Šibenice pod poslaneckými okny?

Už jsem na toto téma něco napsal. Nicméně se staly některé nové věci, které je zapotřebí také okomentovat.

Bydliště

Jakýsi nový level demonstrací proti prasečinám, které se poslanci snaží prosadit, jsou demonstrace cíleně v místě jejich bydliště. Významná část poslanců, ne-li všichni, je nalezitelná přes svoje firmy, protože ty musejí mít uvedeno i místo bydliště jak majitele, tak i některých klíčových funkcionářů. Nebylo tedy nutno "vylupovat sejfy" s poslaneckými adresami, jak se domnívají někteří méně gramotní novináři.
Faktem je, že u zastupitelů na nižší úrovni je naprosto samozřejmé, že lidé, kteří je volí, vědí, kde bydlí. Nevidím sebemenší důvod k tomu, aby poslanci parlamentu byli nějakou výjimkou. Nehledě k tomu, že, z důvodů své nenažranosti, s níž se po zvolení nevzdali různých lukrativních firemních postů (u nichž se povinně zveřejňuje bydliště), jí ani být nemohou.

Poslanec

Je třeba si uvědomit, že poslanec není náš vládce. Poslanec má jednoznačné postavení služebníka občanů, který je sice jimi vybrán a má i určitou autonomii v jednání, ale je placen z jejich peněz a očekává se, že bude jednat v jejich zájmu.
Omlouvám se za trochu drastické srovnání, jehož podstata je ale naprosto identická:
Pokud si pronajmete dámu od krajnice E55, tak také očekáváte, že za vaše peníze bude dělat to, co chcete vy, a ne to, co chce ona. A rozhodně nebudete tolerovat, že si v čase vámi zaplaceném odskočí udělat nějaký další kšeft. Přitom naši poslanci se tváří, že přesně na tyhle věci mají nárok, a také je naprosto běžně, alespoň někteří z nich, dělají. Žádný takový nárok nemají a je třeba jim to stále a intenzívně připomínat. Tím intenzívněji, čím větších prasečin se dopouštějí.
Jiným srovnáním je fakt, že kdyby si nějaký příručí v krámě počínal tak, jako někteří "naši" poslanci, tak už by dávno ležel na dlažbě přede dveřmi toho krámu s otiskem majitelovy podrážky na hýždích. To my, bohužel, s těmito svými zaměstnanci udělat nemůžeme, nicméně o to důrazněji by jim měl být vyslovován nesouhlas s tím, co dělají. Bez ohledu na jejich eventuální pekuniární zájmy, o nichž jsem v souvislosti s pandemickým zákonem již také psal (31. 1. 2022).
Tak mě v souvislosti s tím druhým příkladem napadlo, zda by lepší než šibenice nebyla pěkná velká kašírovaná bota s výrazným vzorem na podrážce.

Moc ve státě

Již návrh ústavy z roku 1848 (to není překlep, opravdu z doby Kroměřížského sněmu, +- v době nástupu 18 letého Franze Josefa I na trůn) obsahoval úvodní ustanovení, že veškerá moc ve státě pochází z lidu, a toto ustanovení máme i v ústavě nynější.
Již v tom roce 1848 bylo toto ustanovení šokézní pro "elity", vzniklé mnohogeneračními příbuzenskými sňatky uvnitř šlechty, a tudíž patřičně zdegenerované.
Ostatně, zdegenerovaný byl i sesazený císař a jeho bratr na tom nebyl o mnoho líp. Taky šly po vídeňském dvoře drby, že Franze Josefa a Maxmiliána si ambiciózní Žofie, švagrová císaře, nechala udělat buď od švédského následníka trůnu nebo Napoleonova syna Orlíka, který žil v internaci na habsburském dvoře (a zplození obou by podle dat narození a úmrtí stihnout mohl, byť u toho Maxmiliána by to bylo dost "na knap").
Faktem je, že oba bratři zcela normální nebyli, ale nebyli to totální degeneráti jako jejich "papírový" otec. Ten Orlík má půvab v tom, že byl po matce Habsburk, takže se u jeho potomků dala očekávat alespoň trochu rodová podoba. Protože o rodových podobách a dalších věcech se v té době (byť to bylo před Mendelem) vědělo, dá se očekávat, že Žofie, pokud měla možnost výběru, dala přednost jemu.
Nicméně i dnešní "elity", byť mají do zdegenerovanosti rakousko-uherské šlechty ještě dost daleko (nicméně alespoň některé rodiny na tom pracují), reagují na představu, že by si lidé, alespoň v klíčových otázkách, vládli sami, reagují s nemenším  zděšením a odporem jako jejich zdegenerovaní předchůdci.

Referendum

Jak jsem zde již opakovaně napsal, jsem příznivcem referenda. Z tohoto důvodu má mou podporu jakákoli strana, která má v programu naplnění ústavy rozumným prováděcím zákonem pro referendum. Opět jsem to již kdysi napsal, nevidím však důvod dělat referendum o jakékoli krávovině.
Na druhé straně chápu referendum jako určitý zásadní akt, který by měl dát program (strategického charakteru a dlouhodobý) vládě a parlamentu, na čem mají pracovat a kterým směrem by se měla země ubírat. Jako druhou důležitou funkci referenda vidím jeho použití jako jakéhosi pomyslného Damoklova meče, který by zabraňoval poslancům při vedení tohoto státu konat ve prospěch cizích mocností a organizací, případně při naplňování vlastních kapes překročit určité limity, které jsou, bohužel, v současné době stabilně a opakovaně překračovány.
Nicméně bych se nebránil ani tomu, aby jakýkoli zákon musel do určité doby projít s kladným výsledkem referendem, jak to mají ve Švýcarsku, jinak buď nevstoupí v platnost nebo automaticky přestane platit. Minimálně by něco takového mohlo fungovat v rámci nějakého přechodného období, než se zastupitelé naučí korektně vládnout (což dnes až na výjimky neumějí, případně nechtějí).

Absence referenda

Tím, že nemáme referendum ve smyslu obecného zákona k jeho vyhlášení, nemají, bohužel, občané prakticky žádnou možnost ovlivnit činnost poslanců a zejména v situaci, kdy tato činnost nabývá amorálních (či dokonce protizákonných) rozměrů.
Faktem je, že významnou část "anticovidových" (ve skutečnosti do těch správných kapes směřujících) opatření "sestřelily" soudy jako nezákonná. Faktem také je, že chystaný pandemický zákon umožňuje omezovat ústavou garantovaná lidská a občanská práva podzákonnými normami a opatřeními (typu různých vyhlášek), je v explicitním rozporu s ústavou, kde se uvádí, že tato práva mohou být omezena pouze v odůvodněných případech a pouze zákonem.
Je tedy pravděpodobné, že pokud PS přehlasuje senát a ještě i případné presidentské veto, tak dojde k jeho napadení u Ústavního soudu. Což se ovšem může táhnout delší dobu s rozsudek, byť by měl být jasný, je, vzhledem k obecně neutěšenému stavu naší justice, dosti nejistý.
Nicméně občané mají zcela jasné právo dát poslancům na vědomí, co si o tomto návrhu myslí. Klidně i s těmi šibenicemi, byť bych, jak jsem uvedl výš, spíš preferoval tu botu.
Je také fakt, a už to proběhlo i internetovými diskusemi, že se naše zdegenerované pseudoelity bojí i toho, že by protesty proti pandemickému zákonu a dalším prasečinám, které na nás soudruzi poslanci (všech možných genderů) chystají, mohly přerůst v nějakou stabilnější platformu, která by se mohla v příštích volbách ucházet o poslanecká místa. Vzhledem k tomu, že se protestů účastní i "chroničtí nevoliči" mohl by počet jejich hlasů převážit i "korespondenční hlasy", pokud se antidemokratickým stranám podaří tento volební podvod (protože o nic jiného nejde) procpat.

Voliči tedy pod okny poslanců protestují naprosto oprávněně a sami poslanci (respektive významná část z nich) mají máslo na hlavě, protože kdyby fašisticky (někteří z nich léta) nesabotovali prováděcí zákon k ústavou definovanému referendu, tak by se diskrepance mezi občany a "zastupiteli" vyřešila velice snadno hlasováním v referendu. A bez emocí.

"Nenásilná" výchova dělá z dětí breiviky i jejich oběti

Opět jsme byli svědky blekotání několika pseudoodborníků, jak je šíleně škodlivé "násilí na dětech", tj. použití tělesných trestů.

Biologie

Člověk je smečková bytost a jeho biologie, včetně činnosti nervové soustavy, je založena na tom, že členové smečky mezi sebou násilně bojují o postavení v hierarchii tlupy (smečky) a na výsledcích těchto bojů je v podstatě založeno její uspořádání a řízení.
Pochopitelně, mláďata jsou v této hierarchii na nejnižších pozicích a poté, co přestanou být v totální péči svých matek (a jejich postavení do určité míry stínuje postavení jejich matky v tlupě), jsou ostatními členy tlupy usazována na patřičné místo ve společenském žebříčku. A je na nich, aby se po něm vlastními silami škrábaly vzhůru.
Přitom existuje, vedle boje o postavení v tlupě, i další skupina násilných činů. které umravňují mládě v souvislosti s tím, aby svými aktivitami neohrožovalo další členy tlupy, případně i sebe. Pravděpodobně tady tohle je ona otázka fyzického trestání i v "tlupách" lidí.
Pokud sáhneme do dětské psychologie a dalších podobných věd, tak je zcela jasné, že dětem, dokonce ještě v mladším školním věku, chybí abstraktní myšlení a schopnost zobecňovat podávané znalosti, byť je průběžně rozvíjí. S tím souvisí i to, že dítě v principu nechápe nějaké složité domlouvání, vysvětlování, co a jak udělalo špatně. To jde téměř zcela mimo ně.
Dítě, které není trestáno, zjistí (čistě vrozenými pochody, se kterými nic nenaděláme, protože jsou vrozené) sice falešně, ale o to pevněji, že se vlastně nalézá na špičce sociální pyramidy rodiny a jejího okolí, a podle toho se chová. Vyrůstá z něj odporný fracek, zvyklý si vynutit kdejaký nesmysl jen z důvodu oné fikce o svém sociálním postavení.
Dítě, které je od začátku vedeno k tomu, že některé věci prostě dělat nesmí, třeba i plácnutím přes zadek, ruku, kterou sahá tam, kam nemá (atd.) je snadněji zařaditelné do společnosti a chová se daleko přijatelněji (toto "šílené dětství" mu ovšem nijak nebrání v tom, aby po dosažení dospělosti začalo putovat v sociální hierarchii nahoru).
"Nenásilná výchova" se podepsala dost fatálně i na životech některých dětských hvězd (spíš na Západě než u nás). Dítě, které se stalo "vůdcem rodinné smečky", protože bylo zdrojem naprosté většiny rodinných příjmů, vyrůstalo prakticky bez usměrňování ze strany jemu ekonomicky podřízených rodičů a následně, v pubertě a dál, z něj vyrostl asociál, kriminálník, případně i narkoman. Dítka s takovým osudem, dnes již dospělá, si čtenář vcelku snadno najde, protože takových tragických postav existuje na periferii západního zábavního byznysu víc.

Tělesné tresty

Pochopitelně, odpůrci fyzických trestů prakticky vždy operují s mezními situacemi, případně i takovými, které s trestáním či výchovou nemají absolutně nic společného. Takže jejich argument proti přiměřeným fyzickým trestům je zpravidla počínání si nějakých psychopatů či sociopatů, často sadistické orientace, jejichž cílem bylo týrání dětí a nikoli jejich výchova. Je to totéž, jako bychom bojovali za zákaz Aspirinu, protože po snědení několika desítek tablet tohoto léku člověk vcelku s vysokou mírou pravděpodobnosti zahyne. Nebo po zákazu jiných léků, pro něž platí to samé. Pro zákaz provazů, protože se na nich tu a tam někdo oběsí. (Další podobné nesmysly nechť si doplní každý sám.)
Pochopitelně, uvedené příklady, kterými tak rádi zakazovači argumentují, jsou naprosto irelevantní vůči fyzickým trestům aplikovaným v přiměřené míře a v souvislosti s proviněním, jehož podstatu je dítě s to pochopit. Tedy právě s tím, jak postupovali naši předkové. Nehledě k tomu, že někdy je fyzické násilí prostě nezbytné. Např. dítě vstoupí do vozovky a rovnou před projíždějící auto a my na něm spácháme "šílení a nepřípustní násilí" tím, že je strhneme zpět na chodník. Správně bychom to dělat neměli a měli je nechat "nenásilně" přejet; právě o něco takového, obávám se, "bojovníkům proti násilí ve výchově" jde.
Dovolím si také upozornit na skutečnost, že pohádky, ty skutečné a ne líbánky LGBTQ+ komunity, jsou násilí, spravedlivého i nespravedlivého, prakticky plné, takže děti, které je poslouchají, čtou, či dívají se na ně, jsou vedeny k akceptování takovýchto činů a dokonce i k rozlišování, zda jsou spravedlivé nebo nespravedlivé. A faktem také je, že děti mají "zadrátováno" rozlišení spravedlivého a nespravedlivého odměňování a trestání už v kojeneckém věku.
Obávám se, že tito zakazovači jsou sami mimo oblast psychického zdraví. Mnozí z nich by měli být zbaveni svéprávnosti, případně drženi v zařízeních k tomuto účelu určených.
Jsem rovněž toho názoru, že úpadek starých zemí EU je mimo jiné způsoben i tím, že z daleko většího procenta mládeže vyrůstají psychosociopati, neschopní dělat cokoli užitečného pro společnost, a společnost je jejich aktivitami jednak rozkládána, jednak ekonomicky vysávána. A "naši" zakazovači se snaží dosáhnout toho, aby takovýto morální rozklad postihl i náš stát.

K tomu Breivikovi a jeho obětem

Breivik sice nebyl odebrán matce jako jiné oběti Barnevernetu, ale jeho rodina byla systematicky touto zločineckou organizací šikanována a zcela jistě nikdy nedostal žádný fyzický trest.
V této souvislosti si dovolím, úplně z jiného soudku, odkázat na pohádku O Nebojsovi od Jana Wericha. Tam hrdina nakonec popadne zlého ducha, posadí ho na rozpálená kamna a udělí mu pár facek. Načež mu duch poděkuje za vysvobození, protože z něho pro malé trestání vyrostl grázl, po smrti odsouzený ke strašení, a ty facky, co mu Nebojsa udělil, chyběly k jeho správné výchově. Obávám se ovšem, že soudruzi z EUrokomise raději zakáží Fimfárum Jana Wericha, jako zakázali Kocoura Mikeše.
Tomu Breivikovi, pochopitelně, chybělo ke správné výchově hezkých pár pořádných výprasků o mracích facek ani nemluvě.
Ovšem, i Breivikovy oběti na tom byly velice podobně. V době, ještě než se sdělovací prostředky vzpamatovaly a začaly standardně lhát, proskočila médii informace, jíž nemám důvod nevěřit, že Breivikem atakovaní mládežníci jeho útok zpočátku považovali za jakousi hru, např. názorné předvádění násilí, které "odporní Židé" provádějí na "ubohých Palestincích". I poté, co si ujasnili, že to žádná hra není, nebyli schopni žádné racionální reakce a v podstatě se nechali postřílet jako figurky na střelnici, aniž by udělali cokoli na svou obranu.
Ať mi nikdo neříká, že na tom ostrově není a nebylo kamení (když je na některých fotkách vidět), kterým by se dalo na útočníka házet, případně že tam nebyly předměty, použitelné jako improvizovaná zbraň. Breivik nebyl zbylými mládežníky atakován ani poté, co mu zjevně došly náboje. Obávám se, že normální lidé by se na něho v ten moment sesypali a zlynčovali ho. A prodloužení jeho věznění, o němž před pár dny proběhly informace ve sdělovacích prostředcích, by bylo bezpředmětné.
Zase, obávám se, že kořeny tohoto nesmyslného až sebevražedného jednání jsou v oné výchově bez tělesných trestů, která vede při konfrontaci s násilím ke stuporu, připomínajícím králíka, k němuž se blíží had. Bez ohledu na to, je-li tím hadem Breivik nebo islamistický terorista.

Takže, bohužel, celá ta výchova bez tělesných testů má jediný výsledek: Ze značné části těch, kdo ji absolvují, vychová buď násilnické psychopaty s nulovou schopností empatie, za to s vysokou mírou bezohlednosti, nebo naopak ustrašené dušičky, neschopné v případě svého tělesného ohrožení racionálního jednání na svou záchranu. Pochopitelně, Brusel potřebuje "nového evropského člověka", který se bude bát, když na něj úředník udělá ošklivý kukuč a potřebuje i psychopatické zabijáky, kteří budou likvidovat ty, co se bát nebudou. Proto tu výchovu "bez násilí" tak fedruje.

Písničkáři a rockeři za lepší (očkované) zítřky, k tomu ještě Anticharta

Fašisté, distribuující vraždící lužovice už nevědí, co dělat. Proti nim se stavějí lékaři, tedy odborníci. Takže nasadili "těžkou váhu": rockery a písničkáře.

Hroucení covid lží

První lží je, že to, co do nás píchají, je vakcína. Není to pravda, vakcína je antigen, nebo soubor antigenů, na živém nebo mrtvém nosiči (někdy i s látkami, zvyšujícími imunitní odpověď na tyto antigeny), nikoli mRNA, což je jakýsi "recept" na výrobu čehosi. Tento "recept" si organismus po aplikaci opravdové vakcíny vytvoří sám a podle svého (a bez rizik spojených s cizí genetickou informací).
Vakcína také zanechává dlouhodobou, případně až doživotní imunitu. Výjimky jsou dány jednak rychlou změnou vlastností původce onemocnění (typicky chřipka, kdy každý rok je vyvolána jiným virem, a mezi ročními variantami je jen malá imunitní podobnost a vakcína vytváří imunitu prakticky jen vůči jedné variantě tohoto viru s minimálním přesahem na jiné), jednak velmi nízkým potenciálem původce nabudit imunitní systém (typicky tetanový toxin, který sám o sobě imunitu vůči sobě vůbec nevytvoří, takže imunita proti němu musí být permanentně posilována vakcínou, obsahující tento toxin upravený tak, aby imunitní odpověď vyvolal; ovšem, to "permanentně" znamená desetileté intervaly). Případně vakcína nepokrývá všechny původce daného onemocnění, typicky očkování proti meningokokovi zabírá jen na jednu variantu této bakterie a stejně tak i očkování proti lidskému papilomaviru (způsobujícím rakovinu děložního čípku) nepokrývá všechny viry z této skupiny, nicméně i tak riziko meningokokové meningitidy i zmíněného nádoru opravdové vakcíny značně snižují.
Vakcinace ex definitio musí zabránit onemocnění a musí i zabránit přenosu původce nákazy v populaci. mRNA preparáty nejsou schopny ani jednoho z toho, tudíž je označení "pseudovakcíny" zcela na místě. Navíc ještě to, že u očkovaných osob dochází zřejmě k častějšímu slabému či bezpříznakovému průběhu infekce, v kombinaci se sociálními benefity očkovaných zcela jednoznačně zvyšuje šíření nákazy v populaci.
Toto jsou učebnicové informace a bylo jen otázkou času, kdy si je lidé začnou vyhledávat (ještě nejsme s totalitou tak daleko, aby bylo možno tyto učebnice hodit pod zámek a vydávat je třeba jen osobám s lékařským diplomem nebo průkazem o studiu na lékařské fakultě, případně prověřeným osobám s povolením od nějaké powaxerské organizace). Lékaři pak zcela jasně zbystřili pozornost v souvislosti se zjevnou impotencí pseudovakcín proti covid, neschopných zajistit imunitu ani na celý půlrok. Ti svědomitější a odborně na výši pak své postoje k těmto preparátům na základě zkušenosti přehodnotili.

Kdo jsou "antiwaxeři"

Jistěže existuje poměrně málo početná skupina lidí, kteří jsou z nejrůznějších důvodů (mj. i náboženských) proti jakékoli vakcinaci. S těmito lidmi se prostě nedá nic dělat, než je nějak postihovat tam, kde způsobí nějakou prokazatelnou škodu.
Problém je, že odpůrci očkování proti covid se rekrutují především z lidí, kteří jsou nadprůměrně zdravotnicky informovaní. Nedělá jim nejmenší problém skutečné očkování skutečnými vakcínami, odpovídajícími výše uvedené definici. Právě proto, že tuto definici znají, jim ale dělá problémy očkování pseudovakcínami této definici neodpovídajícími, jejichž účinnost je více než sporná.
Problémem také je, že neočkování pseudovakcínami, které ani nebrání vzniku onemocnění, ani šíření nákazy v populaci, nemá ani sebeméně srovnatelný dopad s neočkováním třeba proti záškrtu nebo dětské obrně. Toto očkování je naprosto zbytečný pseudomedicínský zákrok, jehož pozitivní dopad je nulový nebo nule se limitně blížící.
Mezi odpůrci očkování proto najdeme lékaře a další zdravotnické pracovníky, studenty lékařských fakult, vědce imunology a z dalších laboratorních oborů. Jsou to tedy lidé vysoce odborně kompetentní, velice dobře až nadprůměrně znalí jak problematiky tak i cest, jak se dostat ke skutečným odborným informacím.

Kdo jsou "prowaxeři"

Pokud jsou mezi zastánci pseudovakcinace nějací odborníci, třebas i s diplomem z medicíny, velice často se na ně profláklo, že mají nadstandardní ekonomické vztahy s výrobci, případně distributory pseudovakcín. A, obávám se, že u většiny těch zbylých tyto vztahy dosud nebyly rozklíčovány.
Jinak zde najdeme různé umělce, filosofy, uměnovědce, a studenty odpovídajících oborů. Z politiků naprosto jednoznačně mezi nimi převažují zastánci fašistických či jiných antidemokratických ideologií, kteří covid chápou jako pomocníka jednak v boji proti demokracii, jednak jako (viz různá nesmyslná restriktivní opatření) osobám samostatně výdělečně činným, o něž se právě demokratické politické zřízení nejvíce opírá.
Nicméně i tento tábor není takto kompletní, protože řada umělců buď od samého počátku zastává antiwaxerské postoje, případně se k tomuto prozření propracovala rozumovou analýzou opatření, která prowaxeři provádějí, případně vyhodnocením zjevné impotence pseudovakcín.
Poslední linie zastánců pseudovakcín, hlásání, že "zdravému člověku to neuškodí", už zcela jasně ukazuje, že tito lidé nejsou s to najít sebeméně racionální argumentaci pro podporu tohoto pseudomedicínského zákroku.

Další level, i s tou Antichartou

Pochopitelně, firmám, vyrábějícím pseudovakcíny, jde o každou píchnutou dávku, protože z ní mají peníze. O to samé jde i distribučním firmám, protože jim ve skladech leží peníze ve formě ampulí s pseudovakcínami a oni je potřebují napíchat do lidí, aby se z ampulí staly peníze. Proto se snaží co nejvíce oddalovat okamžik zhroucení, kdy už se z těch pseudovakcín stane totálně neprodejné zboží, které bude nutno po projití exspirační doby odborně zlikvidovat jako nebezpečný odpad.
Jejich nejnovějším počinem je mobilizace hudebníků. Zapojil se (údajně) známý kanadsko-americký rockový muzikant Neil Young přidala se i pisničkáčka Joni Mitchell a další zpěváci. Opravdu přehlídka odborníků s tisíci články ve vědeckých časopisech s vysokým impact faktorem :-)
Je mi velice líto, tito lidé mají naprosto nulovou odbornou kompetenci a neexistuje nejmenší důvod, proč by měli právě oni, a ne skuteční a nezainteresovaní odborníci, rozhodovat o tom, zda se bude očkovat nebo ne (a čím).
Zcela jistě, spousta lidí se dala očkovat jen, aby měla pokoj. Aby proti nim nebyly zavedeny nějaké sankce v profesním nebo občanském životě. A mnozí z nich si dovolují otevírat ústa na lidi, kteří z těch samých důvodů podepsali Antichartu.
Přitom je to naprosto to samé: O Chartě se nediskutovalo, její text jsme ani nesměli znát. Současní soudruzi odmítají diskusi o pseudovakcínách, brání veřejnosti, aby se seznámila s relevantními vědeckými pracemi (či s jejich výtahy v jazyce srozumitelném laikům), které zpochybňují jimi hlásané bezcenné lži. Dokonce cenzurují (nebo se o to snaží) i citace ze zcela standardních vysokoškolských učebnic. Tito, lidé jsou naprosto identičtí s těmi, kdo řídili boj proti Chartě, minimálně z hlediska zastávaného hodnotového systému a politické orientace.
A pokud se týká desinformací: Kdopak to byl, kdo tvrdil:

• Jedna dávka a bude tečka za epidemií
• Určitě bude stačit druhá dávka
• Musíme to posílit třetí dávkou (zatímco se profláklo, že se má očkovat každého půl roku do nekonečna)

Ano, byli to prowaxeři s vazbou na stát a výrobce, případně distributory pseudovakcín. Je mi líto, známé "desinformační" weby, jako Sputnik či Aeronet mohou leda blednout závistí, protože takové lži jako tito prowaxeři nikdy za svou historii nevytvořily.

Zastánci povinného pseudoočkování neúčinnými sajrajty začínají v zoufalství nad tím, jak klesá virulence covidu a narůstá nespokojenost s naprosto zbytečnými opatřeními, údajně proti němu, dělat naprosté ptákoviny. Jejich zaangažování naprosto a zjevně zcela nekompetentních umělců (či pseudoumělců) je toho jasným důkazem.

Jeden nedoceněný aspekt defenestrace

Defenestrace je akt vyhození někoho, zpravidla zástupce nepřátelské politické strany, z okna. Je dobré si ale uvědomit, že nešlo jen pokus oběť defenestrace fyzicky zlikvidovat pádem z okna.

Malá rekapitulace alespoň těch pražských

30. července 1419 byla provedena první pražská defenestrace. Ta je zajímavá tím, že pravděpodobně nepřímo způsobila zvěstí o ní smrt krále Václava IV a odstartovala husitské války.
24. září 1483 proběhla druhá pražská defenestrace. Příslušníci strany podobojí vyházeli z radnic všech tří pražských měst konšely. Část defenestrovaných přežila, část byla zabita ještě před vyhozením z oken. Tato akce do značné míry prodloužila dvojvěří v Českém království, protože král Vladislav Jagelonský, snažící se návrat k poměrům před husitskými válkami, musel ustoupit tlaku lidu. Tato defenestrace je nejméně známá a není s ní spojen nějaký zásadní historický přelom. Naopak, podle mínění řady historiků takovému přelomu zabránila.
23. května 1618 byli z oken kanceláře na Pražském hradě vyhozeni královští místodržící a s nimi jeden písař. Na rozdíl od předchozí defenestrace se jednak obešla bez obětí na životech, jednak znamenala v podstatě počátek stavovského povstání v Čechách, a tím i start třicetileté války.
První a třetí pražská defenestrace jsou natolik významné, že ta druhá bývá opomíjena a některé zdroje tu třetí označují za druhou.

Proč z okna?

Ponechme stranou příčiny, které k onomu defenestračnímu aktu vedly. Ty najdeme v mnoha historických rozborech, učebnicích dějepisu atd. Ve stručnosti je nalezneme i na Wikipedii a jiných podobných zdrojích.
Zaměřme se na to, proč se vyhazovalo z oken.
Dovoluji si upozornit, že zatímco dnes je vyhazování smetí a vylévání tekutého odpadu z oken považováno za hluboce nekulturní a vyhražené pouze živlům, neschopným života v civilizované společnosti, v dobách, kdy tato defenestrace proběhly, bylo naopak takovéto zacházení s odpady (ale i např. s obsahem "nočních váz") normou. Města situaci řešila zaměstnáním počišťovačů, kteří zpravidla rovněž odklízeli zdechlá zvířata a někdy likvidovali i toulavé psy. Ve větších městech sloužívali někdy i jako pomocníci kata při popravách.
Jednotlivé domy sice zpravidla měly své "kadibudky", či alespoň hnojiště (a některé i "prevéty", na to hnojiště za domem ústící), ale rozhodně se nikdo neobtěžoval tam vynést a vylít třeba onu "noční vázu". Zákoutí, úzké uličky mezi domy, v podstatě zřizované pro odtok dešťové vody, sloužily jako veřejné záchody. Dlažba, pokud existovala, byla prakticky trvale pokryta vrstvou odpadků, promíšených směsí moče a stolice, v některých lokalitách nejen lidské, ale i zvířecí. Čímž jsme si současně ujasnili, proč řemeslo ševcovské, a zejména se specializací na opravy bot, nepatřilo mezi prestižní.
Jinými slovy, vyhození z okna deklasovalo oběť na úroveň odpadu, případně onoho obsahu nočníku, takže nešlo jen o ten pád z výšky samotný. Dovolím si v této souvislosti připomenout film "Nekonečný příběh", v jehož úvodních scénách parta výrostků v rámci šikany zažene hlavního hrdinu do kontejneru na odpadky - tohle by tak zhruba odpovídalo tomu středověkému či raně novověkému vyhození z okna.
Ostatně, oběti třetí pražské defenestrace přežily pravděpodobně právě díky tomu, že pod okny královské kanceláře byla desítky (či stovky) let vršená hora odpadků, která zbrzdila jejich pád. Své udělal i svah od Hradu dolů, který převedl část energie dopadu na rotační, takže se pánové dokulili až na jeho dolní okraj.

Takže defenestrace nebyla jen fyzická likvidace pádem z výšky (případně doražením v blízkosti místa dopadu očekávajícími spoluaktéry), ale představovala jakýsi výraz pohrdání nad těmi, kterým bylo takto učiněno, či jejich zneuctění.

Budeme si nosit domů jídlo v novinách?

Přiznám se, že tato představa není zcela chutná, nicméně se zakládá na historické realitě. Problém je, že něco, co dávno odnesla historie, nám nyní začíná být vnucováno. A jak jinak, než pod praporem zelených ekologických zítřků, vábivě na nás mávajících modrým praporem s hvězdičkami.

Historická reminiscence

Coby dítko školou povinné jsem musel dvakrát shlédnout divadelní jednoaktovku, znázorňující historický dialog V. I. Lenina s spisovatele H. G. Wellse, který se jako první z evropských intelektuálů odvážil jet do SSSR a tam se dostal i k tomu Leninovi. Ta hra více-méně replikuje reálný dialog, který mezi oběma muži probíhal, na základě vzpomínek H. G. Wellse, protože mi není známo, že by se zachoval nějaký záznam tohoto rozhovoru na sovětské straně.
Ponechme stranou toto dílko jako celek, které bylo využíváno jako socialistická agitka, protože děti věděli, že na slova V. I. Lenina opravdu došlo, zatímco spisovatelova skepse nebyla oprávněná. Nedocházelo jim, že ony úspěchy byly dosaženy za strašlivou cenu silami, pro které lidský život znamená asi tolik, co pro topiče v uhelné elektrárně jedna briketa. Nedocházelo jim ani to, že pokud by se Rusko stalo demokratickým státem, mohly ty úspěchy být stejné, nebo ještě větší.
Zůstaňme tady u toho dialogu, v němž H. G. Wells říká Leninovi, jak viděl dělníky nést si domů přidělené jídlo zabalené v novinách. Pochopitelně, Lenin Wellsovi vysvětluje, že je to jen dočasný jev, vyvolaný aktuální tíživou ekonomickou situací. Dovolil bych si k tomu dodat, že bolševici zvítězili mj. i proto, že měli lidem alespoň do těch novin co kydnout, zatímco za cara i za Kerenského nemuseli ti dělníci dostat nic (první bouře, které vedly ke svržení cara, byly proto, že nebyl ani holý chleba).

Dnešek

Bruselští soudruzi, ponoukaní zelenými, nám postupně zakazují plasty na jedno použití. Dnes došlo na kelímky na polévku ve veřejné stravovně, další opatření budou následovat. Protože nádobí pro opakované použití má své mouchy a zcela jistě zvyšuje riziko přenosu kdejaké infekce, dostalo se nám "dobrodiní" jakéhosi papíru.
Dříve nebo později budou nahrazeny i tácky, na které se dává hlavní jídlo (polévkové kelímky se používají i na salát a kompot - apod.). Něco budou soudruzi muset vymyslet i s příbory. Už jsem viděl i pěkné dřevěné, bohužel, mnohonásobně dražší než klasické plastové.
A to vše proto, že plasty údajně šíleně škodí, byť se to nedaří prokázat (samotný výskyt mikroplastových částic tu či onde, bez známek narušení zdraví či stavu životního prostředí takovým důkazem zcela jistě není).
Druhou věcí je, že místa, kde se opakovaně vydávají plastové nádobí, příbory apod. a chodí tam opakovaně ti samí lidé, jsou naprosto ideální pro sběr použitého jídelního náčiní. Nikdy nikdo neudělal ani ten sebemenší pokus, aby lidem umožnil někam vhodit náčiní z předešlého dne, což by nejspíš zajistilo vysokou návratnost.
Pochopitelně, návratnost by zcela jistě nebyla stoprocentní, sám použité jídelní misky využívám jako nádobky pod květináče, misky na množení rostlin, klíčení semen apod. a zrovna tento týden jsem jich šest, i s plastovými víčky, přeměnil na "stanice", obsahující toxické granule pro myši. Misky na jídlo pak dočasně ještě slouží buď rovněž pro různé zahradnické destinace, nebo jako misky na krmné granule pro naše číče. Pokud jsou takto používané nádobky moc "omazlené", nebo na ně někdo šlápl, končí ve velkém plastovém pytli, který se po naplnění hodí celý do příslušného sběrného kontejneru. Konec konců, na jeho provoz přispívám dost.

Papír?

Pochopitelně, je to papír a není to papír. Musí to vydržet horkou, původně vařící, polévku na desítky minut až hodiny.
Já ještě pamatuji klasické papírové kelímky na limonádu, na nichž byla výzva "Po použití zničte", která měla zabránit tomu, aby nějaký podnikavec ty kelímky nevybral z košů na odpadky a znovu použil. Vybavuje se mi vzpomínka, jak jsem je svými mléčnými řezáky ohlodával jak veverka, takže skutečně nebyly znovu použitelné. Co do materiálu to byla nějaká lepenka, nasáknutá parafínem nebo něčím podobným (takže to bylo zcela jistě i zdravotně neškodné).
Faktem je, že tyhle klasické papírové kelímky se nedaly používat dlouho. Po nějaké době, snad nějakými mikrotrhlinami v tom parafínu, papír nasákl vodou, zplihl a povolily spoje. Ten mezi dnem a boky a šev, která činil z boků jeden celek. Stačilo je používat pár dnů jako vázičku, nebo do nich pokusit zasadit kytku jako do květináče.
Ty nové kelímky budou asi muset mít podstatně větší výdrž, schválně do nich zkusím na jaře něco zasázet a uvidíme.
Bojím se ovšem jedné věci, že to, čím jsou impregnovány, je v podstatě něco jako plast, byť se tomu tak třeba neříká (a je na to třeba i nějaká norma, podle které tomuto pojmu nevyhovují). Nicméně pokud bereme plast v širším slova smyslu, jako něco uměle připraveného, co je původně tekuté (aby to nasáklo do toho papíru) a pak to nějakou chemickou či fyzikálně chemickou reakcí ztuhne, pak to asi takové definici odpovídat bude.
Je jistě otázka, jaké jsou tam další pomocné látky, a co všechno dělají s lidským zdravím. A zda to, že je považujeme za neškodné, nebo potenciálně neškodné, je založeno na reálných experimentech, nebo na tom, že žádné výsledky podobných experimentů pouze nejsou k dispozici.

Škodlivost plastu

Faktem je, že se při zvětrávání plastů oddělují nepatrné částečky, v některých případech jen málonásobek velikosti molekuly původního polymeru. Tyto částečky lze najít mnohde v přírodě, od vrcholových partií hor až po mořské dno. Mohou se dostat i do buněčné cytoplasmy všech možných organismů včetně člověka.
Druhým faktem ovšem je, že jsem nikdy neviděl studii, která by dávala výskyt těchto částeček v těle s nějakým chorobným (nebo jinak nežádoucím) stavem. Neviděl jsem ani studii, která by popisovala nějaký mechanismus negativního účinku těchto částic na organismus, v němž se nacházejí.
Naopak, před relativně nedávnou dobou, asi tak v posledním roce, se objevila studie, která se zabývala výzkumem "plastových ostrovů", nacházejících se tu a tam ve světovém oceánu. Opět jednoho ze šílených strašáků našich ekologů. Uvedená studie zjistila, že starší z těchto útvarů jsou plné života, hlavně, pochopitelně, vodních organismů. Ty zde vytvářejí speciální ekologickou niku, která zřejmě spěje k nějaké formě ekologické rovnováhy. A byly tam nalezeny i organismy, které se normálně na širém moři nevyskytují, ale nalezneme je výlučně v blízkosti břehů. Což přinejmenším posunulo naše poznání o těchto druzích, protože se dříve ani nepředpokládalo, že se někam na širé moře dostanou, zatímco teď se ukázalo, že ano. Takže tyto útvary přispěly k našemu poznání o migraci mořských organismů srovnatelně s přírodními útvary, jako jsou čerstvě vzniklé ostrovy, např. v důsledku sopečné činnosti. Ukázaly také že tyto plasty jsou více-méně kompatibilní s mořským životem.
Navíc existují organismy, které dokáží plasty odbourávat a využívat je jako zdroj energie, případně stavebního materiálu.

Plastová krize?

Obávám se převelice, že ona "šílená škodlivost" plastu je zcela smyšlená. Slouží jen k rozdmýchávání ekologické hysterie a oblbování lidí, kteří nesledují vývoj vědeckých poznatků a nechávají si vnutit "jediný správný" názor zelených ideologických brožurek, které, podobně jako před desetiletími ty brožurky rudé z podobných politických školení, vedle vědy ani neležely.
Dokonce bych si dovolil konstatovat, že ony rudé brožurky byly realitě blíž alespoň v tom smyslu, že ideologie v nich uložená více-méně stimulovala vědeckotechnický rozvoj. Díky ní máma jaderné elektrárny (byť ty první byly výrobnami zbrojního plutonia, jejichž odpadní teplo se nepouštělo "Pánubohu do oken", jak to dělali Američané, ale použilo se k výrobě elektřiny). Dostala nás také do vesmíru a naše robotické sondy k planetám.
Troufám si tvrdit, že kdyby USA neprohrály se SSSR závod o první družici a prvního kosmonauta (byť v něm SSSR podváděl - první kosmonauti nesplňovali kritéria úspěšného letu, protože Vostoky nebyly konstruovány na měkké přistání a kosmonaut se musel před dopadem katapultovat a dosednout na Zem sólo na vlastním padáku; Voschody, které už uměly přistát i s kosmonautem, přišly později než američtí kosmonauté, jejichž Mercury přistávaly měkce už při přípravných letech se zvířaty), tak by nedošlo k onomu vypětí, které dostalo Američany na konci 60. let na Měsíc.
Abych se vrátil k té platové krizi: Je to zcela jednoznačně buď úplně vymyšlený, nebo alespoň nestvůrně nafouknutý pseudoproblém, jehož jediným dopadem je zpomalení technologického vývoje lidstva a nabourání jeho ekonomiky.
Faktem je, že jsou státy, které na tyto pseudoproblémy (vč. antropogenního globálního oteplování) kálejí z vysoka a jdou technologicky i ekonomicky vzhůru. A může se snadno stát, že na povrchu Marsu, či některé z planetek, nestane prvně noha kosmonauta či astronauta z demokratického státu, ale bude tam stát zástupce nějakého totalitního, či alespoň ne zcela demokratického režimu, které si nenechají řídit ekonomiku a technický rozvoj od ekologických vymatlanců. A je otázka, zda demokratické státy (či to, co z nich po covidu a grýn dýlu zbude) se dokáží vzepnout k výkonu tak, jak to dokázali Američané v těch šedesátých letech minulého století a zvládnou nějaký projekt ještě prestižnější. Nicméně se obávám, že nikoli.
Patrně jedinou pozitivní informací v této souvislosti je, že existuje islámská fatwa, zakazující věřícím muslimům letět do vesmíru (a hlavně jiným planetám sluneční soustavy), protože pokud by tam zemřeli, nemohla by se jejich duše dostat do ráje. Takže tím prvním člověkem na Marsu patrně nebude nějaký zástupce islámské despocie, ale nejspíš Číňan nebo Rus, pokud ne Ind.

Jídlo v papíru si domů začínáme nosit na základě befélu přemoudré EU, inspirované zelenými zvratky. Můžeme jen doufat, že ten chemicky opracovaný papír, impregnovaný různými sajrajty, bude méně toxický, než písmena a obrázky na novinovém papíře, tištěné z olověných (resp. liteřinových) štočků. Nicméně jakási reminiscence na to porevoluční, a patřičně zbídačené, Rusko to je.

Dvě drobnosti v souvislosti s "pandemií"

Nyní uvádím dvě drobné věci, které by IMHO byly každá sama málo na jeden post.

Šibenice před parlamentem

Šibenice na demonstraci

Soudruzi, zejména ze STAN a TOP, se mohou zfanfrnět z toho, že demonstranti proti fašistickému pandemickému zákonu (pasírovaném parlamentem v době, kdy civilizované státy vesměs s pandemií oficiálně končí), měli symbolickou šibenici s jasným označením "pro vlastizrádce".

Potrefená husa?

Chápou poslanci těchto stran (případně dalších, také si stěžujících) sami sebe jako vlastizrádce? Protože jedině v tomto případě by se mohli domnívat, že je tento popravní nástroj určený pro ně. Jinak by se ona symbolika měla s nimi zcela míjet. Pouze pokud oni sami plánují něco jako vlastizradu, mají právo se domnívat, že je tento nástroj určený pro ně. Pak ovšem je pro ně určený právem, je mi velice líto.

Ještě jeden aspekt

Asi rok dva před začátkem covidu byla na Václaváku velká demonstrace probruselských soudruhů a soudružek, tedy sympatizantů TOP, STAN a dalších podobných stran (vesměs nyní vládních), na níž byla veřejně na šibenici oběšena figura Brouka Pytlíka, coby symbolu českého národa.
Je tedy dobré vědět, že se tito lidé za Čechy sami nepovažují, takže by nám nemělo dělat problém je vykopat za hranice, jak jsme to udělali po druhé světové válce s podobnou nečeskou lůzou. Na druhé straně je jasné, že tato lůza, či spíše její političtí vůdcové, nechce svým oponentům povolit to, čeho se ona sama proti nim dopouští. Takže opět není důvod tyhle lidi sebeméně šetřit.

Ekonomický aspekt pandemického zákona

SMS teror

Pandemický zákon mj. počítá s tím, že by v jakési obskurní pandemii mohly hygienické stanice šíbovat s lidmi jako s loutkami, bez jakékoli možnosti odvolání se k soudu. Fašisté, kteří tento  antidemokratický "zákon" navrhují, se chtějí soudům vyhnout, protože soudy zatím právní exkrementy této odporné lůzy vždy poslaly do kopru.
Nicméně je zde ještě jeden aspekt, a tím jsou ony SMS. Z principu věci (samotná technologie) není zaručeno ani doručení SMS, ani možnost dokázat, zda ta byla nebo nebyla doručena. Podle expertů (kterým při svých zkušenostech s posíláním a přijímáním SMS nemám důvod nevěřit) přibližně pět procent SMS kdesi v telefonní síti zmizí beze stopy a k adresátovi nedorazí.
Přitom mají být za nereagování SMS (která nemusí být doručena) pokuty 1 milion pro fyzickou a 3 miliony pro právnickou osobu.

Jednoduché počty

Pokud hygienici rozešlou milion SMS (a to jich spíš rozešlou daleko víc), pět procent z toho je 50000. Pokud toto číslo násobíme milionem (výška pokuty pro fyzické osoby), dostaneme se na padesát miliard korun. Se zastoupením právnických osob mezi adresáty se toto číslo bude dále zvyšovat, takže když budou fyzické a právnické osoby půl na půl, bude to sto miliard korun.
To už jsou pěkné peníze, ne?
Já pamatuji ze svých dětských let jednoho velice šikovného pána v důchodu, kterého jednou přepadli a ubili k smrti pro padesátikorunu. Dnes by to byla asi tak pětistovka, ale i tak, co je proti tomu padesát či sto miliard, ne?

Předpoklad

Aniž bych chtěl kohokoli osočovat, jsem hluboce přesvědčen o tom, že ty vybrané peníze by se zcela jistě na nějakém státním účtu moc dlouho netetelily. Bylo by jim pomoženo, aby se dostaly do pěkné, vyhřáté peněženky, protože krabice od vína dnes používají jen osoby ducha mdlého.
Nicméně jsem hluboce přesvědčen, že významná část bojovníků za navrhovanou podobu pandemického zákona se už třepe na to, jak jejich konta budou narůstat. Případně se na to třepou jejich loutkovodiči. Ti zbylí, co jsou pro, jsou jen "užiteční idioti", kteří z toho budou mít exkrement, tedy vyjma nenávisti a pohrdání ze strany normálních lidí.
A o opaku mě nepřesvědčí ani to, pokud budou všichni poslanci stát na hlavě a sborově recitovat, že toto mé podezření je liché.

Takže to byly ony dvě spolu související věci, které se týkají onoho, pandemického zákona, navrhovaného a protlačovaného fašistickou částí poslanecké sněmovny.

Dva chlapečci, o holčičce nemluvě

Nejedná se o žádnou dětskou typologii, nebo dokonce child porn. Ta dítka jsou na fotografiích, nebo fotorealistických malůvkách a vartují u silnice. Mají působit na motoristy. Dělají to však lautr odlišně, a v tom vidím problém, respektive spíš jeho názorné předvedení.

Holčička, posléze chlapeček

V lokalitě K. mají z jedné strany na začátku obce, ze druhé na místě před jejím středem, radar, sledující rychlost aut. Jeho výstupem byl obrázek hezké oculíkované holčičky, tak z první třídy ZŠ, která držela v rukou lampu, vsazenou do obrázku. Pod lampou byl nápis "Zpomal".
Kdokoli jel přes příslušnou ves, holčička na něj blikala a "zpomalovala" ho. Nikdy se mi nepodařilo jet tak pomalu, aby na mě holčička neblikala. Obávám se, že i kdybych vyměnil koně pod kapotou za hlemýždě, nebylo mi to nic platné. Od příbuzné, která čas od času přes tu obec jezdí na kole, vím, že bliká i na cyklisty. Dokonce i když jedou s malým dítětem na dětském kole, co noha nohu mine.
Holčička opršela tak, že již prakticky nebyla viditelná. Nahradil ji chlapeček, který ovšem dělá naprosto to samé. Na kohokoli, bez ohledu na to, jak rychle jede, bliká své "Zpomal".

Chlapeček

V obci S. mají na vjezdu zase chlapečka, zřejmě tam působí od samého počátku jako takový. I ten sleduje auta. Nicméně tento chlapeček zobrazuje rychlost projíždějícího auta. Pokud jede pod 50 km/h, bliká na něj toto číslo zeleně a s přípodotkem "Děkuji". Pokud jede rychleji, bliká na něj tato rychlost v barvě červené a s příkazem "Zpomal".
Motorista se tedy dozví, jak rychle jede, a může tomu přizpůsobit své konání.

Porovnání

Výstraha v lokalitě K. je naprosto k ničemu. Bohužel jsem, skrze ni zatím jel vždy ve štrůdlu aut, jinak bych docela rád zjistil, zda by blikala i na stojící auto. Jediný důsledek blikání této výstrahy může být ten, že lidé přestanou blikání vnímat, alespoň ti, co tudy jezdí častěji, protože vědí, že jeho informační hodnota je nulová.
Tato výstraha je vlastně jakousi analogií známé Ezopovy bajky o pasáčkovi, který volal "vlk, vlk!" a když mu přiběhli lidé na pomoc, tak tam žádný nebyl. Když to udělal párkrát, tak, jak je známo, přišel vlk doopravdy a pasáček se pomoci nedovolal.
Pochopitelně, nalezli bychom i mnoho analogií v aktivitách současných i minulých EU, které obdobně vydávají jakési výstrahy bez jakékoli vazby na reálné nebezpečí. To samé platí i pro soudružku Gretu, jejíž jurodivé skřeky jsou zcela mimo kontakt s realitou, a tudíž je nikdo (vyjma osob srovnatelně vyšinutých jako ona, případně osob v "boji za klima" ekonomicky zaháčkovaných) nemůže brát vážně.
Výstraha v lokalitě S je naopak velice přínosná pro kteréhokoli motoristu (alespoň mohu překontrolovat, jak je na tom porovnání stavu "budíku" na palubní desce s hodnotou z radaru). Rozlišuje jednoznačně ty, kteří maximální rychlost v obci překračují od těch, kteří ji dodržují. Ty první kárá, ty druhé odměňuje díkem. Jsem toho názoru, že normálnímu člověku tohle bohatě stačí. A blb, který to nebude respektovat, nebude tím tuplem respektovat ani celou alej chaoticky blikajících světýlek.

Takže nás dvě výstrahy pro motoristy, jedna idiotská, druhá přínosná, dostaly až k té EU, aniž bychom potřebovali nějaký "oslí můstek". Spíš by celá EU potřebovala nějaký "oslocid".