatečné kapacitě.
Ostatně, takto to mají zařízeno i velká zdravotnická zařízení.
Dokážu si představit i pojízdné agregáty, které by dočasně "nakrmily" síť domu a umožnily dojezd výtahu do stanice a uvízlým lidem vystoupit. Možná by to bylo jednodušší než ruční spouštění a otevírání výtahu.
A zcela jistě existují i další lidské činnosti, potřebující zajistit alespoň nouzovou dodávku elektřiny ke korektnímu přerušení aktivity.
Již jsem se zmínil, že blackouty pamatuji z dětství. Problém je ovšem v tom, že tehdy jsme byli na elektřině daleko méně závislí. Měli jsme plynové lampy (alespoň v některých místnostech, zbytek svícení byl pokryt svícemi), sporáky byly také na plyn, případně na tuhá paliva (a konstruované tak, že nepotřebovaly příkon elektřiny), ústřední topení v domě bylo na koks (v nouzi se ale dalo topit i uhlím a dřevem) a opět zcela nezávislé na elektřině, a ohřev teplé vody byl na plyn, nebo pevná paliva, obojí bez nutnosti používat elektřinu. Na elektřině byla daleko méně závislá i dodávka plynu a vodovodní vody. Kupodivu telefonní síť zpravidla fungovala a fungoval i rozhlas po drátě, schopný dodávat aktuální zpravodajství. Faktem je, že, opět vinou nesmyslných regulací made in EU, jsme daleko méně "blackout odolnější", než bylo komunistické Československo před nějakými 60 - 70 lety, což je jednoznačně ostudné.

Podmínka

Jak jsem uvedl výše, podmínkou je existence vlády, která nebude vydávat miliony na mlžení a desinformace a raději vydá stamiliony na opatření, která by jednak blackoutu zcela či alespoň s vysokou pravděpodobností zabránila, či postupně prosadila zavedení opatření, která by dopad blackoutu na občany snížila.
Taková vláda k nám ovšem nepřijde z Bruselu, protože tamním úředníkům jsou občané a jejich ohrožení či alespoň dyskomfort naprosto lhostejní. Musí být naopak provolena vláda z politiků k Bruselu více či méně kritických, schopných podpořit další státy, které jsou s tamními institucemi a zlopolitiky v konfliktu. A měla by mít "gule" narýsovat červenou linii, po jejímž překročení ze strany bruselských institucí i politiků bude zahájen proces našeho odchodu z EU.
Z tohoto pohledu jsou nadcházející volby vysoce klíčové, protože se v nich občané budou muset utkat nejen s hlasy vyslovených vnitřních nepřátel tohoto státu a jeho obyvatel, ale i s hlasy "krajanů", z vysokého procenta podvodných (kdyby někdo prohlásil, že více než z poloviny, neměl bych sebemenší důkaz, který by toto prohlášení vyvrátil). Nadcházející volby budou potřebovat opravdovou mobilizaci občanské společnosti, protože další období vlády SPOLU by mohlo být prakticky stejně katastrofální (včetně nenapravitelného poškození státu) jako vláda po únoru 1948.

Blackout, který postihl cca pětinu obyvatel tohoto státu a o něco menší část jeho území, jasně ukázal nesmyslnost orientace naší energetiky na OZE a na spolupráci s Německem, které jsou obě pro nás silně nevýhodné s tím, že tato nevýhodnost má rostoucí tendenci. Byl jasným varováním před tím, že pokud se nám, občanům tohoto státu, nepodaří zlomit směrování naší energetické politiky ke stavu stále vyšší nestability a nespolehlivosti, stanou se takové blackouty prakticky normou, možná časem i každodenní, přinejmenším ve formě řízeného vypínání jednotlivých oblastí či městských čtvrtí.

Opravdu se pan premiér obrací proti Green Dealu?

 aktualita,demokracie,Green Deal,politika,volby,

Opravdu se pan premiér obrací proti Green Dealu?

V poslední době se můžeme setkat s hláškami, že pan premiér Fiala začíná dostávat rozum a že si dovoluje kritizovat Green Deal, byť opatrně a nedůsledně. Dokonce jsou vyslovovány obavy, že by to mohlo vzít ODS, potažmo SPOLU, hlasy nejradikálnějších ekomagorů.

Kritika Green Dealu

Je mi líto, stejná historie je stará něco přes čtyři roky. V té době se ODS a SPOLU ucházely o přízeň voličů a pan Fiala rovněž mluvil velmi přesvědčivě o největších nešvarech spojených s Green Dealem a dalšími ekošílenostmi made in EU.
Zcela jednoznačně bylo cílem této akce (a částečně asi splněným) získat hlasy rozumnějších tradičních přívrženců ODS. Zajistit, aby nezůstali doma a přihodili rozumně se tvářícímu "pravicovému" SPOLU s ODS volební lístek. Což se tedy stalo a zcela jistě je to vedle na poslední chvíli účelového pozměnění volebního zákona jeden z důvodů, proč máme v současnosti jednu z nejhorších vlád v naší moderní historii (a pro horší bychom museli sáhnout minimálně 3/4 století do minulosti).
Také prakticky okamžitě po jeho usazení na premiérské křeslo, jsme už od pana Fialy neslyšeli žádnou kritiku ekologických magořin, ať už Green Dealových nebo jiných. Naopak jsme slyšeli fantasmagorické hámotiny, jak obrovským přínosem tento monstrózní projekt je, a kolik dobrého nám přinese.

Ztracená příležitost - historie

V době, kdy se ruský útok na Ukrajinu formou jakéhosi "blitzkriegu" zhroutil (přelom února a března 2022), se stalo jasným, že konflikt na Ukrajině dostává formu materiálové či generální bitvy, kterou vyhraje ten, kdo má více vojáků, výzbroje a výstroje pro ně a více materiálu pro pokrytí potřeb zázemí státu. Tedy do formy, do níž se dostala první světová válka a zejména dění na západní frontě poté, co byly německé kolony zastaveny v první bitvě na Marně (mj. dovozem mas vojáků na bitevní pole zabavenými pařížskými taxíky, což by se s elektromobily udělat nedalo) a byla vytvořena fronta, natažená od pobřeží Atlantiku až ke hranicím Švýcarska.
V tom okamžiku bylo jasné, že Centrální mocnosti (tedy Německo a Rakousko - Uhersko) a jejich spojenci válku prohrají, protože jednak měla Dohoda víc vojáků a vojenského materiálu, jednak mohla (a také to udělala) prakticky kompletně zablokovat dovoz jakéhokoli materiálu na území Centrálních mocností. Ty v podstatě vedly válku jen s očekáváním nějakých zázraků. Zázraky se skutečně staly, Fritz Haber vyvinul syntézu čpavku z vodíku a vzdušného dusíku. Následně je možné čpavek přeměnit na komponenty výbušnin, použitelných do střelných zbraní od pistolí po děla, ale i umělá hnojiva, bez jejichž masívního nasazení (jako náhrady za zablokovaný Chilský ledek) by se Centrální mocnosti zhroutily už v roce 1916, alespoň podle odborníků na logistiku a zemědělství. Je dost pikantní, že tento vynález, který prodloužil utrpení z války o dva roky a zavinil smrt desítek milionů lidí, byl odměněn Nobelovou cenou. Druhým zázrakem (byť na něm Německo velmi aktivně pracovalo) byla VŘSR a zhroucení Ruska, nicméně třetí zázrak, obdobná marxistická revoluce ve Francii a Velké Británii, už nenastal a Centrální mocnosti byly nuceny v roce 1918 kapitulovat.

Ztracená příležitost - současnost

Abychom se vrátili k té válce na Ukrajině: Ukrajina má v porovnání s Ruskem přibližně 1/4 mobilizovatelného obyvatelstva a příslušně méně výzbroje a výstroje, což nemohly napravit ani dodávky ze zemí EU. Navíc všechen průmysl Ukrajiny je na dostřel Ruska, zatímco Rusko, vyjma akcí typu "Pavučina", má významnou část zbrojní výroby mimo dosah ukrajinských zbraní. Pokud tedy neočekáváme nějaké zhroucení Ruska, což se také nestalo, je jasné, že dojde na prostou aritmetiku vojáků, výstroje a výzbroje, která předurčí výsledek konfliktu.
Tohle bylo v podstatě jasné všem odborníkům už v tom prvním červenci 2022, kdy na předsednický post EU vstoupila v rámci plánovitého střídání česká vláda.
V té době se zuřivě diskutovalo o sankcích proti Rusku i o pomoci Ukrajině, která se pozvolna rozbíhala. Každému, i silně podprůměrně inteligentnímu, člověku muselo být jasné, že účinná pomoc Ukrajině ze strany EU a jejích členských států, je naprosto neslučitelná s Green Dealem, který už tehdy vydával své první, silně jedovaté plody ve formě likvidace firem i celých průmyslových odvětví (což sankce "proti Rusku" akcentovaly mj. drastickým zdražením energií).
Kdokoli s byť i jen minimální schopností strategického uvažování musel pochopit, že bez pozastavení (alespoň) Green Dealu a s ním souvisejících pitomostí bude pomoc Ukrajině jen trapným příštipkařením, neschopným přispět k nějakému zvratu dění na frontách. Což se také v následující době (v podstatě až dosud) potvrdilo. Ukrajina je postupně zatlačována (naposled došla informace o tom, že Rusko obsadilo celé Luhansko) a je otázka, zda se v dohledné době nestane státem bez přístupu k moři.
Faktem je, že český tým s panem Fialou v čele se ani nepokusil o nějaké pozastavení Green Dealu v souvislosti s touto novou mezinárodní situací. Že tedy byla, jednoznačně vinou SPOLU a jeho partnerů, promarněna šance tuto snůšku bezcenných pitomostí pozastavit a oslabit její katastrofální vliv na ekonomiku EU a jejích členských států. A neučinili tak bez ohledu na situaci, kterou vládní propaganda presentuje jako válečný stav s Ruskem. Zcela jistě byl tento problém ještě potencován negativním dopadem na ekonomiku ČR, která má nejvyšší podíl průmyslu v HDP ze států EU. Navíc u těch  sankcí proti Rusku jsme byli svědky toho, že mu je pomáhaly státy BRICS, i některé další státy třetího světa, obcházet.
Už jsem před časem připomenul, jak totálně zkorumpovaná Rakousko - Uherská byrokracie s korupčními vazbami na výrobce předovek zadupala projekt Krnkovy rychlostřelky, a v podstatě tím zavinila porážku ve válce s Pruskem. Byrokracie EU a na ní navázané byrokracie členských států si počínají naprosto stejně, tedy bez ohledu na riziko, že jejich udržování Green Dealu a dalších magořin povede k porážce v konfliktu s Ruskem.

Fiala a Green Deal

Je zcela jednoznačné, že v situaci, kdy měl pan Fiala naprosto jedinečnou příležitost celý "slavný" Green Deal v podstatě na léta vyřadit z činnosti a uchránit jak ČR tak i celou EU před jeho katastrofálními dopady, nic takového neučinil a ani neučinil nějaký vážně míněný pokus o podobnou akci (protože řada států z bývalého východního bloku by se k něčemu podobnému zcela jistě přidala).
Jeho verbální negativní hodnocení Green Dealu je tedy skutečně jen a jen předvolební rétorikou, na jakou už jsme si zvykli, a o níž víme, že je v naprostém rozporu s pravdivostí, protože z předvolebních slibů před posledními parlamentními volbami pan Fiala a jeho vláda nesplnili prakticky nic a v řadě konkrétních případů v reálu učinili přesný opak toho, co slibovali.
Pan premiér a jeho suita také neumějí nebo nechtějí pochopit, že primární příčinou oteplování je zvýšená a stále rostoucí aktivita Slunce, a že oxid uhličitý, proti němuž Gereen Deal zuřivě až hystericky bojuje, má na tomto poli jen nepatrný účinek, patrně za hranicí měřitelnosti. Pokud někdo nemá nějaký zázračný recept na úpravu sluneční aktivity, je jedinou naší možností investovat peníze do přizpůsobení se, zodolnění území státu proti vedrům apod., a ne do nesmyslů spojených s Green Dealem.
Jsem toho názoru, že je v naprostém rozporu s našimi základními zájmy a potřebami, aby byla tato vláda v nějaké podobě provolena do dalšího funkčního období. Naopak je v životním zájmu nás všech, aby se v tuzemsku dostala k moci vláda, která Green Deal a podobné nesmysly tvrdě a důsledně odmítne, i kdyby to mělo znamenat totální rozchod s generátorem těchto nesmyslů, což je EU. Potřebujeme také vládu, která by, podobně jako president Trump v USA nebo president Milei v Argentině, odřízla od financí veškeré parazity, od parazitických neziskovkářů po příjemce dotací na nesmysly, pokud ne přímo explicitně škodící věci. Opět i za cenu rozchodu s EU. Bez takto získaných peněz je nereálná ani pomoc Ukrajině, ani racionální příprava na napadení dalších zemí ze strany Ruska, ani zajištění kompenzačních opatření proti oteplování.
V NATO možná zatím má cenu ještě být, ale je docela možné, že pokud bude nějakými praktickými událostmi zpochybněn onen článek 5, přestane být i členství v NATO pro nás přínosem.

Veškeré konání pana premiéra a jeho suity od jeho ustanovení na tento post po posledních volbách silně zpochybňuje jeho současnou "mírně anti Green Dealovou" rétoriku, snad se na mě pan Hašek nebude zlobit, když připomenu jeho projekt, "v mezích (EUrounijního) zákona". Ovšem, zatímco pan Hašek mínil svůj projekt jako parodii a nadsázku, pan premiér se tváří, jako by to myslel vážně, což je, pochopitelně, nesmysl a veškeré jeho konání na tomto poli ho z toho usvědčuje.

Školní stravování po novu nebo po SPOLU?

Soudruzi připravili nové předpisy o školním stravování, prsí se, jak je to fajn, nicméně první informace naprosto jednoznačně naznačují paskvil, který děti spíš poškodí. Viz ono známé: "Mysleli to dobře a dopadlo to jako vždycky."

Obezita a stravovací návyky

"V posledních letech výrazně stoupá počet dětí s obezitou a dalšími nemocemi způsobenými nevhodnými stravovacími návyky."
Ano, obezita mezi dětmi jednoznačně progreduje, nicméně opravdu nemyslím, že ono dolečkovské "Nežrat, nežrat, nežrat" by mělo problém vyřešit. Obezita je velice komplexní jev s mnoha příčinnými faktory a finální nerovnováha mezi příjmem energie a jejím výdejem, která se pak realizuje jako nárůst tukových zásob, je spíše indikátorem něčeho primárně špatného. A zaměřit se na boj s tělesným tukem může být jakousi obdobou léčby horečky setřepáváním teploměru. Co tedy může obezitu vyvolat?

1. Epigenetické jevy, kdy dítě v souvislosti s průběhem svého nitroděložního života získá nebo nezíská riziko vzniku obezity (a jsou určité náznaky toho, že takto upravené geny, aktivované nebo naopak inaktivované navázáním pomocných látek, obklopujících DNA v chromozomu, mohou přejít i do jeho potomstva). Problém lze spatřovat v tom, že u nás byla dlouhou dobu, a snad ještě ledaskde je, pro těhotenství hlásána a prosazována energeticky restriktivní dieta (což právě patrně postihuje nejen osoby, které byly takto nitroděložně "hladověny", ale i jejich potomstvo). Přitom energetická nouze gravidní ženy prokazatelně u potomka vede k vyššímu riziku obezity. Klasická studie na toto téma byla provedena na ženách v Amsterodamském ghetu, které zde jako těhotné zažily hladovění a jejichž děti následně jevily tendence ke vzniku obezity. Dopad epigenetického přestavění potomka, u něhož je zesílen pocit hladu, požívání potravy je spojeno s vyšším pocitem uspokojení (atd.) je brán jako adaptivní faktor na hladovění populace. Dítě prostě energičtěji bojuje za své nasycení. Nicméně zárodek ani plod nemají možnost zjistit, zda matka strádá opravdovým nedostatkem potravin, nebo jen restriktivní dietou, a zareaguje na obojí stejně.
2. Umělá sladidla, která byla původně generována, vedle slazení pro diabetiky, mj. jako nástroj redukce příjmu energie, a tedy i boje proti obezitě, zřejmě ne vždy takto fungují. Jednak bylo prokázáno, že některá mohou ovlivnit složení střevního mikrobiomu na formu "obezitu podporující", jednak je ve hře před několika lety objevená existence chuťových pohárků na sladko ve stěně tenkého střeva. Přestože je v učebnicích brán Langerhansův ostrůvek jako cosi autonomního, reagujícího výlučně na aktuální hladinu glukózy v krvi, je docela dobře možné, že mezi ním a střevem dochází k jakési komunikaci, připravující ho na vyšší produkci inzulinu, pokud se ve střevě objeví jednoduché sacharidy (detekovatelné oněmi receptory na sladkou chuť). A pokud k vyplavení sacharidů ze střeva nedojde, protože příslušné receptory byly "oklamány" umělým sladidlem, může to vést i k metabolickým pochodům, přeměňujícím bílkoviny na tuk. Rozhodně si toto pole zaslouží víc výzkumu (a zejména zasloužilo předtím, než začala být do kde čeho cpána "zdravá" umělá sladidla). Zde je příklad a další odkaz na negativní dopad jiného sladidla je v odkázaném článku.
3. Roli může hrát i psychika. V podstatě obezita jako určitý protějšek mentální anorexie, přičemž je zaměřený ne na vyhladovění se k smrti, ale na vyžrání se k témuž.
4. Nedostatečný energetický výdej. Obávám se, že největší zdroj dětské obezity leží zde. Současné děti jsou až patologicky imobilizovány už v porovnání s generací jejich rodičů, oproti jejich prarodičům je jejich pohybová aktivita v podstatě katastrofální. Hodně se zanedbalo už hned po "Velké sametové", kdy školy začaly komerčně využívat tělocvičny a hřiště a děti z nich byly postupně vytlačeny. Tento jev je v poslední době trochu potlačen rozvojem dětských hřišť, ale ta nejsou zdaleka všude a hlavně dost zoufale chybí příležitost k pohybu pro starší školní děti, pro něž už jsou "hřiště pro mrňata" nejen neatraktivní, ale i nevhodná. Jistěže je to akcentováno i tím, že dítě mojí generace (a ještě generace +- mých dětí) mohlo být vypuštěno z domu s klíčem na provázku na krku a bylo minimální riziko, že se stane obětí pedofila, únosce, teroristy, nebo dopravní nehody. Zde je prostě velký problém, který musí být nějak vyřešen, i na úrovni zajištění bezpečnosti (nejen) dětí na našich veřejných prostranstvích.

Stravovací návyky jsou asi až to poslední, co by mohlo obezitu způsobovat. Faktem je, že vládní orgány na tomto poli projevují značnou míru indolence již delší dobu. I tzv. "pamlsková vyhláška" byla v principu nesmyslná, protože jí daná restrikce by zhruba odpovídala domovu pro seniory s vysokým podílem ležících klientů. Dítě má prostě ty pamlsky vyběhat. Tedy energii z nich získanou spálit a některé jejich komponenty zabudovat v rámci růstu do svého organismu (růst je navíc energetický ekvivalent těžké fyzické práce). A stejně vedla jen k tomu, že děti si ty pamlsky opatřovaly cestou do a ze školy, a to bez jakékoli kontroly někoho kompetentního. Ostatně, stejně byla pravděpodobně hlavním cílem vzniku této legislativy likvidace školních bufetů (které se po realizaci této vyhlášky staly nevýdělečnými), protože samostatně výdělečně činná osoba v tom bufetu představovala z hlediska socialistů pro děti špatný příklad: Absolvent našeho školství má buď sedět v montovně u pásu, nebo stát ve frontě na sociální podporu, a ne se živit a uživit sám, bez zásahu státu.
Pokud se někomu zdá, že s těmi umělými sladidly a jejich škodlivostí přeháním, a "že by to dobrotivý stát tak nenechal", tak upozorňuji, že v USA je zavedeno po velmi dlouhou dobu nucené slazení řady pokrmů a potravinových surovin fruktózovým sirupem, o němž se desítky let ví, že je ze zdravotního hlediska více rizikovým faktorem než sacharóza. Takže ti vyžraní Američané jsou výsledky politiky, jdoucí na ruku nesmyslně nadprodukujícím pěstitelům kukuřice (z níž se fruktózový sirup vyrábí).

Biopotraviny

Některé zvěsti o vyhlášce zmiňují podporu BIO potravin. To je, pochopitelně, naprostý nesmysl. BIO potraviny jsou jen nafouknutá bublina. Jediné, čím se zásadně liší od normálních potravin, je jejich podstatně vyšší cena. Pokud se týká kvality, tak ta je sporná. Některé studie nalezly v BIO potravinách vyšší koncentrace nežádoucích látek přírodního původu. Jednalo se např. o mykotoxiny, tedy toxické a někdy i rakovinotvorné produkty mikroskopických hub, případně i další nežádoucí čistě přírodní látky, ve vyšších koncentracích oproti neBIO potravinám, jiné studie tyto nálezy nepotvrdily, nicméně představa, že by BIO potraviny byly nějakým zvláštním přínosem (mimo pro peněženky producentů) se v podstatě nemá o co opřít.
BIO potraviny jsou tedy nesmysl, který jen zvyšuje náklady na suroviny do školního stravování. Takže by zhoršovaly možnosti nákupu, aniž by přinášely cokoli pozitivního.

Exotické plodiny

"Bramborám může konkurovat kromě pohanky, krup a bulguru třeba quinoa". Děkuji, nechci. Jednak je to opět o podstatně vyšší ceně surovin na jednu porci, která bude muset být vyšizena někde jinde a výsledek zcela jistě bude na úkor strávníka. Také se obávám alergických reakcí na tyto plodiny, které mohou část dětí ohrozit (brambora je po této stránce daleko bezpečnější, ostatně je součástí řady "alergen free" diet, a proto také brambory s mrkví patří do diety, převádějící kojence na nemléčnou stravu). Potravinové alergie přitom mohou nastoupit až s delším časovým odstupem, takže první léčba může být docela problematická a rozpačitá. Děti s vysokou pravděpodobností nebudou znát složení toho, co jim bylo ve škole předloženo, což rovněž může ztížit diagnózu.
Prostě, exotické plodiny nechme raději na rodině, která je podá na vlastní odpovědnost a bude mít v případě nástupu zdravotních potíží informací, co (a kdy) bylo dítěti podáno, na rozdíl od informací o krmení ve školní jídelně, které nemusejí být dostupné a dítě samo nemusí vědět, co vlastně dostalo.

Další záměry

"Soudobá výživová doporučení", zaklínaná autory připravované vyhlášky, jsou velmi nejednotná a v podstatě neexistuje konsensus ani mezi českými odborníky, a není ani konsensus se zahraničními doporučeními, a to ani v rámci EU. Dovolím si uvést příklad, proč něco podobného dokonce ani není možné: Existuje např. jednoduchá vazba mezi vhodnou mírou příjmu nenasycených mastných kyselin (omega 3) z tuku ryb a z kokosového či palmového oleje (omega 6). Důležitý je tedy poměr těchto typů kyselin, a ne absolutní množství. Nadbytek jedněch i druhých pak škodí. Problém je, že u nás je příjem ryb velmi nízký (má to své historické důvody) a tudíž i příjem oněch rostlinných olejů by u nás měl být nižší než ve většině států EU (i vnitrozemských, o přímořských ani nemluvě, a jaký tam mají doporučený), aby onen poměr byl zachován.
"Spotřební koš", opět jedna z "opor" autorů, a jeho změny by nutně musel být doprovázen změnou limitů řady negativně působících látek v řadě potravin. Naše limity jsou vyladěny na spotřební koš, který zde byl nalezen někdy na konci minulého století. Tyto limity chrání nejúčinněji ty, kteří mají svou průměrnou spotřebu co nejbližší tomuto koši. Zase uvedu příklad: Pokud např. za účelem "ozdravění" zaměním ve svém spotřebním koši část vepřového rybím masem, mohu překročit maximální příjem některých škodlivin typických pro rybí maso, jejichž limit je stanoven na náš velmi nízký příjem ryb ve spotřebním koši (např. organických sloučenin rtuti).
Pokud snížím obsah soli (což je také jeden ze záměrů), může dojít ke dvěma efektům: Jednak nízkoslané potraviny se snadněji mikrobiologicky kazí (protože ona "sůl nad zlato" se vztahovala na možnost konzervace a delší údržnosti potravin), jednak tím, že máme jodidovanou (či spíš dnes jodičnanovanou) kuchyňskou sůl, a při snížení jejího příjmu se můžeme dostat pod doporučenou minimální dávku jódu v potravě. Opět tedy není takovéto izolované opatření, bez nějakých navazujících kompenzací, zrovna to pravé ořechové.
O problému s doslazováním jsem se zmínil výše. Pokud ovšem budou dětem servírovány nechutné nápoje (jak je jeden ze záměrů), nejspíš je nebudou pít a tento zásah do jejich pitného režimu může mít daleko horší následky než vliv cukru nebo i umělých sladidel.
Nelze mít námitky proti zvýšení podílu ovoce a zeleniny, případně luštěnin, spíše se ovšem obávám toho, že vzroste podíl potravin dětmi vyhazovaných. Redukce příjmu masa je zcela jednoznačně výsledek jurodivých blábolů zelených ideologů a jejich podpůrců z Bruselu. Pro něco takového neexistuje žádné rozumné zdůvodnění. Něco jiného by bylo nahrazení části masa jinými bílkovinami živočišného původu, např. sníženou gramáž masa doplnit či ještě zvýšit sýrem či vejci.
Podporu volby bezmasého pokrmu považuji spíše za špatnou, viz předchozí odstavec. Maso je cenným a v rámci vylaďování výživy obtížně nahraditelným zdrojem plnohodnotných bílkovin, vitamínů i některých minerálních látek v dobře vstřebatelné formě. Vegetariánství, a zejména veganství, děti jednoznačně poškozuje. Práce na toto téma existují už od 80. let minulého století. V jejich rámci byly zaznamenány poruchy růstu, opožděný vývoj, a co je nejhorší (byť, coby za to dali např. propagátoři boje za klima!), snížení intelektu, měřeného jako IQ, které je u dětí při dlouhodobějším setrvání na veganské nebo velmi striktní vegetariánské dietě fixováno patologickým vývojem mozku, a tudíž je nevratné. U dospělých převedených na veganskou dietu dojde rovněž k poklesu IQ a některým dalším psychickým změnám, např. zvýšení povolnosti a sugestibility (proto se uvažuje o církevních půstech jako o prostředku k ovládání populace), nicméně po přechodu na normální dietu se stav mozku může vrátit až na původní úroveň.
Vegetariánská dieta, v níž je maso zcela nahrazováno mléčnými výrobky a vejci, může navíc obsahovat výrazně víc cholesterolu než výživa na bázi masa.
Je dosti příznačné, že se tvůrci vyhlášky vůbec nezabývali možností posílit mléko a mléčné výrobky, byť jsou významným zdrojem vstřebatelné formy vápníku a jejich příjem je významným faktorem v boji proti osteoporóze, jejíž výskyt v EU je dosti značný a má rostoucí tendenci. Jsou také dosti významným zdrojem jódu (kdysi, ještě před vstupem do EU, se podařilo vymoci, aby se u nás kravám dávala k lizu jodidovaná sůl), takže by se do jisté míry mohly podílet na kompenzaci negativních dopadů snižování soli v potravě (opět jedna z výhod našich potravin oproti dováženým).
Rovněž považuji za negativní skutečnost, že se zřejmě neplánuje možnost zajistit potřebným dětem dietní stravování, přičemž procento dětí s nějakou chorobou, vyžadující dietu, spíš narůstá. Je zde pouze možnost si takovou stravu donést z domu, přičemž se snad (podle doposud kusých informací o vyhlášce a její aplikaci do praxe) ani nepočítá s tím, že by ji školní kuchyně ohřála a dala na talíř.

Obávám se, že celá tahle akce rozhodně zdraví dětem nepřinese. Spíše můžeme očekávat, že je zdravotně poškodí, přičemž ne všechna negativa v jejím portfoliu lze vysvětlit pouhou neznalostí činitelů, kteří se uvedeným návrhem zabývají. Tato vláda prostě velmi důsledně na občany kašle z vysoka (pokud ne něco horšího) a patrně se to platí i pro její vztah k našim dětem.

Jak na kastrační kliniky

Faktem je, že existuje snaha a silný tlak ze strany EU a jí poplatných aktivistů, u nás co nejdříve rozjet programy kastračních klinik, které by mrzačily děti a mladistvé, aby se nemohli rozmnožovat a přispěli tak k výměně obyvatel, tedy záměně nadaných a plnohodnotně vzdělaných původních obyvatel Evropy nekulturními negramoty z rozvojových zemí, jak to naplánoval již Karel Marx v londýnském exilu po porážce revoluce v roce 1848. Poražené mimo jiné proto, že Evropané, v souladu se svým vzděláním a schopnostmi ho aplikovat v praxi, odmítali podpořit jeho "geniální" koncepce, takže potřeboval naplnit Evropu negramoty.

Trans proces

Aby bylo jasno, proti trans- osobám jako takovým naprosto nic nemám.
Mám jistě problémy s trans- muži předělanými na ženy ve sportu a podobných aktivitách, protože kostra a kosterní svalstvo se trans- operací prakticky nezmění, a zvýhodňuje trens- muže proti autentickým ženám.
Patrně bych měl podobně určité námitky proti zacházení s trans- ženami (předělanými na muže) při těžké fyzické práci, z podobných důvodů, pokud se týká svalů a kostí, a ještě proto, že trans-operace nezmění tvar pánve, takže zůstane její nižší odolnost proti nitrobřišnímu tlaku při zvedání těžkých břemen, u nichž je pro ženy výrazně menší hmotnostní limit než pro muže (mj. právě z těchto anatomických důvodů).
Problémem jsou pochopitelně aktivisté, kteří se snaží, a zejména nezletilé osoby, přesvědčovat, že jsou "špatného" "genderu", a že pokud se nenechají předělat na opačný "gender", tak budou doživotně nešťastní a ve škole kvůli tomu budou mít špatné známky a další neúspěchy.
V některých státech si tito aktivisté vynutili zákony, podle nichž mohou na trans- zákroky nahánět děti bez svolení či dokonce proti vůli rodičů. To je ovšem něco, co by mělo být bráno v zemích, které si chtějí říkat civilizované, jako naprosto nepřípustné. Jistěže může existovat (ve frekvenci 1:milióny) situace trans- osoby a nepřejících rodičů, ale zde by měl nastoupit soud, a ne nějaká (z)vůle jakýchsi pochybných aktivistů.
Důležité také je, že jak sexuální identita tak i sexuální orientace se "usazují" až koncem puberty či po její skončení, takže u školáků ani jedno z toho prostě v definitivní podobě neexistuje.
Ostatně, důkazem toho jsou velmi četné případy dětí, předělávaných nazpět, nuceně se vyrovnávajících s nevratným zmrzačením, jak to popisuje kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", jejímuž vydání v nakladatelství Albatros tuzemský lidský aktivistický odpad zabránil, takže musela být vydána v nakladatelství Bourdon.
Varující je i vysoká frekvence sebevražd u trans- operovaných dětí.

Ivana

Kdysi jsem už diskutoval na toto téma s jedním aktivistou. Připomenul jsem starší český film (1963) "Ivana v útoku" (ještě nedávno byl na youtube, současný stav neznám) o holčičce cca 10 leté, která chtěla hrát fotbal a nemohla, protože "ten je jen pro kluky". A v tom filmu se několikrát ptá maminky (naposled během závěrečné scény), jestli by z ní nešlo udělat kluka.
Čili tahle dívenka by byla úplně učebnicová oběť nahaněčů na kastrační kliniky.
Faktem ovšem je, že ta by v reálu potřebovala psychickou podporu a pomoc při nalezení nějaké v té době vznikající ženské fotbalové organizace, a ne kastraci.
Kdyby s tím přišla po dvacítce, kdy už je sexuální identita s vysokou pravděpodobností usazená definitivně, tak by to jistě bylo o něčem jiném. Nicméně, pokud by přišla za mnou, tak bych s ní velmi důkladně probral všechny nevýhody transice, vč. toho, že pokud je na kluky, tak z ní bude gay (se všemi problémy s tím spojenými) a doporučil bych jí mít před tím zákrokem dítě (nebo děti), protože pak už to nebude možné.
Možná jsem "stará konzerva", ale kdysi, když jsem byl promován, jsem cosi přísahal, mimo jiné také to, že nepoškodím pacienta, a zákrok tohoto typu, ať se na mě nikdo nezlobí, je excelentní příklad poškození pacienta, které má smysl jedině tehdy, pokud má zabránit něčemu daleko horšímu (asi jako když vyřízneme kus těla spolu s nádorem).

Návrh zákona

Jsem tedy toho názoru, že by se společnost těmto aktivitám, zejména pokud jsou prováděny pologramotnými a nijak nezodpovědnými aktivisty, měla nějakým způsobem, pochopitelně legálním a zákonným, bránit. Nejsem si úplně jist, zda by stoprocentně fungovala kriminalizace prokastračních aktivit, jak to mají třeba v Maďarsku nebo v Rusku, ale jsem toho názoru, že zbabrané trans- zákroky ve smyslu jejich nesprávné indikace, by měly být trestné. A tresty by měly být zaměřeny na kastrační kliniky, protože ty jsou vcelku nejsnadněji identifikovatelným faktorem.
Dokážu si tedy představit nějaký zákon, říkající "jurismem zdegenerovanou češtinou" přibližně tohle:
"Pokud se ukáže, že došlo k trans- operaci u osoby, která není (nebyla) trans- osobou, jedná se o trestný čin, za který nesou odpovědnost jak lidé, kteří k transoperaci poškozenou osobu přiměly, tak i personál zařízení, který operaci provedl. S tresty odnětí svobody 10 let a víc.
Za důkaz poškození může být považována žádost o zpětnou transici, případně i sebevražda trans přeoperované osoby.
Pachatelé musejí poškozené osobě či pozůstalým po ní vyplatit odškodné v minimální výši pět milionů korun (+ automatická valorizace)."
Jsem toho názoru, že podobný tlak by vedl k tomu, aby tato zařízení velmi bedlivě a spíše konzervativně hodnotily realitu onoho "zaměnění genderu přírodou". Pár kauz s tresty výše uvedenými by bylo IMHO postačující motivací.
Možná by bylo vhodné uložit kastračním klinikám zjištění identity aktivistů, kteří poškozenou osobu na ně přivedli, aby bylo možné lépe postihnout i je (ideální nějaké formální předání dítka s podpisy na formulářích, z něhož by se už nedalo vykroutit, a s motivací, že získáním takového dokumentu pracovníci kliniky posléze dostanou o něco nižší trest).

Naše společnost má jednoznačně právo se bránit jak aktivistům, angažujícím se pro trans- zákroky u dětí a mladistvých, tak i nezodpovědným zdravotníkům, kteří tyto zákroky provádějí bez toho, že by nějakým způsobem testovali jejich oprávněnost. Považuji za optimální, aby tento problém řešil civilizovaný a standardním způsobem přijatý zákon, než aby došlo k pokusům o řešení nějakým "kontraaktivismem". Ten by měl nastoupit leda poté, co by snahy o zákonné řešení, ať už z jakýchkoli důvodů, selhaly.

Proč je ospravedlnitelný úder na Írán

V souvislosti s údery vůči Íránu, a zejména zapojením USA, rostou diskuse o tom, zda jsou nebo nejsou oprávněné. Mnoho pachatelů dobra se snaží zpochybňovat jejich potřebnost. Z tohoto důvodu je nutné uvést některá fakta.

Obohacování

Obohacuje se uran, na vyšší koncentrace štěpného izotopu oproti přírodnímu stavu. Obohacování zavedli v USA v rámci projektu Manhattan s cílem vyrobit jadernou bombu (vyrobili nejprve dvě, jedna byla odpálena v poušti na území USA jako experiment, druhá byla svržena na Hirošimu). Je dobré vědět že samy americké atomové špičky si tehdy nebyly vědomy rizika spojeného se vzniklými radioizotopy, a v případě experimentálního výbuchu navštívily jeho epicentrum jen několik desítek minut po odpálení.
Bomba pro Nagasaki byla plutoniová, a zde jsme u jádra pudla:
Zatímco pro jadernou nálož je nutné značné obohacení (až na 90 %), pro samu štěpnou reakci se používá obohacení daleko nižší, kolem 4 %.
Málo je znám fakt, že štěpnou reakci je možné provést s čistým přírodním uranem bez jakéhokoli obohacování. Nicméně je to fakt, první reaktor, v němž bylo dosaženo řízené štěpné reakce, Fermiho "pile", postavený na stadionu chicagské university, byl spuštěn na bázi neobohaceného uranu a byl moderován grafitem. Již tehdy sloužily k regulaci reaktoru kadmiové tyče, které se používají i nyní.
I první reaktory, sloužící k výrobě plutonia na další typ jaderné bomby, byly na bázi neobohaceného uranu (v grafitu a vypáleném uranu se zachycuje plutonium, které je z těchto materiálů možno izolovat a vyčistit, principiálně jednoduššími postupy, než je obohacování uranu).
Pokud chcete opravdu perfektní a podrobný popis Fermiho experimentu, sáhněte po vědeckofantastické knize Akademika Františka Běhounka, který byl radiologem světového významu a s aktéry onoho pokusu se osobně znal. A, na rozdíl od mnoha popularizátorů, přesně věděl, co se tam dělalo a dělat muselo. Kniha se jmenuje "Akce L" a popis Fermiho pokusu najdete hned v první kapitole první části.
V souvislosti s tím grafitem ještě jedna poznámka: Je veřejným tajemstvím, že reaktory JE Černobyl byly původně reaktory, vyrábějící zbrojní plutonium, a výrobu elektřiny měly jako "vedlejšák".
Vysoké obohacení uranu v Íránu (60 %) tedy nedává smysl pro standardní jaderné reaktory a nejsou žádné známky toho, že by Írán stavěl nějaké (v principu možné) speciální reaktory na vysoce obohacený uran. Obohacování uranu na takovou koncentraci štěpného izotopu pro jiné účely než získání polotovaru k přípravě uranu zbrojního prostě nedává žádný rozumný smysl.

Írán

Je nutno konstatovat, že režim v Íránu je prakticky stejně odporný, jako byl režim v nacistickém Německu nebo jaký je v Severní Korei. Navíc má tento režim, vzniklý islamistickým pučem, velmi pochybnou legitimitu, dokonce pochybnější než režimy ve výše jmenovaných státech.
Tento režim stojí na "Islámských revolučních gardách", tlupách vymozkovaných odporných zločinců, pro něž platí zcela jednoznačně, že smrtí kteréhokoli z nich se stane svět o něco lepším. Můžeme je charakterizovat jako jakousi směsku SS a SA, trochu říznutou Lidovými Milicemi, nebo Čekou, případně oddíly SMĚRŠ. Z tohoto důvodu byla likvidace špiček této zločinecké organizace srovnávána s atentátem na Heydricha naprosto legitimně.
Tato zločinecká organizace mimo jiné prováděla dlouhodobé zadržování US diplomatů a podílela se na nejodpornějších zvěrstvech režimu, včetně např. "ženění se" s odsouzenými dívkami (i děvčátky předškolního věku) a jejich následné defloraci, aby mohly být dle islámského "práva" "popraveny" (protože islám zakazuje popravovat panny). Opravdu chceme takový režim v Evropě? Opravdu je takový režim zcela stejně hodnotný, jako demokracie, jak to tvrdí řada progresivistických, multikulturalistických či feministických "expertů", včetně lidí, napojených na "evropské" struktury?
Tento krajně brutální režim např. snížil původní procento Židů v íránské populaci na hodnotu, nad níž Hitlerův přízrak v pekle musí blednout závistí. Po vzoru Pol Pota byli z Íránu vyhnáni, nebo v něm vybiti prakticky všichni evropsky vzdělaní lidé. Potom, v souvislosti s jaderným programem, nastalo shánění prostitutů, ochotných s takovým režimem za mrzký peníz spolupracovat. Z tohoto důvodu mi naprosto není líto "jaderných vědců", kteří byli zlikvidováni izraelskými nálety. Opět platí, že smrtí kteréhokoli z nich se stal svět něčím lepším.

Jaderný program

Jak bylo uvedeno výše, íránský jaderný program nemá žádný vztah k jaderné energetice (která je navíc pro Írán ekonomicky nesmyslná, protože má v současné době i pro dohlednou budoucnost naprosto nevyčerpatelné zásoby ropy, z nichž, protože odpadá doprava a marže spekulantů, má energii levnější, než z jádra).
Íránský jaderný program je tedy naprosto jednoznačně, a bez možnosti nějakých výmluv, zaměřen na výrobu jaderných bomb a jaderných hlavic (což je akcentováno programem vývoje a výroby balistických střel).
Pomiňme na okamžik, že existuje jakási smlouva o nešíření jaderných zbraní, která mj. zakazuje výrobu jaderné bomby i nám, byť by se, např. v souvislosti s některými hrozbami, docela hodila.
Berme tedy bombu, vlastněnou zcela nevypočítatelným teroristickým režimem, s vazbou na větší počet teroristických organizací, jako na oné smlouvě naprosto nezávislý fakt. Opravdu chceme, aby takový režim vlastnil jadernou bombu a případně předával tyto zbraně teroristům? Opravdu si přejeme nějaké opakování 11. září 2001, tentokrát s jadernými zbraněmi?
Jsem toho názoru, že normální lidé si to nepřejí, a zvrhlíky, kteří podobnou myšlenku podporují, bude nutno politickými prostředky odstavit od moci, u nás při nadcházejících volbách.
Je dobré si také uvědomit, že normální člověk ví, že je smrtí konec, případně přechod do něčeho horšího. Což je dáno už počátky evropské civilizace, známou hláškou v Odyssei, že "nejposlednější žebrák se ve světě živých má lépe než král v podsvětí". Křesťanská vize "ráje" nemá s Evropou a jejími hodnotami nic společného a Evropané jí, alespoň na instinktivní úrovni, nikdy moc nevěřili, proto také o své životy bojovali daleko tvrději než příslušníci jiných kultur. Oproti tomu je věřící muslim hluboce přesvědčen, že po smrti na "džihádu" odlétne odpaňovat hurisky, a tak je ochoten nejen se obětovat, ale dokonce i smrt aktivně volit v situaci, v níž by měl možnost se zachránit.
Je to také jeden z důvodů, proč jakákoli dohoda s islamisty, tedy věřícími muslimy, musí zákonitě selhat.
Z tohoto důvodu jsou naprosto nesmyslné představy, že se s Íránem uzavře jakási dohoda, ten ji bude plnit a, hurá! válka bude odvrácena. Takové představy jsou asi na stejné úrovni jako Chamberleinův "mír pro celou jednu generaci" (ani pro jepice, pokud započteme cca tříleté larvální stádium, by to nestačilo, ba ani pro chrousta při započtení délky života od vajíčka přes ponravu po brouka). A je opravdu otázka, zda má takový "jepičí" mír tak velkou hodnotu, abychom kvůli němu zanedbali možnost íránský jaderný program utnout.

Likvidace

Likvidace jaderného programu darebáckého státu je, pochopitelně,  složitá. Na údaje MAAE se absolutně nedá spolehnout, takže neznáme touto cestou ani všechny lokality, kde jsou umístěny výroby a kde jsou případné sklady.
Íránský jaderný program je navíc v hloubkách a pod kompaktní skálou, skrze niž mají problém proletět i klasické třináctiapůltunové likvidátory bunkrů. Alespoň příliš neuspěly v Afghánistanu proti pozicím teroristů v horských jeskyních a štolách. Z tohoto důvodu se uvažuje i o nasazení taktických jaderných hlavic, nicméně ani ony nejsou zárukou, pokud vybuchnou na rovném povrchu nad cílovým opevněním. Je docela  možné, že nálety USA s klasickými bombami měly jen "vyzobat" dostatečně hluboké krátery, do nichž by bylo možno nasadit jadernou munici. Ještě pravděpodobnější je možnost, že jen testovaly terén a vlastnosti skály pod ním, rozhodně pravděpodobnější než představy některých reportérů, "že to bylo jen divadlo".
Jistěže použití něčeho, jako byl sovětský "car bomba", po jehož výbuchu se Země klepala několik minut, by asi i tyto komplexy zničilo a možná jako bonus zničilo i blízké instalace, o nichž se neví.
Další možností je zavalení krytů a znemožnění pomoci zvenčí, což by minimálně zlikvidovalo obslužný personál. Tuto taktiku používala US armáda v Tichomoří proti Japoncům, opevněným ve štolách a jeskyních na některých ostrovech. Část takto zavalených Japonců je v těch krytech dodnes. To ovšem bylo spojeno s tím, že ty ostrovy byly nakonec vojensky obsazeny a všichni ostatní japonští vojáci byli buď vybiti nebo zajati. A také musely být známé všechny východy.
Mimochodem: Dostatečně intenzívní proud urychlených protonů by měl mít schopnost odpálit jakýkoli uran (i neobohacený) s tím, že by v něm nějaký zlomek sekundy běžela štěpná reakce (podstatně kratší než klasických náložích i té nejmenší ráže). Nejsem si ovšem jist, zda USA něco takového mají. Vedle toho proud neutronů z blízkého výbuchu jaderné nálože by mohl odpálit i ten uran, obohacený "jen" na 60 %.

Režim

Je dobré také vědět, že pokud bude zajištěn pád islamistického režimu a jeho náhrada nějakým režimem orientovaným spíš prozápadně, u něhož bude rozumná pravděpodobnost věrohodného ukončení jaderného programu, bude nutno se smířit s tím, že tento režim bude muset být opravdu velice tvrdý a brutální, jako byl šáhův režim či režim rodiny Asadů v Sýrii. Navíc svým pádem oba zmíněné režimy prokázaly, že nebyly dostatečně tvrdé.
Tato skutečnost je dána tím, že většina oponentů režimu věří na ty hurisky, a tudíž je ochotna obětovat svůj život, aniž by to chápala jako nějakou oběť (jako lidé z evropské kultury), ale v podstatě to chápou jako určitou investici pro zajištění nekonečné a blahé budoucnosti.
Z toho důvodu musí nepřátelům režimu už za života hrozit taková opatření, že se jich budou bát minimálně stejně, jako evropané smrti. A pachatele dobra, kteří bojovali proti šáhovi (podrazil ho Demokrat Jimmy Carter) i Asadovi (opět za spoluúčasti Demokrata Bidena a jeho loutkovodičů z Demokratické strany USA), bude třeba, v našem životním zájmu, velmi tvrdě umravnit. Naším štěstím je, že alespoň někteří z nich se stále bojí smrti.

Údery na Írán jsou tedy naprosto legitimní, už proto, že řeší situaci, která je jinými prostředky zcela neřešitelná. Tyto údery je třeba dotáhnout do takového konce, aby byl Írán v jaderném programu vržen zpět o celá desetiletí. Je rovněž zcela na místě otázka, zda mu nakonec nezakázat i civilní jaderný program, a to z toho důvodu, že sloužil jako zástěrka programu vojenského, a naprostá nejadernost Íránu bude daleko lépe hlídatelná.