Sekání trávy jako vyhánění ďábla belzebubem

Sekání trávy před tím, než jde do květu, je chvályhodným počinem, protože na její pylová zrna, tvořená v hojném počtu, protože trávy opyluje vítr, je hodně lidí alergických. Ďábel se ovšem skrývá v detailu.

Jakmile pokročí jaro, rozlehne se po našich trávnících řev motorů sekaček. Ty kosí trávu na pár centimetrů vysoké pahýlky. Brání tím jejímu kvetení, což je dobře z hlediska zamezení produkce alergogenního pylu. Vše ostatní je však špatně.
Seká se totiž strunovou sekačkou, která, v rozporu se svým názvem, trávu neseká, ale drtí. Při tom drcení vznikají kapénky obsahu jednotlivých buněk. V nich jsou zavzaty velmi silné alergeny, silnější než ty, které jsou na povrchu pylových zrnek. Kapénky během velmi krátké doby uschnou a stanou se součástí polétavého prachu, který je vůči imunitnímu systému alergiků daleko agresívnější než samotný pyl. Navíc může vyvolat alergickou reakci i u lidí, kteří na pyl alergičtí nejsou, nicméně po proběhnutí této ataky se mohou stát i pylovými alergiky.
Moje sestřenka, učitelka, vždy vzpomíná, jak při zaslechnutí zvuku strunové sekačky vždy co nejrychleji zavírali okna tříd, protože jinak měla polovina dětí okamžitě nudle u nosu.
Jinými slovy, pokud není sekání provedeno kosou, srpem, nebo jiným k opravdovému sekání určeným nástrojem, nadělá více škody než užitku.

Dalším problémem je, že vzrostlý trávník obsahuje specifické prostředí pro řadu druhů, i živočišných, zatímco strunovou sekačkou posekané a na koncích podrcené pahýlky jsou v podstatě pustinou, která, z důvodu nezaclonění půdy, velice rychle v teplých a slunečných dnech vyschne na mlat.
Brečíme nad katastrofálními úbytky hmyzu a přitom je sami vyvoláváme "bojem za zdravější prostředí".
Sekání kosou nebo srpem je i v tomto šetrnější, protože zbytky trávy zůstanou delší a trávník zcela neztratí svou ekologickou funkci. Jistěže pomůže i to, že tráva neskončí sešrotovaná (se všemi živočichy, kteří na ní byli) v nějakém pytli a odvezená na skládku, ale že nějakou dobu poleží, pak se z ní dělají kupky, a teprve ty se z pozemku odvážejí. Protože v tomto případě naprostá většina živočichů v trávě žijících stačí usekané části rostlin opustit.

Pochopitelně, vedle změny techniky sekání je zde ještě jedna možnost: Nahrazení rostlin z čeledi lipnicovitých jinými rostlinami, schopnými růst v zápoji, které navíc, protože vytvářejí květy schopné produkce nektaru, jsou významnou výživou nejen pro včely a motýly, ale i další druhy hmyzu. A navíc nejsou zdrojem agresívních pylů, takže se nemusejí sekat tak často. Současně je možné, protože zde není časová tíseň daná hrozícím celoplošným současným rozkvetením a produkcí pylu na celé ploše, sekat tyto porosty po pruzích tak, aby se hmyz a další živočichové stačili přesunout do neposekaných (nebo již poo posekání rostoucích) částí.
Některé zahradnické firmy už takové směsi, schopné růstu na původně zatravněných plochách, komerčně produkují, takže není problém jimi trávníky zcela nebo alespoň zčásti nahradit.

Chce to myslet, ale opravdu není problém neekologické a zdraví škodlivé sekání trávníků, a zejména strunovými drtiči, zcela, nebo z větší části eliminovat.