Zfalšovaní hlasatelé falešné víry

Lze brát jako v podstatě axiom, že křesťanství je falešná víra. A to z toho důvodu, že obsahuje tolik vnitřních rozporů, že bylo vždy udržováno hrubým znásilňováním celé společnosti a umělým udržováním populace v tuposti a nevzdělanosti. Ostatně, judaismus a islám na tom nejsou o mnoho lépe. Pokud by nebyly udržovány permanentním násilí, proti populaci, během dvou tří generací by odešly na ideologické smetiště ležet spolu s uctíváním starověkých (i jiných) božstev.

Pátého července oslavujeme údajné výročí příchodu cyrilometodějské mise.

Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl.
Aby tito bratři ze Soluně mohli v této době dorazit (pochopitelně rychlostí pěšího poutníka v divokém terénu) na Velkou Moravu v tomto datu, museli by nejobtížnější část své pouti, cestu přes balkánské hory a předhůří Alp (museli se vyhnout stepím se silně nepřátelskými Maďary) absolvovat v době doznívající zimy a vrcholícího nedostatku potravin. Kdy tedy ani místní neměli co do huby a nebylo možné od nich potraviny získat ani na základě pohostinství, ani nákupem.
Navíc by museli po značnou část své cesty překonávat toky s jarními povodněmi, mnohdy zcela nepřekonatelné při tehdejších technických možnostech.
Reálně také hrozilo zavalení výpravy nějakými opožděnými sněhovými bouřemi (je dobré v této souvislosti připomenout, že bez ohledu na globální oteplování, ať už fiktivní nebo opravdové, byly letos ještě na začátku června ve vyšších polohách Šumavy a Krkonoš noční mrazíky. V některých horách na své cestě by se setkali s ještě nižšími teplotami.
Na konci by je čekaly lužní lesy, ještě pořád rozbahněné po jarních povodních.

Je vcelku jasné, že tato mise musela být uskutečněna v létě, tak, aby poutníci dorazili na Velkou Moravu cv časném podzimu. Cestou by se mohli stravovat na základě pohostinství, odměňovaného buď věcnými nebo finančními dary, protože potravin byl v tomto ročním období dostatek a vzhledem k omezeným možnostem jejich dlouhodobějšího skladování se stejně musely z větší části spotřebovat.
Cesta by probíhala za nízkého stavu vody v prakticky všech překonávaných tocích a lužní lesy na moravsko - rakousko - slovenském pomezí by v této době byly asi nejprůchodnější.
Je třeba si uvědomit, že mise byla dlouhodobě pečlivě připravována dvorem byzantského císaře, v němž působili lidé, mající s podobnými výpravami četné praktické zkušenosti, takže by takovou pitomost, jako je vyslání výpravy v předjarním období nikdy neudělali, respektive zde nebyla žádná časová tíseň něco takového udělat navzdory očekávaným ztrátám i nemalé pravděpodobnosti zániku celé mise (na rozdíl např. od nepřítelem neočekávaného vojenského úderu, kde by se riziko vyšší pravděpodobností jeho úspěchu vyplatilo).

Soluňští bratři nebyli, pochopitelně, žádné květinky z klášterní zahrady. Měli za sebou řadu poutí, byli zkušení při pochodu terénem v neznámé krajině a zcela jistě byli daleko otužilejší než většina současných provozovatelů extrémních sportů. Nicméně neměli nejmenší důvod riskovat neúspěch celé výpravy jejím nevhodným načasováním.
S velmi vysokou pravděpodobností dorazili na Velkou Moravu někdy v době dožínek, kdy bylo ještě dost času na to, aby do zimy stály jejich příbytky a případně malé svatostánky. nehledě k tomu, že v té době už na Velké Moravě kostely byly, jednak po irských mniších, kteří sem přišli hlásat křesťanství (a v jeho relativně nejcivilizovanější podobě) jako první, jednak po franckých kněžích, kteří křesťanství používali vysloveně jen jako nástroj podřízení místního obyvatelstva Francké říši. Takže po vyhnaných franckých kněžích na Velké Moravě zbyly i svatostánky, ubytovací prostory a další prvky misijní logistiky.

Celá historie přijetí křesťanství ukazuje jasně, že toto náboženství, snad s výjimkou těch irských mnichů, nebylo ničím jiným než mocenským prostředkem, v němž víra jako taková hrála roli prakticky jen jakési stafáže. Asi jako vlající prapory na papalášských tribunách za oslav prvního máje neukazovaly podstatu socialismu - loupeže, vraždy a zotročování.
U nás navíc, v souvislosti s několika ryze politickými přesmyky mezi různými verzemi křesťanství, muselo být silnější chápání teto mocenské superiority nad vírou, než v jiných zemích, což nakonec vedlo až k husitství. V Anglii, kde byl vývoj christianizace také trochu podobný, to ostatně vedlo k vystoupení předchůdce Jana Husa, Johna Wycliffa a selským bouřím, nicméně toto pojetí náboženství jako ryze mocenského nástroje oprášil i Jindřich VIII. při své roztržce se Římem.
Podřízení víry mocenským aspektům ostatně ukazuje i onen posun výročí příchodu "věrozvěstů" z dožínkového období na den před výročím upálení Mistra Jana Husa, aby okázalé katolické cyrilometodějské slavnosti tuto vzpomínku překryly a vymazaly. Ostatně, s výročím příchodu věrozvěstů v tomto termínu se nesetkáme dříve než po rozštěpení křesťanství na našem území.
Můžeme navíc konstatovat, že praktické selhání cyrilometodějské mise v dlouhodobější perspektivě způsobilo, že jsme se stali součástí západního, nikoli východního křesťanského civilizačního okruhu, což nám přineslo četné výhody, včetně průmyslové revoluce a obrovského technologického a civilizačního skoku po jejím nástupu. Ten se se světem východokřesťanských církví, včetně ruského pravoslaví, minul. Rozebíral to ostatně v několika svých textech František Novotný, k tomu zcela jistě povolanější než já.

Takže cyrilometodějské svátky jsou zfalšovaným výročím vnesení jedné konkrétní verze (která z dlouhodobého pohledu naštěstí nevyhrála) falešné a škodlivé víry na naše území. Ničím jiným.