"Boj za klima" je jen politika

Stále více se hromadí důkazy, že onen proklínaný oxid uhličitý je jen bezcenný nesmysl s nulovým nebo jen nepatrným vlivem na klima. Země je vesmírné těleso, jehož pohyby přispívají ke změnám klimatu a klima je rovněž silně ovlivněno aktivitou Slunce, která zdaleka není konstantní, ale kolísá v řadě různě dlouhých cyklů, a pokud se sejdou kladné fáze dvou nebo více z nich, dochází na Zemi (a nejen na ní) k oteplování, pokud se sejdou naopak fáze záporné, dochází k ochlazování, jak to známe z něco málo před sto lety skončeného nakupení chladných období, jehož extrémem byla tzv. "malá doba ledová".

Vliv CO2

Vliv antropogenního oxidu uhličitého je nepatrný, protože hlavním zdrojem tohoto plynu pro nárůst jeho koncentrace v atmosféře je světový oceán, který se otepluje, a protože s teplotou klesá rozpustnost tohoto plynu ve vodě, je tento plyn vytlačován do atmosféry. Biosféra má ovšem mohutnou kapacitu k vyčerpání tohoto plynu z atmosféry, což se děje hlavně stimulací růstu zelených rostlin, včetně jejich expanze na pouštní plochy, dříve vegetací nepokryté.
Mechanismus oné expanze je jednoduchý: Aby rostliny mohly získávat oxid uhličitý ze vzduchu, musejí otevírat dýchací póry. Problém je, že těmito póry jde opačným směrem, z rostliny ven, voda. Pokud koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře roste, postačuje rostlině k získání potřebného množství oxidu uhličitého buď kratší čas nebo menší intenzita dýchání a vody tudíž ztrácí méně. Pak může přežít i v tak suchých oblastech, v jakých dříve, při nižší koncentraci tohoto plynu v atmosféře, přežít nemohla. Jistěže celý proces má ještě jakési zpětné vazby dané např. tím, že rostliny postupně zakrývají půdu, tím omezují její ohřev slunečními paprsky a tím snižují odpar vody z půdy, takže nakonec porosty putují do nitra pouští i rychleji, než by to odpovídalo samotnému složení atmosféry.
Jediný antropogenní vliv na tomto poli je u těch pouští nadměrné spásání vegetace místními populacemi.
Pokud se týká onoho oceánu, zde se uplatnil vliv poklesu produkce oxidů síry lodní dopravou. Síra je totiž biogenní prvek a její přítomnost v mořské vodě stimuluje růst planktonu, který pro své organismy čerpá z vody oxid uhličitý jako zdroj uhlíku pro výstavbu svých těl. Sama síra se uplatňuje ve dvou aminokyselinách, které jsou součástí bílkovin (cystein a methionin) a dále v různých dalších součástech organismu, u člověka bychom nalezli neaminokyselinovou síru např. v chrupavkách a dalších pasívně se pohybujících složkách pohybového systému, ale také v některých hlenech. Síra se rovněž uplatňuje jako důležitá složka detoxikačního aparátu buněk ve formě skupin -SH.
Tím, že jsme přestali "hnojit" oceán sírou, jsme podpořili odchod oxidu uhličitého z něj a nárůst jeho koncentrace v ovzduší. Za tento jev, a zejména teplotní skok mezi roky 2022 a 2023, tedy nemohou "zlí kapitalisté", ale "hodní" ekologové.
Jistěže nějakým "hnojením" oceánu (do paliv lodí by se mohly kromě síry přidat i další pro oceánský plankton kritické prvky) bychom mohli snižovat koncentraci oxidu uhličitého daleko efektivněji než větrníky a slunečníky či čerpáním tohoto plynu do jakýchsi podzemních prostor (z nichž stejně uteče a zabije každého, kdo mu bude stát v cestě). Nedal by se ovšem na tom vydělat nehorázný majlant cestou dotací naprostých nesmyslů.
Jistěže se část organismů planktonu velice rychle rozpadne a uhlík jako oxid uhličitý či metan unikne, nicméně část spadne až na oceánské dno, a tam může být deponována měsíce až stovky milionů let, takže jakýsi dlouhodobý úbytek tohoto plynu z ovzduší a oceánu je tím zajištěn.
Bylo rovněž spočteno, že biosféra je s to s přehledem absorbovat veškerý oxid uhličitý vyprodukovaný lidstvem. Příslušná studie je založena na podrobných snímcích celého zemského povrchu a protože se ví, jak který biotop do sebe nabírá tento plyn, tak po vyhodnocení celozemských ploch těchto biotopů bylo stanoveno množství celosvětově absorbovaného oxidu uhličitého. A to s přehledem převyšuje odhadovanou antropogenní produkci tohoto plynu.
Boj "za klima" proti produkci oxidu uhličitého je tedy naprosto nesmyslný. Jen těm "správným" lidem zajišťuje bezpracné zisky.

Země je astronomické těleso

Hlavním zdrojem energie pro Zemi je Slunce, většinou se jedná o přímé oslunění přivrácené polokoule, něco málo jde odrazem z Měsíce, vliv dalších těles sluneční soustavy i dalších hvězd mimo ni je ve viditelném spektru zanedbatelný, jiná situace je v krátkovlnnějších i dlouhovlnnějších zářeních, z nichž ta nejvíce škodlivá, naštěstí pro nás, zadržuje atmosféra (ale nějakou energii z nich dostává). Faktem je, že tyto zdroje by měly být podle našich současných znalostí spíše stabilní. Pokud se týká dalších planet, tak nejsilnější je Venuší odražené sluneční světlo, které údajně je s to vrhat viditelný stín na bílou zeď. Astronom Antonín Bečvář ve své sérii článků o planetách sluneční soustavy (Naší přírodou, roč. III 1938/39) píše, že tomu nevěřil, ale pak našel bílou zeď mimo rušení jinými zdroji světla (což byl za jeho časů menší problém než dnes) a přesvědčil se, že je to pravda. Nicméně zcela jistě můžeme i toto záření zanedbat.
Druhým zdrojem energie je rozpadové teplo radioizotopů v horninách. Tento zdroj dokáže vyrobit i magmatické krby, které následně zásobují činné sopky lávou (a tlaky, umožňujícími vytlačit lávu až nad zemský povrch). Sopečná činnost ovšem spíše teplotu Země snižuje zacloněním Slunce vyvrženým sopečným popelem a výronem "antiskleníkových" oxidů síry. Takže po velkých sopečných výbuších může dojít k ochlazení, trvajícímu rok nebo déle. Kritická byla událost na konci druhohor, kdy dopad impaktu do Mexického zálivu odpálil mohutnou sopečnou činnost v Indii, při níž došlo k výronu sopečných vyvřelin do až dva km silných vrstev na ploše cca milion čtverečních km, tedy víc než dvanáctkrát větší než je území našeho státu. Je velice pravděpodobné, že pokud by nebyl "nachystán" tamní supervulkán, tak by dinosauři samotný impakt přežili, alespoň na odvrácené polokouli naší planety.
Rozpadové teplo ovšem nesmíme podceňovat v tom smyslu, že pod důkladnou izolační vrstvou, buď velmi tlustá atmosféra, nebo povrchové vrstvy vesmírného tělesa apod. může dojít k prohřátí hornin až na vznik vody v kapalném stavu z planetárního ledu, v níž by mohla vzniknout hluboká biosféra. Toto se předpokládá u Jupiterova měsíce Europa, nicméně i Ganymedes a Callisto by mohly mít podpovrchový "oceán", předpokládá se to i u Saturnova měsíce Enceladu, ale i u trpasličích planet, a to dokonce i u těch za oběžnou dráhou Neptuna, přestože na povrchu, alespoň navštívené Pluto má hory z pevného dusíku a ostatní teplejší nebudou. Je docela možné, že život vznikl už v podobným způsobem vzniklých "podzemních oceánech" na planetismálách, předcházejících vznik planet sluneční soustavy a na ně se dostal druhotně v souvislosti s impakty.
Třetím zdrojem tepla jsou slapové síly, které se uplatňují i na Zemi (vliv gravitace Měsíce a Slunce), přičemž u některých těles sluneční soustavy mohou tyto síly dominovat i nad zářením Slunce (např. u Pluta a Chárona zcela určitě).
Při sledování nějakých změn teploty Země je tedy třeba podívat se na zdroje, zda se něco neděje s nimi.

Ohřevy Země mimo záření

Slapové síly jsou patrně mimo podezření, protože spíš nepatrně slábnou (Měsíc se od Země postupně vzdaluje), vliv Slunce se moc měnit nebude a vliv ostatních planet je nejspíš zanedbatelný.
Pokud se týká rozpadového tepla, tak zcela jistě s rozkladem izotopů postupně slábne, nicméně je s to občas poslat na zemský povrch mnoho tepelné energie, ale spíš jako katastrofickou událost, která nakonec povede k již zmíněným vlivem znečištění atmosféry spíše k ochlazení blokováním slunečního záření.

Záření

Záření ze Slunce tedy musíme považovat za dominantní zdroj energie pro planetu. Jistěže skleníkový efekt v podstatě působí tak, že toto záření zesiluje odrážením části tepelných paprsků zpět k povrchu, nebo jejich pohlcováním atmosférou a jejím ohřevem. Nicméně celkový efekt skleníkového jevu zemské atmosféry je příznivý, protože pokud by neexistoval, byla by i na rovníku průměrná teplota pod nulou a zemský oceán by byl, alespoň na povrchu, kompletně zmrzlý. Nicméně podíl atmosférického oxidu uhličitého na tomto jevu je malý a podíl jeho části, připadající na údajnou antropogenní činnost, je nepatrný. Navíc prakticky veškerý přírůstek tohoto plynu v atmosféře jde na konto oteplování oceánu a vytlačování v něm rozpuštěného oxidu uhličitého do atmosféry, jak tomu bylo i v případě ostatních teplých klimatických epizodách.
Poněkud zavádějící je pojem "sluneční konstanta". Intenzita slunečního záření se mění v cyklech. Nejznámější je cyklus jedenáctiletý (tedy, přibližně jedenáctiletý a nemající konstantní délku jednotlivých dílčích částí), který je dáván do souvislosti s přibližováním se a vzdalováním největší planety, Jupitera, k a od Slunce (necelých 12 let).
Lepší články o tomto cyklu lze nalézt zde a zde. Tento cyklus se nejčastěji vztahuje k periodicitě výskytu slunečních skvrn, ale v poslední době bylo zjištěno, že tento cyklus se udržel i za Maunderova minima, kdy na povrchu Slunce po delší dobu nebyly pozorovatelné žádné sluneční skvrny. Přesto struktura usazených izotopů (těch, jejichž výskyt na Zemi je závislý na fázi slunečního cyklu) ukázala, že i tehdy probíhala cyklická činnost Slunce. Za tento jev by měly být odpovědné do novější doby přehlížené daleko menší struktury, sluneční póry.
Sluneční póry a jejich význam najdete popsané v této práci. Na Slunci existují ovšem i cykly s mnohem delší (až téměř tisíc let) periodicitou, které se rovněž promítají do klimatu. Přehled slunečních cyklů lze najít např. zde. Vcelku komukoli, kdo zná fyziku alespoň na úrovni látky pro základní školu, musí být jasné, že se odchylky od střední hodnoty více cyklů budou vzájemně sčítat či naopak odečítat, a souběh více kladných fází různě dlouhých cyklů může vyvolat "enormní" nárůst teploty a u záporných zase ochlazení.
Podobným způsobem lze vysvětlit řadu klimatických jevů, na nichž selhávají klimatologické modely, a tak se je klimatičtí "vědci" snaží ignorovat.
Jedním ze způsobů, jak vznikají období vyšší a nižší intenzity slunečného záření jsou pohyby Slunce, respektive pohyby těžiště Slunce a těžiště sluneční soustavy oproti sobě. Velice instruktivně to ukazuje tento článek. Instruktivní je na něm i to, že uvedené pohyby velmi dobře odpovídají známým velkým oteplením a ochlazením klimatu v historii i prehistorii.
Sluneční cykly mají též vliv na sucho a naopak deště, o čemž se lze dočíst zde a zde. Může nás zaujmout, že byla použita data o průtoku ponorné říčky Punkvy v Moravském krasu.
Vzhledem k tomu, že aktivita Slunce neprodělává jen kvantitativní, ale i kvalitativní změny, je možné, že změny složení slunečního větru, interagujícího s horními vrstvami atmosféry, mají nějaký vliv na oblačnost (snížení oblačnosti v současné době zaznamenala i US družicová mise, o níž jsem se nedávno zmiňoval), byť se to zase jiní autoři snaží popřít. Můj osobní názor je, že nějaký vliv na mraky sluneční činnost musí mít, a že se bude těžko rozlišovat, co z toho je dáno celkovou energií, přicházející do atmosféry a na zemský povrch, a co kvalitou slunečního větru.
Nicméně je jasné, že "sluneční konstanta" není konstanta, ale proměnná, závisející na řadě funkcí +- sinusového průběhu s délkou od 11 do téměř tisíce let. Existence delších cyklů není vyloučena, ono platí, že čím delší má cyklus periodu, tím hůře se jeho vlivy oddělují od kratších. Je docela dobře možné, že na povrchu Měsíce nebo Marsu budou nalezeny markery slunečních cyklů o ještě delší periodě, jejichž stopy jsou na Zemi znečitelněny vlivem biosféry i geologických jevů.
Neexistuje tedy sebemenší důvod, proč by současné oteplení nemělo mít stejný původ jako ta předchozí, s lidskými aktivitami nijak nesouvisející.
Pochopitelně, ještě delší periodicitu mají Milankovičovy cykly, týkající se excentricity oběžné dráhy Země, které jsou s vysokou pravděpodobností (a se shodou vědecké obce) považovány za příčinu střídání ledových a meziledových dob. Přičemž naše doba meziledová už mírně přesluhuje.

Opravdu chceme "preindustriální" klima?

Zelené organizace blekotají, že ideálem jsou "preindustriální teploty" a modlí se k roku 1850. Problém je v tom, že v roce 1850 už průmyslová revoluce probíhala více než sto let. Už téměř sto let funěly oxid uhličitý do vzduchu parní stroje (známe rok (1765) vynálezu Wattova parního stroje, ale víme, že jen zdokonalil již tehdy existující a používané parní stroje starší a primitivnější), a protože na začátku průmyslové revoluce, který lze s určitou mírou nepřesnosti umístit do první poloviny 18. století, se postupně, v souvislosti s rostoucím využíváním dřeva, začalo přecházet i při běžném topení na uhlí, narůstalo i uvolňování "fosilního" uhlíku do atmosféry.
Pro ekopodvodníky je, pochopitelně, výše uvedený rok zajímavý tím, že v té době pořád ještě neodezněly pozůstatky katastrofálního klimatického propadu na začátku 17. století, který je znám jako "malá doba ledová". Lze s trochou zjednodušení konstatovat, že současné oteplení představuje jakousi reparaci klimatu po této katastrofě, která znamenala bídu, epidemie, války, revoluce a drastický úbytek populace ve státech, kde už byly nějaké záznamy o lidnatosti. Takže víme, že v první polovině 17. století došlo v některých zemích k populačnímu propadu až k jedné třetině oproti stavu na přelomu 16. a 17. století.
Pochopitelně, pokud bychom jako referenční zvolili nikoli podvodnický rok 1850, ale bezpečně preindustriální rok 1550, tak pořád ještě nejsme na teplotách tohoto období. V té době se u nás běžně pěstovaly v Polabí v polních kulturách melouny, které se bez předpěstování ve fóliovníku nebo skleníku nedají vypěstovat ani v současnosti. A kroniky z té doby, zaznamenávající mj. nástup sněhu a jeho finální roztátí, opět ukazují, že je u nás pořád ještě chladněji (a platí to pro celý svět). V některých letech tohoto období uzrálo u nás obilí tak rychle, že bylo možné pole osít znovu a sklidit z něj před nástupem zimy ještě jednu úrodu (což dnes ještě také nejde).
Dalším problémem je, že ona "preindustriální" koncentrace oxidu uhličitého tak tak pokrývá potřebu fotosyntézy zelených rostlin a už je velice blízko té, při níž se fotosyntéza zastavuje a rostliny odumírají. Je docela možné, že příčinou katastrofálních neúrod v tom 17. století nebyly jenom teploty, ale i příliš nízká koncentrace tohoto plynu v ovzduší, a že nástup průmyslové revoluce, spojený s jeho chrlením do atmosféry, v podstatě planetu zachránil před rozpadem biosféry. Naopak, zelené rostliny běžně a velice dobře prospívají při stonásobné koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře, odpovídající jakési střední hodnotě koncentrace tohoto plynu ve vydechovaném vzduchu. To se uplatňuje při pěstování některých rostlin ve sklenících a dalších uzavíratelných pěstebních prostorách.

Fakta versus politika

To, že klima není ovlivněno koncentrací oxidu uhličitého v ovzduší, nebo jen z malé části, je exaktními vědci obecně přijímaný fakt. Problém s tím mají "odborníci" z různých "tlamocvičných oborů" jimž bych nesvěřil ani uvaření vajíček na tvrdo. Natož jakékoli odpovědnější pracovní postupy.
Další důležitý fakt je skutečnost, že EU odpovídá nyní už jen za cca 6 % světových antropogenních emisí oxidu uhličitého (bylo to kdysi 8), takže i kdyby přešla na čistou nulu (což by patrně bylo spojeno s podobnými masakry obyvatel jako ono ochlazení v 17. století), nebyla by s to ovlivnit koncentraci tohoto plynu nad úroveň statistické fluktuace výsledků jednotlivých měření.
Snižování emisí oxidu uhličitého je ryzí politikum, nemající naprosto žádný racionální důvod, zejména pokud se vesměs provádí způsoby, které emise buď oxidu uhličitého nebo jiných skleníkových plynů zvyšují. Případně provádějí jiné aktivity, které zvyšují teplotu atmosféry. Např. produkce zbytečné energie když náhodou svítí slunce a fouká vítr vede k ohřívání planety, protože podle zákonů termodynamiky se všechny ta elektřina postupně přemění na teplo. Jedinou výjimkou je "světelný smog", který část na Zemi vyrobené energie přenese do vesmíru, ale proti tomu ekologové rovněž bojují.
Ekologové navíc bojují proti bezemisním zdrojům energie, jako jsou jaderné elektrárny. A bojují i proti rovněž zcela bezemisní energii vodní, která navíc fakticky není OZE, protože vodní elektrárny lze spouštět a zastavovat dle potřeby a jediným omezením na tomto poli je množství vody, které má elektrárna k dispozici. Vodní elektrárny, na rozdíl od větrných a fotovoltaických, mají též poměrně snadnou schopnost energii skladovat přečerpáváním vody do horní nádrže, což je způsob daleko efektivnější, levnější a bezpečnější než jakékoli pokusy o uskladňování energie v megabateriích a podobných nesmyslech. Zmíněné "uskladňování energie z OZE" představuje jen a jen zlodějovu lopatu, přehrabující se v našich peněženkách.
Jak jsem již konstatoval, výše uvedená fakta, i další, s nimi související, nebo je rozvádějící do větších podrobností, jsou obecně známa a musejí být jasná i osobám ducha mdlého a vzděláním nepolíbeným. A to platilo v podstatě už v těch 90. letech, z nichž pamatuji hojné diskuse na tehdy začínajícím českém internetu. Které v okamžiku, kdy se začala kumulovat fakta, podporující zavržení teorie o "zhoubném" oxidu uhličitém, byly násilně uťaty s tím, že onen vliv oxidu uhličitého na klima "byl prokázán" (pochopitelně, kdy, kde a kdo to udělal bylo vždy hlubokým tajemstvím), a že "platí vědecký konsensus" (který rovněž neexistuje a nikdy neexistoval).
Pokud se týká onoho "konsensu", mimo mnoho jiného existuje stránka clintel (Climate Inteligence), na níž neustále přibývají podpisy vědců, kteří podporují její hlavní tézi, že žádná "klimatická hrozba" neexistuje. V současné době je jich 1983 a postupně přibývají další. Nedejte se mýlit počtem a vesměs důchodovým věkem signatářů: V prakticky celé EU, ale i ve Velké Británii, Kanadě a možná pořád ještě v USA by za podpis této výzvy následoval vyhazov ze zaměstnání, což si spousta mladších prostě nemůže dovolit.
Jakmile D. Trump udělá v USA pořádek, začnou tam přibývat podpisy z USA a je velice pravděpodobné, že jejich další vlna nastoupí v případě, že se presidentství USA podaří udržet mimo ruce totalitních Demokratů. Což bude znamenat likvidaci "mašiny na hlasy" pro Demokratickou stranu, která jí v minulých (ale i těch dříve předchozích) volbách dokázala zajistit i hlasy desítky let mrtvých občanů, i lidí, kteří US občanství nikdy nezískali (a jiných podobných "voličů").
Takže pokud se podaří prosadit příslušné federální zákony, vyhraje Vance (nebo někdo jiný z Trumpova týmu) a bude pořádek na US vysokých školách a vědeckých institucích, začnou se asi hlasy pro Clintel docela hrnout.

Chyba a její náprava

Vědci o klimatu (neplést s pavědci, kteří se označují za "klimatology") udělali prakticky stejnou chybu, jako sovětští genetikové na počátku kariéry T. D. Lysenka. Snažili se pracovat s vědeckou argumentací tam, kde bylo náležité pracovat s politickými silami, které používal jejich protivník. Novodobí klimatičtí lysenkové si počínají naprosto stejně jako jejich předchůdce a vzor. Postupují politickými prostředky. Politickými, nikoli vědeckými, prostředky obsadili redakce kdysi vědeckých časopisů, vedení kdysi vědeckých pracovišť, i vysokých škol a ryze politicky začali provádět čistky, srovnatelné s komunistickými po "vítězném únoru" nebo za normalizace.
Jediná rozumná strategie je, opřít se o politické síly, které z nejrůznějších důvodů bojují proti Green Dealu a podobným bezcenným nesmyslům, o ekonomy, kteří vidí zhoubný vliv těchto šíleností na ekonomiku, sociology, vidící propad stále většího počtu lidí do katastrofální chudoby, atd. Opřít se o politiky, kteří jsou v opozici vůči "pokrokovým" silám.
Velice jednoduchou a přitom názornou definici názorových rozdílů ve společnosti (nejen na klima) přinesl František "Mrož" Novotný v článku "USA: Doníkovo ultimátum" na Neviditelném Psovi:

"Každý čtenář si může udělat jednoduchý test, který mu prozradí, kam patří – stačí odpovědět na otázku: Myslíte si, že planeta Země a vůbec vesmír je tady pro člověka, nebo naopak člověk existuje proto, aby Zemi a vesmíru sloužil? Pokud odpovíte kladně na první část otázky, jste konzervativec, pokud na druhou, jste progresivista."

Pokud tedy budeme chtít ukončit klimatologické nesmysly, nemají cenu pokusy o jejich zrušení pomocí vědecké argumentace. Pro "boj za klima" totiž žádný skutečně vědecký argument (který bychom mohli vyvracet) neexistuje. Je nutné volit politiky, kteří mají skeptický vztah k EU a jejím bezcenným nesmyslům a podpořit naopak ty, kteří budou ochotni pro potlačení těchto nesmyslů jít až do referenda o ukončení našeho členství v této prakticky již naprosto bezcenné a jen škodící organizaci.
Jako asi nejperspektivnější po této stránce se nyní jeví předvolební spojenectví PRO, SPD, Svobodných a Trikolóry (v abecedním pořadí). Rozhodně je to lepší volba než ANO. Pro levicově orientované bude asi nejlepší volba Stačilo!. Pokud někdo chce "boj za klima" podpořit, může s klidným svědomím volit kteroukoli ze stran současné vládní koalice (vč. odpadlých Pirátů) a nenechat se mýlit nepravdivými prohlášeními jejich politiků, včetně premiéra, o tom, jak je Green Deal špatný a jak se s ním musí něco udělat. Dotyčný pán kritizoval GD i před posledními volbami, sliboval, že nebude zvyšovat daně ani poplatky za rozhlas a televizi. Jakmile se dostal k moci, tak si málem, obrazně řečeno, uřízl uši jako Vincent van Gogh, aby mohl vrazit hlavu hlouběji do řití Green Dealistů, zvýšil daně i poplatky za rozhlas a televizi (a ještě to druhé pojal jako "daň za vlastnictví mobilu či připojení k internetu") a navíc ještě obral důchodce (aby +- stejnou částku přihodil na zlodějské dotace provozovatelů OZE). Ať si blekotá a ještě bude blekotat cokoli, tomuto pánovi bychom měli svojí volbou ukázat prostředníček.
A jakmile se nám podaří navodit politickou situaci, nepřející klimalhářům a desinformátorům, může se dělat odbourávání bezcenných nesmyslů, spojených s klimaagendou. Asi jako když se změnilo politické klima v SSSR, smrtí Stalina a rychle následující likvidací Beriji, který se po něm na pár dnů uchopil moci, tak byl postupně odstavován na stále vedlejší a bezvýznamnější posty i Lysenko a klasická genetika se vrátila do škol i výzkumu, bohužel, bez genetiků, umučených v gulazích.
A lze očekávat, že to samé se v případě našeho volebního úspěchu stane i s klimatology, kteří budou odstaveni do zasloužené bezvýznamnosti, aby se na patřičné posty dostali skuteční vědci o klimatu.

Problematika klimatu je tedy naprosto jednoznačně po vědecké stránce vyřešena. Antropogenní oxid uhličitý na klima nemá buď vliv naprosto žádný, nebo jen velmi minoritní. Problémem je ovšem mocenský blok politiků, kteří za tímto nesmyslem stojí, podporovaný parazity, kteří z "boje za klima" naprosto nehorázně za naše peníze profitují. Právě tento mocenský blok bude zapotřebí porazit, a to nikoli vědeckými argumenty, ale čistě politickými prostředky, v zatím jakž takž demokracii volbami politiků, kteří tyto vazby na parazity nemají a budou ochotni boj proti klimanesmyslům dotáhnout až do případné roztržky s vedením EU.
Opravdu nemusíme mít sebemenší obavy, že bychom tím "Matce Gaie" nějak uškodili. Jednak jsou vědecká fakta o pavědeckosti "bojovníků za klima" jednoznačná, jednak, i kdyby dotyční měli stoprocentně pravdu, což je méně pravděpodobné než výskyt daktyloskopických dvojčat, nemůžeme stejně klimatu nijak uškodit, protože naše emise oxidu uhličitého jsou ve světovém kontextu zcela zanedbatelné (když počítám ČR, nedostali bychom se ani po resuscitaci ekonomiky založené na spalování uhlí nad několik málo desetin procenta celkových světových emisí a rozdíl oproti současnému stavu) by byl ještě menší.

Zajímavé srovnání

Boj proti "desinformačním webům" můžeme porovnat s bojem proti cizí propagandě za minulých let. Pro EU a další podobné organizace toto srovnání nevychází pěkně. Bohužel.

Web jako ekvivalent rozhlasové stanice

Pokud si představíme internet jako jakousi obdobu "éteru" do něhož vysílají rozhlasové, případně televizní, stanice, pak nemůžeme nevidět jakousi analogii mezi jednotlivými weby a těmito stanicemi.
Uživatelé internetu jsou poté v roli jakýchsi posluchačů rozhlasu či televizních diváků s tím, že mají větší komfort a mohou se např. delší dobu vracet k předchozím částem presentovaných materiálů, zastavit čtení a prohlížení obrázků a někdy i zastavit i video. To přináší jednak vyšší uživatelský komfort, jednak není nutno některé informace dokola opakovat, protože se k nim zájemce může kdykoli vrátit (struktura sdělení v rozhlase nebo televizi je prostě jiná než text nebo video na internetu).
Internet tedy můžeme považovat za jakousi vylepšenou formu onoho "éteru", do něhož vysílaly a vysílají (byť jejich význam poklesl a stále klesá) jednotlivé stanice.
Pokud jdeme ještě dále do minulosti, je toto vypínání jakýmsi ekvivalentem pálení "kacířských" knih, jaké tu bylo za dob soudruha pátera Koniáše, nicméně knihy pálili i nacisté; komunisté je likvidovali ve stoupách. Což se ostatně děje i dnes, viz kausa knihy Jana Žáčka "Fotbalový král", která má jít do stoupy po protestu jedné (!) anonymní (!) kritičky.

Přístup dříve

Podíváme-li se do historie, totalitní režimy se vždy snažily přístup svých obyvatel k cizím informacím zablokovat. Na cenzuru knih a časopisů, i jejich dovozu z ciziny, navázaly rušičky a další podobné technické prostředky. Hitlerovské Německo šlo tak daleko, že nařídilo ze všech provozovaných radiopřijímačů vymontovat krátkovlnný okruh (protože krátké vlny se, z důvodu odrazů od nepropustných vrstev v ionosféře, mohou šířit na velké vzdálenosti a umožňují tak poslech stanic i velice vzdálených), a navíc na každém přístroji byla povinně cedulka, s textem varujícím před poslechem zahraničního rozhlasu, který může být trestán až smrtí.
Lidé si u nás poradili. Šikovné ručičky místních obyvatel vyrobily tzv. "churchillky", které po připojení na některé kontakty v rádiu posunuly rozsah přijímače tak, že přijímal i ony vymontované krátké vlny. A velké množství domácností poslouchalo jak Moskvu, tak Londýn, případně i další rozhlasové stanice.
Po komunistickém puči byly nasazeny rušičky, které rušily především Svobodnou Evropu, v některých obdobích i další stanice. Trest smrti za poslech cizího rozhlasu byl sice zrušen, ale šíření informací z něj bylo trestné i nadále (jako "ideologická diverze", "podvratná činnost" apod.; v podstatě jak to nyní plánuje zavést soudruh Rakušan).
Faktem také je, že si režim poněkud uškodil i poměrně kvalitní (na rozdíl od jiných socialistických států) výukou ruštiny na školách, protože už jako středoškolák jsem poslouchával ruskojazyčnou verzi Svobodné Evropy, která u nás rušena nebyla.
V demokratických zemích byla situace zcela odlišná. Poslechu cizích rozhlasových stanic nikdo nebránil, ani technicky, ani nějakými represívními zákony. Vcelku výjimečnou byla poválečná poprava "Lorda Hau-Hau", který na rozhlasových vlnách šířil goebbelsovskou propagandu angličtinou vyšších společenských vrstev, k nimž patřil. Nicméně britští občané si z něj dělali spíše legraci (proto i ono pojmenování) a Velká Británie, jako demokratická země, se mohla víceméně právě na tento přistup obyvatel k informacím od nepřítele spolehnout.

Nyní

Nyní tedy máme weby, které šíří "nepřátelskou", ale velice často jen pro politickou věrchušku totalitních (či rádobytotalitních) států nepohodlnou propagandu, navíc velice často založenou na nepříjemných faktech. Tyto weby jsou nazývány desinformačními a je snaha je likvidovat, případně vlastním občanů k nim zamezit přístup.
Důležité totiž je, že jsme zavalováni množstvím informací, které jsou v podstatě balast. A toho využívají totalitníci, kdy sice "necenzurují", ale informace o některých věcech prostě ignorují ve všem, co jde k jejich obyvatelům. Jakmile ovšem ona informace skrze "desinformační" weby k lidem prosákne, tak není většinou těžké zadat správné kombinace slov do vyhledávače a ověřit si, že tato informace je reálná a pravdivá. A napomáhá tomu i automatické překládání webů i z minoritních jazyků (byť ne vždy je překlad zcela v pořádku).
Asi nejdále je v omezování přístupu k pravdivým informacím Čína, která vystavěla "internetovou Čínskou zeď". Ta běžným občanům zamezuje přístup k webovým stránkám mimo dosah čínské totalitní moci. Je nebetyčnou ostudou velkých celosvětových počítačových firem, že v tomto jdou totalitnímu čínskému režimu na ruku. Včetně udávání těch občanů Číny, kterým se nějakým způsobem podařilo ony bariéry obejít, čínským tajným službám.
Rozhodně je to daleko horší prostituování se s totalitou než pochybnými politickými aktivisty halasně odsuzovaná účast sportovců těch či oněch "špatných" zemí na OH. Je prostě vidět, že tyto firmy by nejraději kolem sebe viděly totalitní stát (ostatně, jejich německé protějšky ve 30. letech podporovaly nástup Hitlera a následně se aktivně účastnily i udržování jeho režimu u moci).
 Je jeden z úkolů pana Trumpa, aby těmto firmám zaťal tipec.
Je vcelku zajímavé, že např. v Rusku takovéto aktivity dílem (některé kategorie) nejsou provozovány vůbec a jiné jen v daleko mírnější formě. Mnohdy mírnější než to, co se nyní děje v rámci EU. Ani válka na Ukrajině nepřitvrdila poměry v Rusku na úroveň "boje proti desinformačním webům" v EU.
EU si zcela oficiálně dala do vínku "boj proti desinformacím". Přitom "desinformace" je dle mého soudu nejlépe definována tak, že je to informace, o níž oficiální autority lživě prohlašují, že je lživá. Událostí, které tuto definici kategorizují do třídy nejvýš výstižných, jsme byli v poslední době svědky větších množství. Jak v souvislosti s covidem, tak v souvislosti s tzv grýn dýlem, tak i s mnoha dalšími agendami EU a jejích loutek na naší politické scéně.
Ukazuje se pravý opak toho, co bylo v demokratických zemích za druhé světové války. Lidé nevěří státní propagandě, protože mají velké množství důvodů ji považovat za lživou. Celá léta denně nabývali zkušeností, že tomu tak je. Na tomto poli jsou v určité výhodě obyvatelé zemí bývalého východního bloku, kteří se v podstatě vrátili k modu "Česká televize lže, jako když Rudé Právo tiskne" - pochopitelně s místními obměnami názvů televizních stanic a novin.
Zpětný zášleh toho, co navrhuje EU a u nás prosazuje soudruh Rakušan, jednoznačně inspirovaný nacistickým i komunistickým režimem, může ovšem vést k tomu, že lidé totálně přestanou věřit jakékoli oficiální propagandě. Dokonce i v případech, kdy bude nějakou náhodou, nebo v důsledku nějakého nedopatření, pravdivá. Dělo se to jak za nacismu, tak i komunismu.
Bylo by také záhodno dávat vládě a spol. tuto nevíru v její propagandistické blafy najevo co nejvíce. Minimálně jako zpětnou vazbu na jejich zločinnou cenzuru. A tuto nevíru ve vládní bláboly šířit co nejvíce mezi ostatní občany.
Ideální by bylo nastolení stejné situace, jako v roce 1989, kdy komunistický režim neměl možnost vyvrátit fámu o ubití studenta na Národní třídě. Prostě proto, že jeho televizi a novinám už nikdo nevěřil a nikdo nevěřil dokonce ani nejvyšším představitelům ČSR, SSR i ČSSR, kteří se v televizi obou republik i federace snažili onu fámu popřít či vyvrátit. A nevěřili tomu vyvracení ani narychlo svolaní zaměstnanci na odborových schůzích, ba ani členové KSČ, kterým to bylo rovněž meldováno na mimořádných schůzích základních organizací. Prostě, profláklým lhářům se už nevěřilo a současná "veřejnoprávní" média k tomuto stavu přímo chvátají.

Když se tedy podíváme na historii i současnost "boje proti desinformacím", tak vidíme, že EU se svým přístupem k informacím šířeným po internetu jednoznačně přiřazuje k totalitním režimům, jak v historii, tak i v současnosti. Bohužel, vychází v tomto srovnání hůř než Rusko. Určitou nadějí je, že se tento režim dokáže znevěrohodnit a zničit sám, jak se to podařilo na sklonku 80. let minulého století komunistům. Zejména, když mu v tom budeme pomáhat.

Je Trump skutečně pro vědu katastrofou?

Objevují se informace, že Trump začal omezovat vědu a že jsou s tím vědci strašně nespokojeni. Dokonce existuje i výzva z Francie, která nabízí v USA nespokojeným vědcům místa na univerzitě Aix Marseille. Trump má také "šíleně poškodit" US občany odchodem z WHO.

Věda a "věda"

Je nutno konstatovat, ač se to asi mnoha progresivistům nebude líbit, že opravdová věda se dnes už dělá prakticky jen mimo humanitní obory, a že i obory teoreticky exaktní, ale s vysokým sociálním přesahem, jako je např. klimatologie v podobě jak ji presentuje IPCC a na něj navazující "klimavědci", už dávno vědou nejsou.
Docela roztomilý je článek na tuzemském vědeckém serveru, který jednoznačně konstatuje, že např. teoretická fyzika oněmi "šílenými škrty" postižena není.
Je tedy jasné, že jsou likvidovány především pseudovědecké obory a disciplíny, z nichž není absolutně žádný užitek. Naopak řada absolventů uvedených oborů patří mezi nebezpečné sociální škůdce.
Jistěže, práce typu "Seznamovací strategie velkoměstských gayů" (parafrázuji název jedné "vědecké" a diplomem odměněné práce z UK) jsou jen bezcenná makulatura.
Ovšem pavědecké blábolení o "genderech" už přímo směřuje k nahánění školáků na kastrační kliniky. Až jim Trump utne finance, to zcela určitě nastane jekot o tom, jak je šíleně omezováno financování léčby. S jistotou lze očekávat, že bude přitom zamlčováno to podstatné: nejde totiž o léčbu ale jen a jen o cílené masové mrzačení dětí, jaké např. v Rusku "odměňují" pobyty v krásné přírodě na pobřeží Severního ledového oceánu, případně na jeho ostrovech. To samé se jistě týká i pavědeckých žvástů o "klimatické nouzi" a jiných nesmyslech, které slouží čistě jako záminka k okrádání společnosti, aniž by přinášely cokoli pozitivního. Totéž se zcela jistě týká i "multikulturalismu", stavícího kdejaké vrahy a lidožrouty na úroveň euroamerických humanistů.
Je také dost tragédie, že absolventi výše zmíněných (a mnoha dalších) bezcenných pavědologií mají stejný vysokoškolský diplom jako třeba teoretický fyzik, jaderný inženýr nebo lékař a často mají dokonce představu, že jsou něco lepšího než absolventi takovýchto poctivě vědeckých oborů.
Pokud budou výše zmíněné programy omezeny, žádná společenská škoda nevznikne.

University a "university"

Faktem také je, že dění na sklonku Bidenova presidentství a zejména po masovém útoku palestinských teroristů na Izrael a následné naprosto oprávněné a až neskonale mírné odvetě, ukázalo, jak silně některé americké university podporují islámské teroristy a v podstatě i jejich výuka je zčásti zaměřena tak, aby potenciální budoucí teroristé dostali patřičné "vzdělání", umožňující jim dělat lépe svou "práci".
Jsou univerzity, které jsou orientovány na poctivé a exaktní obory, jejichž absolventi se stávají oporami společnosti, ať už působí ve vědě či jejím uplatňování v praxi, případně slouží společnosti jako odborní pracovníci (třeba ti lékaři, co provozují praktickou medicínu).
A, je mi líto, pochybné obory, které jen zaplevelují společnost bezcennými nesmysly, opravdu není nutno financovat, protože z nich společnost nemá absolutně žádný přínos.
Takže pokud Trump skrouhl peníze jednak universitám, které se zcela či většinou místo výuky a vědy začaly zabývat progresivistickou a proteroristickou činností, jednak universitám, které provozují bezcenné a společnosti spíše škodící obory, opět se neděje nic mimořádného.
Faktem je, že bych, jako pracovník exaktního výzkumu a vyučující na exaktním oboru, docela uvítal, kdyby se objevil nějaký český Trump a udělal něco velmi podobného i u nás. Kdysi jsem v této souvislosti napsal, že by nebylo nutné přímo zasahovat do vědy a školství s porušením jejich určité autonomie, že by bohatě stačilo, pokud by pochybné obory nedostaly žádnou státní podporu a pokud by je chtěl někdo studovat, musel by za to zaplatit náklady v plné výši, od pronájmů učeben až po platy nejen vyučujících, ale i pomocného personálu, jako např. uklizeček.

Skutečně utíkají?

Výše citovaný článek Britských listů se snaží navodit dojem jakéhosi exodu, srovnatelného s útěkem židovských vědců před Hitlerem. Faktem ovšem je, že není s to uvést jediný konkrétní příklad.
Povzbuzujícím faktem také je, že "kyvadlo" se začíná pohybovat zpět i v EU a je velice pravděpodobné, že pšenka podobným exilovým "vědcům" nepokvete ani zde, případně že to kvetení nebude mít dlouhé trvání.
Další věcí je, že se nezaměstnaný v USA má zpravidla lépe než zaměstnaný v EU. Jistěže problematická je i ona destinace na univerzitě Aix Marseille, protože na jihu Francie to vře islámskými imigranty a jejich zločineckými gangy a rozhodně to není místo k poklidnému životu. Jsem toho názoru, že i ti nejzarytější multikulturalisté a wokeisté si přesun do podobné destinace velice rozmyslí.

Odchod z mezinárodních institucí

Současně je také kritizován odchod USA z mezinárodních institucí a organizací. Výše odkazované Britské listy kvílejí nad odchodem USA z WHO. Nicméně je smutný fakt, že řada takovýchto organizací léty zparchantěla a WHO je klasickým příkladem onoho procesu a jeho důsledků.
Šla do kopru po odborné stránce, v jejím čele dokonce už nestojí lékař, ale marxisticky orientovaný přírodovědec. Projekt "epidemické diktatury", který zcela veřejně a bezostyšně připravuje, musí vyděsit každého demokraticky smýšlejícího občana, zejména, když rozbor podobného dění za covidu naznačuje, že až dvě třetiny obětí u nás nezahubil covid, ale "proticovidová" opatření. A nyní by měla být podobná pochybná a bezpochyby spíše škodlivá opatření závazně nařizována odborně pochybnou a politicky krajně levicovou organizací. Podpořím tedy kohokoli, kdo nás z této organizace vyvede také.

Je tedy nutno konstatovat, že onen "úprk" a ono "strádání" se netýkají opravdových vědců, ale spíše pseudovědců z pseudovědeckých oborů, jejichž význam pro společnost je nulový nebo dokonce záporný. Jistěže řev postižených je akcentován i tím, že tito lidé nic jiného, než mlátit hubami v podstatě nedovedou. Kdo je příznivec či provozovatel skutečné vědy, stojící na exaktních základech typu pozorování, pokusů a matematické analýzy, ten bude patrně Trumpovými opatřeními dotčen jen minimálně. A odchod USA z WHO je naprosto racionální, pro populaci USA zcela jistě přínosný a pro nás následováníhodný akt.

EU, Ananké a pták

Aneb jak souvisí pták, kosmická loď z klasické SF povídky a Brusel. Zdálo by se na první pohled, že je to cosi absurdistického či dadaistického, ale pravý opak je pravdou. Všechny tři tyto uvedené věci mají cosi, co je spojuje, a o tom je i dnešní povídání.

Nejprve pták

Jeden pán měl samičku vzácného ptáka, jehož chov je možný jen na základě povolení a registrace. Nebyl to orel, ale pro zjednodušení jí můžeme říkat orlička Václavka.
Nastal vstup ČR do EU a pravidla pro chov takovýchto ptáků se zpřísnila. Ptáci (ale i jiná zvířata) museli být očipováni a kód čipu musel být zanesen do chovatelských dokladů.
Stejným procesem tedy prošla i orlička Václavka, Nicméně při vytváření dokladu se stala chyba, paní úřednice krajského magistrátu, pod nějž takovéto chovy spadaly, se v jednou znaku spletla. Docela ji chápu, já po sobě musím upravovat hory překlepů.
Nicméně onen kód s překlepem se stal součástí mezinárodního dokladu. A nastal obrovský problém, jak uvést kód čipu a tento doklad do souladu. Kraj na to kompetenci neměl a ukázalo se, že ani nadřízené ministerstvo v Praze opravit překlep nemůže. Nastala dlouhá jednání a šetření, během nichž to párkrát vypadalo tak, že orličku Václavku bude nutno úředně usmrtit, protože její existence s nesprávným kódem čipu v dokladech je nemožná a oprava těch dokladů též. Nakonec až v dalekém Bruselu byl po mnoho měsíců (snad dokonce více než rok) trvajícím vyčerpávajícím boji několika úředníků, nalezen kdosi kompetentní onu chybu opravit a uvést doklady do souladu s existujícím čipem. Což se tedy nakonec stalo.
Jak jsem uvedl, stalo se to relativně krátce po našem vstupu do EU, kdy se takto "řešily" různé "nedostatky" na straně nového členského státu. Již tehdy mi nad touto kauzou zasvítilo světélko naděje na dalekém konci dlouhého a temného tunelu našeho pádu do této organizace, bez ohledu, zda ji budeme více připodobňovat nebožce "Třetí říši" nebo nebožtíkovi SSSR, zcela jistě mající zásadní rysy obou.
Důvod onoho světélka je jasný: Pokud se takovou prkotinou, jako je blbý překlep nepozorné úřednice v daleké východní zemi, jejíž obyvatelé, podle představ lidí z vedení EU, donedávna žili jako barbaři bez jakýchkoli výdobytků moderní civilizace, musí zabývat až Jeho Vysokoprevoschoditělstvo Bruselské, nutně to musí vést k tomu, že tato organizace bude zahlcena nekonečným a stále rostoucím množstvím nesmyslů k řešení, což ji musí směrovat k, pro mě zcela jednoznačně kýženému, zániku (neboť jsem v referendu hlasoval proti vstupu a dodnes se nestalo nic, co by mě přimělo toto rozhodnutí změnit).

Nyní ta Ananké

Ananké může být bohyně, měsíc Jupitera (dokonce i skupina jeho měsíců, jichž je zástupcem). Jako bohyně má na starost osudovou nutnost a od jejího jména je odvozen název anankastické poruchy osobnosti, charakterizované k nutkavému perfekcionismu, opakovanému ověřování již ověřeného atd. Co v Wikipedii není, je skutečnost, že se jedná též o jednu z povídek Stanislava Lema o pilotu Pirxovi, která u nás vyšla, pokud je mi známo, vícekrát. Omlouvám se za prozrazení části této skvělé povídky, nicméně se dotknu jen toho nezbytného: 

Pilot Pirx je na Marsu, kam přivezl zásoby. Za ním letí raketa o mnohem vyšší kapacitě, hypermoderně zautomatizovaná a s novou generací posádky (v podstatě o generaci mladší než on). Lodě tohoto typu mají starožitnosti, jako jsou Pirx a jeho raketa, postupně nahradit.
Krátce po Pirxově příletu jde ona superraketa na přistání. Náhle se začne chovat podivně, nakonec zapne, více-méně protipředpisově, hlavní motory ve směru letu od planety. Jakmile jimi zbrzdí rychlost klesání k nule, ztratí rovnováhu a z výšky několika kilometrů padne na povrch Marsu, což i při jeho nižší gravitaci vede ke smrti posádky, zničení rakety a poškození či zničení téměř všeho nákladu.
Situace je dramatičtější ještě o to, že s odstupem několika dnů má přiletět na Mars další raketa téhož typu a pár dní po ní ještě jedna.
Z tohoto důvodu je havárie podrobně prošetřována a Pirx se silně zajímá o počítač, který vlastně havárii vyvolal. Záznamy z jeho aktivity v jakési "černé skříňce" totiž ukázaly, že počítač během přistávacího manévru začal vyžadovat stále více a stále častěji informace o kdejakém běžícím agregátu, až se dostal do situace, kdy tyto údaje přes svou mohutnou výpočetní kapacitu nebyl s to zpracovat v reálném čase. Tuto situaci potom "vyřešil" tím, že vyhodnotil přibližující se planetu Mars jako meteorit, vyhlásil protimeteoritickou výstrahu a zapnul hlavní motory, aby se od tohoto tělesa vzdálil. Čímž vyvolal ono fatální zpomalení a ztrátu rovnováhy, kterou pro své zahlcení podružnými informacemi nebyl s to vyřešit (a je otázka, zda by tu situaci byl s to vyřešit i počítač v perfektní kondici).
Pirx zjistí, že počítač "cvičil" jeden z jeho bývalých kapitánů, který proslul svým podivínským a puntičkářským chováním i silnou podezřívavostí proti všem okolo sebe, až byl nakonec vyřazen z aktivní služby a dán právě k "výcviku" nových počítačů (Lem, podobně jako např. A. C. Clarke, měl představu, že počítač bude vyroben s nějakými základními programy a poté "vycvičen" samoučením se v modelových situacích pod vedením lidských instruktorů, u A. C. C. např. HAL z Vesmírné odysei 2001). A protože před Pirxem kdysi zůstala ležet na lékařově stole (v rozporu s GDPR, pochopitelně) zdravotní karta onoho kapitána, tak věděl, že onen muž trpí anankstickou poruchou osobnosti (v povídce je psán, možná omylem v překladu, možná nekomptibilitou mezi polským a českým názvoslovím, případně s dobou, v níž byla tato povídka napsána, "syndrom"; S. Lem byl studovaný psychiatr, takže to asi napsal pro svou dobu a místo správně).
Nicméně Pirx pochopí, že onen kapitán při tom učení vnutil počítači svou povahu, která, neomezovaná sociálními mechanismy, vlivem okolí atd. nakonec vedla počítač až k sebevražednému jednání. 

Pointu povídky prozrazovat nebudu, už proto, že nesouvisí s pointou tohoto textu.
Nicméně, jak bylo uvedeno výše, ono "překlep v dokladech ptáka musí řešit až Brusel" je v podstatě velice ekvivalentní tomu, jak pan Lem popisuje jednání počítače, které nakonec vedlo k jeho zničení, spolu s kosmickou lodí, kterou řídil.

Brusel se tedy začíná chovat jako nešťastný psychopatický kosmický kapitán z povídky Stanislava Lema a tímto kapitánem vycvičený počítač. Přitom Brusel má asi blíže k tomu nikým nekorigovanému počítači, než k onomu kapitánovi, který se musel, bez ohledu na úsilí, jaké ho to muselo stát, udržet ve společensky přijatelných mezích, neboť i na zešílení velitele kosmické předpisy pamatují (zcela jistě v reálu námořní a v SF povídkách a románech řady autorů je na tuto eventualitu pamatováno u kosmických lodí také). Brusel žádný korektiv nemá. Když prosazuje něco neoblíbeného, a většinou i naprosto nesmyslného, a hrozí hněv občanů, najmou si EUrokomisaři stovky aktivistů, kteří jednak předstírají masovou podporu onoho nesmyslu, jednak za něj masívně lobbují u dalších politiků, čímž je ten nesouhlas občanů alespoň zčásti zamaskován. Takže, bez korekce na normalitu ze strany normálních lidí, si nakonec Brusel bude muset "vychutnat" pád z několikakilometrové výšky (tedy, asi nějaký jeho ekvivalent). A naším zájmem rozhodně je, aby padl sám, bez naší účasti.

Zbrojení a jeho základní problémy

Mluví se o zbrojení, o procentech DPH a dalších faktorech, které se nějak dotknou rozpočtu a také kvality života lidí, minimálně prostřednictvím ekonomiky domácností. Jsem ovšem přesvědčen, že problém je někde úplně jinde.

Jaký je naprosto základní problém?

Za naprosto zásadní problém považuji otázku, zda se budeme bránit, a co budeme bránit.
Jednou z možností je, že Česko prohlásíme za jakýsi "otevřený stát", který si může zabrat ten, kdo přijde první. V tom případě je ovšem i půl procenta HDP zbytečný výdaj, protože armádu budeme potřebovat maximálně na nějakou pořádkovou činnost, pomoc při živelných a jiných katastrofách a podobně (možná ještě na přehlídky).
A, pochopitelně, rovněž zásadní otázkou je, zda budeme bránit jakési suverénní Česko, pracující pro své občany, nebo jakousi EU, která za celou svou historii neudělala jedinou pozitivní věc a jen občanům - obyvatelům států EU -  systematicky škodila.
Pokud se tedy bránit budeme chtít, je naprosto nesmyslné hovořit o nějakých procentech DPH na obranu. Nebude-li stačit deset, budeme muset dát patnáct, a pokud i to bude málo, budeme muset dát dvacet, nebo ještě více.
Problém s EU je především v tom, že má naprosto nekompetentní vedení, které ani za tři roky nedokázalo postřehnout válku na Ukrajině a její důsledky pro toto rádoby soustátí. Po tři roky vede, a dokonce zpřísňuje, ten svůj naprosto nesmyslný Green Deal, který jakoukoli racionální pomoc Ukrajině znemožňuje a v podstatě znemožňuje také přípravu na obranu. Snažit se na tomto poli něco smysluplného vykonat je asi na úrovni snahy vyhrát závod v plavání s mlýnským kamenem, přivázaným na krk.
Druhou, a neméně důležitou věcí je, že EU je zdrojem bezcenných nesmyslů, které jen komplikují životy občanů obecně a zvláště těch, kteří chtějí podnikat a smysluplně pracovat. Mnozí ostatně kvůli EUronesmyslům byli nuceni podnikání skončit, protože v "bruselském ekonomickém a právním prostředí" se téměř podnikat nedá. Už na to přicházejí i velké firmy a začínají odcházet z EU do zemí, které nespravují lidé, vymozkovaní ekologií a jinými "pokrokovými" ideologiemi.
To výše uvedené se týká i normálních lidí, kteří se tu cítili dobře v 90. letech, ale kteří se v současné EU cítí stále hůř a hůř. A začínají mít obavy i o svoje děti, případně vnoučata, že je duhoví aktivisté začnou přesvědčovat, že jsou gayové, případně lesby. případně je naženou na kastrační kliniky ke "změně genderu" a nechají upravit legislativu tak, aby to rodiče nemohli ovlivnit. O dalších hnusech a příšernostech ani nemluvě. Jaký by měli takovíto lidé motiv podobnou zemi hájit? A co by vlastně hájili? Normu na "správné" zakřivení banánů či okurek? Nebo "duhové" zvrácenosti? Nebo "boj proti klimatické katastrofě" (totálně vylhané)? Jsou to opravdu hodnoty, za něž by chtěl někdo padnout? Nebo jsou to spíš "hodnoty", motivující k rychlému padnutí do zajetí a vstupu do nějakých legií či zahraničního vojska po vzoru první nebo druhé světové války?
Ano, zcela jistě "gaučoví hrdinové" z různých neziskovek nad "Evropskými hodnotami" hýkají nadšením, ale ti utečou po prvním výstřelu z kapslovky (rána z "poplašňáku" by jim mohla těžce ublížit; minimálně by jim prokluzovaly nohy na tom, co by z nich vyšlo) a maximálně budou posaditelní k pásu v nějaké zbrojovce. Ti jsou schopni žvástat o klimatu i "duze" (a podobných nesmyslech), ale nic jiného se od nich čekat nedá.
Pokud se tedy budeme bránit, tak těžiště obrany bude spočívat na bílých heterosexuálních mužích, kteří budou v případě obrany EU s jejími "hodnotami" silně (a právem) demotivováni.
Budou-li ovšem bránit Českou republiku, a ještě s poměry (mj. legislativou), jaké v ní byly v 90. letech minulého století, budou bojovat srovnatelně s legionáři, letci ve Velké Británii nebo Svobodovci. Tedy bojovníky, kteří patřili ve své době k absolutní špičce.
Takže tohle je první a nejdůležitější rozhodnutí, které musí být učiněno.
Je třeba si rovněž uvědomit, že odhodlanému protivníkovi, ochotnému nás přemoci i za cenu milionů mrtvých a totální devastace vlastní ekonomiky, bychom se prostě neubránili, ani s maximální možnou výzbrojí a s maximálně motivovanými vojáky, na to je nás příliš málo a máme příliš malé území, které lze snadno "zpacifikovat" pár atomovkami. Nicméně můžeme zajistit, že vítězství nad námi bude patřit mezi ta Pyrrhova.
Obrana, pochopitelně, znamená i vlasteneckou výchovu populace (tedy naprostý opak toho, co dělají někteří EUroaktivisté), i zavedení vojenského výcviku a branné povinnosti pro obyvatelstvo, možná ne od 16 do 70 let, jak to měl Čingischán, ale rozhodně od prahu dospělosti do středního věku, a pro obě pohlaví. Pro mladší zavést nějakou brannou výchovu, obnovit na VŠ vojenské katedry atd. A starší alespoň vychovat k té civilní obraně, nicméně mladší z nich, kteří ještě absolvovali základní vojenskou službu, by mohli fungovat jako instruktoři výcviku či poddůstojníci, praporčíci a důstojníci vytvářených jednotek. Případně být na pozicích, pro jaké byli vycvičeni za minulého režimu.
Docela bych se přimlouval za násilné zverbování sociálních parazitů, a napadá mě dobrý rozlišovací znak - sociální parazité jsou členové organizací, které před nástupem Trumpa dostávaly peníze od USAID. Podobně by asi šlo vyčlenit i příjemce Norských fondů, Sorosovy Nadace OSF a podobných pochybných organizací.
Zajištění obranyschopnosti bude mj. znamenat obnovení či znovupostavení kasáren, oprášení prvorepubliční sítě hraničních opevnění a její dobudování na hranici se Slovenskem a částí hranice s Polskem (část nynějšího polského území patřila za první republiky Německu a opevnění tam postavena jsou). Na druhé straně by část těchto objektů mohla sloužit jako ubytovací a jiné prostory, nahrazující zaniklá kasárna. Mohla by tam být vojska, cvičená k jejich případné obraně.
Pochopitelně, armáda (a lidé v ní) je jednou z mnoha složek, jimiž je zajištěna obranyschopnost státu. Museli bychom obnovit (a v novější výstavbě vybudovat) zařízení pro civilní obranu. Obyvatele, kteří nepůjdou do armády, vycvičit v utíkání do krytů (a ty kryty mít postavené a zajištěné), počínání si v krytech, poskytování první pomoci, přesuny v ochranných oblecích ("atombordelech") a ochranných maskách přes zamořené území do nějakých odmořovacích center (která budeme muset mít taky připravená). Měli bychom očkovat proti všemu, co se dá použít jako biologická zbraň a existuje proti tomu vakcína (pochopitelně nikoli mRNA sajrajt). Tedy patrně např. obnovit očkování proti neštovicím, mimo jiné; pokud je mi známo, tak alespoň pro zvířata existuje i očkování proti anthraxu, který by mohl být také použit jako bojový biologický prostředek. Od věci by nebylo ani obnovení očkování proti tuberkulóze.
Patrně by zajištění obranyschopnosti a odolnosti znamenalo i zvýšit odolnost zástavby proti bombardování (vč. klasickými zbraněmi), což by znamenalo, mimo mnoha jiného, také nemilosrdnou likvidaci fotovoltaických panelů.
Ono výše zmíněné "ideologické pozadí" přípravy na případné napadaní má ještě jeden důležitý aspekt. Trump i Vance jasně prohlásili, že pokud se budou dále v EU porušovat základní lidská práva a svobody, jak se to v současnosti, a se vzestupným trendem, děje, nepůjdou USA EU na pomoc, protože NATO je určeno k obhajobě demokratických principů, od nichž se EU odklání. A celé to zapáchá možností vzniku nějakého paktu Putin - Trump o rozdělení sfér vlivu. Pokud bychom ovšem odvrhli pseudohodnoty EU a přihlásili se k tomu, zač v USA bojuje Trump a jeho administrativa (podobně, jako to činí Maďarsko a částečně i Slovensko), asi bychom stáli Trumpovi za to, abychom zůstali v jeho sféře vlivu.

Hlavním problémem je Green Deal

Green Deal je jednoznačně proruský projekt, jehož jediným cílem je rozvrátit ekonomiku zemí EU a tím i jejich obranyschopnost. Jistěže je část prosazovatelů tohoto projektu příliš hloupá na to, aby si to uvědomovala (a snad i na to, aby si za tuto vynikající práci pro Rusko nechali něco zaplatit). Nicméně v pozadí zcela jistě jsou lidé, kterým jsou vztahy a důsledky jasné, a kteří patrně mají možnost sledovat, jak jim s každou prosazenou blbostí narůstají konta.
Green Deal zcela znemožňuje rozjetí ekonomiky vč. průmyslové výroby a na uvedené navazující výroby zbrojní. Bez těchto výrob jsme v podstatě vyřízení a Rusko, ať už ho povede kdokoli, si nás dá jako pokroutku. Představa, že nás zachrání britské a francouzské jaderné zbraně, je zcela mimo realitu, protože tímto způsobem by se dalo dosáhnout jen a jen jaderné destrukce území, bez jakéhokoli efektu ve smyslu odolávání proti Rusku. Naopak, Rusko by nejspíš zničilo většinu vojenských zařízení (i s posádkou) na území EU a tažení k Atlantiku by mělo o to jednodušší.
V případě napadení tedy budeme muset bojovat klasickými zbraněmi, jako Ukrajina, a využívat toho, že máme v principu pro obranu lepší terén, a že máme od doby první republiky řady betonových pevnůstek, postavených tak, aby v boji mohly vzájemně spolupracovat, aby existovaly záložní linie i příčné uzávěry, znemožňující po případném proražení linie rozvinutí nepřítelových křídel. V takovém případě můžeme dosáhnout toho, že takováto obsazená linie bude nepříteli větším problémem, než daleko početnější vojska v zákopech, jaké jsou na Ukrajině. Museli bychom, pochopitelně, dobudovat takové linie na východní hranici a kousku hranice severní.
Je naprosto jasné, že nic z toho nelze udělat za fungování Green Dealu. Za respektování jeho omezení nelze vyrobit cement na beton, ocel na armatury a na ocelové střelecké věže, zbraně, munici a prakticky vše další, co obranná linie i rozvinutá armáda potřebují k bojové činnosti.
To jediné, co se dá s Green Dealem udělat, je jeho totální zrušení, včetně zrušení všeho, co na něj navazuje. Od podpory bezcenných "občasných zdrojů energie" (ty by měly být naopak v rámci přípravy na obranu území nemilosrdně kompletně zlikvidovány), přes likvidaci emisních povolenek, ekologického skórování atd. až po zrušení veškeré legislativy, umožňující bezuzdné řádění ekologických aktivistů. Nemá cenu nějaká "modifikace" tohoto projektu, protože ten je špatný ve své podstatě.
Jistě bychom mohli čekat řev lidí, pracujících pro Putina, mávajících cedulemi s nesmysly typu "Klima nepočká". Je třeba jasně konstatovat, že antropogenní oxid uhličitý nemá naprosto žádný příčinný vztah k oteplování. Boj proti němu je jen obrovský kšeft pro tlupy sociálních parazitů, žijících z ekologických dotací a podobných prostředků. Klima se mění jednak z důvodu změn ve sluneční činnosti, jednak s družicovým měřením prokázaného poklesu albeda zemské atmosféry i povrchu planety. Některé z mnoha jevů, které souvisejí s tím druhým, mohou mít antropogenní původ. Týká se to prokazatelně poklesu koncentrace "antiskleníkových" oxidů síry v atmosféře (byli to ekologové, kteří vyřvali "odsiřování") a s vysokou pravděpodobností též výměny přirozeného povrchu za obrovské černé plochy fotovoltaických panelů (opět prosadili ekologové). Antropogenní je nárůst koncentrace "skleníkového" metanu v atmosféře, související s ekology prosazenou náhradou uhlí zemním plynem. Obrovským potenciálním problémem, jehož řešení může trvat tisíce let, jsou výrony hexafluoridu sírového z OZE (především větrných elektráren), více než dvaadvacet tisíckrát "skleníkovějšího", než oxid uhličitý, a navíc přetrvávajícího v atmosféře tisíce let, tedy opět něco, co prosadili ekologové.

Co je další problém

Problémem je, pochopitelně, otázka, zda bude obyvatelstvo ochotné stát podporovat a bránit, zmínil jsem to výše. Můj osobní názor je ten, že stát, prolezlý rakovinou bruselských nesmyslů, budou chtít bránit akorát nějací gaučoví hrdinové, pro reálný boj naprosto nepoužitelní.
Bude však zapotřebí upravit legislativu tak, aby oni "gaučoví hrdinové" mohli být povoláni pro potřeby ochrany státu nikoli až poté, co začnou padat atomovky a nepřátelské tanky dosáhnou našeho území, ale daleko dříve, v době, kdy se podobný střet začíná rýsovat (což je zhruba totožné se současným stavem). Tedy na kopání základů pro bunkry a jejich betonáž, také zákopových linií, přípravu krytů pro civilní obranu, nasazení u pásové výroby zbraní a střeliva, a k mnoha dalším, na rozdíl od jejich současné aktivity užitečným, činnostem.
Jak jsem už uvedl, k obraně současného režimu, diktovaného EU, budou lidé, kteří chtějí podnikat, vytvářet hodnoty a žít normální životy, co nejbližší tomu, co tu bylo někdy za první republiky nebo v 90. letech, motivováni daleko méně. Současný stát, požadující jejich "pot, krev a slzy", a to v zázemí i na bojišti, jim kromě normy o správném zakřivení banánů či okurek (a tisíců dalších podobných naprostých pitomostí) nebude mít co nabídnout. Budu ošklivý: Rusko by jim v tomto ohledu mohlo nabídnout mnohem víc.
Stát tedy musí nabídnout ono výše uvedené, a v lepší podobě než v jaké podobě by to mohlo nabídnout Rusko (podmínky alespoň na úrovni těch 90. let), což ovšem znamená vyčištění Augiášova chlívu naší legislativy od bruselského hnoje. Pokud to stát neudělá, tak se mu dostane stejné loajality, jaké by se dostalo protektorátu, kdyby koncem války verboval české obyvatele, aby šli bojovat po boku Wermachtu, nebo jak by asi dopadl náš "boj za tábor míru a socialismu" někdy ve druhé polovině 80. let, kdy už jako obránci socialismu přestávali být spolehliví i lidoví milicionáři.
To znamená, že by u nás po politické linii musel proběhnout velmi podobný proces, jaký nyní probíhá v USA, protože stát, nenáviděný naprostou většinou obyvatel, jehož vláda míří mílovými kroky k jednocifernému procentu podpory od občanů, nemá v boji s odhodlaným protivníkem šanci.
Budování účinné a skutečně odstrašující obrany by tedy nepochybně znamenalo roztržku s vedením EU a rozchodem s ní, protože toto vedení se pořád pokouší o jakousi kvadraturu kruhu, v tomto případě spojení Green Dealu s ekonomickou prosperitou a vojenskou kompetencí. Je třeba rovněž konstatovat, že pokud projde ekonomika reformou ve smyslu anulování Green Dealu, bude zbrojení znamenat silný stimul pro ekonomický růst. Pokud bude přetrvávat snaha o paralelní provozování Green Dealu a zbrojení, bude to totální ekonomická katastrofa, která může skončit i ekonomickým zhroucením EU.
Obávám se, že v případě rozchodu s EU by nakonec došlo i na ta prvorepubliční opevnění, aby k nám nemohla přijít nějaká "ekologická pomoc", ve stylu té "bratrské", která v roce 1968 přišla z něčeho, čemu se EU podobá stále víc a víc. A EK stále víc připomíná gerontokratické sovětské Politbyro. Něco takového se jistě netýká jen nějaké snahy o "umravnění" státu, vymaňujícího se z pod jha ekologických a dalších nesmyslů. Dokážu si představit i to, že by nám "eurosajuz" mohl v případě našeho střetu s Ruskem vpadnout do zad, jak to udělal "sovětsajuz" Polákům, když se hrdinně, a proti všeobecnému očekávání úspěšněji, bránili Němcům.
Nicméně, právě výše uvedení užiteční lidé by získali silnou motivaci k obraně funkčního státu nejen proti Rusku, ale i před bruselskými hordami.

A ještě na jednu věc jsme zatím zapomenuli:

Bude nutno obnovit potravinovou soběstačnost. Pochopitelně, je jasné, že nikdo nebude chtít, aby obchodní řetězce prodávaly "české banány" či "české mango" apod., jak svého času blekotali poslanci za škůdcovských stran pětikoalice, ale zcela jistě od nich můžeme požadovat (a vynutit si to tvrdými sankcemi), aby prodávaly přednostně české švestky, jablka (a další tuzemské ovoce), brambory, mrkev, řepu, cibuli (a další tuzemskou zeleninu), cereální suroviny a výrobky, maso a mléčné výrobky (a další produkci našich zemědělců) až do jejich spotřebování, tak, aby tito zemědělci měli zajištěn odbyt pro co nejvyšší procento své produkce a nemuseli likvidovat své živnosti. Stát by měl také podpořit přímý prodej naší zemědělské produkce občanům cestou nějakých prodejních družstev či prodejních sdružení zemědělců (mj. i likvidací EUrolegislativy, která tomu klade překážky). Což by mohl být naprosto tržní způsob, jak v obchodních řetězcích srazit dolů ceny uvedených komodit.
Rozhodně by mělo být tvrdě skoncováno s fantasmagoriemi o redukci chovů domácích zvířat, jakou prosazují zelení škůdci, pracující pro Rusko.
Znamená to ale i výrobu konzervovaných potravin, uložitelných v domácnosti mimo chladničku (která po útoku kohokoli nemusí být funkční), tedy spíše klasických konzerv, jídel "z pytlíku" apod.
Cílem by měl být stav, aby obyvatelstvo netrpělo nouzí o potraviny ani v situaci, když nějakým způsobem bude narušen import potravin na naše území.

Je třeba tedy konstatovat, že

Pokud se máme připravit na potenciálně úspěšnou obranu proti Rusku (a zdaleka nejen proti němu), bude to tedy proces daleko komplexnější a náročnější, než jak to presentují někteří současní politici. Bude znamenat militarizaci celé společnosti a jejího materiálního zázemí, alespoň na takovou úroveň, jak je to vidět v Izraeli, s veškerou podporou ozbrojených občanů státem. A je docela možné, že to skončí i u švýcarského systému, v němž mají občané zbraně a další propriety doma, a když stát vyhlásí poplach, převléknou se do uniforem, vytáhnou z trezorů zbraně a munici a dojdou pár kroků na místní shromaždiště, kde utvoří příslušné jednotky.
V takovém případě bychom byli "obtížně sežratelní" i pro to Rusko, přestože naše území nepokrývají Alpy. A Putin (či jeho nástupce) by mohl číst na vojenských mapách jasnou zprávu: "Ano, můžeš si nás dát k obědu, ale hospodský ti vystaví takový účet, že se ti z něj podlomí kolena."
V současné době by Rusko zaplatilo účet za celou EU levou zadní a ještě by se přitom radostně smálo.

Proč by nás Rusko mělo sežrat?

Považuji za relevantní více důvodů:
Jedním z nich je to, co uvádí jako důvod k válce na Ukrajině samotné ruské vedení - zamezení přístupu NATO bezprostředně k ruským hranicím. A obnovení stavu, který byl do roku 1989, kdy Rusko bylo obklopeno pásem satelitních států, znemožňujícím bezprostřední a neočekávané napadení jádra ruského státu.
Za další důvod považuji hospodářské motivy - země EU, přes její devastaci v posledních desetiletích, jsou pořád ještě lidnaté, takže tvoří i zajímavý trh pro ruské zboží (a též obnovení odbytu pro ruský plyn, ropu a další suroviny je zajímavé). Pořád ještě nejsou zdevastovány tak, aby v nich nebylo možné rozjet či rozšířit výroby pro Rusy atraktivního zboží za přijatelné ceny.
Dokážu si představit i osídlení některých řídce obydlených oblastí Ruska lidmi z EU, tedy něco, co známe z učebnic dějepisu jako "kolonizaci", u nás prováděnou především v období vlády posledních přemyslovských králů.
Rusko by se také mohlo dostat touto cestou k technologiím, které nemá, a dokonce získat lidi, kteří tyto technologie provádějí.
Je možná ještě jeden důvod, proč by Rusko do takové akce mohlo jít, a tím je jakási prestiž. To je ovšem jev velice obtížně racionálně uchopitelný a velmi obtížně odhadnutelný z hlediska překročení jakéhosi prahu znamenajícího silnou motivaci pro nějaké "západní tažení".
To, co jsem uvedl (i co jsem pro minoritní vliv neuvedl), jsou důvody, proč by Rusko při vítězném ukončení války na Ukrajině mohlo pošilhávat po možnosti jít dál. A proti čemu je tedy nutno vybudovat onu obranu, jejíž přemožení by natolik zatížilo stránku nákladů, že by to vedení Ruska odradilo. Navíc by některé formy hospodářské spolupráce mohly Rusku snížit výnosnost takové akce (protože by valnou část výše uvedených benefitů z vítězství mělo i bez nákladů na útok).
Faktem je, že v případě ruského tažení by nejspíš byly prvně napadeny či obsazeny státy se zanedbatelnou obranou, což jsou tč. asi všechny státy EU vyjma Polska a jaderné Francie. "Ušetřené" státy by mohly projít jakýmsi procesem "finlandizace", ostatní by se staly jakýmisi ruskými guberniemi, možná ještě s nižší mírou autonomie, než jakou měly státy sovětského bloku před rokem 1989. Pokud bychom začali opravdu vážně zbrojit, jednak bychom tím přispěli k demotivaci Ruska z hlediska "tažení na západ", jednak bychom v případě konfliktu mohli uhrát nějakou formu finlandizace, tedy něco lepšího, než co jsme tu měli před rokem 1989. Pokud by náš příklad následovaly ohledně přípravy na válku další státy EU, ono ruské tažení na západ by se nejspíš nekonalo (aneb "chceš-li mír, připravuj válku").
Z výše uvedených důvodů tedy nevěřím ujišťování některých agitátorů, že Rusko nás určitě nenapadne. Ať už to vysvětlují jakkoli a ať to dělají v zájmu toho Ruska, které potřebuje EU neozbrojenou a neschopnou obrany, nebo ať to dělají pro bruselskou suitu, chápající, že opravdu vážně prováděná příprava na obranu je naprosto neslučitelná se vším, co hlásají a co tu chtějí za každou cenu (tedy i za cenu pádu členských států EU do ruské náruče), udržet co nejdéle (a pak ať přijde třeba potopa).

Můžeme tedy konstatovat, že v případě úspěchu na Ukrajině není vyloučen pokus Ruska proniknout dál na západ. Pokud budeme na toto tažení připraveni, můžeme uhrát maximální možnou míru nezávislosti na Rusku, bez ohledu na to, jak si Putin a Trump EU rozdělí. Pokud se staneme opět demokratickým státem, vyznávajícím původní hodnoty Západu (jaké tu byly ctěny před naším vstupem do EU), můžeme počítat i s jakousi podporou USA. Pokud se nám podaří zorganizovat nějakou "skupinu obranyschopných a k obraně ochotných", můžeme Rusko i odradit. Pokud budeme sledovat "kompas", Green Deal a podobné nesmysly, bude z nás jen ruská onuce a ještě si nakonec budeme v této pozici funět, že je nám líp než v té EU.

Ivermektin

Mezi stovkami desinformací, šířených jak WHO, tak i národními zdravotnickými institucemi, byla i ta o neúčinnosti Ivermektinu. Dokonce byly na sociální sítě nasazeny boty, které jakékoli zmínky o tomto léku automaticky mazaly. Jak to tedy s ním je?

O jakou látku se jedná?
Na tomto odkazu najdete český text (Wikipedie) o tomto léku (na anglických stránkách Ivermectin). Byl vyvinut jako antiparasitikum a takto je používán v humánní i veterinární medicíně. Mechanismus jeho účinků není stoprocentně probádaný (resp. i něm není mezi vědci stoprocentní shoda), nicméně proti řadě parazitů má dobrou účinnost, a to jak v případě léčby, tak i v případě profylaxe. Pro méně zdravotnicky vzdělané: Profylaxe je podávání nižších dávek antiparazitárního prostředku lidem v prostředí, v němž hrozí nákaza, protože nižší hladina léku v těle by sice nakaženého nevyléčila, ale zabrání parazitovi, aby se v těle usadil. Profylakticky se podávají i antimalarika návštěvníkům oblastí, v nichž se tato nemoc vyskytuje.
Jsou tedy na Zemi oblasti, v nichž má obyvatelstvo stálou hladinu tohoto léku v krvi (z důvodu hrozící parazitární infekce). V rovníkové Africe jsou velké oblasti ohrožené nákazou parazitem Onchocerca volvulus, původcem říční slepoty (viz výše odkazovaný článek a odkazy z něj). Důležité je, že v těchto oblastech si COVID 19 v podstatě ani neškrtl. Menší oblasti podobného druhu se nacházejí i v Jižní Americe. Takže fenomenologicky je jasné, že tato látka nějak tomuto viru vadí.
Důležité rovněž je, že Ivermektin je registrován v řadě zemí, vč. ČR, jako lék, byť na parazity, ale to je v podstatě jedno. Bez ohledu na žvásty Svědků Covidových, kteří tím argumentovali coby nemožností použít ho proti virové infekci. Léků, které mají řadu různých účinků, i mimo oblast běžného podávání, je celá řada. I zcela banální Aspirin se nyní doporučuje jako první pomoc při podezření na infarkt myokardu, protože se při tom uplatní jeho inhibiční vliv na krevní destičky, který zabraňuje, aby ve tkáni, narušené infarktem, narostly krevní sraženiny (což následně mj. usnadňuje řešení cévního uzávěru stentem). Přitom Aspirin jako lék proti infarktu nebo "na ředění krve" registrován není. Takže s přístupem Svědků Covidových by mělo být toto užití Aspirinu zakázáno a lidé, upozorňující na tuto možnost první pomoci, by měli být označováni za desinformátory a cenzurováni. Přitom dokonce ve světě existuje výzkum, na co všechno, mimo své hlavní zaměření, zabírají léky, které mají prošlé patenty a lze je levně vyrábět jako generika.
Hlavní problém tedy je, že Ivermektin byl objeven v 70. letech minulého století a už v roce 1981 byl nasazen ve veterinární medicíně. Všechny případné patenty s ním spojené již dávno propadly. Je to prostě generikum, které může vyrábět každá firma, splňující nároky na výrobu léků, a nedá se na její výrobě vydělat majlant, protože "neviditelná ruka trhu" prostě ty nejhamižnější výrobce zlikviduje tím, že jim vyrostou levnější konkurenti. A pro velké farmaceutické firmy má význam pouze patentovaný lék (či "lék"), na který mohou nasadit monopolní cenu s marží ve stovkách procent výrobních nákladů.

Ivermektin a COVID

Začnu ze široka: V průběhu epidemie bylo řadou lékařů, u nás i v zahraničí, pozorováno, že COVID se vyhýbá silným kuřákům. Tento vztah byl natolik silný, že ho pozorovali i jednotliví praktičtí lékaři s klientelou dva tři tisíce pacientů (v některých státech i méně). Tento fenomén zaujal pozornost zejména proto, že kouření narušuje dýchací ústrojí, které je cílem COVIDu, takže by člověk očekával spíš pravý opak.
Po odeznění epidemie provedli Japonci studii, v jejímž rámci prokázali, že tento fenomén je zapříčiněn polyaromatickými uhlovodíky (to jsou takové, které mají tzv. kondenzovaná benzenová jádra ve své molekule), obecně uznávaná zkratka je PAU.
Strukturní vzorce některých těchto látek najdete zde.
Přičemž, pochopitelně, existují i různé odvozeniny, které mají na volných "špičkách" benzenových jader místo pouhého vodíku nějaké radikály z více prvků.
Zpráva je to nepříjemná z toho důvodu, že tyto látky patří mezi významné rakovinotvorné faktory a jejich výskyt v kouři z tabáku stojí za významným podílem rakovin z kouření (ale také z nadměrné konzumace uzenin - opravdových, tedy ne masa natřeného hnědou potravinářskou barvou a kouřovým aroma). Proto se dost dobře jako lék či profylaxe použít nedají.
Mechanismus účinku těchto látek byl vysvětlen tím, že se na buňkách lidského těla váží na stejné struktury, na něž se váže i virus COVID, takže mu brání v ukotvení a následnému proniknutí do buněk.
Pokud se podíváme na vzorec Ivermektinu, můžeme si povšimnout, že i na něm jsou cykly a cyklům podobné struktury, které by mohly dělat totéž a s podstatně nižším rizikem pro pacienta (proto byl Ivermektin schválen jako lék). Je dobré si uvědomit, že chemické vzorce jsou dvourozměrné, zatímco reálné molekuly jsou různě poskládány (a to i v závislosti na pH, teplotě, koncentraci iontů a dalších podobných faktorech) do 3D struktury a i látky ve 2D obrázcích odlišné mohou tedy na sobě mít 3D strukturu, která do nějaké molekuly na povrchu buňky zapadne jak klíč (či paklíč).
Víceméně mě toto vysvětlení napadlo proto, že jsem léta pracoval s látkou, která je tvořena jedním velkým cyklem, ale ten je prostorově poskládán tak, že se navazuje na receptory pro estrogeny (jedna skupina ženských pohlavních hormonů, mají tzv steroidní jádro, které je složeno ze čtyř kondenzovaných cyklů, tří šestiuhlíkatých a jednoho pětiuhlíkatého), čímž jsou dány toxické, ale i karcinogenní účinky této látky.
Pochopitelně, je třeba si uvědomit, že jak Ivermektin, tak i PAU (stejně jako steroidní hormony) v krvi nekolují volně, ale navázané na nějaké nosiče (nejčastěji to bývá bílkovina sérový albumin). Tato vazba může finalizovat jak jejich 3D tvar, tak i to, která část molekuly je "vystrčena ven" a která je naopak zanořena do nosné molekuly a k připojení k nějaké struktuře je nevyužitelná.
Další možnost je naznačena  v rozhovoru s parazitologem a imunologem prof. Jindřichem Vavřečkou na VOX TV, podle něhož až u téměř 99,9 % pitvaných zemřelých na COVID byli nalezeni parazité. Může se tedy jednat o nějakou synergii parazitů a COVID, kterou Ivermektin svým "legálním" účinkem rozbije.

Co z toho plyne?

Plyne z toho především skutečnost, že vedle fenomenologického jevu, jakým je ona odolnost osob vůči COVID, krmených Ivermektinem v profylaktických dávkách vůči parazitům, máme ještě reálně možné mechanismy účinku, které jsou potenciálně vyvratitelné, takže se jedná, na rozdíl např. od blábolení klimatologů, o popperovsky falsifikovatelné, a tedy vědecké, hypotézy.
Jistěže ani vyvrácení teorie o vazby Ivermektinu na receptory, potřebné k připojení viru na lidskou buňku by nemuselo znamenat popření jeho pozitivního vlivu, protože ten se může dít i jinými mechanismy, např. "zviditelněním" některých buněk pro imunitní systém, případně i samotných virových částic (doporučuji knihu "Život sira Alexandra Fleminga" od spisovatele André Mauroise v níž je fenomén "opsonizace" velmi podrobně a i pro laiky srozumitelně vysvětlen).
A i onen výše zmíněný nález parazitů v tělech zemřelých na COVID s vysokou pravděpodobností rovněž prokázat nebo vyloučit lze.
Boj proti Ivermektinu tedy opět ukázal naprosté selhání jak mezinárodních tak i národních zdravotnických institucí. Je jedním z mnoha konkrétních důvodů, proč odejít z WHO a proč si v domácích zdravotnických institucích udělat pořádek. I za cenu rozkolu s EU, jejíž vedení "obětavě" nakoupilo deset dávek mRNA sajrajtů pro každého obyvatele EU, od novorozeňat po seniory na smrtelných postelích, a je nyní v této souvislosti vyšetřováno pro korupci.
Jistěže druhým závěrem z této kauzy je další potvrzení onoho notoricky známého faktu, že cenzura je prakticky vždy nasazována k potlačování pravdivých a nikoli nepravdivých informací.

Případ Ivermektin tedy ukazuje, že s řízením našeho zdravotnictví je cosi ve velkém nepořádku, a že by vyžadovalo velmi důkladnou reformu, podobnou těm, jaké provádí D. Trump ve Spojených státech. A je jasné, že takové reformy se nedají provádět s vládou, či parlamentní většinou, poplatnou EU, která sama čelí na tomto poli vyšetřování pro korupci.

Opravdu si musí připadat rozumný člověk jako literární hrdina?

Naše řinčení zbraněmi je takového charakteru, že nemůže nepřipomínat román Margaret Mitchellové, u nás známý pod jménem "Jih proti Severu", v originále "Gone with the wind" (tedy něco jako "Odváté větrem"). Dílo bez jedenácti let stoleté.

Citát

Rhett Butler (hlavní hrdina) se dostane k rozhovoru nadšených jižanů, troštujících se, jak těm seveřanům vyklepou kožich, protože oni jsou přece daleko lepší.
Dále tedy kratičký citát z románu:
"Pánové," promluvil Rhett Butler a protahoval slova tak, že každý musel okamžitě poznat, že se narodil v Charlestonu. Nepohnul se od stromu, o který se opíral, nevyndal ruce z kapes a požádal o slovo: "Můžu něco říct?"
Z vystupování i očí mu sršelo pohrdání, pohrdání chabě zakryté předstíranou zdvořilostí, které parodovalo chování přítomných mužů.
Celá skupina se obrátila k němu a věnovala mu zdvořilý zájem, na nějž má cizí člověk vždycky nárok.
"Uvědomil si někdy některý z přítomných pánů, že na jih od Masonovy a Dixonovy linie neexistuje jediná slévárna děl? Nebo jak málo železáren máme na celém Jihu? Textilních továren na zpracování vlny a bavlny anebo koželužen? Napadlo vás, že nebudeme mít jedinou válečnou loď, kdežto Yankeeové nám mohou do týdne zablokovat všechny přístavy, abychom nemohli prodávat bavlnu do ciziny? Ale vy jste o tom, pánové, přece určitě přemýšleli!"

Jak to dopadlo

Všichni víme, že válka Jihu proti Severu skončila v roce 1865 kapitulací generála Roberta E. Lee u Appomattoxu. Neskončila tedy tak rychle, jak hrdina v dalším textu knihy předpovídal, ale skončila totálním vyčerpáním a devastací Jihu, z nichž se některé jeho oblasti nevzpamatovaly dodnes. A to přes skutečnost, že generálové Jihu vesměs převyšovali své seveřanské protějšky a sám generál Lee patřil patrně k nejgeniálnějším vojevůdcům v historii lidstva. Nepomohly ani geniální improvizace, obrněnce Virginia (stejně nazývaného původním jménem před přestavbou "Merrimac"), ponorek a dalších bojových prostředků. Nepomohla statečnost a obětavost bojovníků Jihu, dodnes opěvovaná, ani úsilí civilního obyvatelstva.
Jih byl udolán a donucen ke kapitulaci. Následně byl "rekonstruován", na čemž se napakovaly mnohé dodnes miliardářské rodiny ze Severu (a dodnes na Jihu upřímně nenáviděné).
Schopnost vyrobit zbraně, munici a další prostředky pro armádu se tedy ukázala jako rozhodující. Severu navíc pomohly některé technické inovace, např. secí stroj, které uvolnily další síly pro armádu, takže generál U. S. Grant nemusel počítat své mrtvé, aby mu nějací živí vojáci ještě zbyli, jak to musel dělat jeho jižní protějšek, R. E. Lee.

Historia magistra ...

Ano, historii bychom měli sledovat, abychom se z ní poučili. "Jih proti Severu" je sice historický román, ale je založen na faktech, a to, co ve výše uvedeném citátu říká hlavní hrdina tohoto románu, byla prostě pravda, která navíc způsobila, že Jih válku nakonec prohrál.
Jih byl takto nevybavený hlavně proto, že se jednostranně orientoval na zemědělskou produkci (zdaleka ne jen bavlny) a jeho průmyslová základna byla nepatrná.
Poučením pro nás by mělo být, jak děsivě zdevastoval ekonomiku EU Green Deal. Že jsme na tom už dost podobně, jako ten Jih, pouze onou čárou je +- severojižně jdoucí hranice Ruska, Běloruska a Ukrajiny. A, na rozdíl od toho Jihu, navíc nejsme potravinově soběstační. Jsme na tom s výrobou potravin hůř než Centrální mocnosti za první světové války i než Německo a jím okupovaná území za té druhé. A to obě tyto války vedly ke strádání a hladovění podstatné části obyvatelstva.
Jediný rozdíl oproti tomu Jihu před americkou občanskou válkou v náš prospěch je v tom, že Jih ty výroby prostě neměl a když je začal horko těžko na úrovni nějakého bazálu konstruovat, tak narážel i na nejrůznější nedostatky toho, co tehdejší výroba potřebovala okolo sebe jako své zajištění. Včetně nedostatku kompetentního personálu pro tato zařízení. My naopak tohle vše máme, máme i část jen nepracujících továren a máme i kvalifikované lidi, kteří v nich pracovali (pokud tedy neutekli z Green Dealového Blbákova do nějaké lépe spravované země - a některé bychom, bohužel, našli i v tom Rusku).
K rozjetí průmyslu včetně výroby zbraní tedy nemusíme, jako ten Jih, přecvičovat sběrače bavlny a dozorce nad nimi na kovodělníky, potřebujeme jen zlikvidovat to, co z nás dělá snadno dobytný Blbákov. Tedy zlikvidovat Green Deal se všemi navazujícími nesmysly. I kdyby to mělo znamenat rozchod s nějakým "zdravě ekologickým" jádrem EU. A i kdybychom museli násilně udolat proruské demonstranty, dodnes mávající tabulemi s nápisem "klima nepočká".
A faktem je, že paní Mitchellovou bych v čele EU viděl stokrát raději než to, co tam máme reálně nyní, protože svým románem jasně ukázala, že svou mentální kompetencí vysoce převyšuje současné vedení EU.

Dosti hojně v různých historických knihách citovaný proslov Rhetta Butlera je v podstatě velmi poučný i pro nás. Nicméně se ukazuje, že, až na pár výjimek, je vedení EU i jejích členských států snad ani nepolíbené znalostmi historie, ani elementárními schopnostmi předvídat důsledky ekonesmyslů na ekonomiku obecně, a tím spíš v případě ohrožení státu válkou. Přitom alespoň znalost této klasiky mohla přinést jasné varování i návod, jak se k ruské hrozbě postavit.