Ke dnešnímu nekulatému výročí

Srpen 1968 znamenal ukončení pokusu o reformu komunismu do nějaké podoby, která by byla akceptována naprostou většinou společnosti (tedy i částí "třídních nepřátel") a byly v ní eliminovány nejhorší negativní výstřelky, které měla společnost zažité z předchozí dekády ("socialismus s lidskou tváří").
Faktem je, že uvedený pokus rozhodně nebyl pokusem o zřízení demokracie. Naopak, ti z oněch "angažovaných" komunistů, kteří se dožili pádu komunistického režimu v roce 1989, prakticky všichni stáli (nebo ještě stojí) v opozici proti autenticky demokratickým stranám a autentickému tržnímu hospodářství. Maximum toho, co by pod jejich vedením mohlo být reálně dosaženo, by byla nějaká forma smíšené ekonomiky, jaká byla v bývalé Jugoslávii, nebo alespoň posílení tolerance drobného podnikání na úroveň tehdejší NDR nebo Maďarska. Je možné, že takto "zreformovaní" komunisté by více souzněli se západními komunistickými stranami.
Je ovšem docela možné, že by to celé skončilo nějakou "demokracií" s četnými přívlastky (která pochopitelně žádnou demokracií není) a fašizací ekonomiky rozsáhlými státními zásahy, prakticky znemožňujícími majitelům soukromých firem (pokud by nějaké vznikly) zacházet se svým majetkem podle objektivních potřeb a svého nejlepšího svědomí. Což vidíme jako jakýsi ideál současné EU, která se onomu reformnímu komunismu z československého pražského jara dosti podobá. Faktem také je, že uvedené zřízení rozhodně není ideál většiny naší společnosti, která se nechce vracet do komunismu, ba ani do toho "s lidskou tváří". Což se oné přehlídce socialistů a sociálfašistů v čele EU silně nelíbí, asi jako se nelíbil soudruhu Brežněvovi a spol. onen "socialismus s lidskou tváří". A zcela jistě se i EU bude snažit nám naše "kacířství" nějak zatrhnout, jako ostatně vícekrát v dějinách. Z pohledu šířeji pojatých dějin byl onen srpen 1968 totální atyp, protože typicky nás "napravovali" soudruzi ze zemí na západ od nás (a prakticky vždy k naší škodě).
Takže, pokud k nám, třeba po "nesprávně dopadnuvších" volbách na začátku října, přijedou tanky, tentokrát (vzhledem k našim dějinným zkušenostem typičtěji) od západu, budou se pravděpodobně snažit silou a proti vůli většiny našich občanů navodit cosi, k čemu se teoreticky mohli dopracovat i ti reformátoři komunismu v roce 1968, přičemž, řekněme si to upřímně, v období mezi pádem cenzury na jaře onoho roku a jejím znovunastolením ve skryté podobě na začátku normalizace, se tehdy u nás v mnoha ohledech publikovalo svobodněji než v současné době ve starých zemích EU (které se, za nadšené spolupráce kolaborantských sil, nás snaží dotlačit na stejnou úroveň nesvobody, jaká panuje u nich).
Jediné, co nás může před něčím podobným, jako invaze v roce 1968, nyní zachránit, je skutečnost, že zatímco SSSR byl vojensky vysoce kompetentní stát, pro něhož byl vpád množství tanků, početně převyšujících veškeré tankové síly tehdejší ČSSR, jen ukázkou zanedbatelné části jeho vojenské síly, je asi nejsilnější západoevropská armáda, Bundeswehr, v totálním rozkladu a těch jeho pár tanků, co ještě mají pásy, by k nám musely dotlačit tamní vojandy ve slušivých těhotenských uniformách. To samé platí i pro letectvo a další složky. Navíc jsou nyní po pádu Kábulu západoevropské armády silně demoralizované.
Čilo ono heslo, "u Kábulu se bojuje za Prahu" lze vyložit i tak, že vojenská impotence západních vojsk zde projevená, včetně totální impotence západních zpravodajských služeb, se může promítnout mj. i do naší větší svobody jednání a menších možností západních států nám překážet.

A možná ještě jednu poznámku:

Na stáži v SSSR se otec setkal s veteránem z invaze do ČSSR v srpnu 1968, který mu líčil, jak jeho oddíl z větší části postřílela jakási "děvuška s pulemjotom" z kostelní věže. U nás k žádnému takovému incidentu nedošlo. Jednak by byl pro normalizátory, blekotající o kontrarevoluci, přímo propagandistickou manou nebeskou, jednak by se to prokecalo, minimálně po roce 1989, kdy se prokecala i přítomnost sovětských jaderných hlavic na našem území, oficiálně normalizačním režimem popíraná. Na druhé straně si netroufám tvrdit, že si dotyčný vědecký pracovník vymýšlel. Z tohoto důvodu soudím, že paralelně se srpnovou invazí proběhla nějaká pacifikační akce někde v SSSR, která může být, vzhledem k podmínkám tamní společnosti, pořád ještě utajovaná. Připomínám jako příklad, že nikdo z vojáků, na které nechal shodit Žukov na začátku 50. let z "experimentálních důvodů" jadernou bombu, nikdy, ani na prahu smrti, toto vojenské tajemství neprozradil. V zemi s obyvatelstvem takovéto mentality může vládním zločincům projít či zůstat utajeno daleko více než u nás.
A je docela dobře možné, že srpnová invaze či alespoň její konkrétní načasování, byla do jisté míry poplatná potřebě oné pacifikační akce (Pobaltí? Sibiř? Někde ještě jinde?). Už proto, že alespoň část sovětského vedení si musela být vědoma toho, že tato invaze je náhrobním kamenem komunistické propagandy v západních zemích (což se i do značné míry stalo).

Proč je boj proti GMO antiekologický

Jedním z největších "ďáblů" jsou pro ekology GMO. Je to ovšem zase jen ukázka toho, že se ekologické ideologické žvásty zcela míjí s realitou.

Genetické manipulace

Genetické manipulace nejsou ničím jiným, než prostředkem, jak efektivně zasahovat do genetické informace organismů. Ve skutečnosti se to samé děje, ale zcela na slepo, při klasickém šlechtitelství, když vybíráme spontánně vzniklé (přírodními procesy) mutanty a křížíme je mezi sebou za účelem posílení nebo prokombinování některých jejich vlastností. Dnes už se také dávno používají techniky, jako aplikace mutagenů na semena (nebo květy rostlin, z nichž ta semena budou odebírána), případně ozařování ionizujícím zářením. Je jasné, že tyto zásahy ovlivňují řadu míst v genomu a vedle žádoucích změn pak vznikají i změny nežádoucí, které je potřebné následným "selekcioněrstvím" z populace dostat, pokud to tedy je vůbec možné.
Pochopitelně, naprosto stejně probíhá i zcela spontánní vznik nových druhů, kdy populace starého druhu nebo její část reaguje na změnu podmínek a selekcí náhodně pozitivně zmutovaných jedinců vznikne nová populace, zvládající lépe změněné podmínky.
Klasické křížení pracuje i ze záměrnými změnami počtu chromozomů, prováděnými proto, aby se rostliny s původně různým počtem chromozomů dostaly na stejný počet chromozomů a mohly být spolu kříženy (takto byl vytvořen např. kříženec mezi žitem a pšenicí). Nicméně i k těmto procesům dochází spontánně v přírodě a u některých dvojic druhů je známo, že jeden z nich je diploidní a druhý (nejčastěji) kvadruploidní variantou téhož genomu. Nicméně pokud takováto rostlina v přírodě vznikne, tak se už nemůže křížit ani se svými předky, ani se sourozenci, a musí založit nový druh. Protože se tato rostliny často liší i morfologicky, byly většinou popsány jako odlišné druhy.
Genetické manipulace jen využívají mechanismus, který umí z vlákna DNA vyříznout definovaný úsek, a buď jejich konce zase spojit, nebo mezi ně podhodit DNA jinou, než byla ta vyříznutá. Opět, tyto prostředky nebyly vědci vytvořeny, ale v přírodě jimi disponují některé viry, které se podobným způsobem dokáží "zabudovat" do genů hostitelského organismu a rozmnožovat se s ním (což je daleko efektivnější, než "se starat" o napadání dalších organismů). Občas, pochopitelně, k onomu vytvoření masy virionů a jejich napadení dalších organismů dojde, a při té příležitosti může virus při svém oddělení od hostitelského genomu pobrat některé jeho geny. Pokud je schopen napadat více druhů organismů, může tyto geny předat i do jiného hostitelského druhu. Protože v přírodě platí v souvislosti s rozmnožováním a současně bojem za přežití ono známé "v lásce a válce je dovoleno vše", některé organismy tyto viry používají k mezidruhovému přenosu genů, které se jim hodí sdílet se širším společenstvím druhů ve stejné ekologické nice.
Existuje i přenos mezi říšemi, tedy rostlinami a živočichy, protože jsou i viry, které mohou cizopasit jak na rostlině, tak i na živočichovi (některých konkrétních druzích). Existuje dokonce i virus, který napadá listy a plody rajčat a buňky střevní sliznice člověka (v zemích, kde se hnojí čerstvými fekáliemi se zase přesune na ta rajčata). Může tudíž potenciálně přenášet geny mezi člověkem a rajčetem. Nehrozí ovšem, že by vám na záhonku vyrostli nějací zelení mužíčkové, nebo že by na vás vypučely lístky a květy. Jakési "cizí" geny, nepodobné genům jiných primátů, byly v lidském genomu nalezeny, a pokud zavrhneme teorie pana Daenikena, že jsme výsledky cílených genetických manipulací, prováděných na hominidech "hodnými mimozemšťany", pak mají nejspíš právě takovýto původ.

Příroda?

je tedy naprosto jednoznačně sporné, nakolik jsou genetické manipulace něčím kvalitativně novým proti tomu, co se běžně děje v přírodě.
Ekologové běžně argumentují obavou, že by se geny z GMO mohly přenést do divokých rostlin. Na druhé straně však nikdy neprokázali, že by k takovému genovému přenosu docházelo mezi rajčaty (o která konkrétně v tomto sporu šlo) a lilkovitými rostlinami z naší domácí flóry (třeba Lilek potměchuť). A pokud nedochází k takovému přenosu genů mezi ne GMO rajčaty a našimi domácími lilkovitými, je přenos genů mezi GMO rajčaty a jimi stejně nepravděpodobný. Navíc, v případě klasicky šlechtěných rajčat se v rostlinách vyskytuje řada genů, pozměněných mutacemi nebo jinými zásahy klasického šlechtitelství, které by se proto do místních rostlin přenesly s vyšší pravděpodobností (alespoň některý, když je jich víc), než v případě cíleně pozměněných několika málo genů (nebo dokonce genu jediného). Další záležitostí je, že v některých případech (a zase jsme u těch rajčat) ta genetická manipulace spočívá v odstranění (či zneprovoznění) některého genu, takže se do místních rostlin nemá co přenést (jsou to rajčata s odstraněnými geny pro měknutí slupky během zrání, která jsou déle skladovatelná a lépe transportovatelná).
Jinými slovy, ekologové nikdy neprokázali nějakou škodlivost GMO plodin. Naopak, z mnoha důvodů vycházejí GMO po všech stránkách lépe než plodiny nešlechtěné, nebo šlechtěné klasicky.
Existuje jediný test, kdy byla "prokázána" škodlivost GMO, a to konkrétně sóji. Krmili jí laboratorní potkany a ti pak měli nádory. Problémy jsou zde dva: Jednak potkan není vegetarián, navíc potřebuje pestrou stravu, takže soja mu způsobila četné nutriční deficity. Druhou věcí je, že soja obsahuje estrogeny, které jsou potenciálně karcinogenní a potkan, protože soja není jeho přirozenou potravou, se jich nedokáže zbavit natolik efektivně, aby mu tyto látky neuškodily. Naprosto zásadním problémem ovšem bylo to, že neměli žádnou skupinu potkanů, které by krmili normální, pouze klasicky šlechtěnou, sójou. Udělali to jiní a zjistili, že i tato sója je pro potkany rakovinotvorná a v naprosto stejné míře jako ta GMO. Vzhledem k tomu, že použití kontroly v takovém experimentu je natolik triviální záležitost, že by se jeho opomenutí neměl dopustit ani aspirant na bakalářský titul, je třeba konstatovat, že tato studie byla od začátku do konce čirý a záměrný podvod. Jako ostatně většina toho, co ekologové kdy hlásali a hlásají.

Benefity

Už jsem tu vícekrát psal o GMO plodinách, jako je zlatá rýže, jejichž zákaz je v podstatě ekvivalentem nacistického holokaustu, takže se zde nebudu opakovat.
Důležité obecně je, že GMO plodiny potřebují podstatně méně agrotechnických zásahů, velice často se obejdou i s nižší intenzitou hnojení a mají i řadu dalších pěstebních výhod. Mají zpravidla i vyšší výnosy, takže jejich pěstování má tendenci uvolňovat půdu od zemědělství. V důsledku toho je příroda (případně životní prostředí) zatěžována jejich pěstováním méně, než pěstováním klasických plodin. S tím se prostě nedá nic dělat, to je neoddiskutovatelný fakt.
Další věcí je, že GMO rostliny mohou nést geny, které pro člověka výrazně zvýší využitelnost některých nutrientů v jejich pletivech. Zejména se jedná o prvky, jako je vápník a železo, které se v lidském trávicím ústrojí z rostlinného materiálu mizerně uvolňují i vstřebávají. Z toho důvodu je u rostlinných potravin opravdu velký rozdíl mezi tím, co najdeme analytickými metodami v popelu těchto potravin a tím, co projde do lidského organismu. Daleko vyšší než u potravin živočišných. Existuje genetická manipulace, která umožňuje zvýšit dramaticky vstřebatelnost Ca z běžné zeleniny (a našla by se podobná i pro železo). Mnozí ekologičtí sociální inženýři sice volají potom, aby se omezil příjem stravy živočišného původu, ale na druhé straně dělají vše proto, aby to bylo nemožné, protože by se populace propadla do nejrůznějších nutričních deficitů, přičemž ten vápník a železo jsou asi nejvýznamnějšími kandidáty na fatální deficit nějakého nutrientu z méně hodnotné stravy.
Existují i genetické manipulace, umožňující změnit spektrum aminokyselin v bílkovinách některých rostlin tak, aby zde nebyly těžké deficity esenciálních aminokyselin, jaké nejsou z přirozených a jedlých rostlin prakticky jen u sóji.
Pokud se mi někdo svěří se zájmem o vegetariánství, zpravidla se ho ptám, kterou ze tří strategií volí:

• pořízení si bachoru, v němž symbiotická mikroflóra rozloží jinak nestravitelné polysacharidy a další složky rostlinných pletiv, se dvěma poznámkami - "masožravec" ten bachor "outsourcuje" krávě a dalším jatečným zvířatům - u koně a podobných živočichů není bachor, ale jeho funkci do jisté míry nahrazuje začátek tlustého střeva
• provádění pojídání vlastní stolice (dělají někteří hlodavci a zajícovití), protože ti mají ve tlustém střevě také mikroflóru, schopnou natrávit celulózu a pod., ale už výsledky toho natrávení nestačí strávit a vstřebat, takže tu potravu musí pasírovat přes zažívací ústrojí opakovaně (u člověka také dojde v tlustém střevě k narušení celulózy, ale, obávám se, že ještě v menší míře než u těch zajícovitých, nicméně stopy vlastní stolice v potravě chrání člověka na veganské výživě před deficitem vitamínu B12)
• pasírování obrovského objemu potravy přes trávící ústrojí, někteří z těchto stratégů, např. vegetariánští ptáci nebo medvídek Panda propasírují přes svůj trávící trakt za den i víc potravy, než co sami váží.

Pochopitelně, vegani ve vyspělých zemích žijí z chemie, která jim buď opravdu ryze synteticky, nebo např. přeměnou z živočišných tkání dodává to, co nedostanou potravou. Viděl jsem i vegany, kteří chodili po cca půl roce až roce tohoto zdravého způsobu života na transfúze, kterými dostali to, co neměli v potravě. Takže žili tak trochu jako hrabě Drákula.
Faktem je, že pomocí GMO by se výživa převážně rostlinnou stravou dala zvládnout i s lidským, primárně všežravým, trávicím ústrojím.
Dalším potenciálním hitem je manipulace genů, zajišťujících fotosyntézu. Ta je omezena existencí "hrdla láhve" ve formě jednoho velice vývojově starého enzymu (mají ho všechny zelené fotosyntetizující rostliny v chloroplastech), jehož efektivita je mizerná. Hromadění meziproduktů před tímto enzymem (respektive chemickou reakcí, kterou zajišťuje) pak kvůli jejich toxicitě nutí rostliny fotosyntézu omezovat, nebo dokonce zcela vypínat. Přitom existuje za tento enzym náhrada, při jejímž zavedení do chloroplastového genomu se přeměna vody a CO2 na sacharidy zvýší až na sedminásobek.
Faktem je, že zvýšení účinnosti fotosyntézy by učinilo z produkce bioetanolu nebo bionafty smysluplnou činnost. Dnes má zápornou bilanci, tj. o cca deset procent benzínu či nafty projezdíme víc, než kolik z úrody vyrobíme paliva, a provádíme ji jen proto, že alternativní postupy naplnění kvót na alternativní zdroje energie, diktovaných EU, jsou pro ekonomiku ještě daleko více devastující. Pokud bychom ovšem po proježdění 1,1 litru nafty vyprodukovali ne jeden, ale sedm litrů bionafty, byla by "nafta z pole" vysoce plusová a smysluplná. Zhruba to samé platí i pro bioetanol.
GMO rostliny by mohly ale i např. čistit půdu od organických nebo anorganických kontaminant všude tam, kde to dnes děláme daleko složitěji a nákladněji.

Snad právě proto, že jsou tak potenciálně užitečné a bylo by možné jimi naplnit řadu ekologických cílů, jako je "ekologičtější" struktura stravování, pěstování pohonných hmot na poli, ochrana přírody před znečištěním apod. jsou GMO v totální nenávisti ekologických fanatiků.

Skvělý vejvar jménem covidpas

Někteří publicisté hýkají blažeností, že budou mít v mobilu jakýsi covidpas s QR kódem, který umožní jejich identifikaci coby proočkovaných osob a přenese buzeraci úřadů na jiné lidi. Já si dovoluji to vidět trochu jinak.

Východisko

Soudruzi slibovali, že očkování bude nepovinné, a neočkovaní lidé nebudou nijak diskriminováni. Pravý opak je pravdou, Chystá se obrovské buzerování neočkovaných lidí. Dokonce i takových, kteří očkováni být nemohou, třeba proto, že covid prodělali a reakce jejich nabuzeného imunitního systému na očkování by je zabila. A, pochopitelně, také všech, kteří nemohou být očkováni z jiných příčin (i těch je dost a dost).

Realita

Připravuje se tedy, navzdory nejrůznějším ujištěním a slibům, těžké obtěžování všech, kdo nebudou očkováni.
Karantény, nepouštění do restaurací a obchodů a mnoho dalšího.
Pochopitelně, připravuje se covid pas, který by měl "těm správným", co se nechali naočkovat, třebas i naprosto zbytečně či dokonce s poškozením zdraví.
Covid pas by měl být jakýmsi dokladem o naočkovanosti.
Lidé bez covid pasu budou lidé nižší kategorie, asi jako Židé v nacistickém Německu.

Covid pas

Normální člověk by očekával, že dostane nějakou bumážku, na níž bude potvrzení, že byl očkován, případně tam bude nějaký odkaz na jeho doklady, rodné číslo, číslo občanského průkazu, pasu apod. To by mělo bohatě stačit na prokázání, že byl člověk očkován.
Faktem je, že existují také mezinárodní očkovací průkazy, a také by absolutně nebyl problém těm, co tento dokument mají, nebo si ho nechají vystavit, do tohoto dokumentu očkování proti covid zanést. Stejně tak by neměl být problém tuto informaci vložit i do nového typu OP s možností vkládání elektronických údajů, případně do podobně uspořádaných pasů (které byly k dispozici dříve), takže odhadem dobrá polovina dospělé populace by mohla takovýto standardní doklad mít.
Jsme ovšem v EU. Takže nějaká logika či normální uvažování musejí jít stranou.
Covid pas bude aplikace na mobilu, schopná na jeho displej vykreslit jakýsi QR kód. Takže si různí soudruzi libují, jaká to bude krása, až se např. v hospodě budou prokazovat mobilem.

Problém

Problém vidím v tom, že spousta lidí mobil nemá, a bude si ho tedy muset pořídit čistě jen jako obranu proti buzeraci ze strany covid gestapa.
Další spousta lidí sice mobil má, ale jejich zařízení není s to dostatečně kvalitně vykreslit příslušný QR kód, není schopno se spojovat s internetovými databázemi, případně jeho majitel nepotřebuje, a tak nemá, zakoupena mobilní data, atd. atd.
Jistěže je problém i to, že ze zákona žádný provozovatel hospody, obchodu, kulturního zařízení apod. nemá ze zákona právo "filcovat" návštěvníky. Ovšem, vládne nám něco podobného, jako byl Alexej Čepička neblahé paměti, zeť prvního syfilitického presidenta, paměti rovněž velmi neblahé, který se hned po "vítězném únoru" nechal slyšet, že "zákon poruší tolikrát, kolikrát to bude potřebné". Takže porušování platných zákonů vládními činiteli lze považovat za cosi samozřejmého.

Vejvar

Jinými slovy, celý covid se nám smrsknul na vejvar pro prodejce mobilních telefonů, kteří teď budou moci patřičně zdražit a prodají i naprosté šunty, které by skončily jako odepsané zboží. Prodejci připojení si budou mnout ruce nad tím, jak budou muset občané kupovat předražené datové balíčky, schopné zajistit komunikaci covid pasu v mobilu s nějakým pochybným covid centrem kdesi.
Kdo bude bit, jsou normální občané. Kterým by zcela jistě stačila kartička se jménem a potvrzením, že byli očkováni. A nějakým strojově čitelným obrazcem. Asi taková, jaké dávají obchodní řetězce věrným zákazníkům. Ovšem, to by nebyla pěkně po pirátsku "digitalizovaná" státní správa. Naopak, bylo by to něco pozitivního a obecně užitečného.

Kauza covid pas nám zase ukázala, že toto onemocnění je vy/zne/užíváno čistě k tahání peněz z kapes občanů a jiný význam "boj" proti této infekci v režii našich papalášů nemá.

Problémy s covidem

Covid se opravdu chová trochu zvláštně a výsledkem tohoto chování je chaos a zmatek v opatřeních proti němu, spojený s jejich velmi problematickou účinností.

Imunita

Proti covidu funguje buněčná imunita (specifické T-lymfocyty a pomocné buňky, z látek rozpuštěných v krvi a tkáňovém moku cytokininy), dále protilátková imunita (imunoglobuliny typu IgG, kolující v krvi, míze a tkáňovém moku a nezávisle imunoglobuliny IgA, na sliznicích a v jejich výměšcích). Vynechávám podrobnosti o některých dalších imunoglobulinech, umožňujících např. rozeznat čerstvou infekci od již doznívající.
Uvedená trojcestnost má některé nepříjemné důsledky:

1. v podstatě jak buněčná, tak kterýkoli ze dvou zmíněných protilátkových typů imunity jsou s to zabránit tomu, aby člověk onemocněl.
2. kterákoli z těchto imunit může být negativní, aniž by tím byl člověk ohrožen (protože k jeho ochraně stačí jedna z těch dalších)
3. pozitivita T. imunity a imunity zprostředkované IgG může být příčinou těžké až fatální reakce na očkování, ale také i na průběh nemoci
4. pouze imunoglobuliny IgA jsou s to zajistit, že člověk není infekční (ovšem, pozor, mohou z něho lítat imunitním systémem inaktivované virové částice, dávající pozitivitu u PCR testů z nosní sliznice)

Jinými slovy:
Pokud se virus dostane na sliznici dýchacích cest, může vyvolat vznik protilátek IgA na této sliznici, které ho postupně ubezduší. Tím je infekce zvládnuta s příznaky lehkého nachlazení. Pokud virus není zastaven, projde dál a vyvolá vnik imunoglobulinů IgG, kolujících v krvi a míze a tkáňovém moku, a/nebo tvorbu specifických T-lymfocytů. Současně se objeví klasické (+- "chřipkové") příznaky různě těžce probíhajícího onemocnění. Pokud virus zůstane též na sliznici, nechráněné jejími specifickými protilátkami, bude nemocný po prakticky celou dobu infekční, než imunita virus udolá i tam. I v situaci, kdy protilátky a/nebo T- lymfocyty už člověk má, ale není s to vytvořit protilátky slizniční, bude po kontaktu s další infekcí nějakou dobu (řádově hodiny až dny) infekční. Pokud virus pronikne do organismu s velmi dobrou imunitou IgG a/nebo T-lymfocytů, může vyvolat hyperreaḱci imunitního systému, schopnou vyvolat i smrt. To samé se může stát i v případě očkování takové osoby.

Co to v praxi znamená:

I osoba, která je očkovaná a/nebo prodělala onemocnění může se nakazit minimálně slizniční formou a být infekční. V praxi to ovšem nejsme s to (z podstaty používané metodiky PCR testů) tuto infekčnost odlišit od situace, kdy jsou na sliznicích pouze neaktivní viry, zničené imunitou. Nebo dokonce již neinfekční částice, zachycené ze vzduchu (ničí je i delší expozice slunečnímu záření).
Očkování tudíž není s to stoprocentně garantovat bezinfekčnost, jen snížit její pravděpodobnost (snad). Současně však očkování i prodělání celkové infekce způsobí, že příznaky nákaz sliznic budou velice slabé až nepatrné, takže nemocný ani jeho okolí nebudou mít k dispozici žádné varovné příznaky, signalizující jeho infekčnost.
Na druhé straně je očkování bez předchozích testů dosti riskantní, protože může vyvolat nadměrnou imunitní odpověď, která je s to očkovaného i zabít. To samé se však může stát i při opakovaném kontaktu s infekcí (pokud z nějakého důvodu imunita napřed "zaspí" a potom "přestřelí").
Tato přestřelená imunitní reakce však zřejmě může nastat i v případě prvního kontaktu s virem.

Co by se tedy mělo udělat

1. Měly by být zavedeny testy jak protilátkové tak i T-lymfocytové imunity. Alespoň orientační (podobné u té T-imunity klasickým tuberkulínovým testům, které budou starší čtenáři pamatovat ze školní docházky, kdy se dělaly plošně).
2. Mělo by se pracovat na vývoji metod pro stanovení IgA v sekretu nosní sliznice, ve slinách či ve sputu. Předpokládám, že by se dal vyvinout nějaký RIA nebo ELISA test, kde by protilátky fixované na stěnu zkumavky byly v kompetici s protilátkami ve vzorku, do něhož by byl přidán značený covid antigen. Nicméně si dokážu představit i nějakou modifikaci imunoelektroforézy. A možná se dá najít i něco ještě jiného, mimo spektrum metod, které jsou mi povědomé.
3. Postrádáme i výzkum, proč se u některých nemocných objeví jen protilátková nebo jen T-lymfocytová imunita.

Jsme zkrátka již v situaci, kdy je kontraproduktivní hasit požár všemi nádobami a všemi tekutinami, které nám přijdou pod ruku a začít zohledňovat jejich efektivitu (a nehasit požár sklenicemi oleje či naběračkami benzínu). Současný chaos je jistě pro některé skupiny i jednotlivce komerčně vysoce atraktivní, ale jeho udržování jen povede k tomu, že se to může rozhořet znovu. O ekonomických škodách nemluvě. A politické škody, dané poklesem důvěryhodnosti státu a opatření, která prosazuje, snad ani nemá cenu zmiňovat.
Někdo by nám také měl vysvětlit, proč jsme se loni s pouhými rouškami stali jednou ze zemí, které první vlnu infekce zvládly nejlépe, zatímco s respirátory vyšší třídy jsme se následně naopak stali jednou ze zemí, které na tom byly ve světovém měřítku nejhůře. Zcela jistě pro to bude existovat nějaké logické vysvětlení. Nebylo by to v historii poprvé, kdy více účinný (alespoň v parametrech v té době sledovaných) prostředek se ukázal být v praxi horší než prostředky v těch sledovaných parametrech horší.

Naše covid politika se dostává do situace, kdy bude zapotřebí docela razantně změnit její paradigma, bez ohledu na to, že některé skupiny přestanou vydělávat. Pokud toto nezvládneme, bude další vlna covid infekce ještě horší než ta, kterou jsme právě prošli, a to bez ohledu na míru lockdownů a dalších restrikcí, protože je jasné v podstatě všem (snad kromě těch, kdo na tom vydělávají), že jejich účinky jsou mizivé, pokud ne rovnou záporné.

Piráti jako Gottwaldovi vnuci

Jsou piráti opravdu demokratickou stranou, přinášející něco pozitivního?

Současnost

Jsme svědky toho, jak v souvislosti s piráty jsou znásilňovány sociální sítě na webu a další podobné aplikace jen proto, aby bylo zamezeno jejich uživatelům věnovat se věcné kritice pirátů. V některých případech jsou cenzorní zásahy odůvodňovány blekotáním o tom, že přece nic podobného piráti nemají v oficiálním programu.

Historie

Vzpomínám na rok 1990, kdy byla první svobodné volby po komunistické diktatuře. V jedné z  nástěnných skříněk na našem pracovišti kdosi uveřejnil kopii programu KSČ pro volby v roce 1946, tedy první poválečné a jakž takž svobodné. Pochopitelně, po právě ukončené totalitě člověk mohl snadno srovnávat to, co komunisté v tom roce 1946 slibovali, i to, o čem se zaklínali, že jsou pomluvy, že by něco takového dělali (nebo hodlali dělat), s tím co pamatoval z bezprostřední minulosti. Je jasné, že jejich předvolební sliby byly v naprostém rozporu s tím, že zorganizovali puč a po něm prováděli násilné zavádění socialismu v celém státě.

Program

Je mi velice líto. Opravdu nevidím důvod, proč se v případě pirátů (ale i kterýchkoli dalších politických stran) nechat omezovat agitačními bláboly, které o sobě produkují. Dle mého soudu je naprosto spolehlivým zdrojem informací o pirátech a jejich úmyslech jednak působení pirátů v Poslanecké sněmovně PČR (tj. pro co a proti čemu hlasovali), jednak jejich působení v zastupitelstvech nižší úrovně tam, kde se dostali k moci, přičemž asi hlavní v tomto ohledu bude Praha. Další důležitou informací je jejich působení v EUroparlamentu (sedí tam se zelenými a prosazují naprosto extrémistické věci).

Program!

Jinými slovy: za program pirátů nelze považovat to, co o sobě prohlašují, ale to, co reálně dělají, pokud se dostanou k moci, s kým se spolčují (a jaké programy mají oné spřátelené organizace), případně co o sobě uvádějí na interním pirátském fóru (které by, pokud by byla k něčemu, jakože není, měla dávno mít infiltrované BIS, ale to by v jejím čele nesměla stát osoba sympatizující s extrémistickými antidemokratickými organizacemi).
Nicméně já na tom fóru kdysi dávno byl, a tak velice dobře vím, že pirátská strana jako celek není absolutně nic demokratického. Její aktivisté podporují antidemokratické síly, včetně imigrantů, a z původní, relativně sympatické, agendy omezení přebujelých autorských práv, kvůli níž jsem se do toho fóra kdysi přihlásil, nezbylo prakticky nic.

Program?

Program pirátů do značné míry substituuje program zelených, s nimiž sedí v jedné sekci v EUroparlamentu. Jsou tedy jakousi "kryptozelenou" stranou, která má vykompenzovat fakt, že v řadě zemí, včetně Česka, jsou voliči rozumní a zelené prostě nevolí. Je proto důležité informovat vlevo vpravo všechny voliče, že program pirátů je do značné míry "zelený" a co na něm není zelené, to tak stojí také za houby.
Pro nás je rovněž důležité, že evropští piráti jsou spolutvůrci New Green Dealu, podporují různé "rebely proti vyhynutí", kteří se už ani netají s tím, že jejich cílem je totální devastace světové ekonomiky a přivedení lidstva k ekonomickému krachu. Pokud chceme za pár let umírat hladem a zimou, jsou piráti pro nás ta nejlepší volba.

Budoucnost?

Zatím došlo k tomu, že piráti ztratili docela významné procento voličských preferencí. IMHO to rozhodne není výsledek nějaké "pomlouvačné kampaně", jak se nám snaží tito soudruzi namluvit. Je to patrně do značné míry výsledek toho, že alespoň část jejich potenciálních voličů ze dřívějších průzkumů začala podrobněji sledovat jejich aktivity a výsledkem byl odklon voličské přízně.
Své udělala i reakce pirátů na první úspěch ve volebních průzkumech, jíž předvedli takovou míru stupidní arogance, že tím opět museli další voliče odradit, protože alespoň některé jejich akce měly širší publicitu.
Troufám si také tvrdit, že jim část hlasů odebrala Přísaha, která téma likvidace kriminálních živlů presentuje daleko věrohodněji. Patrně k ní přešli ti, kdo piráty preferovali jen kvůli tomu "pusťte nás na ně!".

Bez ohledu na sliby a pochybné programové body pirátů je nutné k nim přistupovat jako ke straně, která chce zničit demokracii a tržní systém a uvrhnout lidstvo (nebo alespoň země, které ovládnou), do totální bídy a chudoby. Jsou to prostě následníci "rudého Klémy" pokud ne rovnou takoví novodobí Pol - Potovci.

Opravdu snesou snahy o rozbití EU srovnání s luddismem?

Pan Hvížďala na Neviditelném Psovi přirovnal snahy o rozbití EU s luddismem, tedy oním rozbíjením strojů v začátcích dělnického hnutí. Je toto přirovnání správné?

O co tam šlo

V rámci technologického vývoje byly vyrobeny nové stroje, které velmi razantně zefektivnily práci - potisk kartounové látky vzory.
Méně intelektově zdatní jedinci z řad podnikatelů usoudili, že když stroj s jedním dělníkem vykoná práci čtyř dělníků beze stroje (kolik ten poměr přesně byl, se asi dá někde najít, ale i kdyby to bylo 1:3 nebo 1:10, na podstatě věci se tím nic nemění), tak bude nejlepší tři ze čtyř dělníků vyhodit a vyrábět dál jako v předstrojní éře a ušetřit na mzdových nákladech (třeba ne celé 3/4, ale hodně). V souvislosti s oním vyhazováním z práce se začali dělníci bouřit a mj. také rozbíjeli ony nenáviděné stroje, které jim braly práci (protože většina z nich měla skončit na dlažbě).

To podstatné

Kvalitnější podnikatelé pochopili, že tudy cesta nepovede (a přivedly je k tomu ty dělnické bouře, a nic jiného). Že výsledkem nasazení strojů bude naopak zvýšení produkce a snížení cen finálního zboží (ať už metráže pro nákup koncovými zákazníky, nebo suroviny pro krejčovské závody). Takže výsledkem bude, že na jimi vyráběné zboží dosáhne daleko větší množství obyvatel (a dokonce i někteří jejich dělníci) a výsledkem nasazení strojů pak bude nikoli bída významného procenta dělníků, ale naopak celkový vzestup materiálního bohatství společnosti. V této souvislosti lze připomenout, že ta ruční výroba byla tak drahá, že si šaty z takto vyrobené látky pořídila i anglická královna Viktorie.
Prostě, víme (a nejen z Marxe a Engelse, ale i od lidí, od nichž to ti dva vousáči opsali), že primární jsou výrobní prostředky, a od nich se posléze odvíjejí i výrobní vztahy. Takže zavedení "perotinek" nakonec vedlo ke změně výrobních vztahů, což vedlo k pozitivnímu posunu celé společnosti. Ovšem, ono by se to bez těch luddistických bouří zcela jistě nestalo, protože podnikatelé v podstatě neměli moc zájem než vyrábět +- stejné množství zboží se čtvrtinou dělníků než dříve, s tím, že vše další by zůstalo nezměněno (struktura odbytu, logistika surovin i hotových výrobků, včetně cen, a prakticky vše další). Byly to právě tyhle bouře, které je donutily učinit z nouze ctnost a celou logistiku před výrobou i po ní totálně překopat.
Prostě, ekonomika nepřijde a nezaťuká podnikateli na rameno se slovy "Blbče, makej, vyráběj čtyřnásobek a nasaď na něj takovou cenu, že budeš mít odbyt i mezi chudšími lidmi!". Ta ekonomika se, potvora jedna škaredá, projevila těmi luddity.

Analogie s EU

S tou EU je to složitější. To není nějaká "perotýnka", umožňující zefektivnit výrobu, zvýšit její objem a nakonec i zvednout materiální úroveň celé společnosti. Něco takového bylo neomarxisty zlikvidované EHS, proti kterému v podstatě (mimo ultralevicových extrémistů) nikdo nebojoval a naopak naprostá většina společnosti ve všech členských státech z něho měla benefity a podporovala je.
EU funguje přesně opačně: jakoukoli efektivitu práce snižuje pod pochybnými ideologickými hesly z levé části politického spektra. Naopak, je zdrojem prakticky kompletního zaostávání, které velmi pečlivě charakterizoval nedávno Viktor Orbán ve svém projevu k evropským papalášům (před pár týdny jsem na něj zde uvedl odkaz). EU zaostává v řadě oblastí a nikde se vývojově neposunuje před konkurenční státy a soustátí. Utíkají z ní firmy, které vytvářejí zisk provozovaný vysoce sofistifikovanými technologiemi. Pod taktovkou EU klesá i úroveň vzdělávání, které je nahrazováno stále víc ideologickým vymýváním mozků. Obávám se, že naprostá většina současných absolventů humanitních oborů nemá ani na naši předrevoluční maturitu.
Tvůrci "New Green Dealu" se nijak netají tím, že jedním z cílů jejich projektu je zbídačení širokých mas, drastický pokles životní úrovně i ztráta dostupnosti řady dnes běžných technologických vymožeností, aniž by došlo k jejich náhradě nějakým ekvivalentem.
Abych to uvedl konkrétněji: Asi bych byl poněkud na rozpacích, kdyby mi někdo řekl v roce 1989, nebo krátce poté, že po dvaceti letech pobytu v EU nebudu nosit digitálky  a nebudu používat ani digitální fotoaparát (obojí považované za silnou kapitalistickou vymoženost).  Nicméně se to stalo, protože přirozeným vývojem došlo k jejich nahrazení "chytrým" mobilním telefonem, který mi navíc umožňuje nahrávat v docela slušné kvalitě i videosekvence a také zvuk bez obrazu. Takže nemusím brečet ani o digitálky ani o fotoaparát. Na druhé straně EU zcela bezostyšně vyhrožuje tím, jak bude v rámci "boje za klima" rušit celá odvětví průmyslu, likvidovat (nebo znárodňovat) hmotné statky lidí apod. Přičemž to bude dělat, a nijak to nepopírá, násilím a proti vůli i odporu občanů, zatímco ty digitálky a fotoaparát jsem odložil zcela dobrovolně a z vlastní iniciativy. Nikdo mě nenutil je přestat používat, pouze se jejich používání stalo v konkurenci toho chytrého mobilu nepotřebným, nevýhodným.
Jistěže, pokud by byla EU s to nabídnout "ekologickou" alternativu, která by byla současně i výrazně výhodnější, třeba za individuální automobilovou dopravu, funkční ledničku s mrazničkou, funkční vysavač, skutečně svítící žárovku a mnoho dalších, tak by na to lidé přešli stejně spontánně, jako já na ty hodinky a foťák v mobilu a nemuselo by se jim nic vnucovat. A počet "staromilců", nebo takových, kdo potřebují např. fotit na velký čip a s vysokým rozlišením nebo dokonce na velkoformátový film (k tvorbě skutečně profesionálních velkoplošných fotografií) by zůstalo jen pár, což by celkové posuny ve spotřebě nijak neovlivnilo.

Snad jediné, co sedí

Tlak sil na rozbití EU by teoreticky mohl vyvolat to samé, co ten výše popsaný tlak ludditů na továrníky. Tj. snahu o razantní změnu paradigmatu směřování této organizace a logistiky kolem ní.
Současná EU ovšem připomíná spíše ty z podnikatelů, kteří na luddity přivolali vojsko, aniž by hodlali cokoli změnit na své výrobě a její organizaci, a pak se divili, že ti, kteří změnili paradigma této výroby, je vytlačují z trhu. Bylo toho hodně napsáno o brexitu jako příležitosti, aby EU reformovala svoje principy a celou organizaci, nicméně jediným typem reakce, jehož jsme se nakonec dočkali, byly snahy o další ztotalitnění EU pod heslem "více Evropy". Čili posílení přesně toho, před čím Britové z EU utekli. Ostatně nejrůznější naschvály a podrazy ze strany EU proti nyní již svobodné Velké Británii jsou jakousi obdobou onoho přivolaného vojska. Dnes už se nepokrytě píše o "nutnosti" zrušit právo veta jednotlivých zemí a o zavádění dalších prvků totality do jejího řízení. EU také velmi razantně zvyšuje úroveň cenzury všude tam, kde to jen trochu jde.
Buď se tedy podaří, že EU drasticky změní své chování i své cíle (jako ten továrník, který pochopil, o co v tom luddismu jde), nebo skutečně bude gradovat konflikt mezi ní a členskými státy, potažmo občanskou společností v nich, aby došlo nakonec k jejímu rozbití (protože ta potvůrka ekonomie svůj pokrok jinak, než rukama nespokojených občanů udělat nemůže, pouze do nich strčí ty správné hlasovací lístky, a když to nepomůže, tak kalašnikovy).
Navíc oni "neoluddité" ukazují také to, že je něco shnilého v zasahování proti covid(u), minimálně v tom, že se na těchto zásazích naprosto nehorázným způsobem pakují farmaceutické koncerny, které navíc ignorují platnou legislativu a cpou do lidí naprosto nevyzkoušené přípravky. Mimochodem, kdyby ty přípravky byly opravdu vyzkoušené, tak by to byl ještě větší průšvih. To zkoušení totiž potřebuje daleko více času, než jak dlouho trvá covid epidemie, takže ta by pak nemohla mít jinou příčinu než záměrné vypuštění příslušného viru, proti němuž byly ty přípravky předem připraveny a vyzkoušeny.
A to samé se týká i "boje proti klimatické změně", který v reálu není ničím jiným, než bojem za plnění "těch správných" peněženek a současně i bojem proti běžným svobodám, jako je např. svoboda pohybu.
A, ať se na mě pan autor nezlobí, kulturní a sociální kapitál je naprosto bezcenný, pokud jde do kélu ekonomika, protože za jeho prvky si nic nekoupíme. Konec konců, známí herci, během covidové krize "hostující" někde u pokladen v obchodních řetězcích nebo házející lopatou na nějaké stavbě, ukázali hodnotu kulturního a sociálního kapitálu velice názorně.
Budu velice ošklivý: Soudruzi nám pořád vyhrožují, že alternativou jejich "osvícené" vlády je područí Ruska. Vzhledem k tomu, že pod jejich vládou je čím dále tím hůře (s jednoznačnou prognózou pokračování a spíše zrychlování tohoto trendu) a navíc sama tato vláda degeneruje a rozpadá se, mohla by se ona "jediná alternativa" stát daleko přijatelnější než vláda bruselských soudruhů. Nehledě k tomu, že by nás mohla ovládnout Čína, případně Japonsko, což by bylo proti ovládnutí Ruskem zcela jednoznačně mnohem horší alternativou (viz dění v Hong Kongu a dalších zemích, kterých se Čína zmocnila, viz vláda Japonska ve 30. letech minulého století v řadě zemí jihovýchodní Asie).

Jedinou analogií mezi luddity a dnešními oponenty členství v EU (případně zájemci o její likvidaci) je fakt, že se EU zatím nedokázala přizpůsobit změně poměrů, a to ani pod hrozbou svého zániku. Což kapitalisté v éře luddismu zvládli velice dobře a naopak v podstatě toto hnutí použili ve svůj prospěch. Ovšem, šlo o kapitalistické zloduchy, zatímco EU nyní řídí socialističtí krasoduchové, jakoby z oka vypadlí soudruhu Jakešovi.

Digitalizace státní správy?

Mnoho politických aktivistů i politiků přímo horuje pro digitalizaci státní správy. V zásadě všichni tito lidé ignorují problémy s tím spojené. A zejména prakticky jen negativní zkušenosti občanů s tím, když se něco "digitálního" skutečně zavede.

Problém připojení

Pořád ještě máme oblasti státu, kde je internetové připojení prakticky nedostupné a problém je zde i s připojením přes mobilní telefon, protože i mobilní signál není v těchto lokalitách kvalitní. Navíc v řadě oblastí dochází k výpadkům internetu, někdy i takovým, že trvají víc než týden. Stěžují si na to i někteří lékaři, kteří mají povinnost vystavovat e-recepty, e-neschopenky a provádět digitální agendu pro pojišťovny, protože ne vlastní vinou mohou nestihnout příslušné termíny a posléze čelit různým citelným sankcím. Řada starších lékařů kvůli zavádění povinných "e-blbostí" ukončila svou pracovní činnost.
Obávám se, že pokud stát začne zavádět jakoukoli povinnou e-agendu, měl by jako krok č. 1, bez něhož by nešlo provést nic dalšího, zajistit dostatečně silné internetové připojení i do té poslední Samoty Uprostřed Černých Lesů. To, že se nic takového neděje, staví "digitalizaci" na pranýř jako silně pochybný projekt.

Problém operačního systému

Veškerá digitalizační agenda by měla být ze zákona nevázána na komerční SW, včetně operačních systémů. Naopak, pokud by byla dostupná (provozovatelná) jen na nekomerčních systémech, bylo by to jednoznačně nejlepší. Jinak všechno bude vyvolávat dojem, že se jedná jen o tahání peněz z kapes občanů pro pochybné firmy.
Kdykoli jsem nucen pracovat s MS Teams, předepsaných pro distanční výuku, tak musím myslet jen na to, kolik která zkorumpovaná ... za donucení všech osob vyskytujících se ve školství provozovat tento odporný shit dostala. Protože tento systém je na hranici funkčnosti a je šíleně drahý. Přitom řada škol, nejen vysokých, měla ve svých informačních systémech zabudované chatovací a konferenční funkce, které, pokud nejsou srovnatelné kvality, tak jen proto, že jsou lepší.
Už jen to, že podobné systémy (a odborníci to tvrdí o prakticky všem, co je produkováno MS) mají nejrůznější "zadní vrátka", umožňující nejrůznější manipulace (ale už jen např. špehování zkušebních otázek může být "zajímavé"), podvádění apod. Tyto věci jsou v nekomerčních SW vyřešeny zpravidla lépe, protože je tento druh systémů pod daleko rozsáhlejší a důkladnější kontrolou.

Problém uživatelského komfortu

Naprostá většina toho, co je nám předkládáno jako prvky digitalizace, má podstatně horší uživatelský komfort než původní, papírová, verze, kterou to nahrazuje. Zpravidla je nutno daleko více mechanicky opisovat (protože si jednotlivé prvky vzájemně nerozumí a ani mezi nimi často nejde copy-pastovat písmenka a čísla, případně jen mezi jednotlivými okénky velkých a nepřehledných formulářů). Jinými slovy, pokud předává uživatel data z jednoho "digitalizačního" prvku do druhého, zpravidla je nejefektivnější (a také nejméně pracné) zdroj vytisknout a ručně to z něj opsat do druhého. Jistě se na tom podílí i to, že tyto shity jsou Windows only a tento méněcenný operační systém standardně neumožňuje mít v počítači více pracovních ploch. Na Linuxu by se dalo otevřít oba dokumenty na různých plochách a přenášet kousky textu mezi nimi (patrně by to bylo +- stejně náročné jako opisování z papíru, ale alespoň by to nebylo náročnější).
Naprostá většina "digitalizačních" aplikací má velmi mizernou nápovědu, takže velice často se spíš sežene výsledky dávající postup na sociálních sítích než by se vyvěštil nad chaotickými skřeky nápovědy, vyvolávající dojem, že byla psána po opravdu divoké kombinaci drog a alkoholu.
Setkal jsem se i s následným idiotismem: Protože "covidově" nefungovala na magistrátu pokladna, nebylo možné zaplatit poplatky za popelnici u pokladny, ale muselo se to zaplatit kartou přes internet. Aplikace byla windows only, takže jsem musel pracovat na vypůjčeném ntb, který navíc neměl numerickou část klávesnice (na niž jsem zvyklý) a nějakým způsobem (asi překlep mezi klávesami Oo a é0 jsem vložil do svého RČ velké o místo nuly. Hovadský systém neustále blekotal o "nesprávném rodném čísle, u něhož nesouhlasí kontrolní součet" (místo aby zahlásil, že je mezi čísly písmeno, jak by to udělala správně napsaná aplikace) a navíc zobrazoval vložené číslo ve fontu, v němž není mezi znakem nula a velké o žádný vizuální rozdíl (byť existuje, i v rámci standardních fontů pro html aplikace, řada fontů, které jedničku a nulu rozliší na první pohled, které by gramotný programátor pro ta políčka použil). Až překopírování vložených údajů do textového editoru ukázalo, že číslo není nesprávné, protože jsou tam dvě čísla oddělená písmenem.
Podle banky platba proběhla, nicméně po cca dvou měsících psal zoufalý magistrát plošně všem platícím (a snad i neplatícím), aby zaplatili, pokud tak neučinili, protože oni nejsou s to z toho shitu zjistit, kdo zaplatil a kdo ne.
Prostě, vše to, co se v digitalizaci státní správy udělalo, zcela jednoznačně motivuje občany spíš k volbě stran, které ji nepodporují, nebo podporují jen vlažně.

Zásadní problém

Zásadní problém digitalizace je ovšem elektronický podpis. Jeho existence je založena na použití dvou velkých prvočísel (klíčů), přičemž při použití obou je možné text zašifrovat, při použití jednoho je možné text rozšifrovat a nějak identifikovat jako autentický. Matematickou teorii po mě nechtějte, vše, co jsem o ní nalezl, byly jen chaotické skřeky nulového informačního významu, což je pro matematiku charakteristické.
Nicméně důležité je, že s postupně se zvyšující výkonností počítačů musejí být stará čísla (na nichž je založena jedinečná identifikace podpisovaného) rušena (propadnutí certifikátu) a nahrazena novými, většími. Je to proto, že s rostoucím výkonem počítačů stále narůstá možnost šifru prolomit "hrubou silou".
Problémy jsou zde dva, oba velmi závažné:

1. Příslušná čísla jsou uživateli přidělena "certifikační autoritou", přičemž šifrovat, či podepisovat by se měly i dokumenty, které by potenciálně mohly sloužit jako důkaz při sporu mezi občanem a státem, případně nějakou státní institucí. Přitom v tomto státu neexistuje dostatečně věrohodná (ve smyslu, že by jí občané důvěřovali) autorita, která by potenciálně občana nepodrazila. A nejen při sporu se státem.
2. "Propadání" certifikátu znamená, že by občan měl každý dokument "přepodepsat" v krátkém období, kdy ještě platí stará certifikace a již je k dispozici nová. Problém spočívá v tom, že k tomuto jevu dochází velice často, obávám se že kolem jedenkrát za rok, dva, a v nepravidelných intervalech. Navíc, stalo se to před asi čtyřmi, pěti lety a byly kolem toho velké diskuse na internetu, může dojít k "diskreditaci autority" a vše, co klíči od ní bylo podepsáno, ztratilo okamžitě autenticitu, takže její prodloužení nebylo možné.

Jinými slovy, na rozdíl od papíru, uloženého u notáře nebo v bankovním sejfu, vyžaduje elektronicky podepsaný dokument neustálou péči přičemž i tak není úspěšnost uchování dokumentu v "uznatelné" podobě. Navíc převedení dokladů do "digitální" podoby umožňuje státním institucím v podstatě "jedním kliknutím" např. zneplatnit všechny doklady o vlastnictví nemovitosti. Čili udělat to, co provedli Habsburkové spálením archivu zemských desek, kdy následně vyhnali ze sídel spoustu příslušníků střední šlechty a prakticky všechnu nižší šlechtu, protože příslušníci těchto vrstev často jiný doklad o svém majetku než zápis v zemských deskách neměli. A opět, ve vedení státu jsou síly, které normální člověk nemůže nepodezřívat z toho, že by něco podobného neudělaly (ale spíš z pravého opaku, protože koketují mj. se znárodňováním "nepřiměřeně velkých" majetků apod.).
Pokud nebude vymyšlen podstup digitálního podepsání, který i po stovkách let uložení bez jakékoli průběžné údržby (maximálně kopírování na novější či modernější média, ovšem bez jakékoli zásahů do kopírovaného souboru), bude digitální podpis prakticky vždy a ve všech situacích silně méněcenný oproti podpisu na papíře.
Navíc, protože se prvočísla vyskytují v číselné řadě stále řídčeji (empirie, nikoli nějaký matematický zákon), může se v principu stát, že bude pro digitální podpis málo prvočísel v intervalu "ještě neprolomitelné hrubou silou" až "ještě použitelné na standardním HW a SW". Zejména, pokud bude také stále více lidí nuceno tento shit používat.

Hackerství

Až na zmínku v předchozí kapitole byly popsány nedostatky digitalizace v situaci, kdy se všichni zúčastnění chovají ve smyslu dobrých úmyslů. Pochopitelně, dalším problémem je situace, když ty dobré úmysly nejsou. I u nás se už stalo, že nemocnice byly nuceny se vyplácet z nasazeného ransomware, ale i tak v důsledku digitalizace, kdy vše "moderní" přestalo fungovat, musely odkládat plánované zákroky, přestat přijímat pacienty a dokonce v některých případech i překládat stávající pacienty do jiných nemocnic. Zkolabovaly i dietní systémy, zkolabovala i komunikace mezi laboratořemi a dalším komplementem a lůžkovými odděleními či ambulancemi, přičemž řada prvků těchto systémů je naprogramovaná tak indolentně, že ani není možné např. výsledky pacientových laboratorních vyšetření vytisknout na místě a na oddělení je poslat na papíře.
Stoprocentní ochrana proti něčemu takovému je jediná - mít vše na papíře a na digitalizaci se vykálet zvysoka. Maximálně využívat počítač jako "inteligentnější psací stroj".
Stejným způsoben se dá hacknout prakticky cokoli. 10. 8. se objevil na Neviditelném Psovi článek o tom, jak byly s vysokou pravděpodobností hacknuty poslední presidentské volby pro Bidena Čínou, patrně z důvodu, že její vůdcové potřebovali v čele konkurenčního státu a hlavního potenciálního nepřítele osobnost stiženou stařeckou demencí.

Digitalizace je tady spíš jakási móda než něco, co by běžnému občanovi přinášelo nějaký zásadní užitek. Dokud se tento stav nezmění (což se pro nejbližší dobu nedá očekávat) budou pologramotní hlupáci, tentokrát především z řad pirátů, udiveně blekotat, proč ti "zaostalí občané" něco tak geniálního odmítají.