Měl by být pan Ferreira cenzurován?

V minulém postu uvedené bláboly pana klimatologa a údajného "vědce" Ferreiry jsou naprosto jasný nesmysl. Zcela jistě jde o desinformaci, pokud ne přímo o vědomou lež. Protože je v módě "boj proti desinformacím", jistě si mnozí položí otázku, proč lidem tohoto typu nedát sežrat to, co sami dělají druhým. Pokusím se vysvětlit, že to opravdu není dobrý nápad.

Desinformace a cenzura

Asi nejpěknější definice je ta, že cenzura chrání lež před pravdou. S touto definicí nemám naprosto žádný problém. Naopak, na základě zkušenosti s totalitou, do níž se po šťastných devadesátých letech pod taktovkou EU opět vracíme, vím, že tato definice je pravdivá.
Co z toho plyne pro tuhle kauzu. Dovedu si živě představit, že by EU postavila mimo zákon dosavadní učebnice medicíny. Že by je dala na index, vyřadila je z nabídky knihoven apod., jak si ostatně počínali komunisté a před nimi nacisté, její velké vzory.
Mohlo by se snadno stát, že by studenti medicíny pod vedením nějakého "odborníka" museli začerňovat pasáže ve svých knihách a skriptech, jak to zažila maminka v rámci protektorátního školství. Nevěřím, že by žvásty, z nichž jsou jen v rámci EU živy miliony parazitů, byly nějak omezovány a pravdivé údaje, které je zpochybňují, nikoli.
Požadováním po cenzuře těchto zjevných nesmyslů bychom zcela jistě otevřeli Pandořinu skříňku a stali se oběťmi toho, co z ní vylétlo, nedělejme si v tomto ohledu žádné iluze.

Desinformace a realita

Mohlo by se také snadno stát, že v situaci, kdy jsou určité správné informace pro lékaře (a jiné příslušníky zdravotního systému) klíčové, že by tyto informace byly dodávány studentům medicínských a paramedicínských oborů jako utajovaná fakta, jak jsme byli seznamováni s některými informacemi při výuce na vojenské katedře.
A, pochopitelně, s přísnými zákazy seznamovat s těmito informacemi lidi mimo okruh "zasvěcených". Může se to zdát být pitomostí, ale za dob komunistického režimu ...
Může se stát i to, že pojednou se drasticky zvednou smrťáky v horkých provozech a ošetřující lékaři budou ve stejné situaci, v jaké byli lékaři černobylských hasičů nebo obětí Kyštynské katastrofy (ve skutečnosti se incident, exploze zásobníků s vyhořelým jaderným palivem, odehrál u Čeljabinsku, jméno bylo vygenerováno jako součást utajení), případně oběti "Žukovova jaderného cvičení", v jehož rámci byla na vojáky Rudé armády svržena jaderná bomba, aby se vědělo, kolik vydrží, a do jaké doby po explozi musí být "spotřebováni".
Prostě, konflikt nesmyslné ideologie (v tomto případě klimatologie) a vědy zdaleka svým výsledkem nezávisí na tom, kdo má pravdu. Zpravidla, alespoň na nějaký čas, vítězí ideologie. Ostatně, sovětští genetikové by mohli ledacos povídat, kdyby přežili gulagy, kam je nechal poslat Lysenko.
Je dobré připomenout i to, jak na bázi naprostých desinformací, šířených absolventy různých pseudoškol typu filosofie či humanitní studia byly zakázány klecové chovy slepic, byť učebnice pro veterinární lékaře, zemědělské inženýry a odborné biology tvrdí pravý opak, než jak zněla argumentace oněch lhářů.

Ještě jeden argument proti cenzuře

Řada blábolů, a ty Ferreirovy zvlášť, je tak zjevně blbých, že bychom naopak měli jejich publikaci podporovat. Stejně jako bych vždy podpořil šíření idiotských žvástů Římského klubu.
Tyto žvásty, vyvratitelné jak informacemi na bázi učebnic, tak i historickou realitou (nic z toho, co předpovídají např. "Meze růstu" římských pseudovědců nenastalo, natož aby to nastalo k jimi vyvěštěnému datu), jsou velice cenným materiálem pro diskreditaci žvástalů i toho, co z nich vylezlo (a, pochopitelně i toho, co z nich leze dnes). Klidně ať se dál učí že za 30 let (dnes už asi za 25 nebo dokonce 24) budou Himaláje bez sněhu a ledovců, kontrast s realitou hraje ve prospěch oponentů těchto žvástů.
Nechť v souvislosti s těmito žvásty nastane stejná situace, jako když se z pod "katastrofálně tajícího ledovce v Grónsku" vynořila vikingská osada, která nemohla být starší než z roku 985, v němž (pravděpodobně) vikingové Grónsko objevili (respektive musela být ještě mladší, protože kolonizovat tuto zemi začali vikingové nejméně o rok později).

Tedy, přestože soudruzi klimatologové a podobné živly šíří zjevné bláboly, snadno zařaditelné do ranku desinformací, neexistuje nejmenší důvod k jejich cenzurování a naopak existuje mnoho důvodů pro zcela opačnou činnost.

Negramotové chtějí řídit lidstvo

Daleko větším průšvihem než nějaké války jsou skupiny bezcenných negramotů, snažících se řídit lidstvo na bázi naprosto nesmyslných předpokladů, které jim navíc zjevně nevycházejí a oni se vůbec nesnaží tuto záplavu fakt, odporujících jejich blábolům nějakým způsobem ve své další "práci" zohlednit.

Římský klub

Římský klub je tlupa levičáckých (zčásti socialisticko komunistických, zčásti fašistoidních) pseudointelektuálů, vesměs absolventů nějaké ideologické "vysoké blbšůlky" (mezi vystavenými členy na Wikipedii - víc než 30 - mají jen 4 nějaké exaktní vzdělání, a to ještě pochybné - od lékařky, živící se "bojem proti apartheidu" bych se opravdu raději ošetřit nenechal).
Jejich první kniha, "Meze růstu", obsahuje soubor naprosto nesmyslných předpovědí, jejichž nesmyslnost byla více-méně známa už v době sepisování této snůšky blábolů. V naprosté většině tito soudruzi pracují s primitivními lineárními extrapolacemi, jejichž věrohodnost je velice problematická ze samotného principu této technologie. Ta mj. zcela ignoruje kvalitativní změny.
Navíc už v té době byly známy příklady, kdy takovéto extrapolace naprosto selhaly (a už v době svého vzniku vzbuzovaly posměch).
Asi nejznámější je prognóza někdy z 80. let 19. století, že dojde (snad během následujících deseti let) k zahlcení Londýna koňským hnojem. Je to prosté a jasné: Množství používaných koní je závislé na ploše města, takže s jeho zvětšováním roste kvadraticky, zatímco dopravní možnosti mohou růst jen lineárně. Je proto jen otázka času, kdy přestane být možné z Londýna vyvést veškerý místními koňmi vyprodukovaný hnůj ... Přitom už v té době byly v Londýně k dispozici i jiné typy dopravy než vůz tahaný koňmi, takže stačilo zohlednit růst podílu této dopravy a bylo by jasné, že je to nesmysl.

Římský klub a stříbro

Soudruzi z Říma předpověděli, že lidstvu dojde za pár let stříbro. Protože extrapolovali spotřebu tohoto kovu při fotografování a nárůst tvorby fotografií, filmů a dalších statků, které stříbro obsahují, a konfrontovali to s tehdy známými ložisky.
Přitom v době této katastrofické předpovědi byly k dispozici techniky, které stříbro v závěru fotografického procesu eliminují. Už kolem čtyř desítek let byl k dispozici proces Technicolor, který převádí stříbrný obraz na schopnost želatýny filmu přijímat mastné barvy. V černobílé fotografii se moc neuplatnil, ale soutiskem tří filmů na jeden vznikl film barevný. Touto technologií byly vyrobeny i klasické disneyovky (jako Sněhurka), proto jejich současná barevná kvalita je daleko vyšší než u později vyrobených běžných barevných filmů, i animovaných. Nicméně byly touto technikou natočeny i některé sekvence velkofilmu Ben Hur (1925). Vyšší odolnost vůči času je u těchto filmů dána tím, že na tisk mohou být použity silně stabilní barvy, zatímco barvy, vznikající při vyvolávání filmu přímo v jeho citlivé vrstvě, mají četná omezení a tvůrci barevných fotografických materiálů si nemohou moc vybírat.
Ještě dříve než Technicolor, už v závěru 19. století, vznikla barevná autotypie, která v principu (byť v reálu se to nedělalo) také mohla na závěr nahradit stříbro něčím jiným (obraz je tvořen zrnky nabarveného škrobu, která jsou nebo nejsou stíněna stříbrem, a to stříbro by se dalo nahradit něčím jiným). A už ještě dříve existovaly postupy, jak stříbro buď během procesu vyvolávání filmu či zvětšeniny, případně v hotovém filmu či zvětšenině, nahradit jinou látkou. Opět - v té době nebyla potřeba stříbra taková, aby se to dělalo kvůli jeho úspoře, ale dělalo se to z "uměleckých" důvodů jako tónování zvětšenin. Případně, protože některá tónování dávají silnější obraz než samotné stříbro, které nahrazují, se tyto techniky používaly k nápravě podexponovaných filmů. Tónovány byly i celé filmy, viz náš "Limonádový Joe", a při tomto procesu se už dalo uvolněné stříbro dosti dobře zachytávat pro recyklaci (protože ho bylo na jednom místě dost).
Paralelně se používaly i různé techniky tisku ze zvětšeniny, u nichž ve výtiscích stříbro rovněž nebylo. Protože při těchto procesech docházelo k pohlcení části detailů, používaly se tyto techniky k napodobování grafických postupů (lepty apod.) coby cosi "umělečtějšího" než prostá fotografie.
V době oné trapné předpovědi začaly "frčet" barevné diapozitivy, při jejichž výrobě dojde k odstranění prakticky všeho stříbra z filmu. A bylo již v té době jasné, že tento proces se přesune do velkých závodů, z jejichž odpadů - použitých lázní - nebude problém stříbro recyklovat ve velkém.
Přesto soudruzi pouze mechanicky vzali jakýsi trend nárůstu amatérské černobílé fotografie a z něj věštili, že někdy v 80. letech lidstvu dojde stříbro.
Superkvalitativní změnu, tj. digitální fotografii, nezohlednili soudruzi ze Říma vůbec, byť ji v bazální formě popisuje i Ludvík Souček ve své knize o dějinách fotografie "Jak se světlo naučilo kreslit" (1962) a byť v té době již byly běžně posílány fotografie telefonními nebo telegrafními linkami (na jednom konci fotografie, primitivně snímaná bod po bodu, na druhém konci tiskárna), a současná mašinka ve skoro každém mobilu je jen rozvinutím této technologie (která potřebu stříbra zcela eliminuje).
Všechny jejich další předpovědi jsou více-méně bláboly stejného charakteru.

Ekologie a její předchůdci

Pochopitelně, levičáci z Římského klubu se pouštěli i do ekologických úvah. Čímž jen předvedli dvě věci:

1. Ekologie je v podstatě druh levicové ideologie
2. Ekologické předpovědi, založené opět na velmi primitivních extrapolacích, nejsou nic jiného než snůška blábolů

V podstatě v tomto duchu působí i ekologie "moderní", ve skutečnosti navazující na apokalyptické předpovědi konce světa, které v Evropě odstartovala ideologická krize křesťanského náboženství, předcházející jeho rozpad na více vzájemně se potírajících náboženských ideologií (pomineme-li dřívější "Velké schizma" mezi Římem a Byzancí).
Evropou v době vrcholného středověku (u nás se objevili za vlády Karla IV.) proudily zástupy flagelantů, bičujících sama sebe nebo se vzájemně. Tito lidé nic neprodukovali a snažili se svést všechny lidi ze svého okolí, aby se k nim přidali.
Jinými slovy: Předpovědi konce světa jsou cosi evropskému civilizačnímu okruhu cizího (křesťanství je svou podstatou afroasijské barbarství) a opakovaně se diskreditujícího svou impotencí poskytnout reálnou předpověď. Mimo jiné opět proto, že tyto předpovědi nejsou s to zohlednit kvalitativní změny.
Druhou věcí je, že to, co je katastrofa, je podmíněno i subjektivním vnímáním. Asi nejkrásnější na toto téma je jedna z povídek Dekameronu, v níž se Žid chce nechat pokřtít a jeho tutor se mu snaží vymluvit pouť do Říma ještě před křtem, protože tam by viděl všechny perverze, které tehdy křesťanství charakterizovaly (dnes to není o mnoho lepší). Žid nakonec pouť vykonal a hned po ní se dal pokřtít. Na otázku, zda ho to vše špatné, co viděl v tom Římě, neodradilo, odpověděl, že naopak, že ho to utvrdilo ve správnosti křesťanské víry, protože kdyby křesťanství nebylo tím pravým náboženstvím, nebylo by s to takový bordel ustát.
Faktem je, že se středověká Evropa k flagelantům chovala podstatně moudřeji než my k ekologům: Rozháněla jejich průvody, a když si nedali říct, tak neměla problém s jejich zmasakrováním. Ideologický vývoj se stejně ubíral jinudy - místo tupého sebeobviňování a sebetrýznění cestou snah křesťanství reformovat. Což se sice také v podstatě nepodařilo, ale předělání Evropanů na flagelanty by vedlo ke katastrofě daleko dřív a v daleko větším rozsahu.
Za jakousi tuzemskou obdobu flagelantů můžeme považovat i adamity (odštěpené z husitského hnutí, se západoevropskými adamity nemajícími prakticky nic společného). Byli sociálně neúnosní mimo jiné proto, že v důsledku své fanatické víry odmítali cokoli produkovat a to, co bezprostředně potřebovali k přežití, si brali násilím od vesničanů, majících tu smůlu, že žili v blízkosti jejich sídla. I reformovaná církev se s nimi dokázala vypořádat - megahranice v Klokotech, dnes části Tábora, tento problém vyřešila.
K podobnému náboženskému kvasu docházelo i v pravoslaví, včetně náboženskými fanatiky organizovaných hromadných sebevražd (viz např. 3 díl Merežkovského trilogie "Kristus a Antikrist", u nás vydaný jako "Antikrist", v originále "Petr a Alexej").
Podobnost těch (ale i dalších) sociálně destruktivních náboženských fanatiků se současnými ekology, kteří také nic neprodukují a své potřeby získávají na úkor společnosti, je vcelku logicky daná a plyne z podstaty věci.

Klimatologie

Opakovaně bylo konstatováno, že klimatologie svými katastrofickými předpověďmi jednak připomíná ona výše zmíněná (a mnohá další nezmíněná) náboženská destruktivní hnutí, jednak že není s to dát jakékoli rozumné výsledky (v podstatě pracuje s primitivními extrapolacemi na způsob onoho Římského klubu).
Já ještě pamatuji doby, kdy nás klimatologové strašili nástupem nové doby ledové. Potom se ukázalo, že "boj proti oteplování" je ekonomicky atraktivnější, a tak přesedlali na něj.
Nyní se ukazuje, že jejich předpovědi typu "Himaláje budou do třiceti let bez jediného ledovce" jsou zcela mimo realitu. I moře kolem rovníku vaří jen v dílech antických filosofů (kteří z tohoto důvodu zavrhovali možnost obeplutí Afriky, bez ohledu na to, že tento kontinent byl obeplut jak Egypťany tak Féničany), případně v příbězích Barona Prášila. Ten chytal na udici vařené ryby, které bylo možné rovnou bez další kuchyňské úpravy konzumovat. Takovéto vařící moře by tedy bylo významným příspěvkem k boji proti globálnímu oteplování (snížila by se produkce CO2 kuchyňskými vařiči).
V důsledku absence klimatology věštěných oteplovacích katastrof se soudruzi přeměnili na "klimatickou změnu", nicméně pořád bojují proti "oteplení", aniž by reflektovali skutečnost, že pokud se oteplení nedostaví (protože "změna" znamená i ochlazení), budou výsledky jejich boje lidstvu spíš škodit.
Teoreticky bychom mohli drastickým omezením produkce CO2 i nastartovat dobu ledovou, která už má navíc zpoždění - možná si pořídila sovětský budík, který odmítá zvonit. Pokud ovšem teplá epizoda na konci minulého a začátku tohoto století nebyla předzvěstí nástupu drastického ochlazení klimatu, protože podle paleoklimatologů končily předchozí doby meziledové závěrečným oteplením.
Nicméně, klimatologové jdou ještě dál: K falšování měření teplot a dalším manipulacím na tomto poli přidali ještě falšování lidské fyziologie.
Dr. Lucas Ferreira, doktor meteorologie (a údajný klimatolog) a vědecký asistent ze Švýcarského technologického institutu ETH prohlašuje, že v evropských zemích je více úmrtí z horka než v tropických zemích, protože horko v Evropě je suché, a to se podle tohoto génia snáší podstatně hůř než horko vlhké.
Naprosto mu nevadí, že už od konce 19. století tvrdí učebnice lékařské fyziologie a patofyziologie pravý opak a zdůvodňují to tím, že v suchu se pot odpařuje a přispívá ke chlazení těla, zatímco ve vlhku (hlavně blízkém stoprocentní relativní vlhkosti) se pot neodpařuje a tělo se nechladí. Ignoruje i zkušenost mnoha cestovatelů, tvrdících na základě vlastních zkušeností, že "Sahara se snáší lépe než deštný prales". Ignoruje i zkušenosti vojenských velitelů a logistiků, kteří obojí potvrdili v praxi na vojácích.
Ferreirově "ekologicko klimatologické" teorii se vědecká fakta nehodí, a tak produkuje smyšlenky, tvrdící pravý opak. Tvrdí i to, že se voda a soli z potu, pokud nevyschne, vracejí zpět do krevního oběhu (a proto se má údajně člověk dehydratovat ve vlhku méně), byť je to nesmysl, opět vyvracený mnoha učebnicemi (i prostými výpočty na bázi osmolarity). Opak je, pochopitelně, pravdou. Protože v mokrém teple se pot neodpařuje, reaguje organismus zvyšováním pocení dokud to jde a dehydratuje se (a ztratí některé klíčové ionty, např. chlor) daleko dříve než ve vlhku suchém. Je to mj. ověřeno i porovnáním zahřívání pracovníků v suchých a vlhkých provozech, kdy v těch vlhkých se zahřívají rychleji a dříve dosáhnou teploty, kdy musejí být vystřídáni a odejít se chladit.
Ono pozorování rozdílů mezi evropskými a mimoevropskými zeměmi může mít mnohou naprosto odlišnou příčinu:

1. Může jít o ryzí fikci, jejíž autoři spoléhají na to, že obyvatel Berlína, Bruselu nebo Prahy těžko pojede do Madridu nebo Lisabonu počítat mrtvoly na ulicích
2. Může to být různou kvalitou zdravotních statistik ve vyspělých a rozvojových zemích (kdy ze stejného počtu mrtvých je jich ve vyspělých zemích zahrnuto do  statistik víc
3. Může jít i o kombinaci předchozích možností ve smyslu "za horka všechna úmrtí vykážeme jako smrt způsobenou globálním oteplením"
4. Populace subropických a tropických zemí bude na horko lépe adaptovaná jak na úrovni jedinců, tak i na úrovni populace (darwinská selekce na snášení horka)
5. Může jít i o jiný životní styl - v evropských zemích se více a intenzívněji pracuje a to ke snášení horka rozhodně nepřispívá

Asi by se našly i jiné příčiny, ale tento přehled snad postačuje.
Ferreira přiblížil klimatologii o další krok k "nové sovětské biologii" podle Lysenka, která také popírala realitu a falšovala experimenty.

Budou cenzurovány učebnice?

Faktem je, že k průkazu nesmyslnosti prakticky všeho, co prosazují současní ekologové obecně a klimatologové zvlášť stačí zpravidla primitivní kupecké počty, na úrovni "má dáti - dal" a přímé a nepřímé úměry. Přičemž jako zdroj informací, nad nimiž se tyto kalkulace provádějí, může posloužit silně antiekologická kniha, která se jmenuje "Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy", případně ji lze substituovat takovými zdroji, jako je např. Wikipedie (než nám ji zcenzurují do nepoužitelnosti).
Pak se ocitají už prakticky inteligentnější žáci vyšších tříd základní školy v poněkud schizofrenní situaci, kdy na jedné straně mají "ekologickou výchovu" a na druhé straně si dokáží spočítat, že prakticky vše, co se jim tam říká, jsou bláboly a nesmysly. Musí to být schíza daleko větší, než za mých mladých let konfrontace marxistických ideologických žvástů s realitou. Na střední škole se to celé ještě potencuje.
Možná proto je tak silná snaha co nejvíce snížit úroveň školství a proměnit školy z institucí, dodávajících mladým lidem fakta a návod, jak s nimi pracovat, v bezcenné žvanírny ideologických blábolů. Ostatně, o tom jsou i "Pátky pro budoucnost", jejichž význam spočívá v tom, že méně kvalitně naučený absolvent střední školy bude méně ohrožovat budoucnost solárních baronů a dalších hochštaplerů a parazitů, "bojujících za naši  šťastnou budoucnost" (jako druhdy komunisté, před nimi nacisté a fašisté a před těmi mnoho dalších škodlivých organizací i osobností).
Asi jediné "ekologické" východisko z tohoto problému je zrušení jakékoli exaktní výuky na školách. Případně si někde na Ministerstvu Lži položit otázku, zda je vůbec žádoucí, aby občané uměli číst a psát (o počítání ani nemluvě, to škodí ekologii a jiným pochybným ideologiím vždy). Negramotností populace by se vyřešil i problém "desinformačních webů" a podobných silně škodlivých informačních zdrojů (třeba i té Wikipedie). Ostatně, i kontrareformace se děla mj. i touto cestou, kdy během několika generací se soudruhům jezuitům a dalším podobným zločincům podařilo prakticky stoprocentně gramotnou populaci (zděděnou po reformaci) převést na populaci gramotnou z méně než deseti procent (a venkov učinit prakticky stoprocentně negramotným). A každý gramotný byl automaticky podezřelý z kacířství.

Ekologie se už dávno stala z vědy jakousi iracionální ideologií s náboženskými prvky. Z této příčiny opravdu není důvod se divit, že rozpory mezi ideologií a realitou se snaží šířit velmi podobným způsobem jako dříve křesťanští kněží - šířením hovadství a negramotnosti. V jejím čele stojí (jako u té církve) pologramotná hovada s nulovými kompetencemi v exaktních vědách, neprodukovaná ovšem teologickými fakultami, ale "vysokými blbšůlkami" typu filosofických či humanitních studií (o "klimatologii" ani nemluvě).

Skansen a skansen

V rozhovoru se soudruhem pirátem Peksou padlo, že by si řidiči, jedoucí do ČR, připadali jako ve skansenu, pokud bychom se nedali na energii z OZE.

Skansen

Původně to je vesnice ze soustředěných starých staveb, přestěhovaných na jedno místo. Jakési muzeum pod širým nebem, vystavující kromě budov i materiální kulturu minulosti, zemědělské náčiní a někdy i např. staré kulturní rostliny apod.
V přeneseném slova smyslu to znamená výstavu čehosi starého, zastaralého.
Pochopitelně, soudruh Peksa považuje za "skansen" stát s fungující elektřinou a dopravou, protože toto je s OZE naprosto nerealizovatelné. On a jemu podobní volají po elektrifikací dopravy na bázi elektřiny z OZE, což se nikdy a nikde na světě nepodařilo asi ze stejných důvodů, proč se nikdy, nikde a nikomu nepodařilo sestrojit perpetuum mobile.
On a jemu podobní volají také po "decentralizaci" sítí. Mají představu, že každý bude mít nějaké své solární panely (asi bude pod nimi spát) a ty budou zajišťovat jeho spotřebu energie elektřiny (reálně: lovec mamutů měl vyšší příděl energie ve formě ohně, než kolik v přepočtu na hlavu vydají solární panely).
Něco podobného tu už bylo, kdy byla spousta elektráren, zásobujících buď nějaký podnik nebo pár obytných či kancelářských budov. I v té době se ještě vyplatilo např. částečné osvětlení svítiplynem, protože zásobování elektřinou bylo nestabilní, nejisté a drahé. Jistotu a pád ceny dolů právě zajistilo až propojení zdrojů a spotřebičů do jednotné sítě (což mj. znamenalo i sjednocení požadavků na napětí a frekvenci, já ještě pamatuji zásobování části Prahy napětím o cca polovičním než byl standard zbytku republiky). Pamatuji i existenci části elektrifikovaných tratí, které měly ve vedení stejnosměrný proud, zatímco většina tratí tohoto druhu měla už proud střídavý. To propojení do jednotné sítě se nedělalo kvůli tomu, aby se zásobování elektřinou zhoršilo, jak se nám snaží namluvit někteří zelení, ale z důvodů přesně opačných.

Realita

Pokud se podaří peksům prosadit svoje sny, tak budou do EU jezdit turisté sledovat život nešťastníků, živořících na pokraji smrti z nedostatku všech základních životních potřeb. Asi jako se dříve jezdilo na safari do rovníkové Afriky nebo Amazonie, podívat se na tamní primitivní divochy (a děkovat našim předkům, že se dokázali z takovýchto poměrů vyhrabat).
Pokud by se ČR z tohoto trendu, který odmítá naprostá většina našeho obyvatelstva, podařilo vymanit, byl by tento stát ostrůvkem civilizace v moři barbarství, zoufalství a beznaděje. A musel by se dobře, tvrdě a nelítostně bránit před nájezdy sousedních primitivů, snažících se prodloužit si své bědné živoření oloupením nás o naše výrobky, především potraviny. Byli bychom ohroženi daleko více než třeba enklávy EU v Africe.
Pokud by v takovém případě přijel někdo k nám, třeba ten řidič nákladního auta, o němž se pan Peksa zmiňoval, připadal by si asi jako my, když jsme se poprvé dostali za železnou oponu. A ještě víc by to platilo pro sousední barbary, pokud by se k nám dostali v rámci obchodu se svými karavanami mezků.

Barbarství

Existuje bonmot, podle něhož nás od barbarství dělí tři dny, kdy do samoobsluhy (nákupního centra) nepřivezou zboží. Nejsem si jist, zda jsou to zrovna tři dny, ale velice pravděpodobně by se civilizace zhroutila, jak to popisují různé katastrofické a postapokalyptické romány, případně realistická próza, zaměřená na poměry za velké hospodářské krize v minulém století (ale i dokumenty z té doby). Případně katastrofické poměry na konci obou světových válek, přičemž po té první bylo zřetelně a déle hůř, protože po té druhé zapracovala poměrně pružně mezinárodní pomoc válkou postiženým národům.
Nicméně, proč by nemělo být do té samoobsluhy přivezeno zboží?
V podstatě existují dva důvody, z nichž ten první se štěpí také na dva.
Oním prvním je to, že prostě nikde v dosahu žádné zboží není, takže není odkud ho přivézt. Určitým ekvivalentem může být stav, kdy zboží sice je, ale lidé na něj nemají peníze. Možná horší o prodělávání Tantalových muk před výkladními skříněmi.
To, že populace může drasticky zchudnout a nemít ani na základní životní potřeby, se nám snaží předvést soudruzi pětikoaličníci. Předvádějí nám také, že toto zchudnutí lze zorganizovat v podstatě bez toho, že by bylo reálně nevyhnutelné (viz srovnání s okolními státy, které mají v čele normálnější vlády, než je ta naše).
Pochopitelně, pokud bude pokračovat "boj za záchranu planety", tak se zhroutí ekonomika natolik drasticky, že padne prakticky jakákoli výroba a zboží skutečně nebude.
V této souvislosti je třeba upozornit na to, že např. zrušení výroby normálních aut nepostihne jen lidi v této výrobě zaměstnané, ale přenese se do dalších oblastí ekonomiky i dalších lokalit státu. Přitom, obávám se, že i tam, kde to ani nejlepší odborníci na ekonomiku nečekají, případně považují tyto komplikace za nedůležité.
Faktem je, že u organismu existuje něco, čemu se říká ireversibilní šok. Tento šok pokračuje "samospádem" i v situaci, kdy příčina, která ho vyvolala, už pominula. A končí nevyhnutelnou smrtí (proto ireversibilní, že tento dynamicky probíhající stav nedá zvrátit ani velmi agresívní léčbou). Existují např. pokusy s odebráním "dostačujícího" množství krve, kdy po řádově desítkách sekund až minutách už sled reakcí organismu na úbytek krve, vedoucí ke smrti ze šoku, nezvrátí ani její navrácení do oběhu (paradoxně může naopak tu smrt ještě urychlit).
Druhou možností je (a ona zase trochu souvisí s tou první), že se prostě zhroutí dopravní systém. Zboží sice kdesi bude, ale nebude možné ho dopravit. Na to bohatě stačí nucená elektrifikace nákladní dopravy, o níž zelení soudruzi fantazírují, protože ty by učinila jakoukoli rozvážku zboží naprosto ekonomicky nerentabilní. Je úplně jedno, zda by se to celé podělalo proto, že by elektrokamiony nejezdily, nebo proto, že náklady na jejich provoz by natolik drasticky zvedly cenu zboží, že by na ně lidé neměli peníze (a nastala situace jako výše).
Zase to celé souvisí s oním "ireversibilním šokem ekonomiky", který může nastat mj. i přiškrcením dopravy pod určitou úroveň.
Faktem je, že potlačení vynálezu kola v říši Mayů (znali válec a jsou archeologicky doloženy dětské hračky na kolečkách), snad z podobných iracionálních důvodů jaké motivují propagátory elektromobilů a podobných nesmyslů, vedlo k tomu, že když v jedné části říše propukl hladomor, tak se s tím nedalo nic dělat. Trasa, kterou ujde nosič s nákladem jídla (ze kterého po cestě ujídá a ještě mu musí zbýt na cestu zpět), je i na kvalitních mayských silnicích relativně krátká (tj. když mu zbude právě polovina nákladu na cestu zpět). Z oblastí, které byly dál, se prostě k těm hladovějícím nic bez prostředků na kolech (stačil by "blbej" trakař) dopravit nedalo.

Záchrana?

Problém nějaké záchrany spočívá v tom, že některé kroky a reakce na ně jsou v podstatě jednosměrné. Např. pokud opravdu zrušíme výrobu aut, jak to po nás hodlá požadovat EU, nepomůže, obávám se, po určité době tu výrobu zase obnovit, protože během ní se začnou hroutit další a další vztahy a návrat těch továren situaci nemusí nakonec zachránit.
Je zde také ještě jeden důležitý faktor. Součástí ekonomiky je také myšlení lidí. Pokud si lidé zvyknou, že je stát podráží a poškozuje, nebudou se mechanicky vracet zpět, ale budou se snažit nějak pojišťovat proti situaci, kdy zase soudruhy v jeho vedení "chytne rapl". Z tohoto důvodu řada výrob a služeb zanikne ireversibilně přeorientováním se ekonomických subjektů jinam (jistěže lze očekávat i masovou emigraci mimo EU), takže po pár týdnech až měsících ty fabriky ani nebude možné rozjet, respektive budou muset skončit v momentě, kdy jim dojdou zásoby surovin a polotovarů z doby před jejich zavřením.
Jakmile se tedy restrikce v rámci "boje za záchranu planety" dostanou do stavu jakési sítě vzájemně široce a složitě propojených příčin a následků, bude asi lepší stát nechat kompletně "padnout na hubu", jak se to stalo s Německem na konci války a stejně tak (nebo i hůř) s Japonskem, zcela jakékoli zasahování státu v této oblasti zrušit, obyvatele vykrmovat nějakou mezinárodní charitou a ekonomiku rozjíždět z gruntu znovu, bez ohledu na to, co bylo. Právě to se neudělalo za velké hospodářské krize (zejména v nejhůře postiženém Německu) a bylo prokázáno, že i některé dobře míněné zásahy, snažící se situaci zvládnout, vedly svými vedlejšími následky k dalšímu zhoršování.
Problém ovšem je, že pokud "padne na hubu" celá EU, bude to pro mezinárodní charitu příliš velké sousto, nehledě k tomu, že OSN, které po válce nemohlo (asi naštěstí) do takových věcí zasahovat, by v současné době situaci spíš cíleně zhoršovalo, protože je ve vleku muslimů, zuřivých nepřátel civilizace obecně. A vedení EU pracuje na tom, aby se nám nedostalo pomoci ani z Ruska nebo Číny.

Skansenologie

Důležité také je, že v rámci OZE neběží nějaké moderní technologie.
Větrná energie je jednou z nejstarších využívaných (minimálně formou plachet) a větrné mlýny jsou na světě někdy od přelomu středověku a novověku. Přitom se, s výjimkou přímořských států s velmi plochým terénním reliéfem, jako je např. Holandsko, nikdy neuplatnily v konkurenci s mlýny na vodních tocích. I zánik větrných mlýnů někdy v předminulém století byl v podstatě spontánní, daný jejich bídnou ekonomickou bilancí.
Fotoelektrický jev je také známý více než sto let a ani ten se nikdy páteří energetiky nestal. Jistě, někde mám "ještě schovanou" (jako vodník Čochtan) kalkulačku jen o málo větší a tlustší než platební karta, kterou pohání světlo (stačí stolní lampa), ovšem ta má spotřebu energie naprosto nepatrnou, i ten nejúspornější mobil ji má řádově vyšší. A i ten nejúspornější počítač má opět řádově vyšší spotřebu než mobil nebo tablet.
Fotočlánky se smysluplně používaly pro měření intenzity světla, byť je ještě před nástupem digitalizace nahradily přesnější přístroje, pracující na principu elektrických odporů, měnících své vlastnosti s intenzitou dopadajícího světla. Ty ovšem potřebovaly funkční baterii.

Zázračné zdroje

Často jsme informováni, jak energie bude čerpána z fólie na oknech, záclon a závěsů, stěn, pokrytých nějakou super fólií apod. Nebo že na tůře dobijeme mobil zařízením, získávajícím energii podobným způsobem, jako krokoměr počítané pulsy.
Jsou to, pochopitelně, nesmysly bez jakéhokoli praktického významu, snad vyjma onoho získávání energie z pohybu osoby někde v oblastech mimo civilizaci (aby se takto udržel mobil v chodu). Obávám se ovšem, že powerbanka bude vážit méně, bude méně překážet v chůzi (a jiných pohybech) a bude i spolehlivější než nějaký "superzdroj" v ponožce, reagující na změny tlaku chodidla na botu.
Na odmítnutí těchto věcí stačí elementární úvaha, založená na zákonu o zachování energie, zlém nepříteli všech ekologů.
A opět není nic nového pod sluncem. Ze svého dětství pamatuji náramkové hodinky, které se dotahovaly při pohybech ruky (a byly patřičně těžké, aby rotující závažíčko to pérko při použití patřičných převodů přetlačilo). Před spaním s nimi bylo dobré chvíli třepat, aby vydržely jít až do rána. Na našich hradech a zámcích můžete vidět i samonatahovací stojací (či závěsné) hodiny, které dotahovaly změny vzdušného tlaku, přenášené z čehosi podobného velkému měřáku tlaku vzduchu na natahovací mechanismus. Pokud ovšem dlouho přetrvávala tlaková výše či níže, stejně musel přijít sluha a hodiny natáhnout.
Jako student jsem měl "kachničku", zčásti naplněnou éterem, která se "sama" kývala a "pila". Fungovala na tom principu, že když se jí namočil zobáček, tak rozdíl teploty mezi hlavičkou, ochlazovanou odpařováním vody, a tělem tlačil do té hlavičky éter a převážil ji do skleničky. Tím došlo jednak k dalšímu namočení zobáčku, jednak k přetržení sloupce kapalného éteru v krčku a jeho stečení zpět do těla. Kachnička v podstatě jela na vodu a na suchý vzduch v místnosti. Voda se jí musela na správnou výšku hladiny ve skleničce dolévat. Kdyby se kachnička umístila do prádelny s vlhkostí vzduchu blízké nasycení, neochlazoval by se jí ten zobáček a přestala by se hýbat.
Akademik Běhounek popisuje v románu Akce L reálně existující přístroj, tvořený alfa zářičem, dvěma lístky kovové fólie a uzemněním (vše zataveno do skleněné nádoby). Alfa zářič nabíjí lístky fólie kladným elektrostatickým nábojem, který vede k odpuzování lístků od sebe. Odpuzují se tak dlouho, až se dotknou uzemnění a náboj je z nich odveden a lístky se opět svěsí. Lístky takto mohou "cvičit" tisíce let, byť se perioda jejich pohybu neustále prodlužuje s vyčerpáváním toho alfa zářiče.
Takovéto přístroje jsou kuriozity, ukazující vysokou efektivitu své konstrukce, která umožňuje "cosi viditelného" dělat i v případě extrémně malého energetického příkonu. Představa, že by se něčím podobným, mimo naprosto extrémní a mimořádné situace, pohánělo nějaké smysluplné zřízení, je prostě mimo realitu.
Bohužel, mnoha "bojovníkům za záchranu planety" schází naprosto elementární schopnost alespoň řádového odhadu výkonu takovýchto zařízení a současně porovnání s energií, kterou reálně potřebujeme.

Co potřebujeme

Potřebujeme stabilní, spolehlivé zdroje vysokých objemů energie (ať už tepelné nebo elektrické). To je reálně jakékoli zařízení na spalování fosilního paliva (v případě pálení biomasy je problém s jejím získáváním v potřebném množství) a jádro. Voda je sice také stabilní a relativně spolehlivý zdroj, ale na našem území máme vodní energie příliš málo; v podstatě nestačí ani na vyrovnávání běžných výkyvů sítě.
Sice existují projekty typu 80 % jádro, zbytek OZE, ale ty se reálně nevyplatí. Nevyplatí se jednoduše proto, že 1 MWh z fotovoltaiky nebo větrníků vyžaduje řádově vyšší investici než 1MWh z jádra nebo fosilu.
Nějaká "kombinovaná s OZE" energetika je v podstatě jen úlitbou hovadské ideologii, prosazující tyto naprosto bezcenné zdroje energie.
Jediné, co by mělo jakýsi význam, je čerpání vody z pod přehrad nahoru do přehradního jezera pomocí OZE (což by zvýšilo zásobu vodní energie, dodavatelné jako špičková. Nicméně je možné, že po bedlivém propočtu by na sebe OZE ani v této podobě, při podílu na výrobě té nejdražší elektřiny, nevydělaly.

Tedy, je mi líto, ale skansenem, a spíše kombinovaným s nějakým "zámkem hrůzy" se stane jakýkoli stát, který se pokusí získávat energii pouze z OZE. I Německo v podstatě jede na naše a polské uhelné a na naše jaderné elektrárny. Kdyby přišli nějací "darkeři", jací se v raných devadesátkách bavili "zhášením" měst zkratováním příslušných vedení, a koordinovaně vyřadili veškerá přeshraniční vedení do Německa (ideálně za bezvětrné noci)  od nás a z Polska, Německo by buď celé zhaslo, nebo by se tamním dispečerům podařilo rozsekat jeho území tak, že by část svítila coby ostrůvky kolem zbylých uhelných a jaderných elektráren, případně jih státu jednak na nějaké vodní elektrárny v Alpách, jednak na elektřinu z francouzského jádra.

Pláč pana Gabala

Pan Gabal se ve svém příspěvku na Hlídacím Psovi rozčiluje nad tím, že Česká republika pořád nejede podle jeho představ. Zmiňme namátkou: "zoufale nízký" podíl žen ve veřejných i manažerských funkcích – nyní již i ve srovnání s dalšími postkomunistickými státy střední Evropy. Nicméně, vezměme to po řadě:

Zaostalí Češi nedávají prostor ženám

Pan Gabal pláče nad tím, jak malé procento žen je v těch či oněch orgánech státních či nestátních organizací. Je mi líto. Schopné ženy jistě jsou, ale naprostá většina nemá zájem se uplatňovat na postech, které nejsou pro ně atraktivní. Pořád je u nás dostatek žen, které mají jako prioritu mít rodinu a děti, což je s prací na vrcholných postech, ať již státních nebo privátních, zcela neslučitelné.
Malé procento zastoupení žen znamená jen to, že se o obsazení těchto míst rozhoduje podle kvality, a ne podle irelevantních znaků (jako je pohlaví). Starší z nás pamatují "dělnické kádry", vč. toho, co to bylo za hovada. Opravdu nevidím důvod obsazovat významné posty ve státní správě jen podle toho, co má ucházející se osoba mezi nohama.
Kdysi jsem v této souvislosti zažertoval, že firmy i státní instituce by mohly "ženy do počtu" verbovat u známé silnice E55, protože tam se "vhodné kádry" vyskytují. Obávám se, že pokud budou EUrosoudruhové, jako je pan Gabal, moc tlačit na pilu, tak k něčemu podobnému bude docházet.

Bydlení

Pan Gabal zcela správně kritizuje nedostatek bydlení. Jsou to ovšem krokodýlí slzy, které roní, protože jednou ze zásadních komplexních příčin, která v podstatě zastavila stavění nových bytů, jsou idiotské nesmysly, prosazené jím velebenou EU. Mimo jiné požadavek, aby každý nový dům byl "pasívní", což znamená obrovský nárůst jeho ceny, který i při dnešních cenách energie do konce životnosti toho domu nevrátí rozdíl mezi náklady na vytápění. Minimálně proto, že příslušné izolační materiály mají omezenou životnost, po jejímž projití je nutné udělat "generálku" a vše to vyměnit za nové (generálku velice drahou, často v ceně desítek procent domu a někdy je i levnější dům zbourat a postavit nový).
Nehledě k tomu, že i v případě, že by se ty náklady třeba po několika desítkách let vrátily, je nutné je vynaložit teď hned. A i kdyby se to řešilo jakousi půjčkou, tak úroky tu částku vyženou ještě výš, do naprosto nesmyslných čísel, která se do konce životnosti budovy nevrátí ani v případě, že by náklady na energii naskočily na desetinásobek současných.
Navíc jsou zde ještě další aspekty: Celé to blábolení ohledně "pasívních domů" je postaveno na blábolech ekofanatiků o "antropogenním globálním oteplování", nemajících naprosto nic společného s realitou. "Antropogennost" současných změn klimatu nebyla nikdy prokázána. Potvrdila to epidemie covid, která vedla v některých obdobích ke drastickému omezení pracovních aktivit lidstva, i dopravy a podobných zdrojů antropogenního CO2. Tato drastická redukce antropogenní produkce CO2 se nijak nepromítla ani do koncentrace atmosférického CO2, ani do teplotních křivek. Od jara předminulého roku se navíc (navzdory růstu koncentrace CO2 v atmosféře) neotepluje a prognóza alternativních modelů, daleko realističtějších a podložených tím, čemu se říká "tvrdá věda" předpovídá minimálně tři dekády chladnější než začátek tohoto tisíciletí. Ke drastickému occhlazení by mělo dojít koncem této dekády, kdy se Slunce dostane do méně výkonné části svého jedenáctiletého cyklu.
Jistěže další "žábou na prameni" je EU se svými zdeúředními bláboly, zaměřenými na to, aby byla znemožněna jakákoli smysluplná aktivita lidí.
Poslední "třešničkou na dortu" je podezření některých "konspirátorů", že znemožnění bydlení mladým rodinám má za účel omezit množení autochtonních Evropanů a přispět k jejich náhradě kulturně méněcennými přistěhovalci z neevropských zemí.

Apel na voliče

Pan Gabal apeluje na voliče, aby tlačili na politiky. Patrně aby tlačili na to, aby politici ještě prohloubili své aktivity, směřující proti zájmům voličů.
Voliči do jisté míry toto dělají, ale tím způsobem, že stále roste podpora stran, které prosazují pravý opak toho, co po nás chtějí byrokraté z EU. Rostou i počty těch voličů, kterým by nebylo proti srsti, kdybychom z EU odešli nebo se aktivně podíleli na jejím zničení.

Pan Gabal volá po "snižování sociálních nerovností".

Je mi velice líto. Právě sociální nerovnosti jsou hybnou silou jakéhokoli pokroku v činnosti státu. Právě ty motivují kvalitní lidi, aby se angažovali v ekonomice státu a v podstatě ho svými daněmi živili. Umělé sociální srovnání, kdy bezcenné a líné hovado mělo prakticky stejnou životní úroveň jako kvalitní a pilní lidé, jsme tu měli před rokem 1989 a vedlo to k děsivému zhroucení ekonomiky.
To zcela jistě souvisí i se sociálně podmíněným přístupem ke vzdělání. Jistě, nižší sociální vrstvy to mají těžší, protože jejich děti nemají zázemí u svých pologramotných rodičů, pro něž navíc vzdělání nepředstavuje žádnou pozitivní hodnotu. Problém ovšem je, zda lidi s takovým zázemím skutečně chceme na nějaké vedoucí pozice. Zejména tehdy, pokud se vlastní vůlí tohoto neblahého rodinného dědictví nezbaví.
Jinak je celá tato sentence pana Gabala opět připomenutím těch "dělnickorolnických" kádrů, které nakonec nesměl ani děkan fakulty nebo rektor příslušné vysoké školy vyloučit ze studia pro opakované nesplnění požadovaných znalostí u zkoušek.
Pamatuji si takového hocha. Začal studovat rok přede mnou, a když jsem se po vojně vrátil na fakultu jako asistent, byl snad někde v pátém (předposledním) ročníku. A tehdy nakonec (kovaný) soudruh děkan vydal befél, že nesmí být vyhozen od žádné zkoušky, aby se ho škola už konečně zbavila. Zaplať pánbu, že jsem byl tehdy příliš malý pán na to, abych se dostal k rozhodování o takových věcech!
Aby bylo jasno: On nebyl úplně hloupý. On jen pochopil, že z politických důvodů na něj nikdo nemůže. To si ještě vypotencoval funkcionařením v SSM, a pak už to bylo jen o oné "politické tlačence".

Legalizace manželství homosexuálů

Tato oblast je asi jediná věc, na které se s panem Gabalem shodneme. Byť je naše motivace patrně odlišná.

Pláč nad vysokým počtem mimomanželských dětí

Problém těchto dětí je do značné míry dán tím, že existují sociální dávky, na které manželé nedosáhnou a svobodná matka ano.
Z uvedeného pak velice snadno vyplyne situace, kdy svobodná matka žije se svými dětmi a s mužem, s nímž není sezdána, ale on je, pochopitelně jen "čirou náhodou", otcem těch jejích dětí (nebo alespoň některých z nich).
Opět je to celé dáno problematickou sociální politikou, která je nám z velké části vnucována z EU.

Pan Gabal zmiňuje zákaz kouření v restauracích

Tento zákaz byl a je naprostá pitomost, i ze zdravotního hlediska. Při oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor (což měla většina hospod) byl jeho dopad na zdraví lidí nulový.
Nicméně i při neoddělení těchto prostor byl propočtený dopad (podle dat ze zdravotnické ročenky a dalších zdrojů) prakticky nepatrný. Kdysi jsem uvedl, že kvalitnější dopravní značení, které by nevytvářelo "zmatená místa", na nichž dochází k nehodám zaviněným zmatenými řidiči, by za mnohem méně peněz zachránilo podstatně více životů.

Pan Gabal roní slzy nad naším vztahem k Istambulské smlouvě

Problém spočívá v tom, že to, co obsahuje Istambulská smlouva, dávno v legislativě máme a v daleko kvalitnější podobě, znesnadňující zneužívání typu zcela vymyšlených incidentů "sexuálního obtěžování". Podpis tohoto právního zmetku by nás vrátil někam k inkvizičním soudům.
Navíc představa, že nějakým způsobem tato smlouva zlepší sociální statut žen a sníží jejich ohrožování z jakékoli strany, je úplně mimo realitu. Stačí, že ji podepsaly islamistické státy, kde má žena postavení někde mezi domácím zvířetem a kusem nábytku, a vůbec to jejich papalášům nevadilo. Čili ta velebená smlouva ženám negarantuje naprosto nic, jen ve státech, v nichž mají ženy rovná práva s muži, vytváří prostředí pro zneužívání těchto práv různými pochybnými aktivisty.

Pan Gabal nás porovnává s Německem

Pláče nad stavem našich veřejných prostor, v porovnání s tímto státem.
Měl by přitom zpytovat svědomí z toho, kolik těch německých načančaností, co je tak obdivuje, je za peníze, které nám Němci v rámci toho, jak funguje EU, ukradli.

Pan Gabal též pláče nad absencí TGV u nás.

Je mi líto, pro rychlovlaky tohoto typu nemáme trati ani krajinu.
Dovedu si představit přímou linku Brno - Praha - Drážďany. Dovedu si ale také představit, jak by řvali Němci placení ekologové, až by se prokopávaly příkopy a tunely a vršily desítky metrů vysoké náspy nebo stavěly stejně vysoké viadukty.
Vysokorychlostní trať je na většině našeho území totální nesmysl, který jen může naplnit "ty správné" (z hlediska organizace korupce) kapsy.

Fotovoltaika

V příspěvku je též pláč nad malým zastoupením fotovoltaiky u nás
Faktem je, že fotovoltaika není nic jiného, než legalizovaná zlodějina, okrádající prakticky všechny odběratele elektrické energie.
Fotovoltaické panely musejí být dotovány na provoz, z peněz odebraných všem odběratelům elektřiny. Autor kouzlem nechtěného presentuje, a asi správně, Německo jako stát zlodějů.
Navíc nákup fotovoltaických panelů podporuje totalitní režim v Číně. Podpora totality je opět něco, co mají Němci v krvi, nicméně lidé se stejnou politickou orientací, jakou předvádí pan Gabal, ji mají v krvi též.

Panu Gabalovi chybí "více digitalizace" včetně volební.

Je mi líto, ale korespondenční a elektronické volby nejsou nic jiného než podvod, který má za cíl zajistit vládu progresivistů "na věčné časy a nikdy jinak", a to i v situaci, kdy nedostanou reálně ani jediný hlas. Se státní digitální agendou má naprostá většina občanů zkušenosti a prakticky všichni z nich jen ty negativní. Proto to taky nikdo nepodporuje.
V USA to došlo tak daleko, že republikánská strana státu Texas zcela oficiálně prohlásila poslední volby za zfalšované, mj. korespondenčními hlasy, a z nich vzešlého presidenta za nelegitimního.
Na internetu je petice proti korespondenčním volbám. Lze se k ní dostat přes stránku www.ferovevolby.cz Bylo by vhodné, kdyby ji podepsalo co nejvíce lidí.
Korespondenční či "tikitální" volby rozhodně férové nejsou a nemohou garantovat ústavní práva, která občan v souvislosti s volbami má. Je jasné, že pro antidemokraty typu pana Gabala jsou takovéto pseudovolby tím samým, co pro jejich ideové předchůdce, komunisty, "jednotná kandidátka Národní Fronty".

Multietnicita

Pan Gabal horuje pro multietnicitu a dává nám za příklad státy, včetně sousedního Německa, které jasně předvádějí, že se něčím podobným jen zhoršuje kvalita života občanů a narůstají rizika násilných trestných činů, včetně terorismu.
Patrně se mu líbí bombové útoky a jiné radovánky, jimiž jsou Evropané v těchto zemích "obohacováni".

EUro

Pan Gabal je velkým příznivce eura.
Je jistě otázka, proč tedy vůbec odešel ze Slovenska s eurem do státu, kde euro není a naprostá většina občanů o ně nestojí. Což reflektují i postoje významné části politiků.
Euro je podle některých ekonomů měna na pokraji zániku. Jeho hodnota neustále klesá a bude klesat i nadále. Je totiž spojeno s ekonomickou prosperitou eurozóny, která stále klesá v důsledku nejrůznějších hovadin, prosazovaných aktivistickými EUropolitiky typu pana Gabala. Je vysoce pravděpodobné, že půjde s rozvojem Green dealu ke všem čertům. Není vyloučeno, že za nějakých deset let bude euro stát méně než somálský šilink.
Toto je, bohužel, realita. Do eurozóny by v současné dob vstoupil leda šílenec, nebo člověk, snažící se stát záměrně poškodit.

Pan Gabal kritizuje korupci

Problém vidím v tom, že zdrojem korupce je jednoznačně EU, vytvářející systematicky naprosto nepřehledné pseudoprávní prostředí s tisíci sobě vzájemně protiřečících zákonů a dalších norem. V této situaci je potom rozhodnutí o tom či onom nikoli na transparentním procesu podle transparentních platných zákonů, ale na čiré libo(z)vůli úředníka, která nemůže být v reálu nijak korigována. A kdo zaplatí víc, v toho prospěch se rozhodne.
Bez totální likvidace nejlépe všech norem pseudopráva EU zde bude korupce jen a jen bujet a žádná opatření na tom nic nezmění.
Jistě jsme měli korupci ještě před vstupem do EU. Nicméně tento vstup na ni zapůsobil, jako pohnojení záhonu s plevelem.

Úloha voličů

Pan Gabal pláče nad tím, že voliči se neangažují proti korupčníkům a dalším podobným existencím.
Je mi velice líto. Voliči se snaží provolit do čela státu stany, které by korupční prostředí omezily. Proto také roste podpora "populistických" politických stran.
Pokud by měli sami voliči začít substituovat činnost policie a soudů, dostali bychom se velice rychle k nějakým "revolučním trojkám" ze stalinské diktatury či z počátku komunistické totality u nás. Nabízí se zcela jistě otázka, zda právě likvidace demokracie a nastolení nějaké formy totality není cílem pana Gabala.

"Politika přitahuje špatné lidi"

S tímto konstatováním pana Gabala lze jistě souhlasit, neříká nic nového. Jeho "řešení", tj. restrikce, restrikce, restrikce, pochopitelně nemůže přinést nic pozitivního.
Recept na tento problém je znám už někdy z předminulého století: Zákony musejí být nastaveny tak, aby "sobecké zájmy" politiků byly v co největším souladu se zájmy lidu i státu. Problém nastává v době, kdy naprostá většina zákonů jsou voluntaristické žvásty, naprosto se míjející s realitou. Protože v takovém případě se i zájmy politiků začínají křížit se zájmy státu a jeho občanů. A tento jev je opět z valné části dán legislativou EU, vytvářenou naprosto nevzdělanými hlasateli pochybných ideologii.

Ukazuje se naprosto jasně, že prakticky vše, co pan Gabal prosazuje nebo podporuje, jsou prvky, které by u nás přispěly k ještě rychlejšímu úbytku demokracie, než jaký kolem sebe v současnosti pozorujeme. Řada z nich by také významně poškodila naši ekonomiku.

Rozhovor s "géniem"

Parlamentní Listy, které, na rozdíl od vládních ideometů, přinášejí téměř kompletní spektrum informací a názorů. Přinesly proto i rozhovor se soudruhem pirátem M. Pexou, který společně se čtyřmi dalšími českými EUroposlanci hlasoval pro návrh nových emisních limitů. Ten v podstatě zakáže v EU spalovací motory. Rozhovor je velice poučný, díky za něj!

Údajně nová, čistá struktura

Soudruh Peksa prohlásil v rozhovoru elektromobily za "novou čistou technologii", pro niž je nutno pouze připravit infrastrukturu.
Je to, samozřejmě, naprostý nesmysl. Elektromobily zde jsou od konce 19. století. Dokonce to byl elektromobil, který jako první ještě v předminulém století překročil oněch magických 100 kilometrů za hodinu.
Problém ovšem spočívá v tom, že od té doby elektromobily neprošly prakticky žádnými kvalitativními změnami. A jejich kvalita je to, co je silně hendikepuje proti vozítkům na benzín a jiná podobná paliva. Kdysi jsem na jednom webu četl vzpomínku, sahající někam do poloviny minulého století, na pána kterého autor pamatuje jako dítě. Ten pán vybavil své kolo elektromotorkem a připojil k němu dvoukolák s několika akumulátory a jezdil po vsi na elektřinu. Pochopitelně, kolo samo by ony akumulátory neuvezlo, proto ten dvoukolák.
Moderní elektromobil je v principu to samé. Jen místo olověných akumulátorů má jen o malinko lepší (proto se nejedná o kvalitativní změnu) akumulátory lithiové. Ty jsou taky šíleně těžké a zabírají velký prostor, takže tomu musí být přizpůsobena konstrukce elektromobilu, která musí být masívnější než v případě auta. Dalším problémem je i to, že hmotnost plně nabité a vybité baterie je stejná (ten einsteinovský rozdíl v energii chemických vazeb prostě nenaměříme), zatímco hmotnost nádrže auta se postupně snižuje.
Problémem je i dobíjení, protože rychlodobíjení ničí baterii a stejně trvá něco kolem desetinásobku načerpání nafty nebo benzínu do nádrže. Agitátoři, operující s kratšími časy cudně zamlčují, že tyto časy se vztahují na neúplné nabití baterie, protože od cca 80 procent se přidání každého procenta do autobaterie časově stále více natahuje. Neúplné nabití ovšem znamená i neúplný dojezd, tj. snížení i tak mizerné kvality elektromobilů v tomto parametru.

Infrastruktura

Soudruh Peksa se v onom rozhovoru domnívá (nebo to alespoň předstírá), že vše vyřeší stavba nových nabíjecích stojanů.
Problémy jsou zde dva:

1. Kde do nich vzít elektřinu (když jí i tak začínáme mít v síti celkově málo)
2. Jak ji přivést k těm stojanům. Na to stačí jednoduchý kalkul: Pokud by měla "elektrická pumpa" plnohodnotně nahradit pumpu na benzín a naftu, musela by mít cca desateronásobek nabíjecích stojanů. To by znamenalo obsloužit onen desateronásobek nabíjecích stojanů plnohodnotným přívodem elektřiny. Tedy, pumpa ekvivalentní pumpě na benzín a naftu z deseti stojany by musela mít sto stojanů a do každého by muselo jít vedení o příslušných ampérech. Počítali to jiní, nicméně výsledkem je, že každá taková dobíječka by musela mít od páteřní rozvodné sítě dráty odpovídající přívodu do menšího okresního města a musela by mít zajištěno, že bude dost proudu i v případě, že budou všechny nabíjecí stojany obsazené.

A stát (nebo někdo jiný) by musel zajistit, že budou takto saturovány všechny náhražky benzínových pump. Stačí se podívat na mapy pana Googla, kde jsou benzínky vyznačeny. Zvlášť pečliví mohou spočítat na základě streetview stojany na jednotlivých benzínkách. Já to dělat nehodlám. Jen si dovoluji citovat (jako analogii) jednoho z hrdinů druhého dílu Dobrodruha pana Leonarda Medka, který "přesně" věděl, kolik ghúlů na něj a jeho parťáka útočí: "je jich kurevsky moc".
Ze současné spotřeby benzínu a nafty vcelku jednoznačně plyne, že na pokrytí energie, které auta vydolují z těchto médií, bychom potřebovali cca 5 - 6 temelínských bloků. Vzhledem k tomu, že zatížení benzínových pump dochází nerovnoměrně, asi by ve špičce bylo málo 10 - 12 těchto bloků.
Prostě, představa, jak si všichni budou nabíjet elektromobil ze zásuvky na stolní lampičku, je naprosto mimo realitu.
Celé to ještě komplikuje výrazně kratší dojezd elektromobilu (zpravidla méně než poloviční, ale vůči špičkovým autům i čtvrtinový) na plné nabití vůči dojezdu na plnou nádrž. To by nároky infrastruktury na dobíjení dále zvýšilo. Představa, že na dobíjení bude pořadník, a že třeba v jednu ráno bude muset řidič vstát a dojet v přesný čas k přidělenému nabíjecímu stojanu, aby vůbec mohl nabít, je taková "pirátskoekologická".
Prostě, představa, že za dotace od EU, které doputují i s naší spoluúčastí do starých zemí EU, protože budou muset být použity "akreditované" materiály (byť zpravidla čínské provenience) a dány dohromady "akreditovanou" (= západní) firmou nebo nějakou její tuzemskou odnoží, se vybuduje pár stovek či tisícovek nabíjecích stojanů je zcela mimo realitu.

Úvaha přímo konspirační

Jistě se nabízí úvaha, zda celý ten vylhaný cirkus kolem elektromobilů nemá zcela jiný cíl, a tím je v podstatě likvidace individuální dopravy, což zde bylo za nacistů a posléze po únoru 1948, než i blbí komunisti pochopili, že kvalita režimu neplyne z toho, kolik továren dělníci "vlastní", ale z toho, kolik vlastní aut, jimiž do těch továren jezdí pracovat.
Ekologové jsou napojeni na různá agresívní hnutí, která mají za cíl zcela zlikvidovat individuální automobilovou dopravu a přinutit lidi, aby "ekologicky" pracovali co nejblíže svého bydliště, případně využívali zcela nefunkční dopravu hromadnou.
Faktem je, že v současné situaci je nějakých 60 - 70 procent obyvatel našich vesnic a městysů (případně i menších měst) závislých na dojezdu do zaměstnání svým autem, protože veřejná doprava je zcela nefunkční a v místě svého bydliště práci neseženou.
Jistěže by něco takového znamenalo podobné změny, k jakým došlo v Kambodži za vlády Pol - pota, přičemž Kambodža pod vládou Rudých Khmerů je pořád pro řadu radikálních levičáků, ale i ekologů, následováníhodný vzor. I s těmi pyramidami lebek "přebytečných" obyvatel. To samé platí i pro Severní Koreu, kde obyvatelé také nemají možnost jezdit individuálně auty.
Takže lze předpokládat, také vzhledem k tomu, že se na poli zajištění energie pro nabíjení elektromobilů absolutně nic nedělá, a že vše blokují ekologické organizace, že nedojde k nějaké výstavbě jaderných bloků či jiných funkčních zdrojů, ale že naopak je naplánováno drastické omezení individuální dopravy, která zůstane dostupná jen pro "horních deset tisíc", nicméně je vysoce pravděpodobné, že u nás ani tolik těch šťastlivců nemá být.

Kdyby byla vláda co k čemu

Ono hlasování z 8. 6. vedoucí k zákazu automobilů bylo zcela jednoznačně signálem, že nás EU hodlá pod praporem jakési pochybné ideologie, nijak nesouvisející s realitou, zbavit i toho zbytku ekonomické prosperity, který ještě u nás je.
Pokud by vláda byla co k čemu, tak by již ten den večer, maximálně následující den ráno, zasedala s jediným cílem, a to jak zabránit dopadu této šílenosti na naše občany a jejich i tak dosti zbídačenou ekonomickou úroveň.
Přitom se nabízejí přibližně dvě řešení:

1. Jakousi soft variantou by mohlo být referendum o nadřazenosti našeho jakž takž demokratickou cestou vznikajícího práva nad pseudoprávem EU, vznikajícím podobnými pochybnými akty orgánů s nízkou nebo nulovou demokratickou legitimitou na úrovni EU. To by umožňovalo se vypořádat s EUro eko hovadinami elegantně tím, že bychom je mohli postavit mimo zákon a ignorovat.
2. Jakousi hard variantou, řešící ovšem tuto situaci jednoznačně a jednou pro vždy, by bylo jednání o odchodu z EU. Zcela jistě by to znamenalo jednak připravit a vyhlásit referendum o této věci, jednak zahájit konzultace s okolními státy, a zejména s těmi z bývalého východního bloku, kde ještě zůstaly v lidech významné zbytky zdravého rozumu nevytěsněné bezcennými EUrohovadinami, o koordinaci tohoto postupu s nimi, aby z EU současně nebo v krátkém sledu vystoupilo více států, přičemž jejich kooperace by mohla do značné míry překážet nějakým odvetným opatřením bruselského centra, jakých jsme svědky v souvislosti s brexitem. Naprosto ideální by bylo rozdělení EU na dva bloky, jehož jednu část by tvořily státy bývalého východního bloku, řídící se zdravým rozumem, které by mohly po vyhození EUrobalastu dosáhnout poměrně rychle (během jedné generace) takové prosperity, že by se lišily od států "zbytkové" EU, jako se lišily západní státy od států východního bloku před Velkou Sametovou. Nelze vyloučit ani nějaký "hospodářský zázrak", který by tento jev popohnal ještě větším tempem

Jistěže někteří agitátoři argumentují tím, že "naši bezpečnost garantují EU a NATO". Není to, pochopitelně, pravda. Naši bezpečnost garantuje výhradně NATO, a to ještě zdaleka ne na takové úrovni, jak to někteří nekritičtí fanoušci této organizace presentují, nicméně silnější a kvalitnější garance nejsou k mání, a to nikde na světě. Naopak EU dělá téměř vše proto, aby naše vazby s NATO oslabila a aby oslabila naši možnost se bránit. Je to právě energetická politika EU, která nás uvrhla do takové závislosti na plynu a ropě z Ruska, že nejsme s to nasadit vůči Rusku skutečně účinné sankce. Naopak drastické zvýšení ceny ropy a nafty, jichž bylo dosaženo, Rusku významně  zvedly příjmy, takže dostává víc peněz než v době před jejich zavedením.

Problémem také je, a to jsme zase u onoho nešťastného hlasování z letošního 8. 6., které je ovšem třeba chápat jako kamínek z velké laviny (a maximálně konstatovat, že zrovna ten padl kamsi na plechovou střechu a "zabubnoval" na ní, aniž by to ovšem snižovalo význam těch ostatních), která celkově likviduje ekonomiku a demokracii ve členských státech EU. Problém je, že s patřičnými dopady toho, co Brusel zuřivě prosazuje, se členské státy EU propadnou na úroveň zemí třetího světa, a to ještě těch chudších. A je opravdu otázka, zda bude mít NATO zájem garantovat bezpečnost nějakých ekonomicky a vojensky impotentních nuzáků, od nichž by v opačném gardu žádnou citelnou pomoc čekat nemohlo.

Elektromobil trochu jinak

Pochopitelně, je třeba si uvědomit, že EU, jak je to u této organizace zvykem, prosazuje cokoli prakticky výlučně v té nejhorší variantě. Tak se to děje i s těmi elektromobily. Pomiňme fakt, že lze vyrábět syntetické palivo z CO2 (jímaného ze vzduchu) a vodíku (získávaného pomocí OZE nebo JE). V takovém případě by vůbec nebylo nutno konstruovat nějakou šílenou infrastrukturu pro nabíjení a existují propočty, podle nichž se cena syntetického paliva prakticky srovnala se současnou cenou benzínu a nafty z "fosilu".
Ono výše zmíněné první auto, co překročilo oněch magických sto km za hodinu zcela jistě nepoháněly nějaké akumulátory. Jelo na chemické články a s vysokou pravděpodobností na články sodíkové, které Jules Verne přiřknul svému Nautilu. Jedna z elektrod byla neutrální, druhou tvořil amalgám sodíku a rtuti (ta tam byla k omezení prudkosti reakce a dalším technickým benefitům). Zcela jistě by tyto články fungovaly i teď (a s mnoha parametry předčícími lithiové baterie) s tím, že by se sodík z vyčerpaných článků dal recyklovat podstatně lépe než lithium z přestárlých baterií. Vodík, vznikající při jejich činnosti, by byl spíš benefitem, po prohnání spalovacími články přispívajícím k elektrickému příkonu vozu. Zcela jistě by se dala rtuť nahradit i jiným kovem (zajímavou by byla patrně směs Na Al). Nenastala by také nutnost šílené devastace životního prostředí těžbou lithia, protože sodíku je k dispozici mnohem více a dá se těžit daleko snadněji.
Pravděpodobně by byly podobně použitelné i alkalické články na bázi samotného hliníku. Opět by se dal hliník z vypotřebovaných článků snadno recyklovat a hliníku je k dispozici ještě víc než sodíku.
Takovéto články by jistě nebyly nabíjecí, jednoduše by se na "pumpě" vyměnily a nasadily nové. Staré by se daly recyklovat centrálně, tj. s vysokou účinností, energií z jaderných elektráren. Byly by také podstatně lehčí než lithiové baterie a byly by i bezpečnější v případě nehody. Jen by na tom nic nevydělala jednoznačně se rýsující lithiová lobby, která se snaží, za nadšené spolupráce bruselských struktur, zatáhnout EU do slepé uličky lithiových akumulátorů.
Cesta k lithiovým akumulátorům je slepá proto, že na světě není v nyní těžitelných ložiscích dost lithia ani na náhradu všech aut na benzín a naftu v Česku auty s lithiovými akumulátory. Pro získání lithia ve množství potřebném pro celou EU by bylo nutno obrovské plochy (v desítkách procent rozlohy EU, nacházející se v tuzemsku i kdekoli po světě, proměnit v měsíční krajinu na způsob severočeských lomů na uhlí, a ještě podstoupit riziko šílených nehod s vysoce toxickými výluhy z vytěžených hornin, z nichž by se to lithium separovalo. A řešit dlouhodobé ukládání silně toxických odpadů, z nichž bych měl větší hrůzu než z odpadů z jaderných elektráren. Proti nehodě takovýchto zařízení byla i známá nehoda při těžbě zlata, která umrtvila podstatnou část toku řeky Tisy, jen naprostá prkotina.
Zase je to problém EU, která je s to prosazovat i naprosto nesmyslné projekty, na jejichž odmítnutí stačí selský rozum a kupecké počty. Prostě proto, že vytváří prostředí, v němž jsou takové nesmysly prosaditelné přes odpor odborníků i občanů a dále jsou násilně cpány občanům až do totálního krachu. Což poněkud připomíná stalinský SSSR a "novou sovětskou biologii" Lysenka a spol.

Hlasování 8. 6. předvedlo totální intelektuální impotenci EU a jejích struktur jako celku, protože došlo k prosazení buď naprostého nesmyslu a současně, což je ještě horší, k prosazení něčeho, co obyvatele EU drasticky ožebračí. Můžeme se jen dohadovat, co z toho je primárním cílem těch, co hlasovali pro. Přitom i na poli vozítek neprodukujících žádné zplodiny CO2 existuje řada možností daleko méně devastujících ekonomiku členských zemí a nehrozících totální pauperizací většiny obyvatel, ba ani drastickým poškozením životního prostředí. Jistěže zbývá otázka, co je vlastně cílem onoho hlasování, které v úvodu zmíněný soudruh Peksa tak velebí.

Aktualizace:

Jeden z diskutujících na Pravém prostoru mě upozornil na to, že ono auto. "La Jamais Contente", které překročilo v roce 1899 oněch 100 km/h mělo olověné akumulátory. Tvořily 50 procent hmotnosti vozítka a řidič v podstatě seděl obklopen nádobami s kyselinou sírovou (v případě havárie by rodina ušetřila za pohřeb). Za tím, že by chemické články, na veliko recyklované a na autě prostě celé měněné byly výhodnější - jak co do hmotnosti, tak co do rychlosti dodání energie do auta si však stojím.
MMCH, Pravý prostor byl jedním z webů, které soudruzi vypnuli kvůli údajné "proruské propagandě". Není na něm naprosto žádná a i to, na co reaguji aktualizací je jen důkazem toho, že přínosná je diskuse mezi občany, a ne nekonečné žvástání "vyvolených" nevzdělanců.

Je výskyt extrémistických vrahů důkazem lživosti konspiračních teorií?

Soudruzi z Hlídacího psa se nechali slyšet (či spíš číst), v tom smyslu, že masakry, spáchané duševně narušenými střelci, zaměřené na nábožensky i etnicky neevropské obyvatelstvo, jsou vlastně důkazem toho, že konspirační teorie o "výměně obyvatel" (v civilizovaných zemích za necivilizované) je dokázána tím, že došlo k masakrům onoho predikovaného "náhradního" obyvatelstva extrémisty. Je to skutečně pravda?

Masakry

Skutečně se občas objeví (a soudruzi "liberální demokraté" to pak publikují, až se z nich kouří) masakr, který spáchá nějaký zoufalec, excentrik či duševně chorý s tím, že se ohání ideou oné snahy vyměnit obyvatelstvo z civilizovaných zemí.
Problémy zde vidím dva:

1. Masakrů, které spáchali černoši, muslimové a další kandidáti na "nahrazující" obyvatelstvo, je daleko více. A i v případě ryze kriminálnických masakrů, motivovaných boji mezi gangy složenými z onoho "nahrazujícího obyvatelstva", je daleko více (o mnoho řádů) obětí z řad oněch liberálními demokraty preferovaných etnik, než kolik jich dokázali zvládnout oni političtí extrémisté.
2. Existují úniky informací, podle nichž je ona idea výměny obyvatelstva reálně existující a řada konkrétních politických kroků "liberálních demokratů" a s nimi spřízněných politických sil vypadá jako realizační kroky oné výměny. "Vypadá to jako kachna, chodí to jako kachna, kváká to jako kachna - je to kachna."

Navíc je obecně známo, že Karel Marx (jehož filosofii a politiku v podstatě rozvíjejí liberální demokraté) po porážce revolucí v roce 1848 v exilu vytvořil seznam národů, které mají být vyhubeny, aby revoluce mohla příště zvítězit. Na jedno z čelních míst na něj umístil Čechy, což vedlo k jeho střetu s českým barikádníkem J. V. Fričem v jedné z londýnských kaváren (protože oba ve Velké Británii nalezli azyl). Těch pár přes držku, které Marx od Friče dostal, byl první kontakt našeho národa s marxismem.
O výměně obyvatelstva snil i Hitler, další postava, na niž liberální demokraté v podstatě navazují, včetně toho, že onen seznam národů, určených k vybití a nahrazení "nečím lepším" od Marxe jen s malými úpravami převzal.
V praxi byla také výměna obyvatel řadou států také provedena. Od vybíjení domorodců kde všude možně a jejich náhradou kolonisty až po "státem řízené hladomory", jako pod britskou vládou v Irsku nebo pod sovětskou na Ukrajině.
Severoafrické pobřeží zažilo výměnu obyvatel opakovaně: Původní obyvatele vybili a nahradili svými lidmi Féničané (později se z nich stali Kartáginci), Kartáginci byli vybiti a odvezeni do otroctví po třetí Púnské válce Římany a území osídlili římští kolonisté. Ti byli vybití a nahrazeni Góty a romanizovaní Gótové byli vybiti a nahrazeni islamizovanými Araby, kteří jsou tam dosud.
Takže výměna obyvatel není něco fiktivního, na co nikdy nebylo ani pomyšleno, natož aby to bylo provedeno, jak uvádějí blekotalové, označující uvedené podezření za "konspiraci".

Důkaz?

1. 4. tohoto roku jsem zde vystavil post, který zpochybňuje "Kříšťálovou noc" jako "spontánní reakci německého lidu na zavraždění sekretáře německého velvyslanectví Ernsta vom Ratha židovským mladíkem Herschelem Grynszpanem".
Nicméně, i v případě, že by se moje teorie ukázaly být mylnými a HG tento atentát opravdu spáchal sám a pod vlivem toho, jak hodlalo Německo zacházet se Židy, byl by to důkaz fiktivnosti holokaustu?
Pokud jsem správně informován, tak ani ti nejomezenější (myšleno duševně) popírači holokaustu takovýto argument nepoužili, protože jim bylo jasné, že je to naprostá pitomost.
Je mi velice líto, ale soudruzi Hlídací Psi ve své zaslepenosti vůči konzervativním politikům a ideologům zcela jednoznačně překročili práh racionality.

Přístup

Před mnoha lety jsme se bavili s panem M. Konvičkou o tom, jak jsme se dostali ke svému kritickému pohledu na islám. Oba jsme se shodli na tom, že preferujeme praktickou empírii před teorií. Podle teorií, hlásaných kdejakým "odborníkem" má být islám supertolerantní a supernenásilné náboženství. Můžete si to přečíst v kdejaké učebnici religionistiky a podobných materiálech. V reálu jsou to ovšem muslimové, kteří se jednak chovají silně netolerantně nejen k nemuslimům, ale dokonce i k poněkud odlišnějším variantám tohoto náboženství, přičemž ona "netolerance" v naprosté většině případů zapáchá hřbitovní hlínou. V reálu jsou to také muslimové, kteří páchají nejrůznější typy atentátů a dalšího násilí, zaměřeného na nemuslimy a vše další, co považují za "neislámské".
Pan Konvička mě pak informoval, že byl kdysi poučen jedním odborníkem na filosofii, že ono reflektování reality a empírie a upřednostňování reality před propracovanými filosofickými teoriemi, je poplatné dnes silně zavrhovanému filosofickému směru, jménem empiriokriticismus.
A jsme "z Prahy doma", protože na tento směr filosofie dštil oheň a síru už samotný V. I. Lenin, idol mnoha současných levičáků. Viz jeho práce "Materialismus a empiriokriticismus", kterou jsem kdysi studoval v rámci výuky marxismu - leninismu.
Faktem je, že Ernst Mach, zakladatel tohoto směru filosofie, nebyl vzděláním filosof, ale velmi kvalitní a významný fyzik. V podstatě bez jeho prací by se Einstein nedobabral ani k onomu známému vzorci:
e = m * c^2
A tento pán se právě pustil do filosofického přesahu svých vědeckých prací a stvořil onen empiriokriticismus.
Přiznám se také, že směr, dávající přednost pozorované či z pokusu vycházející empirii před bláznivými teoriemi jakýchsi "odborníků" je mi jako člověku, celoživotně se zabývajícímu různými způsoby pozorování a pokusů, sympatičtější, než přístup současných filosofů ve stylu "Když fakta odporují naší teorii, je třeba zavrhnout fakta".
Druhou věcí je, že filosofie, produkovaná specialisty na toto "bádání", tedy absolventa specializovaných studií, se naprosto odtrhla od reality a zplaněla. Faktem je, že zakladatelé toho, co se v antice a ještě i o něco později nazývalo "filosofie", měli obrovský záběr přes celé tehdejší poznání, včetně oborů stojících na empirii. Takže se jim opravdu spíš blíží "filosofující jaderný fyzik" nebo "filosofující biolog" než "filosofující filosof". Ten poslední je spíše produktem (a současně i nástrojem) úpadku této disciplíny.

Výsledek

Jako výsledek výše uvedeného přístupu k faktům a teoriím je, pochopitelně ten můj přístup, kdy dávám jednoznačně přednost tomu, co politici reálně dělají (a jaké to má reálné důsledky), než tomu, co politici říkají.
Jsem toho názoru, že i silně takticky nepolíbený jedinec nebude říkat své budoucí oběti, že ji chce zabít, jakmile si na to vytvoří trochu použitelné podmínky. Podobné verbální projevy lze zaznamenat i u řezníka vůči praseti, vytahovaného z chlívku k účasti na zabijačce. Takže z tohoto důvodu nevěřím žádnému politikovi, který prohlašuje, že se jedná jen a jen o jakousi smyšlenku, která nemá nic společného s realitou.
Zcela jistě to silně akcentuje jednání, které velmi přesvědčivě směřuje k pravému opaku, tedy k potlačení porodnosti původních obyvatel a naopak ke zvyšování porodnosti a současně imigrace obyvatelstva nepůvodního.
To se týká jak podpoře imigrace z mimoevropských oblastí, tak, např. v USA, podpoře liberálních demokratů nacistickému a teroristickému hnutí BLM (BLM jsou v podstatě "lidové milice liberálních demokratů").

"S námi to nevyhrajou"

Sentence, citovaná v nadpisu, charakterizuje majoritní přístup většiny původního evropského obyvatelstva (a také obyvatelstva evropského původu v USA, Kanadě a podobných destinacích) k zavádění nejrůznějších sociálfašistických hámotin, které v podstatě zavrhuje už elementární logická úvaha.
Pokud tedy někdo chce zavádět jakési šílenosti a nesmysly, od boje za nějakou formu socialistické či komunistické společnosti, až po nejrůznější ekologická opatření, zpravidla naprosto nelogická a poměrně jednoduchou úvahou identifikovatelná jako totální nesmysl (citoval jsem jich tu na blogu už dost a stejně zbývá mnoho dalších, na které se nedostalo), nepotřebuje inteligentní, vzdělané a logického myšlení schopné obyvatele. Potřebuje buď vrozeně neinteligentní obyvatelstvo, případně obyvatele vymozkované totalitní ideologií (na způsob islámu), kteří byli myšlení drastickými tresty, aplikovanými na populace po mnoho generací, odnaučeni.
Tato úvaha je naprosto logická. Když se k tomu přidá na jedné straně podpora vymírání původního evropského obyvatelstva (sem patří zcela jednoznačně i homosexualismus, feminismus a genderismus) a na druhé straně propopulační opatření za účelem silnějšího množení přistěhovalců z mimoevropských lokalit, je ono podezření dále podpořeno.
"Třešničkou na dortu" je Istambulská smlouva, která na jedné straně činí původním obyvatelům prakticky jakékoli sexuální aktivity rizikovými (a zase přispívá k tomu, aby se rodilo co nejméně autochtonních obyvatel) a současně nijak nezasahuje do sexuálních aktivit oněch minorit mimoevropského původu (protože to. co je přísně zakázáno evropským autochtonům - od sexu s nezletilými až po jakýkoli náznak nedobrovolnosti při manželském sexu, je těmto minoritám bez problémů povoleno, a v daleko větší míře - např. silná tolerance znásilňování žen muslimy).
Tyto všechny empirie jednoznačně podporují pravdivost oněch "konspiračních" teorií o snaze vyměnit obyvatelstvo. Je mi líto.

Ještě k tomu násilí

V současné době jsou skutečně namotivovatelní k nějaké násilné činnosti pouze velmi extrémně smýšlející jedinci. S tím, jak se bude situace evropského autochtonního obyvatelstva zhoršovat, bude narůstat procento lidí, ochotných k podobným činům. Jako narůstalo prakticky po celou dobu existence protektorátu procento lidí, ochotných zapojit se do odboje, protože stále víc a víc obyvatel začínalo chápat nacistický režim jako vitální ohrožení sebe a svých potomků. Tedy jako režim, který je třeba zničit, a to i za cenu sebeobětování se.
Uvedený jev se v principu okupačnímu režimu nedařilo zvrátit ani extrémně narůstajícím terorem (respektive jakékoli utlumení odboje mělo vždy efemérní efekt). Nebyla to však jen česká specialita, podobně to vypadalo s odbojem i v jiných zemích.
Takže moje prognóza je, že, pokud nedojde k nějakému viditelnému a zásadnímu zvratu v naprosto rozdílnému přístupu politiků k autochtonnímu obyvatelstvu a imigrantům z mimoevropských zemí (a v jiných zemích k obyvatelstvu evropského a neevropského původu), bude se postupně snižovat "osobnostní práh" pro odboj se zbraní v ruce. A ten bude mít i stále sofistifikovanější charakter, takže místo nějakých "šílených střelců" nastoupí opravdoví odbojáři, organizovaní a cíleně likvidující osnovatele i nástroje oné "neexistující" výměny obyvatelstva.
To je prostě fakt, plynoucí z chování lidí v extrémních podmínkách.
Nakonec může dojít i k nějaké obdobě španělské reconquisty, likvidující nepřátelskou moc a její podporovatele a v závěru i vyhánějící samotné imigranty a jejich potomky. Nebo alespoň k výbuchu krajního násilí, jakým byla např. francouzská revoluce, likvidující, rovněž podle státní propagandy neexistující, vykořisťování lidu státem a církví.

To, že blekotalové, popírající snahu levičáků o výměnu obyvatel ve smyslu náhrady vzdělané a inteligentní populace, která "nežere" extrémistické blekoty liberálních demokratů, ekologistů a dalších anticivilizačních blekotalů, populací, která vzhledem k nižšímu IQ, nevzdělanosti a náboženskému fanatismu tyto blekoty bude v nějaké formě akceptovat, mají pravdu, rozhodně nějaké masakry nepodpírají. A mnoho reálně existujících aktivit právě těchto politických sil onu konspiraci proti obyvatelům evropského původu spíše podporuje.

Endemická struma a komunisté

Všichni asi známe obecního kreténa Pepka Vyskoče z geniálního románu Jaroslava Haška o Josefu Švejkovi. Méně je asi známo, že se v tuzemsku opravdu vyskytují oblasti, kde je v pozadí nedostatek jódu. To vede jednak ke vzniku endemické (protože v určité lokalitě se vyskytující) strumy (zvětšení štítné žlázy, nemající charakter nádoru nebo zánětu), jednak vývojovým poruchám plodu, které vedou k omezené inteligenci a tělesným poruchám, označovaným jako kretinismus. Nemáme tyto diagnózy proto, že substituujeme populaci jódem, především přidáváním nepatrného množství jodidu nebo jodičnanu do kuchyňské soli (která ho pak s sebou "táhne" do mnoha potravin). Nicméně, jakmile se do těchto věcí začne plést ideologie, případně ne příliš domyšlená věda, nastane průšvih, což se stalo i u nás.

Jód

Více než devadesát procent jódu, který se dostane do těla, projde štítnou žlázou, která z něj vyrábí velmi důležitý hormon thyroxin. Je to dokonce regulováno tak, že při nadbytku jódu přejde štítná žláza na výrobu analogu thyroxinu, který sice má o jeden atom jódu v molekule víc, ale je méně účinný.
V případě nedostatku jódu se štítná žláza zvětšuje, což se projeví jako "vole" či správně struma. Pokud je nějaká oblast zatížena nedostatkem jódu, je takto postižena celá, nebo větší část populace a píše se o endemické (= v nějakém místě se vyskytující) strumě.
Nedostatek jódu vzniká především v oblastech, kde je geologicky starý povrch a navíc příznivé podmínky pro vyplachování jódu z hornin ven. Proto se strumy vyskytovala v některých částech Alp a u nás v některých oblastech pohraničních hor. Vyplavený jód končí v moři, proto je v mořských živočiších poměrně vysoký obsah jódu. V rostlinách také, ale ty jsou až na výjimky nejedlé, zato se ze sušených chaluh dostával jód pražením a proháněním vzniklých plynů přes chladič.
Bažení štítné žlázy po jódu se negativně projeví při jaderných haváriích, kdy je s to do sebe nabrat i uniklý radioaktivní jód (proto také nejčetnější rakovinou, související s jadernými haváriemi, je karcinom štítné žlázy. Proto v okolí jaderných zařízení, kde by mohlo k havárii (s pravděpodobností nula celá, mnoho nul jedna) dojít, se místní populaci dávají jodové tablety (nejčastěji s jodidem draselným). Po jejich požití se štítná žláza natolik "přežere" jódu, že nějaký čas do sebe jód nenabírá, a tudíž nestihne do sebe nabrat ten radioaktivní.
Aby bylo jasno: Riziko vzniku rakoviny po podání radioaktivního jódu je velice malé. Z toho důvodu se také tato látka používá pro některá vyšetření štítné žlázy. Pak žláza vydává gama záření, které je zachytitelné gama kamerou a může se zjistit, zda září rovnoměrně, nebo jsou v ní "studená" (nezářící) a "horká" (silně zářící) místa, což se dá dát do vztahu s druhem jejího postižení. U pacientů, kterým byla štítná žláza odstraněna pro nádor, se po několikadenním přerušení podávání jejích hormonů v tabletách podá radioaktivní jód a případné metastázy by se měly projevit tím, že budou vydávat gamazáření (a je možné je i lokalizovat a odstranit).
Jód odchází z těla močí (jodurie) a dá se v ní jeho koncentrace měřit atomovou absorpční spektrofotometrií. Měří se buď 24 hodin sbíraná moč, nebo se jednorázový vzorek přepočte pomocí kreatinininu (jehož odchod z těla je víceméně konstantní) na jakýsi "průměr", eliminující zhuštění či zředění moče v závislosti na pitném režimu a dalších faktorech.

Nedostatek jódu

Nedostatek jódu se projeví především sníženou produkcí thyroxinu. Tento hormon jednak působí jako určité stimulans (včetně zvýšení tělesné teploty), nicméně se nedá, na rozdíl od jiných látek podobného účinku, použít ke zvýšení pracovního výkonu, protože činnost stimulované osoby se stává chaotickou a její výkonnost naopak klesá. Což je charakteristické i pro choroby, u nichž se produkce těchto hormonů zvyšuje.
Nedostatek thyroxinu vede k výraznému celkovému zpomalení a charakteristickému otoku kůže, hlavně v obličeji (myxedém). Na rozdíl od toho, co se píše v povídce "Neuvěřitelný únos lorda Petra Wimseyho" od D Sayersové (vyšla např. ve sbírce "Dobrodružný život milovníka starých tisků"), intelekt neklesá, ale mentální výkon je zpomalený (může tedy dojít k poklesu u výkonů (včetně IQ testů), kde je limitujícím faktorem čas).
Protože při nedostatku thyroxinu klesá a při nadbytku stoupá bazální metabolismus (měřitelný jako produkce tepla na lačno a při absolutním tělesném klidu), používalo se toto vyšetření pro diagnózu těchto chorob. Dnes bylo zčásti nahrazeno jinými, pro pacienta méně náročnými, postupy.
Druhou funkcí thyroxinu je jeho působení na vývoj co do kvality. Tuto jeho funkci nejlépe ukazuje pokus s pulcem, jemuž byla operativně odstraněna štítná žláza. Pulec neustále správně roste ale nedochází u něj k přeměně na žábu. Teprve po podání thyroxinu dojde k růstu nožiček a zakrňování ocásku a pulec se přemění v žábu.
Něco podobného se děje při nedostatku thyroxinu v těhotenství. Dochází především k nedostatečnému kvalitativnímu vývoji některých mozkových center a narozené dítě (navíc s charakteristickými, leč drobnými a život neohrožujícími tělesnými abnormalitami) nikdy mentálně nedospěje. Do konce života má omezené rozumové schopnosti a mentalitu malého dítěte. Toto se nazývá kretinismus. Na rozdíl od nedostatku thyroxinu u dospělého, kde je mozek již vyvinut, se tento stav podáváním thyroxinu (nebo jódu) nemění.

Jód a chemie

Jód asi všichni budou znát jako důležitou součást jódové tinktury. Méně znám je Lugolův roztok, což je roztok jódu ve vodném roztoku jodidu draselného (sám jód je ve vodě rozpustný nepatrně, ale protože se atomy jódu mohou "přilepit" na jodidový iont, jeho rozpustnost silně naroste na hodnoty, kdy může být takový roztok použit v medicíně, buď k podávání jódu v kapkách, nebo k desinfekci.
Jód může addovat i na organické látky (tzv. jodofory) a vzniknou ty různé jodisoly, jodonaly apod., vesměs ale s nižšími desinfekčními účinky (v přepočtu na koncentraci jódu), než má jodová tinktura nebo Lugolův roztok.
V nepolárních rozpouštědlech se jód rozpouští za vzniku tmavě modrého až černého roztoku, na rozdíl od vody a lihu, kde je jeho roztok hnědý. Roztok jódu v tetrachlormetanu se dá použít a byl takto historicky použit k odfiltrování viditelného světla od infračerveného (které jím prochází až do opravdu dlouhých vlnových délek) a kyvety s tímto roztokem byly historicky používány k infračervené fotografii za denního světla (před tím se fotografovalo za tmy).
Jód se silně slučuje s thiosíranem draselným (základní látky černobílých i barevných ustalovačů, dodnes se snad sežene ve specializovaných obchodech pro excentriky, dodnes fotografující na filmy) za vzniku bezbarvého jodidu. Pokud si "pořídíme" na šatech flek od jódové tinktury nebo některé její náhražky, lze jej odstranit okamžitým třením krystalkem této látky (namočeným do vody, nebo na něj plivneme). Později (sekundy až desítky sekund), když už je jód navázán na materiál tkaniny, to už nejde.
Vzhledem k tomu, že platí "pergillův zákon", který říká, že pravděpodobnost takové nehody je přímo úměrná ceně příslušné oděvní součásti, je vhodné mít nádobku s krystaly thiosíranu přímo v lékárničce. Sám o sobě thiosíran na sebe váže těžké kovy a byl součásti speciality Carbosorb (spolu s živočišným uhlím), ani nevím, jestli se ještě dělá, ale mazat oděv vodou rozmatlanou tabletou s živočišným uhlím za moc dobrý nápad nepovažuji, jen tím demonstruji relativní neškodnost této látky (staří fotografové ochutnáváním ustalovače zjišťovali, jak moc je ještě použitelný, protože stříbro má sladkou chuť a od určité míry sladkosti už byl ustalovač nasycen stříbrem tak, že nefungoval - a neotrávili se).

Řešení nedostatku jódu ve výživě

Protože jódu potřebujeme opravdu nepatrné množství, začala jím být fortifikována kuchyňská sůl. Na balení byste měli najít, kolik se aktuálně dává, případně zda jodid nebyl nahrazen stabilnějším jodičnanem.
Tedy, aby bylo jasno, jodid draselný je velmi stabilní látka a v zatavené ampuli by měl vydržet klidně i miliony let. Problém je, že při zvlhnutí, a navíc v přítomnosti chloridu sodného, se rozkládá a jód se odpaří. Takže problémem je zvlhlá sůl (navenek se projeví tak, že se "spekla" do hroudy), protože v té může být obsah jódu nižší až nulový, sůl s jodičnanem by o obsah jódu přijít neměla.
Paradoxně různé soli "pro zdravou výživu" často fortifikovány jódem nejsou. Platí to i pro "mořskou sůl" vyráběnou odpařováním mořské vody, protože při jejím vzniku zůstane jód prakticky všechen v solance a odteče (tedy, pokud do ní dodatečně není přidán).
Fortifikovaly a fortifikují se i některé další potraviny a potravinové doplňky, ale byl jsem kdysi na fóru odborníků, kde bylo konstatováno, že jodidovaná sůl se dostane prakticky všude a stravovací minority, které ji odmítají, zpravidla odmítají i jiné fortifikované potraviny, takže touto cestou se jim jód dodat nedá.
Nicméně už ta fortifikace kuchyňské soli způsobila, že endemická struma vymizela a přestali se rodit "Pepkové Vyskočové".

A nyní ti komunisté

V padesátých letech se stalo, že pár ideově pevných, leč vzdělanostně méně kompetentních "odborníků", dosazených Stranou na ta správná místa, si povšimlo (zcela správně), že endemická struma a kretinismus se vyskytovaly v příslušných oblastech především u chudých lidí.
Postřeh to byl zcela správný. Bylo to dáno tím, že bohatší lidé častěji dosáhli na potraviny z odlišných oblastí (i pití některých dovezených minerálek, piv a vín udělalo svoje), častěji pobývali mimo své stálé bydliště a touto cestou se dostali k jódu ve množství, které bylo dostatečné pro jejich ochranu. Naopak chudí lidé se stravovali potravinami z místa svého bydliště (často tím, co sami vypěstovali) a nedostatek jódu v podloží se u nich projevil častěji a více.
Problém nastal v tom, že si to soudruzi špatně vyložili. Brali to tak, že bezprostřední příčinou těchto chorob je chudoba sama (a nikoli zprostředkujícím faktorem, jak je tomu doopravdy). No, a protože vítězství socialismu přece zajistilo bohatství všem, tak není potřeba jodidovat sůl. Jistě se mýlili i v té druhé věci, protože vítězství socialismu přineslo chudobu a ještě větší míru žití "z ruky do huby", než jaká zde byla za zlých kapitalistů. Nicméně bylo ideologicky silně pochybné na to jen pomyslet, natož to konstatovat.
Výsledkem bylo, že se v oblastech postižených nedostatkem jódu ve velmi krátké době objevila endemická struma a dokonce se narodilo i několik dětí s kretinismem. Pak to jodidování rychle obnovili a o celé záležitosti se mluvilo (a psalo) asi se stejným nadšením jako o provaze v domě oběšencově. Prolátlo se to na začátku devadesátek, kdy se vytahovaly nejrůznější hříchy a průšvihy minulého režimu.

Další průšvih

V 80. letech se přišlo na to, že příjem kuchyňské soli má vztah k některým chorobám, od hypertense až po rakovinu žaludku. Byť ten vztah zdaleka není tak přímý, jak se předpokládalo (v některých případech je spíš zprostředkovaný, jako v případě té chudoby a strumy), případně je vysoký příjem Na pouze signálem, že se někde jinde děje něco rizikového. Nicméně se začalo bojovat proti "nadměrnému solení".
A na začátku devadesátých let bylo najednou odborníky na výživu s hrůzou zjištěno, že část populace má nedostatek jódu. Naštěstí se to chytlo na úrovni poklesu výskytu jódu v moči pod přípustnou hodnotu, nikoli vznikem "volat" a rozením "Pepků Vyskočů".
Prostě, populace tak nějak zareagovala na zdravotně výchovné tažení proti kuchyňské soli poklesem její spotřeby, a protože ta je významným zdrojem jódu, tak se začala dostávat do jódového deficitu. Což bojovníci proti kuchyňské soli nedomysleli.
Aby bylo jasno, spotřeba kuchyňské soli byla přibližně 16 g na den, za optimum se považuje kolem 4 g, existují populace bez deficitu Na s příjmem kolem 1 g na den. Nicméně se omezilo hlavně dosolování jídel (proti němuž byla ta výchova hlavně zaměřena) a průšvih je, že sůl z potravin o část jódu přijde tepelnou úpravou (např. sůl na povrchu housek a dalamánků apod. téměř o všechen). Navíc ne všichni výrobci potravin používali a používají jodidovanou sůl. Proto vlastně ubyla ve stravě ta část soli, která toho jódu měla v sobě nejvíce.
Navíc se ono tažení sešlo ještě s tím, že, ze zcela nejasných důvodů, přestala být dávána krávám k lizu sůl jodidovaná, ale velkochovy přešly na nejodidovanou sůl (která se v té době objevila na trhu a byla o nějakou tu kačku na metrák levnější). A přidalo se i "cenotřesení" na začátku devadesátek, které dost omezilo konzumaci mořských ryb (které jsou také velmi významným zdrojem jódu), protože jejich ceny stouply velmi drasticky nahoru oproti předchozímu režimu a v porovnání s jinými potravinami.
Naštěstí se podařila domluva se zemědělci, kteří začali velmi pružně dávat krávám lízat sůl s jódem, čímž se ten dostal do mléka a výrobků z něj a pohroma byla zažehnána. Postupně došlo také k poklesu (relativnímu) ceny mořských ryb, takže začaly být konzumovány častěji. Své udělala i výchova ve smyslu pozitivního účinku mastných kyselin z rybího tuku. Do té doby spadají také snahy o fortifikaci dalších potravin jódem a další opatření, v jejichž důsledku byla jodurie naší populace (až na pár extrémně se stravujících minorit) v pořádku.
Z tohoto průšvihu jsme tedy těsně ale přece, vyvázli.

Takže i tak elementární věc, jako je dostatečný přívod jódu do těla, může mít spoustu vazeb do dalších oblastí, i takových kde se to původně ani nečekalo. Je to také názorná ukázka, jak předem a do velké hloubky promyšlené, a následně dobře monitorované, musejí být i např. "pouhé" zásahy do zdravotní výchovy obyvatel, aby výsledek nebyl horší než to, proti čemu se původně bojovalo.