Paní Zagorová mě poprvé zarmoutila.

Písničky paní Zagorové jsem měl vždy rád. Od jejího prvního alba, vyšlého někdy v době, kdy jsem chodil na gymnázium. Ctil jsem ji i proto, že k některým z nich napsala velmi citlivé texty.

V polovině 70. let pořádal celoškolský výbor SSM tehdejší UJEP (dnes MU Brno) její koncert v areálu pod Červeným kopcem, v němž je nyní policejní škola. Tenkrát tam bylo nějaké učňovské středisko. Obrovský sál v jedné z budov snad sloužil pro stravování.
Protože jsem akci pro SSM dokumentoval, dostal jsem se i do zákulisí a mohl paní Zagorovou vidět, jak se s kapelou připravuje na další část programu.
Asi nejkrásnější zážitek z této akce mám z obrovské suterénní chodby pod budovou s koncertním sálem, kde byly, mj., umístěny i šatny. Paní Zagorová šla touto chodbou asi patnáct metrů přede mnou a prozpěvovala si útržky se svých písniček. Patrně "ladila hlas" na jejich obtížnějších partiích pro další část koncertu.
Vzhledem ke svému tvaru měla tato prostora naprosto jedinečnou a neobvyklou akustiku, snad trochu připomínající akustiku v některých kostelech. Rozhodně zcela odlišnou od koncertních sálů nebo toho, co se dá vyrobit v bytě běžnými (i dražšími) reprobednami.
Dodnes mě mrazí v zádech, když si vzpomenu na těch několik desítek sekund (déle to trvat nemohlo), během niž jsem šel za ní a ona si, snad jen pro sebe, prozpěvovala. Kdykoli přijdu do kontaktu s jejími písničkami nebo něčím jiným, co s ní souvisí, vybaví se mi právě tento zážitek. A mohu než být smutný z toho, že už ji naživo nikdy nebudu moci vidět a slyšet. Byla to opravdu Paní Zpěvačka a jako na takovou na ni budu navždy vzpomínat a její památku hluboce ctít.

Hana Zagorová zemřela tento pátek, 26. 8. 2022. Vzpomínka na ni žije dál.

Měla by být zavedena ekologická totalita?

Dokonce i někteří inteligentní a relativně vzdělaní lidé prohlašují, že by bylo správné zavést ekologickou totalitu, aby bylo zachráněno lidstvo (či s nějakou podobnou motivací). Mají pravdu?

Totalita

Pokud se podíváme do dějin totalit, prakticky každá se oháněla nějakými "vyššími zájmy", jejichž jménem se snažila odstranit z cesty "demokratické žvanírny" a veškeré "idioty, co nechápou vyšší myšlenky a globální cíle". Kteréžto instituce a osoby byly překážkou, zabraňující realizaci velkolepých a vysoce přínosných myšlenek, pokud ne rovnou Spásy Lidstva.
Přitom ve všech dosavadních případech se nakonec jasně ukázalo, že uvedené důvody byly naprosto mylné. Nikdy neexistovalo nějaké nebezpečí, ať už pohlcení světa "satanem" (křesťanství), "světovým Židem" (nacismus), vrahy z Wall Street (komunismus).
Nikdy také nedošlo k tomu, že by totalita byla spojena s nějakými benefity. Buď tyto benefity přesouvala někam do nedohledna (pobyt v ráji po smrti křesťané, rajskou beztřídní společnost komunisté atd.), případně je nikdy nedokázala přinést v praxi (fašisté i nacisté).
Pochopitelně, všechny totality byly spojeny s obrovskými zisky pro úzkou skupinu privilegovaných, ať už ve formě materiálních statků nebo osobní moci s minimem omezení. Prakticky vždy se do čela těchto totalit dostávali zvrhlíci, mající potřebu ukájet své osobní (často sexuální) choutky na základě svého vysokého postavení v sociální pyramidě režimu.
Lze konstatovat, že jedinou příčinou těchto totalit a na ně napojených ideologií byla vždy jen snaha relativně úzké skupiny lidí se silně obohatit na úkor celé společnosti a ještě na sebe strhnout obrovskou, a pokud možno nijak nekontrolovanou, moc. Vždy také platilo a platí, že veškerá odůvodnění těch, kdo tu totalitu svou prací financovali a svým postavením na společenském dně podporovali, se následně ukázala být jednoznačně lživá.

Ekologie

Ekologie byla původně věda o vztahu organismů mezi sebou a jejich interakcích s neživým prostředím. Přinesla zcela jistě řadu nových pohledů na svět a umožnila dostat se o úroveň výš nad sběratele a určovatele přírodnin (byť na nich byla vždy silně závislá).
Následně se ekologie proměnila v politický směr, bojující proti tomu, co označovala za "zlo". Po ideologické stránce se jí podařilo změnit názory lidí na některé jevy. Já ještě pamatuji, že kouřící komín byl znamením pokroku a prosperity (a v tomto kontextu ho najdete i ve verneovkách a další literatuře z konce 19. a počátku 20. století).
Nelze naprosto jednoznačně tvrdit, že onen společnosti vmanipulovaný ekologický názor, že kouřící komín je cosi fuj, je správný, nebo dokonce jediný správný. V současné situaci, kdy jsme v důsledku odstavení většiny "kouřících" elektráren a dalších zdrojů energie v podstatě vydáni na milost a nemilost putinovskému Rusku (které může prostým otočením kohoutku na plynovodu způsobit naši smrt hladem a zimou), se to naopak ukazuje jako totální pitomost. Pár desítek takových komínů, čmoud nečmoud, a byli bychom vůči Rusku v daleko pevnějším postavení a následky utažení kohoutku by byly daleko mírnější až nepostřehnutelné.
Nakonec se ekologie proměnila v jakýsi pochybný politický směr, hlásající v podstatě nesmysly. V cosi mezi iracionální ideologií a náboženstvím.
Ony náboženské rysy získala ekologie zejména tím, že začala bojovat za opatření, která jsou sporná, případně jsou dokonce nesporně antiekologická. Což vedlo k tomu, že část původních ekologů od tohoto hnutí odpadla a ocitla se v táboře jeho nepřátel.
Hlavním problémem ekologie je, že bojuje proti technologickému rozvoji, založenému na rozvoji vědy. Přitom to byl právě technologický rozvoj, který lidstvo v historii dostal z četných průšvihů. Nejsou nijak výjimečné ani situace, kdy technologie ve své primitivní podobě skutečně k průšvihu vedla, zatímco po svém dalším vylepšení působila přesně opačně, takže se proroctví zkázy nenaplnila.

Módní klimatologie

Já ještě pamatuji 60. léta, kdy klimatologové strašili nástupem další doby ledové. O ní víme, že s vysokou pravděpodobností přijde, protože se nestalo nic, co by mělo onen cyklus střídání ledových a meziledových dob, charakterizující čtvrtohory, nějak ukončit. Dokonce, pokud vycházíme z délky trvání předchozích meziledových dob, musíme konstatovat, že ta naše meziledová doba už více-méně přesluhuje a další doba ledová má zpoždění. Existuje i možnost, že současná teplá epizoda je labutí písní současné doby meziledové, protože ty předchozí také před svým závěrem prodělaly teplé období.
Později se ukázalo, trochu cynicky řečeno, že na strašení globálním oteplováním se dá vydělat podstatně víc, takže se klimatologie přeorientovala na věštění zkázy z totálního přehřátí. Přičemž v řadě případů je i ono přehřátí nadhodnocováno, pokud nejde o vyslovený podvod.
Faktem je, že řada meteostanic je ovlivněna tím, že se ocitla uprostřed narůstajícího tepelného ostrova, a že i v jejich bezprostředním okolí došlo k redukci zeleně a nárůstu podílu budov, případně vybetonovaných ploch. Naše historické Klementinum je navíc ještě ovlivněno důsledky výstavby Vltavské kaskády. Její přehrady totiž vypouštějí v zimě spodní vodu, v důsledku teplotní anomálie vody teplou kolem čtyř stupňů Celsia. Po dostavění a spuštění tohoto vodního díla přestala Vltava v Praze pravidelně zamrzat, zatímco do té doby zamrzala prakticky každoročně (což je historicky doloženo mj. tím, že vltavský led byl těžen a ukládán do lednic v řadě pražských hospod, v nichž ochlazoval potraviny v tepelně izolovaných sklepních prostorách až do další zimy). V poslední době Klementinum ovlivnila i výrazná redukce pobřežní zeleně, kterou pamatuji růst ještě někdy ze 60. a 70. let.
Nicméně se patrně otepluje, byť kvůli různým zjevným manipulacím, snažícím se tento jev nadhodnotit, nevíme přesně o kolik.
Navíc existuje i fenomén "předpovědi, která vyplňuje sama sebe": Když v důsledku věštění globálního oteplování byly obrovské plochy pokryty prakticky černými solárními panely, došlo ke drastickému snížení odrazivosti těchto ploch a nárůstu příjmu sluneční energie. Což do jisté míry musí zvyšovat teplotu. Pokud mi někdo bude argumentovat těmi cca šestnácti procenty záření, co se přemění na elektřinu, tak ta, v důsledku termodynamiky, skončí jako teplo rovněž, akorát ne na těch panelech.
Dokud nezačnou bojovníci za klima masívně demonstrovat za urychlenou výstavbu nových jaderných bloků, které jsou jediné schopné spolehlivě zajistit energetické potřeby lidstva bez produkce skleníkových plynů, je zcela jasné, že celý boj za klima není nic jiného než podvod, na úrovni jeho koryfejů vědomý.

Náboženský charakter

Náboženský, či alespoň iracionální, charakter boje proti globálnímu oteplování je dán tím, že jsou jednoznačně prosazována opatření, která situaci dále zhoršují.
Náhrada uhlí zemním plynem ve skutečnosti zvyšuje skleníkový efekt asi na jedenapůl až jedenatřičtvrtěnásobek skleníkového efektu pálení uhlí. Plyn sice při vytvoření stejné tepelné energie vytvoří CO2 méně, ale vynahradí si to uvolňováním metanu (hlavní složky zemního plynu) při těžbě, zpracování i přepravě. Vzhledem k tomu, že skleníkový efekt metanu je o dva až tři řády vyšší než skleníkový efekt CO2, je výsledný skleníkový efekt plynu horší než uhlí.
Propagace elektromobilů. Elektromobil má, když počítáme celý řetězec od uvolnění tepla v elektrárně po mechanickou energii, pohánějící kola, účinnost kolem osmi procent. Spalovací motor má v řetězci mezi teplem, vznikajícím ve válci, a energií, pohánějící kola, účinnost 45 procent, naftový motor ještě o něco málo vyšší. Účinnost elektromobilu je tedy v porovnání s klasickým automobilem menší než pětinová a elektromobil se proto jako úspora emisí CO2 uplatní pouze tam, kde je vyšší podíl bezemisních zdrojů v energetice než osmdesát procent. Přičemž OZE těžce hendikepuje jejich nestálost a náhodnost, proto naprostou převahu mezi těmi bezemisními zdroji musí mít jádro nebo voda. Což je splněno u Francie (a snad nějakých států kolem, napojených zcela na francouzskou elektřinu) a Norsko. Už pod hranou je Rakousko. U všech ostatních států EU i mimo EU produkuje elektromobil na sto km jízdy víc CO2 než auto na benzín nebo naftu. Pečlivý propočet, zohledňující vyšší "mrtvou hmotnost" u elektromobilu (baterie elektromobilu váží kolem dvou metráků a během jízdy se její hmotnost nemění, plná nádrž auta na benzín nebo naftu váží něco přes půl metráku a během jízdy její hmotnost podstatně klesá) dál zvyšuje hendikep elektromobilu proti klasickému autu. Problémem je také samovybíjení akumulátorů a rychlý pokles jejich kapacity. I tyto jevy zvyšují produkci CO2 elektromobilem na stovku ujetých kilometrů.
Vodíková energetika. Pokusy zavést vodíkovou energetiku byly v historii již dva a oba zkrachovaly na fyzikálních a chemických vlastnostech vodíku (které se od té doby nijak nezměnily). Vodík je extrémně výbušný (vybuchuje v rozmezí od cca 1 % do 99 % obsahu ve vzduchu), je vysoce obtížné ho, jak v plynné, tak i ve zkapalněné formě udržet, protože prochází skrze řadu materiálů, vč. kovů, na zkapalnění kilogramu vodíku navíc spotřebujeme přibližně energii, uloženou v jeho dalším kilogramu. A i kapalný vodík je mizerný zdroj energie, protože v litru obsahuje jen asi polovinu energie než litr benzínu. Nelze pochybovat o tom, že propagovaná vodíková energetika i v současnosti skončí krachem jako předchozí pokusy. Jen v důsledcích ideologického idiotismu bude v tom krachu pohřbeno podstatně víc prostředků, protože ty předchozí se děly v prakticky nedeformovaných tržně ekonomických podmínkách, kdy o postupu na tomto poli rozhodovaly reálné kalkulace, a ne ideologické žvásty. A bude víc podvodníků, kteří se na tom neúspěšném pokusu napakují na úkor společnosti.

Totalita?

Vraťme se k oné ekologické totalitě.
Hlavním problémem je v tom, že ona "totalita" má jednoznačně za cíl umlčet kritické hlasy. Včetně hlasů, založených na naprosto neoddiskutovatelných faktech a jejich zcela triviálního vyhodnocování. Opakovaně jsem při různých příležitostech uvedl, že největším nepřítelem ekologie obecně a klimatologie zvláště jsou Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy (z dob, kdy jsem se připravoval na maturitu) a primitivní kupecké počty. K vyvrácení naprosté většiny ekologických bludů tohle bohatě stačí, protože ekologie se míjí s realitou naprosto stejně jako monoteistická náboženství.
Zcela jistě jsou pro ekologii problematická i nezávislá pozorování, odkazující do říše bludů a podvodů její další prostředky.
Začnu tím nejaktuálnějším: V době první covidové vlny byla celosvětově drasticky omezena jak výroba tak i doprava. Drasticky poklesla i výroba elektřiny. Bylo to rozhodně z celosvětového hlediska daleko větší omezení, než kdyby EU stoprocentně zastavila emise CO2 a donutila své obyvatele pomřít hladem a v zimě zmrznout. Přitom šlo o stav, neúnosně omezující životy lidí na této planetě (snad s výjimkou nějakých barbarů z tropických deštných pralesů) a rozhodně nebyl dlouhodobě udržitelný bez plošných ztrát na životech (až by došly zásoby) a zhroucení ekonomiky většiny států. Přesto na křivce růstu koncentrace CO2 v atmosféře, ani na růstu oficiálně vykazované celoplanetární teploty nedošlo k žádnému pozastavení. Jistě můžeme mít podezření, že to druhé je manipulováno, v tom případě si ovšem soudruzi klimatologové pěkně naběhli. Celá tahle událost je totiž jasným důkazem, že současné změny koncentrace CO2 v ovzduší a teplot jsou naprosto přírodní jev, který sebedrastičtějším omezováním životů lidí nelze ovlivnit na takové úrovni, aby následky byly vůbec měřitelné.
Jistěže bych mohl opakovat mnohé, co bylo opakovaně na různých fórech řečeno či napsáno. Všimnu si jen dvou velmi typických událostí:
Zhruba v době, kdy jsme vstupovali do EU, roztál za hysterického řevu ekologických organizací "miliony let starý" ledovec v Grónsku. A hle, ono tání obnažilo vikingskou usedlost, která tam rozhodně nemohla být postavena před miliony let, ale nejdříve někdy na konci 9. století našeho letopočtu, poté, co vikingové začali kolonizovat Grónsko. Dnes je snaha tuto událost zatušovat, protože ukazuje naprosto jednoznačně lživost blábolů ekologických organizací.
Když půjdeme ve stejném duchu dále, tak je nutné upozornit na mapy tureckého admirála Piri Reise, který je ovšem na primární úrovni nevytvořil, jen provedl jakousi grafickou kompilaci starších originálů, patrně nedochovaných. Uvedené mapy zachycují pobřeží Antarktidy, sice v projekci pro nás nezvyklé (vzdálenost a úhel od bodu, ležícího na severu dnešního Egypta), nicméně převod polohy klíčových bodů do Mercatorovy nebo jiné projekce je záležitostí relativně triviálních geometrických výpočtů. To bylo provedeno, a bylo zjištěno, že linie pobřeží na mapách odpovídají realitě, měřené v současnosti pod vrstvou ledu. Dokonce byly v některých lokalitách navrtány říční sedimenty tam, kde má Piri Reis zakreslené řeky.
Mapy Piri Reise zachycují Antarktidu bez pobřežního ledu, asi ve stavu, v jakém bylo Grónsko v době, kdy je osidlovali vikingové. Nepředpokládám, že by ji pořídili hodní dänikenovští mimozemšťané v třetihorách, kdy byla bezledovost pobřeží Antarktidy nesporná i z pohledu velmi konzervativních vědců. I kdyby to udělali jejich předání místním opičkám, pro něž byl jejich význam čirá nula, je jen další nesmysl zahrnutý do této hypotézy. Musíme tedy jako zdroj těchto map předpokládat psací náčiní a ruku člověka, sedícího na lidmi postavené lodi. Lze vyslovit hypotézu, že zakreslený stav Antarktidy +- odpovídá mínojskému teplotnímu optimu, během nějž bylo na Zemi minimálně o tři stupně tepleji než dnes. Onu zeměpisnou výpravu, jejíž poznatky pak využil Piri Reis, mohl organizovat buď Egypt (tomu by nasvědčovala ta projekce) nebo Mínojská říše na Krétě, případně se mohly tyto státní útvary na tomto výzkumu podílet, jako se dnes podílejí některé státy na projektech výzkumu kosmického. Případně mohlo jít o nějakou úplně jinou civilizaci (třeba z povodí Indu) od níž byly mapy získány a překresleny s tím "pupkem světa" v Egyptě.
Uvedené mapy pochopitelně diskreditují panické skřeky ekologů nad současným ústupem ledů v Antarktidě (a to zdaleka ne na celém kontinentu, ale jen některých jeho částech), prostě proto, že lidstvo, bez ohledu na to, kdy a kým byly pořízeny, zažilo na tomto kontinentě daleko méně ledu a nebylo to spojeno se žádnými katastrofami, které by nepřežilo.
Uvedená fakta si můžeme dovolit citovat proto, že zde dosud žádnou ekototalitu nemáme. Pokud by zde byla nastolena, tak by byly lidem vnucovány lživé bláboly, jak to pamatujeme z té minulé totality. Například o masakrech v Katyni, spáchaných sověty, přestože za ně Norimberský tribunál, většinově složený ze sovětských loutek, odsoudil Němce. Nebo o "spontánním" hnutí proti válce ve Vietnamu, které bylo kompletně placeno a řízeno KGB. (atd.) Ekototalita by mohla skončit s předstíráním měření teplot a mohla by z učebnic vymazat středověké klimatické optimum a další teplé periody. Kroniky a další informační zdroje, stejně jako učebnice paleoklimatologie, by byly uklizeny v LIBRI PROHIBITI, pokud by neskončily ve stoupě. Je docela možné, že by bylo lidem zakázáno vlastnit podvratné prostředky antiekologické agitace typu okenních teploměrů. A nastala by i ekologická cenzura sociálních sítí (v rozsahu daleko vyšším než v současnosti), aby obyvatelé museli věřit blábolům o horách mrtvol na ulicích jiných měst, než ve kterých žijí.

Totalita a prostředí

Závažnou skutečností je, že ona plánovaná "ekologická totalita" nemá ani v nejmenším za cíl bojovat za pozitivní stav životního prostředí, potažmo přírody (nebo jejich změnu k lepšímu). Zcela jednoznačně prosazuje nesmysly, které deklarovaným cílům naprosto prokazatelně škodí. Škodí ovšem takovým způsobem, že koryfejové ekologů na tom mohou vydělat zcela nehorázné peníze. Většinou tím mechanismem, že jsou zapojeni do nějakých silně dotovaných (z peněz ukradených poctivě pracujícím občanům) aktivit, které jsou podle jejich žvástů "šíleně prospěšné", ale v reálu jen škodí.
Zcela jistě zde mohou být i vedlejší cíle, protože závislost státu na dovážené energii (ať už odkudkoli) je v zájmu prodejců náhražek našich domácích zdrojů. A je úplně jedno, zda si bojovníky proti spalování uhlí platí islámští teroristé nebo Putin, důležité je, že bojují proti našim zájmům a za zájmy našich (přinejmenším potenciálních) nepřátel.
Bez zákazů spotřeby uhlí, těžby místního břidlicového plynu frakováním a další agendy zelených by neměl Putin šanci v boji proti Ukrajině, protože by na něj mohly být uvaleny skutečně citelné sankce (ty současné pseudosankce příjmy Ruska z plynu a ropy fakticky zvyšují, podle některých odhadů byl jejich nárůst v důsledku oněch "sankcí" tak vysoký, že stačil pokrýt náklady Ruska na válku v Ukrajině).
Jistěže můžeme vzpomenout i na devastaci Šumavy a dalších oblastí, které ekologové proměnili v totálně zničenou krajinu. Ta v současné době (masových rekultivací území po těžbě) negativně předčí i následky povrchové těžby hnědého uhlí na severozápadě Čech. Zcela jistě i za nedávným masívním požárem u Hřenska stojí ekologové a jejich bezzásahovost, protože bez ní by v tamních "národněparkových" lesích nestály kůrovcové souše a na lesní půdě neležely masy suchých větví, které obojí byly vektorem šíření onoho požáru. O tom, kdo ho založil, můžeme zcela jistě spekulovat, nicméně skutečnost, že ekologické organizace začaly už v prvních dnech této katastrofy vyžadovat víc peněz a víc pravomoci, zcela jednoznačně navozuje otázky typu CUI PRODEST. Zcela jistě ten požár nám, normálním občanům, na rozdíl od těch ekologů, neprospěl. Navíc, jak v případě Šumavy tak i v případě Hřenska, se katastrofa týká výlučně české části příslušného přírodního území, zatímco německá část, bez ohledu na proklamovaný ekologismus Německa, zůstává v obou případech nedotčená. I zde je na místě položit onu výše citovanou latinskou otázku.
Pokud tedy tuto část mohu nějak uzavřít a zobecnit, tak ekologická totalita by znamenala pro naši přírodu (a životní prostředí vůbec) v porovnání se současným stavem totální katastrofu, protože řádění ekologů a jejich organizací by se stalo naprosto bezuzdným. Je otázka, zda by po nevyhnutelném pádu této totality na našem území ještě nějaká příroda zbyla.

Totalita a společnost

Abychom výše uvedenému katastrofálnímu průběhu zabránili, je třeba dostat do vedení státu organizace a lidi s pragmatickým smýšlením, kteří na nějaké totalitní žvásty a jejich producenty kašlou z vysoka. I na lokální úrovni (viz podzimní volby) mohou takovíto lidé v zastupitelstvech udělat mnoho pozitivního. Minimálně signalizovat společnosti nežádoucí aktivity ekologů v konkrétních místech. I u volby senátorů by mělo být jedno z hlavních kritérií to, zda kandidát/ka není ekologickými žvásty vymozkovaný/á blb/ka.
Zcela jistě bychom neměli zapomenout na to, že hlas pro strany pětikoalice je mj. hlas pro přinejmenším podvolování se ekofašistům, snažícím se nastolit zde ekologickou diktaturu za pomoci ekofašistů ze zahraničí (a především ekonacistů německých). Pokud tyto strany v následujících volbách pohoří bude to dobrý signál pro celý tento stát. Přinejmenším to zvýší pravděpodobnost předčasných voleb, které by mohly do čela státu dostat rozumnější vedení.
To samé se týká i blížících se voleb na úřad presidenta. I zde jsou mezi kandidáty ekoblekotalové, kterým nelze věřit ani ten příslovečný nos mezi očima. A jejichž zvolení na tento post by bylo rizikem pro celý tento stát.
Je ovšem třeba vzpomenout i na "Vítězný únor", kdy komunisté dostali moc v tomto státě pučem, zatímco průzkumy před blížícími se demokratickými volbami (které komunisté skrečovali) předpokládaly jejich katastrofální porážku. Bylo by velmi záhodno, aby proti každé "ekologické" demonstraci nastoupila demonstrace antiekologická, osazená dělníky z továren a provozů, jejichž uzavření a likvidaci ekologové plánují, i rolníky, pro něž ekologové představují katastrofu srovnatelnou. Měli by nastoupit i lidé, mající negativní zkušenosti s nuceným omezením vytápění svých domovů. Už jen proto, aby bylo dost demokraticky smýšlejících antiekologů v ulicích. Tedy aby, pokud by se ekologové pokusili o nějaký "Zelený únor", bylo možné tento pokus udusit v zárodku.
A pro nadcházející zimu platí naprosto jednoznačně: Pokud budeme mrznout a hladovět, vina nebude ležet na Putinovi, ale na ekolozích, jednotlivcích i organizacích, včetně politiků, kteří se jim ochotně podvolují (což se týká i současné vlády). A situaci nenapravíme "bojem proti Putinovi", který pouze onu zkorumpovanost a zlovolnost zviditelnil, ale právě bojem proti těmto politických silám. Ten boj proti Putinovi, z jiných hledisek zcela správný, je v tomto kontextu asi na úrovni léčby horečky setřepáváním teploměru.

Ekologická totalita je z pohledu přínosu i ochrany prostředí a zdraví lidí naprostý nesmysl. Hrozí ještě daleko drastičtějším postižením našeho životního prostředí u nás i ve světě. Hrozí i šílenými následky pro populaci, jako jsou ony pyramidy z lidských lebek v pralesích Kambodže, postavené ve své podstatě ekologickou diktaturou Pol Pota a spol. Zároveň by však nebyla spojena ani s tím nejmenším benefitem pro přírodu i lidi (pomíjím-li benefit pro ty osoby, které již dnes na těchto nesmyslech nehorázně vydělávají). Je docela pravděpodobné, že plošná devastace naší přírody by byla srovnatelná s plošnou devastací naší ekonomiky komunistickým režimem. A pokud ne, tak jen proto, že by byla daleko horší. Z tohoto důvodu se musíme proti něčemu podobnému aktivně bránit a v případě pokusů o nějaký "Zelený únor" masově vyjít do ulic, jako po 17. listopadu v roce 1989, protože budeme v takovém případě ohroženi daleko více, než pokud by nějakým způsobem přežil předlistopadový režim.

Mají cenu Pride pochody?

Existují hlasy, že "zvrhlíci mají vše, co chtějí, tak proč nás ještě otravují těmi svými zvrhlými akcemi?". Problém je, že u tohoto výroku, pomineme-li ne zcela korektní výrazivo, je i obsah ne zcela jednoznačný.

Historie

K dekriminalizaci homosexuality došlo v Československu až v roce 1961. Ještě Velínského příležitostný detektiv Ota Fink řeší situaci, že dvě dívky z trampského oddílu mohly být vydírány proto, že strávily noc v jednom spacáku, byť nebylo jasné, zda mezi nimi k něčemu došlo.
A i poté byly osoby LG nejrůznějším způsobem diskriminovány, vyhazovány z práce, ze studií apod.
Až po roce 1989 došlo k jakémusi vyrovnání práv s heterosexuály, které však dodnes není v řadě ohledů dořešené.
Když byl vytvářen zákon o registrovaném partnerství, počítalo se s tím, že toto bude přístupné i pro heterosexuální páry a nahradí vztah "druh - družka", který v té době vznikal ročním soužitím. A v případě úmrtí jednoho ze členů páru se na základě trapného vytěžování výpovědí pavlačových drben zjišťovalo, zda spolu opravdu žili rok a něco, nebo rok bez něčeho.
Pak se ovšem na poslední chvíli, krátce před hlasováním v poslanecké sněmovně, vzbouřili klerofašisté (za KDU ČSL a /tehdy jen/ část ODS) a donutili tento zákon na rychlo změnit tak, že RP platí jen pro L, případně G páry. Což jim nevadilo, aby ještě snad v tom týdnu nenapsali někteří z těchto poslanců rozhořčený blábol do kteréhosi z ďáblových listů, že "zvrhlíci mají něco, na co normální lidé nemají nárok".

Současnost
Soudruzi, zejména křesťansky orientovaní, nám tvrdí, že LGBTQ+ (a mnohé další) osoby vlastně u nás nejsou nijak diskriminovány. Faktem je, že bezostyšně lžou, na což jsme si u nich ostatně už zvykli.
Adopce partnerova (partnerčina) dítěte. Je zcela obvyklé, že pokud do svazku vstupuje někdo, kdo už dítě má, tak druhý člen páru se k tomu dítěti snaží získat nějaký právní vztah (v úvahu padá adopce nebo osvojení). Minimálně pro případ, že by se s biologickým rodičem dítěte něco stalo, a ono se náhle neocitlo ve společné domácnosti s po právní stránce naprosto cizím člověkem.
U heterosexuálních párů to není žádný problém. U homosexuálních párů, z důvodu, který nelze charakterizovat jinak, než jako cílenou a zlovolnou diskriminaci, to prostě nejde.
Adopce dětí. Opět takováto adopce není problémem pro heterosexuální páry, ale je, zcela jednoznačně diskriminačně, znepřístupněna homosexuálním párům. Aby bylo jasno, nevolám po tom, aby homosexualita kandidátů na adopci byla nějakým "body přinášejícím faktorem", jak je to v některých progresivistických zemích. Nicméně nevidím sebemenší důvod, proč by na možnost adopce harmonicky žijící a po sociální stránce dobře zajištěný L či G pár nemohl dosáhnout naprosto stejně, jako v podobných podmínkách žijící hetero pár. A to ještě raději nebudu moc zdůrazňovat fakt, že holčička adoptovaná G párem a chlapeček adoptovaný L párem mají výrazně nižší riziko sexuálního zneužívání než v případě adopce hetero párem.
Umělé oplodnění. Žena, žijící v páru s neplodným mužem, nebo dokonce i žijící osaměle, má právo na umělé oplodnění semenem anonymního dárce. Žena, žijící jako součást L páru, tuto možnost nemá. Někteří "hodní" úředníci dokonce těmto ženám radí, aby zrušily svůj registrovaný partnerský vztah s jinou ženou a potom o tento zákrok požádaly jako "osaměle žijící". Čímž jen ukazují, že je zde jasná diskriminace L párů.

Další problémy

Před pár lety bylo zjištěno, že v kůži savců existují pluripotentní buňky, které patrně v případě poranění jsou s to být přeměněny na potřebné buňky v rámci procesu hojení. Bylo též zjištěno, že tyto buňky lze, a to bez ohledu na pohlaví osoby, z níž byl odebrány, "převychovat" jak na vajíčka, tak i spermie. Bylo vyzkoušeno na pokusných zvířatech, že i zárodky vzniklé z vajíčka, vyrobeného na bázi samce a spermie, vyrobené na bázi samice, jsou životaschopné, vyvíjejí se normálně a ani po mnoha generacích nedochází u jejich potomstva k nějakým nežádoucím abnormalitám. Pro G i L páry se tedy tímto objevem otevírá cesta ke společnému dítěti, které by bylo mixem jejich genů.
Asi není překvapivé konstatovat, že na tyto výzkumy bylo zavedeno embargo.
Stejně jako na řešení letálních extranukleárních genů u ženy, které vede u vzniklého potomka k nástupu velmi ošklivých svalově degenerativních poruch, usmrcujících buď v předškolním věku, pubertě, nebo i ve středním věku. Naprosto neúprosně, bez možnosti jakéhokoli léčebného zásahu. Nejodpornější na tom je, že postižený je plně při vědomí a mentálně nedotčený, takže chápe, co se s ním děje a je si zcela vědom fatálnosti dalšího průběhu choroby. Těch chorob je asi deset, jmenují se podle různých pánů, kteří je popsali (jejichž jména jsem už jako student zasklíval), a společné mají letální geny v mitochondriích, které dítě dostává výlučně od matky (protože mitochondrie spermie do vajíčka při oplození neproniknou).
Nicméně pomoc je zde jasná: Do vajíčka dárkyně, které se zbaví jádra, se vloží jádro z vajíčka budoucí matky (zbavené nějakým rácháním ve vhodném roztoku zbytků cytoplasmy) a jádro spermie budoucího otce. Splynutím jader vznikne oplozené vajíčko, s nímž se už zachází naprosto stejně jako při jiných formách asistované reprodukce.
Není to jen teorie, na světě existují kliniky, které tento zákrok provádějí a děti z takovýchto zákroků jsou již na světě. Fakticky mají tři rodiče, byť genetický podíl toho třetího z nich je minoritní, protože se týká jen mimojaderné genetické informace (nicméně by zde selhávaly testy na mateřství, které se běžně dělají právě na mitochondriálních genech, a jimiž se lze dostat až k oné "mitochondriální Evě").
Pokud jdeme dál. Byla již vypracována technika oprav vadných genů. Je tedy technicky možné dítě s genetickou vadou místo utracení raným potratem (nebo při asistované reprodukci nestrčením do dělohy) zbavit nějakého fatálního genu (třeba pro některou z mnoha metabolických poruch) a nechat z něj vyrůst místo invalidy zcela zdravého jedince. Opět se tyto zákroky "na světě" dělají.
Problém je, že uvedené zákroky nejsou dostupné ve vyspělých zemích, které jsou diktaturou křesťanstvím vymozkovaných bigotů, ale musí se na ně jezdit do států třetího světa.
A opět je to něco, za co je třeba bojovat (a více méně synergicky s LGBTQ+ komunitou), protože jen zbavením se takovýchto umělých překážek se posuneme někam vpřed.

Pride pochody

Pride pochody a podobné aktivity lze vnímat zcela jistě jako oslavu toho, že v řadě států byla zrušena trestnost homosexuality a dochází k určitému zrovnoprávění těchto osob s majoritou.
Na druhé straně je musíme chápat i jako připomínku toho, že v řadě zemí (včetně Česka) toto zrovnoprávnění není dotaženo do konce, a v některých oblastech sociální a právní sféry jsou LGBTQ+ osoby nadále diskriminovány. S oním faktem souvisí i ono heslo "manželství pro všechny", protože pokud bude pro tyto osoby jen registrované partnerství, vinou klerofašistů o řadu práv očesané, tak prostě diskriminovány jsou a budou (viz výše v tomto textu).
Může se mi nelíbit konkrétní disajn pochodu a jeho účastníků (a on se nelíbí, pokud je mi známo, i řadě LGBTQ+ osob), nicméně jako osoba, vychovaná prvomájovými průvody, jsem dostatečně otrlý, abych přežil i některé extrémnější podívané.
Daleko větší problém mám s různými "doprovodnými akcemi", zejména pokud jsou zaměřeny na pubertální a prepubertální děti. Loni měli takové "odpoledne", na němž aktivisté vymývali dětem mozky ve smyslu, že G nebo L sex je to pravé a fajn, zatímco heterosex je cosi hnusného a ošklivého, případně, že se nemají bát provést svůj "comming out". A někteří aktivisté se s podobnými "výchovnými programy" snaží dostávat i na základní školy, a kde je vedení těchto škol "progresívní" (=blbé a/nebo zlovolné), tak se jim to i daří.
Problém vidím jednak v tom, že sexuální orientace je sice vrozená, ale exprimuje (do té exprimace je neznámá) až v pozdnějších fázích pohlavního dozrávání, zcela jistě (s výjimkou opravdu patologických stavů typu hormony produkujících nádorů) po patnácti letech věku a nemusí být jasná ani v osmnácti, jednak v tom, že indoktrinace ve smyslu "ohavnosti hetero sexu" může děti těžce, a bez intervence sexuologa nevratně, poškodit. Z tohoto důvodu nemám problém s tím, že některé státy podobné aktivity, pokud jsou zaměřené na nedospělé osoby (nebo jsou dokonce provozovány na školách), postavily mimo zákon a učinily je trestnými. A neměl bych problém hlasovat pro stranu, která by něco podobného zavedla i u nás.
Nemám také problém s tím, že právní změna pohlaví je u nás vázána na hormonální léčbu a operace, přestože je nám to progresivisty, včetně bruselistů, vytýkáno. Pohlaví prostě není holubník a k jeho změně musejí být zatraceně vážné důvody. A ne, že do sprch šlo pár krásnejch holek, které bych rád šmíroval (pokud ne rovnou "vojel"), a tak se "trans reidentifikuji na holku".

Pride pochody zcela jednoznačně reflektují dlouhodobou diskriminaci LGBTQ+ osob, která dodnes není zcela zlikvidována, takže je opravdu proti čemu a za co v této oblasti bojovat i u nás. Mohou se na nich vyskytnout různé výstřelky v odění i chování, nicméně pokud nejsou zaměřeny na děti, nevidím důvod, proč je netolerovat. Je důležité i to, že ze stejných zdrojů, tj. bigotního křesťanství a jeho pseudoetiky, pochází i další anticivilizační aktivity, které se netýkají jen LGBTQ+ osob, ale i osob heterosexuálně orientovaných. Štvaní heterosexuálních osob proti LGBTQ+ osobám je třeba vnímat jako cílenou strategii křesťanských bigotů s cílem udržení nadvlády nad společností v oblasti reprodukce. Do jisté míry jsou na tomto poli cíle těchto bigotů společné s progresivisty (včetně ekologů), kteří by nejraději vyhubili evropskou populaci a křesťanskobigotní zásahy do její reprodukce jsou v souladu s tímto jejich cílem.

Měl by být pan Ferreira cenzurován?

V minulém postu uvedené bláboly pana klimatologa a údajného "vědce" Ferreiry jsou naprosto jasný nesmysl. Zcela jistě jde o desinformaci, pokud ne přímo o vědomou lež. Protože je v módě "boj proti desinformacím", jistě si mnozí položí otázku, proč lidem tohoto typu nedát sežrat to, co sami dělají druhým. Pokusím se vysvětlit, že to opravdu není dobrý nápad.

Desinformace a cenzura

Asi nejpěknější definice je ta, že cenzura chrání lež před pravdou. S touto definicí nemám naprosto žádný problém. Naopak, na základě zkušenosti s totalitou, do níž se po šťastných devadesátých letech pod taktovkou EU opět vracíme, vím, že tato definice je pravdivá.
Co z toho plyne pro tuhle kauzu. Dovedu si živě představit, že by EU postavila mimo zákon dosavadní učebnice medicíny. Že by je dala na index, vyřadila je z nabídky knihoven apod., jak si ostatně počínali komunisté a před nimi nacisté, její velké vzory.
Mohlo by se snadno stát, že by studenti medicíny pod vedením nějakého "odborníka" museli začerňovat pasáže ve svých knihách a skriptech, jak to zažila maminka v rámci protektorátního školství. Nevěřím, že by žvásty, z nichž jsou jen v rámci EU živy miliony parazitů, byly nějak omezovány a pravdivé údaje, které je zpochybňují, nikoli.
Požadováním po cenzuře těchto zjevných nesmyslů bychom zcela jistě otevřeli Pandořinu skříňku a stali se oběťmi toho, co z ní vylétlo, nedělejme si v tomto ohledu žádné iluze.

Desinformace a realita

Mohlo by se také snadno stát, že v situaci, kdy jsou určité správné informace pro lékaře (a jiné příslušníky zdravotního systému) klíčové, že by tyto informace byly dodávány studentům medicínských a paramedicínských oborů jako utajovaná fakta, jak jsme byli seznamováni s některými informacemi při výuce na vojenské katedře.
A, pochopitelně, s přísnými zákazy seznamovat s těmito informacemi lidi mimo okruh "zasvěcených". Může se to zdát být pitomostí, ale za dob komunistického režimu ...
Může se stát i to, že pojednou se drasticky zvednou smrťáky v horkých provozech a ošetřující lékaři budou ve stejné situaci, v jaké byli lékaři černobylských hasičů nebo obětí Kyštynské katastrofy (ve skutečnosti se incident, exploze zásobníků s vyhořelým jaderným palivem, odehrál u Čeljabinsku, jméno bylo vygenerováno jako součást utajení), případně oběti "Žukovova jaderného cvičení", v jehož rámci byla na vojáky Rudé armády svržena jaderná bomba, aby se vědělo, kolik vydrží, a do jaké doby po explozi musí být "spotřebováni".
Prostě, konflikt nesmyslné ideologie (v tomto případě klimatologie) a vědy zdaleka svým výsledkem nezávisí na tom, kdo má pravdu. Zpravidla, alespoň na nějaký čas, vítězí ideologie. Ostatně, sovětští genetikové by mohli ledacos povídat, kdyby přežili gulagy, kam je nechal poslat Lysenko.
Je dobré připomenout i to, jak na bázi naprostých desinformací, šířených absolventy různých pseudoškol typu filosofie či humanitní studia byly zakázány klecové chovy slepic, byť učebnice pro veterinární lékaře, zemědělské inženýry a odborné biology tvrdí pravý opak, než jak zněla argumentace oněch lhářů.

Ještě jeden argument proti cenzuře

Řada blábolů, a ty Ferreirovy zvlášť, je tak zjevně blbých, že bychom naopak měli jejich publikaci podporovat. Stejně jako bych vždy podpořil šíření idiotských žvástů Římského klubu.
Tyto žvásty, vyvratitelné jak informacemi na bázi učebnic, tak i historickou realitou (nic z toho, co předpovídají např. "Meze růstu" římských pseudovědců nenastalo, natož aby to nastalo k jimi vyvěštěnému datu), jsou velice cenným materiálem pro diskreditaci žvástalů i toho, co z nich vylezlo (a, pochopitelně i toho, co z nich leze dnes). Klidně ať se dál učí že za 30 let (dnes už asi za 25 nebo dokonce 24) budou Himaláje bez sněhu a ledovců, kontrast s realitou hraje ve prospěch oponentů těchto žvástů.
Nechť v souvislosti s těmito žvásty nastane stejná situace, jako když se z pod "katastrofálně tajícího ledovce v Grónsku" vynořila vikingská osada, která nemohla být starší než z roku 985, v němž (pravděpodobně) vikingové Grónsko objevili (respektive musela být ještě mladší, protože kolonizovat tuto zemi začali vikingové nejméně o rok později).

Tedy, přestože soudruzi klimatologové a podobné živly šíří zjevné bláboly, snadno zařaditelné do ranku desinformací, neexistuje nejmenší důvod k jejich cenzurování a naopak existuje mnoho důvodů pro zcela opačnou činnost.

Negramotové chtějí řídit lidstvo

Daleko větším průšvihem než nějaké války jsou skupiny bezcenných negramotů, snažících se řídit lidstvo na bázi naprosto nesmyslných předpokladů, které jim navíc zjevně nevycházejí a oni se vůbec nesnaží tuto záplavu fakt, odporujících jejich blábolům nějakým způsobem ve své další "práci" zohlednit.

Římský klub

Římský klub je tlupa levičáckých (zčásti socialisticko komunistických, zčásti fašistoidních) pseudointelektuálů, vesměs absolventů nějaké ideologické "vysoké blbšůlky" (mezi vystavenými členy na Wikipedii - víc než 30 - mají jen 4 nějaké exaktní vzdělání, a to ještě pochybné - od lékařky, živící se "bojem proti apartheidu" bych se opravdu raději ošetřit nenechal).
Jejich první kniha, "Meze růstu", obsahuje soubor naprosto nesmyslných předpovědí, jejichž nesmyslnost byla více-méně známa už v době sepisování této snůšky blábolů. V naprosté většině tito soudruzi pracují s primitivními lineárními extrapolacemi, jejichž věrohodnost je velice problematická ze samotného principu této technologie. Ta mj. zcela ignoruje kvalitativní změny.
Navíc už v té době byly známy příklady, kdy takovéto extrapolace naprosto selhaly (a už v době svého vzniku vzbuzovaly posměch).
Asi nejznámější je prognóza někdy z 80. let 19. století, že dojde (snad během následujících deseti let) k zahlcení Londýna koňským hnojem. Je to prosté a jasné: Množství používaných koní je závislé na ploše města, takže s jeho zvětšováním roste kvadraticky, zatímco dopravní možnosti mohou růst jen lineárně. Je proto jen otázka času, kdy přestane být možné z Londýna vyvést veškerý místními koňmi vyprodukovaný hnůj ... Přitom už v té době byly v Londýně k dispozici i jiné typy dopravy než vůz tahaný koňmi, takže stačilo zohlednit růst podílu této dopravy a bylo by jasné, že je to nesmysl.

Římský klub a stříbro

Soudruzi z Říma předpověděli, že lidstvu dojde za pár let stříbro. Protože extrapolovali spotřebu tohoto kovu při fotografování a nárůst tvorby fotografií, filmů a dalších statků, které stříbro obsahují, a konfrontovali to s tehdy známými ložisky.
Přitom v době této katastrofické předpovědi byly k dispozici techniky, které stříbro v závěru fotografického procesu eliminují. Už kolem čtyř desítek let byl k dispozici proces Technicolor, který převádí stříbrný obraz na schopnost želatýny filmu přijímat mastné barvy. V černobílé fotografii se moc neuplatnil, ale soutiskem tří filmů na jeden vznikl film barevný. Touto technologií byly vyrobeny i klasické disneyovky (jako Sněhurka), proto jejich současná barevná kvalita je daleko vyšší než u později vyrobených běžných barevných filmů, i animovaných. Nicméně byly touto technikou natočeny i některé sekvence velkofilmu Ben Hur (1925). Vyšší odolnost vůči času je u těchto filmů dána tím, že na tisk mohou být použity silně stabilní barvy, zatímco barvy, vznikající při vyvolávání filmu přímo v jeho citlivé vrstvě, mají četná omezení a tvůrci barevných fotografických materiálů si nemohou moc vybírat.
Ještě dříve než Technicolor, už v závěru 19. století, vznikla barevná autotypie, která v principu (byť v reálu se to nedělalo) také mohla na závěr nahradit stříbro něčím jiným (obraz je tvořen zrnky nabarveného škrobu, která jsou nebo nejsou stíněna stříbrem, a to stříbro by se dalo nahradit něčím jiným). A už ještě dříve existovaly postupy, jak stříbro buď během procesu vyvolávání filmu či zvětšeniny, případně v hotovém filmu či zvětšenině, nahradit jinou látkou. Opět - v té době nebyla potřeba stříbra taková, aby se to dělalo kvůli jeho úspoře, ale dělalo se to z "uměleckých" důvodů jako tónování zvětšenin. Případně, protože některá tónování dávají silnější obraz než samotné stříbro, které nahrazují, se tyto techniky používaly k nápravě podexponovaných filmů. Tónovány byly i celé filmy, viz náš "Limonádový Joe", a při tomto procesu se už dalo uvolněné stříbro dosti dobře zachytávat pro recyklaci (protože ho bylo na jednom místě dost).
Paralelně se používaly i různé techniky tisku ze zvětšeniny, u nichž ve výtiscích stříbro rovněž nebylo. Protože při těchto procesech docházelo k pohlcení části detailů, používaly se tyto techniky k napodobování grafických postupů (lepty apod.) coby cosi "umělečtějšího" než prostá fotografie.
V době oné trapné předpovědi začaly "frčet" barevné diapozitivy, při jejichž výrobě dojde k odstranění prakticky všeho stříbra z filmu. A bylo již v té době jasné, že tento proces se přesune do velkých závodů, z jejichž odpadů - použitých lázní - nebude problém stříbro recyklovat ve velkém.
Přesto soudruzi pouze mechanicky vzali jakýsi trend nárůstu amatérské černobílé fotografie a z něj věštili, že někdy v 80. letech lidstvu dojde stříbro.
Superkvalitativní změnu, tj. digitální fotografii, nezohlednili soudruzi ze Říma vůbec, byť ji v bazální formě popisuje i Ludvík Souček ve své knize o dějinách fotografie "Jak se světlo naučilo kreslit" (1962) a byť v té době již byly běžně posílány fotografie telefonními nebo telegrafními linkami (na jednom konci fotografie, primitivně snímaná bod po bodu, na druhém konci tiskárna), a současná mašinka ve skoro každém mobilu je jen rozvinutím této technologie (která potřebu stříbra zcela eliminuje).
Všechny jejich další předpovědi jsou více-méně bláboly stejného charakteru.

Ekologie a její předchůdci

Pochopitelně, levičáci z Římského klubu se pouštěli i do ekologických úvah. Čímž jen předvedli dvě věci:

1. Ekologie je v podstatě druh levicové ideologie
2. Ekologické předpovědi, založené opět na velmi primitivních extrapolacích, nejsou nic jiného než snůška blábolů

V podstatě v tomto duchu působí i ekologie "moderní", ve skutečnosti navazující na apokalyptické předpovědi konce světa, které v Evropě odstartovala ideologická krize křesťanského náboženství, předcházející jeho rozpad na více vzájemně se potírajících náboženských ideologií (pomineme-li dřívější "Velké schizma" mezi Římem a Byzancí).
Evropou v době vrcholného středověku (u nás se objevili za vlády Karla IV.) proudily zástupy flagelantů, bičujících sama sebe nebo se vzájemně. Tito lidé nic neprodukovali a snažili se svést všechny lidi ze svého okolí, aby se k nim přidali.
Jinými slovy: Předpovědi konce světa jsou cosi evropskému civilizačnímu okruhu cizího (křesťanství je svou podstatou afroasijské barbarství) a opakovaně se diskreditujícího svou impotencí poskytnout reálnou předpověď. Mimo jiné opět proto, že tyto předpovědi nejsou s to zohlednit kvalitativní změny.
Druhou věcí je, že to, co je katastrofa, je podmíněno i subjektivním vnímáním. Asi nejkrásnější na toto téma je jedna z povídek Dekameronu, v níž se Žid chce nechat pokřtít a jeho tutor se mu snaží vymluvit pouť do Říma ještě před křtem, protože tam by viděl všechny perverze, které tehdy křesťanství charakterizovaly (dnes to není o mnoho lepší). Žid nakonec pouť vykonal a hned po ní se dal pokřtít. Na otázku, zda ho to vše špatné, co viděl v tom Římě, neodradilo, odpověděl, že naopak, že ho to utvrdilo ve správnosti křesťanské víry, protože kdyby křesťanství nebylo tím pravým náboženstvím, nebylo by s to takový bordel ustát.
Faktem je, že se středověká Evropa k flagelantům chovala podstatně moudřeji než my k ekologům: Rozháněla jejich průvody, a když si nedali říct, tak neměla problém s jejich zmasakrováním. Ideologický vývoj se stejně ubíral jinudy - místo tupého sebeobviňování a sebetrýznění cestou snah křesťanství reformovat. Což se sice také v podstatě nepodařilo, ale předělání Evropanů na flagelanty by vedlo ke katastrofě daleko dřív a v daleko větším rozsahu.
Za jakousi tuzemskou obdobu flagelantů můžeme považovat i adamity (odštěpené z husitského hnutí, se západoevropskými adamity nemajícími prakticky nic společného). Byli sociálně neúnosní mimo jiné proto, že v důsledku své fanatické víry odmítali cokoli produkovat a to, co bezprostředně potřebovali k přežití, si brali násilím od vesničanů, majících tu smůlu, že žili v blízkosti jejich sídla. I reformovaná církev se s nimi dokázala vypořádat - megahranice v Klokotech, dnes části Tábora, tento problém vyřešila.
K podobnému náboženskému kvasu docházelo i v pravoslaví, včetně náboženskými fanatiky organizovaných hromadných sebevražd (viz např. 3 díl Merežkovského trilogie "Kristus a Antikrist", u nás vydaný jako "Antikrist", v originále "Petr a Alexej").
Podobnost těch (ale i dalších) sociálně destruktivních náboženských fanatiků se současnými ekology, kteří také nic neprodukují a své potřeby získávají na úkor společnosti, je vcelku logicky daná a plyne z podstaty věci.

Klimatologie

Opakovaně bylo konstatováno, že klimatologie svými katastrofickými předpověďmi jednak připomíná ona výše zmíněná (a mnohá další nezmíněná) náboženská destruktivní hnutí, jednak že není s to dát jakékoli rozumné výsledky (v podstatě pracuje s primitivními extrapolacemi na způsob onoho Římského klubu).
Já ještě pamatuji doby, kdy nás klimatologové strašili nástupem nové doby ledové. Potom se ukázalo, že "boj proti oteplování" je ekonomicky atraktivnější, a tak přesedlali na něj.
Nyní se ukazuje, že jejich předpovědi typu "Himaláje budou do třiceti let bez jediného ledovce" jsou zcela mimo realitu. I moře kolem rovníku vaří jen v dílech antických filosofů (kteří z tohoto důvodu zavrhovali možnost obeplutí Afriky, bez ohledu na to, že tento kontinent byl obeplut jak Egypťany tak Féničany), případně v příbězích Barona Prášila. Ten chytal na udici vařené ryby, které bylo možné rovnou bez další kuchyňské úpravy konzumovat. Takovéto vařící moře by tedy bylo významným příspěvkem k boji proti globálnímu oteplování (snížila by se produkce CO2 kuchyňskými vařiči).
V důsledku absence klimatology věštěných oteplovacích katastrof se soudruzi přeměnili na "klimatickou změnu", nicméně pořád bojují proti "oteplení", aniž by reflektovali skutečnost, že pokud se oteplení nedostaví (protože "změna" znamená i ochlazení), budou výsledky jejich boje lidstvu spíš škodit.
Teoreticky bychom mohli drastickým omezením produkce CO2 i nastartovat dobu ledovou, která už má navíc zpoždění - možná si pořídila sovětský budík, který odmítá zvonit. Pokud ovšem teplá epizoda na konci minulého a začátku tohoto století nebyla předzvěstí nástupu drastického ochlazení klimatu, protože podle paleoklimatologů končily předchozí doby meziledové závěrečným oteplením.
Nicméně, klimatologové jdou ještě dál: K falšování měření teplot a dalším manipulacím na tomto poli přidali ještě falšování lidské fyziologie.
Dr. Lucas Ferreira, doktor meteorologie (a údajný klimatolog) a vědecký asistent ze Švýcarského technologického institutu ETH prohlašuje, že v evropských zemích je více úmrtí z horka než v tropických zemích, protože horko v Evropě je suché, a to se podle tohoto génia snáší podstatně hůř než horko vlhké.
Naprosto mu nevadí, že už od konce 19. století tvrdí učebnice lékařské fyziologie a patofyziologie pravý opak a zdůvodňují to tím, že v suchu se pot odpařuje a přispívá ke chlazení těla, zatímco ve vlhku (hlavně blízkém stoprocentní relativní vlhkosti) se pot neodpařuje a tělo se nechladí. Ignoruje i zkušenost mnoha cestovatelů, tvrdících na základě vlastních zkušeností, že "Sahara se snáší lépe než deštný prales". Ignoruje i zkušenosti vojenských velitelů a logistiků, kteří obojí potvrdili v praxi na vojácích.
Ferreirově "ekologicko klimatologické" teorii se vědecká fakta nehodí, a tak produkuje smyšlenky, tvrdící pravý opak. Tvrdí i to, že se voda a soli z potu, pokud nevyschne, vracejí zpět do krevního oběhu (a proto se má údajně člověk dehydratovat ve vlhku méně), byť je to nesmysl, opět vyvracený mnoha učebnicemi (i prostými výpočty na bázi osmolarity). Opak je, pochopitelně, pravdou. Protože v mokrém teple se pot neodpařuje, reaguje organismus zvyšováním pocení dokud to jde a dehydratuje se (a ztratí některé klíčové ionty, např. chlor) daleko dříve než ve vlhku suchém. Je to mj. ověřeno i porovnáním zahřívání pracovníků v suchých a vlhkých provozech, kdy v těch vlhkých se zahřívají rychleji a dříve dosáhnou teploty, kdy musejí být vystřídáni a odejít se chladit.
Ono pozorování rozdílů mezi evropskými a mimoevropskými zeměmi může mít mnohou naprosto odlišnou příčinu:

1. Může jít o ryzí fikci, jejíž autoři spoléhají na to, že obyvatel Berlína, Bruselu nebo Prahy těžko pojede do Madridu nebo Lisabonu počítat mrtvoly na ulicích
2. Může to být různou kvalitou zdravotních statistik ve vyspělých a rozvojových zemích (kdy ze stejného počtu mrtvých je jich ve vyspělých zemích zahrnuto do  statistik víc
3. Může jít i o kombinaci předchozích možností ve smyslu "za horka všechna úmrtí vykážeme jako smrt způsobenou globálním oteplením"
4. Populace subropických a tropických zemí bude na horko lépe adaptovaná jak na úrovni jedinců, tak i na úrovni populace (darwinská selekce na snášení horka)
5. Může jít i o jiný životní styl - v evropských zemích se více a intenzívněji pracuje a to ke snášení horka rozhodně nepřispívá

Asi by se našly i jiné příčiny, ale tento přehled snad postačuje.
Ferreira přiblížil klimatologii o další krok k "nové sovětské biologii" podle Lysenka, která také popírala realitu a falšovala experimenty.

Budou cenzurovány učebnice?

Faktem je, že k průkazu nesmyslnosti prakticky všeho, co prosazují současní ekologové obecně a klimatologové zvlášť stačí zpravidla primitivní kupecké počty, na úrovni "má dáti - dal" a přímé a nepřímé úměry. Přičemž jako zdroj informací, nad nimiž se tyto kalkulace provádějí, může posloužit silně antiekologická kniha, která se jmenuje "Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy", případně ji lze substituovat takovými zdroji, jako je např. Wikipedie (než nám ji zcenzurují do nepoužitelnosti).
Pak se ocitají už prakticky inteligentnější žáci vyšších tříd základní školy v poněkud schizofrenní situaci, kdy na jedné straně mají "ekologickou výchovu" a na druhé straně si dokáží spočítat, že prakticky vše, co se jim tam říká, jsou bláboly a nesmysly. Musí to být schíza daleko větší, než za mých mladých let konfrontace marxistických ideologických žvástů s realitou. Na střední škole se to celé ještě potencuje.
Možná proto je tak silná snaha co nejvíce snížit úroveň školství a proměnit školy z institucí, dodávajících mladým lidem fakta a návod, jak s nimi pracovat, v bezcenné žvanírny ideologických blábolů. Ostatně, o tom jsou i "Pátky pro budoucnost", jejichž význam spočívá v tom, že méně kvalitně naučený absolvent střední školy bude méně ohrožovat budoucnost solárních baronů a dalších hochštaplerů a parazitů, "bojujících za naši  šťastnou budoucnost" (jako druhdy komunisté, před nimi nacisté a fašisté a před těmi mnoho dalších škodlivých organizací i osobností).
Asi jediné "ekologické" východisko z tohoto problému je zrušení jakékoli exaktní výuky na školách. Případně si někde na Ministerstvu Lži položit otázku, zda je vůbec žádoucí, aby občané uměli číst a psát (o počítání ani nemluvě, to škodí ekologii a jiným pochybným ideologiím vždy). Negramotností populace by se vyřešil i problém "desinformačních webů" a podobných silně škodlivých informačních zdrojů (třeba i té Wikipedie). Ostatně, i kontrareformace se děla mj. i touto cestou, kdy během několika generací se soudruhům jezuitům a dalším podobným zločincům podařilo prakticky stoprocentně gramotnou populaci (zděděnou po reformaci) převést na populaci gramotnou z méně než deseti procent (a venkov učinit prakticky stoprocentně negramotným). A každý gramotný byl automaticky podezřelý z kacířství.

Ekologie se už dávno stala z vědy jakousi iracionální ideologií s náboženskými prvky. Z této příčiny opravdu není důvod se divit, že rozpory mezi ideologií a realitou se snaží šířit velmi podobným způsobem jako dříve křesťanští kněží - šířením hovadství a negramotnosti. V jejím čele stojí (jako u té církve) pologramotná hovada s nulovými kompetencemi v exaktních vědách, neprodukovaná ovšem teologickými fakultami, ale "vysokými blbšůlkami" typu filosofických či humanitních studií (o "klimatologii" ani nemluvě).

Skansen a skansen

V rozhovoru se soudruhem pirátem Peksou padlo, že by si řidiči, jedoucí do ČR, připadali jako ve skansenu, pokud bychom se nedali na energii z OZE.

Skansen

Původně to je vesnice ze soustředěných starých staveb, přestěhovaných na jedno místo. Jakési muzeum pod širým nebem, vystavující kromě budov i materiální kulturu minulosti, zemědělské náčiní a někdy i např. staré kulturní rostliny apod.
V přeneseném slova smyslu to znamená výstavu čehosi starého, zastaralého.
Pochopitelně, soudruh Peksa považuje za "skansen" stát s fungující elektřinou a dopravou, protože toto je s OZE naprosto nerealizovatelné. On a jemu podobní volají po elektrifikací dopravy na bázi elektřiny z OZE, což se nikdy a nikde na světě nepodařilo asi ze stejných důvodů, proč se nikdy, nikde a nikomu nepodařilo sestrojit perpetuum mobile.
On a jemu podobní volají také po "decentralizaci" sítí. Mají představu, že každý bude mít nějaké své solární panely (asi bude pod nimi spát) a ty budou zajišťovat jeho spotřebu energie elektřiny (reálně: lovec mamutů měl vyšší příděl energie ve formě ohně, než kolik v přepočtu na hlavu vydají solární panely).
Něco podobného tu už bylo, kdy byla spousta elektráren, zásobujících buď nějaký podnik nebo pár obytných či kancelářských budov. I v té době se ještě vyplatilo např. částečné osvětlení svítiplynem, protože zásobování elektřinou bylo nestabilní, nejisté a drahé. Jistotu a pád ceny dolů právě zajistilo až propojení zdrojů a spotřebičů do jednotné sítě (což mj. znamenalo i sjednocení požadavků na napětí a frekvenci, já ještě pamatuji zásobování části Prahy napětím o cca polovičním než byl standard zbytku republiky). Pamatuji i existenci části elektrifikovaných tratí, které měly ve vedení stejnosměrný proud, zatímco většina tratí tohoto druhu měla už proud střídavý. To propojení do jednotné sítě se nedělalo kvůli tomu, aby se zásobování elektřinou zhoršilo, jak se nám snaží namluvit někteří zelení, ale z důvodů přesně opačných.

Realita

Pokud se podaří peksům prosadit svoje sny, tak budou do EU jezdit turisté sledovat život nešťastníků, živořících na pokraji smrti z nedostatku všech základních životních potřeb. Asi jako se dříve jezdilo na safari do rovníkové Afriky nebo Amazonie, podívat se na tamní primitivní divochy (a děkovat našim předkům, že se dokázali z takovýchto poměrů vyhrabat).
Pokud by se ČR z tohoto trendu, který odmítá naprostá většina našeho obyvatelstva, podařilo vymanit, byl by tento stát ostrůvkem civilizace v moři barbarství, zoufalství a beznaděje. A musel by se dobře, tvrdě a nelítostně bránit před nájezdy sousedních primitivů, snažících se prodloužit si své bědné živoření oloupením nás o naše výrobky, především potraviny. Byli bychom ohroženi daleko více než třeba enklávy EU v Africe.
Pokud by v takovém případě přijel někdo k nám, třeba ten řidič nákladního auta, o němž se pan Peksa zmiňoval, připadal by si asi jako my, když jsme se poprvé dostali za železnou oponu. A ještě víc by to platilo pro sousední barbary, pokud by se k nám dostali v rámci obchodu se svými karavanami mezků.

Barbarství

Existuje bonmot, podle něhož nás od barbarství dělí tři dny, kdy do samoobsluhy (nákupního centra) nepřivezou zboží. Nejsem si jist, zda jsou to zrovna tři dny, ale velice pravděpodobně by se civilizace zhroutila, jak to popisují různé katastrofické a postapokalyptické romány, případně realistická próza, zaměřená na poměry za velké hospodářské krize v minulém století (ale i dokumenty z té doby). Případně katastrofické poměry na konci obou světových válek, přičemž po té první bylo zřetelně a déle hůř, protože po té druhé zapracovala poměrně pružně mezinárodní pomoc válkou postiženým národům.
Nicméně, proč by nemělo být do té samoobsluhy přivezeno zboží?
V podstatě existují dva důvody, z nichž ten první se štěpí také na dva.
Oním prvním je to, že prostě nikde v dosahu žádné zboží není, takže není odkud ho přivézt. Určitým ekvivalentem může být stav, kdy zboží sice je, ale lidé na něj nemají peníze. Možná horší o prodělávání Tantalových muk před výkladními skříněmi.
To, že populace může drasticky zchudnout a nemít ani na základní životní potřeby, se nám snaží předvést soudruzi pětikoaličníci. Předvádějí nám také, že toto zchudnutí lze zorganizovat v podstatě bez toho, že by bylo reálně nevyhnutelné (viz srovnání s okolními státy, které mají v čele normálnější vlády, než je ta naše).
Pochopitelně, pokud bude pokračovat "boj za záchranu planety", tak se zhroutí ekonomika natolik drasticky, že padne prakticky jakákoli výroba a zboží skutečně nebude.
V této souvislosti je třeba upozornit na to, že např. zrušení výroby normálních aut nepostihne jen lidi v této výrobě zaměstnané, ale přenese se do dalších oblastí ekonomiky i dalších lokalit státu. Přitom, obávám se, že i tam, kde to ani nejlepší odborníci na ekonomiku nečekají, případně považují tyto komplikace za nedůležité.
Faktem je, že u organismu existuje něco, čemu se říká ireversibilní šok. Tento šok pokračuje "samospádem" i v situaci, kdy příčina, která ho vyvolala, už pominula. A končí nevyhnutelnou smrtí (proto ireversibilní, že tento dynamicky probíhající stav nedá zvrátit ani velmi agresívní léčbou). Existují např. pokusy s odebráním "dostačujícího" množství krve, kdy po řádově desítkách sekund až minutách už sled reakcí organismu na úbytek krve, vedoucí ke smrti ze šoku, nezvrátí ani její navrácení do oběhu (paradoxně může naopak tu smrt ještě urychlit).
Druhou možností je (a ona zase trochu souvisí s tou první), že se prostě zhroutí dopravní systém. Zboží sice kdesi bude, ale nebude možné ho dopravit. Na to bohatě stačí nucená elektrifikace nákladní dopravy, o níž zelení soudruzi fantazírují, protože ty by učinila jakoukoli rozvážku zboží naprosto ekonomicky nerentabilní. Je úplně jedno, zda by se to celé podělalo proto, že by elektrokamiony nejezdily, nebo proto, že náklady na jejich provoz by natolik drasticky zvedly cenu zboží, že by na ně lidé neměli peníze (a nastala situace jako výše).
Zase to celé souvisí s oním "ireversibilním šokem ekonomiky", který může nastat mj. i přiškrcením dopravy pod určitou úroveň.
Faktem je, že potlačení vynálezu kola v říši Mayů (znali válec a jsou archeologicky doloženy dětské hračky na kolečkách), snad z podobných iracionálních důvodů jaké motivují propagátory elektromobilů a podobných nesmyslů, vedlo k tomu, že když v jedné části říše propukl hladomor, tak se s tím nedalo nic dělat. Trasa, kterou ujde nosič s nákladem jídla (ze kterého po cestě ujídá a ještě mu musí zbýt na cestu zpět), je i na kvalitních mayských silnicích relativně krátká (tj. když mu zbude právě polovina nákladu na cestu zpět). Z oblastí, které byly dál, se prostě k těm hladovějícím nic bez prostředků na kolech (stačil by "blbej" trakař) dopravit nedalo.

Záchrana?

Problém nějaké záchrany spočívá v tom, že některé kroky a reakce na ně jsou v podstatě jednosměrné. Např. pokud opravdu zrušíme výrobu aut, jak to po nás hodlá požadovat EU, nepomůže, obávám se, po určité době tu výrobu zase obnovit, protože během ní se začnou hroutit další a další vztahy a návrat těch továren situaci nemusí nakonec zachránit.
Je zde také ještě jeden důležitý faktor. Součástí ekonomiky je také myšlení lidí. Pokud si lidé zvyknou, že je stát podráží a poškozuje, nebudou se mechanicky vracet zpět, ale budou se snažit nějak pojišťovat proti situaci, kdy zase soudruhy v jeho vedení "chytne rapl". Z tohoto důvodu řada výrob a služeb zanikne ireversibilně přeorientováním se ekonomických subjektů jinam (jistěže lze očekávat i masovou emigraci mimo EU), takže po pár týdnech až měsících ty fabriky ani nebude možné rozjet, respektive budou muset skončit v momentě, kdy jim dojdou zásoby surovin a polotovarů z doby před jejich zavřením.
Jakmile se tedy restrikce v rámci "boje za záchranu planety" dostanou do stavu jakési sítě vzájemně široce a složitě propojených příčin a následků, bude asi lepší stát nechat kompletně "padnout na hubu", jak se to stalo s Německem na konci války a stejně tak (nebo i hůř) s Japonskem, zcela jakékoli zasahování státu v této oblasti zrušit, obyvatele vykrmovat nějakou mezinárodní charitou a ekonomiku rozjíždět z gruntu znovu, bez ohledu na to, co bylo. Právě to se neudělalo za velké hospodářské krize (zejména v nejhůře postiženém Německu) a bylo prokázáno, že i některé dobře míněné zásahy, snažící se situaci zvládnout, vedly svými vedlejšími následky k dalšímu zhoršování.
Problém ovšem je, že pokud "padne na hubu" celá EU, bude to pro mezinárodní charitu příliš velké sousto, nehledě k tomu, že OSN, které po válce nemohlo (asi naštěstí) do takových věcí zasahovat, by v současné době situaci spíš cíleně zhoršovalo, protože je ve vleku muslimů, zuřivých nepřátel civilizace obecně. A vedení EU pracuje na tom, aby se nám nedostalo pomoci ani z Ruska nebo Číny.

Skansenologie

Důležité také je, že v rámci OZE neběží nějaké moderní technologie.
Větrná energie je jednou z nejstarších využívaných (minimálně formou plachet) a větrné mlýny jsou na světě někdy od přelomu středověku a novověku. Přitom se, s výjimkou přímořských států s velmi plochým terénním reliéfem, jako je např. Holandsko, nikdy neuplatnily v konkurenci s mlýny na vodních tocích. I zánik větrných mlýnů někdy v předminulém století byl v podstatě spontánní, daný jejich bídnou ekonomickou bilancí.
Fotoelektrický jev je také známý více než sto let a ani ten se nikdy páteří energetiky nestal. Jistě, někde mám "ještě schovanou" (jako vodník Čochtan) kalkulačku jen o málo větší a tlustší než platební karta, kterou pohání světlo (stačí stolní lampa), ovšem ta má spotřebu energie naprosto nepatrnou, i ten nejúspornější mobil ji má řádově vyšší. A i ten nejúspornější počítač má opět řádově vyšší spotřebu než mobil nebo tablet.
Fotočlánky se smysluplně používaly pro měření intenzity světla, byť je ještě před nástupem digitalizace nahradily přesnější přístroje, pracující na principu elektrických odporů, měnících své vlastnosti s intenzitou dopadajícího světla. Ty ovšem potřebovaly funkční baterii.

Zázračné zdroje

Často jsme informováni, jak energie bude čerpána z fólie na oknech, záclon a závěsů, stěn, pokrytých nějakou super fólií apod. Nebo že na tůře dobijeme mobil zařízením, získávajícím energii podobným způsobem, jako krokoměr počítané pulsy.
Jsou to, pochopitelně, nesmysly bez jakéhokoli praktického významu, snad vyjma onoho získávání energie z pohybu osoby někde v oblastech mimo civilizaci (aby se takto udržel mobil v chodu). Obávám se ovšem, že powerbanka bude vážit méně, bude méně překážet v chůzi (a jiných pohybech) a bude i spolehlivější než nějaký "superzdroj" v ponožce, reagující na změny tlaku chodidla na botu.
Na odmítnutí těchto věcí stačí elementární úvaha, založená na zákonu o zachování energie, zlém nepříteli všech ekologů.
A opět není nic nového pod sluncem. Ze svého dětství pamatuji náramkové hodinky, které se dotahovaly při pohybech ruky (a byly patřičně těžké, aby rotující závažíčko to pérko při použití patřičných převodů přetlačilo). Před spaním s nimi bylo dobré chvíli třepat, aby vydržely jít až do rána. Na našich hradech a zámcích můžete vidět i samonatahovací stojací (či závěsné) hodiny, které dotahovaly změny vzdušného tlaku, přenášené z čehosi podobného velkému měřáku tlaku vzduchu na natahovací mechanismus. Pokud ovšem dlouho přetrvávala tlaková výše či níže, stejně musel přijít sluha a hodiny natáhnout.
Jako student jsem měl "kachničku", zčásti naplněnou éterem, která se "sama" kývala a "pila". Fungovala na tom principu, že když se jí namočil zobáček, tak rozdíl teploty mezi hlavičkou, ochlazovanou odpařováním vody, a tělem tlačil do té hlavičky éter a převážil ji do skleničky. Tím došlo jednak k dalšímu namočení zobáčku, jednak k přetržení sloupce kapalného éteru v krčku a jeho stečení zpět do těla. Kachnička v podstatě jela na vodu a na suchý vzduch v místnosti. Voda se jí musela na správnou výšku hladiny ve skleničce dolévat. Kdyby se kachnička umístila do prádelny s vlhkostí vzduchu blízké nasycení, neochlazoval by se jí ten zobáček a přestala by se hýbat.
Akademik Běhounek popisuje v románu Akce L reálně existující přístroj, tvořený alfa zářičem, dvěma lístky kovové fólie a uzemněním (vše zataveno do skleněné nádoby). Alfa zářič nabíjí lístky fólie kladným elektrostatickým nábojem, který vede k odpuzování lístků od sebe. Odpuzují se tak dlouho, až se dotknou uzemnění a náboj je z nich odveden a lístky se opět svěsí. Lístky takto mohou "cvičit" tisíce let, byť se perioda jejich pohybu neustále prodlužuje s vyčerpáváním toho alfa zářiče.
Takovéto přístroje jsou kuriozity, ukazující vysokou efektivitu své konstrukce, která umožňuje "cosi viditelného" dělat i v případě extrémně malého energetického příkonu. Představa, že by se něčím podobným, mimo naprosto extrémní a mimořádné situace, pohánělo nějaké smysluplné zřízení, je prostě mimo realitu.
Bohužel, mnoha "bojovníkům za záchranu planety" schází naprosto elementární schopnost alespoň řádového odhadu výkonu takovýchto zařízení a současně porovnání s energií, kterou reálně potřebujeme.

Co potřebujeme

Potřebujeme stabilní, spolehlivé zdroje vysokých objemů energie (ať už tepelné nebo elektrické). To je reálně jakékoli zařízení na spalování fosilního paliva (v případě pálení biomasy je problém s jejím získáváním v potřebném množství) a jádro. Voda je sice také stabilní a relativně spolehlivý zdroj, ale na našem území máme vodní energie příliš málo; v podstatě nestačí ani na vyrovnávání běžných výkyvů sítě.
Sice existují projekty typu 80 % jádro, zbytek OZE, ale ty se reálně nevyplatí. Nevyplatí se jednoduše proto, že 1 MWh z fotovoltaiky nebo větrníků vyžaduje řádově vyšší investici než 1MWh z jádra nebo fosilu.
Nějaká "kombinovaná s OZE" energetika je v podstatě jen úlitbou hovadské ideologii, prosazující tyto naprosto bezcenné zdroje energie.
Jediné, co by mělo jakýsi význam, je čerpání vody z pod přehrad nahoru do přehradního jezera pomocí OZE (což by zvýšilo zásobu vodní energie, dodavatelné jako špičková. Nicméně je možné, že po bedlivém propočtu by na sebe OZE ani v této podobě, při podílu na výrobě té nejdražší elektřiny, nevydělaly.

Tedy, je mi líto, ale skansenem, a spíše kombinovaným s nějakým "zámkem hrůzy" se stane jakýkoli stát, který se pokusí získávat energii pouze z OZE. I Německo v podstatě jede na naše a polské uhelné a na naše jaderné elektrárny. Kdyby přišli nějací "darkeři", jací se v raných devadesátkách bavili "zhášením" měst zkratováním příslušných vedení, a koordinovaně vyřadili veškerá přeshraniční vedení do Německa (ideálně za bezvětrné noci)  od nás a z Polska, Německo by buď celé zhaslo, nebo by se tamním dispečerům podařilo rozsekat jeho území tak, že by část svítila coby ostrůvky kolem zbylých uhelných a jaderných elektráren, případně jih státu jednak na nějaké vodní elektrárny v Alpách, jednak na elektřinu z francouzského jádra.

Pláč pana Gabala

Pan Gabal se ve svém příspěvku na Hlídacím Psovi rozčiluje nad tím, že Česká republika pořád nejede podle jeho představ. Zmiňme namátkou: "zoufale nízký" podíl žen ve veřejných i manažerských funkcích – nyní již i ve srovnání s dalšími postkomunistickými státy střední Evropy. Nicméně, vezměme to po řadě:

Zaostalí Češi nedávají prostor ženám

Pan Gabal pláče nad tím, jak malé procento žen je v těch či oněch orgánech státních či nestátních organizací. Je mi líto. Schopné ženy jistě jsou, ale naprostá většina nemá zájem se uplatňovat na postech, které nejsou pro ně atraktivní. Pořád je u nás dostatek žen, které mají jako prioritu mít rodinu a děti, což je s prací na vrcholných postech, ať již státních nebo privátních, zcela neslučitelné.
Malé procento zastoupení žen znamená jen to, že se o obsazení těchto míst rozhoduje podle kvality, a ne podle irelevantních znaků (jako je pohlaví). Starší z nás pamatují "dělnické kádry", vč. toho, co to bylo za hovada. Opravdu nevidím důvod obsazovat významné posty ve státní správě jen podle toho, co má ucházející se osoba mezi nohama.
Kdysi jsem v této souvislosti zažertoval, že firmy i státní instituce by mohly "ženy do počtu" verbovat u známé silnice E55, protože tam se "vhodné kádry" vyskytují. Obávám se, že pokud budou EUrosoudruhové, jako je pan Gabal, moc tlačit na pilu, tak k něčemu podobnému bude docházet.

Bydlení

Pan Gabal zcela správně kritizuje nedostatek bydlení. Jsou to ovšem krokodýlí slzy, které roní, protože jednou ze zásadních komplexních příčin, která v podstatě zastavila stavění nových bytů, jsou idiotské nesmysly, prosazené jím velebenou EU. Mimo jiné požadavek, aby každý nový dům byl "pasívní", což znamená obrovský nárůst jeho ceny, který i při dnešních cenách energie do konce životnosti toho domu nevrátí rozdíl mezi náklady na vytápění. Minimálně proto, že příslušné izolační materiály mají omezenou životnost, po jejímž projití je nutné udělat "generálku" a vše to vyměnit za nové (generálku velice drahou, často v ceně desítek procent domu a někdy je i levnější dům zbourat a postavit nový).
Nehledě k tomu, že i v případě, že by se ty náklady třeba po několika desítkách let vrátily, je nutné je vynaložit teď hned. A i kdyby se to řešilo jakousi půjčkou, tak úroky tu částku vyženou ještě výš, do naprosto nesmyslných čísel, která se do konce životnosti budovy nevrátí ani v případě, že by náklady na energii naskočily na desetinásobek současných.
Navíc jsou zde ještě další aspekty: Celé to blábolení ohledně "pasívních domů" je postaveno na blábolech ekofanatiků o "antropogenním globálním oteplování", nemajících naprosto nic společného s realitou. "Antropogennost" současných změn klimatu nebyla nikdy prokázána. Potvrdila to epidemie covid, která vedla v některých obdobích ke drastickému omezení pracovních aktivit lidstva, i dopravy a podobných zdrojů antropogenního CO2. Tato drastická redukce antropogenní produkce CO2 se nijak nepromítla ani do koncentrace atmosférického CO2, ani do teplotních křivek. Od jara předminulého roku se navíc (navzdory růstu koncentrace CO2 v atmosféře) neotepluje a prognóza alternativních modelů, daleko realističtějších a podložených tím, čemu se říká "tvrdá věda" předpovídá minimálně tři dekády chladnější než začátek tohoto tisíciletí. Ke drastickému occhlazení by mělo dojít koncem této dekády, kdy se Slunce dostane do méně výkonné části svého jedenáctiletého cyklu.
Jistěže další "žábou na prameni" je EU se svými zdeúředními bláboly, zaměřenými na to, aby byla znemožněna jakákoli smysluplná aktivita lidí.
Poslední "třešničkou na dortu" je podezření některých "konspirátorů", že znemožnění bydlení mladým rodinám má za účel omezit množení autochtonních Evropanů a přispět k jejich náhradě kulturně méněcennými přistěhovalci z neevropských zemí.

Apel na voliče

Pan Gabal apeluje na voliče, aby tlačili na politiky. Patrně aby tlačili na to, aby politici ještě prohloubili své aktivity, směřující proti zájmům voličů.
Voliči do jisté míry toto dělají, ale tím způsobem, že stále roste podpora stran, které prosazují pravý opak toho, co po nás chtějí byrokraté z EU. Rostou i počty těch voličů, kterým by nebylo proti srsti, kdybychom z EU odešli nebo se aktivně podíleli na jejím zničení.

Pan Gabal volá po "snižování sociálních nerovností".

Je mi velice líto. Právě sociální nerovnosti jsou hybnou silou jakéhokoli pokroku v činnosti státu. Právě ty motivují kvalitní lidi, aby se angažovali v ekonomice státu a v podstatě ho svými daněmi živili. Umělé sociální srovnání, kdy bezcenné a líné hovado mělo prakticky stejnou životní úroveň jako kvalitní a pilní lidé, jsme tu měli před rokem 1989 a vedlo to k děsivému zhroucení ekonomiky.
To zcela jistě souvisí i se sociálně podmíněným přístupem ke vzdělání. Jistě, nižší sociální vrstvy to mají těžší, protože jejich děti nemají zázemí u svých pologramotných rodičů, pro něž navíc vzdělání nepředstavuje žádnou pozitivní hodnotu. Problém ovšem je, zda lidi s takovým zázemím skutečně chceme na nějaké vedoucí pozice. Zejména tehdy, pokud se vlastní vůlí tohoto neblahého rodinného dědictví nezbaví.
Jinak je celá tato sentence pana Gabala opět připomenutím těch "dělnickorolnických" kádrů, které nakonec nesměl ani děkan fakulty nebo rektor příslušné vysoké školy vyloučit ze studia pro opakované nesplnění požadovaných znalostí u zkoušek.
Pamatuji si takového hocha. Začal studovat rok přede mnou, a když jsem se po vojně vrátil na fakultu jako asistent, byl snad někde v pátém (předposledním) ročníku. A tehdy nakonec (kovaný) soudruh děkan vydal befél, že nesmí být vyhozen od žádné zkoušky, aby se ho škola už konečně zbavila. Zaplať pánbu, že jsem byl tehdy příliš malý pán na to, abych se dostal k rozhodování o takových věcech!
Aby bylo jasno: On nebyl úplně hloupý. On jen pochopil, že z politických důvodů na něj nikdo nemůže. To si ještě vypotencoval funkcionařením v SSM, a pak už to bylo jen o oné "politické tlačence".

Legalizace manželství homosexuálů

Tato oblast je asi jediná věc, na které se s panem Gabalem shodneme. Byť je naše motivace patrně odlišná.

Pláč nad vysokým počtem mimomanželských dětí

Problém těchto dětí je do značné míry dán tím, že existují sociální dávky, na které manželé nedosáhnou a svobodná matka ano.
Z uvedeného pak velice snadno vyplyne situace, kdy svobodná matka žije se svými dětmi a s mužem, s nímž není sezdána, ale on je, pochopitelně jen "čirou náhodou", otcem těch jejích dětí (nebo alespoň některých z nich).
Opět je to celé dáno problematickou sociální politikou, která je nám z velké části vnucována z EU.

Pan Gabal zmiňuje zákaz kouření v restauracích

Tento zákaz byl a je naprostá pitomost, i ze zdravotního hlediska. Při oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor (což měla většina hospod) byl jeho dopad na zdraví lidí nulový.
Nicméně i při neoddělení těchto prostor byl propočtený dopad (podle dat ze zdravotnické ročenky a dalších zdrojů) prakticky nepatrný. Kdysi jsem uvedl, že kvalitnější dopravní značení, které by nevytvářelo "zmatená místa", na nichž dochází k nehodám zaviněným zmatenými řidiči, by za mnohem méně peněz zachránilo podstatně více životů.

Pan Gabal roní slzy nad naším vztahem k Istambulské smlouvě

Problém spočívá v tom, že to, co obsahuje Istambulská smlouva, dávno v legislativě máme a v daleko kvalitnější podobě, znesnadňující zneužívání typu zcela vymyšlených incidentů "sexuálního obtěžování". Podpis tohoto právního zmetku by nás vrátil někam k inkvizičním soudům.
Navíc představa, že nějakým způsobem tato smlouva zlepší sociální statut žen a sníží jejich ohrožování z jakékoli strany, je úplně mimo realitu. Stačí, že ji podepsaly islamistické státy, kde má žena postavení někde mezi domácím zvířetem a kusem nábytku, a vůbec to jejich papalášům nevadilo. Čili ta velebená smlouva ženám negarantuje naprosto nic, jen ve státech, v nichž mají ženy rovná práva s muži, vytváří prostředí pro zneužívání těchto práv různými pochybnými aktivisty.

Pan Gabal nás porovnává s Německem

Pláče nad stavem našich veřejných prostor, v porovnání s tímto státem.
Měl by přitom zpytovat svědomí z toho, kolik těch německých načančaností, co je tak obdivuje, je za peníze, které nám Němci v rámci toho, jak funguje EU, ukradli.

Pan Gabal též pláče nad absencí TGV u nás.

Je mi líto, pro rychlovlaky tohoto typu nemáme trati ani krajinu.
Dovedu si představit přímou linku Brno - Praha - Drážďany. Dovedu si ale také představit, jak by řvali Němci placení ekologové, až by se prokopávaly příkopy a tunely a vršily desítky metrů vysoké náspy nebo stavěly stejně vysoké viadukty.
Vysokorychlostní trať je na většině našeho území totální nesmysl, který jen může naplnit "ty správné" (z hlediska organizace korupce) kapsy.

Fotovoltaika

V příspěvku je též pláč nad malým zastoupením fotovoltaiky u nás
Faktem je, že fotovoltaika není nic jiného, než legalizovaná zlodějina, okrádající prakticky všechny odběratele elektrické energie.
Fotovoltaické panely musejí být dotovány na provoz, z peněz odebraných všem odběratelům elektřiny. Autor kouzlem nechtěného presentuje, a asi správně, Německo jako stát zlodějů.
Navíc nákup fotovoltaických panelů podporuje totalitní režim v Číně. Podpora totality je opět něco, co mají Němci v krvi, nicméně lidé se stejnou politickou orientací, jakou předvádí pan Gabal, ji mají v krvi též.

Panu Gabalovi chybí "více digitalizace" včetně volební.

Je mi líto, ale korespondenční a elektronické volby nejsou nic jiného než podvod, který má za cíl zajistit vládu progresivistů "na věčné časy a nikdy jinak", a to i v situaci, kdy nedostanou reálně ani jediný hlas. Se státní digitální agendou má naprostá většina občanů zkušenosti a prakticky všichni z nich jen ty negativní. Proto to taky nikdo nepodporuje.
V USA to došlo tak daleko, že republikánská strana státu Texas zcela oficiálně prohlásila poslední volby za zfalšované, mj. korespondenčními hlasy, a z nich vzešlého presidenta za nelegitimního.
Na internetu je petice proti korespondenčním volbám. Lze se k ní dostat přes stránku www.ferovevolby.cz Bylo by vhodné, kdyby ji podepsalo co nejvíce lidí.
Korespondenční či "tikitální" volby rozhodně férové nejsou a nemohou garantovat ústavní práva, která občan v souvislosti s volbami má. Je jasné, že pro antidemokraty typu pana Gabala jsou takovéto pseudovolby tím samým, co pro jejich ideové předchůdce, komunisty, "jednotná kandidátka Národní Fronty".

Multietnicita

Pan Gabal horuje pro multietnicitu a dává nám za příklad státy, včetně sousedního Německa, které jasně předvádějí, že se něčím podobným jen zhoršuje kvalita života občanů a narůstají rizika násilných trestných činů, včetně terorismu.
Patrně se mu líbí bombové útoky a jiné radovánky, jimiž jsou Evropané v těchto zemích "obohacováni".

EUro

Pan Gabal je velkým příznivce eura.
Je jistě otázka, proč tedy vůbec odešel ze Slovenska s eurem do státu, kde euro není a naprostá většina občanů o ně nestojí. Což reflektují i postoje významné části politiků.
Euro je podle některých ekonomů měna na pokraji zániku. Jeho hodnota neustále klesá a bude klesat i nadále. Je totiž spojeno s ekonomickou prosperitou eurozóny, která stále klesá v důsledku nejrůznějších hovadin, prosazovaných aktivistickými EUropolitiky typu pana Gabala. Je vysoce pravděpodobné, že půjde s rozvojem Green dealu ke všem čertům. Není vyloučeno, že za nějakých deset let bude euro stát méně než somálský šilink.
Toto je, bohužel, realita. Do eurozóny by v současné dob vstoupil leda šílenec, nebo člověk, snažící se stát záměrně poškodit.

Pan Gabal kritizuje korupci

Problém vidím v tom, že zdrojem korupce je jednoznačně EU, vytvářející systematicky naprosto nepřehledné pseudoprávní prostředí s tisíci sobě vzájemně protiřečících zákonů a dalších norem. V této situaci je potom rozhodnutí o tom či onom nikoli na transparentním procesu podle transparentních platných zákonů, ale na čiré libo(z)vůli úředníka, která nemůže být v reálu nijak korigována. A kdo zaplatí víc, v toho prospěch se rozhodne.
Bez totální likvidace nejlépe všech norem pseudopráva EU zde bude korupce jen a jen bujet a žádná opatření na tom nic nezmění.
Jistě jsme měli korupci ještě před vstupem do EU. Nicméně tento vstup na ni zapůsobil, jako pohnojení záhonu s plevelem.

Úloha voličů

Pan Gabal pláče nad tím, že voliči se neangažují proti korupčníkům a dalším podobným existencím.
Je mi velice líto. Voliči se snaží provolit do čela státu stany, které by korupční prostředí omezily. Proto také roste podpora "populistických" politických stran.
Pokud by měli sami voliči začít substituovat činnost policie a soudů, dostali bychom se velice rychle k nějakým "revolučním trojkám" ze stalinské diktatury či z počátku komunistické totality u nás. Nabízí se zcela jistě otázka, zda právě likvidace demokracie a nastolení nějaké formy totality není cílem pana Gabala.

"Politika přitahuje špatné lidi"

S tímto konstatováním pana Gabala lze jistě souhlasit, neříká nic nového. Jeho "řešení", tj. restrikce, restrikce, restrikce, pochopitelně nemůže přinést nic pozitivního.
Recept na tento problém je znám už někdy z předminulého století: Zákony musejí být nastaveny tak, aby "sobecké zájmy" politiků byly v co největším souladu se zájmy lidu i státu. Problém nastává v době, kdy naprostá většina zákonů jsou voluntaristické žvásty, naprosto se míjející s realitou. Protože v takovém případě se i zájmy politiků začínají křížit se zájmy státu a jeho občanů. A tento jev je opět z valné části dán legislativou EU, vytvářenou naprosto nevzdělanými hlasateli pochybných ideologii.

Ukazuje se naprosto jasně, že prakticky vše, co pan Gabal prosazuje nebo podporuje, jsou prvky, které by u nás přispěly k ještě rychlejšímu úbytku demokracie, než jaký kolem sebe v současnosti pozorujeme. Řada z nich by také významně poškodila naši ekonomiku.