Máme věřit vědcům?

Server "Hlídací pes" vydal vydal dva články (1 a 2) na téma, že laik nemá šanci si udělat správný názor na jakýkoli vědecký problém, a že jediná možnost je, aby lidé "věřili vědcům". Autorem textu je redaktor Robert Břešťan, "vytěžující" biochemika Aleše Dvořáka, jednu z tváří projektu "Zeptej se vědce". Stránky projektu jsou zde. Jsou zfušované, protože se texty překrývají do nečitelnosti, případně nejsou zobrazovány vůbec, záleží na prohlížeči (mám nainstalováno víc), což rozhodně důvěru v tento projekt nezvyšuje.

Znají vědci realitu?

Pochopitelně, je otázkou nakolik je současný stav vědy adekvátní objektivní realitě.
A. Hitler už někdy ve 30. letech minulého století tvrdil, že pasívní kouření je zdraví škodlivé. Exaktní důkaz této škodlivosti byl vědou získán až někdy koncem 70. či začátkem 80. let, tedy kolem půl století později. Do té doby to byla "desinformace", navíc zatížená svým původcem.

Věda není vždy jednoznačná

Další kontraverzní situace může nastat v souvislosti s tím, že existují na jednu otázku různé odpovědi různých vědeckých škol, a dokonce za určitých okolností může nastat i situace, kdy oba názory, byť se zdají vzájemně vylučovat, mohou být správné.
V oblasti kvantové fyziky můžeme najít řadu situací, kdy to, co měříme, je závislé na způsobu měření, případně se může chovat odlišně, pokud je měříme a pokud nikoli. Ostatně i známý spor o to, zda je světlo (ale také neviditelné paprsky) proud fotonů nebo elektromagnetické vlnění, závisí na tom, jak záření měříme, či jinak sledujeme.

Pokrok ve vědě a generační problém

Obrovským problémem je pokrok ve vědě, protože pak vedle sebe existují dvě (přinejmenším) generace vědců, které se prostě neshodnou. V některých případech to i vedlo k trochu cynickému závěru, že "vědecký pokrok nastává nikoli šířením přesvědčení o nové pravdě ve vědecké komunitě, ale tím, že stoupenci staré pravdy postupně vymřou".
I oponenti Pasteura, Kocha a dalších "lovců mikrobů" spíš vymřeli, než by se "dali na novou víru". A nejen oni, museli postupně vymřít i odpůrci antisepse, operování v celkové anestesii a mnoha dalších nových technik. Postupně vymřeli i prosazovači zákona, podle něhož před každým autem měl běžet muž s červeným praporkem.

Různé obory na to samé mohou pohlížet zcela jinak

Někdy mohou existovat vedle sebe "různé pravdy" o tom samém v závislosti na oboru.
Kdysi jsem měl tu čest v menze stolovat se dvěma vyučujícími, jeden byl z anatomie a druhý z fyziologie. Jejich debata sklouzla na problematiku lidského mozku. Byla velmi prudká, nicméně se nakonec dokázali shodnout na tom, že v mozku existují nějaké struktury, ale že se nedokáží shodnout na tom, jak by se měly nazývat, ani jaká je jejich funkce.
Pokud by s nimi u toho stolu ještě seděli psychiatr a neurolog, byl by spor daleko pestřejší, protože tyto obory jsou ohledně struktury a funkce mozku nekompatibilní jak mezi sebou, tak i s tou anatomií a fyziologií.
A když jsem studoval, tak na zkoušku z neurologie jsme se vlastně učili tři nekompatibilní verze tohoto oboru, pana profesora, paní profesorky (jeho manželky) a pana docenta. A museli jsme si pamatovat, která verze patří ke kterému z nich (zkoušeli všichni tři), protože jinak mohla skončit zkouška neúspěchem.

Komerce a věda

Dalším problémem je srážka vědy s komercí, která část vědců korumpuje a část nikoli. A pak se vedou drsné spory mezi těmito dvěma skupinami, včetně osobních animozit a snahy o osobní likvidaci zastánců "nesprávné verze".
Svědky srážky vědy s komercí jsme byli v souvislostí s epidemií covid. V současné době proti sobě stojí dvě skupiny vědců. Vakcinologové, přisátí na farmaceutické firmy a nedávající dopustit na "očkování" umělými viry, a popírající i to, co farmaceutické firmy pod tlakem vyšetřovatelů již oficiálně přiznaly. Proti nim stojí Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), sledující na oficiálních statistikách jak to, že účinek těchto preparátů je prachmizerný (v podstatě ani nesnižují pravděpodobnost onemocnění, ani závažnost průběhu nemoci, ani pravděpodobnost toho, zda bude pacient muset být hospitalizovaný, nebo zda dokonce zemře), tak i masívní výskyt nežádoucích účinků oněch preparátů, včetně těch s fatálním vyústěním. A v současné době se navíc řeší vysoká pravděpodobnost toho, že tyto preparáty vyvolávají neplodnost.

Věda a ideologie

Zásadním problémem může být i srážka vědy s ideologií, kdy se část vědců nechá zprostituovat a hlásá naprosté nesmysly (někdy zcela vědomě a rozmyslně).
Prostituce vědců s ideologiemi se táhne jako červená nit od christianizace Evropy (po níž se vědci ve větší či menší míře prostituovali s touto ideologií a hlásali touto ideologií podložené nesmysly; asi nejznámější je podpora geocentrického modelu vesmíru). Tuto éru do jisté míry ukončilo osvícenství. Nicméně roztomilé bylo nadále i to, jak křesťansky orientovaní vědci spolu zuřivě zápasili ohledně statutu černochů, protože jak otrokářství tak i abolicionismus se opíraly o tu samou knihu - Bibli.
Historku o Noemových synech, jíž argumentovali stoupenci otrokářství, zná asi skoro každý. Ne každý však ví, že známé podobenství o milosrdném Samaritánovi má silně antirasistický kontext. Židé Kristovy doby totiž hleděli na obyvatele Samaří asi jako bílí obyvatelé amerického Jihu před občanskou válkou na černochy. Takže provokativní závěrečná otázka, kdo že byl zbitému a oloupenému Židovi bližním, zda ti Židé, kteří ho obcházeli, nebo Samaritán, který ho ošetřil a zařídil mu za své peníze léčbu, převedená do poměrů amerického Jihu (tedy Žid coby běloch a Samaritán coby černoch) by asi skončila lynčováním nositele tohoto podobenství.
Pochopitelně, jakmile se dostaly k moci totalitní režimy, začali se vědci mohutně prostituovat s ideologiemi blízkými jejich vládám. Proto v Německu bujela rasová teorie, učení o dutosvětosti či teorie světového ledu. V SSSR měla asi největší "zásluhy" Lysenkova "nová sovětská biologie", která byla v 50. letech násilně vnucena i satelitům SSSR, naštěstí ne na dlouho (od začátku 50. let do pádu "kultu osobnosti").
V dnešní době celá "woke" kultura, "vědecký genderismus", progresivismus atd. jsou novodobé příklady prostituování se částí vědy s vládnoucími a "módními" ideologiemi.

Problematická kompetence vědců

S výše uvedeným jistě souvisí i cílená snaha snížit kompetence vědců.
V současné době jsme svědky toho, jak vědecké tituly získávají osoby nekompetentní jak co do znalostí, tak i co do duševní kapacity. Stává se to především na "pomocných vysokých školách" humanitního charakteru (protože v biomedicínských ani technických oborech se pravdivá informace nezjišťuje ani kecáním nesmyslů, ani "konsensem").
Boj proti antropogennímu sodovkovému plynu je mnohonásobně usvědčený nesmysl, již jsem tu fakta o něm opakovaně psal. Důležité je, že pokud bychom přestali na tomto poli blbnout a zarazili všechny nesmyslné a škodlivé projekty, které jsou na tuto pavědu navázány, dostali bychom se s naším státním rozpočtem do vyrovnaného, či dokonce mírně přebytkového stavu a nemuseli bychom spekulovat o tom, zda je věk odchodu do důchodu 67 let příliš málo, a zda raději nechat lidi odcházet do důchodu až v 70 či v ještě vyšším věku.
A pokud se u toho klimatu máme "ptát vědců", koho se máme ptát? Lidí z IPCC s pochybnými odbornými kompetencemi a střety zájmů? Tuto organizaci dlouhá léta vedl spekulant s emisními povolenkami, vzděláním železniční inženýr, a přes jeho odchod, tedy ne pro nekompetenci a střet zájmů, ale kvůli sexuálnímu skandálu, se na ní nic nezměnilo. Nebo se budeme raději ptát Nobelistů, kteří sepsali petici o nesmyslnosti "boje za klima" či vědců (opravdových, a také jsou mezi nimi nobelisté) skupiny CLINTEL, kteří jasně uvádějí a mají to vědecky podloženo, že současná klimatická změna je z největší části přírodního původu a oxid uhličitý coby její příčina je zcela mimo realitu? Jediná jakžtakž prokazatelná antropogenní příčina oteplování je úbytek oxidů síry v ovzduší Země (mají silný antisklenikový efekt), a ten je dílem ekologů (restrikce paliv se sírou a odsiřování).

Věda a Římský klub

Ostatně, ideologové a "vědci", odkazující na klima, také velice často odkazují na materiály Římského klubu, pochybného sdružení pochybných existencí, jehož předpovědi se prakticky nikdy nesplnily (už dávno nám např. měla dojít nafta, stříbro a některé další suroviny a nic z toho se nestalo), už proto, že tito lidé mají mentální kapacitu limitující jejich extrapolace na lineární, či maximálně nějaké velmi jednoduché nelineární a vůbec nejsou s to predikovat vliv kvalitativní změny, dokonce přestože taková změna v době jejich predikce již probíhá.
Římský klub např. predikoval vyčerpání světových zásob stříbra (fotografickým a filmovým průmyslem) v době, kdy už existovaly techniky, jak finální ztmavnutí fotomateriálu (negativu i pozitivu) způsobit něčím jiným než stříbrem. Existovala barevná fotografie, v níž jsou náhradou stříbra organické pigmenty, rýsovalo se totéž pro černobílou fotografii, existovala následná náhrada stříbra ve filmu i fotopapíru jiným kovem (v době této předpovědi již celá desetiletí), byl už dávno na světě systém Technicolor (Disneyovy pohádky, barevné pasáže původního filmu Ben Hur), v němž se pomocí stříbra vytvoří různá ulpívavost barvy na želatině a finální obraz se tiskne těmito barvami (soutiskem na jeden film). Předchůdci tohoto systému, které také tisknou ze želatiny a stříbro na finální obraz není zapotřebí, přitom existovali už dobré půlstoletí. A ze všech těchto technologií bylo stříbro z vysokého procenta recyklovatelné. V době této katastrofické předpovědi už rovněž existovaly dokonce analogové základy předchůdců digitálních fotoaparátů v našich mobilech  (používaly se např. pro přenos fotografie po telefonním vedení, využívali to novináři a policie), které stříbro naprosto nepotřebují.
Ovšem nahrazení nějakého materiálu novou kvalitou, zejména při jeho nedostatku, a tím i růstu jeho ceny k takové akci motivujícímu, bylo římským levičákům cosi naprosto cizího a dodnes je to pro ně nepochopitelná věc.
Přitom mnozí hlasatelé klimatické katastrofy panáčkují před tímto sdružením vesměs nevzdělaných levičáků omezeného myšlení jako pimprlata na niti.

Úzká specializace

Vědec se také může mýlit v souvislosti se svou úzkou specializací, která mu znemožňuje chápat širší souvislosti.
Mýlení se v souvislosti se svou úzkou specializací předvedl např. dvakrát profesor Virchow, jinak zakladatel mikroskopické patologické anatomie a ve svém mládí i propagátor sociálních reforem, konfliktní s pruským státem (holt "mladí buřiči - staří hófráti"). Jednak na dlouhá léta zbrzdil výzkum neandrtálců, protože je prohlašoval za patologicky změněné novodobé lidí, jednak oponoval R. Kochovi ohledně příčiny tuberkulózy, protože popíral existenci bakterií, schopných něco takového dělat.
Známá je i sociální naivita A. Einsteina, který se stal jednou z ikon hnutí "Obránců míru", bez ohledu na to, že každému trochu inteligentnímu člověku bylo jasné, že se jedná o projekt sovětských tajných služeb.
Podporovateli skleníkové teorie oteplování klimatu jsou někteří fyzikové plynu, kteří nedokáží pochopit, že atmosféra není kyveta s definovanou směsí plynů, ale velmi dynamický celek, nejen interagující s pevninami, mořem i biosférou, ale dokonce i ovlivňovaný kvalitativními a kvantitativními změnami záření z vesmíru (včetně slunečního).
Na úseku "boje za klima" se angažuje i mnoho "vědců" z humanitních oborů, jejichž kompetence v oblasti klimatologie (ale i pomocných a navazujících disciplín) je nulová, zatímco je snaha umlčovat skutečné odborníky, jako jsou např. historikové klimatu, kteří jsou prakticky jistě kompetentnější i než meteorologové, neschopní předpovědět, co bude zítra, ale vehementně věštící "totální zkázu" za desítky či stovky let. A je zajímavé, že historikové klimatu jsou až na výjimky odpůrci klimatického alarmismu.

Laici a vědci

Je také obecné známo, že laici často dokázali věci, které odborníci nezvládli, případně na ně vůbec nepomysleli.
Např. objevitel mikroorganismů Leeuwenhoek byl brusičem čoček. První významný mikrobiolog, L. Pasteur, byl vzděláním středoškolský učitel chemie. První chronometr, umožňující udržet čas po měsíce (kritický pro stanovení lokálního poledníku loděmi na moři), sestrojil laik, J. Harrison, vzděláním tesař (a v hodinářství samouk).
Také u základů většiny oborů najdeme v rámci  jejich historie nějakého laika, který se odštěpil od nějakého oboru jiného, byť příbuzného, nebo začal s tímto oborem zcela bez nějakých předchozích základů.
Řada oborů také vznikla tak, že se odštěpila od původně veškerou vědu zahrnující filosofie, což postupně způsobilo její úpadek, protože v podstatě v ní už nezbylo nic vědeckého.
Důležité také je, že současná věda je v područí nejrůznějších problematických restrikcí, v EU je to výrazně horší než jinde na světě. Zlí jazykové tvrdí, že pokud by Elon Musk působil v EU, tak by dodnes neměl vyřízeno schválení prvního zkušebního letu prvního prototypu své opakovaně použitelné rakety.
Rovněž je třeba reflektovat fakt, že mnozí laikové v řadě oborů dosahují špičkových výkonů a mnohdy za nimi zaostávají i profesionální vědci z téhož nebo blízkých oborů. Přitom mnohdy i bez formálního vysokoškolského vzdělání.
Jedná se např. o některé podobory astronomie, i např. přírodozpytu. Řada nových druhů živočichů, rostlin i hub byla objevena a popsána laiky, osobami bez formálního botanického, zoologického nebo mykologického vzdělání. A jsou mezi nimi i odborníci světového významu, citovaní v řadě vědeckých prací.
Ostatně, náš patrně nejvýznamnější botanik, F. Polívka, byl středoškolský profesor a jeho botanické klíče, vyjma toho, že v nich nejsou novodobě invadované druhy, předčí i řadu moderních publikací tohoto typu (a ilustrátor jeho botanických děl, jehož mědirytiny zdobí i některé současné botanické publikace, byl také v botanice formálně laikem). V. Melzer, odborník na holubinky světového významu, byl rovněž vzděláním středoškolský profesor a jeho činidlo, použitelné jednak k vyvolání barevných reakcí dužiny hub (za účelem jejich určování) jednak k mikroskopování hub, se používá po celém světě dodnes (působil za Rakouska a první republiky). Laikem byl jistě i Priessnitz, objevitel terapie vodou, jehož zábaly, kombinující mokré a suché vrstvy, se užívají dodnes. Dnes by mu zcela jistě lékařská komora něco takového jako nevědci a neodborníkovi zakázala.

Současný stav vědy

Současný stav vědy je dosti tristní.
Faktem je, že pokud by za minulého a předminulého století existovaly současné restrikce vědy, neměli bychom řadu naprosto zásadních objevů, výrazně ovlivňujících i současnost. Vyjma vakcinace proti pravým neštovicím bychom možná neměli další vakcíny, protože Pasteur objevil fakt, že prodělaná infekce vyvolává odolnost proti ní, opakovaným zařazením pokusných zvířat do pokusu, což dnes předpisy vylučují.
Flemingův objev penicilínu na přestárlých a zaplesnivělých miskách by se dnes nemohl stát, protože hrubě odporuje současné "good laboratory practice". A vzhledem k tomu, že tento objev odstartoval boom hledání antibioticky působících látek u dalších hub i jiných mikroorganismů, je otázka, zda bychom měli i další antibiotika. To celé ještě akcentuje laikům méně známý fakt, že většina kmenů mikroskopických hub produkujících penicilín zpravidla současně produkuje i něco toxického, takže i sám Fleming, pokud by neměl ono dosti málo pravděpodobné štěstí, že narazil na čistého producenta penicilínu, by asi konstatoval toxicitu pro myši a dál by onen jev rozpadu bakterií kolem kolonií plísní neřešil.
I léčení prvních pacientů penicilínem by neprošlo současnými předpisy. Penicilínu totiž jeho objevitel měl tak málo, že tento lék musel být znovu a znovu extrahován z moči pacientů a znovu aplikován (přechází do moče pacienta beze změny). Podle současných předpisů by tito pacienti byli s vysokou pravděpodobností necháni zemřít.
Patrně bychom neměli ani chemoterapeutika (snad s výjimkou chininu), protože projekt, při němž byl vytvořen a kladně vyhodnocen preparát 606 (Ehrlich a Hata), by dnes žádná etická komise neschválila. Přitom tento preparát, komerčně známý jako Salvarsan, likvidoval úspěšně původce některých parazitárních chorob (např. léčil spavou nemoc) a také některé bakterie. Byl to i první opravdu účinný prostředek proti syfilidě. A opět tento úspěch vedl ke hledání dalších podobných látek, k němuž by patrně nedošlo, nebo jen s velkým zpožděním.
Zcela jistě bychom dodnes nevěděli, zda se žlutou zimnicí nakazíme od komárů nebo kontaktem s nemocným, protože příslušný pokus (C. J. Finlay), navíc na lidských dobrovolnících, by žádná etická komise nepovolila. A u mnoha dalších chorob bychom tápali podobně.
Přes současné vědecké a etické standardy by neprošla ani malarioterapie syfilidy.
U té je z hlediska současnosti zajímavé i to, že se pacient psychiatrické kliniky ve Vídni nakazil na konci 19. století malárií (kdy tedy bylo podstatně chladněji než nyní), která mu výrazně zlepšila onemocnění syfilitickou demencí. Takže pokud nám ekologové vyhrožují, jak budeme v důsledku globálního oteplování zamořeni malárií (a dalšími podobnými chorobami), tak je to nesmysl: Komáři, schopní malárií (ale i dalšími takto přenosnými chorobami) lidi infikovat, tu dávno jsou, jen se naštěstí nesetkávají s osobami, kterým infekční zárodky těchto chorob kolují v krvi. Rizikem pro rozšíření této a mnoho dalších chorob (namátkou zika, žlutá zimnice, dengue a další) není oteplení, ale nekontrolovaná migrace ze zemí, v nichž se tyto choroby vyskytují. Legální migranti, pochopitelně, procházejí lékařským vyšetřením a v případě potřeby karanténou a léčbou. Problémem jsou tedy ilegálové, kteří prohlídkám unikají a jimž přitom mohou tyto (a mnohé další) choroby kolovat v krvi a jejich původci mohou být infikováni tuzemští komáři. A právě ekologové patří velmi často k podporovatelům nelegální imigrace.

Byrokracie a věda

Problém je i to, že vědu v současné době řídí především byrokraté, kteří o ní nemají prakticky ponětí (bez ohledu na záplavu akademických titulů kolem jména). Vede to mj. i k tomu, že když se dnes "zeptáme vědce", ptáme se vlastně byrokrata, protože ten vědec nám může říct prakticky jen to, co mu byrokrat dovolí říct. Což je mnohdy pravý opak reality, to lze snadno zjistit i na výše odkazovaných stránkách. A podobně si počínají i aktivisté ze Sisyfa.

Abychom to nějak uzavřeli: Bez laiků bychom neměli ani řadu konkrétních věcí, souvisejících s vědou a vycházejících z ní, a neexistovala by ani řada vědeckých oborů. Laikové nejsou svázáni tisíci byrokratickými předpisy, v podstatě vědu silně degradujícími, ani netrpí "provozní slepotou", danou úzkým zaměřením vědců, mnohdy horším, než ty proslulé klapky na koňských očích. Vědec je také silně ovlivněn (pokud není na penzi) momentálně vládnoucí ideologií a nemůže si dovolit presentovat něco, co je s ní v rozporu, a musí i respektovat komerční zájmy mateřského pracoviště. Za těchto okolností je poučený laik mnohdy daleko cennějším a důvěryhodnějším zdrojem informace než vědec, jemuž máme, z ryze ideologických důvodů, "věřit".

Donald Trump - radost a pláč

Vzhledem k vyhraněnosti pohledu na presidentské volby v USA nutně muselo dojít k tomu, že jakýkoli jejich výsledek by vyvolal silné a opačně zaměřené emoce. Což se v souvislosti s vítězstvím Donalda Trumpa jednoznačně potvrdilo.

Radost

Radost mají především normální lidé, kteří nestojí o jakési nesmyslné extrabuřty, hlásané agresívními aktivisty, obcházejícími demokratické mechanismy, přes které by jejich pitomosti neměly nejmenší šanci projít.
Normální člověk:

• nechce liberálně demokratickou společnost, ale skutečnou demokracii jako takovou bez jakýchkoli přívlastků, které z ní činí jen zástěrku totalitního režimu (ostatně, jak tomu byli svědky našinci v souvislosti s komunisty po únoru 1948 prosazovanou "lidovou demokracií")
• nechce ekonomiku, založenou na dotacích, kvótách a potírání funkčních technologií, které jsou v rozporu s tou či onou bezcennou lživou ideologií
• nechce ideologické vymývání mozků žákům na školách bezcennými a zvrácenými ideologiemi, jaké jsme tu měli před pádem socialismu v listopadu 1989, ale chce školu jako zdroj objektivně dokazatelných faktů, případně technik, jak se jim naučit
• nechce homosexualismus a transismus, zejména na školách. To neznamená, že by chtěl potlačovat nebo diskriminovat G, L a T osoby. Školáci nechť se v rámci biologie dozvědí, že takoví lidé existují, a že mají nárok na rovná práva s ostatními, ale odmítá ideologické kaprice, které z těchto osob dělají jakési "nadlidi", zatímco z normálních a se svým biologickým pohlavím souladících jedinců dělají jakési "podlidi". S čímž souvisí i nahánění školáků na "kastrační kliniky" k nevratně zmrzačujícím zákrokům, pro které umetá cestičku i naše vláda.
• v této souvislosti odmítá oněch 666 či kolik "genderů" a veškerou další  ideologii s nimi spojenou
• uvítá avizované ukončení války na Ukrajině. Hlavně obyvatelé EU, protože to zbaví věrchušky těchto zemí, i věrchušku bruselskou, klacku, kterým mlátí po hlavách demokraticky a protitotalitně orientovaným občanů
• nechce lživými ideologiemi podpořené zdražování všech možných komodit. Chce tržní ekonomiku, v níž něco podobného prostě nebude možné
• nechce financovat bezcenné nesmysly, související se lživou ideologií antropogenním oxidem uhličitým způsobeného globálního oteplování. Nechce předraženou energii z nesmyslných OZE, jejichž dopad na skleníkový efekt je takový, že ho různými cestami zvyšují víc než klasická energetika, založená na pálení uhlí (o jádru ani nemluvě)
• uvítá vyšetření "vakcín" proti covidu a jejich výrobců a distributorů, jehož rozjetí nemohli zabránit ani totalitáři z Demokratické strany a Trump je více-méně zárukou, že tyto aktivity budou jednak dotaženy do konce, jednak že příslušná akta neskončí na desítky let v trezorech
• uvítá potíže, které vzniknou EU v souvislosti se snahou cenzurovat sociální síť X, vzhledem k angažmá jejího majitele v Trumpově týmu. A pokud se bude EU dále snažit šířit lži a potlačovat pravdivé informace, doufá, že to povede k jejímu rozkladu
• uvítá i to, že prototalitní věrchuška EU přestane mít v USA podporu, kterou měla, když byly vedeny prototalitní Demokratickou stranou
• u nás se lze nadít, že Trumpovo vítězství oslabí nejvíce nenáviděnou vládu od roku 1918 a znemožní jí dotáhnout do konce některé projekty, ohrožující demokracii, které rozvíjí či připravuje

Opravdu je nutno konstatovat, že radovat se může každý, kdo pracuje a svou prací vytváří hodnoty. Přičemž právě tito lidé stojí za tím, že státy fungují a jakž takž jsou s to financovat svůj provoz.

Smutek

Pláčí, pochopitelně, všichni ti, kteří nenávidí demokracii, nenávidí normální občany a jejichž ideálem je totalita přinejmenším čínského typu.
Je docela zajímavé, že ti, kteří pláčí, jsou v podstatě osoby a instituce zcela zbytné, jejichž vliv na společnost je buď nulový nebo negativní. Tyto osoby a instituce se prakticky nijak nepodílejí na vytváření HDP a jen čerpají finance na úkor těch, kteří HDP opravdu vytvářejí. Někteří z nich navíc ještě tvůrcům HDP cíleně a úmyslně škodí.
Kvil se ozývá ze strany "uměleckých" celebrit, o jejichž umění dnes již málokdo stojí. Konstatujme si to upřímně: dnes už nemá smysl nějak reflektovat Hollywood, který v posledních desetiletích nic významného nenatočil, jen bezcenné agitky pochybných a zvrácených ideologií. Co v posledních letech splní ideologické požadavky na Oskara, nemá větší uměleckou hodnotu než pozlacený exkrement ve výtvarné galerii.
Kvílí také lidé, kteří vystudovali naprosto bezcenné a nesmyslné obory, "tlamocvičné", jak je kdysi nazval jeden z diskutujících na webu. Ty nemají naprosto žádný význam pro ekonomiku státu, jen z ní odebírají prostředky, včetně lidské síly, která by rovněž mohla dělat nějaké proekonomické aktivity, třeba s krumpáčem a lopatou.
Kvílí různí pochybní aktivisté, jejichž cíle jsou pouze dva, jednak parazitovat na společnosti, jednak obtěžovat ty její členy, kteří pracují a svou prací vytvářejí hodnoty. Tito lidé opět cítí, že jakmile Trump zařízne příjmy peněz jejich ideovým souputníkům v USA, přiblíží se tím možnost konce i pro ně.
Pláčí i příznivci války na Ukrajině, kterou Trump s vysokou pravděpodobností ukončí. Dokonce se nechal slyšet, že to udělá ještě před svou inaugurací. Ono by v podstatě stačilo přestat financovat zbraně pro Ukrajinu, protože zadarmo je zbrojní firmy dodávat nebudou.
Pláčí fanoušci islámských teroristů na Blízkém Východě, protože se drasticky snížila pravděpodobnost, že by USA nějak omezily Izrael v jejich pacifikování.
Smutek zcela jistě vládne i na úrovni zparchantělých organizací, prolezlých levičáky všeho druhu, jako jsou OSN či WHO.
Pláče tedy veškerá smečka sociálních parazitů a škůdců, která se v minulých letech etablovala ve vyšších patrech společnosti a odtud se snažila ji bez jakékoli demokratické legitimity ovlivňovat v duchu zvrácených ideologií, které hlásá. A byla hluboce přesvědčena, že toto její postavení bude trvat "na věčné časy a nikdy jinak", jak to známe od jejích ideových souputníků z minulého režimu.

Boží mlejny

Faktem je, že před čtyřmi lety zfalšované a ukradené volby se nyní Demokratům a jejich příznivcům vrací ve velmi ošklivé podobě. V jedné diskusi na Webu jsem zachytil krásnou charakteristiku: "okovaný bumerang".
Jde o to, že pokud by k té krádeži nedošlo, Trump by teď končil druhé presidentské období, během něhož by se mu dařilo ne zrovna dobře, protože by neměl, coby republikánský president, většinu v senátu a ve sněmovnš reprazentantů nespolehlivou (někteří republikánští kongresmani hlasovávali proti němu). Nyní to vypadá tak, že bude mít za zadkem senátní většinu a ve snemovně ji bude mít tak velkou, že patrně přebije ony vzbouřence, hlasující s Demokraty.
Trump tedy bude, nejméně po dva roky (než dojde k dalším volbám do zákonodárných orgánů USA), moci dělat a prosadit opatření, která by s vysokou pravděpodobností dříve neprosadil. I v tomto si vlastně Demokraté naběhli. Dobře jim tak. Ač ateista, na boží mlejny věřím a už jsem byl párkrát svědkem jejich činnosti, jako ji vidím i nyní.

Můžeme tedy konstatovat, že vítězství Donalda Trumpa je povzbuzením pro všechny slušné a normální lidi a naopak ošklivou ťafkou přes nos prakticky všem, kteří společnosti a jejím pro ni přínosným členům škodí.

Když řvou fanoušci na špatně pískajícího sudího "buzerante", dehonestují tím LGBTQ+ osoby?

Před časem se rozčiloval pan Golgo v Britských listech, že lidé jsou u nás šíleně netolerantní ke gayům a demonstroval to na příkladu, jak fotbaloví fanoušci křičeli na sudího "buzerante!". Je mi líto, pan Golgo maximálně v tomto ohledu předvedl nízkou tolerantnost LGBTQ+ osob vůči majoritě. Dál si stěžoval na "český rasismus" a podobné nesmysly, které hlásají levičáci

"Etnická" či jiná identita

Pan Golgo se mimo toho sudího rozčiloval nad tím, že byla v té době prozrazena etnická identita pachatele sexuálních útoků na ženy na Karlovarsku (Afghánec) i to, že k nám přišel "obohacovat nás svou přítomností" z Německa.
Pochopitelně, to, co napsal, je naprostá pitomost. Jestliže je nějaký trestný čin podmíněn etnicitou pachatele, a to v tomto případě bylo naprosto jasné, neexistuje sebemenší důvod etnicitu pachatele tajit. Už proto, že je informace o ní důležitou součástí prevence. A v Německu té doby (a obávám se, že to pokračuje dodnes) imámové v řadě mešit (zřejmě naprosto koordinovaně) "kázali" o tom, že se muslimové mají zmocňovat nemuslimek a dělat z nich své sexuální otrokyně, protože postavení sexuální otrokyně "pravověrného" muže je ta nejvyšší meta na sociálním žebříčku, kterou nemuslimská žena může dosáhnout.
Takže ony útoky muslimů na ženy, které se odmítly podvolit jejich zvráceným choutkám, jsou zcela jednoznačně dány jejich muslimskou etnicitou.

Co bychom tedy měli dělat?

Obávám se, že celá společnost EU, a ve starších "demokratických" státech je to ještě viditelnější než ve státech bývalého východního bloku, chybí jakákoli vůle rozvraceče a vyzyvatele k závažné trestné činnosti (navíc s celkově protispolečenským kontextem) trestat tak, aby to bylo efektivní a silně odrazující. Tj. trest by měl následovat bezprostředně po činu (vč. okamžitého znemožnění pokračování v trestné činnosti) a měl by být dostatečně odstrašující. Tedy spíše nějaký Abu Ghraib než pohodlná cela s barevnou televizí, dieta ctící náboženské předsudky (navíc v případě muslimů zcela nesmyslně*) a sexeskort servis dvakrát týdně.
A zcela jistě bude zapotřebí eliminovat vliv různých "pachatelů dobra", snažících se zajistit během vyšetřování a "souzení" pro tyto asociální živly beztrestnost. Včetně levičácky a antisociálně orientovaných soudců, bohužel. Ostatně, takoví lidé byli za spolupráci s nepřáteli v zemích +- stejných jako je současná EU ještě někdy v 18. století běžně odsuzováni k trestu smrti. Důsledkem je mimo jiné i to, že v některých státech již policisté v případě teroristického útoku neváhají na pachatele střílet s cílem jeho zabití, což vylučuje následnou škůdcovskou činnost aktivistických soudců a různých pochybných nevládek. Není to ideální z hlediska toho, jak má vypadat uspořádání a dělba práce v demokratické společnosti. Je to spíš signál poklesu funkčnosti demokracie, zejména na úseku justice.
Založení nějakých "komisí pro neevropskou činnost" s možností zabránit antidemokratickým aktivistům ovlivňovat společnost, jak to dělaly po válce ony parafrázované komise senátora McCarthyho by asi bylo vhodné. Ostatně, bezprostředně po válce se, alespoň u nás (ale v dalších státech osvobozených z německé okupace), zacházelo podobně s kolaboranty, u nichž jejich "zásluhy" nebyly na šibenici. Často byli vypovězeni do nějaké vesnice s omezenými možnostmi se z této lokality vzdálit a bylo jim zakázáno provozovat např. publikační aktivity.
A nenechme se obelhat levičáckou propagandou dehonestující tyto komise: Když se v 90. letech pootevřely v Rusku archivy KGB, tak bylo prokázáno, že všichni, kteří se činností těchto komisí pro neamerickou činnost dostali na černou listinu, byli skutečně v kontaktu s KGB, buď bezprostředně, nebo prostřednictvím nějakého US občana ve svém blízkém okolí (nejbližší rodina, pracovní kolektiv). Nikdo se nedostal na onu listinu jako nevinný, což se v podstatě nedá říct ani o lidech odsouzených v USA při hrdelních procesech, u nichž je v USA chybovost ve smyslu falešně pozitivních výsledků minimálně kolem půl procenta.
Pochopitelně, i něco takového bychom měli mít na mysli, až budeme v příštím roce vybírat, komu "hodíme hlas".

A nyní k tomu "buzerantovi"

Toto slovo zcela jistě nemá v češtině jen sexuální kontext. Naopak, ten zřejmě získalo až dodatečně. Původní význam znamená někoho, kdo obtěžuje, jako nadřízený překračuje či zneužívá svoje pravomoci k nejrůznější šikaně a podobným činnostem. "Buzerování" a "šikana" jsou v tomto kontextu skoro synonyma. Blízko k tomu má i moderní slovo "bossing".
Podobně může mít dvojí, sexuální i nesexuální kontext i slovo "jebat" a jeho odvozeniny.
Za socíku koloval vtip, jak ředitel přijde do předpokoje své kanceláře a najde tam sekretářku poněkud neoblečenou. Vytřeští na ni oči a ptá se, co, proboha, dělá. I ona mu odvětí, že je v diáři na tuto dobu zapsána "sexuální čtvrthodinka". On se plácne do hlavy, že si vzpomenul, a poručí:
"Zavolejte mi náměstka, zjebu ho jak hada!"
Zajímavé je, že "zjebání", "pojeb" atd. byly prakticky vždy spojeny s nějakou "zásluhou" trestaného na tomto trestu, takže lze zachytit i fráze typu "Zjebal mě, ale zasloužil jsem si to!" zatímco "buzerace" je vždy, alespoň z pozice postiženého, nespravedlivá (či alespoň nepřiměřená provinění).
Takže zcela jistě, pokud křičeli fanoušci na sudího "buzerante", tak hodnotili (ať už právem nebo neprávem) kvalitu jeho výkonu a zejména absenci nestrannosti a nikoli jeho sexuální orientaci.

Ten sexuální kontext

Obávám se, že sexuální kontext uvedené slovo nabylo až v souvislosti se sexuálním obtěžováním ze strany především mužů, členů G komunity. Nicméně, mohu příslušníky této komunity ujistit, že vtírání se do pozornosti ze strany ženy, o kterou heterosexuálně orientovaný muž nestojí (tedy z jiných důvodů, než je jeho sexuální orientace) je přinejmenším stejně nepříjemné, jako obtěžování a vnucování se ze strany gaye. Zažil jsem obojí, takže mohu srovnávat.
Také vím o studentovi, který kvůli sexuálnímu vtírání se ze strany ženy, která navíc byla jeho vyučující (takže to obsahovalo i prvky bossingu) a ještě navíc generačně mohla být jeho matkou, o prázdninách mezi předposledním a posledním ročníkem studia medicíny raději emigroval (bylo to před rokem 1989).
A obávám se, že právě chování některých gayů, odmítajících pochopit, že ne znamená opravdu ne (případně se snažících z toho odmítání udělat zločin proti LGBTQ+ komunitě), potom dalo vzniku onoho druhého významu se sexuálním podtextem.

Zkrátka a dobře, pokud LGBTQ+ osoby se cítí pořváváním publika na rozhodčího "buzerante" nějak uraženy, tak jen předvádějí svou psychopatickou vztahovačnost a absolutní absenci tolerance. Tedy v podstatě to, co vyčítají majoritní společnosti a v ještě výraznějším provedení.

* K té nesmyslnosti halal stravy ve vězení: Ortodoxní judaista má (nebo alespoň za starozákonních časů měl) náboženskou povinnost v případě nedostupnosti košer stravy zemřít hlady. Muslim má v případě nedostupnosti halal stravy jíst to, co je k dispozici, aby se udržel při životě. Jen když má výběr, má preferovat halal stravu. Navíc má povinnost nežít trvale v zemi, v níž nemůže dodržovat své náboženské povinnosti vč. halal stravování. A pokud by tedy nějaký muslim hodlal doopravdy zemřít hlady při nedodávání halal stravy, třeba ve věznici, byl by muslimštější než sám Mohamed, autor uvedených pravidel.

K dopisu Aliance pro rodinu

Dovoluji si presentovat určité rozpačité ne k dopisu Aliance pro rodinu, který byl zveřejněn např. na Neviditelném Psovi 17. 10.

O dopise

Paní předsedkyně Aliance pro rodinu, Jana Jochová, informuje v dopise příznivce této organizace, že hrozí reálné nebezpečí, že zákon o "manželství pro všechny", který těsně neprošel Poslaneckou sněmovnou PČR, bude procpán soudní cestou, jak se to stalo aktivistickými soudci v některých státech (Rakousko, Slovinsko, některé státy USA) změnou výkladu ústavy.
Vyzývá k určitému tlaku na politiky, který by měl tomuto zabránit.

Shoda

Zcela jistě se shoduji s autorkou dopisu na tom, že soudy, ani ten ústavní, by neměly mít možnost měnit zákony, jak se to v uvedených (ale i neuvedených dalších) případech stalo. Soudci tu nejsou od toho, aby tvořili zákony, byť se do toho s nadšením hrnou, ale aby soudili podle zákonů stávajících, vzniklých řádným demokratickým procesem.
Dle mého názoru by měla být do našeho (ale nejen našeho) politického systému zabudována pojistka, či spíš systém pojistek, která by něčemu podobnému zabránila, i za cenu definovaného omezení moci soudní oproti moci zákonodárné. Dokážu si představit např. to, že by zastupitelské orgány mohly rozsudek některého z nejvyšších soudů prohlasovat za zákonům odporující, i s případným "kádrovým postižením" do rozsudku zapletených soudců (např. zkrácení doby jejich mandátu či jeho okamžitým zrušením).
Opravdu nestojím o to, aby nám nikým nevolení a nikomu neodpovědní soudci (navíc většinou v obecných věcech méně gramotní než průměrný volič) hráli stále více roli "třetí komory parlamentu", na což nemají ani nárok z hlediska tří pilířů demokratického státu, ani demokratickou legitimitu. A nemají ji v podstatě soudci ani v těch státech, kde jsou voleni. Protože volba soudce je něco jiného než volba zastupitele a pro získání hlasu při ní platí zcela odlišná kritéria.

Rozdíly

Nejprve k tomu pojmu manželství a stejnopohlavního manželství.
Je třeba si uvědomit, že manželství jako ekonomický a sexuální vztah páru muž a žena, je dědictvím primitivů z Blízkého Východu. Neexistuje jediný objektivní důkaz toho, že toto pojetí manželství či rodiny coby základního elementu společnosti je jediné možné, či alespoň optimální.
V Evropě, a dokonce i v raném křesťanství, existovaly komunity, které společně provozovaly ekonomické aktivity a také plodily a rodily a společně vychovávaly potomstvo (čili jakási skupinová manželství). Byly velice účelné a válcovaly vesnická společenství, fungující na základě dvoučlenných (tehdy už křesťanských) rodin, vcelku spolehlivě, protože byly i výrazně efektivnější. Byla to i původní podoba některých klášterních řádů v rané církvi, především v oblasti Irska či částečně keltské Anglie. Tato forma klášterních komunit byla potlačena poté, co se centrum křesťanství přesunulo z civilizovaného Irska do barbarského Francněmecka. Lze připomenout, že alespoň podle některých verzí Artušovských legend se v takové komunitě narodil a strávil dětství i kouzelník Merlin.
A je zajímavé, že kdykoli se poměry trochu uvolnily, tak se Evropané k podobnému uspořádání (alespoň pro část společnosti) vraceli, od beghardů a begyní ve středověku (v jakési podobě dokonce v některých západoevropských zemích přetrvalo dodnes), i některých sekt v rámci husitského hnutí, až po moderní skupinové komunity na nejrůznějších politicko ideologických základech.
A před vnucením křesťanství většina evropských národů provozovala různé typy polygamních manželství. A Evropa byla spíš neúspěšnější po přijetí křesťanského modelu manželství než před ním.
Z tohoto důvodu nevidím naprosto sebemenší argument pro nějakou "nepřijatelnost" stejnopohlavních manželství a nebránil bych se bych se ani nějakým dalším modelům této instituce, které by lidem vyhovovaly.
Neberu ani argument "lidského práva znát svoje rodiče", které, pochopitelně, existuje jen ve fantasii některých aktivistů.
Existuje mnoho situací, kdy dítě své rodiče nezná a neznat ani nemůže. Od jeho nalezení v babyboxu až po některé typy adopcí, v jejichž důsledku jsou rodiče adoptivní vedeni zcela oficiálně jako rodiče biologičtí. A řada dětí, které vznikly oplozením matky spermatem anonymního dárce, svého otce z principu ani znát nemůže (ba nesmí). Pouze stát nějak hlídá, aby počet dětí od jednoho dárce byl limitován a snížila se tím pravděpodobnost, že se spolu jeho potomci setkají v loži manželském či nemanželském (přičemž jde, pochopitelně, o živé následky tohoto setkání).
Nemám tedy problém, pokud si L pár pořídí děti právě na základě onoho institutu anonymního dárcovství spermatu. Stejně nemůže státní moc dost dobře zabránit tomu, aby se L žena nenechala oplodnit nějakým mužem klasickou cestou a i ta inseminace je pro většinu lidí technicky dostupná (inseminátor býval učební obor bez maturity), např. s využitím injekční stříkačky na jedno použití. V historii našich lesbicky orientovaných žen najdeme i to, že partnerku své příbuzné často oplodnil (nebo dal své semeno k oplození) její otec nebo bratr. Takže obě členky páru měly k dítěti pokrevní příbuzenský vztah.
G pár je, pochopitelně, nucen využít surrogátní mateřství, kolem něhož se neustále rovněž vedou spory. A i zde se stává, že surrogátní matkou je matka nebo sestra jednoho z G páru.
Faktem je, že na paviánech bylo už před mnoha desetiletími prokázáno, že mládě může v břišní dutině donosit i samec, ovšem průplachy externími hormony (zhruba do 5. měsíce těhotenství, v němž "přebere žezlo" hormonálního řízení gravidity placenta) asi nebudou nic příjemného, budou +- razantnější obdobou hormonálních zásahů při změně pohlaví (což vede k hypotéze, že T muži, předělávající se na ženy, by mohli být dobrými a motivovanými surrogátními matkami).
Faktem rovněž je, že je popsána řada případů mimoděložních těhotenství u heterosexuálních žen, která, v důsledku dobrého umístění vajíčka, byla donošena a ukončena vyjmutím zdravého dítěte císařským řezem (či spíš břišní operací). Naprostá většina vajíček, pokud se dostanou mimo dělohu, se, bohužel, uhnízdí na kličce střeva nebo ve vejcovodu, kde pro růst zárodku nejsou podmínky a dojde k jeho úhynu, mnohdy spojeném s ohrožením života ženy.
Je třeba naplno říct, že děti, které se narodí L párům a které odnosí G párům náhradní matky, jsou dětmi navíc k tomu málu, co se u nás rodí ze "správných" vztahů (a na tomto poli má určité máslo na hlavě i ta slavná Aliance pro rodinu). Tedy nikoli, že by někdo bral heterosexuálním párům děti a dával je G a L párům (tyto zrůdnosti se u nás nepraktikují). V situaci, kdy v podstatě vymíráme, je každé takové dítě ohromné plus.
Naprostá většina G a L osob mají na různé "pride" pochody s osilikonovanými aktivisty, jimž z řití trčí paví pera, asi stejný názor jako členové zmíněné Aliance, o tom si nedělejme iluze. A jako rodiče budou stát na stejné straně barikády jako členové této organizace v případě vnucování homosexualistické a trans ideologie školním dětem. Proto opravdu nemá cenu si z nich dělat primární nepřátele, ale bylo by vhodné spíše se odpíchnout od tohoto (a podobných) průniku zájmů a rozumným způsobem spolupracovat, protože zájem o dobro pro své děti mají všichni rodiče. I ta ovce a hodiny z klasického seriálu.

Jak z toho?

Obávám se, že čistě pro danou problematiku může být "aktivistické" rozhodnutí Ústavního soudu menší zlo, než rozhodnutí vlády, jejímuž premiérovi na stejnopohlavním manželství vadí hlavně to, že je v rozporu s jeho náboženským přesvědčením (jak se údajně nechal slyšet). Není mi líto toto zavrhnout, nejsme teokratická diktatura, kde by přesvědčení Náboženského Vůdce bylo relevantním zdrojem zákonů. Proto uvítám cokoli, co takto pojaté odmítnutí obejde nebo jinak anuluje.
Z hlediska stavu demokracie ovšem může (či spíš musí) být onen akt zcela jistě zlo, ohrožující demokracii v její podstatě, takže jde vlastně o jakési vyhánění čerta ďáblem.
K vyřešení celého tohoto problému vidím opravdu jediný demokratický proces, a tím je vypsání referenda, v němž by o stejnopohlavních manželstvích rozhodli sami občané, jako nejvyšší autoritativní zdroj práva ve státě.
Cestou k něčemu podobnému by asi mohla být petice, protože tu by si vláda, prakticky rok (a postupem času stále méně) před volbami nemohla dovolit ignorovat, protože by si uřízla další z větví, na nichž ještě sedí.
Výhodou by jistě bylo ono "umravnění" Ústavního soudu, který má tendenci cpát se někam, kde v demokratickém státním zřízení nemá co pohledávat, a vyřešení onoho problému čistě demokratickou cestou.
Faktem ovšem je, že tím asi nepotěším odpůrce stejnopohlavních manželství, protože podpora tohoto typu svazku je v různých průzkumech mínění naší populace přibližně 2/3 až 3/4, takže by nejspíš tento trend zvítězil a jen by záleželo na tom, zda by se sešlo dost hlasujících na to, aby referendum bylo platné.
Vzhledem k tomu, že se nám vdávají i farářky,  se tento problém ani nedá jednoznačně vřadit do ranku konfliktů věřících s nevěřícími. Což je dle mého mínění jen dobře. I té paní farářce a její partnerce přeji kupu zdravých dětí, které by zcela jistě byly pro tuto společnost přínosem.

Jsem tedy toho názoru, že Aliance pro rodinu zcela zbytečně vykopává příkopy tam, kde by neměly v demokratické společnosti existovat, a dokonce i tam, kde to vysloveně zbytečně narušuje ty zájmy, které mají všichni rodiče společné. A dle mého soudu se jich najde dost na to, aby taková strategie měla smysl. Aliance tak dle mého názoru zbytečně omezuje potenciální pole své působnosti.

Obchodníci s klimatem jako obchodníci se zázračnými hrnci

Jistě to mnozí ze čtenářů zažili. Cvrnkne telefon a je vám nabízeno cosi jedinečného a šíleně výhodného. Musíte se však rozhodnout teď, včíl, včera bylo pozdě, protože ona supervýhodná nabídka už končí, a pak už budou jen samé nevýhodné. A když to odmítnete, připravíte se o obrovské benefity. Vaše děti, ba, co dím, vaše vnoučata, vás budou do smrti proklínat, že jste tuto supervýhodnou supernabídku nevyužil.

Podstata

Podstata tohoto přístupu prodávajícího je naprosto jasná. Zblbnout svou oběť. Zakázat jí, aby se rozmýšlela a hodnotila onu "šíleně výhodnou nabídku" racionálně, chladným rozborem kladů a záporů.
Je třeba v oběti vzbudit dojem, že kápla na cosi naprosto jedinečného, co pro ni bude obrovským přínosem, pokud ovšem okamžitě zareaguje na nabídku a ono zboží si nechá poslat. A s tím přijde smlouva, která, v rozporu s dobrými mravy, znesnadňuje vrácení zboží, slibovanými benefity vůbec, ale naprosto vůbec, neoplývající.
Ty hrnce v titulku jsou vzpomínkou na prodejce "zázračných hrnců", které stačí jen chvíli nahřívat na plotně a ony pak samy vaří. A ušetří obrovské množství energie, takže cena třiceti tisíc Kč je vlastně velice výhodná. A někteří prodejci to celé ještě akcentovali vyvezením kontaktovaných potenciálních zákazníků, vesměs důchodců, do nějakého venkovského pohostinského zařízení (s nějakým pohoštěním), které vytvořilo u obětí pocit zavázanosti ve stylu "když nás tedy (za stovku) vyvezli a pohostili, tak si od nich ten hrnec za 30 000 (v ceně sotva desetiny) tedy koupíme".
Tohle prostě funguje, to je psychology propracované a marketing takto postavený se vyplácí, pokud ovšem nejsou ve státě slušné zákony, chránící občany před podobnými gaunery. Což například u nás, vinou především ODS, rozhodně nejsou.

Analogie

Žene se na nás klimatická katastrofa. Musíme ji co nejrychleji odvrátit tím, že otevřeme své peněženky a vyplázneme obnos, proti kterému je cena oněch zázračných hrnců, co samy vaří a ušetří šíleně moc energie, naprosto zanedbatelná.
Pocit viny je zde navozován manipulací, že kdo se nechce podílet na Záchraně Planety, ohrožuje obyvatele tropických zemí, kteří se upečou, a také lední medvědy, kteří se utopí. Byť je oboje, pochopitelně, nesmysl. Veškerá oteplení se kolem rovníku projevují nejméně a jejich vliv narůstá směrem k pólům. A utopení lední medvědi jsou podvod a manipulace, což bylo prokázáno už před mnoha lety. Navíc lední medvědi jsou v podstatě albinotická forma klasického medvěda hnědého (jaký občas zabloudí ze Slovenska i k nám), která se (z vývojového hlediska nedávno) od něj odštěpila. Takže nezanikne žádný "naprosto jedinečný a nenahraditelný druh", i kdyby skutečně k nějaké katastrofě došlo.
A, stejně, jako ten podvod s hrnci, to funguje. U naivnějších a méně vzdělaných lidí je takto vyvolána představa, že pokud nejdou s proudem, vyvolají naprosto šílenou katastrofu, která bude jejich (spolu)vinou.

Časová tíseň

Klima se mění v průběhu desetiletí až několika staletí, ale aktivisté naléhají, že "včera bylo pozdě" je třeba udělat co nejméně vratné změny v ekonomice i uspořádání společnosti. "Včera bylo pozdě" na to, aby byla zrušena demokracie a moc ve společnosti byla předána zeleným sovětům (nebo, píchni jako řízni, fýrerům), které hloupým a nevzdělaným občanům ukáží onu pravou cestu, na níž budou vyždímáni z veškerých financí a dalších aktiv a jejich nemovitosti budou kvůli jejich neschopnosti finančně utáhnout zelené nesmysly zabaveny, protože o nic jiného než o peníze a další benefity se, stejně jako v případě těch zázračných hrnců, nekoná a konat ani nemůže.
Hlavně nesmí vzniknout časový prostor na hodnocení údajných důkazů antropogennosti změny klimatu ("no, ty přece zná každý; že je vy neznáte? to je přece vaše vina!") i možnosti klima nějakými opatřeními skutečně změnit. "Jen provedeme dekarbonizaci, (a nověji ještě demetanizaci) a nastane ráj", srovnatelný s beztřídní společností, budovanou komunisty, případně se společenstvím árijských nadlidí, jaké slibovali nacisté. A musí se to celé udělat šup šup, a kdo je proti, je zaostalý nepřátelský element, kterého je třeba nemilosrdně zlikvidovat, jak bolševici likvidovali "třídní nepřátele" nebo nacisté Židy.
Šiřitelům klimalží je jasné, že prakticky nic z toho, co hlásají, před racionálním rozborem a konfrontací jak s učebnicovými fakty, tak i logikou, prostě neobstojí, proto se snaží stůj co stůj tyto prvky z hodnocení klimatu eliminovat. A současně omezovat prostor pro jakoukoli vědu v této oblasti.
A je jasné, že se šíření takovýchto škodlivých nesmyslů nejlépe daří v prostředí s omezeným tokem informací, do něhož navíc intenzívně zasahuje jednak státní moc, jednak různé nacistoidní a bolševikoidní nevládní organizace, většinou naplněné lidmi, neschopnými se uživit poctivou prací. Protože v takovém prostředí mohou klimalháři bezuzdně blábolit nesmysly, zatímco, zatímco fakta, která jsou s těmi nesmysly v rozporu, jsou postavena mimo zákon.

Intelektuální degradace

Naši vládní soudruzi už v tichosti připravili změnu osnov. Má být zredukována výuka matematiky, fyziky a dalších exaktních oborů a vytvořen prostor pro "výchovu" ekologickou a LGBTQ+ multigendero multikulturní.
Ponechme nyní stranou ten druhý z neomarxistických projektů. Zaměřme se na onu "ekologickou výchovu". Explicitně upozorňuji, že "výchovu", nikoli nauku. Výchova, to je žvástání bez jakýchkoli fakt a bez jakéhokoli smyslu. Výtvarná výchova - je hodnotnější Leonardova Mona Lisa, nebo pozlacený exkrement, vystavený v moderní galerii? Kdo to ví, kdo to rozhodne? Argumenty pro obě řešení jsou přibližně stejné a stejně neexaktní. Hudební výchova - je hodnotnější Beethovenova devátá, nebo zvukový záznam větrů u prasete (nebo jeho transkripce do notového záznamu)? Jistě bychom našli spoustu avantgardních umělců, kteří by byli pro to druhé. A našli bychom mezi nimi i osobnosti neotřesitelné autority - už Leoš Janáček si pořizoval z různých přírodních zvuků notový záznam a následně tyto záznamy uplatňoval ve svém díle. Jestli zaznamenal i ty prasečí větry, nevím, ale protože občas ve své době ještě jezdil koněspřežnými vozidly, je docela dobře možné, že by se mezi jeho náčrty k budoucí inspiraci našly větry koňské. Rozhodně nechci zlehčovat tohoto Pana Umělce; jen konstatovat, že mnozí, pracující podobnou metodikou, si ta velká písmena opravdu nezaslouží.
Tím jsem jen chtěl, byť trochu názorněji, naznačit, že u "výchovy" nejde naprosto o nic exaktního, vše je závislé na osobnosti vychovatele i vychovávaného a žádné rozhodnutí není možno nijak exaktně doložit coby správnější či méně správné a všechny se míjí s jakýmkoli náznakem na faktech založené objektivity.
Jistěže něco jiného by byla "ekologická nauka", zařazená někam do posledních ročníků jak základní tak střední školy, navazující na dříve probíranou látku v oborech jako je fyzika, chemie, biologie, případně zeměpis a dějepis, a využívající nějaký rozumný matematický aparát. To je ovšem v naprostém rozporu s cílem této akce.
Největším nepřítelem ekologie (ve smyslu pavědecké ideologie, předstírající vztah k ekologii coby vědě), je chytrý a vzdělaný člověk, chápající podstatu ekologických jevů na vědecké bázi. Vzniku něčeho takového je třeba zabránit, to je jasný program současného ministerstva školství, protože ono "takové" by jen posilovalo tábor kritiků a odpůrců ekologických nesmyslů, jako je třeba Green Deal. A pokud ono to bude ještě navíc umět počítat (nejlepší by bylo obnovit množiny, aby děcka co nejvíc zhlouply), je zde riziko, že občané dokáží alespoň částečně rozklíčovat finanční toky mezi "ekologií" a jejími hlasateli a koryfeji.
Stát tedy pracuje na inteligenční a vzdělanostní degradaci budoucích (de)generací, aby si hochštapleři s klimatem udrželi mocenské pozice. A oddálil se moment, kdy budou muset za své zlovolné jednání zaplatit účet.

Ekologové si tedy počínají naprosto stejně jako různí podvodní prodejci pochybného zboží. Nelze se tomu divit, celé antropogenní oteplování klimatu i "klimatická nouze" nejsou nic jiného než podvodné zboží, analogie toho, co tu prodávali různí podvodní zlatokopové v 90. letech, než se podařilo alespoň trochu vyčistit legislativu a trestat tento lidský odpad alespoň za porušení zákazu podomní nabídky zboží a služeb, což má dnes vyvěšeno na vstupech skoro každá ves.

Kdykoli otevírám karton nebo PET láhev...

Ano, kdykoli otevírám karton s mlékem či džusem nebo PET láhev s nějakým nápojem, jsem nucen proklínat EU spolu s její nesmyslnou politikou "boje proti plastům", která mě nutí nosit při sobě nůž, abych mohl uzávěr od zbytku obalu oddělit tak, aby nepřekážel při pití nebo nalévání.

Nesmysl

Kdosi vymyslel, že se musí kartony i PET lahve napevno spojit s víčky, přestože obojí je zpracováváno zcela odlišně od plastu, z něhož se dělají ta víčka. Já ještě také pamatuji, že se víčka od PET lahví sbírala separovaně a člověk mohl jejich darováním určité organizaci přispět např. na dětské hřiště, jehož některé komponenty, zcela jistě dětské skluzavky, se právě z tohoto plastu dělaly a snad i dělají. Takže víčka zcela jistě komplikují zpracovávání jak kartonů tak i PET lahví a někdo na tom zcela jistě vydělá.
Napevno spojené víčko, navíc velmi idiotským způsobem: tak, že překáží jak při pití, tak i při nalévání do sklenice nebo jiné podobné nádoby, je jen další ukázka toho, jak rádobyelita, vládnoucí v EU, hluboce pohrdá jejími obyvateli, a jak současně ignoruje jakákoli fakta, která zpochybňují bezcenné bláboly, které hlásá.
Velmi ikonické bylo i to, že zákaz plastů ve stravovacích provozech se podařilo těmto "géniům" prosadit v době nastupující epidemie COVID 19, tedy za ignorování faktu, že jednorázové plasty jsou v této sféře perfektní faktor snižování rizika šíření infekce. Faktem také je, že zdůvodnění této "geniality", dané blekotáním o vyhazování plastů do přírody, je zcela mimo realitu. Právě v pohostinských provozech absolutně není problém zorganizovat sběr plastového nádobí a jídelních pomůcek přímo na místě jejich použití, protože se jedná o soustředění zdroje tohoto odpadu na jedno místo a navíc je v této destinaci těch plastů poměrně málo druhů. Nehledě k tomu, že v některých stravovacích zařízeních tento zpětný odběr použitého plastu už dávno fungoval.
Rozptýlený sběr plastů všeho druhu, spolu s kartony  dalšími podobnými materiály (místo aby byl podpořen sběr tam, kde vznikají), se velice podobá onomu ikonickému vychytávání oněch 0,04 % oxidu uhličitého ze vzduchu, zatímco kdokoli, kdo není ekologicko - úřednický oligofrenik, by tento plyn vychytával z komínů, v jejichž obsahu je koncentrace tohoto plynu o několik řádů vyšší (často desítky procent) a vychytávání ze směsky s takovým zastoupením CO2 je podstatně levnější a jednodušší.
Faktem je, že dnes je snaha i zavést opakované použití jednorázových pomůcek ve zdravotnictví, což, pochopitelně, představuje riziko daleko vyšší, protože předchůdci těchto pomůcek byli dobře vyřešeni na to, aby dobře a opakovaně přestáli tehdejší sterilizační postupy, což pro současné jednorázové pomůcky rozhodně neplatí. Je to opět ukázka, jak EU ohrožuje "své" obyvatele. A lze jistě očekávat, že ony výše zmíněné "elity" jistě pomůckami na jedno použití po x-té "revitalizovanými" ve zdravotnických zařízeních pro novodobé (euro)socialistické papaláše ošetřovány nebudou.

Jsou plasty skutečně tak nebezpečné?

Plasty mají být "naprosto šíleně nebezpečné", ale, je mi velice líto, vyjma hysterických výkřiků, odkazujících na jakési "vědce", jsem nikdy nic konkrétního nezaznamenal. Je jasné, že jakýkoli materiál, který tvoří částice schopné projít dýchacími cestami nebo skrze střevní sliznici do vnitřního prostředí organismu, se v tomto prostředí bude vyskytovat. A že ty částice budou s to projít i např. do vnitřku buněk. Ostatně, buňky jsou na to vybavené, takové materiály pohltí do výchlipek své cytoplasmatické membrány (pinocytóza) a následně, když zjistí, že si na nich moc nepochutnají, je buď vypudí nebo uloží "na smetiště", zajišťované příslušnými organelami uvnitř buňky.
Tohle dělají buňky v podstatě s jakýmikoli materiály a mohli bychom v nich najít i např. částice vzniklé trouchnivěním kůry, dřeva a dalšího rostlinného materiálu, částice organického i anorganického prachu všeho možného původu. Je proto jasné, že pokud k buňkám dostane na takové částice rozpadlý plast, budou s ním zacházet stejně. Na rozdíl od těch přírodních materiálů je ovšem plast většinou chemicky inertní, takže spíš nadělá méně škod než ty výše zmíněné (i nezmíněné) přírodní materiály.
Jistěže existují i částice prokazatelně spojené se zdravotním rizikem, ale paradoxně je většina z nich vázána svým vznikem na přírodní jevy.

Velká Darwinská a Dawkingovská laboratoř

Veškeré skládky s obsahem plastů, i plasty "hanebně" plující v moři a vytvářející "umělé ostrovy" (jako by takové útvary nevznikaly i zcela přirozenou cestou, viz Sargasové moře a podobné lokality), představují obrovskou výzkumnou laboratoř, v níž se "slepí hodináři" v genomu všech organismů kolem nich se ochomýtajících snaží poskládat ze stávajících i zmutovaných genů něco, co by jednotlivé plasty využilo jako substrát či zdroj energie (či něco podobného užitečného).
Faktem je, že se traduje příběh, jak československý vědec, bádající v oboru, kde bylo zapotřebí jednorázových plastových misek (byly mnohem větší a masívnější než současné, byly také pekelně drahé, dovážely se za valuty a objednávaly se po socialisticku, tedy s dodací dobou spíš v rocích než jen měsících) se setkal s náhodným výskytem kontaminujícího organismu, který mu ty misky "sežral".
S velmi pochopitelným rozhořčením (přišel o výsledky práce i o těžce nahraditelný materiál) to vše vyhodil a zlikvidoval. Teprve až už ty úkony byly dotaženy do nevratného stádia, mu docvaklo, že mikrob požírající plasty by byl vlastně šílené terno. Nicméně, ať se snažil jak se snažil, nikdy se mu už takový záchyt nepodařil. Bylo to tak trochu jako v pohádce, v níž dostane hrdina cosi, co může do nekonečna zpracovávat (třeba přeslen, na němž len neubývá a dá se z něj pořád tahat nit), ale jakmile na tu práci jen jednou zakleje, ten kouzelný zdroj skončí.
Faktem je, že takový organismus se zákonitě musí někde tam, kde se vyskytují plasty, objevit a sežrat je (či alespoň některé druhy z nich) čímž bude problém lidstva s plasty a půastovými odpady vyřešen. Faktem je rovněž i to, že pokud by zelení nebojovali nesmyslně proti GMO a nebyli naprosto nesmyslně podporováni byrokratickou mašinérií EU, už jsme dávno měli umělé organismy tohoto druhu jako násadu do nějakých fermentorů, v nichž by byl plastový odpad bezpečně likvidován.
Neexistuje důvod ani na tomto poli se nějak vzrušovat, tedy kromě těch zelených a tupých a nevzdělaných politiků, kteří berou jejich bezcenné bláboly za písmo svaté.

Takže ano, je naprosto správné každodenně proklínat toho, kdo nám škodí a přivolávat na jeho hlavu to nejhorší, co si můžeme představit. Tedy i na jurodivé ekologické fanatiky a tupé bruselské úředníky, kteří dají na jejich bezcenné bláboly, bez ohledu na to, že jednají proti zájmům naprosté většiny obyvatel EU. Pokud to prokletí nezafunguje, nic se nestane, pokud zapracuje, bude to jen dobře. A komu to proklínání nebude stačit, ať si pořídí voodoo panenku "EU" a píchá do ní špendlíky.

Omyl pana Mitrofanova

Pan Mitrofanov se negativně vyjádřil k tendenci Ruska zkomplikovat dobrovolnou bezdětnost. Cituje možná radikální, ale realitu odrážející výroky předsedkyně horní komory ruského parlamentu, Valentiny Matvijenkové, která je odpovědná mimo jiné za tzv. ženskou otázku.

Skutečně neexistuje hnutí child-free?

Je mi velice líto, politika child-free je naprosto konzistentní s politikou a ideologií zelených (ale i některých progresivistických směrů). Ti sice u nás už dlouho v PS PČR zastoupení nemají a velmi slabě jsou zastoupeni v senátu, nicméně součástí vládní pětikoalice byly dokonce dvě kryptoekologické strany, Piráti a TOP 09 (a Piráti po svém vyhazovu z vlády z parlamentu jistě neodejdou a dál budou podporovat škodlivou legislativu; budeme je muset odtamtud za rok vykopnout svými hlasy). Vztah Pirátů i TOPkařů k ekologickým šílenostem velice vynikne z hlasování jejich zástupců v Parlamentu EU, v němž snad nikdy nehlasovali v souladu se zájmy tohoto státu a jeho občanů.
Druhou věcí je, že celá vláda do jisté míry v praxi politiku child-free podporuje tím, jak cíleně zvýšila náklady na bydlení (v porovnání s předchozí Babišovou vládou velmi výrazně), i další životní náklady. A obecně platí, že perspektivy mladých rodin a ještě případně s dětmi jsou v tomto státě mizerné a spíš mají tendenci se zhoršovat. Mnohé mladé rodiny fungují jen v důsledku pomoci od předchozí generace. Od materiální pomoci typu předání bytů v osobním vlastnictví nové generaci až po finanční injekce.
Ale vraťme se k oné otázce v dílčím nadpisu: Ano, takovéto hnutí, v momentě, kdy existují hlasatelé a teoretici takového hnutí (jakože existují), kdy existují agitátoři, kteří se na tyto pseudovědecké ideologické žvásty odvolávají (rovněž jsou slyšet), kdy existují další společenské síly, které toto celé podporují (např. cestou sociálních sítí), zcela jistě existuje.
Hnutí je prostě opravdu jakýsi sociální pohyb, jehož jednotlivé složky vůbec nemusejí nějak organizovaně kooperovat, stačí, pokud jednají +- synergicky a vzájemně moc nekolidují. A takové hnutí tu prostě je, v západních státech silnější než u nás, a už si s ním tedy dělají jakési starosti i v tom Rusku, které je přitom v zavádění podobných dekadentních prasečin "sto let za opicemi".
Pan Mitrofanov toto buď nechápe, nebo vědomě lže.

Dopady

Pochopitelně, pro jurodivého ekologa je child-free naprostým ideálem, který zlikviduje Znečištění, ohrožující Matku Gaiu, a navrátí Přírodě to, co jí Zlí lidé vzali.
Pro nepřátele demokratické a tržní společnosti představuje child-free příležitost nahradit "zločinnou" evropskou autochtonní populaci imigranty ze zemí, jejichž obyvatelé nikdy nevymysleli něco jako demokracii a tržní hospodářství, protože po stovky generací žili jako součást tupých zotročených mas, a všichni lidé, schopní posunout ekonomiku směrem k tržnímu systému či společenské zřízení k demokracii, byli dávno vybiti i s rodinami, aby se jejich geny z populace dané země eliminovaly.
Taková populace bude skutečně tupě pracovat na samozvané "elity", aniž by bylo riziko, že se vzbouří, jako Evropané v dobách náhrady feudálních režimů demokraciemi a tržním hospodářstvím (a to byl evropský feudalismus v mnoha ohledech demokratičtější než feudální režimy v Africe nebo Asii). Pravověrného ekologa zcela jistě potěší i to, že takováto populace půjde dolů i po stránce technologické, protože její členové nebudou stávajícím technologiím rozumět a jakákoli porucha kteréhokoli technického zařízení bude s vysokou pravděpodobností fatální. Ostatně, tak je tomu ve většině zemí třetího světa, kdy jimi vlastněné složitější technologie jsou závislé na dovozu z vyspělých zemí, včetně dovozu servisních služeb i s lidmi, kteří ten servis jsou schopni dělat.
A ony zmíněné "elity" jsou zcela jistě duševně příliš omezené na to, aby chápaly, že tento trend nemůže skončit jinak než totálním společenským kolapsem, protože při zhroucení jedné technologie, dojde ke zhroucení dalších (na ní nějak závislých), a ty zase vyvolají zhroucení ještě dalších (atd.) a celé se to sesype jako domeček z karet.

Máme právo?

Je pochopitelné, že pokud bychom žili v nějakých rodinných komunitách, zcela izolovaných, tak by bylo jistě nesmyslné, aby jedna taková komunita, či dokonce sólo žijící jedinec kafrala do života těch druhých, včetně toho, kolik mají mít dětí.
Jenže my nežijeme jako volný svazek Robinsonů Crusoe nebo rodin Švýcarských Robinsonů, v kteréžto situaci by bylo nesmyslné kafrat Robinsonovi a Pátkovi do toho, kolik mají mít dětí. U nás existují celospolečenské prostředky, na jejichž tvorbě se podílí více-méně široké vrstvy občanů a rovněž takovéto vrstvy poté žijí z jimi zajištěných benefitů.
Náš (a jiných vyspělých zemí) systém se sice tváří stylem "sociální pojištění platíme pro sebe", nicméně realita je taková, že současní důchodci jsou placeni z toho, co vydělají v současnosti ekonomicky aktivní občané, a to samé platí i pro nemocenskou, podpory pro invalidy a vše podobné. Je to proto, že jakékoli úspory občana jsou jednak rozkradeny, jednak je znehodnotí inflace, takže nikdo reálně nemůže v důchodovém věku žít z něčeho, co do systému naskládal, když mu bylo, řekněme, mezi 25 a 45 lety.
Z tohoto důvodu je jasné, že aby systém fungoval, musí v něm být dostatek produktivních jedinců, kteří zafinancují ze svých odvodů a daní ty jedince, kteří z nějakých důvodů pracovat nemohou. Mělo by však být jasné, že se musí jednat o jedince produktivní, ať už pracují tělesně nebo duševně, musejí se podílet na vytváření nějakých hodnot, které je možné monetarizovat. Pokud jedinec, byť "bouchá" i třeba víc než osm hodin denně každý pracovní den, žádné takové hodnoty nevytváří, do onoho pomyslného společného měšce celé společnosti ničím nepřispívá a jen si z něj odebírá "zasloužilý" plat. Což se týká především řady humanitně vzdělaných "odborníků". A tyto lidi musíme z populace, vytvářející hodnoty, jednoznačně odečíst. Trochu jiný problém jsou státní zaměstnanci. Pokud dělají svou práci dobře, jsou pro společnost přínosem tím mechanismem, že zvyšují efektivitu práce oněch tvůrců hodnot. Negativně ovšem působí vinou EU přebujelá byrokracie, jejíž významné procento (určitě víc než 50) spíše tvůrcům hodnot překáží a mělo by být zredukováno, asi po vzoru současné Argentiny. Tyto problémy ovšem souvisejí s child-free prakticky jen svým dopadem na vytváření hodnot společností a stály by spíš za samostatné rozbory.
Pokud tedy nějací jedinci bez závažných důvodů (např. nositelé chorobných genů apod.) odmítají mít děti, znamená to, že ve stáří budou živeni dětmi těch svých vrstevníků, kteří děti měli a obětovali tomu mnoho ze svého pohodlí i financí. Nedokážu si sice představit, jak by chtěly radikálnější skupiny v tom Rusku přímo child-free potírat (nahánět ženy od jistého věku na umělé oplodnění?). Dovedu si ale představit, že agitace pro bezdětnost, ať už prováděná z jakýchkoli příčin, bude nějakým způsobem potírána a v určitých případech i kriminalizována. Dovedu si představit i nějakou formu kombinace "cukru a biče", jakou jsme tu ostatně měli za bývalého režimu (on opravdu nedělal úplně vše čistě špatně), kdy bezdětnost byla sankcionována vyššími daněmi, děti byly naopak odměňovány jednak přídavky i menším zdaněním, rovněž dřívějším odchodem do důchodu pro matky (výchova dítěte se prostě brala jako jakási práce navíc proti zaměstnání) a ještě existovaly pro manžele půjčky, "splatitelné" zčásti narozením dítěte.
Z toho, co uvádí pan Mitrofanov plyne i to, že v Rusku bude snaha o vytvoření étosu početné rodiny: Prostě rodina, kde děti proti rodičům "hrají přesilovku" bude široce presentována jako správná a příkladná, a naopak rodina bezdětná či s jedním či dvěma dětmi bude brána jako cosi špatného a nemorálního.
Dovedu si představit, že něco podobného Rusko může, za velikého jekotu progresivistů a jiných totalitářů zavést a skutečně tato opatření po nějaké době povedou ke zvýšení jeho dosti katastrofální porodnosti i plodnosti, především ruského autochtonního obyvatelstva.
A, mimo jiné, po nějaké době to začne být v takto zaopatřeném státě cítit i v dostatku peněz na důchody a další sociální benefity.

Můžeme i my?

I my v podstatě vymíráme a jsme v situaci, kdy více peněz na důchody vydáváme, než kolik jich současně zaplatí pracující občané (a rozdíl se kryje z daní a jiných příjmů státu). Zvýšení porodnosti je zcela jednoznačně v našem zájmu, byť je to zcela jistě v rozporu se zájmy EU a sil, které ji vedou.
A jistě je i problém ten, že dnes narozené dítě začne plnit státní pokladnu až za nějakých 20 - 25 let, do té doby je příjemcem peněz. Takže toto řešení vyžaduje politiky schopné strategického myšlení daleko přesahujícího rámec jednoho volebního období. A nebyl bych ani proti skrečování tabu dětské práce.
Rozhodně, včera bylo pozdě, je třeba začít tvrdě šlapat na krk destruktivním škůdcům, kteří se snaží vymývat mozky školákům LGBTQ+ propagandou, nerůstem, klimanesmysly a dalšími ideologickými bláboly, paradoxně škodlivějšími než ty, které hlásala před rokem 1989 KSČ, mezi něž pochopitelněě patří i to child-free, občas "pojišťované" naháněním dětí do kastračních klinik.
Pokud budou organizace, které tyto zrůdnosti a nesmysly hlásají, odstřihnuty od státních peněz (stejně jich má stát málo), dost podstatně to zvýší možnost státu zafinancovat propopulační opatření. Pokud chceme nějaké neziskovky na školách, měly by to být takové, které propagují tradiční roli muže a ženy, rodinu s více dětmi jako klasický a žádoucí model spolužití, stovky let osvědčený a ničím nepřekonaný. Jsem toho názoru, že by se mělo přestat kafrat do výchovy dětí v rodinách, protože tyto zásahy jsou zpravidla vysoce nekvalifikované, a ve většině případů škodící. Vedou jen k narušování výchovy dětí a k tomu, že z nich vyrůstají neukáznění spratci, neschopní se postarat o sebe i o druhé. A takoví lidé, pochopitelně, zakládat rodiny nebudou, protože jim to bude zatěžko.

Na rozdíl od pana Mitrofanova tedy konstatuji, že jakési, byť neformální a bez nějaké pevné organizační struktury, hnutí child-free skutečně existuje a že má cenu mu stavět do cesty překážky, diskreditovat jeho agitaci a obecně podpořit občany, odmítající ovlivňování výchovy svých dětí těmito škůdci a parazity. Je tudíž legitimní, i v tom Rusku, ale kdekoli jinde také, s tím něco dělat. A je tedy naprosto legitimní s tím dělat něco i u nás. Čím dříve s tím začneme, tím bude jednodušší toto hnutí omezit a tím méně škod stačí napáchat. Přibližně za rok budeme mít příležitost zvýšit v našich zákonodárných orgánech zastoupení sil, stojících proti podobným extrémistům a škůdcům a dát vznik vládě, která bude takováto hnutí aktivně omezovat.