EUrodotazník

EU se chystá zakázat skoro vše v souvislosti s chovy zvířat.

Není to vtip

Kdysi se vykládalo o práci UV KSČ, že v souvislosti se zdražováním se soudruzi rozhodli postupovat podle abecedy, a tak zdražili Auta, Boty, Citróny, Dřevo, Elektřinu a na F se zasekli, až jeden ze soudruhů zvolal, "Už to mám, zdražíme Fšecko!".
Bohužel, EU postupuje podobně jako ten fiktivní UV KSČ z uvedeného vtipu, akorát to není vtip, ale realita.
Na adrese
https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/have-your-say/initiatives/12950-Dobre-zivotni-podminky-zvirat-zmena-pravnich-predpisu-EU/public-consultation_cs
je dotazník, do kterého se může přihlásit a vyplnit ho každý občan (ale i neobčan EU, bydlící zcela jinde, třeba v zemích 3. světa). Je to tzv. "konzultace".
Je třeba si povšimnout, že jediné informační médium, které o této "konzultaci" přineslo informaci, byly "desinformační" Parlamentní listy. Z mainstreamových médií se občany nenamáhal informovat naprosto nikdo. Dotazník je otevřený do půlnoci SEČ 21. 1. t.r. Takže se zvcela jistě počítalo s tíám, že se o něm lidé nedozvědí, nebo až bude pozdě (jak se stalo se zákazem žárovek).

"Konzultace"

Je příznačné, že vytvořit si účet na webu EU prakticky nejde (má vám přijít přidělené heslo na zadaný e-mail, ale nepřijde, resp. nepřišel až do vypršení časově omezené platnosti přihlašovací stránky). Naštěstí je možné se přihlásit přes účet na Google (zadáte adresu a heslo k účtu), což jde. Jde to i nějak přes FB, ale ten nemám.
Jakmile se přihlásíte, dostanete se na stránku s velkým dotazníkem, kde jsou skryty vedle balastu i otázky na plošné zákazy klecových chovů (za "klecový chov" je považována i standardní králíkárna), máme se vyjádřit k zákazu omračování zvířat před porážkou CO2 nebo elektřinou (EU prostě podporuje ta nejodpornější zvěrstva, tedy porážku bez omračování). Důležitý je i chystaný zákaz exportu živých zvířat (zlikvidoval by zbytky naší živočišné výroby) a najde se toho tam víc.

Vyplnit

Je asi třeba to vyplnit v počtu co největším, byť tem chybí (např. u těch klecových chovů) možnost vyjádření naprostého nesouhlasu s těmito zákazy a je zde jen odsunutí na nejzazší dobu - o patnáct let. Doufejme, že do té doby tu už EU nebude. A pracujme na tom.
Nejsem si jist, zda to vyplnění k něčemu bude, protože zcela jistě budou hlasy lidí z civilizovaných zemí přebity hlasy bangladéšanů a podobných nájemných barbarů, kterým EU umožňuje hlasovat proti jejím vlastním občanům.
Je tam možnost se vyjádřit na závěr volně, tak jsem tam napsal, že zákazy klecových chovů byly prosazeny proti názoru odborníků lidmi, kteří mají v oblasti chovu zvířat nulovou odbornou kompetenci, a že by neměly být vůbec realizovány. Zcela jistě ani to nepomůže.
Mimochodem, "zákaz klecových chovů" se má týkat i králíků, kteří od své domestifikace někdy na začátku minulého tisíciletí jinak než v kotcích chováni nebyli.

Jsem toho názoru, že ona "EUrodemokracie v praxi" jasně ukazuje, proč je třeba z EU vystoupit, nebo pracovat na její likvidaci (a podpořit všechny síly, které mají něco z toho v programu, bez ohledu na to, co tam mají dalšího).

Digitalizace státu

Spousta politiků nám slibuje ráj na zemi, jakmile bude provedena digitalizace státní správy. Ta si bude "digitálně" předávat vše, co od občana na různých místech dostane, a občan s ní bude velmi radostně až jásavě komunikovat také digitálně. Prostě, cesta ke skvělým digitálním zítřkům.

Realita

V reálu se ovšem řada občanů již s digitalizací setkala. Na některé digitální prvky přešli nuceně praktičtí (ale i další) lékaři, řada podnikatelů má zase zážitky s digitální EET a někteří mají za sebou i komunikaci přes datové schránky.
Naprosto všichni, kdo takovou zkušenost mají, ji mají zcela či alespoň částečně negativní. Lékaři si musejí vydržovat IT pracovníka, který jim zajišťuje, že digitální komunikace s pojišťovnami, zaměstnavateli i samotnými pacienty (např. e-recepty) bude fungovat. A vydají za toto zajištění funkčnosti řádově tisíc až dva Kč v průměru za měsíc.
Já osobně mám velmi negativní zkušenost s "digitálním" placením popelnic. V "době covidové" na magistrátě zrušili možnost zaplacení u pokladen a výsledkem byla nutnost to platit kartou po internetu. První problém nastal, že jsem to musel platit z windows, a současně z klávesnice bez numerické části. Proto se mi "podařilo" vložit do rodného čísla velké O místo nuly. To byla moje chyba.
Na druhé straně ovšem "génius", který danou aplikaci naprogramoval, použil jeden z opravdu mála fontů, u nichž jsou tyto znaky vizuálně nerozlišitelné. Proč to udělal? Asi neumí programovat. Nebo je to blbec. Další věcí je, že místo aby aplikace hlásila, že se do čísla vloudilo písmeno, pouze hlásila "nesprávné RČ". Což ovšem má nulovou informační hodnotu, protože některá reálně existující rodná čísla lidí dříve narozených z neznámých důvodů debilně naprogramované počítačové aplikace skutečně neumějí načíst a pracovat s nimi, takže jsou pro ně "nesprávná". Opět ukázka debility a mentální impotence digitalizátorů, kteří toto neumějí ošetřit. Přitom při vloudění se písmene mezi čísla by korektní chybová hláška v jazyce typu javascriptu (nebo v čem to bylo napsané) neměla být problém. Jazyky tohoto druhu mají dokonce celé specializované prostředky na řešení chyb, stačí nebýt blb a použít je. Zvládl bych to korektně i v jazycích typu BASIC nebo Perl, které zdaleka neposkytují takové prostředky pro hledání a identifikaci chyb, jako jazyky novější.
Nakonec se to tedy podařilo zadat, nicméně asi za půl roku přišel od magistrátu e-mail, vyzývající ty občany, kteří dosud popelnice nezaplatili, aby tak učinili, neboť nejsou schopni zjistit, kdo jim digitálně zaplatil, a kdo ne. Takže to rodné číslo se do té aplikace vyplňovalo naprosto zbytečně, ta aplikace s ním stejně nedokázala pracovat, aby ztotožnila platícího s příslušnou položkou databáze plátců popelnic. Opět debilita digitalizátorů státní správy.

Extrapolace

Je mi velice líto, ale po takových a podobných zkušenostech se docela významná část občanů bude dívat na "digitální svět budoucnosti" se značnou dávkou skepse. Už proto, že platba té popelnice trvala daleko déle a dala daleko víc práce, než kdybych měl možnost ji zaplatit na pokladně magistrátu. To samé se týká i těch lékařů: Naprostá většina úkonů po převedení z papírové formy na digitální trvá déle a je pracnější a méně spolehlivá, než byla forma původní. Digitalizace je z pohledu reálné zkušenosti jen žrout času a přehlídka naprosto zbytečné práce.
Dá se velice snadno extrapolovat, že převádění čehokoli dalšího na digitální formu bude mít jen a jen podobný (tedy z hlediska občana jako uživatele negativní) dopad.
Stát si tedy sám pod digitalizací řeže větev, na níž s ní sedí. Každá negativní zkušenost občanů s digitální agendou jen prohloubí odpor těch, kdo o tuto agendu nestojí, a současně převede do tábora protivníků digihovadin i lidi, kterým by korektně provedená digitalizace nevadila.
A pokud mi někdo (třeba v diskusi na Lupě) tvrdí, že je vina občanů, že mají "digitálně nezpracovatelné RČ", tak je jen identifikován jako další bezcenný blb, angažující se "prodigitálně".

Zásadní obtíž

Na tuto obtíž narazil asi každý, kdo provozuje nějakou dobu datové schránky. Tam přicházejí "pečetěné" dokumenty, které je nutno zachovat, ale problém spočívá  tom, že ona "pečeť" či "digitální podpis" má jen velice omezenou časovou platnost. Ta je dána časově omezeným certifikátem. Jakmile ten propadne, ztrácí příslušný dokument autenticitu. Někteří lidé to, obávám se že správně, řeší převedením dokumentů do papírové podoby a jejich autentifikací razítkem a podpisem na notářství. Takže opět digitální agenda nepřináší žádné výhody, jen práci, náklady a komplikace navíc.
Zcela jistě je uvedená vlastnost dána přímo principem uvedené metody, která je založena na šifrování pomocí dvou velkých prvočísel. Tato šifra je principiálně rozluštitelná "hrubou silou", takže s každým nárůstem výkonu běžně dostupných počítačů se musí přesunout ona prvočísla do větší vzdálenosti od nuly na číselné řadě. Tím propadne platnost certifikátů podpisů, založených na menších prvočíslech. Tento proces je do jisté míry předvídatelný (viz Moorův zákon, který ač je ryze na bázi pozorování, vcelku platí a umožňuje do jisté míry predikci nárůstu "hrubé síly" u počítačů). Druhým problémem je ovšem to, že může dojít ke skokovému pádu certifikátů v případě kompromitace certifikační autority, nebo v případě, že dojde k nějakému hůře předvídatelnému kvalitativnímu posunu v oblastech počítačových technologií. Např. se uvádí, že razantní a skokový zásah do platnosti certifikátů by mohly způsobit kvantové počítače a každý pokrok na tomto poli je sledován s obavami o platnost stávajících certifikátů.
V principu tedy u digitálně podepsaných dokumentů nevíme "dne ani hodiny", kdy jejich platnost padne a ony se stanou jen bezcennou hromádkou jedniček a nul.
Podporovatelé digitalizace se snaží veřejnost utěšovat slibem, že "v případě soudního řízení bude povolán znalec, a ten může autenticitu dokumentu potvrdit".

1. Uživatel digitálního podpisu či vlastník podepsaného dokumentu se zde stává jakýmsi hráčem ruské rulety, který neví, jak případný soudní spor dopadne.
2. Už to, že musí autenticitu dokumentu nějak složitě a s nejistým výsledkem prokazovat, je velmi výrazný rozdíl oproti papírovému dokumentu, v neprospěch digitalizace.
3. Opravdu nikdo neví, co by se v praxi stalo, kdyby se na trhu objevilo malé kvantové PC, schopné lámat i ty nejnovější dokumenty a tudíž rušící jejich autenticitu.
4. Zatímco papírový dokument strčím do trezoru a mohou ho vyzvednout a jako autentický použít i moji vzdálení vnuci, digitální dokument se musí v pravidelných intervalech "přerazítkovávat" a pokud se to někdy nestihne (nebo dojde k nějakému průšvihu, jaké byly výše uvedeny), ztrácí prakticky stoprocentně, nevratně a navždy svou autenticitu.

Digitalizace dokumentů tedy znamená jen potíže a žádný přínos.

Navazující rizika

Pochopitelně, může se stát, že všem lidem propadnou certifikáty, protože dojde k nějakému neplánovanému pokroku ve vývoji počítačů, nebo dojde ke kompromitaci certifikačních autorit (a podobným průšvihům). Prakticky veškerá digitální agenda se stane "jedničkonulovým šrotem" bez jakékoli ceny. Budou probíhat tisíce či desetitisíce soudních jednání (a zahltí se tím soudy), přičemž jejich výsledky budou připomínat výstupy z rulety či loterie, jak to u nás (ale nejen u nás) se soudy bývá.
Spousta lidí přijde o klíčové doklady o majetku, případně i o sobě. Lidé, kterým propadl digitální doklad o sňatku, budou mít najednou nemanželské děti, "zmizí" úmrtní listy předků (a mohou nastat i mnohé další zmatky). Rozhodně nebude výsledek nějaká procházka růžovým sadem, ale těžký průšvih pro celou společnost. A to i v případě, že bude na všech stranách a u všech zúčastněných převažovat dobrá vůle.
Pochopitelně, v každé takové krizi se vyskytnou vykukové, kteří se budou snažit na vzniklé situaci vydělat. Vedle dokladu, že vlastníte dům nebo byt, se může objevit doklad jiný, že vlastníkem je osoba, kterou ani neznáte. A soud si bude házet korunou, kdo ze stran sporu má pravdu, protože bude mít k dispozici jen naprosto stejně (ne)věrohodné dokumenty o vlastnictví.
Pochopitelně, takové aktivity mohou dělat i organizované skupiny a my se jen můžeme dohadovat nad "konspiračními teoriemi" kdo z dnešních prosazovatelů digitalizace "hlava nehlava" je členem, či potenciálním členem, takové zločinecké skupiny.
Rizikem je, pochopitelně, i propojování databází, umožňující sledovat občana na každém kroku, vytváření "sociálních skóre" a podobných zločinných výstupů, jaké předvádějí totalitní režimy, především Čína. Už jen eliminace tohoto rizika by stála za návrat ke hliněným tabulkám (dělám si legraci, ale ne moc velkou).

Eliminace rizik

Digitalizace by měla IMHO probíhat tak, aby každý krok byl reálným přínosem, nikoli reálnou ztrátou času a peněz, spojenou se zvýšenou námahou. Pokud se něco zdigitalizuje, měl by z toho vzniknout opravdový přínos. Současně si dovolím tvrdit, že takových agend, jimž by digitalizace prospěla, je reálně velmi malé množství.
Patrně by mělo zůstat pod kontrolou občanů i spojování digitálních agend. Rozhodne by mělo být zabráněno tomu, aby mohla vzniknout nějaký centrální databáze, umožňující skórování občanů, jak se to stalo v té Číně. I za cenu, že digitalizace nebude.
Kontrolou občanů myslím mj. i to, že by o jednotlivých "pokrocích" v digitalizaci mohli občané hlasovat přímo v referendech.
Bylo by rovněž silně záhodné nahradit současné digitální podpisy dokumentů něčím, co by skutečně fungovalo, a co by zaručilo časově neomezenou autenticitu. Dokázal bych si představit i nějaká státem garantovaná úložiště hašů (vyrobených různými postupy) dokumentů, nebo nějaká "elektronická notářství", přičemž by občan mohl dokument uložit ve více z nich, čímž by se eliminovalo riziko manipulace s ním.
A jsem přesvědčen i o tom, že skutečně důležité či klíčové dokumenty by se měly ukládat v nedigitální podobě, i kdyby to měly být ty výše zmíněné hliněné tabulky (představa češtiny psané klínovým písmem na hliněných tabulkách mě přímo fascinuje).

Digitalizace se tedy zatím moc nepředvedla. Přinesla více problémů než výhod a potenciální problémy, jaké můžeme vidět v tuzemsku i v jiných zemích, by nás měly nabádat k opatrnosti s rezervovanosti. Řekněme si to upřímně, pokud budou digitalizaci garantovat antidemokratičtí a prototalitní piráti, bylo by snad lépe ji svěřit rovnou expertům z Číny.

Jak jsem stavěl boudičku pro ledničku

O problémech s ledničkou v naší "EU éře" jsem tu již psal. Nyní popisuji, jak jsem je vyřešil.

Teplota

Problém "EUrochladniček" spočívá v tom, že mají, patrně z nějakých "ekodůvodů", omezenu dolní teplotu okolí. Patrně je tam nějaká shitkapalina, nahrazující funkční, leč údajně neekologické, freony. Nejvíc "chladuvzdorné" ledničky mají garantovanou funkčnost do 10 stupňů Celsia v místnosti, kde mají fungovat. Není problém sehnat termostat, který při deseti stupních vypne zásuvku, do níž je ta lednička zapojena. Problém spočívá v tom, že deset stupňů je moc vysoká teplota na to, aby se při ní daly uchovávat potraviny.

Řešení

Řešení problému se nabízí vcelku jasné: Umístit ledničku do klimatizovaného boxu, v němž je udržována minimální funkční teplota těch deset stupňů. Vyzkoušel jsem si, pomocí zbytků pěnového polystyrénu po stavebních pracech na chalupě, že skutečně obestavění celého kouta pod schody (lednička u nás prostě vegetí jak Harry Potter) je realizovatelné. Přístup ke dveřím ledničky jsem vyřešil závěsem z netkané textilie, který se dá dát stranou, když se do ní jde.
Onen omezený prostor skutečně vytopí jedna svíčka na takovou teplotu, že udrží ledničku a prostor okolo ní na té správné straně od hranice 10 stupňů i při teplotě 7 - 9 stupňů v celé místnosti.

Problém

Hlavním problémem se ukázaly být naše kočky, které se strašně nadšeně cpaly mezerami mezi schody na ten polystyrén a mé dílo bouraly. Polystyrén je příliš málo "kočkovzdorný" materiál, aby se z něho dalo udělat něco odolnějšího. Navíc zřejmě praskání a další zvuky, které pěnový polystyrén při mechanické námaze vydává, kočky nějak přitahují.
Byl jsem tady nucen nahradit nejvíce trpící partie svého "díla" nábytkovými deskami, které vydrží desítky kilo, takže ani všechny naše kočky (ani s kamarádkami z blízkého okolí) je už prolomit nemohou. Svislé prvky jsem zatím nechal z polystyrénu, protože ty k nějakým destruktivním aktivitám naše kočky nepobízejí.
V současné době ovšem klesla teplota v předsíni, v souvislosti se současným mrazivým počasím, pod 6 stupňů, takže jsem mohl vytápění ledničky utnout a obnovím je, až přijde obleva.

Perspektiva

Použitý termostat má dva výstupy, jeden se při poklesu pod nastavenou teplotu vypne, druhý zapne. Plánuji další zásuvku připojit na onen druhý výstup z termostatu s tím, že jakmile teplota poklesne pod 10 stupňů, vypne se sice lednička, ale zapne se nějaké topítko, které prostor vytopí na její pracovní teplotu a termostat ji spustí. Předpokládám, že je v tak velkém prostoru určitá tepelná setrvačnost, takže nedojde k prudkému přepínání termostatu mezi dvěma zásuvkami v důsledku zpětné vazby. Pokud by došlo, musely by být použity termostaty dva, nastavené na trochu odlišnou teplotu.
Teoreticky by měla k topení stačit stará lampička s 15 W nebo 25 W žárovkou (ještě mám nějaké nakřečkované z doby před jejich zákazem). I z hlediska bezpečnosti je to lepší než vytápění svíčkou.

Takže jsme si s idiotstvím EU opět, zlatýma českýma ručičkama, poradili. Je to ovšem činnost kontraproduktivní, protože systémové řešení by představoval odchod z EU, který by nám mj. umožnil dostat na trh plnohodnotné výrobky i v oboru chladniček. O reformě EU na něco, co neprodukuje podobné nesmysly, neuvažuji, respektive ji beru jako něco naprosto nereálného.

Termiky na Šumavě

V extrémně suchých a horkých letech, která, doufejme, skončila předloni na přelomu března a dubna, bylo suchem týráno velmi úrodné území, představující pás od hranic Moravy s Rakouskem zhruba po úroveň Brna. Severněji od Brna, i v tom Rakousku prostě viditelně pršelo víc.

Pochopitelně, blekotání ekologů se neslo v duchu katastrofického "globálního oteplování", samozřejmě "antropogenního". Pokud se však člověk podíval na snímky z meteoradaru, tak viděl velice jasně, jak z Bavorska přichází dešťová fronta a ta se na našich hranicích rozdrobí či rozpadne na dvě, oddělené mezerou. K tomuto jevu nedocházelo jen v případě opravdu dlouhodobých dešťů, které byly v té době vzácností.
Co se tam dělo? Bylo to jednoduché: Ekology zdevastovaná Šumava, zbavená prakticky zcela původního lesa, se za horkých dnů rozpalovala na dříve nevídané teploty. Ty ohřívaly vzduch a způsobily jeho vzestupné proudy, termiky. Tyto termiky se střetly s dešťovou frontou a jednak svým prouděním tuto frontu narušily, jednak vynesly do větších výšek masy horkého a suchého vzduchu, který do sebe dokázal nabrat již padající dešťové kapénky a převést je do formy vodní páry. Změnou teploty tak masy vzduchu přestaly být kriticky nasyceny vodou a přestalo z nich pršet. Pršelo potom jen z mraků, které severně nebo jižně ekology vyholenou Šumavu minuly. Za samotnou Šumavou zůstával "dešťový stín", který postihoval krajinu v něm ležící suchem. Po vychladnutí vzduchu pak došlo alespoň k částečnému obnovení srážek, ale tento jev nastával až někde na Slovensku.
Druhou takovou pohromou, kterou uvedené termiky způsobovaly, je zvedání obrovských mračen kůrovce. Kůrovec sice moc dobře nelétá, ale pokud je vzduchem pasivně vynesen do velkých výšek, může se dostat i na vzdálenost stovek km, aniž by ho tak dlouhý let zabil. Ostatně, přesně takto se dostával a dostává hmyz na ostrovy, které se sterilní vynořily z vln oceánu v důsledku tektoniky nebo sopečné činnosti. Kůrovec pak padal k zemi v podstatě jako kobylky a při masívním napadení lesa, na který spadl, vytvořil obtížně řešitelnou kalamitu.
Mraky kůrovce byly bezpečně identifikovány na západ od Šumavy ve výškách, kam tento brouk normálně nevyletí, mj. pomocí motorových rogal.

Obě tyto katastrofy tedy má na svědomí především ekologickými aktivisty prosazená "bezzásahovost" na Šumavě a následné katastrofální uhynutí lesa. Faktem je, že za všechny tyto škody by měl být ekologickým organizacím i aktivistům vystaven účet, a pěkně mastný.

Pomohlo by LGBTQ+ komunitě referendum?

Strany klerofašistů (ODS, TOP, KDU-ČSL, STAN) zamítly návrh na možnost adoptování dětí stejnopohlavními páry a uznání takové adopce, provedené v cizině.

Důvod?

Důvod je naprosto jasný: pro klerofašistu, vymozkovaného křesťanskou morálkou (tedy morálkou primitivů, kteří byli už ve své době zaostalí oproti prakticky všem svým sousedům), je homosexualita hřích a její provozovatele je nutné trestat. Sice už tento póvl nemůže homosexuály upalovat, ani zavírat na dlouhá léta do vězení, ale pořád se snaží jim nějak škodit. A pořád ještě se mu daří držet "zvrácence" v kategorii podřadných občanů.
Vůdcové jakýchkoli totalitních společností, potřebující "kanonenfutter" (a jeho ekvivalenty v dobách, kdy kanony ještě neexistovaly), vždy pronásledovali homosexualitu v domnění, že tím zvýší porodnost, a tedy i produkci onoho kanonenfutteru. Je to velmi obecný jev, který se netýká jen starého světa, ale i předkolumbovských indiánských států.
Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl, nikdy a nikde to nefungovalo, ani v primitivním a násilnickém Izraeli, od něhož to převzali křesťané.

Podpora

Opravdu nevím, proč většina mluvčích za LGBTQ+ komunitu podporovala a asi stále podporuje "progresivistické" strany, u nás zastoupené hlavně TOPkou. Muselo jim být přece jasné, že politici těchto stran, vymozkovaní křesťanstvím, jim budou vždy překážet a škodit, bez ohledu na podporu pro praxi bezvýznamných aktivit typu "Pride". A, řekněme si to upřímně, pokud to byli progresivisté, co jim nakukali uspořádání "dětského odpoledne" na poslední Prague Pride, které právem pohoršilo spoustu lidí, zejména rodičů menších dětí, tak jim jednoznačně (a patrně zcela cílevědomě) uškodili. Sice je pravda, že sexuální orientace je vrozená a v naprosté většině případů i celoživotně neměnná, na druhé straně ale vymývání mozků propagandou, že heterosexuální sex je cosi nepřirozeného, zvráceného či odporného, jak to činí někteří propagátoři homosexualismu (který byl právě proto v Rusku postaven mimo zákon, a IMHO naprosto právem), může nadělat opravdu hodně zlého. Ne, že by se z těch dětí stali homosexuálové, ale může u nich vzniknout problém při hledání partnera opačného pohlaví a mohou v důsledku toho vymývání mozků mít i problémy či poruchy při heterosexuálním styku.
Podporu TOPky ze strany LGBTQ+ komunity prostě nechápu a patrně v tom nejsem sám. Spíše ta podpora presentuje tuto komunitu jako tlupu duševně či morálně méněcenných jedinců, což rozhodně pro ni není dobré.

Koho by měli podporovat

Přestože Okamura se nestaví k této komunitě zcela jednoznačně kladně, podporuje referenda. Dle mého soudu by ve státě, kde jsou skoro 3/4 obyvatel ateisté nebo jiným způsobem nevěřící, a navíc je většina z nich pořádně nakrklá aktivitami pánbíčkářů, dopadlo toto referendum v neprospěch klerofašistů. Těch obtěžujících a škodících aktivit klerofašistů je spousta, od vydávání své pseudomorálky za jedinou správnou (včetně snahy o vymývání mozků u školních dětí) až po církevní "restituce", v nichž dostaly církve vinou výše zmíněných klerofašistických stran i majetek, který nikdy nevlastnily, případně který jim byl právem zabaven už v předchozích reformách (od Josefa II po Masaryka), takže nešlo o nápravu "komunistických krádeží". Řekněme si to upřímně, prohrát tuto kampaň a následné referendum by bylo projevem opravdu nebývalé hlouposti a neschopnosti.
IMHO referendum je jedna z nejperspektivnějších možností, jak zatnout pánbíčkářům tipec.

Opakuji se

1. Adopci dítěte homo partnerem/kou biologického rodiče považuji za naprosto jednoznačně žádoucí. Neměl bych ani problém s adopcí vzdáleněji příbuzných dětí, o něž se jeden z partnerů stará (např. "zděděné" děti zemřelého sourozence).
2. Uznání adopce, provedené v zahraničí podporuji také (a pokud by zde zasáhla EU a respektování takové adopce si vynutila, měla by v tomto punktu mou stoprocentní podporu, byť ji v naprosté většině kauz nepodporuji).
3. Nevidím důvod, proč diskriminovat homo páry při adopci ve vztahu k oběma partnerům cizích dětí, byť bych nelibě nesl, kdyby za homosexualitu adoptujícího páru byly nějaké "plusové body". Maximálně bych toleroval zohlednění, že dva gayové asi budou stěží sexuálně zneužívat holčičku a lesbičky zase chlapečka, tj. že je riziko zneužívání adoptovaného dítěte opačného pohlaví homopáry nižší než riziko zneužívání adoptovaného dítěte u hetero párů.
4. Nemám sebemenší problém s podporou plodnosti homosexuálů (všech "genderů") pomocí možnosti užití "nosnic" pro děti zplozených gay a dostupnosti umělého oplození pro lesbičky.
5. Velice bych podpořil dotažení výzkumu tvorby vajíček a spermií z kožních buněk (na myších úspěšného) na lidi. V rámci tohoto výzkumu z "rezervních" kožních buněk byly vypěstovány pohlavní buňky, a to i opačného pohlaví, kdy na těch myších vzniklo plnohodnotné potomstvo ze samce vypěstovaných vajíček, oplodněných spermiemi (a dokonce i vyprodukovaných z buněk samice) a samice byla s to oplodnit jinou samici, případně buňky, vytvořené samcem. Fungovala i kombinace vajíčka, vyprodukovaného samcem, a spermie, vyprodukované samicí. Mláďata takto vzniklá byla (i jejich potomci) naprosto plnohodnotná a i normálního množení zcela schopná.
6. Již desítky let se ví o možnosti oplodnit enukleované vajíčko dvěma spermiemi (cesta pro gaye) a nebo provést jeho oplození pólovým tělískem (což je buňka, vzniklá při asymetrickém vzniku vajíčka, velikostně +- srovnatelná se spermií - cesta pro lesbičky); uvádí se, že touto cestou může dojít u člověka i k parthenogenesi, tedy že je to přirozený proces, ke kterému vzácně ale reálně dochází.

O uvedených věcech jsem psal opakovaně i dříve a nemám důvod své názory na žádoucnost jejich zavedení měnit.

Opravdu nevidím důvod, proč bychom měli být omezováni pseudomorálkou bezcenných předcivilizačních primitivů, a zejména v situaci, kdy každé dítě zplozené a/nebo porozené původními obyvateli této země představuje jednoznačný demografický přínos. Naopak, tuto pseudomorálku, která nás ohrožuje jako populaci, je nutno odmítnout. Jedou z nejperspektivnejších možností tak učinit je jednoznačně referendum.

Léčba panenskou močí?

Dnes snad něco lehčího, téměř silvestrovského, ale zároveň ukázka toho, že i zdánlivě bizarní pověry mohou mít racionální jádro. Některé chronické afekce se ve středověku, ale snad i dříve a později, léčily lokální aplikací panenské moče (z její perorální aplikace si dělá legraci Terry Pratchett ve svém úplně posledním díle "Pastýřská koruna").

Ztraceno při překladu

Pan I. Asimov měl takto nazvanou celou sérii článků v SF-F magazínu, jimiž upozorňoval na to, jak se význam některých slov a pojmů mění, což následně mění i vyznění nějakého poselství, či obecně známého příměru. Přitom při neznalosti onoho původního významu a kontextu vlastně onomu poselství nerozumíme, nebo ne správně.
Vzpomínám na jeho výklad Kristova podobenství o milosrdném Samaritánovi:
Asimov konstatoval, že obyvatelé Samaří byli Židy z Izraele považováni za cosi méněcenného, asi jako za časů otrokářství a ještě nějaký čas poté na americkém Jihu černoši. A že moderní převod, srozumitelný současníkům, by byl o tom jak se černoch postaral o zbitého a oloupeného bílého plantážníka a ze svých peněz mu zajistil jídlo a ošetřování. A zda tedy ten černoch nebyl onomu plantážníkovi lepším bližním, než jiní bílí plantážníci, kteří ho, zjevně zbitého a nemohoucího, lhostejně míjeli či dokonce překračovali.
Nicméně se obávám, že pokud by takto modernizované podobenství přednesl někde na Jihu nějaký kněz ještě v polovině minulého století, tak by ještě ten den večer před jeho kostelem hořel kříž. Kdyby toto poselství přednesl dnes, asi by hořel celý kostel, zapálený aktivisty BLM.
Ale abychom se vrátili k tomu, co je "ztraceno při překladu" s tou panenskou močí:
Dobu, kdy tato léčba vznikla, velice pěkně charakterizuje první výstup prvního dějiství známé Shakespearovy tragédie, v němž chůva vyčítá Julii, připravující se na oslavu svých patnáctých narozenin, že všechny její kamarádky se již vdaly a mají děti (upozorňuji na to množné číslo), zatímco ona spěje ke staropanenství.
Prostě "panna" v té době byla puberťačka, se kterou mlátily hormony a tekly ven každým uhříkem a, vzhledem k dosud neprobíhající cyklické funkci vaječníků, jak estrogeny tak progesteron rukou společnou a nerozdílnou (a spolu také odcházely močí). Převedeno na naše poměry, tak by to byla žačka asi tak ze sedmé třídy ZŠ.
Zároveň bych si jako typickou chronickou afekci, hodnou takovéto léčby, dovolil představit bércový vřed, vzniklý špatným prokrvením celého spodku nohy od kolena dolů a kůže na této noze zvlášť.

Moč

Moč je zajímavá tekutina, která obsahuje řadu cenných látek. Nejsem sice žádný fanda urinoterapie (na konci vysvětlím i proč), ale faktem je, že jsou tam i látky tělu příznivé. Včetně močoviny, která se dodnes, pochopitelně továrně vyrobená, používá v nejrůznějších kožních mastičkách a krémech do současnosti.
Důležité je, že moč je sterilní (pokud je člověk zdravý), což jde tak daleko, že ji používají jako prostředek k očistě ran i např. některé speciální jednotky (a dovolil jsem si svého času nechat udělat takovouto očistu ran i Conanem). K té sterilitě se dá konstatovat, že moč puberťačky bude s daleko vyšší pravděpodobností sterilní než moč ženy v klimakteriu (v níž budou také ony žádoucí vysoké hladiny ženských pohlavních  hormonů), protože ta puberťačka ještě nestačila riskovat nakažení svého urogenitálu pohlavním stykem a nemá žádnou z chorob, charakterizujících střední a vyšší věk u žen v té (ale, bohužel, dost často i dnešní) době.
Pokud ta panna měla v moči nějaké poševní laktobacily, tak ty se buď v afekci typu bércového vředu neujaly, nebo tam udělaly to samé, co dělají v pochvě, tj. potlačily nežádoucí bakterie a samy neškodily.
Z hlediska působení hormonů, tak jak estrogeny tak i progesteron podporují (alespoň do jisté míry) růst krevních cév. Takže pokud pod tím vředem byla alespoň jakž takž prokrvená tkáň, mohly stimulovat prorůstání cév z ní směrem k povrchu a výživu pokožky, nutnou k uzavření afekce. Nehledě k tomu, že estrogeny, jako typicky anabolické hormony, mohly stimulovat k růstu i kožní buňky.

Celkově

Moč panny tedy obsahovala některé látky, které se (nebo nějaké jejich analogy) používají v podobné situaci dodnes a přitom z toho, co bylo reálně dostupné, byla nejméně riziková.
Pochopitelně, dnes jsme schopni zajistit sterilitu léků bezpečněji než jejich pasírováním přes dívčí ledviny a jsme s to zajistit i daleko vyšší koncentrace účinných a pomocných látek, než jaká se nachází v té moči puberťačky. Takže můžeme podobné afekce léčit efektivněji. V podstatě jsme tedy schopni tu panenskou moč moderními prostředky "hypersubstituovat", tedy poskytnout cosi, co je ještě o něco účinnější. Je to mj. proto, že víme, co děláme.
Navíc jsme schopni, lépe než tehdy, obnovit průtok krve končetinami, protože máme k dispozici i tak razantní prostředky, jakým je implantace umělých cév. A máme i léky na roztahování těch stávajících, účinnější než bylinkové směsi.
Nicméně ještě před nějakými dvěma sty lety nic takového k dispozici nebylo a v podstatě se ani nevědělo, že existují nějaké hormony. Takže skutečně až do doby relativně nedávné tahle léčba jakýsi význam měla a ani v té době se již ustanovující racionální medicína neměla k dispozici účinnější prostředky. A její "boj proti pověrám", obávám se, spíš některé pacienty poškodil.
Dnes bychom tedy urinoterapii (včetně té panenské moče) neprovozovali, respektive není proč ji provozovat, ale v případě ztroskotání na pustém ostrově, nebo pádu do postapokalyptických poměrů (třeba následkem grýn dýlu) ...

Ukázali jsme si tedy, že i něco tak z prvního pohledu iracionálně a pověrčivě vypadajícího, jako je léčba špatně se hojících povrchových kožních afekcí panenskou močí, může při hlubším rozboru získat alespoň podmíněný souhlas pro doby, kdy prostředky současné medicíny nebyly ještě k dispozici. Musíme také připustit, že celé generace bylinkářek a podobných profesí musely pracovat na zjištění toho, že panenská moč je prostě lepší než ženská, mužská nebo dětská. A měli bychom je za tuhle práci spíše obdivovat než zatracovat.

Greta jako Caligulův kůň?

Nabízí se jakási analogie jurodivé Grety a známého případu Caligulova oblíbeného koně, který se stal na samovládcův příkaz senátorem.

Kůň

Opravdu se stalo a je to doloženo i soudobými prameny (jako je Suetonius a jeho "Životopisy dvanácti císařů"), že Caligula za své vlády, mimo jiných extravagancí, nechal udělat (přesný postup si už nepamatuji) svého oblíbeného koně senátorem. Kůň nosil purpurovou čabraku a žral ze zlatého koryta. Snad se mu to i líbilo.
S oblibou uvádím, že tato dějinná epizoda není měřítkem pro sociální postavení koní za Caligulovy vlády (případně za časů Říma obecně), ale že je naopak ukázkou prestiže, jakou v té době měl senát. Zejména to dávám rád k dobru tehdy, když nějaký nekritický islámofil blekotá o významném postavení žen v těch islámských zemích, kde se mohou dostat do parlamentu, nebo dokonce premiérovat. Je to jen ukázka toho, že parlament či vláda, tedy instituce vytvořené po vzoru zemí "nevěřících psů", mají v těchto zemích tak nízkou prestiž a tak bagatelní postavení v mocenské politice, že nevadí, když se v nich objeví nějací "podlidé s vagínou".

Greta

Nevzdělaná a zřejmě duševně omezená dívčina s psychiatrickou diagnózou, jejíž choroba byla záměrně zhoršena jejími rodiči (neznám současný právní stav, ale za socialismu by za to mohli skončit i v kriminále) začala blekotat naprosté nesmysly o stavu životního prostředí (a zejména klimatu). Tyto žvásty jsou výsledkem více její diagnózy než nějakého racionálního myšlení.
Sice žvástá "poslouchejte vědce", ale sama vědu naprosto ignoruje. Ignoruje dokonce i alarmistické a silně problematické výstupy z IPCC. Ty zdaleka nejsou tak radikální jako její žvásty, protože jejich hlasatelé si nemohou dovolit hlásat něco, co by se ještě za jejich života (či alespoň před ukončením jejich odborné a pracovní kariéry) prokazatelně nevyplnilo. I falšování dat a další triky, kterými se snaží zakrýt nesoulad svých předpovědí s realitou, má své hranice. Proto se jejich mekty a blekty vztahují ke konci století nebo ještě vzdálenějšímu časovému horizontu, zatímco Greta vyhrožuje ohnivou apokalypsou již v příštím desetiletí.
Tím ovšem může být zajímavá pro ty, kdo chtějí zlikvidovat naši civilizaci (protože ekologům o nic jiného nejde) co nejrychleji. Dříve, než se ukáže v plném světle lživost a blábolivost toho, co hlásají, a co používají jako záminku pro likvidaci demokracie a technického rozvoje.

Celebrita

Greta se stala celebritou, přijímaly ji hlavy států, i papež, mluvila na kdejakých shromážděních. Všude to vypadalo, že její jurodivé skřeky jsou vítány a je jim téměř nábožně posloucháno.
Pokud se na to podíváme z perspektivy toho koně:
Dívka, jejíž nevábnou charakteristiku osobnostní i vzdělanostní jsem podal výše, mohla být pro tyto politiky pouze jakýmsi šaškem. Asi jako ve známé komedii "Blbec na večeři", v níž si rodina dosti amorálních jedinců zvala na večeři lidi zjevně omezené až hloupé, aby se pobavila jejich blábolením a dělala si z nich legraci (ovšem takovým způsobem, že to ti pozvaní nepochopili). A že ona vystoupení byla jakousi analogií toho, jak ještě začátkem 19. století fungovaly "věže bláznů", kam chodily rodiny za pobavením, asi jako se dnes chodí do ZOO. Mělo to ovšem i určitý humanitární kontext, protože za tu podívanou lidé platili a z těch peněz bylo o ty psychicky nemocné pečováno. Jiné zdroje než charita (a to "vstupné" v podstatě charita byla) tehdy na jejich zajištění prostě nebyly k dispozici.
Může docela dobře být pravda i to, že si ti lidé, co si ji zvali, do jisté míry dělali legraci i z normálních lidí, ve stylu: "My tu budeme jakože nábožně poslouchat té blbce a budeme se bavit tím, jak nám to ovčané budou věřit."
Pochopitelně, je to šašek hlásající apokalypsu, jejíž předpovídání se výše zmíněným celebritám hodí, protože jsou to ony, kdo nenávidí demokracii (je překážkou jejich světovládných ambicí) a snaží se ožebračit řadové občany (aby jim nevyrostla ekonomická konkurence). V tomto ohledu tedy Greta onoho Caligulova oblíbeného koně překonává.

Realita

"Modely" IPCC nedokázaly a nedokáží vysvětlit reálný vývoj klimatu. V poslední době nedokázaly vysvětlit zastavení oteplování na cca deset let po roce 2000. Rovněž nejsou s to vysvětlit současné (od přelomu března a dubna 2020) silné ochlazení. Maximálně soudruzi blábolí, že tam, kde se neměří teploty, se otepluje o tolik víc, že se tím reálně naměřené teploty kompenzují.
Navíc to, co hlásá IPCC, není věda. Není to totiž popperovsky falsifikovatelné (tj. není definováno, jaký výsledek reálných měření by vedl k zavržení hypotézy o antropogenním globálním oteplování). Když se otepluje, je to důkaz antropogenního globálního oteplování. Když se ochlazuje, je to důkaz antropogenního globálního oteplování. Když teploty zůstávají stejné, tak nám antropogenní globální oteplování buší na dveře s tou největší zuřivostí.
To je prostě snůška žvástů, a ne věda.
Skutečně vědecká teorie říká, že léta 2020 - 2050 budou chladná (asi jako současný rok) s tím, že někdy v letech 2030 - 2040 bude ochlazení na teploty nanejvýš na úrovni první poloviny 40. let minulého století, kdy "generál Mráz" pomáhal vyhnat Němce ze SSSR. A, na rozdíl od žvástů IPCC, je popperovsky falsifikovatelná, protože pokud takový průběh teplot nenaměříme, tak je v ní něco špatně.

Je tedy v celku možné, že Greta sehrává podobnou úlohu jako ten Caligulův kůň, o němž jsou někteří historici (ale i znalci "nemocí na hlavu") přesvědčeni, že jeho pán prostě zkoušel, co mu ještě budou ostatní tolerovat a skousnou to ze strachu z jeho autority. Přitom je ale nejspíš zneužívaná ještě víc, než ten kůň, a to v prosazování pavědeckých žvástů, které cíleně ohrožují demokracii i lidstvo jako takové.

Omlouvám se za záměnu dvou římských "vejlupků" císařů a opravil jsem Nerona za správného Caligulu.