Zabrání nějaké "korespondenční hlasy" brexitu?

Samozřejmě, že narážím na výsledek presidentských voleb v Rakousku.

Rakousko

Těsné vítězství ekofašisty Van der Bellena v rakouských presidentských volbách zajistily korespondenční hlasy. Vítěz se nechal slyšet, že ani v případě vítězství Svobodných v řádných volbách nepověří jejich předsedu sestavením vlády (inu, demokrat EUnijního střihu).
V Rakousku mají možnost hlasovat korespondenčně ti, kdo budou v době voleb mimo bydliště či stát (u nás toto částečně suplují voličské průkazy, které při celostátních volbách umožňují hlasovat i jinde, ale ne v jiném kraji u krajských voleb nebo v jiném okrsku u voleb senátních a snad je možné celostátně hlasovat i na ambasádách).
Dále tam mohou korespondenčně hlasovat ti, pro které by byl problém (např. zdravotní důvody) dojít k volbám. U nás se toto řešilo obcházením zdravotnických a sociálních zařízení s přenosnou urnou.
A nakonec tam mohou hlasovat i občané, žijící dlouhodobě nebo trvale v cizině.

Problémy

Naprosto zásadním problémem je, že korespondenční volba (na rozdíl od vhození hlasu do přenosné urny nebo na české ambasádě) z principu nemůže být tajná, a tím tedy i svobodná. Proto se při sčítání volebních a korespondnčních hlasů fakticky sčítají jablka a hrušky.
Další věcí je, že je v zásadě velmi pochybné, aby o osudu státu rozhodovali ti, kdo v něm trvale nežijí a zřejmě ani žít nehodlají. Ti budou volit (a velice často se to tak stává) podle preferencí a potřeb státu v němž žijí, nikoli podle preferencí a potřeb občanů, žijících na území státu. Druhou věcí je, že mohou mít na některé věci totálně ujeté názory, dané lživou propagandou státu, na jehož území žijí. To se, konec konců, ukázalo jednoznačně i v těch rakouských volbách, kdy fašistická propaganda EU dštila na kandidáta svobodných Hofera oheň a síru a toto bylo zcela mechanicky a nekriticky přebíráno agenturami v zahraničí.
Tady, v sousedství Rakouska, jsme velice dobře věděli, o čem je řeč, protože s lidmi typu Van der Bellena máme své zkušenosti a víme, že Hofer rozhodně nemohl být horší. Nehledě k tomu, že ekofašista Ven der Bellen bude zcela jistě bojovat za likvidaci našich jaderných elektráren a raději bude masově pálit uhlí, podobně jako Němci.
Dalším problémem je, že se korespondenční hlasy dají patrně snadněji falšovat než hlasy v urně. Na sečtení obsahu uren jsou vypracovány vcelku spolehlivé metody, kdy se sčitatelé vzájemně hlídají. K falšování zcela jistě dochází i při tomto druhu hlasování, ale patrně v mnohem menším rozsahu.
V Rakousku otevřeli v některých okrscích již v neděli nádoby (či krabice, či co to bylo) s došlými korespondenčními hlasy, ačkoli podle příslušných předpisů se tak mělo stát až v pondělí. Toto je jednoznačně ověřeno a přiznává to i centrální volební komise. Druhým jednoznačně ověřeným faktem je skutečnost, že mezi korespondenčními hlasy druhého kola voleb bylo daleko vyšší (při těch absolutních počtech by byl statisticky vysoce významný i relativně malý rozdíl) procento neplatných hlasů.
Lze tedy vyslovit předpoklad, že po onom předčasném zpřístupnění korespondenčních hlasů bylo pravděpodobně zneplatněno větší množství hlasů pro Hofera. Zda by i neupravené korespondenční hlasy stačily pro Van der Bellenovo vítězství nebo zda tato akce skutečně vedla ke zvratu ve výsledcích voleb, se můžeme jen domnívat, jistotu nebudeme mít nikdy. Důležité ovšem je to, co jsem uvedl výše, že korespondenční volba není tajná. Ty, kdo touto cestou volili "nesprávně", lze dohledat a následně i potrestat (třeba systematickou šikanou ze strany nevládek, jakou u nás např. provádějí "klinikáři" proti Řízkárně). Z tohoto principu budou takto podané hlasy vždy konformnější s názory, které jsou ve společnosti autoritativně prosazovány, což byla v tomto případě naprosto jednoznačně preference Van der Bellena.
Z výše uvedených důvodů se stavím ostře proti tomu, aby se u nás zavádělo korespondenční hlasování, jak to prakticky ihned po (přinejmenším zfušovaných) rakouských volbách proponovala ČSSD.

Velká Británie

Ultralevičáci a jiní fašistoidé nyní vydávají poplašné skřeky z toho, že ve Velké Británii mají několikaprocentní náskok stoupenci brexitu.
Pochopitelně se nyní do všech sdělovacích prostředků hrnou hory fašistoidních lží a blábolů, podle nichž bude brexit totální katastrofou. S hysterickými výlevy vystupují různí "podnikatelé", kteří ovšem podnikají ve stylu našeho soudruha Babiše, tedy "podnikají v dotacích", protože poctivou prací by nebyli s to se uživit (o Babišovi jsem přesvědčen, že by se uživil i bez dodací, ale s daleko větší námahou a zdaleka ne tak dobře jako s nimi). Ječí pochopitelně i parazitické nevládky a další skupiny, navázané na Brusel. Teroristy, které jen diktatura bruselských proteroristů chrání před vyhoštěním z Velké Británie do států, kde by je řádně soudili a potrestali, rovněž jímá z představy brexitu hrůza, protože jejich ochránci a podporovatelé by ztratili ve státě významnou část své moci. To samé se týká ještě mnohonásobně větší skupiny příznivců a sympatizantů těchto teroristů.
Brexit by tedy představoval průšvih pro všechno zlé, co Brusel instaluje do jednotlivých členských zemí za účelem jejich vykořisťování a rozvracení. Už jenom zbavení se tohoto fenoménu by představovalo pro Velkou Británii obrovský a penězi obtížně vyčíslitelný benefit.
Můj osobní názor je, že od stoupenců brexitu bylo poněkud netaktické se k němu v průzkumech hlásit, protože proEUrounijní věrchuška má skoro tři týdny na to, aby se připravila na sčítání hlasů. Ideální by bylo ji nechat v klidu s průzkumy, podle nichž brexit neprojde, a skutečnými poměry hlasů ve volebních urnách ji zaskočit.
Takto bude zřejmě trvat boj do poslední minuty voleb a započtení posledního hlasu.
Stoupenci Brexitu mají proti rakouským Svobodným jednu velkou výhodu, že jsou totiž členy vládní strany, protože proti brexitu je jen menší část jejích odrodilců. Proto existuje reálná možnost (byť zdaleka nikoli jistota), že hlasy budou spočítány alespoň přibližně správně i v situaci, kdy výsledek hlasování bude pro brexit.

Zajímavá souvislost

Předpokládám, že pokud dojde na Euro 2016 k nějakému teroristickému úroku, tak to bude až po onom hlasování ve Velké Británii, které je načasováno cca v půlce mistrovství. Snad neexistují žádné vzahy mezi bruselskými a teroristy (některé aktivity bruselských však nasvědčují tomu, že tyto vztahy existují a jsou kladné, např. nyní chystané drastické omezení držení zbraní občany k sebeobraně i nedávný rozsudek EUrolidskoprávního soudu, podle něhož nelze ilegální migranty zadržovat).
Nicméně i ten nejblbější terorista ví, že mu Brusel servíruje evropské státy na zlatém podnose a s kolečkem citrónu v tlamičce, zatímco v případě teroristického útoku někdy na začátku fotbalového Eura by to zcela jistě využili podpůrci brexitu a strhli dosud váhající část populace (a snad i část nynějších odpůrců) na svou stranu. A odchodem Velké Británie, nedělejme si v tomto smyslu žádné iluze, nastane dominový efekt a EU se začne sypat.
Pokud tedy bude nějaký útok v období do britského hlasování, budou to nejspíš méně významné skupiny, mimo kontrolu hlavních centrál, v nichž sedí stratégové okupace Evropy islámem. Pokud se má stát něco opravdu velkého a rozsáhlého (a očekávají to i sami pořadatelé šampionátu), stane se to nejspíš až ve druhé polovině, po britském hlasování. Jistěže svou roli sehraje i fakt, že v té době půjde o zápasy s vysokou sledovaností v televizi i s vysokými počty diváků na stadionech. Jak uvádějí sami pořadatelé, nejrizikovější budou utkání dvou států, které se angažují v boji proti chalifátu. Je také možné, že teroristé budou čekat až do konce Ramadánu z obavy, že by se někdo v rámci bezprostřední reakce na útok pochlapil a mrskl na Mekku i s ramadánovými poutníky atomovku.

Nicméně, abych se vrátil k těm korespondenčním hlasům: Snahy o zavádění čehokoli jiného než klasických uren a klasických volebních lístků, jsou, obávám se, v naprosté většině případů poplatné známému výroku J. V. Stalina: "Nezáleží na tom, kdo jak hlasuje, ale na tom, kdo ty hlasy sčítá".

Sledujme "uprchlíky" o Ramadánu

Jinak striktní Ramadán má jednoznačné a přímo v koránských textech definované výjimky z půstu pro "malé děti", "těhotné ženy", "nemocné" a "ty, kdo jsou na cestách".

Zohledňování Ramadánu

Z výše uvedeného plyne, že různé etické komise ve zdravotnictví, které se snaží "islamizovat" zacházení s nemocnými, jsou naprosto mimo realitu, protože ramadánový půst nemocní explicitně dodržovat nemají. To samé se týká i režimu na školách (přinejmenším nižší stupeň ZŠ, protože devítiletá Aiša byla podle Mohameda už dospělá a on ji mohl po libosti sexovat), který by nemusel, ani při striktním zohledňování islamismu, Ramadán řešit.
Nicméně asi nejzajímavější pro nás v současné době bude chování "uprchlické" populace.
V případě, že se budou dožadovat dodržování ramadánového půstu, to znamená jednu ze dvou věcí:
Buďto jsou radikálnější než sám Mohamed, nebo se cítí v cílových zemích "usazení" a nikoli coby "uprchlíci". Oba tyto případy by měly jednoznačně vést k posílení odmítání "uprchlíků" a ke snaze je co nejrychleji odsunout z evropských zemí pryč.

Širší pohled

Pokud se podíváme na Ramadán z širšího pohledu, tak náboženské půsty (i křesťanské a judaistické) vždy sloužily k vymývání mozků populace. Je dávno známým faktem, že lidé strádající hladem (a případně ještě dehydratovaní) jsou sugestibilnější a manipulovatelnější. Snadno se dají přesvědčit, že se stali svědky zázračné události (proto také k různým zázračným událostem a vidinám docházelo velice často v souvislosti s půsty, hladomory, případně válečnými událostmi, zaviňujícími hladovění). U části křesťanů je celá tato problematika ještě akcentována halucinogenními látkami, které jsou obsaženy v kadidle (protože citlivost hladovějícího mozku na halucinogeny obecně spíše narůstá), takže v období půstu se mohly objevit po mších z této příčiny nejrůznější náboženské vidiny a pocity "zázračna". Není to nic ojedinělého, halucinogenní látky se používaly při náboženských obřadech zcela běžně i např. v Indii nebo v předkolumbovské Americe.
Je zajímavé, že v obou oblastech hrály významnou roli houby.

Indie a hrátky s močí

Do Indie se vozily (asi sušené) plodnice červených muchomůrek (Amanita muscaria), které se žvýkaly za účelem vyvolávání halucinací. Aktivní látkou zde je kyselina ibotenová, která je podobná některým přenašečům vzruchů mezi neurony a udělá v mozku po této stránce "bordel", který se navenek projeví halucinacemi. Existovalo i pro nás exotičtejší požívání této účinné látky: Kněží, kteří se žvýkáním muchomůrek uvedli do transu, měli halucinogenní moč, protože kyselina ibotenová a další ji doprovázející látky odchází z těla močí. Takže věřící pili moč kněží, aby se dostali do náboženského transu také. Potom se v transu udržovali ještě pitím moče vlastní.
Tak trochu to připomíná situaci při začátcích léčby penicilínem, kdy se pacientům zachycovala moč a zpracovávala na další dávky.
Všeobecně přijímaná, leč nikoli exaktně dokázaná, je teorie, podle níž jsou sice všechny euroasijské (a snad se vyskytují i v Severní Americe) červené muchomůrky stejný druh, ale mohou se lokálně lišit obsahem účinných látek a jejich vzájemným poměrem.
Z tohoto důvodu jsou v teplých oblastech Evropy červené muchomůrky sbírány jako jedlé houby (odstraňují se z nich barevné části kloubouku, kde je koncentrace kyseliny ibotenové a spol. nejvyšší). V odborné literatuře bývají citovány události z první světové války, kdy na našem území byl italští zajatci, a ti tyto houby takto upravené běžně konzumovali.
U nás je tato houba přímo "prototypem" jedovaté houby a populace ji zná podstatně lépe než skutečně fatálně jedovatou muchomůrku zelenou (hlízovitou), Amanita phalloides. Pokud je mi známo, tak vyjma excentrických experimentátorů oloupané červené muchomůrky nikdo ve větším rozsahu nejedl. Tu a tam se vyskytne parta mládežníků, kteří ji zkoušejí požívat kvůli halucinacím, a ti ji, pochopitelně, neloupou.
Naopak se v literatuře běžně uvádí (byť lidmi, kteří s tím nemají vlastní zkušenosti), že sibiřské červené muchomůrky jsou jedovatější. Považuji to za možné i proto, že se tam nesbírá jako jedlá houba (třebas i po odstranění barevné části plodnice), přestože přírodní národy naučil hlad jíst kde co. Z Ruska obecně pocházejí i recepty na speciální úpravy, které činí poživatelnými i normálně nejedlé houby, což také kontrastuje s představou, že jsou tam tyto houby jedovaté jen tak málo, jako u nás.
Muskarin, který byl v této houbě objeven jako v první a byl po ní i pojmenován, je zastoupen v červených muchomůrkách málo. Fatální otravy muskarinem způsobuje Vláknice čarvenající a některé druhy strmělek (jiné strmělky jsou zase jedlé a dokonce na seznamu tržních druhů).

Feťák Vinnetou

V pětidílném, nekráceném, vydání asi nejznámějšího díla Karla Maye je Vinnetou charakterizován mj. tím, že ve svém váčku tabák měl tuto drogu promíchanou s listy divokého konopí. Tedy kouřil směs tabáku a konopí, jaká se v rámci marihuanového abúsu tu a tam užívá dodnes. V rámci krácení tohoto díla tato pasáž vždy zmizela. (Existuje kompletní vydání z doby první republiky a v 90. letech vydal jeho reedici Suchánek.)
Nicméně předkolumbovští indiáni "kouřili" listy tabáku (a dalších rostlin), napařované nad žhavými uhlíky, asi jako se u nás ještě před nějakými 100 - 150 lety "vykuřovali" nemocní. Dýmku jako takovou vynalezli snad až Evropané a pokud ne, tak zcela jistě rozšířili znalost tohoto kuřáckého nářadí do těch částí Ameriky, kde před jejich příchodem známo nebylo.
Z hlediska hub jsou asi nejznámější halucinogenní lysohlávky (rod Psilocybe zahrnuje více než sto druhů; halucinogenních, obsahujících psilocybin a jeho fosfátovou sloučeninu psilocin, je snad méně než deset). Konzumovaly se při náboženských obřadech především v Mexiku (Psilocbe mexicana). Je velice zajímavé, že se tam konzumují dodnes. Katolická církev pohotově zahrnula halucinogenní lysohlávky (a další halucinogeny, některé druhy pýchavek a také halucinogenní kaktusy) do liturgického materiálu. Takže současní mexičtí indiáni (viděl jsem film natočený v 80. letech francouzskými etnografy) sedí stejně jako jejich předkové před oltářem a po sfetnutí se lysohlávkami mají náboženské pocity a halucinace stejně jako oni, akorát na tom oltáři nemají nějakého předkolumbovského bůžka, ale pannu Marii, případně nějakého křesťanského svatého (mohl by to být i náš krajan Honza Nepomuckejch, protože jeho kult šířila katolická církev s misijní činností i mimo Evropu).

Z tohoto pohledu není islámský náboženský půst tedy ničím výjimečným. Určitou odlišnost mu poskytují noční orgie, kdy se dohání přes den zameškané, což ovšem fyzický i psychický stav spíše zhoršuje. Dalším problémem je agresivita, s jakou se muslimové snaží prosadit údajné "zohlednění" této jejich zvláštnosti, aniž by oni sami kdy brali sebemenší ohledy na zvláštnosti jiných náboženství nebo nenáboženských ideologií.

Co uplynulý týden dal

Islám

Sebevržedný útok,

tentokrát "jen" se sedmi mrtvými a dvěma desítkami zraněných proběhl v Bagdádu.

Turecký president

obvinil Rusko z dodávek zbraní Kurdům, vč. protiletadlových zbraní. IMHO na tyto zbraně mají za své aktivity proti chalifátu plný nárok a pokud pošlou do islámského pekla i Turky, co je zákeřně ostřelují a bombardují, tak tím líp.
Erdogan také vyzval Turky k tomu, aby se množili a odmítl antikoncepci i koncept plánovaného rodičovství. Opravdu skvělé "kulturní obohacení" Evropy!

Policisté

nalezli v Abdeslamově počítači informace o záměrech chalifátu zaútočit na fotbalové Euro. Situaci komplikuje přetíženost francouzských policistů (celá tato instituce není prostě dimenzována na permanentní hrozbu teroristického útoku v celém státě) i fakt, že mezi pořadateli, kteří mají fotbalové mistrovství zajišťovat organizačně, bylo identifikováno několik desítek osob, vedených tajnými službami jako podezřelé z napojení na teroristy.

V Somálsku

odsoudili deset pachatelů únorového atentátu na airbus. Padla (je to prozápadní vláda) dvě doživotí. Podařilo se tam také zabít autora atentátu na univerzitu v Keni. Z porovnání těchto dvou událostí plyne, že teroristy je nutno střílet na místě, nikoli zajímat a soudit.

Český občan

kurdské národnosti a s hodností generála padl v boji s džihádisty z chalífátu na území Iráku.

Talíban

zaútočil na autobusy a zabil 16 lidí a další cestující unesl.

Pokračují kontraverze

kolem spadlého egyptského Airbusu. Zvedá se stále větší vlna kritiky egyptského vyšetřování, které vypadá, že je pod tlakem a za žádnou cenu nesmí připustit existenci teroristického útoku.

Šátky (islámské)

je možno zakázat i ve firmách, pokud se tak děje v rámci všeobecného zákazu náboženských a ideologických symbolů na pracovišti. Prohlásil Soudní dvůr EU v Lucemburku. IMHO zákazy na školách u nás je třeba formulovat tak, aby se na ně tento precedent vztahoval.

Boje o Fallúdžu

se blíží vrcholu. Z města utíkají stoupenci chalifátu a "kovaní sodruzi" je střílejí, jak to známe třeba z agónie nacistického státu. Opět ukázalo, že mezi islámem a nacismem prakticky žádné rozdíly nejsou.
Boje ve druhé polovině týdne zpomalily, ale jsou velice náročné. Pořád ovšem nedosahují "kvalit" bojů o podobně velká města za druhé světové války.

TOPka + starostové

chtějí podat novelu školského zákona, která by explicitně zamezila šíření islámu cestou škol. Odpůrci novely, fakticky spojenci muslimů, blekotají, že muslimové zatím nemají registraci 2. stupně, která by jim něco takového umožňovala, a "údajně" o ni "zatím" nebudou žádat. Poněkud zapomínají na nedávný projekt "islám očima českých školáků", agitování učitelek v čádoru, návštěvy školáků v mešitách, nedávnou kontraverzi kolem středoškolačky v "islámském šátku" spolu s následným manipulováním (či spíš vymýváním mozků) spolužáků na "její podporu" (atd.), které se odehrávaly, přestože islám "nemá registraci". Má, bohužel, spoustu kolaborantů i užitečných idiotů, kteří mu jsou k ruce a jsou ochotni organizovat vymývání především dětských a mládežnických mozků touto ideologií, tvářící se jako náboženství. S TOPkou nemám moc velký průnik politických názorů a preferencí, nicméně tuto její akci jednoznačně podporuji.
TOPka chce dále uzákonit povinnou integraci pro uprchlíky. O tom si myslím, že je to zcela nerealizovatelné, protože oni se integrovat nechtějí, oni požadují, aby se civilizovaní lidé přizpůsobili jim.

V Německu

zmařili teroristický útok, který měli organizovat čtyři Syřané (ubozí "uprchlíci") ještě se spolupachatelem z místa. Tři se měli odpálit koordinovaně jako sebevražední atentátníci a další dva měli do dezorientovaných a zpanikařených lidí střílet.
V souvislosti s podobnými islámskými plány zvlášť vyčnívá bruselský plán na totální odzbrojení obyvatelstva jako akce jednoznačně ve prospěch teroristů.

Na území chalifátu

se šíří leishmanióza. Onemocnění vyvolává prvok, který rozežírá tkáně, hlavně kůži. Hrozí zavlečení do jiných oblastí. Zatím je známo, že onemocnění šíří teplomilní komáři, nicméně se obávám, že komáry a další krevsající hmyz "studenomilný" po této stránce nikdo moc netestoval (patrně by v něm ale prvok nepřežil zimu).

V Libyi

byla dobyta letecká základna islamistů blízko města Syrta.

Imigrace

Bylo u nás zadrženo

deset lidí, kteří výrobou falešných pasů napomáhali ilegálním migrantům ke vstupu do EU.

Tvrdá statistika:

Ve Švédsku je loňských žadatelů o azyl 160 000, pracuje 500. Tolik k přínosu imigrantů pro "rozvrácené ekonomiky, které se bez nich neobejdou".

Další sexuální útoky

"uprchlíků" proběhly na festivalu v Darmstadtu.

Dokonce i dalajláma

se nechal slyšet, že "uprchlíků" je v Evropě moc a měli by se vrátit.

Další vraždy

v komunitách imigrantů se objevily různě po Evropě. Policie a úřady se opět snaží tajit a mlžit.

Západní státy

řeší, a nevědí, jak z toho ven, migranty, kteří přicestovali s nezletilými manželkami. Muslimové a přátelé islámu by rádi, aby Německo spolu s dalšími civilizovanými státy přešlo na šaríju.

Obecné

Vláda vrátila

po prvním neúspěchu do Sněmovny buzerační normu zvanou "protikuřácký zákon".
Po předchozím zamítnutí přistálo na účtech ANO půl mega. Možná chtějí poslanci repete.

Čadského expresidenta Habrého

odsoudili v Senegalu na doživotí za zločiny, které se staly během jeho vlády. Organizace Human Right Watch si libuje, že je to první proces, kde je souzena hlava státu za zločiny porušující lidská práva. Norimberský proces jim patrně nic neříká (dtto procesy v Tokiu).
Proces je ovšem na štíru s legitimitou i spravedlivostí, protože vypadá jako odveta Habrého oponentů.

Bylo upřesněno

pořadí dětí v rodině A. Hitlera. Někteří vědci se na základě toho domnívají, že Hitlerův vztah k nevyléčitelně nemocným mohla poznamenat nemoc a smrt jeho staršího bratra (který zemřel, asi na hydrocefalus, když byl AH cca tříletý).

Hackeři

zorganizovali odvetou za schválení cenzury na internetu útok DDoS na stránky Senátu a vyřadili je na několik hodin z provozu.
Příslušný zákon, pokud ho president Zeman podepíše, bude patrně napaden před Ústavním soudem.

Věrchuška

vesměs odmítá zdanění příjmů církví z takzvaných restitucí, čímž fakticky podporuje nerovnost občanů před zákonem.
Současně vychází najevo stále větší řada kauz, kdy se církve k restitucím dostaly podvodem, naposled rybníky na Třeboňsku.
Církevní "restituce" kritizuje Zeman a získává tím body.

Údajně

patří Česko k zemím s vysokým stupněm moderního otroctví. Mno, budu se muset podívat na tržiště s otroky a koupit si nějakého, třeba aby za mě psal tento blog :-)

Petr Kramný

byl odsouzen v dalším kole, zbývá mu jen dovolání. IMHO je v celé kauze tolik nejasností, nesmyslů a rozporů, že by se slušelo osvobození na základě nedostatku důkazů. Alespoň já bych, přes Kramného vyslovenou nesympatičnost, takovouto pokoru k faktům (doufám) projevil.

V Německu

dochází k dalším posunům volebních preferencí. Koalici hrozí, že prohraje volby. Navíc začala klesat podpora setrvání v EU a 29 procent obyvatelstva by hlasovalo pro Dexit.
Německo také označilo vybíjení Arménů Turky za genocidu (jsem zlý a podotknu, že Němci by měli setsakramentsky dobře vědět, co to genocida je, když se jedné dopustili sami), což děsně nakrklo Erdogana a oslabilo pozici Merkelové, která s návrhem musela souhlasit, jinak by se totálně znemožnila. Reakce Turecka na tento akt jsou hysterické a stupňují se. President Zeman se nechal slyšet s návrhem, že bychom se měli k Němcům přidat (souhlasím, třeba bude mít Erdogan z dalšího rozčilení cévní mozkovou příhodu, taky už není žádný mladík).

EUrozóna

je pořád v deflaci, což se nelíbí některým měnovým spekulantům.

EUrosoudruzi

představili "nový kodex potírání nenávistu na internetu". Co je nenávist, o tom hodlají rozhodovat bez jakékoli korekce oni sami. Navíc se jim zřejmě podaří prosadit i drastické omezení svobody držet zbraň, takže je vydat občany na pospas imigrantským zločincům a teroristům. Opravdu nejvyšší čas z této šmejdorganizace vypadnout, dokud to jde.

Na US trhu

se objevily USB nabíječky, které obsahují mikropočítač schopný během nabíjení infikovat smartphone malwarem. Zatím snad nejsou v EU.

Kotleba

se dostal do dalšího konfliktu, tentokrát se školami, kde se měly děti převlékat v rámci výuky za opačné pohlaví. U nás se z toho dělá "šílený fašismus", na druhé straně musí být i blbému jasné, že bude silně záležet na celkovém podání a komentování z řad učitelů. Na jedné straně skutečně může jít o nevinnou zábavu stylem "vyzkoušejte si kluci, jak v sukni táhne na ...", na druhé straně se to dá podat i stylem "pohlaví můžeme změnit jako ty šaty", což už tak nevinné není.

V Polsku

hodlají obnovit proces ohledně vydání Romana Polanského do USA, kde je stíhán za zneužití třináctileté. IMHO si tím naženou body, protože normou je takovéto činy soudit a trestat a celebrity "byť šíleně pokrokové" by z tohoto zacházení neměly být vyloučeny.
EK kritizuje "právní stav" v Polsku. Maďarsko se ovšem nechalo slyšet, že případné sankce (rozhodnutí o nich musí být zatím jednomyslné) zablokuje.

Objevují se snahy

zavést i u nás korespondenční volby jako v Rakousku. Patrně také z důvodu možnosti náhlé změny volebních výsledků, pokud by to vypadalo, že voliči, co se dostavili k urnám, volili "špatně".
Rozhodně jsem proti tomu, aby občené trvale žijící v zahraničí, měli možnost ovlivňovat dění na české politické scéně. Jsem i proti možnosti lidí s paralením dalším státním občanstvím cizího státu zastávat jakékoli ústavní a vyšší státní funkce.

Stoupenci Brexitu

dávají jasně najevo, že v případě odtržení od EU bude Velká Británie kontrolovat své hranice.

Proběhl skandál

kolem léčby kmenovými buňkami, který stál několik míst prof. Evu Sykovou. Přiznám se, že detailům nerozumím, ale bylo jim vytýkáno hlavně to, že léčili za peníze lidi, kteří formálně nebyli zařazeni do studie, což by v socialisticko - komunistickém zdravotnictví nemělo být. Výzkum, který s léčbou souvisel, se patrně přesune do Číny nebo jiného státu se standardním zdravotnictvím.

Nový president Filipín

je huba nevymáchaná a říká věci, které se pachatelům dobra rozhodně nelíbí. Včetně konstatování, že v některých případech bylo oprávněné zabití novinářů, napojených na zločinecké struktury. Sám jsem zvědavý, jak bude postupovat proti islámským separatistům a teroristům na jihu státu. Pokud stejně rázně jako proti mafiánům, budou mít Filipíny opravdu dobrého presidenta.

Astrofyzik Grygar

odmítl být zařazen na seznam lidí, potenciálně dekorovaných presidentem Zemanem. Jeho problém.

President Zeman

konstatoval, že z některých vysokých škol se stávají "lepší střední školy" a z některých středních "lepší školy základní". Má zcela jistě pravdu, akorát se obávám, že ono slůvko "lepší" není vždy na místě.

Bruseloekologisté

hodlají dále zakazovat plastové tašky v obchodech. Problém je ten, že naprostá většina domácností je, pokud nejsou hodně poničené, používá druhotně např. místo pytlů na odpad. Takže jejich zákazem se, samozřejmě, prakticky nic nezekologizuje.

Soudruzi nás potěšili:

údajně poklesl počet teroristických útoků. Nicméně lze si o tom myslet své a zejména je dobré vědět, že takový počet velice silně závisí na metodice počítání.

Ministr Chovanec

si nechce dát pokoj a opět atakuje Prahu 1 za nekriminalizování šibenic na manifestaci. Dotyčný pán tak nějak nezná základní principy demokracie, podle nichž je kompetentní posoudit právnost či protiprávnost nějakého jednání pouze soud (a ten prohlásil, že to protiprávní není). Ministr může iniciovat upřesnění zákona v novele, které by šibenice kriminalizovalo, ale to se v civilizovaných zemích nedá použít zpětně. Další věcí je, že nějakou dobu před inkriminovanou demonstrací konali podobnou čeští neČeši, a ti na ní dokonce "popravili" figurínu Brouka Pytlíka, mající představovat průměrného Čecha. Patrně toto bude stát za neochotou šibenice kriminalizovat, protože by se musela (za jekotu lidskoprávníků a nečechů) trestně řešit i ta demonstrace předchozí.

Hnutí ANO

se začíná štěpit. Odpadla skupina, která si začala říkat PRO 2016. Navíc toto hnutí začalo ztrácet volební preference (což je dobře).

Švýcarsko

referendem zamítlo nepodmíněný měsíční příjem. IMHO rozumně.

EU

se opět místo uprchlické krize zabývá číčovinami: Nyní řeší, zda nezakázat olověné střely a rybářská olůvka.

Kdosi střílel

na autobus s českými školáky. Cestovali s nimi další lidé (aby cestovka zaplnila autobus), kteří byli zraněni.

Jsou teroristé vyviněni existencí provokatérů?

V současnosti sedí ve vyšetřovací vazbě terorista z anarchokomunistické organizace, který společně s dalšími plánoval bombový útok na vlak, převážející munici.

Je vcelku jasné, co by se stalo, kdyby bomba vybuchla na nádraží plném lidí, nebo při míjení soupravy s cestujícími na trati. Plánovači této akce byli plně srozumitelněni s tím, že se taková věc může stát. (Spolu)občané pro ně znamenají jen čísla do statistiky jejich "zářezů" za "dobře" provedené akce.
Nyní tento terorista zahájil hladovku v "suché" verzi, aby si vynutil propuštění z vězení. Považuje se totiž za nevinného, protože takové aktivity jsou přece normální a nikdo nemá právo jejich původce nějak trestat. Navíc se obhajuje tím, že ve skupině byli policejní provokatéři, takže vlastně oni nic, oni muzikanti.
Stejně tak řvou všichni, kdo se teroristy zastávají, včetně "klinikářů", kteří tím jasně předvádějí, jakéže "společensky přínosné" aktivity hodlají na vysquatovaném objektu provozovat (a to jen připomínám a dále nerozvádím jejich teror vůči provozovně Řízkárna, včetně vypálených aut).

K těm policistům ve skupině

Anarchokomunisté a jejich příznivci blekotají o "provokatérech", nicméně nejsou s to doložit, že byli příslušníky policie k něčemu nuceni. Proniknutí do centra zločinecké skupiny je naprosto legitimní součástí policejní práce byť je jasné, že je eticky na hraně situace, kdy se policejní agenti musejí zúčastnit nějaké protizákonné aktivity.
Nicméně ryze pragmaticky: Pokud to vede k likvidaci zločinecké skupiny s vysokými tresty (zcela jistě by měly za některé aktivity padat i tresty smrti), tak je to menší zlo, než když skupina dopadena není, nebo se jejím členům v případě zatčení téměř nic nepodaří prokázat a oni vyváznou jen s naprosto bagatelními tresty. Už proto, že se otřepou a pokračují dál, jen opatrnější a hůře sledovatelní než dříve.
V pod pojmem provokace se dá přestavit i situace, kdy by policejní agent sám organizoval nějakou zločinnou akci a pak likvidoval ty, co se od něho dali zverbovat. Na podobné případy si stšžují i teroristé z řad palestinských Arabů, že prý je řídili agenti Mossadu. Tohle je asi eticky spíše za hranou. Nicméně:

• reakce normálního člověka asi nebude, když za ním přijde neznámý člověk a navrhne mu spáchat teroristický útok, aby zahýkal radostí a jal se příprav aktivně účastnit
• pokud někdo za podobné situace zareaguje jako obžalovaní v této kauze, tak tím jen demonstruje, že by dříve nebo později podobnou akci provedl i sám na své triko nebo s lidmi sobě rovnými. Asi by se v takovém případě měla provokace zohlednit formou výše trestu, ale ten trest by měl pořád odpovídat vysoké společenské nebezpečnosti pachatele a jeho málo pravděpodobnému napravení

K té hladovce

Je mi velice líto, ale stát by měl ustát jekot zločineckých tlup za teroristu intervenujících či přímo vynucujících jeho propuštění (třeba paralelními hladovkami).
Považuji za naprosto nepřípustné, aby vězeň (jakýkoli) jen proto, že drží hladovku, byl propuštěn na svobodu. To bychom posléze mohli zcela zrušit věznice, protože dostat se z nich by bylo poměrně snadné a při průměrné nadváze až obezitě naší populace i v podstatě zdravé.
Proto bych nijak neřešil ani situaci, pokud vězněný anarchokomunista dotáhne svou hladovku do konce (osobně si ovšem myslím, že se na to má příliš rád). I kdyby to mělo být jen proto, že stát ukáže, že o jistých věcech se prostě nevyjednává a zločinci mají smůlu.
Další věcí, která s tím alespoň volně souvisí, je nástup islámistických teroristů. Tvrdý postup proti jejich "konkurentovi" by byl dobrým signálem i vůči nim, protože by jim naznačil, že tudy cesta z vězení (natož z vyšetřovací vazby) nepovede ani pro ně.

Zkrátka i pro tohoto hladovkáře platí ono zemanovské: "S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje".

Už to říkají naplno

Performer Kohout se velice závažně "prokecl" na Parlamentních listech. To samé se povedlo i kmenovému reportérovi Britských listů Bohumilu Kartousovi. Díky za to!

Kohout

Parlamentní listy jsou někdy (a někdy i právem) obviňovány, že dávají prostor protichůdným názorům, aniž by zaujímaly "ideově pevné" stanovisko (jako jiná média, která z tohoto důvodu nemá cenu číst, protože jejich zprávy a komentáře by mohl produkovat nad holými agenturními zprávami nějaký politicky korektní program typu Elisa na laciném PC a výsledek by měl prakticky stejnou hodnotu za zlomek ceny). Uvedený přístup bývá někdy dehonestován slovy "hodina pro pana Hitlera, hodina pro pana Žida". Což má asi znamenat, že tomu Hitlerovi (respektive tomu, kdo je nějakými naprosto samozvanými a pro většinu naší společnosti zcela nedůvěryhodnými arbitry za něj prohlášen) by se neměl poskytovat prostor pokud možno žádný.
Zajímavá situace ovšem nastane v okamžiku, kdy se "pan Hitler" prokecne. Jeho úpřimná úvaha na téma "Židy je nutno zlikvidovat, když nám válečné události zabránily jejich odsunu na Madagaskar", verifikuje lépe než co jiného zprávu "pana Žida" o koncentrácích a plynových komorách.
Přesně takovýmto způsobem se na Parlamentních listech "prokecl" performer Milan Kohout.
 Je mi jasné, že on sám se zcela jistě považuje za "pana Žida". Sluníčkáři, kteří s ním harmonicky názorově souznějí, budou mít na tuto otázku opět zcela jistě identický názor.
Nicméně se hoch prokecl naprosto perfektně a předvedl, že Hitlerem jednoznačně je on sám a "jeho" sluníčkáři nejsou ničím jiným, než ekvivalentem nacistů. Uvedl doslova (a tak to i Parlamentní listy publikovaly, zcela jistě k velkému gaudiu všech sluníčkářů, než jim došlo, že se proflákli):

"Proti evropským náckovským hnutím, jako je strana Le Penové, lze postavit jen desítky milionů přistěhovalců, kteří by se svými kýbly a hadry umyli tu pronacistickou evropskou špínu. Evropané se musí vzbudit a konečně si uvědomit, že jejich zaprděný svět je třeba změnit k obrazu měnícího se celého světa. Světa, ve kterém už napáchali tolik zvěrstev, světa, kde se díky západnímu bezohlednému ekonomickému systému už hroutí životní prostředí a stamiliony lidí budou muset odejít ze svých zemí, protože se z nich stávají pouště, světa prošpikovaného námi vyvolanými válkami, odkud utíkají miliony lidí jen, aby si zachránili životy."

A dále:

"Musíme vykopat prdele našim turistům z našich nesmyslných snobských výletních lodí a soustředit je všechny do Středozemního moře a snažit se převážet co nejvíce uprchlíků k nám do té 'vyvolené' Evropy a samozřejmě je distribuovat do všech evropských zemí po statisících."

Pokud nahradíme v projevu pana Kohouta Evropany Židy, máme zde projev, za jaký by se nemusel stydět ani soudruh Goebbels, ba ani sám Hitler.
Navíc jsou jeho výroky opravdu ekvivalent pochvalování si Hitlera nad tím, jak rostou v lágrech plynové komory a krematoria, a jak brzy budou na jejich rampy naváženy miliony Židů, aby ty lágry po krátké době pobytu, ukončeného v plynové komoře, opustily ve formě kouře nad komíny těch krematorií. Případně ještě doplněných úvahou nad pozitivním využitím druhotných surovin z těch krematorií, třeba na výrobu nyní v důsledku válečných událostí nedostatkového mýdla.
Hitler a spol. ovšem nebyli blbí a existenci plynových komor a vůbec holokaustu jako takového popírali až do konečné porážky. Zajatí hitlerovští podržtaškové to popírali ještě před Norimberským tribunálem a po konfrontaci s fakty adůkazy tvrdili, že o ničem nevěděli. V podstatě jediný, kdo o holokaustu mluvil upřímně a v plném rozsahu svých vědomostí, byl Eichmann.
Ti, kdo manipulují "sluníčkáře" se také, podobně jako ta zmíněná nacistická sebranka, snaží mlžit a zatloukat skutečné záměry "uprchlické krize" a dalších aktivit multikulturalistů. Zuřivě popírají jakákoli obvinění ze snahy měnít demografickou strukturu Evropy (a zvláště zemí EU). Přesně tak, jak to pořád ještě dělají popírači holokaustu. Ty, kdo dávají dohromady fakta, odhalující jejich záměry a zprůhledňující jejich dosavadní aktivity, obviňují z "rasismu", "xenofobie" a dalších podobných "zločinů".
Performer Kohout řekl přesně a na plno, o co této zločinecké tlupě jde:
Jde o vyhlazení evropské populace přinejmenším na takovou úroveň, aby ve svých zemích zaujala postavení trpěných menšin. A, pochopitelně, patřičně vykořisťovaných, protože příchozí z islámských zemí nejsou s to vytvářet prakticky žádné hodnoty, zejména pokud by měli být ve vedoucím postavení. Chybí jim znalosti a dovednosti, které má v sobě každý evropský školák, prostě proto, že vyrůstá v civilizované rodině a v civilizované společnosti. A chybí jim, což je ještě důležitější, na rozdíl od imigrantů z jiných než islámských zemí, pokora a snaha naučit se to, co neumějí.

Kartous

Velmi podobné, byť ne natolik odkryté, stanovisko zaujímá i častý autor Britských listů Bohumil Kartous.
Otevřeně prohlašuje, že

"Problém české společnosti je její relativní homogenita a uzavřenost."

Toto problém skutečně je, ale nikoli české společnosti. Ta má v důsledku těchto vlastností, byť nejsou zdaleka tak ideální, jak to pan Kartous presentuje, velice dobrou sociální imunitu, která zabraňuje právě takovýmto pochybným zjevům do ní implantovat hovadský a zhoubný multikulturalismus, výplod neevropských politiků, zaměřený na likvidaci evropské společnosti a její civilizační nádstavby.
Pan Kartous dále přirovnává Čechy k Tolkienovým hobitům. Asi i z důvodu neuvědomování si faktu, že autor má hobity za hrdiny veskrze kladné, v některých aspektech kladnější než třeba elfové nebo čarodějové, o "velkých lidech" ani nemluvě, a především velmi obtížně podléhající zlu (což je právě skutečnost, která panu Kartousovi vadí i na Češích).
Pan Kartous blekotá obvyklé mantry multikulturalistických blbů a zločinců o "malosti a hýčkání nevědomosti". Vytáhl z ideologického arsenálu i další obvyklou multikulturalistickou lež o tom, že "Češi nemají žádné zkušenosti s muslimy", jakoby desetitisíce českých (dříve československých) občanů nepracovalo v islámských zemích v rámci "rozvojové pomoci" a další desetitisíce studentů z islámských zemí nestudovaly na československých vysokých školách, takže s tímto s vysokou pravděpodobností pozitivním výběrem islámské populace má zkušenosti coby se spolužáky významná část absolventů biomedicínských a technických oborů. A všichni ti se shodují na velmi negativním celkovém hodnocení těchto lidí.
Pan Kartous také předpokládá u naší populace negramotnost na úrovni anglicky mluvících zemí, kdy skutečně většina populace nezvládá přečíst texty na zpravodajských serverech, protože jsou tam těžká slova, která se ve škole neučili. Naši lidé toto (díky češtině) zvládají velice dobře a opravdu si nepotřebují olíznout obsah každé flaštičky s nápisem "Kyanid draselný, zvlášť nebezpečný jed", aby získali "autentickou zkušenost", že je to pravda (jak o tom básní a po nás se to snaží vyžadovat pan Kartous).
Recept pana Kartouse je velmi podobný receptu pana Kohouta:

"Cesta vede jinudy. Jedinou možností, jak zvrátit hysterickou xenofobní paniku ve středoevropských zemích by bylo zvýšit na únosnou míru diverzitu české společnosti. Nikoliv v Praze, ale v regionech, kde dodnes vzbudí pozdvižení, když jde po ulici černoch."

Je vcelku zajímavé, že v tomto citátu přiznává fakt, že se nejedná jen o "izolovaný problém zaprděných čecháčků", ale o problém, který mají multikulturalističtí zločinci s celou "střední Evropou", tedy zeměmi, jejichž obyvatelstvo zažilo léta totality a jednak má vypěstovaný čich na zločince, snažící se totalitu opět zavést (tedy jednoznačně multikulturalisty, genderisty, humanrightisty a podobnou neomarxistickou špínu) a jednak nemají zájem se po pár letech relativní svobody propadnout hnoje stejného, nebo spíš horšího, jako byl ten, z něhož se na přelomu 80. a 90. let minulého století s námahou a v důsledku souhry šťastných okolností, jaké by už nikdy v budoucnu nemusely nastat, vyhrabali.
Poslední citovaná věta představuje autorovu zcela vědomou lež. Jmenovaný dále uvádí:

"V době, kdy Londýn volí - při všech globálně politických problémech a na rozdíl od Čechů reálných obavách z terorismu - muslimského starostu jako výraz svého přesvědčení, že multikulturní společnost existuje, je třeba ji udržet a rozvíjet, nikoliv uměle ostrakizovat, demontovat a tedy začít tvrdě segregovat, působí Středoevropané ve své izolaci jako nepochopitelný ostrov ignorance."

A normální člověk to více-méně komentuje tak, že nechce nechat věci dospět tak daleko, aby nám byl věrchuškou nařízen muslimský (nebo jiný) "multikulturní" starosta, či jiný představitel. Normální člověk také má z dob minulého režimu vcelku jasné a konzistentní zkušenosti s volbami, jejichž výsledek je dán předem, a opět nemá zájem o to, aby se podobných "voleb" dožil znovu.
Nicméně pan Kartous hned následně uvádí prakticky to samé, co pan Kohout, jen trochu decentnějším slovníkem:

"Tu [v předchozím citátu uvedenou ignoranci] není možné narušit jinak než zředit hustotu hobití identity jinými kulturními vlivy. Stejně, jako k tomu došlo v dnes heterogenních společnostech na západ od českých hranic."

Jenže přesně tyto "heterogenní společnosti" prolezlé zrůdnou kriminalitou, založenou na mimoevropských a s civilizací (jakoukoli) neslučitelných hodnotových systémech (případně rovnou takto motivovaným terorem), chápe normální člověk jako jednoznačně negativní příklad. Jako vrak spáleného auta s neidentifikovatelným příškvary, zbylými z posádky, u nepřehledné a špatně klopené zatáčky, kterou nás nutí různí kohoutové a kartousové projet co nejvyšší rychlostí a nejlépe v protisměru.

Co k tomu ještě dodat?

Prohlášení performera Kohouta i článek autora Britských listů Kartouse je třeba brát velice vážně. Je to v podstatě vyhlášení války evropské populaci s jasně definováným cílem její genocidy. Rozhodně bychom neměli tento akt ignorovat, rozhodně bychom neměli věřit komukoli z jejich ideových souputníků, kteří se zcela jistě budou snažit výše citovaná slova zlehčit, případně na oko zavrhnout.
Uvedené osoby reprezentují hlasitě řvoucí lúzu, nenávidějící demokracii, které může být dosaženo pouze v národních státech, v nichž si volič může udržet přehled kdo je kdo a není oddělen od zvolených zastupitelů různými neprůhlednými vrstvami, znemožňujícími mu kontrolu nad nimi (takže se z nich stávají "zastupitelé"). Konec konců, proto se strany na naší politické scéně snaží chovat alespoň částečně "populisticky" a alespoň před volbami alespoň formálně či částečně splnit některé z předvolebních slibů, zatímco v orgánech EU včetně EUroparlamentu je naprosto běžné, že poslanci i nás "zastupující" úředníci prosazují věci, k nimž nemají od voličů sebemenší náznak mandátu, čistě na základě své libo(z)vůle (případně jejich pověření od voličů bylo přesně opačné).
Tato lůza se cpe do veřejných institucí, zejména těch, nad nimiž není přímá demokratická kontrola, a snaží se vládnout pomocí řevu (ale i teroru) zločineckých band, jako jsou různí "klinikáři" či rovnou příslušníci "sítě revolučních buněk přímé akce".
Uvedený program těchto zločinců je třeba brát nikoli jako vyhlášení války, ale jako konstatování faktu, stavějící nás před skutečnost, že v té válce prostě jsme. Podle mezinárodního práva ostatně válka nemusí být vždy oficiálně vyhlášena, ale v případě těch nevyhlášených válek je rozhodující vznik válečného stavu. Nebraní faktu existence tohoto stavu na vědomí jednou ze zúčastněných stran nemá zpravidla pro hodnocení dalších dějů na mezinárodně právní scéně žádný význam. Válce prostě nemůžeme zabránit tím, že strčíme hlavu do písku a budeme předstírat, že žádná není.

Jsme ve válce a tomu by mělo odpovídat i naše chování vůči těm, kdo stojí na protější straně frontové linie.

O vegetariánství

Navazuji na diskusi u blogu Lúmenn, kde vznikla kontraverze ohledně rostlinné stravy a její využitelnosti pro výživu člověka.

Člověk je všežravec

Lidské trávicí ústrojí je od dutiny ústní až po konec střev koncipované jako všežravé. Dokáže částečně využit i rostlinnou stravu, ale protože je jakýmsi kompromisem mezi trávicím ústrojím, jaké mají např. šelmy, a trávicím ústrojím "čistých" býložravců, je jeho efektivita při zpracovávání rostlinné stravy výrazně menší než u nich. Na druhé straně by měl člověk potíže s trávením ryze masité stravy (maso, tuk, vnitřnosti), zejména "uleželé", jak to velice často konzumují šelmy.
Dědictvím po našich předcích, kteří patrně konzumovali masa více (včetně masa zdechlin) je reakce na hořkou chuť, která je nám jednak nepříjemná (hořké oligopeptidy vznikají ve zdechlině v souvislosti s bakteriálním kažením, schopným produkovat bakteriální toxiny a další zdravotně nepříznivě působící látky), jednak povzbuzuje tvorbu žaludečních kyselin, které jsou schopny se s nežádoucími bakteriemi, ale i některými toxickými bílkovinami alespoň zčásti vyrovnat (známý je případ, kdy zvládly i kulturu původců cholery). Zkrátka zahořklou chuť masa již několik dnů "zaleželého" mamuta, vedoucí k reflexnímu zintenzívnění aktivit začátku trávícího ústrojí, nahrazujeme při konzumaci stravy (hlavně živočišné), která by mohla vyvolat zažívací potíže, hořkými bylinnými likéry, případně pivem.
V trávicím ústrojí máme kompletní sadu enzymů, které jsou schopny rozrušit a následně rozštěpit až na aminokyseliny téměř všechny živočišné bílkoviny (výjimkou jsou některé speciálně prostorově uspořádané, jako jsou bílkoviny z rohů, paznehtů, kopyt, chlupů a podobných tvrdých tkání). Na druhé straně si naše trávicí ústrojí již neporadí tak dobře s kostmi (zatímco většina šelem kosti sežere a zpracuje alespoň jejich organickou složku).
S rostlinnými buňkami máme problém, protože nemáme v žaludku celulázu, ani vlastní (jako třeba šnek) ani ze symbiontů (jako třeba kráva). Tudíž se nedostaneme do nitra buněk, které nebyly mechanicky narušeny při přípravě stravy, případně kousáním. Tyto buňky projdou až do tlustého střeva, kde mohou být v menším množství bakterie, narušující některé typy celulózy. Tam už nemá moc význam vnitřek buněk, jen glukóza z té celulózy, která přímo (jako taková) nebo prostřednictvím přeměny na mastné kyseliny s krátkým uhlíkatým řetězcem (octová, propionová, máselná) mohou přispět k výživě, a tím i ke kondici, kolonocytů, buněk sliznice tlustého střeva.
Dalším problémem spojeným s rostlinami jsou některé organické kyseliny, vytvářející pevné vazby se železem a vápníkem (šťavelová, fytová), výrazně snižující (asi na 1/8 - 1/6 oproti živočišným potravinám) jejich vstřebávání.
Dále mohou být problémy s vitamínem B12, který je vázán na potraviny živočišného původu, něco málo může být v houbách a něco mohou tvořit i baktérie. Obrovské množství vitamínu B12 se tvoří v tlustém střevě, ale odtamtud se nevstřebá, musí jít "okolo", především přes zeleninu, hnojenou lidskými fekáliemi a přes nemyté ruce. Problém je, že spolu s ním se takto "recyklují" parazité a řada dalších nemocí.
Nevhodné je i spektrum aminokyselin v rostlinných bílkovinách, kdy některé pro člověka esenciální v rostlinách chybí, nebo je jich tam málo. Toto je komplikováno ještě tím, že některé esenciální aminokyseliny sdílejí s neesenciálními mechanismy transportu přes střevní stěnu a většinou je na těchto systémech kompetice, která nízkou koncentraci těch esenciálních v potravě ještě dále zhoršuje.
Dalším potenciálním problémem je i nedostatek jódu. Jeho hlavním zdrojem pro naši populaci je mléko, velké množství je ho v mořských rybách a mořských plodech, ale i sladkovodní ryby mají nezanedbatelný obsah jódu. V řasách nějaký je, ale poměr "cena výkon" je tam dost nepříznivý. Problém může akcentovat i restrikce soli v dietě nebo přechod na "zdravější" nejodidovanou (nejodičnanovanou) sůl.
Jediný přiznivý význam mají rostlinné potraviny v oblasti výskytu vitamínu C a dalších antioxidantů, ve spektru lipidů (problematické jsou dvě nejužívanější olejniny, palma kokosová a palma olejová) a v dodávce nestravitelných polysacharidů, působících přímo ve střevě vícero pozitivními způsoby.
Negativní následky čistě živočišné stravy (zácpy, deficit některých vitamínů apod.) zase ukazují, že jsme všežravci, nikoli šelmy, a určitý podíl rostlinné potravy je pro nás v dietě potřebný.

Vegetariáni

V tomhle panuje docela zmatek, který někteří propagátoři vegetarianismu ještě prohlubují:
U nás vcelku platí, že "vegetarián" = restrikce některých druhů živočišných potravin, nejčastěji masa, ale požívají se jiné živočišné potraviny. Paradoxně mohou mít lakto - ovo vegetariáni (jedí k rostlinám vejce a mléko, mléčné výrobky) větší příjem cholesterolu než všežravci. Dále "vegan" pojídá jen rostlinnou stravu. Existují i další formy restrikce (vyšší stupě makrobiotiky, končící jezením výlučně obilných zrn, fruktariáni, požívající jen tu rostlinnou stravu, který se dá jíst syrová (hlavně ovoce), ti, kteří pojídají jen potraviny "pocházející" z místa, kde žijí (IMHO by se u nás měli pást, protože snad kromě pohanky pocházejí všechny užitkové potraviny odjinud). Případně existují restrikce další.
Na druhé straně "vegetarian" v anglojazyčném pojetí je člověk, který nějak vědomě omezuje živočišné potraviny, ale není striktně řečeno, že nemusí jíst maso (může ho omezovat druhově nebo počtem jídel za týden). Je jasné, že takováto populace nebude mít zdravotní problémy. Nicméně existují studie, podle nichž valná většina lepšího zdraví této skupiny je dána jinými faktory (nekouří, nechlastají, zpravidla se i lépe vypořádávají se stresy, případně volí práci s jejich nízkým výskytem).
Proto se některé studie, s nimiž operují zastánci vegetarianismu i veganství u nás, nedají dost dobře aplikovat na naše podmínky a zejména v situaci, kdy pod pláštíkem vegetariánství je propagováno veganství.
Dokonce existují i studie, podle kterých jsou příslušníci striktnějších forem vegetarianismu a veganství tím zdravější, čím častěji příslušné zásady stravování porušují.

Vegetarianismus a zdraví

Jak jsem uvedl výše, vegetariáni s konzumací mléka a vajec jsou v podstatě bezproblémoví, jen si musejí hlídat cholesterol. Ostatní skupiny už mohou mít s některými výživovými faktory problémy (jednak jejich naplnění "na vstupu", jednak vstřebávání). Projevuje se to hlavně u dětí a jsou popsány poruchy růstu i snížení IQ oproti prognóze podle rodičů (IQ se dá takto prognózovat podobně jako tělesná výška), případně jeho pokles při přechodu z normální na veganskou stravu.
Silně restriktivní typy veganství mohou způsobit závažné zdravotní potíže až smrt i dospělým. Makrobiotici se z tohoto důvodu předělali v USA z vědecké společnosti na církev, protože jim začali umírat klienti a jako "vědecká společnost" by to neustáli (odpovědnost za ta úmrtí), zatímco kázání věcí, které vedou v případě realizace k sebepoškození nebo smrti, je v USA ok, pokud se to děje coby náboženství.
Z dob socíku pamatuji z nemocnic na figurky, provozující "zdravý" veganský životní styl, kteří se v cca půlroční periodě propracovali k hospitalizaci, během níž byli "dokrmeni" transfúzemi a po zlepšení krevního obrazu a dalších biochemických parametrů byli propuštěni do "zdravého" života.

Veganství a vyspělá společnost

Vyspělá společnost může zdravotní rizika veganství částečně kompenzovat potravinovými doplňky a dalšími poživatinami, jejichž výroba je zpravidla energeticky náročnější a ekologicky více zatěžující než výroba ekvivalentního množství masa či vajec (o mléce ani nemluvě).
Vedle chybějících vitamínů a minerálních látek existují bílkovinné koncentráty, které buď kombinací bílkovin z více druhů rostlin do určité míry snižují jejich deficitnost z hlediska aminokyselinového spektra, případně jsou přímo nedostatkovými aminokyselinami obohacovány (předpokládám, že ty se vyrábějí z masa).
Velmi je využívána sója, která má bílkovinné spektrum na úrovni 50 % referenční bílkoviny (ovalbumin). Problém se sójou je ten, že potřebuje velmi intenzívní hnojení, což vede k její kontaminaci kadmiem. Vytvářením specializovaných výrobků typu "sojové maso" nebo sojových nápojů se obsah kadmia jdoucí ke spotřebiteli snižuje, ale pořád je ho tam více než v mase. Souvisí to i s tím, že se limity na potenciálně i reálně škodlivé látky dělají podle průměrného spotřebního koše celé populace, a v něm má sója jen minoritní zastoupení.
Už celá léta (od cca poloviny 90. let) se u nás (silně platonicky) diskutuje o nutnosti zavést dvojí limity na kadmium a některé další škodliviny, které by byly jiné pro běžnou populaci a jiné pro stravovací minority (a speciální potraviny pro ně).
Kadmium je dost výrazně vázáno mj. na poruchy plodnosti.
Jak jsem uvedl, kráva, krmená sójou, na tom není tak špatně, protože jí má jen minoritní podíl v potravě. Dále většinu kadmia uloží v pro nás nestravitelných kostech (teď už se snad kvůli BSE nedělá ani masokostní moučka, teoreticky jedlá i pro člověka), takže v jejím mase je kadmia méně než v té sóje. Zpravidla jsou z výživy lidí odstraňovány játra a ledviny, obsahující z měkkých tkání kadmia nejvíc (vedle vnitřností, které se u nás nejedí, jako jsou vaječníky a varlata). Prase a drůbež jsou na tom relativně dobře i pro svou krátkověkost.

Jinými slovy: Veganství zatěžuje přírodu zhruba srovnatelně s chovem zvířat na maso potřebou výroby speciálních potravin i potravinových doplňků. Současně s tím je jeho dopad na zdraví spíše sporný a navíc je tato koncepce v jasném rozporu se stavbou a funkcí lidského trávicího ústrojí.

"Zradikalizují se" muslimové vlivem protivníků islamizace? 2

(dokončení)

Může vůbec vzniknout mírumilovný islám?

Zcela jistě může, to rozhodně nejsem ochoten popírat, už proto, že si to myslím.
Problém vidím v tom, že v současné době je silně úspěšný islám nemírumilovný. Nositeli islámu v Evropě jsou především radikální a s evropskými civilizačními hodnotami naprosto neslučitelní wahábhisté a saláfisté. Těmito nositeli jsou proto, že se jim dosud prakticky ve všem ustupovalo. Až v poslední době se objevují náznaky toho, že se začínají některé organizace a některé státní orgány v některých státech alespoň nejkřiklavějším projevům jejich aktivit stavět na odpor. Nicméně uvedené projevy odporu jsou relativně slabé a ještě jsou atakovány lidmi, jako je pan Lhoťan (o vyslovených příznivcích islamizace Evropy ani nemluvě).
Uvedené radikální a násilné formy islámu jsou tedy krajně úspěšné, asi jako byl v Německu ve 30. letech silně úspěšný Hitler, kladoucí stále absurdnější a nehoráznější požadavky a využívající ty, kdo ho chtěli "usmířit" jejich plněním, k posílení svých pozic. Norimberský tribunál jasně ukázal, že každý ústupek Hitlerovi znamenal jeho posílení jak vůči méně extrémním názorovým proudům uvnitř nacistického hnutí a strany, tak i uvnitř německé společnosti - mimo samotné nacisty.
Muslimové, stejně jako Němci, nemají prakticky žádnou motivaci opouštět něco, co je spojeno s permanentními úspěchy. Navíc musíme počítat s tím, že mají mozky vymyté daleko více než ti Němci nacismem, z nichž naprostá většina pamatovala relativně civilizované poměry před Hitlerem. To pro muslimy naprosto neplatí, ti mají mozky vymývané celé generace od narození do smrti.
Pokud má vzniknout umírněný islám, musejí uvedené a další násilné formy islámu sklidit totální neúspěch. Neúspěch srovnatelný s porážkou Německa a Japonska za druhé světové války, se vším všudy, i s městy vybombardovanými na drcený cihlový prach, i s těmi atomovými tympány, ukončujícími válečný koncert. A s následnou okupací, nuceným zavedením civilizovaných právních i ústavních poměrů atd.
Druhou možnosti je jakási analogie studené války: Vznik obdoby "železné opony" mezi světem islámu a civilizovanými zeměmi. Islám musí být za tuto linii vytlačen i v zemích třetího světa, které se mu podařilo částečně získat (jak tomu po válce bylo v řadě zemí s komunisty; konec konců, potomkem takto vyhnané komunistické rodiny z Řecka je i pan Konvička). Tato železná opona musí být hlídána vojskem a ošetřena veškerou vojenskou technikou, včetně jaderných min na samotné hranici, i raket středního doletu s jadernými hlavicemi v zápolí, jak to mělo ošetřeno NATO na svých hranicích s Varšavskou smlouvou.
Pochopitelně, musí být zastavena veškerá rozvojová, technická a humanitární pomoc zemím za touto "oponou". Islám prostě musí být spojen s bídou a extrémní politickou nejistotou. Jeho území musí být rozvráceno boji mezi jednotlivými klany a frakcemi, ať už světskými nebo náboženskými (v islámu se to navíc nedá oddělit). Musí se ekonomicky a politicky zhroutit, jako se zhroutila vláda komunistů na konci studené války (nicméně neočekával bych, že se tak stane za pouhých čtyřicet let).
A teprve potom, po desetiletích bídy, utrpení a výjevů přímo apokalyptických, v jejichž průběhu bude jedinou naší starostí zabránit "pachatelům dobra", aby je dojemně, leč současně zločinně, snižovaly, může v proudech islámského duchovna jednak vzniknout nějaká obdoba Petra Chelčického (jeho vystoupení také předcházela desetiletí občanských i přeshraničních válek a drancování země) a, zejména, musí zde vzniknout i  dostatek lidí, kteří by její myšlenky vzali za své a prosadili je v praxi (z tohoto pohledu přišel Chelčický předčasně).
Takže teprve po jednom z popsaných katastrofických dějů (nebo nějakém jim podobném) je reálné, že v islámském světě vznikne síla, s níž bude možno smysluplně jednat a dohodnout, s přijatelnou mírou pravděpodobnosti dodržení těchto dohod, mírumilovné soužití, včetně všeobecné náboženské tolerance (vztahující se i na nenáboženské ideové proudy), jíž zatím nejsou schopni ani ti nejmírumilovněji se tvářící muslimové.

Má cenu vést mezináboženský dialog?

Paní Duchoňová na Britských listech projevuje nadšení nad organizováním "mezináboženského dialogu". Tento dialog je naprosto zbytečný a bezcenný.
Po muslimech (ale též po vyznavačích jakohokoli jiného náboženství) je zapotřebí chtít pouze následující:
Uznat, že

• na světě existují stovky nebo až tisíce různých náboženství a ta jsou, vyjma těch, co provádějí obecně kriminální činnosti (a tudíž je proti nim zasahováno nikoli z náboženských důvodů), zcela rovnoprávná a současně jsou i rovnoprávná se všemi formami ateismu a náboženské skepse
• náboženství je ryze soukromá věc a nepatří nikam mimo byty věřících a prostory, vyhrazené pro náboženské obřady
• náboženství není poukázkou na žádné úlevy z občanských (ale i pracovních) povinností, ani na žádná "nadpráva" oproti vyznavačům jiných konfesí nebo bezvěrcům
• náboženství, budiž to explicitně řečeno, není ani poukázkou na beztrestné páchání kriminálních aktivit

Pokud tento akt uznání proběhne a bude míněn upřímně, vyplyne z toho "samospádem" i likvidace dalších typů incidentů, které představují hlavní zdroj napětí mezi muslimy a ostatními lidmi:

• snahy o prosazení islámu ve veřejném prostoru
• matrimoniální apartheid
• vraždění "odpadlíků" (a další vraždy a zločiny z náboženských důvodů)

a ještě mnohé další, ale vesměs se alepoň částečně odvíjející od výše jmenovaných bodů.
"Dialog" o uvedených bodech je naprosto bezpředmětný:

• S těmi, kdo tyto zásady dodržují, není třeba žádný dialog vést, protože v zásadě neexistují zdroje konfliktů mezi nimi a zbytkem populace.
• S těmi, kdo tyto zásady nedodržují, nemá cenu vést dialog. Nedodržování výše uvedených zásad je explicitním porušením Listiny základních lidských práv a svobod a tudíž i samotné ústavy našeho státu, jíž je tento dokument součástí. Dodržování tohoto dokumentu (a pochopitelně celé škály platných zákonů) je třeba vynutit mocensky.

Dovolím si malé odbočení:
Před několika lety proběhl psychologicko - soociologický výzkum s tehdy šokujícími závěry (alespoň pro samotné výzkumníky, pachatelé dobra to dodnes ignorují; druhá věc je, že třeba takovou slečnu Marplovou by asi tyto výsledky nijak nepřekvapily): Až kolem 80 procent populace (respektive její bezúhonné a společensky nekonfliktní části) přiznalo, že v případě stoprocentní jistoty nedopadení by neměli problém spáchat zločin (a explicitně byly v dotazování uvedeny těžké kriminální zločiny, jako loupež, znásilnění nebo vražda).
Proč nejsou naše ulice džunglí, kde se lidé vraždí, olupují a znásilňují na potkání? Je to proto, že zde funguje státní moc, která do značné míry omezuje onu v tomto pokusu hypoteticky danou "stoprocentní jistotu nedopadení".
Jinými slovy, pokud má společnost fungovat, musí být organizována permanentní pohotovost k represi vůči těm, kdo její fungování ohrožují. Takováto represe se musí stát normou i při vynucování výše uvedených bodů požadovaných po věřících a musejí být potlačeny všechny politické síly a proudy, které se ji snaží nějak omezit. Teprve ona navodí situaci, kdy se bude moci část muslimů nábožensky neutrální společnosti přizpůsobit, a ten zbytek buď zahyne ve vězení, nebo odejde. Žádný "dialog" nic takového zajistit nemůže.

Ještě jeden aspekt "mezináboženského dialogu"

Paní Duchoňová explicitně uvádí "mezináboženský dialog" a jmenuje ve svém článku osoby, náležející do ranku především římskokatolické církve. Považuji za dosti podivné, že si osobuje právo jednat za cca 75 procent ateisticky, agnosticky, apateisticky (atd.) orientovaných občanů, od nichž k podobnému "dialogu" nemá sebemenší mandát. Nedoneslo se mi ani to, že by měla mandát od dalších cca 10 procent naší populace, která vyznává konfese islámem "netolerované".
Jinými slovy, paní Duchoňová a další "dialogáři" jednají s, přinejmenším potenciálním, nepřítelem, aniž by k tomu měli jakýkoli mandát. Takovému jednání se od dob antických (minimálně) říká zrada a s jejími aktéry se, opět od pradávné historie, nikdo nemazlil. Naopak se vůči zrádcům vždy tolerovalo chování, jaké by bylo např. vůči regulérním zajatcům naprosto nepřípustné.
Tito lidé jednoznačně poškozují zájmy většiny občanů tohoto státu a přinášejí jim zcela reálné ohrožení. V tomto duchu by se k nim měla ona potenciálně ohrožená většina občanů také chovat.