Budeme žrát červy

Bruselští soudruzi nám procpali nařízení, podle kterého se budou povinně přidávat mletí sušení mouční červi do řady potravin a potravinových surovin. Co to znamená?

Nařízení

Do pečiva, typu chlebů, housek, rohlíků, budou mletí sušení červi přidáváni tak, aby jich bylo 40 gramů na každých 1000 gramů výrobku. Do kila těstovin se povoluje přimíchávat 35 gramů, do zeleninových výrobků se povoluje přimíchávat 30 gramů, do sýrů a sýrových pomazánek 15 gramů, a do výrobků z ovoce, jako třeba džemy 35 gramů.
Je to, pochopitelně, snůška nesmyslů, už pro to přidávání do sýrů a výrobků z nich, které jsou vysoce bílkovinné a "obohacovat je" naprosto postrádá smysl. Doufám, že se proti "obohacování" výrobků z ovoce a zeleniny ozvou vegetariáni a vegani, protože tyto výrobky budou z hlediska jejich stravování v podstatě znehodnocené.
Velice záludné je, že takto znehodnocené výrobky nemají být nijak značeny, údajně proto, že je tam těch sajrajtů málo. Faktem ovšem je, že alergickou reakci může vyvolat daleko menší množství alergenu a byla popsána i úmrtí na potraviny, které pouze byly zpracovávány ve stejné prostoře jako potraviny s alergenem, proto také můžeme často na obalech vidět formulaci "může obsahovat stopy" (a výčet alergenů). Podobně citlivá na opravdu stopová množství může být i přecitlivělost na lepek.
Patrně by se dal zjistit obsah červů pomocí chemického stanovení chitinu. Je docela možné, že laboratoře, provádějící toto stanovení, nebudou stačit poptávce.

Má to nějaký přínos?

Přínos červů  dalšího hmyzu pro lidskou výživu je velice sporný. Člověk není hmyzožravec, od hmyzožravých druhů se naši předkové oddělili před desítkami milionů let. V zemích, v nichž je hmyz konzumován, se jedná o řešení katastrofálního nedostatku potravin, nikoli o nějaké preference. Maximálně jsou v některých zemích některé druhy hmyzu konzumovány jako křupky či podobné výrobky. Stranou ponechme hmyz obsahující farmakologicky účinné látky, jako např. "španělské mušky".
Je třeba si uvědomit, že hmyz je nám natolik vývojově vzdálený (naši a jeho předkové se oddělili před více než půl miliardou let), že jeho bílkoviny se od naší nutriční potřeby sice odlišují méně než rostlinné, ale rozhodně výrazně víc než bílkoviny z obratlovců (a to už např. ryby a paryby mají nižší nutriční hodnotu než teplokrevní živočichové, takže některé polární výpravy, které se dostaly pouze k rybímu masu, měly po týdnech jeho výlučné konzumace zdravotní problémy). Výživová hodnota hmyzu je tudíž ještě nižší.
Pokud se týká oněch moučných červů, tak podle webových zdrojů, které přímo extrahuje Google, má sušený moučný červ na 100 g 50 g bílkovin, 25 g tuku, 7 g sacharidů a 7 g vlákniny, zbytek (11 g) jsou nějaké balastní látky a voda. 40 g sušených červů v kile pečiva znamená cca 4 g  na sto gramů, tedy 2 g bílkovin.
Maso nám dodá na sto gramů až 20 g. Pro sedmdesátikilového člověka ono "obohacené" pečivo dodá tedy cca 1/100 potřebné denní dávky, zatímco maso 1/10.
Jak je uvedeno výše, jsou "obohacení" dalších potravin ještě méně významná. U sýrů a výrobků z nich, představuje ono "obohacení" ve skutečnosti naředění něčím, co bílkovin obsahuje méně. A jako sýrař bych se dost bál zavlečení hmyzích bakterií a dalších mikroorganismů (ale i enzymů) do hmoty sýra, znehodnocujících výrobek během následujícího zrání.
Navíc bude ještě nutno, vzhledem k odlišnému složení aminokyselin, výše uvedené výživové hodnoty "červí moučky" dále snížit. A protože v "červí moučce" jsou i bakterie ze hmyzího trávícího ústrojí a jejich bílkoviny jsou pro člověka nutričně prakticky bezcenné, bude nutné provést ještě další korekci hodnoty "obohacených" potravin směrem dolů, protože výše uvedených 50 g na 100 g je pouhá suma bílkovin, bez zohlednění jejich konkrétního původu a kvality.
Výživový přínos "červí mouky" je tedy naprosto zanedbatelný.

Existují alternativy?

Faktem je, že obohacení některých druhů pečiv sojovou moukou, jaké bylo prováděno už za Rakouska - Uherska a první republiky, mělo podstatně vyšší nutriční přínos a bylo spojeno s daleko menšími riziky pro konzumenty.
Nutriční přínos mají i různé druhy chleba, obohacené zeleninou, sušenou zeleninou, škvarky, podmáslím a dalšími složkami mléka apod. Ty nám ovšem nikdo nemusí vnucovat, ty jíme sami a sami i rozhodujeme o tom, zda budeme mazat povidla na cibulový chléb, nebo raději na obyčejný konzumní a ten cibulový si necháme třeba k tlačence.
V zemích jejich časté a hojné konzumace se podobně obohacují i těstoviny. Ve starších kuchařkách najdeme i recepty na zeleninové koláče (dost odlišné od pizzy) a další zpestření pečiva, zvyšující jeho nutriční hodnotu.
Pochopitelně, existuje další oblast výroby potravin, v jejímž rámci lze opravdu reálně snížit potřebu konzumace masa, případně dalších potravin živočišného původu. Touto oblastí je šlechtění GMO. Technologií genetických manipulací totiž můžeme "donutit" rostliny, aby produkovaly pro člověka hodnotné (dle spektra aminokyselin) bílkoviny v takovém množství, že to představuje reálný přínos, a navíc do pokrmu dodaly i další nutrienty.
Ona i ta výše zmíněná sója je tak trochu na hraně, protože konzumace celých zrn (respektive mouky z nich) je problematizována vysokým obsahem energeticky vydatných látek, tuků a škrobu. Pokud by tedy člověk hradil své potřeby bílkovin touto cestou, dostal by se do energetického přebytku, a tedy obezity. Proto se také izoluje sojový protein, "sojové maso", který už tyto balastní látky prakticky neobsahuje. Proto také onen výše zmíněný chléb byl obohacován moukou zbavenou významné části sojového oleje. Škrob tam jistě zůstal, ale toho je i v chlebovém těstu dost, takže to nevadilo. Navíc byla tato potravina určena hlavně pro těžce fyzicky pracující, kteří energii ze škrobu "spálili".
Existuje řada rostlin, u nichž se dá docílit tvorby bílkovin s dostatečným obsahem v rostlinných bílkovinách nedostatkových aminokyselin, které představují pro člověka zdroj podobný masu, nebo alespoň té sóje. Genetickou manipulací lze dosáhnout i toho, že z rostlinné stravy bude více využit vápník, případně další nutrienty, které v rostlinách sice jsou, ale, protože nejsme býložravci, lidské trávicí ústrojí se k nim prostě nedostane (viz dále).
Řada takových rostlin již byla úspěšně vypěstována; jejich nasazení pro zlepšení výživy obyvatel je ovšem omezováno tím, že je EU ve vleku zelených fanatiků, kteří dobře vědí, že v přírodních organismech žádné geny nejsou, protože ty jsou jen v "šíleně nebezpečných" GMO.

Rizika?

Faktem je, že rizika alergenů nutně musejí být u hmyzu vyšší než u korýšů a podobných živočichů, protože z těch jíme pouze maso (tedy svalovinu), zatímco červi jsou semleti komplet, takže do potravin se dostane vedle balastních tkání rovněž celý jejich mikrobiom, pochopitelně s nejvyšším podílem střevního. Což jsou další kvanta nejrůznějších antigenů, na které může konzument zareagovat alergickou reakcí.
Důležité také je, že konzument se s vysokou pravděpodobností zalergizuje až s nějakým odstupem od první konzumace mletých červů, přičemž ten odstup mohou být dny až roky. Alergie se také projevují velmi pestrými příznaky, takže správná diagnóza může být stanovena v některých případech až po mnoha letech. U nás to ještě celé akcentuje velký nedostatek odborníků na alergologii, čekací doby u nich jsou i delší než jeden rok, pokud vůbec má občan to štěstí, že se k nějakému odborníkovi dostane.
V mezičase může být léčen spíš potlačováním příznaků než cíleně protialergicky.
Faktem také je, že u části alergiků může zalergizování proběhnout velice náhle a těžce, tj. po delší době konzumace, nevyvolávající žádné viditelné problémy, může dojít k nástupu velice těžké reakce, bezprostředně ohrožující život. Naštěstí se tak neděje vždy, ale není to neobvyklé.
Problémem je, že míchání alergogenních sajrajtů do potravin, které většinou alergickou reakci nevyvolávají, může nepřímo poškodit prakticky všechny pacienty s podezřením na potravinovou alergii, protože u nich se moučné výrobky a některé další používají jako tzv. eliminační dieta, která by neměla obsahovat antigeny, běžně u lidí fungující jako alergeny, a postupným přidáváním dalších potravin k ní, až do vzniku potíží, se určuje, na co je vlastně člověk alergický.
Dovoluji si také připomenout, že u potravinových alergenů nemusí být pacient citlivý na antigeny samotné potraviny, ale až na ty, které vznikají při jejich trávení (typicky třeba alergie na jahody). Takže, na rozdíl třeba od pylů a prachu, není u potravin možné použít kožní testy.
Obávám se, že rovněž nastane problém s diagnózou dalších reakcí na potraviny, jako je např. přecitlivělost na lepek (je to onemocnění hodně podobné alergii, ale alergie to fakticky není), případně další podobné reakce.
Je nutné zmínit také rizika nepřímá:
V Evropě trpí osteoporózou 15 - 20 % mužů a cca trojnásobek žen (kolem poloviny) ve věku nad  50 let. Na základě této choroby vznikají patologické zlomeniny, které mohou vést k invaliditě (zejména zlomeniny obratlů) a také k úmrtím (dlouhodobě znehybnění pacienti umírající na zápal plic).
Prevencí osteoporózy je dostatečná konzumace mléka a mléčných výrobků, ostatní zdroje vápníku jsou většinou méně vydatné a zatížené balastními látkami, případně se opět trávící ústrojí člověka k tomu vápníku, který tam je, prostě nedostane a většina ho skončí ve stolici.
Pokud tedy EU drasticky sníží chovy hovězího (a dalšího) dobytka, jak to plánuje, dojde ke drastickému snížení příjmu vápníku evropskou populací. Protože vápník je schopen lidský organismus přijímat do cca dvaceti let, pak už v podstatě pouze manipuluje se zásobami, které si nahromadil do kostní hmoty, i kdyby po pár letech padla na Brusel jaderná bomba, případně bylo toto opatření anulováno méně drastickými prostředky, bude v EU určitý počet ročníků obyvatel s těžkou dispozicí k osteoporóze a následky tohoto jevu (včetně dlouhodobých hospitalizací, invalidit a úmrtí) budou přetrvávat ještě desítky let po navození normálního stavu.
Opět by pomohly GMO, protože změna genu sCAX1 u mrkve vedla ke zvýšení obsahu využitelné formy Ca v této plodině, ve 100g porci bylo 60 mg Ca, využitelného z 42%. Jinými slovy, pokud by se takto manipulovala i jiná zelenina, dala by se potřeba vápníku (cca 1 g na den, muži o něco méně, ženy, zejména těhotné a kojící, o něco více) z řádově desítek procent pokrýt touto cestou a pokles příjmu mléka a mléčných výrobků by neměl tak katastrofální důsledky.
Podobný problém je ostatně i se železem, jehož hlavním strojem je maso spolu s vnitřnostmi, případně krví, protože v asimilačních pletivech rostlin je tohoto kovu sice dost, ale lidské trávicí ústrojí se k němu nedostane, takže skončí ve stolici. A jistě existují i další nutrienty, jejichž příjem se nám EU snaží komplikovat. Například boj proti vánočním kaprům je boj proti příjmu pro člověka nezbytných prvků, jódu a selénu.
Pochopitelně, i hmyz produkuje metan, podobně jako hospodářská zvířata, takže nějakou redukci jeho produkce dostaneme pouze tak, že budeme "vědecky" porovnávat několika metrákovou krávu s gramovým červem. A jistě je celá ideologie, stojící za touto hrůzou a hnusem, založena na fikci o "globálním oteplování antropogenními skleníkovými plyny", která nemá naprosto žádné vědecké opodstatnění.

Uvedená akce Evropské Komise nás tedy bezprostředně ohrožuje na zdraví a životech, přitom není spojena s prakticky žádným benefitem, ať už z hlediska konzumentů nebo z hlediska životního prostředí, jen s riziky pro občany, u nichž se teprve ukáže, jak moc velká budou. Je to typický výplod Evropské Unie, jeden z mnoha, které akcentují potřebu z této organizace stůj co stůj odejít.

Elektromobil versus automobil

Naprosto triviální úvaha

Zelení agitátoři se mohou strhat, aby nám vylíčili elektromobil jako cosi úžasného a daleko lepšího než automobily na naftu a benzín. Zatímco dříve jsme se dozvídali, že budoucností lidstva je komunismus, dnes se dozvídáme, že budoucností dopravy je elektromobil. Oba výroky jsou, pochopitelně, asi na stejné úrovni.

Nezmanipulovatelné hlasování

Prodej elektromobilů a automobilů jasně dokazuje, že zájemců o elektromobily je málo, a jejich počet s postupným nasycováním trhu neustále klesá. Jakousi vlnu zájmu vzbudilo v počátcích jejich dotování, vč. dotování elektřiny k jejich nabíjení. Jak dochází v jednotlivých zemích EU k ekonomickému úpadku a pádu, klesají zdroje financování tohoto křivení trhu a dotace jsou postupně snižovány, případně zcela zastavovány.
V podstatě si takto režim ekologů vytváří nespokojence, protože minimálně část majitelů elektromobilů, pravděpodobně nadpoloviční, se tímto omezováním cítí být poškozena a podvedena. Pokud s tímto vozidlem počítali, tak počítali i s tím, že náklady na jeho provoz budou stále nižší než náklady na provoz auta. Což nyní přestává platit.
Druhou věcí je, že elektromobil si zpravidla pořizovali a pořizují lidé, kteří už nějaké auto mají. A pokud má být nabíjen v místě bydliště majitele, tak má zpravidla jeho majitel nějaký domek s garáží, do níž je zaveden proud. Připomínám, že se za socialismu stavěly i garáže družstevní, mimo zástavbu, do nichž elektřina nemusela být vůbec zavedena. A pokud ano, počítalo se tam pouze s nějakým osvětlením slabší žárovkou, případně pohonem nějakého tehdy běžného elektrického nářadí ke drobným opravám a údržbě vozidla. Pokud by v každé takové garáži nyní stál elektromobil a nabíjel se, muselo by se pro to překopat celé vedení, nejen rozvody po objektu, ale i přívod do něj. A pokud by třeba dvacet elektromobilů paralelně nabíjelo, přívod by musel odpovídat hodně velké vesnici (nebo městysu).
Takže po prvotním, zčásti deformováním trhu podpořeném, zájmu, došlo k poklesu a lidé si elektromobily téměř přestali kupovat. Producenty "zachraňují" různé benefity pro firmy, které ovšem fungují tak, že firma koupí odpovídající počet elektromobilů, zagarážuje je a neprovozuje, protože se jí to sebeméně nevyplatí. Nicméně to zakoupení je spojeno s nějakými bonusy, které využije.

Jak je to s tou účinností?

Soudruzi ekologové rádi blekotají o tom, že benzínový motor má účinnost 20 - 30 %, některé typy 35 %, zatímco elektromotor celých 85 %. Odmítají ovšem reflektovat, že elektřina do elektromobilu se musí (ne zrovna efektivně) vyrobit a následně přes baterii procpat do finálních elektromotorů.
Přitom každá přeměna jedné formy energie ve druhou má účinnost menší než 100 % (tedy 1,0) a ty účinnosti se, coby série čísel menších než jedna, násobí. To jsou prostě ty dvě hnusné potvory, matematika a fyzika, které, "na základě Putinova příkazu", sabotují skvělé projekty ekologů.
To, co se děje v elektrárně při spálení paliva a následném roztočení turbíny coby tepelného stroje zhruba odpovídá tomu, co se děje v motoru auta při vzniku rotační energie, která je převáděna na kola. Potom ovšem následuje ještě:

• přeměna mechanické energie na elektřinu (nejkvalitnější alternátory mají účinnost 77 %)
• přeměna elektrické energie na energii chemických vazeb (nabití baterie)
• přeměna energie chemických vazeb na elektrickou (čerpání elektřiny z baterie) účinnost nabíjení a vybíjení lithiové baterie je sumárně 85 %
• a potom teprve ona "jásající" přeměna elektřiny na mechanickou energii s 85% účinností

Pochopitelně, při reálném provozu je třeba zohlednit i samovybíjení baterie, i to, že s "prochlazením", ale také přehřátím, její účinnost drasticky klesá. Viz reálné zážitky uživatele.
Čili, převedeno na zlomky, je účinnost přeměny energie skryté v palivu u automobilu těch cca 35 % (0,35), zatímco celková účinnost elektromobilu je (0,35 * 0,77 * 0,85 * 0,85) * 100, což je  19,47137 %
Celková účinnost elektromobilu je tedy něco málo přes polovinu účinnosti auta na benzín, přičemž účinnost auta na naftový motor je ještě o něco lepší. Pokud zohledníme ještě vyšší hmotnost baterie a z toho plynoucí i vyšší hmotnost (protože robustnost) podvozku elektromobilu, klesne, obávám se, jeho účinnost pod polovinu účinnosti auta na benzín. A jsme na účinnosti parního stroje, takže jet z Brna do Prahy místo elektromobilu sentinelem (pro nepamětníky: byly to mohutné nákladní automobily, poháněné parním strojem, od nich je odvozeno úsloví "funí jak sentinel", já je jako dítko předškolního věku ještě vídal) by znamenalo zhruba stejnou spotřebu paliva jako jízda elektromobilem.

Důsledky

Protože se v elektrárně topí uhlím, zatímco v motoru uhlovodíky, je produkce oxidu uhličitého na jednotku paliva u automobilu nižší.
Spalování uhlíku postupuje podle, této reakce:
C+2O -> CO2 + 32,80833 MJ/kg Uhlí bude, pochopitelně, více, protože má v sobě příměsi dalších látek, z nichž vzniká popel nebo škvára.
Spalování oktanu funguje takto:
CH3.CH2.CH2.CH2.CH2.CH2.CH2.CH3 + 25 O-> 8 CO2 + 9 H2O + 39.200 MJ/kg Palivo do auta můžeme považovat za téměř čistý oktan.
Přes atomové hmotnosti lze snadno spočítat, že kilo uhlíku vyprodukuje na 1 MJ cca 112 g oxidu uhličitého, zatímco kilo benzínu jen 79 (obojí zaokrouhleno na celé gramy).
Z hlediska efektivity je auto 35/19 (tedy 1.842105) krát výhodnější a z hlediska produkce CO2 na jednotu vyprodukované energie je 112/79 (tj 1.417722) krát výhodnější, sumárně tedy 2.611593 v případě stoprocentní produkce elektřiny z uhlí. Při energetickém mixu s podílem 0,4 uhlí je pořád auto na benzín výhodnější 1.044637 krát. Pochopitelně, musíme počítat i s "bonusem" popílku a dalších spalin při pálení uhlí.
Důležité ovšem je, že takto funguje elektromobil s čerstvou lithiovou baterií, navíc za optimálních teplotních podmínek. Výše citovaný článek ukazuje, jak se z baterie "ztratily" skoro 3/4 energie, které do ní byly vloženy (jízda později na podzim). Akumulátorům vadí i horko, pokles kapacity je uváděn kolem 4 % za rok, nicméně může dojít k tomu, že jeden horší dílčí článek "blokuje" ty ostatní, ještě dobré. A samovybíjení je kolem 2 % za den, viz rozbor.
Pochopitelně, všechny uvedené (i další) jevy snižují efektivitu elektromobilu a zvyšují onu produkci CO2 elektromobilem. Se starším elektromobilem se lze u nás dostat do úrovně produkce tohoto plynu, jakou by bylo jeho nabíjení ze sítě stoprocentně napájené uhelnými elektrárnami, nebo toho oxidu uhličitého bude produkovat dokonce ještě víc. Z pohledu produkce CO2 by měl význam elektromobil prakticky jen u států s vysokým podílem (80+ %) jádra v energetickém mixu (což by u nás znamenalo nahradit všechny uhelné elektrárny jádrem, což také není, z mnoha důvodů, možné, alespoň ne hned.
Nelze počítat s fotovoltaikou, pouze ekologové jezdí elektromobilem přes den a přes noc ho nabíjejí fotovoltaickými panely. Fotovoltaika by měla smysl, kdyby se sem dostala elektřina z FV panelů na Aljašce či Čukotce či ještě lépe z tropické jižní Ameriky. Větrné elektrárny jsou srovnatelný problém.
Recyklace lithia z baterií je násobně dražší oproti získávání tohoto kovu těžbou a navíc jak těžba lithia tak i recyklace baterií představují silnou hrozbu pro životní prostředí. Ostatně i výroba elektromobilu zatěžuje prostředí, pokud se bere od počátečních surovin po finální výrobek jako jeden celek, významně víc než výroba automobilu.
Nemá tedy vůbec cenu elektromobily nějak preferovat. A z hlediska "ochrany před produkcí CO2" už vůbec ne.

Je elektromobilita vůbec k něčemu?

Elektrická akumulátorová vozítka jistě mají svůj význam zejména ve vnitropodnikové dopravě větších továren, v nichž jsou schopna jezdit po halách a dalších interiérech a přitom neprodukovat výfukové plyny. Je otázka, nakolik jim mohou konkurovat jiné bezemisní systémy, jako např. na stlačený vzduch, na setrvačníky apod. Stávající vozítka jsou většinou na bázi olověných akumulátorů, převod na akumulátory na bázi lithia může jejich efektivitu, a tedy i použitelnost, o něco zvýšit. Je ovšem otázka, zda přechod z olověných akumulátorů, recyklovatelných s téměř stoprocentní účinností, na téměř nerecyklovatelné lithiové je pro životní prostředí z celkového pohledu výhrou.
Jsem velice skeptický vůči názoru, že by něco podobného mohlo platit pro vozidla v intravillánech měst, protože ulice jsou dobře větrané a systémy na zajištění, aby z auta odcházely prakticky jen oxid uhličitý a voda jsou velice dobře propracované a vysoce účinné.
Katastrofické údaje zelených o strašlivých zplodinách aut a zamoření pouličního vzduchu se velice často vztahují na automobily bez katalyzátoru a dalších udělátek.
Druhou věcí je, že prakticky všechny škodliviny, které najdeme ještě pořád ve výfukových plynech, mají prahový účinek. Pokud práh jejich účinku není překonán, je dotyčná látka neškodná - má nulový účinek. Zatímco ekologové v rámci své pavědeckosti počítají i pro tyto koncentrace účinky vycházející z přímé úměry, což je ovšem korektní pouze pro ionizující záření a karcinogeny prvního řádu.
Navíc ještě byli členové ekologických organizací opakovaně přistiženi při měření prováděném v rozporu se závaznými metodikami tak, aby naměřili více, než kolik se naměří standardní metodikou, na niž se poté vztahují limity s další ukazatele pro hodnocení čistoty (a bezpečnosti) ovzduší. Strkat odsávání měřáků k výfukům aut, stojících před křižovatkou, a podobné metodické lapsusy, i vztahování toho, co se naměřilo na rušné křižovatce na podstatně tišší ulice v okolí, atd., to jsou jen ukázky toho, jak "měří a počítají" ekologové, aby "prokázali" škodlivost aut.
V reálu tedy elektromobilita v centrech měst moc nepomůže, ale ani moc neuškodí. Jejím hlavním problémem je skutečnost, že má smysl, jak bylo výše zmíněno, jen pro bohaté občany, kteří mají na elektromobil a jeho provozování finance a financemi zajištěné podmínky, a jsou následně dotováni na úkor chudých.
Elektromobilita mimo obce, přejezdy na delší trasy, např. mezi kraji (případně nesousedícími kraji) je dosti neefektivní záležitost, která nutně musí každého rozumného člověka odpudit. Jakési opodstatnění má v souvislosti s dotacemi elektromobilů i elektřiny do nich, ale jakmile tyto faktory v důsledku ekologického chudnutí celé společnosti odpadnou, dojde okamžitě k zavržení tohoto způsobu dopravy na ekonomické bázi.

Nabíječka každých 60 km?

Spanilomyslní soudruzi a soudružky z EK se rozhodli problém elektromobilů vyřešit tím, že na hlavních tazích bude povinně nabíječka každých 60 km. Proč je to naprostá pitomost, jako prakticky vše, co z těchto lidí vypadne?
Zcela jistě není problém někde u silnice udělat zálivek a na něj postavit stojan se zástrčkou pasentní k elektromobilu. Takové místo by se snad, s výjimkou nějakých extrémních terénů, dalo jedno na šedesát km nalézt i u nás.
Pochopitelně, tím stojanem to teprve začíná (respektive jistě by měl být postaven až úplně jako poslední). Do toho stojanu musí jít dráty, napojené na elektrickou síť. Což v řadě případů znamená desítky km vedení, přitom ne k nějakému drátu odněkud někam, ale k transformátoru, který zátěž požadovanou energií vydrží.
V ČR je standard nabíjení elektromobilů 50 kW, přičemž většina aut má kapacitu baterie něco přes 70 kWh, což znamená, že k plnému nabití by zhruba mohlo dojít za necelou jedenapůlhodinu. Problém je, že baterie se nabíjí nekonstantní rychlostí, čím je nabitější, tím rychlost nabíjení klesá. Z toho důvodu je také tlak na dobíjení jen na 80 % kapacity, řekněme, že za cca hodinu by se většina elektromobilů na ně nabila.
Rodinný domek bývá zajištěn pojistkami 3 x 20 či 25 ampérů, což při napětí 230 V odpovídá řádově 5 kW. Ke standardnímu nabíjení je tedy třeba výkon, odpovídající cca deseti rodinným domkům, u nichž jsou puštěny všechny spotřebiče tak, že pojistky jsou "těsně před vypnutím". V reálu tedy tato nabíječka "sežere" příkon menší vesnice.
Takže k nabíječce musí jít vedení, odpovídající hlavnímu trafu menší vsi. Se všemi náklady, které jsou řádově ve stokorunách na metr vedení. A, pochopitelně, musí být posílené vedení k tomu trafu, od něhož bude vedení k nabíječce vedeno, aby ta vesnice pokaždé, když se na nabíječku někdo připojí, elektricky nezkolabovala.
V ČR máme sumárně 6982 km dálnic a silnic první třídy. tedy by bylo nutno postavit přibližně 116 nabíjecích stanic. Tyto stanice by musely zaručit, že pro ně bude k dispozici 5800 kW, tedy 5,8 GW po celý rok, tedy musí být zajištěno 50112 GWh za rok. Tedy 50,122 TWh; Temelín ročně vyrobí něco přes 15 TWh.
Jiným i slovy, museli bychom mít zajištěn výkon více než tří Temelínů, aby bylo možné garantovat, že uvedených 116 nabíjecích stanic bude provozuschopných 24 hodin denně po celý rok. Shodou okolností ty zhruba tři Temelíny odpovídají také situaci, pokud bychom přešli z aut na benzín na elektromobily. Auta na naftu se z celorepublikové spotřeby věští hůř, protože existuje mnoho dalšího využití tohoto paliva (bez souvislosti s auty).
Nastává pochopitelně, problém, co s tou elektřinou, když nebudou všechny nabíječky obsazené. Respektive to víme, taková elektřina bude "mařena" megafény, ohřívajícími vzduch.
Jistěže rozumnější by bylo negarantovat okamžitý začátek nabíjení, ale např. meldovat, že elektřina pro nabití na 80 % kapacity baterie bude k dispozici např. za hodinu a půl (něco jako, "neodpojujte se, jste v pořadí") a příslušné nabíječky vybavit nějakým displejem, schopným toto zájemcům o nabíjení ukázat. Nicméně rozum v energetické politice EU hledat nelze, není tam.
Pochopitelně, celé tohle by znamenalo šílené kilometry (tisíce, možná desetitisíce) vedení, která by buď byla posílena (buď přidáním drátů ke stávajícím nebo výměnou za silnější) případně nově postavena. A, pochopitelně, u každého nového vedení bychom sváděli boje s místními i celorepublikovými zelenými, takže by se zcela jistě ani nestihly příslušné požadované termíny.
Jinými slovy, opět na nás navalila EU jakousi naprosto nesmyslnou povinnost, která je navíc propagandisticky skryta tím, že ony nabíječky údajně postaví EU za své (tj. za peníze, které nám vytahala a tahá z kapes, protože sama EU nic negeneruje), nicméně příslušná vedení a výrobu elektřiny bychom měli platit my, a bude to pálka řádově vyšší než v případě těch nabíjecích stanic.

Elektromobily jsou tedy prostředek, který při stávajícím technologickém stavu vyčerpal svoje možnosti a jeho další penetrace do dopravy je čistě záležitost nátlaku centra EU na populaci, aby se chovala netržně a iracionálně. Nemá cenu je sebeméně podporovat, spíš bychom opět měli pracovat na tom, aby bruselské centrum bylo nuceno tyto aktivity ukončit, ať už velmi drastickou reformou EU nebo jejím zánikem.

Můžeme se "zbavit uhlí"?

Jurodiví ekologové blábolí o tom, že se "musíme zbavit uhlí". Jaké by to mělo důsledky?

Význam uhlí

Uhlí se zcela jistě používá jako energetická surovina. Takto získaná energie je jedna z nejlevnějších energií, pokud provedeme přepočet na reálně vyrobenou energii a náklady na ni, je v podstatě druhé či třetí za jádrem (případně vodní energií). Navíc je velice dobře regulovatelná, takže odpadá ono nesmyslné vyrábění energie pro "mařiče", jaké je normou u OZE. Nesmyslné "emisní povolenky" cenu této energie drasticky a bezdůvodně zvyšují, ke škodě celé společnosti.
Je však třeba také zohlednit, že uhlí neprodukuje jen elektřinu, ale rovněž teplárenské teplo, byť dnes už kogeneračně s tou elektřinou. Pokud bychom skončili s uhlím, museli bychom víc než milion domácností převést na jiný zdroj vytápění, a to za podmínek v podstatě energetické nouze.
Dalším užitím uhlí je jeho používání ve spalovnách odpadu, protože příslušný odpad zpravidla neobsahuje dostatečné procento hořlavých materiálů a musí být doplněn nějakým množstvím uhlí, aby hořel. Přitom, pochopitelně, nejde jen o ono spálení, ale také o likvidaci různých nebezpečných látek a ve speciálních spalovnách s dvoustupňovým spalováním je likvidován i silně nebezpečný odpad typu polychlorovaných bifenylů a dalších látek, které při jednoduchém spálení neshoří zcela, ale přemění se na látky srovnatelně toxické, nebo ještě horší(např. dioxiny), které je nutno spálit v onom druhém stupni spalování.
Důležité také je, že uhlí je rovněž cenná chemická surovina a mnoho běžně používaných látek, i takových, jako jsou barvičky pro školní děti nebo náplně různých typů propisovaček, mají tento původ. Nicméně bez barviček z uhlí vám ve zdravotnickém zařízení nevyšetří, zda ta bulka, co máte na těle, je nebo není zhoubný nádor, v podstatě vám ani nespočítají bílé krvinky a poměr zastoupení jednotlivých jejich druhů ve vaší krvi (takže nebude možné diagnostikovat řadu nemocí). Mikrobiolog bude mít problémy s určením bakterií, včetně izolovaných z pacientů. U zemřelých nebude ve vysokém procentu případů možné na patologii stanovit, nač vlastně zemřeli.
Z uhlí se vyrábějí nejrůznější další užitné chemické látky, od plastů až po léky. Pochopitelně, velké množství dalších plastů se vyrábí z ropy. Z uhlí se vyrábějí i různé izolační materiály, používané ve stavebnictví proti vzlínání vlhkosti ze základů do budov, i používané jako střešní krytina.
Výroba různých užitečných látek z uhlí je do značné míry závislá na těžbě energetického uhlí, protože těžit malá kvanta uhlí samostatně, jen jako chemickou surovinu, by produkci uvedených látek mohutně prodražilo a i ty školní barvičky by pak mohly jít cenově na několikanásobek. A zdražení materiálů pro zdravotnictví by bolelo ještě víc. Navíc, některé z uvedených látek se vyrábějí z odpadu po výrobě koksu (a co pak s ním, pokud by se nesměl pálit nebo spotřebovat na výrobu oceli?).
Současně je nutno konstatovat, že už mnoho autorů SF přišlo s domněnkou budoucí možnosti zpracování onoho "fosilu" na složky potravin (a rozhodně to považuji za méně nechutné než brouky). Ostatně, moderní uzeniny z velkovýroby jsou nasyceny kouřovým aroma a přestříkány hnědou potravinářskou barvou, přičemž obojí se dá, mimo jiných možností, vyrobit také z toho uhlí.

Necháme si uhlí vzít?

Pokud necháme škodiče s emisními povolenkami zničit naši těžbu uhlí, hnědého i černého, nastane nouze o řadu výrobků, včetně takových, které mě snad ani nenapadly. Něco bude teoreticky možné dovézt, ale vzhledem k zelenému úpadku ekonomiky nebude za co. Druhá věc je, jakou to dovezené bude mít kvalitu.
Kdysi jsem si jako gymnasista koupil čínské akvarelové barvy, na rozdíl od těch našich běžných "vodovek" nikoli coby válečky, z nichž se barva odebírala mokrým štětcem, ale v malých tubách. Problém nastal, že pokud se tím něco namalovalo, tak se ty barvičky srážely. Podobné srážení jsem pak jako medik viděl na chirurgii, když nám předváděli stanovení krevní skupiny, protože velmi podobně se srazí a rozpraská krev po smísení s antisérem (třeba krev skupiny A se sérem anti A). Takže se ukázaly nakonec v praxi nepoužitelné a pokorně jsem se vrátil k našim vodovkám.
Pokud se necháme zbavit uhlí, budeme tedy odkázáni na dovozy výrobků silně pochybné kvality z nějakých obskurních zemí. Je ovšem otázka, zda na nákup v cizině bude naše ekonomika vůbec mít prostředky.
Jistěže tento zákaz může snížit i dostupnost řady léků (už nyní je naše zdravotnictví nedostatkové skoro jako za komunistů, ne-li dokonce hůř) a to už, pochopitelně, znamená přímé ohrožení našich životů.
Bez uhlí bychom museli řešit teplárny, spalovny a další typy aktivit, které jsou v současnosti téměř bezproblémové.
Zcela jistě nejsou zanedbatelné ani velké počty nezaměstnaných jak z těžby, tak i z navazujících výrob. A ona "bohatá alternativní ekologická pracovní místa" prostě neexistují, to je, a vždy byl, jen vědomý podvod ze strany ekologů.

Takže, je mi velice líto, ale "dekarbonizační" návrhy ekologických iniciativ i organizací na ně napojených jednoznačně poškodí naši ekonomiku v řadě oblastí, o jejichž existenci ekologové snad ani nevědí. Je také charakteristické pro EU, že na opatření spojená s Green Dealem nebyl proveden naprosto žádný rozbor dopadů. Dokonce ani tak primitivní nástin, jaký jsem zde předložil. Svědčí to o naprosté nekompetentnosti vedení EU obecně a těch jejích činovníků, kteří podporují Green Deal, zvláště.

U Berlína se bojuje za Prahu

aneb AfD, CDU/CSU a němečtí voliči

CDU/CSU se snaží alespoň zčásti převzít něco z velmi racionálního a i pro nás pozitivního programu AfD. Její poslanci se pokusili o společné hlasování v Bundestagu, ohledně nakládání s ilegálními přistěhovalci. Tím do jisté míry, byť to byl pokus neúspěšný, prolomili "sanitární kordon" kolem AfD. Co bude dál?

Blíží se volby

Vláda v Německu ztratila parlamentní většinu a byly proto vypsány na tento měsíc, neděli 23. 2., volby do Německého spolkového sněmu. Podle průzkumů je s největší pravděpodobností vyhraje právě CDU/CSU a druhá bude patrně AfD. Ani zrušení "sanitárního kordonu" kolem AfD nebude s vysokou pravděpodobností stačit k vytvoření parlamentní většiny z těchto dvou stran. Protože průnik programů ostatních stran s programem AfD je prakticky nulový, padá s vysokou pravděpodobností kombinace těchto dvou stran s nějakou další.
Jako výsledek je tedy očekáván pro německé občany už jednoznačně znechucující kočkopes, kopulace CDU/CSU s nějakými stranami, majícími prakticky opačný politický program. Tedy něco, co patrně německé občany proti "zavedeným" a "demokratickým" politickým stranám popudí ještě víc.
Pochopitelně, do celého tohoto procesu ještě zasáhl Elon Musk se svou podporou AfD a s rozhovorem, v němž mohla její předsedkyně seznámit posluchače se svým programem. Přinejmenším se mohli němečtí voliči seznámit s pravdivými informacemi o programu AfD, protože zatím v podstatě slyšeli jen hysterické skřeky socialistických a environmentalistických desinformátorů.

Program AfD

Program AfD je velice rozumný a v podstatě alespoň některé jeho části jsou přijatelnější pro německé voliče (podle průzkumů) než programy zavedených stran. Dokonce byl získán naprosto šílený výsledek, že totiž část programu AfD, týkající se ilegálních imigrantů, by podpořila skoro třetina voličů zelených.
Rozumnost tohoto programu je jasná: Zahrnuje ukončení Green Dealu ve všech jeho formách a částech. Dále obnovení chodu německých jaderných elektráren a současně ukončení veškeré podpory OZE. Důležité je i odstranění ilegálů z německého veřejného prostoru do detenčních center, což by z velké části eliminovalo jejich možnosti páchat zločiny obecně a teroristické útoky zvláště.
Rozhodně bych podpořil kohokoli, kdo by takové věci zavedl i u nás.
V souvislosti s výše uvedeným si dovoluji konstatovat, že tak, jak činí onen návrh ohledně ilegálních imigrantů, bylo zacházeno s našimi uprchlíky před komunismem, jak po únorovém puči, tak i po srpnové okupaci. A, pochopitelně, i s uprchlíky z dalších zemí "tábora míru a socialismu". Přitom rozhodně za zády současných ilegálů nejsou žádné rudé šibenice či uranové lágry. Naprostá většina z nich jde tam, kde jsou lidé dostatečně hloupí, aby jim zajistili bezpracný a z jejich pohledu přepychový život.
Němci už na to začali přicházet a poslední aktivity "chirurgů z dovozu", díky, pane Okamuro, za tento geniální a supervýstižný termín, se už zřejmě intimně přimkly k červené čáře, pokud ji dokonce nepřekročily. Pokud se CDU/CSU spojí se stranami, které hodlají udržet "chirurgy" v ulicích, aby měli dostatečný "operační prostor", zcela jistě to voliči "ocení" u dalších voleb.

Ekonomika

Je nutné konstatovat, že ekonomika Německa jde s Green Dealem do kopru. Ty miliony "zelených" pracovních míst, kterými se ohánějí zelení politrukové, jsou jen a jen drzá desinformace. Naopak podniky krachují a ty, které mohou, utíkají ven, mimo EU. Navíc ještě mimo EU (a tedy i Německo) prchají talentovaní lidé, protože pod vládou Bruselu není žádný prostor pro jejich uplatnění.
Už na to začali přicházet i šéfové velkých podniků, a je otázka, nakolik se AfD podaří oslovit dělníky, kterým hrozí propuštění z důvodu Green Dealového úpadku ekonomiky. Do jisté míry se to samé týká i těch, kteří v Německu pracují v zemědělství Pochopitelně, není jasné, jak moc jich při volebním lámání chleba podpoří AfD, tedy stranu s programem, který by mohl jejich existenci zachránit.
Prostě, kdo v Německu pracuje a prací vytváří hodnoty, je bit. Pré mají jen sociální parazité. Ti pouze nemají inteligenci tasemnice nebo škrkavky, které hostitele nezabijí, protože by to znamenalo i jejich smrt.
Pochopitelně, ekonomika Německa se do značné míry bude promítat i do ekonomiky České republiky a krach se k nám přenese daleko víc než krach Německa za Velké hospodářské krize před téměř sto lety.
A lze zcela jistě konstatovat i to, že politika je jen jakési pokračování ekonomických procesů, takže krachování velkých podniků, miliony či spíš desítky milionů nezaměstnaných, kolaps eura (a tím anulování úspor občanů) a další podobné "radosti" nutně povedou k politické radikalizaci. Ostatně,  podobný ekonomický kolaps před necelými sto lety, pouze vyvolaný jinou příčinou, skončil přeměnou Německa na totalitní stát a posléze i válkou, která je, jak známo, jen pokračováním politiky jinými prostředky. Budování Green Dealu poté, co se jednoznačně neosvědčil, je, bohužel, z tohoto pohledu přímo taháním tygra za vousy.

Blížící se německé volby zcela jistě rozhodnou o pokračování (což je víc pravděpodobné) nebo ukončení (méně pravděpodobné) ekonomické krize vyvolané jurodivými zelenými hlasateli Green Dealu, k nimž, bohužel, patří i současná česká vláda. Pokud budou Němci volit racionálně, zhorší se nejen postavení Green Dealových šílenců v Německu, ale i u nás, včetně zhoršeného postavení vlády v Česku, vládnoucí proti zájmům našich občanů. Takže se dá oprášit a upravit heslo ze 30. let minulého století a prohlásit, že "U Berlína se bojuje za Prahu".

"'Poučení z krizového vývoje ...' stále platí!"

Bruselské centrum EU neustále blábolí o tom, jak bude EU celému světu příkladem v zavádění ekologických opatření, která budou "šíleně ekonomicky výhodná", takže nám je bude celý svět závidět a poté okamžitě následovat náš příklad.

Blouznění historické

Jurodiví utopičtí socialisté už někdy od konce středověku blouznili o spravedlivé socialistické, či spíše komunistické, společnosti. Domnívali se, že jejich vize je tak fantasticky a geniálně pozitivní, že stačí seznámit s ní lidstvo a lidé s nadšením přejdou k tomuto systému.
V podstatě jakýmsi utopicko socialistickým státem je i Francouzské město ze známé verneovky, u nás vydávané pod názvem "Ocelové město", zatímco originálu se jmenuje "Pět set milionů Begumy". Tato utopie je dílem Verneova spoluautora André Laurieho, který byl jedním z vůdců pařížské Komuny a podařilo se mu po její porážce úspěšně utéct. Faktem je, že už jako dítko staršího školního věku jsem pociťoval k tomuto "ideálnímu městu" hluboký odpor, zejména z důvodu totální sešněrovanosti životů jeho obyvatel, včetně dětí.
Nicméně už ta Komuna jasně ukázala (a pak to přešlo do díla Marxe a Engelse), že onen "ideální svět" bude muset být lidem vnucen násilím, protože ti o něj absolutně nestojí. Marx šel tak daleko, že dokonce sepsal seznam evropských národů, které bude nutno vyhubit, aby mohl být komunismus na tomto kontinentu nastolen. Z důvodu, že na tento seznam zařadil i Čechy, byl za to v londýnské kavárně, kde oba trávili exil po neúspěšné revoluci 1848, inzultován pražským barikádníkem J. V. Fričem (a ta facka byla údajně první kontakt našeho národa s marxismem).
Později se V. I. Lenin pokusil tuto utopii realizovat, aby on i se svými následníky předvedli, že pravdu měli skeptikové, a že jde o naprosto hnusný a nelidský režim, který musí být zaváděn násilím a permanentním znásilňováním společnosti také udržován.
Posledním vážným pokusem na tomto poli byly reformy M. Gorbačova a v souvislosti s nimi, protože jejich tvůrce se opakovaně hlásil k odkazu "Pražského jara", aniž by zcela chápal jeho smysl, padalo opakovaně to, co cituji v nadpisu: Zatímco Gorbačov vyzdvihoval klady československého pokusu o reformu socialismu, vedení KSČ je zuřivě popíralo a šlo až tak daleko, že některá čísla sovětských novin i politického časopisu Sputnik byla na našich hranicích zabavována a likvidována, pokud v nich právě byly uvedené Gorbačovovy texty či odkazy na ně. To se v podstatě dělalo až do 17. 11. 1989, jímž nastartované události jasně ukázaly, že i tato cenzura byla soudruhům na nic. Navíc v té době běžel na ČSTv kanál sovětské televize (v ruštině), který se soudruzi rušit či vypínat neodvážili.

Blouznění dnešní

V současné době se situace jakoby opakovala. Je zde Trump, který jako jednu z prvních věcí zrušil US Green Deal a obnovil prakticky vše pozitivní, co jeho předchůdce po převzetí moci zrušil. Je zde silná ekonomická, vojenská i politická závislost EU na USA. Možná ne tak silná, jako závislost ČSSR na SSSR, ale dostatečně silná na to, aby Trump mohl poslat EU ekonomicky do kopru. Případně aby poslal do této zeleniny některé státy EU a jiné nikoli a vytvořil tím "napnelismy", které EU roztrhají.
Navíc se USA zbavily cenzury, takže stále více roste dostupnost informací o důkazech skutečnosti, že celý Green Deal a "klimatická nouze" jsou jen bezcenné lži, vygenerované za účelem okrádání občanů.
Přesto špičky EU blouzní o Green Dealu ještě zelenějším, silnějším a příkladnějším, a absolutně jim nevadí, že firmy i talentovaní lidé z EU odcházejí, protože ta se ekonomicky hroutí (její celková produkce HDP na hlavu klesá a ještě horší je to v samotné eurozóně), pro firmy jsou zde nulové (pokud ne přímo záporné) podmínky ke smysluplné aktivitě, a to samé platí v podstatě i pro mladé a talentované jedince.
Soudruzi z vedení EU dosud nedokázali obehnat tuto oblast koncentráčnickým plotem se střeleckými věžemi, jak to udělali komunisté po sérii pučů ve střední a východní Evropě na sklonku 40. a začátku 50. let. Což je asi to jediné, co by mohlo úniku talentů ven zabránit, ale nejsem si jistý, jak by se soudruzi dokázali popasovat s "vnitřní emigrací", kterou v podstatě nezvládli zlikvidovat ani komunisté.
Pochopitelně, ztráta možnosti studovat na US univerzitách a jiných školských zařízeních by zcela jistě zhoršila situaci na úseku talentovaných a schopných lidí.
Soudruzi z Bruselu už plánují rušení, nikoli "štvavých vysílaček", ale webových stránek a sociálních sítí, čímž ovšem mohou vyvolat sankce ze strany US administrativy, alespoň v těch případech, kdy postižení mají sídlo v USA a vlastní je US firmy či podnikatelé.
Pokud by byli příliš aktivní, mohl by Trump vyměnit EU s Ruskem za Grónsko a EU by se, v souvislosti s tím, jak si v zeleným šílenstvím zlikvidovala ekonomiku a obranyschopnost, neměla šanci ubránit. Troufnu si dokonce na odhad, že od hranic Běloruska a Ukrajiny k Atlantiku by to Rusům trvalo podstatně kratší dobu než válka proti Ukrajině, která má k dispozici armádu podobného typu jako je Ruská, jen početně slabší.
V EU by teoreticky mohlo klást jakýsi odpor Polsko, ale má na to velmi bídné geografické podmínky. Rusy by možná trochu poničil pohled na těhotné německé vojandy ve slušivých speciálních uniformách, tlačící před sebou nepojízdné německé tanky a nesoucí na dlouhých tyčích nelétající německá letadla (obojí "dědictví" U. Leyenové z doby, kdy byly ministryní Německa, pod niž spadala i armáda). To by byla patrně nejstrašlivější zbraň Bundeswehru, protože významné procento ruského mužstva i velitelského sboru by bylo totálně indisponováno smíchem, a někteří by z toho smíchu mohli mít i smrt.
Trochu vážněji - nemyslím si, že by se např. Francie pokusila použít svou odstrašující jadernou zbraň, protože Rusko by mohlo za každou odpálenou raketu nasázet zpět deset i více, aniž by tím vyčerpalo své zásoby a nepoměr rozlohy Francie a Ruska by tuto situaci ještě potencoval.
Pokud Trump sklapne americké protijaderné paraple, můžeme si odcitovat hlášku z filmu "Tajemství hradu v Karpatech": "Ha sme v phérdeli, pane hrábě." A pokud ho bruselský ansámbl naštve, tak to udělá.

Zachrání EU "kompas"?

Soudruzi z EK stvořili jakýsi "kompas", který by ji měl vyvést z krize. Moji vrstevníci a možná ještě pár mladších ročníků si snad dokáží vzpomenout na "Soubor opatření", který měl vyvést krachující ekonomiku socialistického Československa z krize, do níž se řítila.
Pochopitelně, nic takového se nestalo. Jedinou vzpomínkou na tento dokument je "americké kladívko" v mé skříňce s nářadím (které má na užším konci štěrbinu na vytahování hřebíků), zakoupené v "pětiprocentní prodejně". Vysvětlení pro nepamětníky: podnikům bylo v rámci oněch opatření povoleno pět procent své kapacity věnovat na výrobu něčeho mimo plán, co by mělo uspokojovat situaci na trhu, a tyto výrobky pak byly prodávány ve speciálních prodejnách ve velkých městech.
Reformní komunisté, kteří za tímto pokusem o reformu socialistické ekonomiky stáli, v roce 1989 v podstatě odpadli.
Pokud se týká toho kompasu: Pokud EU nezruší Green Deal, bude to ukazatel, jehož střelka bude stále ukazovat směr ke zkáze a úpadku, protože tento dokument konečný cíl směřování EU pod Green Dealem nijak nezmění, bez ohledu na to, jaké konkrétní oficiální nasměrování bude provedeno. Prostě, Green Deal přebíjí vše, jako socialistická podstata přebila i onen rozumně se tvářící Soubor opatření.
Pokud se EU dokáže Green Dealu zbavit, je naopak jakýkoli kompas zcela zbytečný, protože se rozjede na racionalitě postavená ekonomika a začne produkovat zisk. A takovýto dokument poté bude stejně smysluplný, jako onen Soubor opatření po pádu socialismu a zrušení socialistické ekonomiky.

Jak z toho?

Volby budou letos. Proto je třeba volit tak, aby se do našich zákonodárných orgánů dostalo co nejméně lokajů EU a lidí, totálně zblblých ekologickou propagandou. Zavádění Green Dealu je ryze politické opatření, které nemá naprosto žádné odborné zdůvodnění. Je třeba si uvědomit, že IPCC, jímž se ohánějí někteří zelení soudruzi, je ryze politická organizace, která vedle vědy ani neležela, a všechno, co vyprodukovala, má prakticky hodnotu makulatury.
Z tohoto důvodu je třeba odmítat veškeré "vědecké" argumenty o "šílené změně klimatu" antropogenním oxidem uhličitým. Zvyšující se koncentrace tohoto plynu v atmosféře je důsledkem, nikoli příčinou oteplování a bojovat proti tomuto plynu "za záchranu klimatu před oteplením" má asi stejný význam, jako léčit horečku sklepáváním teploměru.
Faktem také je, že poté, co se v raných devadesátých letech vedly různé diskuse o oteplování a jeho případném antropogenním původu, tak, jakmile se v ní začaly scházet skutečně silné vědecké argumenty, dokazující neantropogennost tohoto jevu, byla diskuse, zřejmě na čísi příkaz, rychle ukončena a dál už soudruzi klimaalarmisté diskutovat odmítali a jen blekotali, že "vědecké důkazy oteplování antropogenním oxidem uhličitým byly již předloženy" (nikdo je nikdy neviděl) a hlavně se argumentovalo "vědeckým konsensem" (jaký byl ostatně svého času o tom, že Země je placatá, nebo ve východním bloku o "vědeckosti nové sovětské biologie na základě učení soudruha T. D. Lysenka").
Proto se nebojme volit politiky se skeptickým a negativním postojem k ekonesmyslům, nejlépe však takové, kteří tento postoj zastávají delší dobu, a nepřijdou s ním až na prahu předvolební kampaně. Byť klimaalarmisté budou blábolit o tom, že ukončení "boje za klima" povede ke strašlivé katastrofě, která vyhladí celé lidstvo. Budeme se muset i obrnit proti hláškám typu "Kdo odmítá boj za klima, je fašistická zrůda, srovnatelná s dozorci od plynových komor".
Pochopitelně, argumentace klimaalarmistů je jen snůška nesmyslů, velice často vyvratitelných nahlédnutím do středoškolských učebnic chemie, fyziky a matematiky. Odtud také plyne snaha současného ministerstva školství tyto "zbytečné předměty" redukovat a nahradit "ekologickou výchovou". Tedy, pozor, nikoli vědou, velmi komplexní a s přesahy do mnoha dalších oborů, ale "výchovou", tedy jen memorováním bezcenných žvástů ekologických propagandistů.
A již jsem se zde kdysi zmiňoval, že asi bude nutno děti těmito vědami vzdělávat v rodinách, což bude, obávám se, v řadě případů chtít podporu pro ty rodiny, které by to nezvládly.
Děsit bychom se měli také poškození mozků našich dětí výukou angličtiny od prvního ročníku a opět bychom měli podpořit politiky, kteří budou slibovat tento zrůdný nesmysl zrušit. Tato výuka by poškodila naše děti možná více, než kdysi násilně a proti vůli odborníků zaváděná od prvních tříd množinová matematika, která za sebou zanechala spoušť v podobě více než dvou desítek ročníků poškozených dětí. Vznikla tak populace, pro jejíž členy je většinou těžký až neřešitelný (bez kalkulačky) problém sečtení dvou víceciferných čísel, a která není s to vyřešit ani primitivní příklad na trojčlenku (jaké mnohdy stačí k vyvrácení ekologických bludů).

Bruselské panstvo nám jasně předvádí, že, podobně jako přestárlí českoslovenští normalizátoři, není s to opustit kurz boje proti vylhanému nebezpečí atmosférického oxidu uhličitého a začít se chovat alespoň trochu racionálně. Není s to racionalitu a skutečnou realitu přijmout ani v situaci bezprostředního ohrožení sebe i organizace, kterou se snaží vést. Tyto politiky bude nutné uvádět pod stále větší tlak. Jak ty bruselské, tak i tuzemské, pokud směřují ve stejném kurzu. Nejen volbami, ale i peticemi, občanskými protesty a demonstracemi a dalšími prostředky, které nám zatím poskytuje dosud ne zcela zlikvidovaná demokracie. Pokud se nezbavíme bezcenných klimanesmyslů, budou naši potomci živořit v totální bídě, tedy, pokud se jim nepodaří emigrovat, nebo pokud nezemřou.

Tři úvahy o "boji za klima"

Ihned po své inauguraci zrušil president Trump přistoupení USA k Pařížským protokolům a v podstatě zařízl celý US Green Deal. Je to jistě krok hodný následování, nicméně v EU i v našem státě je zoufalý nedostatek politiků s jeho rozhledem, inteligencí a vzděláním. A pokud existují, jsou zaháněni do opozice a je kolem nich stavěna "protipožární zeď", jako u nás okolo Okamury a SPD, nebo v Německu okolo AfD. Babišovo nedávné prozření ohledně Green Dealu chápu spíš jako součást taktiky předvolebního boje než jako opravdový program. Bojím se, že v případě lámání chleba selže. Jak to tedy s tím "bojem za klima" je?

Úvaha naprosto základní

Poté, co onen soubor nesmyslů padl v USA, zůstal Černý Petr v rukou EU. Faktem je, že sice Pařížské protokoly podepsalo pár dalších států, ale vesměs mají plánovaný odklad řešení emisí oxidu uhličitého, a pokud někdo věří, že třeba za dvacet třicet let začnou snižovat emise (mimo situaci, kdy např. nahradí uhlí jádrem), platí na něj ona dvě úsloví: "Nikdo vám nemůže dát tolik, kolik my vám můžeme slíbit." a "Sliby se slibují, blázni se radují.".
Je neoddiskutovatelným faktem, že EU před nějakým časem produkovala cca osm procent antropogenních emisí oxidu uhličitého. Zcela jistě je ono číslo nyní nižší, protože řada firem od té doby zkrachovala a jiné se vystěhovaly (zčásti nebo zcela) mimo EU. Což ovšem znamená, že část onoho snížení je fakticky kompenzována oním vývozem výrob, jednak tím, že některé zboží budeme nějaký čas (dokud nám nedojdou peníze) dovážet, a to bez ohledu na skutečnost, že většina této produkce bude vyráběna s nižší efektivitou, a tedy s vyššími emisemi oxidu uhličitého na jednotku vyrobeného zboží, v porovnání s tím, jak jsme to vyráběli my. A nějakou "uhlíkovou stopu" pochopitelně bude mít i dovoz toho zboží třeba přes půl Zeměkoule.
Z výše uvedeného plyne, že i kdybychom se dostali se svými emisemi na nulu, což by, obávám se, znamenalo navození poměrů na způsob pol-potovské Kambodži, do světových emisí oxidu uhličitého by to prakticky nijak nezasáhlo. Boj EU v tomto ohledu se poněkud podobá "sebevražednému komandu" z "Monty Pythonova Života Briana". Těm, kteří tento geniální film neznají, doporučuji sehnat ho a shlédnout. Samotná scéna "sebevražedného komanda, přicházejícího na pomoc ukřižovaným Židům" je zde, bohužel anglicky a ještě youtube nerespektuje původní (širokoúhlý) formát. Nicméně k základní informaci, jak bylo to komando užitečné, ukázka stačí.
Takže "boj za klima" je už na základě prvotní rozvahy zcela nesmyslný.

Úvaha podstatná

Je důležité také vědět, že IPCC je politická, nikoli vědecká instituce. I kdyby ji léta nevedl spekulant s emisními povolenkami, bez jakéhokoli vzdělání v oblasti klimatologie, či alespoň meteorologie, neměla by mít žádnou vědeckou autoritu.
S uvedeným souvisí, že ona vědecky se tvářící hypotéza o globálním oteplování antropogenním oxidem uhličitým prostě vědecká není. Není popperovsky falsifikovatelná, protože nemá stanovena žádná kritéria, jejichž překročení, či naopak nedodržení, by prokázalo její nesprávnost. S trochou nadsázky: když se otepluje, je to důkaz globálního oteplování, když se ochlazuje, je to opět důkaz globálního oteplování, byť s nutností přidat pár Orwellovských žvástů typu "válka je mír", a pokud teplota stagnuje, je to důkaz nejstrašlivějšího možného globálního oteplování.
Prostě nelze naměřit nic, co by uvedenou "hypotézu" vyvrátilo. Oteplovalo by se, snad s trošičkou nadsázky, i tehdy, pokud by bylo už i Polsko pod ledovcem, ten se provalil Moravskou bránou, převálcoval města za ní a plazil se vesele k rakouské hranici, vstříc srážce s alpskými ledovci.

Úvaha důležitá

"Klimatologové" blábolí o tom, že "klimaskeptici nemají řádné peer reviewované vědecké články, nejlépe v impaktovaných časopisech. Problém je, že "climategate" jasně ukázala, že klimaalarmistická lobby má obsazeny většiny, ne-li všechny klimatologické a příbuzné časopisy. Přestože jsou ke klimaalarmistickým blábolům velice vstřícní (i do takové míry, že peer review, tedy odbornou recenzi, tu a tam udělá některý z autorů textu, zcela jistě "spolehlivě objektivně"). Články, které by mohly vést ke zpochybnění alarmistických žvástů, přijímány k publikaci, bez ohledu na objektivní kvality, nejsou.
Svého času jsem se tu zmínil o roztomilé situaci, kdy klimatologové bili na poplach ohledně "šíleně ohrožené Velké korálové bariéře" (u pobřeží Austrálie) a současně v oceánografickém časopise (který nemají pod kontrolou) vyšel článek, libující si, jak se tento korálový útvar v důsledku zvýšení pH vody (tedy snížení její kyselosti) vytlačováním kyselinotvorného oxidu uhličitého z ní v důsledku zvýšení její teploty, dává dohromady a úspěšně regeneruje.
Pochopitelně, onen výše uvedený požadavek je ryzí farizejství. Argumentovat nedostatkem článků, zpochybňujících globální oteplování, je asi na stejné úrovni, jako argumentovat ve prospěch lysenkismu tím, že v SSSR, ani v jeho satelitech, nevyšel za dob Lysenka žádný vědecký článek o tom, že genetika platí a Lysenko je se svou "novou sovětskou biologií" zcela mimo mísu.

"Boj za klima" snahou o snižování antropogenní produkce oxidu uhličitého je tedy zcela nesmyslný, nemůže vést k prakticky žádné redukci antropogenní produkce tohoto plynu, přitom účinky tohoto plynu na klima nejsou vědecky podložené, a protože v oblasti "klimatické vědy" existuje tuhá cenzura, připomínající totalitní režim, nemá absolutně žádný význam ani klimatology publikovaná a předváděná "vědecká" literatura, protože její kritika není připuštěna.

Přinese nám něco Trump?

Jsme zaplavováni hláškami o tom, jak je vlastně Trumpovo zvolení v USA pro nás špatné, protože Trump bude "sobecky" podporovat USA a my z jeho politiky nic nebudeme mít. Pochopitelně, na druhé straně existují zase očekávání, jak Trumpovo vítězství vyřeší většinu problémů, které nás souží. Jak to tedy je?

Volby

Zvolení Trumpa jednoznačně ukázalo, že lidé mohou zvolit někoho, koho mainstream jednoznačně zatracuje a snaží se, seč mu síly stačí, aby neměl šanci na vítězství. V USA nejsou ještě s demokracií tak pokročilí jako v Rumunsku (a potažmo v celé EU), aby bylo možné jednoznačný výsledek demokratických voleb eliminovat a jmenovat vítězem někoho jiného.
Trump s nezanedbatelnou pravděpodobností vyhrál už předchozí volby, jejichž vítězem byl jmenován Biden. Jsou prokázány rozsáhlé volební podvody, především s korespondenčními hlasy (ostatně přesně z těchto důvodů nám je soudruzi zavedli také). Spory mohou být jen o tom, zda tyto hlasy (a další podvody) zavinily vítězství Bidena, nebo zda výsledek voleb neovlivnily, a ten by byl pouze těsnější než ten vyhlášený.
Dnes již víme, že Biden je a byl patrně natolik senilní, že si ani po většinu času neuvědomoval, že je presidentem, a vládlo za něj jakési "politbyro" Demokratické strany. Teprve před volbami, když se ukázal být natolik mentálně neschopným, že by to ohrozilo jejich výsledek, byla vytažena jeho vicepresidentka Harrisová, která možná byla členkou onoho "politbyra", ale v reálu se ukázala být naprosto nekompetentní a neschopná při komunikaci před sdělovacími prostředky. A to patrně měla za zadkem tým posílačů nápovědy.
Poslední volby v USA, protože se nejednalo jen o volby presidentské, ale i do US parlamentu a také do vedení jednotlivých států USA, znamenaly veliké vzepětí voličů, chápajících, že pokud vyhrají Demokraté, mohou to být poslední reálné volby ve státě s tím, že další už by byly jen nějaké předstírání voleb, jak je lépe než občané USA známe my z dob předchozího režimu.
Patrně se také podařilo, alespoň v některých státech, ucpat nebo zúžit některé z děr, kterými se do uren dostávaly zfalšované hlasy, např. voličů starších sto let, poklidně celá desetiletí odpočívajících na hřbitovech. Někde byly zpřísněny požadavky na prokázání totožnosti, takže bylo částečně omezeno hlasování ilegálními migranty.
President Biden, respektive lidé za jeho zády, vyprodukoval řadu presidentských milostí, které mají přinejmenším ztížit vyšetřování volebních podvodů v předcházejících volbách. Nicméně lze očekávat, že alespoň část volebních podvodů bude vyšetřena a alespoň části jejich druhů zabrání nějaká federální legislativa, která by šla přes hlavy vedení států, v nichž vládnou Demokraté. Trump to zmiňoval ujišťováním voličů, že další volby už nebudou tak dramatické a s nutností všeobecné občanské mobilizace.

Průmět k nám

US volby nám poskytly příklad toho, jak občanská mobilizace přemohla masívní falšování hlasů a jejich sčítání, prováděné vládní stranou. To je jednoznačně pozitivní příklad, protože lze očekávat rozsáhlé volební podvody i v EU, zejména tehdy, pokud nezvítězí "ta správná" strana. Rumunsko jednoznačně ukázalo další stupeň "demokracie", tj. zrušení  nesporně korektních voleb na příkaz bruselského centra.
Dalším levelem je už jen to, co jsme tu měli za komunistů, když vítězové voleb nám byli rovnou přidělováni, coby "ti správní", a žádná alternativa nebyla připuštěna. Takže, pokud nedojde opravdu k nějakému zásadnímu zvratu, můžeme se těšit na "jednotnou kandidátku Evropské Fronty" po celé EU, která by měla eliminovat vůli voličů.
Zbývají zde ovšem dvě věci.
Jednak je otázka, zda bude Trump ochoten držet nad zjevně nedemokratickou EU jaderný deštník, nebo zda ji celou, nebo její východní část, nepředá Putinovi, jako jeho předchůdce v rámci konference v Jaltě Stalinovi. Přinejmenším by ho k tomu mohla motivovat vedle jejího nedemokratického režimu její ekonomická impotence. Případně nějaká výměna s Putinem, třeba za to Grónsko.
V pořadí druhá se nabízí otázka, jak dlouho by EU vydržela po stránce ekonomické, protože čím více moci dostane bruselské centrum, tím intenzívněji a rychleji půjde celá tato organizace ekonomicky do kopru. Nakonec na tom můžeme být stejně, jako byli Němci za Velké hospodářské krize, která v Německu byla také spoluzapříčiněna bastlením vlády Výmarské republiky v oblasti řízení ekonomiky, protože úřednické zásahy, které, ač (možná některé) byly myšleny dobře, v reálu ještě situaci dále zhoršovaly. Nakonec to dopadlo tak, že pro nákup bot musel jet občan s trakařem peněz a ještě hodně pospíchat, aby během jeho cesty nespadla jejich hodnota natolik, že by už za ně ty boty k mání nebyly.
K čemu ten druhý problém vedl, všichni víme. Ovšem, alternativou je, že se obyvatelstvo EU bez odporu nechá zotročit na úroveň obyvatel Severní Koreje.

Ekologie

Trump zrušil a dále bude rušit veškeré ekoblbismy, které ohrožují ekonomiku USA. Už bezprostředně po inauguračním projevu odstoupil od nesmyslných Pařížských dohod, takže Černý Petr zůstal v rukou EU a snad Kanady, která ovšem pod ekonomickým tlakem USA si moc zeleně pískat nebude moci.
USA rozjedou těžbu a spotřebovávání fosilních paliv, zejména ropy a plynu. Tím půjde nahoru jejich ekonomika a do jisté míry se to promítne i do ekonomiky Ruska. Protože Rusko má významné příjmy z vývozu těchto komodit, bude pro ně pokles ceny těchto komodit na světových trzích patrně větší rána než nějaké bezzubé sankce, ohrožující, alespoň podle stávajících zkušeností, snad ještě více sankcionující státy než to Rusko.
Zcela jistě utrpí nejrůznější zelené organizace, které byly Demokraty velmi bohatě financovány a ještě i podporovány US administrativou. Místo toho si budou muset najít zdroje někde jinde. Klimatická lež, alespoň pro USA, skončí.

US ekologie a my

Zcela jistě pro nás bude výhodné, že se dozvíme postupně informace o lžích ekologů obecně a klimatologů zvláště. Zcela jistě se tomu bruselské centrum bude snažit bránit, ale vzhledem k tomu, že USA dominují internetu i většině sociálních sítí, bude muset nastolit cenzuru snad horší a zjevnější než jaká panuje v Číně. Takže už i významné části těch nejpitomějších EUrohujerů dojdou argumenty na obhajobu této organizace. Což může být spolu s prudkým poklesem životní úrovně silně destabilizující.
Profesionální lháři z bruselského centra sice stále ještě blekotají, jak EU ukázkově spojí ekonomickou prosperitu s ekologií a bojem za klima, ale každému, kdo není úplně hloupý, dochází, že s ekologií a bojem za klima je spojen jen a jen totální ekonomický úpadek a drastický pokles životní úrovně.
A stále víc lidí snad začne chápat, že kdyby se EU postavila na hlavu a skutečně, v podstatě za cenu ohrožení zdraví a životů většiny obyvatel, snížila emise naprosto neškodného oxidu uhličitého na nulu, tak se to v rámci planety v podstatě ani nepozná, protože firmy vyhnané z EU budou tento plyn produkovat jinde, v zemích, kde nevládnou hlupáci, věřící na "klima" a "ekologii". A snahy řady států zvyšovat svým občanům životní úroveň (tedy dělání pravého opaku toho, co dělá EU), ještě produkci oxidu uhličitého dále zvýší.
Lze tedy očekávat, že u nás bude stále více narůstat nespokojenost s řízením ekonomiky v souvislosti s ekonesmysly a bude se to promítat jak do legálních politických aktů typu voleb, tak i do narůstání občanské neposlušnosti.

LGBTQ+

Trump jasně prohlásil, že pohlaví jsou akorát dvě, muž a žena. Veškeří "genderisté" kvílejí a kroutí se jak přetržené žížaly. Pokud nedojde k nějaké drastické mimosystémové změně, bude po genderismu, děti přestanou být naháněny na kastrační kliniky a lidé, provádějící na nedospělých osobách tyto odporné zákroky, budou mít oprávněné obavy z trestního řešení.
Aby bylo jasno, pokud se po usazení sexuální identity a sexuální orientace ukáže, že je někdo skutečně osoba vězněná v těle opačného pohlaví, měla by této osobě být trans - konverze umožněna. Nicméně k tomuto usazení dochází až někdy po 18., či spíše 21. roce života. Do té doby není nic definitivní a takovýto zákrok nemá naprosto žádné opodstatnění. Provádět trans- zákroky, jakékoli, tedy i hormonální - nejen operační, je prostě hrubé porušení korektního lékařského postupu a lze je přirovnat např. k lobotomiím. Viz např. hra a film "Přelet nad kukaččím hnízdem".
Problém je zde ovšem v tom, že zatímco lobotomie byly dítkem nedostatečné kvality lékařské vědy doby, kdy byly zaváděny, a s jejím pokrokem byly postupně odbornou veřejností zavrženy (a nakonec i odmítnuty jako zákrok, který by měl být trestný), trans-operace jsou něco naprosto jiného. O jejich nevhodnosti pro nezletilé osoby se ví už někdy od 60 - 70 let minulého století. Nikdy nebyl proveden výzkum, jehož výsledky by tento přístup k nim revidovaly. Jejich provádění u mladších osob (a dokonce u osob před nástupem puberty) je prostě hrubé porušení lékařského umění i etiky, vč. oné známé lékařské přísahy neprovádět pacientům úkony, které by jim ublížily na zdraví. Mohly se uplatnit jen v situaci částečného rozvratu státu aktivisty, kteří vytvořili podmínky pro uplatnění se osob, jejichž etika je srovnatelná s etikou nacistických pokusníků v koncentrácích. Tyto osoby byly motivovány převážně finančně (protože byla vytvořena možnost tyto zákroky platit daleko víc, než kolik vydělají úkony jiné, ale srovnatelné co do pracnosti a spotřeby materiálu). Nyní v USA bude toto patologické prostředí zlikvidováno a pokud alespoň ti nejaktivnější z novodobých mengeleů skončí za mřížemi, bude jen dobře.

Trans apod. u nás

Již jsem tu vícekrát uvedl, že nemám nic proti LGBTQ+ osobám jako takovým. Naopak, podporuji vytvoření možnosti aby ti, kteří chtějí a mohou měli děti (což některé naše zákony ztěžují či znemožňují) a nejsem ani proti adopci dětí těmito páry (respektive jsem proti tomu, aby taková sexuální orientace či identita měla být malusem či bonusem při vyřizování žádosti o adopci).
V principu nemám problém ani s pride pochody (byť ne všechny aktivity, které se na nich odehrávají, považuji za "pravé ořechové"). Vycházím z toho, že to není tak dlouho, co u nás byla homosexualita trestná. I z toho, že dodnes nejsou tyto osoby brány jako rovnoprávné. A jistě existuje i problém států, v nichž se dodnes uplatňují tresty pro tyto osoby, vč. trestu smrti, a je mi též protivné, že se s řadou takových států jako stát, i jako člen EU, bratříme.
Problém vidím v aktivistech, a zejména jejich působení na děti, vč. předpubertálních. A tedy v tom, že i u nás narůstá snaha nahánět děti na kastrační zákroky bez jakéhokoli validního odborného zdůvodnění. Jen na základě jakéhosi blábolení aktivistů, většinou negramotných v oblasti zdravotních věd.
Snad příklad: Pustil jsem si znovu a po letech film "Ivana v útoku" (je na youtube), o školačce, co se snažila hrát fotbal, tehdy jen pro kluky. Kdyby za mnou přišla předpubertální holčička ve věku hrdinky tohoto filmu, že chce předělat na kluka, tak bych nasadil psychickou podporu a snažil se jí pomoci s tím fotbalem. Pokud by za mnou přišla v jednadvaceti, tak bych ji po probrání (a akceptování z její strany) všech negativních následků tohoto zákroku na něj poslal (byť bych byl raději, kdyby byla ještě starší). Případně bych jí navíc doporučil mít ještě před tím zákrokem dítě.
Problém mám i s úřední změnou pohlaví bez operace a jistě budu volit strany, u nichž budu očekávat zrušení této úpravy. Ta totiž otevírá cestu k tomu, co běžně vidíme v některých západních zemích (a v USA to s vysokou pravděpodobností skrečuje Trump), že se totiž různí úchyláci nechají prohlásit za ženu a pak chodí očumovat (a někdy i znásilňovat) do ženských či dívčích sprch. Problémem téhož druhu jsou jistě i "genderově neutrální WC".
Vzhledem k tomu, že všechny tyto negativní jevy jsou vývozním artiklem USA, lze očekávat jejich přitlumení a omezení možností škodit lidem (a zejména dětem). Přinejmenším bude občanský protitlak na tomto poli snadnější, než když za těmito lidmi stály pytle s dolary.

Covid

Přes Bidenem na poslední chvíli udělené milosti patrně dojde k důkladnému dotažení již začatého vyšetřování "vakcín" a utajování jejich masových negativních dopadů na zdraví lidí, vč. úmrtí.
Osobně bych přál firmě Pfizer, aby dopadla jako známá nacistická firma I. G. Farben, která také pořádala pokusy na lidech (tresty od 1 do 8 let pro managory a likvidace firmy).
Faktem je, že cokoli se v tomto vyšetřování provalí, bude krajně nepříjemné jak našim tak i bruselským "svědkům covidovým" vč. předsedkyně EK, která se na tomto poli silně angažovala.

WHO

Trump iniciuje odchod USA z WHO (respektive jeho dokončení). Důvod je jasný: Totalitní ambice této organizace, která by ráda nastolila světovou diktaturu pod praporem boje proti epidemiím. Její stávající předseda, Tedros Adhanom Ghebreyesus (z Etiopie) je člověk bez lékařského vzdělání a silně levicové orientace.
Oslabení WHO by zcela jistě přineslo užitek i nám, protože její mocenské ambice nás naprosto jednoznačně ohrožují a po vedení EU je to další mezinárodní organizace, která bojuje proti demokratickému politickému systému v členských zemích, tedy i u nás.

Imigrace

Pokud se podaří dotáhnout Trumpovy plány na zablokování ilegální imigrace a navíc účinné deportace již do státu vlezlých ilegálů, bude to velký vzor pro EU. Už proto, že EU má daleko méně prostupné hranice se zeměmi, odkud k nám imigranti přicházejí, než jaká je hranice mezi Mexikem a USA. Musíme se připravit na to, že budeme slyšet mnoho srdcervoucích příběhů o ubohých migrantech, které budou z větší části vylhané, z menší překroucené a jen z nepatrné části pravdivé.

Takže, naprosto jednoznačně, pro lidi, kteří si přejí u nás demokracii a prosperující ekonomiku, je vítězství Trumpa v posledních US presidentských volbách velice dobrá zpráva. Jistě nelze očekávat zázraky a zejména to, že nám podobné změny jako ty jeho přiletí do huby jak pečený holub v pohádkové zemi. Nicméně by mělo nastat usnadnění návratu ke zdravému rozumu a civilizovaným poměrům.
Pro ty, kteří zde chtějí totalitu, ať už "ekologickou" nebo "zdravotnickou" či "genderovou" s volným prostorem pro aktivity ilegálních imigrantů (včetně teroristických útoků), spojenou s nerůstem či úpadkem ekonomiky a drastickým snižováním životní úrovně pod záminkou "boje za klima", případně "ekologii" obecně, je tato volba zpráva velice špatná a věřím, že z ní dostávají pupínky všech možných barev. Nicméně tito lidé jsou jen bezcenní parazité, kteří nikdy neudělali pro tuto zemi nic pozitivního, a jejich dyskomfort bychom jim měli dopřát (i s případným zhoršením).