Zelení opět blábolí

Britské listy včera vydaly několik článků na "ekologické" téma. Jednak zveřejnily katastrofické bláboly IPCC, jednak prováděly protijadernou "osvětu". Pochopitelně, řada těchto blábolů již byla zveřejněna i jinými servery a nepochybuji o tom, že je další budou následovat.

IPCC

Je zcela bezpochybné, že katastrofické předpovědi IPCC se nijak nenaplňují. Naopak, cca od přelomu loňského března a dubna se klima jakoby skokem vrátilo někam do 70. - 80. let. Nenaplnily se ani předpovědi pětisetletého sucha, ani dalšího oteplování. Naopak, prší tak, že téměř všechny podzemní zásobníky vody jsou doplněny a stopy předchozích suchých let zůstávají pouze v některých lokalitách a v nejhlubších vrstvách půdy. Ochladilo se tak, že pokud vyjdou předpovědi rosničkářů, budeme mít v srpnu letošního roku jen jediný tropický den, pátek tohoto týdne.
O co méně katastrofické je reálné klima, o to katastrofičtější musejí být předpovědi "strašlivých konců", pokud lidé ihned a nevratně nepředají vládu do rukou ekofašistů a další podobných extrémistů.
Budu zcela jistě označen za "ruského švába", když zde připomenu Katajevův román "Na obzoru plachta bílá", v němž autor (zcela mimo linii vlastního děje) popisuje, jak se carský režim "vypořádal" s výsledkem bitvy u Cušimy. Přestože tam Rusové nepotopili jedinou loď japonské floty (a sami ztratili naprostou většinu svých bojových plavidel), vydali sérii pohlednic s různými hořícími a potápějícími se japonskými loděmi. Mimochodem, ta bitva je kuriózní i tím, že po zajetí části ruské floty, opravě a zařazení těchto lodí do japonského loďstva skončili Japonci s větším počtem válečných lodí, než kolik jich měli před bitvou.
Nicméně zcela jistě nebyli první. Jsou známy např. propagandistické reliéfy, znázorňující vítězství Egypta nad Chetity u Kadeše, kterou v podstatě prohráli (bitvy byla plichta, strategicky to byla porážka) a Egypťané museli Chetitům přenechat území, které měli před touto bitvou obsazené. Zachránilo je jen to, že Chetité zvítězili za cenu tolika padlých, že si nemohli dovolit další tažení.
Obávám se převelice, že současná prohlášení IPCC nejsou nic jiného, než obdobou těchto carských "dokumentárních pohlednic", či staroegyptských propagandistických reliéfů, které mají vykompenzovat naprosto odlišnou realitu: Klima se vrací k normálu (respektive ke stavu ve čtvrté pětině minulého století; klima fakticky žádný "normál" nemá a z principu věci ani mít nemůže), což naprosto diskredituje všechny pavědecké bláboly této politické organizace. Astronomické "oteplovací" vlivy na teplotu Země slábnou, což se promítne do dalších poklesů teplot i v následujících letech a pravděpodobně se dostaví i epizoda silně chladných let. Patrně ne tak chladných, jako byla známá "malá doba ledová", ale přinejmenším tak chladných, jaká byla první polovina 40. let minulého století, kdy "generál mráz" přispěl k porážce německého tažení proti SSSR.
Právě z tohoto důvodu jsme svědky poslední křečovité snahy získat co se dá, a hlavně získat takové pravomoci, které by ani po jasné diskreditaci IPCC a dalších ekofašistických blábolilů nešlo vrátit zpět (tj. aby se "proti oteplování" bojovalo i v případě, že Evropu pokryje kontinentální ledovec - s trochou nadsázky, ale, bohužel, ne moc velkou).

Bláboly o vichřici

Současně soudruzi ekologové blábolí o tom, jak "bouře ničí jaderné elektrárny", což "dokazují" tím, že v blízkosti JE Temelín bylo strháno vedení linek VN a VVN.
K uvedenému je třeba jasně říct, že vítr této síly strhá elektrické vedení prakticky všude, kde se dostane do kontaktu s něčím takovým. Kdyby neudeřil na Hrušky, ale o něco západněji, mohl klidně "sejmout" vedení z Dukovan do Rakouska. A nebo mohl zničit vedení od elektrárny na Vranovské přehradě, nebo od elektrárny jakéhokoli jiného typu.
Problém je, že takový vítr může bez problémů lámat i stožáry větrných elektráren (zejména tehdy, jestliže unáší nějaké předměty - střechy, auta, vyrvané stromy ..., kterými do toho stožáru udeří), případně lámat a odtrhávat jejich vrtule. Pokud tornádo udeří na fotovoltaickou elektrárnu, mohou jím sebrané panely (či spíš jejich střepy) zabíjet lidi a devastovat krajinu celé kilometry daleko. A jako "benefit" se z nich přitom uvolní částice křemíku, schopné vyvolat silikózu.
Jedinou rozumnou reakcí na tyto jevy je snaha dostat alespoň páteřní elektrická vedení pro republiku pod zem. Technicky se to již vyřešit dá, je to náročné finančně (cena za kabely i za výkopové a další práce), nicméně by se to jako přizpůsobení se změnám klimatu udělat mělo. Bouře může stejně dobře vyvolat ohřívání jako chladnutí planety, důležité jsou velké tepelné rozdíly mezi jednotlivými místy na zemi, které jsou s to vyvolat oba tyto jevy. I nástup malé doby ledové doprovázely mj. do té doby léta nepozorované (či alespoň ne tak často) extrémní jevy v počasí. To samé se dělo i na konci středověkého klimatického optima. Kroniky a další prameny toto popisující nám naštěstí IPCC zatím nezabavil coby "hoaxy" a nespálil jako páter Koniáš nebo nestrčil do oddělení "libri prohibiti" ve veřejně nepřístupných knihovnách.
Jinými slovy, v souvislosti s extrémy počasí je třeba přestat vykrmovat novodobé "obchodníky s deštěm" a začít pracovat na přípravě naší země na bouřlivá léta, způsobená nikoli antropogenním CO2, ale zcela přirozenými příčinami, které nejsme s to ani sborovým recitováním komunistického, nyní ekologického, hesla "Poručíme větru dešti" sebeméně ovlivnit. Jistěže antropogenní CO2, pár procenty může k přirozeným příčinám těchto extrémních jevů také přispět, ale to hlavní se děje na Slunci a dále v souvislosti se slapovými vlnami atmosféry, světového oceánu a zemské kůry, vyvolanými gravitací Jupitera. Ten se nyní od Země vzdaluje a tyto jevy, jejichž energie se nakonec téměř všechna promění v teplo, se zmenšují se čtvercem této vzdálenosti a příslušně tomu slábnou. Antropogenní CO2 naopak může paradoxně zabránit tomu, aby ochlazení klimatu a je doprovázející jevy nebyly ještě extrémnější.

Závěry z toho, co hlásí alarmistické weby, by tedy měly být přesně opačné. Ono není náhodou, že tyto desinformace a polopravdy uveřejňují velmi ochotně levičácky až ultralevičácky zaměřené sdělovací prostředky, které i jinak vedou desinformační kampaně pod rudými či zelenými prapory extrémní levice.

Paní Langšádlová z TOP předvedla svou nevzdělanost

Výroky paní Langšádlové, které přinesly Parlamentní listy, naprosto perfektně demonstrují nevzdělanost "bojovníků za klima".

Zásadní výrok

„Změna klimatu není problém popsaný jen na papíru. Kvůli klimatické změně přišlo nedávno Grónsko o 8,5 mld. tun ledu. V zemi, kde bychom v minulých desetiletích a staletích nenašli teploty nad nulou, se nyní naměřila teplota téměř 20 stupňů Celsia,“

Dvacet stupňů Celsia se, pochopitelně na k jihu přivrácených březích Grónska naměřit dalo a dá (občas se naměří i v Amtarktidě). Ostatně Inuité v létě běžně chodili (dokud jim to nezatrhli misionáři) nahatí. Proto také na půdách, nepokrytých věčným ledem v letním období bují rostlinstvo, včetně jedlých rostlin (hlavně zdroje bobulí, které si Inuité tradičně sušili a suší na zimu jako prostředek proti kurdějím), případně léčivek (mohu jmenovat třeba Lžičník, který se opět používal k terapii kurdějí). Běžně zde rostou i rostliny, které u nás nalezneme ve vrcholových partiích Jeseníků a Krkonoš, které také nejsou jen pustina pokrytá ledem.
Mimochodem, k tomu odění: Inuité jsou extrémnímu klimatu přizpůsobeni naprosto perfektně chováním, od velmi kvalitních oděvů, které byly překonány moderním průmyslem až někdy ve druhé polovině minulého století, až po výstavbu obydlí ze sněhu, která jsou vevnitř vyložena kožešinami a vytápěna na teploty vyšší, než běžný panelákový byt. Takže tělesně jsou méně otužilí než středoevropané a pokud o ty své vymoženosti přijdou, zemřou rychleji než průměrný našinec. Popisuje to mj. Jan Welzl, který v polárních a subpolárních krajích žil třicet let a běžně se s Inuity stýkal a jezdil s nimi na lovecké výpravy.
Dokonce se v Grónsku v současné době pěstují i některé druhy zeleniny, včetně rajčat. A rajčata si pěstují i expedice na pobřeží Antarktidy.
V době středověkého klimatického optima zde bylo teplo natolik, že v této zemi byla možná pastva dobytka (a pastviny umožňovaly i produkci trávy a dalších rostlin na seno pro zimní výživu dobytka), a na chráněných polohách bylo dokonce možné pěstovat i obilí. A tento stav trval někdy do 12. století, tedy opravdu byl ještě před necelou tisícovkou let.
Jediné, co zde nerostlo, byly skutečné stromy, nejen jejich plaziví příbuzní. Z toho důvodu byli osadníci v Grónsku (patřili pod Norsko) odkázáni na dovoz dříví ze zámoří. A jedním z důvodů konce osad bylo také to, že osadníci včas nenavozili dříví z amerického kontinentu, který měli blíž než svou mateřskou zemi, a jakmile přišli o poslední lodě, přišli nenávratně o možnost stavět si nové.
Současné tání ledovců (ty "miliardy tun ledu") v podstatě jen obnažuje půdu, na níž lidé v době osídlení Grónska evropskými osadníky žili, pásli dobytek a v některých lokalitách pěstovali obilí a další užitečné rostliny. Není tedy ničím "neobvyklým" nebo dokonce katastrofálním. Neobvyklost a katastrofismus z tohoto tání činí jen lháři, kteří dobře vědí, jaká je historie Grónska a jeho osídlení, případně hlupáci, kteří těmto lhářům věří. Je otázka, za co z toho považovat paní Langšádlovou, ale jsem toho názoru, že pokud nebude prokázáno jinak, bude slušnější ji považovat za hlupáka.

Další výrok

Máme se prý uskromnit a „hledat zelenější cestu, aby i naše děti a vnoučata mohly přenechat planetu svým dětem s nezničenou přírodou,“ a  „Je nejvyšší čas přestat zavírat oči před klimatickými změnami.“

Problematičnost tohoto výroku tkví v tom, že, jak bylo uvedeno výše, ony "klimatické změny" nejsou nic katastrofického, nejsou dokonce ani nic, co tu nikdy nebylo. Přírodu ničí spíše ekologové a jejich organizace, viz devastace severnomořských mělčin větrníkovými parky (vibrace těchto strojů ničí ryby i kytovce, mimo další škodlivé vlivy), viz devastace Šumavy ekologickou "bezzásahovostí", viz devastace obrovských ploch (a u nás je to ještě dobré) fotovoltaickými panely, viz ničení přírody těžbou lithia a dalších surovin pro výrobu "ekologických" OZE a viz mnoho a mnoho dalšího.
Pokud chceme zanechat svým potomkům planetu alespoň v takovém stavu, v jakém je nyní, musíme, chtě nechtě, skončit se zelenými nesmysly a tvrdě pracovat právě na technologiích, přinášejících lidstvu (ale i přírodě) benefity.
Pokud se týká těch klimatických změn, je třeba o nich uvažovat jako o něčem, co zde bylo vždy od okamžiku, kdy se na Zemi vytvořil pevný povrch a jevy nad ním mohly začít být nazývány počasím a posléze i klimatem. Od té doby po současnost neuplynula žádná chvíle, kdy se toto počasí, a rovněž klima, nějakým způsobem neměnilo, od "ledové koule" do "tropů v polárních oblastech". Přičemž v současné době jsme spíše blíž té ledové kouli a naprostou většinou geologické historie Země bylo na ní klima teplejší až velmi silně teplejší než je to současné.
Měli bychom tedy přestat fantazírovat o nesmyslech typu komunistického "Poručíme větru, dešti" a uvědomit si, že proti přírodním silám jsou naše možnosti (pokud tedy nepoužijeme např. jaderné zbraně ve velmi velkém měřítku) naprosto zanedbatelné a nějaké "přemožení" těchto sil je zcela mimo naše možnosti. Navíc je třeba dále konstatovat, že EU produkuje jen cca 9 procent CO2 a skleníkových plynů ještě méně (obrovský význam pro skleníkový jev, snad větší, než produkce CO2 naším průmyslem, má stále rostoucí produkce metanu z rýžovišť). Proto, i kdybychom spáchali kolektivní sebevraždu, na "skleník" to v podstatě nebude mít ani měřitelný vliv. A navíc by to velmi rychle vykompenzovala rostoucí produkce v rozvojových zemích, které nejsou pod vládou naprostých idiotů vymozkovaných ekologií.
Druhou věcí je, že pokud se něco rozumného dělat dá, neobejde se to bez HiTech aktivit, jako je přechod na jadernou energii a masové používání GMO (potenciálně schopných velmi drasticky omezit negativní vlivy zemědělství na biosféru). Tedy dělání pravého opaku toho, co požadují ekologické organizace a vynucuje EU.

Výroky paní, či (eko)soudružky, Langšádlové jednoznačně ukazují nesmyslnost toho, co hlásají ekologické organizace a na ně napojené politické strany. Nesmyslnost v detailech, jako jsou ty teploty v Grónsku, i v globálních souvislostech.

Zelená perla

Spolu s "ropákem" ekosoudruzi ještě vybírají výroky, které se jim nejvíce hnusí. Opět si můžeme ukázat, že, snad až na pár výjimek, jsou tyto výroky konformní se zdravým rozumem.

První místo získal Richard Brabec, ministr životního prostředí a poslanec Poslanecké sněmovny P ČR (hnutí ANO)
„Přehnaný aktivismus vráží do společnosti velký klín a je v té morální rovině téměř stejně tak nebezpečný jako samotná klimatická změna.“
Tento výrok, jako odpověď na aktivisty, dorážející na zavedení opatření k "ochraně klimatu" lze podepsat "všemi deseti".

Druhé místo obsadil Andrej Babiš, předseda české vlády, poslanec Poslanecké sněmovny P ČR a předseda hnutí ANO výrokem:
„Dál budeme chtít snižovat emise, podporovat výměnu kotlů i jadernou energetiku jako čistý zdroj energie, ale masově investovat do elektroautomobilů a obnovitelných zdrojů je nesmysl.“
Opět je to naprosto střízlivé hodnocení bezcenných nesmyslů, prosazovaných ekoaktivisty a EU.

Třetí místo získal Václav Klaus, bývalý prezident ČR:
„Někdo se podivoval, jak to, že nenosím roušku. O mně je všeobecně známo, že na lyžích nenosím helmu. To je taková moje polemika s takzvaným principem předběžné opatrnosti, který přes zelenou ideologii ovládl náš svět.“
Můžeme nesouhlasit, ale faktem je, že bezpečnostní pásy v autech a některé další "záchranné" pomůcky (i ty helmy) přinášejí rizika, a že nikdy nikdo u řady těchto "pomůcek" neudělal skutečně seriózní studii, za jakých okolností víc chrání, za jakých nepomohou a za jakých naopak škodí.
Budu ošklivý, vím o případu, kdy se čelně střetlo auto s jiným (ve městě, součet rychlostí byl kolem stovky), a přežila v něm z celé rodiny pouze paní, která nebyla připoutána. Spadla jí kabelka, nebo jí něco z té kabelky vypadlo, a ta věc byla mimo dosah osoby visící na pásech. Tak se z nich odpojila, a ten moment došlo k nehodě. Byla sice domlácená a měla zlomenou jednu ruku, ale přežila. Ostatní zemřeli na mnohočetná vnitřní zranění, které právě v takové situaci způsobí "bezpečnostní" pásy.
Přílby zase omezují rozhled a znemožňují sluchovou orientaci (příspěvek k pravděpodobnosti vzniku nehody) a při pádu určitým směrem mohou zvýšit i riziko poranění krční páteře, včetně "zlomení vazu". Takže se nedivím, že je někteří lidé, zejména pokud nehodlají provozovat slalom přes les nebo jinou extrémní jízdu, nechtějí nosit.

Čtvrté místo získal Jiří Kobza, poslanec Poslanecké sněmovny P ČR (SPD):
„Paradoxem je, že dosud se nikdo nezabýval otázkou, jaký dopad bude mít na biosféru snížení obsahu CO2 v atmosféře.“
Jediné, co se tomuto výroku dá vytknout je nevědomost autora, že toto bylo už zkoumáno, a že "předindustriální" koncentrace CO2 byla jedna z nejnižších (pokud ne vůbec nejnižší) v geologické historii Země, a že pokusy na rostlinách ve sklenících s řízenou atmosférou ukázaly, že tato koncentrace je téměř na hranici minima koncentrace CO2, při níž zelené rostliny ještě vůbec mohou růst.

Páté místo dostal opět Andrej Babiš, předseda české vlády, poslanec Poslanecké sněmovny P ČR a předseda hnutí ANO:
„Kdyby ten psychopat Patrik z Dětí Země neblokoval D1, tak už je dávno hotová.“
Jeho výrok je sice drsný, ale pravdivý.

Druhé páté místo dostal Tomáš Korda, politolog a doktorand na Ústavu politologie FF UK v Praze:
„Proti reakčnímu eurocentrismu větrníků a solárů je třeba postavit progresivní eurocentrismus jaderné energie, která umožní celému lidstvu osvobodit se od přírody, a západní svobodu.“
Opět nelze než konstatovat pravdivost a výstižnost tohoto výroku. Možná proto ekofašisty tolik naštval.

Šesté místo dostal Jan Skalický, předseda představenstva Vodní cesty, a. s., a předseda Asociace D-O-L (ODA):
„Zásah do přírody (myšleno DOL) bude ryze pozitivní. Dá se očekávat, že počasí bude velmi dramatické, že rozdíly mezi teplem a zimou, mezi suchem a povodněmi se bude zvětšovat.“
Je to z rozhovoru o DOL a já opravdu nemám sebemenší důvod ho rozporovat, protože jsem stejného názoru. DOL prostě i z hlediska ekologie vychází jednoznačně pozitivně. Včetně toho vyrovnávání teploty v krajině (tepelnou kapacitou své náplně), možností zvládnutí přívalových dešťů i jímání vody pro období naopak suchá.

Sedmé místo má Tomáš Jirsa, starosta Hluboké nad Vltavou a senátor Senátu P ČR (ODS):
„Státní ochrana přírody podporovaná ekoaktivisty a částí vědecké obce nechala během posledních patnácti let záměrně uschnout téměř 20 tisíc hektarů horských smrčin.“
Opět není co řešit, tento výrok je stoprocentně pravdivý.

Osmé místo získal opět Tomáš Korda, politolog a doktorand na Ústavu politologie FF UK v Praze:
„Jádro je zavrhované, protože dává naději, že lidská civilizace přežije i v přírodě zpustošené klimatickými změnami, a člověk se nestane zvířetem, které je zajatcem prostředí, do kterého se narodilo a jemuž se přizpůsobilo.“
Opět s tím nemám problém: Jádro je cesta k prosperitě a technologickému pokroku, OZE jsou cesta do chudoby, kolapsu civilizace a nástupu nového barbarství.

Deváté místo získal Jiří Mánek, předseda představenstva Turistického spolku Lipenska a bývalý ředitel Správy NP a CHKO Šumava:
„Do toho všeho si podle plánu ministrů životního prostředí Bursíka a Brabce záměrně pěstujeme kůrovce v národních parcích na Šumavě, v Krkonoších i Českém Švýcarsku.“
Opět, naprosto stoprocentní souhlas.

Desáté místo má Ivan Langer, advokát, bývalý ministr vnitra a bývalý poslanec Poslanecké sněmovny P ČR (člen ODS):
„My bychom prostě potřebovali hezkého, sympatického, mladého kluka, který by si byl schopen s mladými lidmi sednout, mluvit s nimi, vysvětlit jim, že Fridays for Future jsou ptákovina, že pro planetu a své životy mohou udělat něco smysluplného, ale úplně jinak, než když jim horoucí klimatologisté tvrdí, že je pouze jediná cesta.“
S tím klukem si zrovna jistý nejsem, ale jinak opět naprostý souhlas; přestože pana Langera opravdu nemusím a jako politika jsem ho dost nesnášel.

Jedenáctý byl Patrik Mlynář, náměstek ministra zemědělství pro sekci lesního hospodaření:
„Vážený pane doktore, přes Vaše neobjektivní hodnocení vlivu lesnického hospodaření na vývoj a stav lužních lesů Soutoku, přes až nepřátelskou emotivnost Vámi zaslaného Prohlášení a přes jeho účelové načasování k vyhlášení záměru na vyhlášení NPP Soutok, věřím, že Vám i dalším signatářům Prohlášení jde skutečně o ochranu a zachování lužního lesa na Soutoku.“
Týká se to vystoupení entomologů při jednání o ochraně oblasti Soutok. Obávám se, že současná ochrana, která toto cenné území do současné doby zachovala, by neměla být měněna, a zejména by neměla být nahrazována něčím, co se jinde (např. Šumava) naprosto neosvědčilo, ale naopak drasticky uškodilo.

Dvanáctý byl Tomáš Jirsa, starosta Hluboké nad Vltavou a senátor Senátu P ČR (ODS):
„Od okamžiku kdy Gretu poslouchají světoví lídři v Davosu, němečtí velkoprůmyslníci si ji zvou na svá zasedání a v OSN nadává světovým vůdcům a oni jí za to freneticky tleskají, jsme překročili hranici racionality a nic není nemožné.“
Naprostý souhlas, buď nám vládnou naprostí blbové, nebo je ta Greta pouhá figurka, mající razit cestu k rozsáhle škodlivým opatřením, na nichž by ten odpad, co se snaží manipulovat naše životy pro své sobecké zájmy, vydělal další nehorázné peníze na náš úkor.

Stejný pán obsadil ještě následující třinácté místo výrokem:
„Celá údajná bezzásahovost je ale fikce, protože i v prvních zónách pracovníci parku a aktivisté nevládních organizací zadržují vodu odtékající z mokřadů nebo sekají louky, tedy běžně do přírody „zasahují“!“
Opět s tím nelze než souhlasit. Jím citované aktivity jsou názornou ukázkou toho, že na té Šumavě jsou prakticky výlučně lidmi permanentně udržované biotopy, které bez umělých zásahů zaniknou (o tom je i zničení šumavských lesů bezzásahovostí).

Čtrnáctý byl Jan Skalický, předseda představenstva Vodní cesty, a. s., a předseda Asociace D-O-L (ODA):
„Kdyby nebyly v Praze náplavky a kdyby na Vltavě nebyla soustava přehrad, tak by v létě tekla prostředkem vltavského koryta 15 metrů široká malá říčka s hloubkou 30 centimetrů.“
Opět s tímto výrokem nemám problém, protože brodění se přes Vltavu mimo dobu vyššího stavu vody je historicky doloženo. Navíc ani stavba Karlova mostu (i předchozího Juditina) by bez pravidelného výskytu takovýchto období velmi nízkého stavu vody nebyla ve středověku možná.

Patnáctý byl, bohužel již zesnulý, Jaroslav Kubera, senátor Senátu P ČR (ODS):
„Nové zelené tsunami, které se rychlostí zvuku blíží k našim hranicím a které je založeno na vyvolávání strachu o osud planety, doplněné heslem ‚poručíme větru dešti‘, a úžasný zelený byznys je na světě.“
Opět, tento výrok je hluboce pravdivý a výstižný. Odkazuje na naše historické zkušenosti, které jsou, bohužel, nepředatelné (alespoň většině lidí ze západních zemí). Ti lidé si, bohužel, zřejmě budou muset totalitu prožít na vlastní kůži, chcípat v gulazích, nemít co jíst, mít elektřinu je pár hodin denně (a ne každý den) atd. Jinak budou věřit nesmyslům, produkovaným zelenými, případně i blábolům "světových odborníků", že ve střední a východní Evropě vlastně pod vládou komunistů žádná totalita nebyla.

Šestnáctý byl znovu Jan Skalický, předseda představenstva Vodní cesty, a. s., a předseda Asociace D-O-L (ODA):
„Podle Ramsarské úmluvy o mokřadech jsou nějaké parametry, jak se mají státy chovat k přírodě. To vše je ve studii zahrnuto.“
To, že Český ramsarský výbor výstavbu oderské větvě plavebního kanálu Dunaj-Odra-Labe důrazně odmítá, není s uvedeným konstatováním v rozporu. Je to jen ukázka, že ochrana mokřadů je pouze záminka odmítačů DOL. Bez ohledu na věcný "ramsarský" stav.

Sedmnáctý byl opět Tomáš Jirsa, starosta Hluboké nad Vltavou a senátor Senátu P ČR (ODS):
„A tak v parku, kde chráníme každého kůrovce, záměrně upálíme tisíce drobných příslušníků šumavské fauny a flóry, kteří ve vřesovištích žijí.“
Je to reakce na skutečnost, že zásahy "ekologů" do režimu na Šumavě drasticky zvýšily riziko požárů a současně rovněž drasticky, snížily možnost jejich hašení (likvidací příjezdových cest pro požární techniku, mj.).

Opět tedy vidíme, že s tím, co ekologům vadí, se může v naprosté většině normální člověk zcela ztotožnit, případně, že by na podobně položenou otázku odpověděl ve stejném duchu. Je to také ukázka toho, proč ekologové jako zelení mají naprosto zanedbatelné voličské preference a bez skrývání se do jiných, kryptoekologických, stran, by se lidé, prosazující zelené nesmysly, neměli šanci do parlamentu vůbec dostat (maximálně do senátu z nějakého obvodu, obývaného ekologicky negramotnými lidmi, "panelákovými ekology"). Naši lidé prostě nejsou hlupáci, jako mnoho lidí na západ od bývalé železné opony (kteří neprošli zkušeností s totalitou), jen je třeba jim včas dodat informace o kryptoekologických stranách, jako jsou tč. na celostátní úrovni piráti. O což bychom se měli nyní před volbami starat.

Ropáci

Soutěž, kterou organizují "ekologové" (ve skutečnosti ultralevicoví antidemokratičtí a antitržní političtí aktivisté, stále více ukazuje to, jak jsou toto lidé stále více odtrženi od reality světa normálních lidí, a jak jejich svět, který by tu rádi násilím navodili, je patologický, či přímo perverzní.

Poslední Ropák

První místo získal doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA, místopředseda české vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy (nestr. za hnutí ANO) – Moravskoslezský kraj, Kraj Vysočina, Česká republika. Dostal ho za prosazování studie proveditelnosti DOL, prosazování dostavby jaderné elektrárny v Dukovanech a prosazování dostavby dopravní a energetické infrastruktury ČR. Dále za snahu oddálit naprosto nesmyslný zákaz spotřeby uhlí.
Můžeme se hádat o tom DOL, ale vše ostatní jsou naprosto nezpochybnitelně pozitivní věci, které naše ekonomika potřebuje jako sůl, a které už dávno měly být hotové. Místo nesmyslů typu OZE. O tom proč je náhrada našeho uhlí plynem nesmyslná i z hlediska "skleníkové teorie" jsem tu už psal vícekrát - za drahé peníze a závislost na dodavateli, především Rusku, získáme cosi s prakticky stejným dopadem na skleníkový efekt.

Druhé místo dostal Ing. Miroslav Toman, CSc., ministr zemědělství (od srpna 2020 ČSSD) – Jihomoravský kraj, Česká republika za odmítání naprosto problematické ochrany "evropsky významné" lokality Soutok (Moravy a Dyje). Problém vidím v tom, že tato lokalita se nám uchovala právě proto, že nebyla "po ekologicku" chráněna, jako např. Šumava, na jejíž lesy už můžeme leda vzpomínat. Vytýkají mu také návrh na výstavbu 31 vodních nádrží, přičemž, pochopitelně, vodní energie z nich získaná je jedna z nejekologičtějších a zadržování vody v krajině potřebujeme jako sůl, dokonce i tehdy, pokud projdeme několika desetiletími pluviálu, protože celkově Evropa vysychá od paleolitu. Prostě, tohle je ekologické a pokud jsou ekologové proti tomu, tak jsou to oni, kdo ekologičtí nejsou.

Třetí místo dostal  JUDr. Dalimil Mika, LL.M., soudní exekutor a vlastník společnosti Horský areál Paprsek, s.r.o. – Olomoucký kraj
Vytýkají mu vodní nádrž pro lyžařský areál Paprsek u Starého města pod Sněžníkem. Tedy něco jednoznačně příznivého pro turistický ruch. Příslušné "ohrožené druhy" lze, pochopitelně, přesunout mimo zaplavené území.

Čtvrtou je Ing. Jaroslava Pokorná Jermanová, zastupitelka Benešova a hejtmanka Středočeského kraje (hnutí ANO) – Středočeský kraj za snahu urychlovat silně potřebnou D3 proti ekologickým NIMBY aktivistům.

Pátá je Olga Chabr Grillová, jednatelka firmy I.H.FARM s.r.o. ‒ Ústecký kraj za těžbu v "přirozených" bučinách nad těžebními oblastmi Mostecka. Patrně vypálila ekologickým aktivistům rybník tím, že předběhla jejich blokační aktivity. Můžeme maximálně konstatovat, že v tomto případě nejde o aktivitu, která by byla celospolečensky prospěšná.

Šestý byl RNDr. Jan Zahradník, zastupitel Českých Budějovic, zastupitel Jihočeského kraje a poslanec Poslanecké sněmovny P ČR (ODS) – Česká republika. "Účelově" podal návrh, který omezuje vybírání poplatků z některých technických prvků při jejich zavezení na skládku. IMHO je to spíš o snížení nákladů na stavby apod., tedy spíš prospěšné (plošně) než škodící.

Sedmý byl Roman Kreuziger st., podnikatel – Plzeňský kraj za snahu postavit v zaniklé osadě Zhůří (Šumava) rekreační dům. Je mi líto, ale je to zcela jednoznačně území po dobu mnoha let ovlivňované člověkem, tedy nikoli přírodní lokalita. Chránit něco takového, je jako chránit "ekologicky cenné" porosty Bezu černého na brownfieldech. A navíc podporuji každého, komu nějaká zločinecká lůza brání využít svůj pozemek podle svých představ a potřeb, aniž by tím škodil jiným lidem.

Osmý byl Ing. Josef Veselský, vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Olomouckého kraje – Olomoucký kraj. Vytýkají mu vydání výjimky z povolených limitů pro rtuť pro elektrárnu Chvaletice, která byla nedávno modernizována, aby potom ekologové zcela účelově zpřísnili tyto limity na naprosto nesmyslné hodnoty.

Devátý byl Ing. Karel Otava, starosta města Lysá nad Labem (ČSSD) – Středočeský kraj za prosazování výstavby výcvikového areálu pro záchranáře. Ten má údajně zničit přírodovědně cenné území. Vzhledem k tomu, že je mi známa skutečnost, jak cenná území vznikla (nebo se udržela) v souvislosti s vojenskými výcvikovými prostory, nevidím důvod, proč by tyto dva aspekty využití území měly nějak zvlášť kolidovat.

Desátý byl prof. PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc., primátor města Hradec Králové (nestr. za ODS) – Královéhradecký kraj opět za boj proti NIMBY organizacím, které by potřebný cca čtvrtkilometrový úsek silnice "nahradily" objížďkami o podstatně větší délce a přetížením objízdných tras (a co boj proti emisím CO2, soudruzi "ekologové"?).

Jedenáctá byla Bc. Ing. Hana Mazurová, vedoucí oddělení stavebního řádu Odboru strategického rozvoje Krajského úřadu Olomouckého kraje – Olomoucký kraj za boj za konečné vystavění dálničního obchvatu kolem Přerova, který (podobně jako svého času obchvat Plzně) blokují ekologičtí škůdci. Na té Plzni lze už spočítat, kolik lidských životů ta ekologická blokáda stála (stačí např. porovnat smrtné nehody na průjezdných trasách v době blokády a po ukončení stavby). Prostě, ekologové ohrožují lidské životy a takto, jako na vrahy, je zapotřebí na ně hledět.

Na stejném pořadovém místě se umístil ještě Ing. Petr Rusek, podnikatel: např. člen správní rady firmy COMPOSITE COMPONENTS a.s., jednatel firmy Composite Servis s.r.o., jednatel firmy CC PROPERTY s.r.o. apod. (Trikolóra) ‒ Česká republika za boj proti nesmyslné a značně škodlivému zákazu olověné munice a zátěží pro rybolov. Blekotání ekologů o plnohodnotné náhradě olova jinými materiály je jen soubor bezcenných nesmyslů a zjevných lží.
"Vědecké důkazy" o škodlivosti olověné munice jsou prostě bláboly, lži a podvody. Aby bylo jasno, v celé Evropě se za rok otráví olovem asi deset ptáků ročně, a to především vodní ptáci, kteří dostanou do sebe nějaké broky s pískem na mletí tuhých částí potravy ve svalnatém žaludku, a z nich mají chronický přísun olova. Dokonce i požití ptáka, střeleného broky, dravcem, zpravidla nevede ke dravcově úhynu, protože se sice nějaké olovo rozpustí v kyselé části trávicí soustavy (žlaznatý žaludek), ale přechod broku do střeva uvolňování olova ukončí (pokud broky nepřejdou spolu s kostičkami a peřím do vývržků, což se také může stát). Zpravidla toho olova ani při požití několika broků není tolik, aby na ně dravec uhynul. Navíc olovo vzhledem ke své hustotě velice rychle propadne tam, kde už je pro ptáky nedostupné. Je to naprosto zanedbatelné proti počtům ptáků, kteří zahynou na silnicích nebo se utlučou o idiotsky naarchitektované skleněné budovy.
Samo olovo se pokrývá vrstvičkou oxidu, která je velice odolná, proto se nacházejí prakticky neporušené i pravěké a starověké artefakty, vyrobené z tohoto kovu. Ostatně z uvedeného důvodu se dávaly i destičky se jménem a dalšími údaji do rakví a ty rakve pro movitější lidi se také velice často dělaly právě z olova. A olovo vydrželo i velmi agresívní produkty hniloby lidského těla.
Na starých bojištích se běžně nachází munice "jako nová", kterou by bylo možno, pokud nebyla deformována nárazem na něco tvrdého, opět bez problémů použít (zatímco výzbroj a výstroj ze železa je prakticky zničená).

Je mi tedy velice líto, prakticky všichni "ropáci" prosazují něco, co je pro společnost potřebné. Maximálně to není v souladu se lživými bláboly ekologických ideologů, případně jejich loutkovodiči. Být ropákem je tedy spíš čest a známka toho, že dotyčný dělá či prosazuje něco společensky užitečného.

DOL stále živý a sporný

Pokud chcete vidět ekologa, jak mu jde pěna od huby, stačí říct "DOL". Toto dílo je v šílené nenávisti všeho, co se blíží politicky k zelené barvě, přestože je to záležitost v principu vysoce ekologická.

Podstata

Na našem území se nachází kontinentální rozvodí povodí tří mohutných řek. Dunaje, který teče do Černého moře, Labe, které teče do Severního moře a Odry, která teče do Baltu. Protože vodní doprava má mnoho předností, včetně nejnižší spotřeby paliva (nebo jakékoli jiné pohonné síly) na tunokilometr, je myšlenka propojit tato povodí kanály velice stará. Jako první, kdo zadal už jakýsi inženýrský projekt (vytyčení tras kanálů, odhad objemu zemních prací apod.) se uvádí náš panovník Karel IV. Od časů Rakousko - Uherska, kdy byla přijata zhruba současná koncepce tohoto vodního díla, platí na trasách kanálů a dalších součástí tohoto vodního díla stavební uzávěra, kterou respektovali jak první republika, tak i němečtí okupanti a následně i komunisté.
Jaké aspekty toto dílo má? Je to v první řadě opravdu propojení povodí uvedených řek, tj. možnost lodní dopravy nákladů v rámci střední a západní Evropy prakticky odkudkoli kamkoli (Dunaj a Labe jsou propojeny s povodím další mohutné Evropské řeky, Rýna).
Další aspekt se velice výrazně týká nás, a to je možnost exportu výrobků našeho dosud existujícího těžkého průmyslu k moři, nebo říčními kanály po Evropě. Tento aspekt je ještě akcentován tím, že Německo pod záminkou ekologie omezilo (ponor a rozměry lodi) Labe za našimi hranicemi, což znamená problémy s odvozem některých mohutných a těžkých výrobků. Zcela jistě se, pochopitelně, nejedná o žádnou ekologii, ale o prostý konkurenční boj. Náš průmysl je pro ně svou cenou a kvalitou nepříjemný konkurent. Pokud by se podařilo propojit povodí Labe s Odrou a Dunajem, přestalo by mít Německo možnost bránit odvozu našich výrobků po vodní cestě. Prostě, jimi vytvořený "špunt" by se dal obeplout.

Lži ekologů

Ekologové se v souvislosti s tímto dílem nestydí naprosto jednoznačně lhát, když hovoří o devastaci konkrétních lokalit, které ovšem trasy kanálů bezpečně míjí. Přestože by dílo znamenalo výrazný odpar vody v oblastech jinak spíš na vodu chudých, nelíbí se jim ani jakýsi "odvod vody z krajiny" (když je pravdou pravý opak). Je také jasné, že život v kanálech a dalších nádržích s dílem souvisejících by zpestřil krajinu a přispěl i k vyššímu výskytu některých chráněných, nebo alespoň vzácných a mizejících, druhů zvířat i rostlin.
Ekologové prostě zcela jednoznačně prohlašují pravý opak toho, co by toto dílo dělalo.
Je také jasné, že když už tu to dílo bude, mohly by na něj navázat i díla další, např. přečerpávací elektrárny, dávající smysl "ekologické" solární a větrné energii. Přivedená voda by se dala využít i pro závlahy a další krajinně pozitivní prvky (včetně nějakých umělých mokřadů).
Ekologové také lžou o možnostech zvyšování přepravy nákladů po železnici. Železniční koridor Bratislava - Brno - Praha - Ústí nad Labem je téměř stoprocentně vytížen a např. přistavění další koleje (nebo dvou kolejí) by představovalo náklady daleko vyšší než vykopání uvedeného kanálu. Stav dálnice D1 také ukazuje obrovské zatížení až přetížení silniční alternativy. Přičemž se po obou těchto dopravních tepnách přepravuje řada zboží, které by klidně lodí jet mohlo, jako např. palivové dříví, stavební materiál, písek, štěrk apod.
Ekologové rovněž kvílejí nad "ničením příbytků" apod., přestože, jak bylo výše zmíněno, je zde už více než sto let stavební uzávěra a obyvatelstvo je více-méně smířeno s tím, že jednou ty bagry přijedou.
Ekologové prostě v okamžiku, kdy jde o nějakou jejich ideologickou ptákovinu, zaměřenou proti něčemu jednoznačně pozitivnímu, jsou schopni hlava nehlava likvidovat i životní prostředí.
Naši soudruzi ekologové také udělili ministrovi Karlovi Havlíčkovi za přípravu realizace propojení povodí Moravy a Odry a za celkovou přípravu vodního díla DOL Ropáka 2020. Vzhledem k tomu, že tento titul získávají až na naprosté výjimky osoby zcela jednoznačně pro náš stát pozitivní, je to spíš od nich pocta, byť to tak jistě míněno nebylo.
K těm Ropákům se obecně ještě vrátím.

Realita

Propojení západo a středoevropských povodí způsobem, že by se prakticky z každého říčního přístavu podařilo doplout do kteréhokoli jiného by rovněž posílilo v současné době oslabenou dopravu na povodích izolovaných. Výš jsem už napsal typy, které by mohly pomoci našim přetíženým silnicím a železnicím.
Je zde, pochopitelně, ještě i aspekt postcovidový: V souvislosti s chronickou covid epidemií, která bude trvat patrně ještě celá léta nebo i desetiletí, s vysokou pravděpodobností vzroste význam domácí, případně vnitroEUrounijní rekreační dopravy. V situaci, kdy se uzavřou zámořská letoviska, případně budou nesnesitelně prudit bojovníci proti CO2 vůči letadlové dopravě, může být cesta rekreačním plavidlem s daleko nižší uhlíkovou stopou docela zajímavou alternativou. Včetně možnosti rozestření rekreačních příležitostí kolem této dopravní cesty, pořádání zájezdů (rekreačních i poznávacích mezi přístavy na této trase a zajímavými objekty).

DOL tedy můžeme považovat za dílo veskrze pozitivní (tedy, pokud nebude totálně zmršeno, a to by dalo asi dost práce) a pokud je zvládneme vybudovat, zůstane tu něco, z čeho budou mít benefity, a to nejrůznějšími způsoby, i naši vzdálení potomci. Musíme to ovšem prosadit ekologům, Evropské Unii i Německu navzdory.

Progresívní levice

Někteří soudruzi se dnes označují za "progresívní levici". Co toto označení znamená? Znamená to zhruba skutečnost, že ti, kdo se k tomuto názvu hlásí, nejsou ani progresívní, ani levicoví.

Progresívní je pokrokový

Problém tzv. progresívní levice spočívá v tom, že pokud něco prosazuje, tak pokrok to rozhodně není.
Pokrok má přinášet cosi principiálně nového, navíc kombinovaného s tím, co se osvědčilo (případně s rozvinutím něčeho takového). Progresívní levice (jejíž součástí jsou i političtí ekologové) se chová k technickému pokroku, případně k moderním technologiím obecně, asi stejně, jako obrazoborci k výtvarnému umění. Pokud něco technického prosazuje, jsou to historicky prastaré (někdy sahající až do středověku či starověku) technologie, jen nepatrně, či spíše kosmeticky, oprášené. V principu velmi primitivní a s velmi nízkou využitelností i účinností. A zpravidla se vztahem k tomu, co reálně máme k dispozici, jako se vztahem volského potahu vůči modernímu traktoru.
Tohle se týká prakticky celého spektra OZE s výjimkou ekology stále více zatracovaných vodních elektráren, přestože ty svou historií sahají až někam na konec antiky. Nicméně, na rozdíl od dalších, prosazovaných a podporovaných, technologií, jsou alespoň v praxi použitelné, což jim mohlo vynést onen černý puntík.

Levice chrání zájmy chudých vrstev

Levicové strany vznikly jako strany, bojující za zájmy chudých vrstev obyvatelstva státními zásahy do ekonomické a politické sféry. Jejich zásluhou přestali v raně kapitalistických zemích lidé umírat hlady, kdykoli došlo k nějakému propouštění z továren, nebo jen narostly (třeba inflací) životní náklady nad úroveň mezd.
Pochopitelně, ony zásahy jsou jako koření přidávané do potravin: Špetka jednoznačně prospěje, lžíce jednoznačně uškodí. Což si, bohužel a k vlastní škodě, řada lidí z chudších vrstev neuvědomuje. Ti pak prosazují zvyšování (kvalitativní i kvantitativní) zásahů státu do ekonomiky a chodu společnosti, a pak se diví, že to celé jde do kopru ještě více než předtím. Paradoxně tohle už ovšem významná část chudších vrstev pochopila, což vedlo mj. k odlivu voličů tradičních levicových stran (a na naší politické scéně ke skomírání sociální demokracie a komunistů na hraně překročení prahu pro vstup do poslanecké sněmovny).
Lze tedy říci, že ona progresívní levice, která volá po stále rozsáhlejších a stále absurdnějších zásazích do ekonomiky i do chodu celé společnosti, se rozešla s vrstvami, které původní levice chránila a byla za to jimi volena. Typický volič progresívní levice je zaměstnanec na nějaké neurčité pozici, bohatě placené, ale s minimem osobní odpovědnosti. Zpravidla nemá rodinu a mnohdy žije v "mamahotelu", aniž by se příliš staral o jeho zajištění (ekonomické i organizační). Mimo jiné právě proto nemá naprosto žádný pocit odpovědnosti za to, co dělá, a co podporuje. Dalšími typickými voliči progresívní levice jsou pracovníci různých politicky či sociálně orientovaných nevládních organizací, kteří opět nevykonávají naprosto žádnou užitečnou činnost, pouze překážejí jak mohou všem, kdo něco užitečného dělají, nebo se alespoň o to snaží.

Legendy

Aby nesmyslnost a bezcennost lidí, kteří jsou navázáni na onu progresívní levici, tolik neřvala, je nutné si vymýšlet legendy, které mají předstírat jejich užitečnost. Takovýmito legendami jsou např.

• ekologická sféra
• především ovšem onen naprosto nesmyslný "boj za klima"
• oblast "boje proti rasismu", který ovšem v reálu neexistuje, a tak je nutné hledat jakési jeho "příznaky" (poslední "hit" v této oblasti je, že bude zakázán fyzikálně astronomický pojem "černá díra" jako ryzí rasismus)
• boj za práva imigrantů

Dalo by se toho vyjmenovat daleko více, ale tento přehled jasně ukazuje, že vše, co progresívní levice prosazuje, jednoznačně společnosti buď škodí, nebo pro ni dokonce znamená existenciální ohrožení.
Je třeba si také uvědomit, že lidé, kteří fungují ve škodících nevládních organizacích, nebo žijí na sociálních dávkách s tím, že cíleně a systematicky odmítají pracovat, nemají moc blízko k proletariátu, který se naopak snaží pracovat, ale má tu smůlu, že jeho kvalifikace ho předurčuje na hůře placená místa s neatraktivní pracovní náplní, o něž často bývá i nouze. Naopak se progresívní levicí podporovaní lidé blíží k lumpenproletariátu, tedy vrstvě obyvatel, která práci považuje za až poslední zoufalou možnost, jak přijít k penězům. Navíc charakter činnosti některých nevládních organizací (např. ekologický raketýring) má blíž ke členství ve zločinecké organizaci než k řádnému pracovnímu poměru (bez ohledu na to, že armády dobře placených advokátů těmto lidem, podobně jako v USA mafiánům) hlídají, aby nedošlo k právně prokazatelnému překročení zákona.
Z tohoto pohledu jsou tedy strany, hlásící se k progresívní levici, velice dobře charakterizovatelná právě jako strany lumpenproletariátu.

Co nastane

Ve velmi dohledné době nastane zásadní boj o charakter voleb, protože stávající systém presenční poskytuje jen velmi málo prostoru pro podvody. Pravděpodobně lze masovými podvody pro jednu stranu dosáhnou jejího nadlepšení o desetiny procenta, maximálně jedno procento, což se může projevit tehdy, když strana s těsnou nejistotou bojuje o překročení prahu pro vstup do poslanecké sněmovny, případně když jsou ve špičce volebního peletonu dvě strany s velmi těsně podobnými preferencemi, kdy to té jedné může pomoci pro účast v prvním kole sestavování vlády.
Všechny strany, které lze přiřadit k progresívní levici (i když se třeba k tomuto názvu veřejně nehlásí), bojují za distanční volby, které poskytují daleko rozsáhlejší prostor pro volební podvody, mající potenciál změnit výsledek voleb oproti skutečnému hlasování voličů o více než deset procent. Jedině takto lze totiž zajistit, aby se tyto strany dostaly nejen do parlamentu, ale i na takové počty poslanců, které by jim umožnily změnu politického kursu země na způsob změn po známém "Vítězném únoru".
Uvedeným snahám o podvodné volby je třeba jasně říct ne. Osobně jsem toho názoru, že by neměly být umožněny ani distanční volby pro občany, dlouhodobě nebo trvale žijící v zahraničí. Jednoduše proto, že tito lidé neznají skutečné dění v naší zemi, většinou znají jen desinformační bláboly "veřejnoprávních" médií, a navíc nejsou motivováni ve smyslu: "když podpořím někoho špatného, tak budu muset pod jeho vládou žít". Právě proto, že tu nežijí, a pokud by se po volbách situace zhoršila, tak se prostě nebudou vracet. Oni tohle mohou, my si vládu těch, které podpoří svými hlasy, a její důsledky, budeme muset vyžrat až do dna.

Z tohoto pohledu jsou nadcházející volby nesmírně důležité, protože buď se podaří nástup "progresívní levice" odrazit tak, aby nemohla naší společnosti škodit (pak se bude také muset daleko silněji a zjevněji odkopat jako tlupa bruselských agentů), nebo dojde k propadu do ještě horšího marasmu, než k jakému došlo po "Vítězném únoru". 

A pokud mi někdo nevěří, tak připomínám, že rozdíl mezi optimistou a pesimistou je, že pesimista říká: "Je tak zle, že hůř už být nemůže," zatímco optimista říká "Ale může!".

Pan Čulík a paní z chudších vrstev

Pan Čulík se pokusil na výčitky uživatelky FB, zřejmě z chudších pracujících vrstev, stěžující si na to, jak je politická levice v podstatě opustila, nějak zareagovat. Vzhledem k tomu, že se tento pán již delší dobu míjí s realitou, vznikl jednoznačný paskvil.

Stížnosti

Paní si stěžovala na to, že přívod imigrantů podporuje vrstva zbohatlíků, kteří bydlí v bohatých čtvrtích, kam imigranti nepáchnou, a jejich vydržování prosazují tito lidé proto, že se dotkne jejich peněženek jen zanedbatelným způsobem, zatímco pro chudé občany bude kromě nutnosti žít vedle imigrantů a být permanentně obtěžován jejich aktivitami a ohrožován jejich netolerantním jednáním k místní populaci, znamenat jejich přítomnost také podílet se nějakým způsobem na jejich ekonomickém zajištění, a to buď dalšími daněmi a poplatky, nebo dalším omezováním benefitů od státu vůči této kategorii občanů (píše mj. o bytech).
Já bych k tomu, co dotyčná paní uvádí, doplnil to, že zkušenosti z Německa a Francie (o Velké Británii nemluvě) jsou zcela jednoznačně takové, že imigranti dříve nebo později začnou obtěžovat nebo  dokonce likvidovat i onu zbohatlickou vrstvu, která je jim příznivě nakloněna. Muslimové si prakticky vždy cíleně budují v zemích, které hodlají ovládnout, páté kolony, které ovšem následně zlikvidují pod (IMHO rozumným) heslem, že kdo zradil jednou, zradí i podruhé. A paní také zapomenula na skutečnost, že péče o migranty se promítne také do nákladů a volných kapacit zdravotnictví, přičemž opět dojde k tomu, že některé výkony prevence i kurativy budou pro naše občany hůře dostupné, nebo zcela nedostupné.

Pan Čulík

Pokud začnu koncem (nebo skoro koncem), tak jím uvedený příklad, Humzy Yusafa má spíše opačnou konotaci.
Tento pán jako první muslimský ministr skotské vlády procpal zločinný zákon, který v duchu islámských pseudohodnot kriminalizuje i "politicky nevhodné" výroky soukromého charakteru, čímž do značné míry narušuje jednu ze základních evropských vymožeností, svobodu svědomí. Za jejíž nastolení se v Evropě proti afroasiatskému póvlu, především fundamentalistickým křesťanům, bojovalo a umíralo celá staletí. Asi není náhodou, že multikulturní politrukové nad jeho působením ucvrkávali blahem stejně jako komunističtí nad prvním syfilitickým presidentem Československa (tedy, oni tvrdili "dělnickým", ale on jako dělník nepracoval před svou inaugurací už celá desetiletí, někdy od 20. let, zatímco tu Treponemu z něj dostali až sovětští balzamovači, takže tahle charakteristika této "osobnosti" je asi výstižnější).
Pochopitelně, islám, stejně jako původní, fundamentální, křesťanství, potřebuje populaci změnit na masu snadno ovladatelných polozvířat, pro něž je i ona svoboda svědomí, něčím naprosto nepřípustným. A stejný dojem mám i z četby Starého Zákona o judaismu. Až Nový Zákon do jisté míry pracuje s člověkem jako individuem, nikoli jako jako kapkou v louži davu.
Pan Čulík uvedl na obhajobu nesmyslů, které hlásá, právě příklad toho, jak moc je islám s hodnotami evropské společnosti neslučitelný, a že nelze připustit, aby nám lidé s tímto "kulturním zázemím" mluvili do života. I za cenu jejich případného vyhoštění z Evropy, jako byli z řady zemí po válce vyhoštěni Němci. Obávám se, že kdybychom pomocí nějakého stroje času přivezli k nám tvůrce maleb v jeskyni Altamira, tak by byli zařaditelnější do naší civilizace spíš a lépe než muslimové.

Přínos imigrantů

Pokud se týká "pozitivních imigrantů", jejichž příklady pan Čulík uvádí, nikdy se nejednalo o muslimy ze zemí třetího světa, ale o obyvatele civilizovaných zemí, ohrožených Hitlerem, případně o lidi cíleně z evropských států "vytažené" do USA (např. von Braun a spol.). Šel bych dál a připomenul uprchlíky před bolševickou totalitou, kteří se do Evropy a USA dostávali ve 20. letech, a kteří byli pro své cílové státy jednoznačným přínosem. Můžeme za mnohé jmenovat světoznámého Vladimira Nabokova. Navíc nikdy nešlo o ekonomické migranty, ale opravdu o uprchlíky před zločinnými režimy. USA jistě přijímaly i ekonomické imigranty, ale jejich počty jednak regulovaly, jednak bylo podmínkou úspěšné imigrace zařazení se do společnosti (americký "melting pot", dělající z přistěhovalců Američany). Jakmile tento tlak povolil, dostaly se USA do svízelné situace od řádění etnicky definovaných gangů (např. mafie téměř stoprocentně tvořená etnickými Italy) a dalších protispolečenských jevů.
Takže srovnávat negramoty z islámských zemí s otci projektů Manhattan nebo Apollo je prostě totální nesmysl, z těch prvních téměř nikdy nic pozitivního pro cílové státy nebude, a navíc je problémem i následující generace, která se v cílové zemi nezachytí. Ostatně, přesně o tom je i známá West Side Story, jejíhož autora zcela jistě nemůžeme podezřívat z nějakého etnického šovinismu, nicméně více-méně přesně popsal to, co viděl kolem sebe a napasoval to na syžet známé Shakespearova tragédie, v němž Monteky a Kapulety zastupují právě etnicky definované gangy. A to ještě tito lidé nebyli muslimové, takže se dalo předpokládat, že se alespoň někteří z hrdinů tohoto příběhu v pozdějším věku socializují.
Pokud pan Čulík šanžíruje lordem Dubsem, židovským chlapcem, zachráněným útěkem před Hitlerem z českých zemí, já nemohu nevzpomenout francouzskou občanku židovské etnicity, která přežila koncentrák a byla nedávno zavražděna vyhozením z okna svého bytu islámským radikálem. I toho pána by mohl potkat podobný osud, pokud se politika Velké Británie k islámské imigraci radikálně nezmění. Nebo bude tento devadesátiletý pán za pár let prchat, jako prchají (nejčastěji do Izraele) Židé z Francie.

Změny charakteristik státu

Pan Čulík taky přímo ucvrkává blahem, jak "skotští občané" zabránili soudem nařízenou deportaci islámského teroristy ze země.
Je mi velice líto, já v této události vidím signál, že ve Velké Británii demokracie v podstatě končí a začíná být nahrazována vládou lůzy, tedy lůzokracií. Přičemž cílovým stavem může být buď propad do totálního chaosu a ztráta funkčnosti státu, nebo únik z tohoto stavu znamená nastolení nějaké formy "vlády tvrdé ruky" za podpory těch občanů, kteří ještě neztratili příčetnost, nebo kteří ji nabyli po praktických zkušenostech s vládou lůzy.
Takto to dopadlo v Chile, které rozložil Salvátor Allende, dokud ho neodstranil Pinochet, hůř to dopadlo v Německu, kdy rozpadající se Výmarskou republiku "dal do cajku" Hitler. Faktem ovšem je, že dokud Hitler nezačal válčit, tak se poměry v Německu radikálně lepšily a lidem, jako je ona paní diskutující s panem Čulíkem, se dařilo jednoznačně lépe.
Můžeme se tedy domnívat, že těm, kdo prosazují v podstatě nijak neregulovanou imigraci, jde o totální zničení evropských (ještě jakž takž) demokratických států a nastolení vlády lůzy, která ostatně ani nemusí mít občanství některé evropské země. Nebo jejím členům bude EU, ta myšlenka už také padla, dávat občanství EUrounijní, třeba hned na hranicích a na počkání.

Totální rozpory

Mezi tím, co prosazují lidé jako pan Čulík a tím, co požadují lidé, vytvářející reálné hodnoty, z nichž je krmena i terciální sféra, v níž pracuje pan Čulík, jsou naprosto drastické a IMHO neslučitelné (tedy po marxisticku antagonistické) rozpory.
Progresivisté nevidí naprosto žádné problémy s nijak neregulovanou imigrací ve stylu soudružky Merkelové "to zvládneme". Normální lidé vidí obrovské sociální a ekonomické problémy, které většinou přímo (na daních) nebo nepřímo (tištěním nekrytých peněz a snížením jejich hodnoty) zaplatí ti nejchudší pracující.
Progresivisté žvástají o obrovském ekonomickém přínosu imigrantů, zejména ilegálních, normální lidé je vidí flákat se od doby, kdy oni sami jdou do práce, do doby, kdy jdou zase z ní.
Progresivisté blekotají o kulturním "přínosu" těchto lidí, normální lidé mají informace o dění na školách, pracovištích, kam se nějakého imigranta podařilo umístit, apod., které mají přesně opačný charakter. Vidí také, co se děje okolo na ulicích. Jejich pozornosti neuniknou ani dealeři drog, kteří jsou z naprosté většiny ilegálními, nebo alespoň ne zcela legálními imigranty.
Jistěže je obrovský rozdíl mezi současnými hlasateli přínosnosti imigrace a normálními lidmi ještě v rodinném zázemí. Ti první jsou až na výjimky bezdětní, ti druzí mají běžně více dětí a mají reálné obavy o jejich osud. (Jan Čulík má už děti dospělé.) Na druhé straně jsem zde na blogu již reflektoval situaci, kdy fanatičtí vítači nedokázali reflektovat ani zavraždění vlastního dítěte imigrantem, což připomíná spíš myšlení lidí vymozkovaných členstvím v náboženské sektě, než lidí normálních.

Zkrátka a dobře, pan Čulík ukázal naprosto jednoznačně, že se on, jako zástupce "progresívní levice" (obě části tohoto pojmenování lze rozporovat) a člověk z pracujících vrstev, spíše v ekonomickém nedostatku, naprosto míjejí a nejsou s to ani porozumět jeden druhému, přičemž jednoznačně vidím vyšší podíl viny na straně té "progresívní levice". Nelze se tudíž divit, že tyto síly stále více ztrácejí podporu tradičně levicových voličů, kteří jdou tam, kde jejich steskům alespoň částečně porozumějí.