Kastrační kliniky

Ve Velké Británii za strašlivého řevu zločinných aktivistů, mrzačících naše děti, zrušili kastrační kliniku, která prováděla nevratné a mrzačící zásahy na nezletilých dětech. Je to jeden z pozitivních dopadů odchodu tohoto státu z EU na jeho občany.

Fyziologie pohlaví

Již v období před narozením, při délce cca šest milimetrů, se u mužského zárodku objevuje produkce testosteronu v budoucích varlatech. Ten blokuje působení matčiných pohlavních hormonů, v počátku těhotenství produkovaných těhotenským žlutým tělískem, od přibližně poloviny těhotenství převážně placentou.
Pokud uvedená tvorba testosteronu nenastane, nebo je nedostatečná, narodí se dívka s mužskou chromozomální výbavou. Může být i plodná, přičemž ovšem statisticky čtvrtina jejích dětí bude raně potracena, protože s touto pravděpodobností dojde ke spojení mužské spermie s Y chromozomem s jejím vajíčkem s tímtéž typem chromozomu a vzniklá kombinace YY je letální ještě před narozením.
Pro ty, co ve škole nedávali pozor:
Kombinace chromozomů XY vede ke vzniku chlapce, XX ke vzniku dívky. Normálně má tedy žena pouze vajíčka s X a muž má napolovic X a Y spermie, nicméně Y spermie jsou rychlejší, takže je počato až o 1/5 více zárodků mužského pohlaví, což "srovnává" vyšší potratovost mužských zárodků a plodů a vyšší úmrtnost dětí mužského pohlaví (u nás až někdy do druhé poloviny 19. století, kdy proběhla "sanitární revoluce", bylo na už konci dětského věku více dívek než chlapců, v současnosti se počty mužů a žen v naší populaci srovnají až v předdůchodovém věku a ve vyšším věku je více žen než mužů).
Existence žen s karyotypem XY je známa už od 20. století jako problematická v některých sportech, nicméně už někdy v polovině onoho století byly analyzovány karyotypy raně potracených plodů a bylo zjištěno, že se mezi nimi vyskytují i plody s letálním karyotypem YY. Ty mohou, byť jsou i jiné možnosti, vzniknout i tím, že má matka karyotyp XY a produkuje kromě vajíček s chromozomem X i vajíčka s chromozomem Y.
Po narození se u chlapců udržuje slabší produkce testosteronu ve varlatech a u dětí obou pohlaví jsou produkována malá množství pohlavních hormonů (obou pohlaví) kůrou nadledvin. Dalším zdrojem malého množství ženských pohlavních hormonů u obou pohlaví je tuková tkáň.
Produkce pohlavních (a nejen těch) hormonů je řízena z hypothalamu (oblast na spodní části mozku mezi hemisférami) prostřednictvím hypofýzy, podvěsku mozkového, pouštějícího řídící hormony do krve. Funguje to poměrně složitě, protože speciální nervové buňky produkují hormonálně aktivní látky, které proudí nervovými vlákny do té části hypofýzy, která má charakter nervové tkáně. Z ní jsou uvolňovány do krve látky, ovlivňující činnost té části hypofýzy, která má charakter žlázy a z této části jsou potom produkovány hormony, řídící některé žlázy s vnitřní sekrecí jinde v těle, mj. i varlata a vaječníky. Mnoho podrobností, i o řízení činnosti jiných žláz než pohlavních, jsem vynechal, byť jsou velmi zajímavé.
Důležité je, že na prahu puberty roste činnost pohlavních žláz a jsou mezi řídícími a řízenými složkami (a to na více úrovních) propojeny pozitivní zpětnovazebné okruhy (u nichž mají reakce shodné znaménko). Ty vedou k tomu, že určitá fyziologická fluktuace nastartuje onu reakci, jíž dojde k přeměně dítěte na puberťáka (či puberťačku). Můžeme si to představit jako drcnutí do hodin s kyvadlem, které se po něm rozejdou. Přičemž to "drcnutí" je právě nějaký (alespoň co se o tom ví) více-méně náhodný výkyv hladiny některého ze zúčastněných hormonů. Opět jsem spoustu věcí vynechal, vč. např. hormonálně aktivních nádorů a podobných "radostí". Je ovšem dobré připomenout výše zmíněnou tukovou tkáň, protože ta může produkcí ženských pohlavních hormonů v nadbytku po nějakou dobu blokovat mužskou pubertu (obézní chlapci).
Možná stojí za připomenutí i to, že "hormonální výkyv" u dívek může způsobit rovněž některý z toxinů mikroskopických hub ("plísní") s účinkem ženských pohlavních hormonů, a že tím někteří autoři vysvětlují časnější pubertu u dívek v zemích 3. světa, v nichž je přítomnost takových látek v potravinách častější. Tuzemské kasuistiky pomíjím.
Naopak, ve vyspělých zemích se mohou v potravinách, a hlavně nápojích, vyskytovat pomocné látky z plastů, mající charakter blokátorů těchto hormonů a v poslední době dělají lucidním lékařům velké starosti papírová brčka, která nám ve své neskonalé moudrosti nařídila, místo zdravotně nezávadných plastových brček, Evropská unie. Ta jsou impregnovaná nejrůznějšími svinstvy, mj. také negativně zasahujícími do oblasti pohlavních žláz a jejich řízení.
V pubertě dochází také k ovlivňování mozku a jeho vývoje pohlavními hormony, což je proces, který není zcela ukončen ani v 18 letech, ale až někdy kolem 21. roku života (v tomto věku se také "usazuje" odolnost mozku vůči etanolu). V rámci tohoto procesu dochází k vytvoření pohlavní identity (jsem muž / žena) a sexuální orientace (koho budu preferovat jako sexuálního partnera). Jistěže může dojít i abnormalitám typu "muž v ženském těle" a naopak, nicméně až do těch cca 21 let to není definitivní a neměnný stav.
Pokud se týká homosexuální a jiné orientace, je to zřejmě mimo jiné i "populačně normální jev", kterým příroda (a nejen u lidí) řeší přemnožení druhu. A je to rozhodně méně drastické opatření než hromadné pochody lumíků do moře, nebo hromadné otravy některých druhů ryb (při jejich alespoň lokálním přemnožení) nadprodukcí vlastních stresových hormonů. Případně zabíjení mláďat matkami (běžné u řady druhů).

Problém

Problém vidím v tom, že dnes jsou aktivisty přesvědčovány ke změně pohlaví nebo jiném nevratném poškození svého organismu děti mladšího školního věku, u nichž v podstatě ani ještě neprobíhá puberta, maximálně nějaké přípravy jejího začátku. U takového dítěte je naprosto přirozená neusazenost jak sexuální identity tak i orientace. Je tudíž v tomto věku naprosto normální, že oba parametry kolísají. Naprosto nic to neznamená, stejně jako naprosto nic neznamenají problémy kojence se stavěním se na nohy.
Navíc se v tomto období objevuje určitý neklid, nespokojenost, někdy klesá i školní výkon. U velkého procenta dětí dochází i k vadnému chápání svého tělního vzorce (dokonce i některé objektivně hubené děti se cítí být obézními) a vyskytují se i další problémy.
Využití této skutečnosti, a těchto naprosto přirozených jevů k přemlouvání podstoupit nějaké drastické zákroky, nevratně mrzačící (v tomto případě nejsem ochoten použít nějaký méně expresívní termín) organismus, považuji za zločin, v podstatě daleko závažnější než zneužívání dítěte pedofilem. A to samé se týká i pachatelů onoho zákroku.
Bohužel, "první vlaštovky" takovýchto akcí zaměřených na předpubertální děti, se dějí i u nás.
Za vrchol zločinnosti považuji to, že v některých zemích si pachatelé těchto zločinných zákroků vynutili (jinde o to usilují), že se tyto mrzačící zákroky dělají i proti vůli rodičů, případně dokonce bez jejich vědomí.
Osobně jsem toho názoru, že lidé, kteří se na tomto poli angažují, by měli být trestáni minimálně stejně tvrdě jako pachatelé nekonsensuálního sexu s dítětem. Spíše nechť jsou potrestáni tvrději, protože dítěti způsobí doživotní a nevratné tělesné i duševní poškození. Z tohoto důvodu nevidím problém s tím, že některé státy postavily tyto aktivity mimo zákon a skutečně je trestají. Spíš vidím problém v tom, že u nás se toto neděje. Neměl bych tudíž problém s tím, pokud by se tyto aktivity staly trestnými i u nás a kdyby následníci kolegy Mengelea na kastračních klinikách přišli o diplom i svobodu.
Budiž explicitně řečeno: Nemám nic proti homosexuálně či homogenderově (všech 666 genderů) zaměřeným osobám. Nemám naprosto nic vůči osobám, cítícím se vězni v těle nesprávného pohlaví či genderu. Mám však velice mnoho proti, pokud takovéto osoby chodí do škol a přemlouvají děti, jejichž pohlaví ani gender nejsou usazeny a ještě dlouho nebudou, k mrzačícím operacím či jiným zákrokům na kastračních klinikách. Mám ještě víc proti politikům, kteří bojují za to, aby se takové šílené zákroky mohly dělat proti vůli či dokonce bez vědomí rodičů těchto dětí. A, pochopitelně, i proti těm politikům a aktivistům, kteří se toto snaží zavést a rozšířit i u nás.
Aktivistický rozsudek ÚS je problematický ve dvou věcech. Jednak otevírá dveře genderové ideologii, k níž nakonec patří i ony "kastrační kliniky" (čili přestože je formálně proti kastracím, může jejich nástup u dětí u nás způsobit, či k němu alespoň přispět), jednak otevírá cestu ke skrčce pro adopci dětí homosexuálními páry. Stačí, když se někdo z G páru nechá komisionálně uznat ženou (viz známá povídka Šimka a Grossmanna), případně z L páru mužem, a stanou se papírově hetero párem, který děti adoptovat může. K tomu druhému explicitně uvádím, že podporuji možnost adopce dětí G a L páry, ale přeji si, aby to bylo na základě opravy / úpravy IMHO špatné legislativy a nikoli na základě jejího obcházení.

Co dělat?

Nositelem těchto (a mnoha dalších) zrůdností je jednoznačně současná EU. Alespoň pro nás. Ve volbách, které se blíží, budeme mít patrně poslední příležitost se zaměřením této organizace něco pozitivního udělat. Pokud se toto nepodaří, je jediným receptem na záchranu našich dětí odchod. I za cenu dočasných ekonomických problémů. I za "cenu" odchodu některých našich aktivistů od nás do nějaké "země, kde zítra již znamená včera". Bez nich nám totiž bude jednoznačně lépe.
Dalším krokem musí být volby v příštím roce, kdy budeme muset přehlasovat s vysokou pravděpodobností zfixlované a zmanipulované korespondenční "hlasy", které si současná "pětidemolice" bude posílat "z ciziny" sama.
V obou volbách bude nutno zajistit co nejvyšší účast. Kdyby byla stoprocentní, bylo by to přímo optimální. Je dobré si uvědomit, že vítězství "pětidemolice" v nadcházejících volbách v příštím roce bude pro tento stát znamenat zhruba to samé, jako pro Československo puč v únoru 1948.
A bude to patrně poslední možnost nenásilného odstavení těchto škůdců od moci, protože další možností bude už jen občanská válka, nebo po létech nějaké zhroucení jimi budovaného socialismu, jaké proběhlo v roce 1989.
Je dobré také upozorňovat své okolí na to, že zde máme stále narůstající cenzuru, takže kniha o negativních zkušenostech trans-přeoperovaného chlapce na dívku "Nevratné poškození" nesměla vyjít ve fašisty a dalšími totalitáři ovládaném velkém nakladatelství Albatros. Naštěstí máme ještě jakési zbytky demokracie, takže patrně bude vydána jinde. Naší reakcí by měl být bojkot výrobků nakladatelství Albatros. A obracím se tímto i na autory, aby raději to, co napsali, svěřili jiným, vůči občanům zodpovědnějším, nakladatelstvím.

Trans- operace jsou u předpubertálních a pubertálních dětí zcela jednoznačně zrůdnost a zločin. Nemají ani sebemenší odborné odůvodnění. Jsou v podstatě něčím srovnatelným se zločiny, které páchali nacističtí "lékaři" v koncentračních táborech na vězních (včetně dětí). Je třeba jako takové zločince zavrhnout všechny, kdo tyto operace prosazují, provádějí a děti k nim přemlouvají.
Tento odsudek a zavržení se nijak netýkají osob, jejichž sexuální identita a orientace jsou hotové, tj. jedná se o osoby starší 18, ale ještě raději 21 let, věku. Pro tyto nešťastné, a chybou přírody poškozené, jedince by naopak uvedené zákroky měly být dostupné. A považuji za správné, že u nás v současné době pro tyto lidi dostupné jsou. Bez ohledu na řev EU a jí řízených aktivistů, kterým je to, paradoxně vzhledem k jejich postojům k těmto operacím u dětí, trnem v oku.

Budeme válčit o vzduch?

Nemyslím tím válku o kvanta vzduchu, jako v Běljajevově románu "Prodavač vzduchu". Myslím tím snahy postupy "geoinženýringu" ovlivňovat klima, a to bez ohledu na zájmy jiných států. Stát je tu zcela jistě proto, aby chránil zájmy občanů, a tak nakonec může být státní moc dokopána k boji proti něčemu, co občany poškozuje či alespoň se značným pravděpodobnostním potenciálem ohrožuje.

"Ochlazovači" na scéně

Objevili se jurodiví bojovníci za klima, kteří začali, nejprve jen "pokusně" vypouštět do vysokých vrstev atmosféry oxidy síry s tím, že budou působit "antiskleníkově" a klima ochlazovat. Dokonce lze vyslovit podezření, že za současným oteplením je, vyjma zcela přirozených jevů, i odsiřování, jaké se provádělo na sklonku minulého století. Možná má i větší vliv než vypouštění sodovkového plynu.
Oxid siřičitý, případně další, vzniká především spalováním uhlí s obsahem síry (víc je ho v uhlí hnědém než černém). Pokud se drží v malé výšce, jsou tyto oxidy, reagující navíc s dalšími látkami v ovzduší, součástí redukčního smogu. Poškozují nejen zdraví lidí, ale i stavební prvky obsahující uhličitan vápenatý (tedy omítky na bázi vápna, některé druhy pískovců, beton a většinu umělých kamenů, ale i mramor apod.
K tomu poslednímu: Velkým problémem jsou smogové situace v hlavním městě Řecka. Smog tam poškozuje i starověké řecké památky, vč. architektonických prvků a soch na Akropoli. To poněkud hraje "proti notě" kritikům lorda Elgina, který nechal vybourat a přivézt některé mramory mj. i z Akropole do britských muzeí, a ty jsou nyní v daleko lepším stavu než ty, které zůstaly na místě.

Oxidy síry

I komunistické a další komíny byly konstruovány na to, aby se nad nimi vytvořil sloup teplého vzduchu, vynášející spaliny vysoko do atmosféry. Nicméně ani to nezabránilo pádu těchto látek v podobě imisí.
Tedy, to, co letí z komína jsou emise, to, co se z nich stane reakcemi mezi sebou i se složkami ovzduší, často podmíněnými přítomností intenzívního slunečního záření, včetně těch jeho složek, které nepronikají až k zemskému povrchu, a nakonec někde padá na zem, jsou imise. Imise na bázi oxidů síry se účastnily např. vzniku kyselých dešťů, které hubily hlavně smrkové porosty v našich pohraničních horách (část byla zachráněna ekology proklínaným vápněním z letadel).
Nedělejme si sebemenší iluze, umělé pumpování oxidů síry do vyšších vrstev atmosféry, navíc šíleně drahé (a zaplatíme to my v různých ekodaních, odvodech apod.), takže velice výhodné pro ty, kdo tento nonsens provozují, povede prakticky k těm samým kyselým dešťům a patrně i dalším negativním jevům, jaké pamatují starší z nás z dob minulého režimu.
Nejsem odpůrcem ani představy, že čisté oxidy síry, jejichž účinek by nebyl do jisté míry omezován dalšími látkami, které jsou v kouři z uhlí, by mohly dělat po svém spadnutí k zemskému povrchu ještě větší problémy než kouř z neodsířených uhelných elektráren. A pokud někdo spočítá, že jejich efekt na klima bude nižší, než když působily v atmosféře ve směsi s dalšími složkami uhelného kouře, nijak mě to nepřekvapí.

Problém

Zcela jistě se nabízí otázka, zda by nebylo jednodušší a levnější (resp. by si to na sebe vydělalo) zprovoznit některé uhelné elektrárny, případně ještě vylepšit jejich komíny k pumpování spalin do větší výšky a atmosféru saturovat nedostatkovými oxidy síry jimi, přičemž výroba elektřiny, teplárenského tepla, možná i spalování nebezpečných odpadů apod. by způsobily, že by si tyto provozy na sebe vydělaly a nebyly jen a jen černou dírou na peníze z našich peněženek.
Jistěže další kontraverzí je samotná skutečnost, že ekologie cosi z atmosféry za (naše) drahé peníze odstranila a teď se to tam snaží, a opět za (naše) drahé peníze, dostat zpět. Není to první a zcela jistě ani poslední lapsus ekologů. Naopak se zdá, že se ekologie na své pouti do říše zeleného nesmyslu potácí ode zdi ke zdi, jako totálně sťatý námořník. A občas ústy svých aktivistů i zvrací.
Vzpomínám si, jak ekologové v 90. letech vedli kampaň za auta s naftovými motory, coby výrazně ekologičtější než auta na benzín (protože na základě této kampaně si takové pořídili i tcháni), přičemž už jen o pár let později se naftová auta stala "šílenou ekologickou hrůzou" a ti samí aktivisté pak vybojovávali zákaz vjezdu těchto aut do center některých měst (naštěstí ne zatím u nás).
Z toho a dalších podobných kauz plyne jediný závěr: Ekologům nelze věřit absolutně nic. Vše, co hlásají, je nutné považovat za lež či nesmysl, pokud to nepotvrdí nějaké na nich zcela nezávislé zdroje.
Takže, abych se vrátil k těm oxidům síry: Asi by bylo nejlepší se vrátit k nějaké moderované výrobě elektřiny a tepla v neodsířených uhelných elektrárnách. Pochopitelně, v důsledku vyrábění "příznivě působících oxidů síry" vyvázaných ze systému emisních povolenek.  Problém nedostatečné saturace atmosféry těmito plyny by se tím velice rychle vyřešil. A levně, patrně by to nepotřebovalo ani žádné dotace nebo jiné náklady, jen zprůchodnění legislativou.

K onomu válčení

Je jasné, že pokud někdo začne do atmosféry pumpovat něco, co bude mít vliv na klima, budou tím dotčeny i další státy. Včetně takových, kterým současné klima vyhovuje a "preindustriální" teploty, zbožňované ekology, mají historicky spojeny s katastrofálními neúrodami, hladomory a válkami o zdroje. Případně se sociálním neklidem, revolucemi a vzpourami či hladovými bouřemi (což by dnes bylo akcentováno podstatně vyšším počtem obyvatel oproti době, kdy tyto teploty v Evropě skutečně byly).
Takže by se přinejmenším nabízela možnost provádět na svém území geoinženýringové aktivity s opačným znaménkem, které by ony ochlazovací aktivity kompenzovaly. Další možností by jistě byl zásah proti zařízením, která ten geoinženýring provádějí, tj. tč. proti technologiím na území státu Kalifornie, USA.
Lze očekávat, že na začátku by patrně šlo o útoky speciálně vycvičených a vyzbrojených comandos, nicméně nelze ani vyloučit představu, že by takové aktivity mohly přerůst i ke klasický ozbrojený konflikt, případně dovršený použitím jaderných zbraní. Zcela jistě by se na počátku konfliktu jednalo hlavně o "false flag actions", nicméně je jasné, že by dříve nebo později došlo až k otevřenému nepřátelství, oficiálně vyhlášenému válečnému stavu atd.
A je jasné, že v momentě takové války by se začaly vyřizovat i účty a pomsty, s klimatem nijak nesouvisející, ale s ním schopné "se svézt".
Nechci malovat čerta na zeď, ale je docela možné, že by skutečně "boj o klima" mohl nabýt takovéto parametry a vést k výše naznačeným důsledkům. Zejména v situaci, když by došlo k nějakému prudkému ochlazení (ani by nemuselo být vyvolané tím geoinženýringem), doprovázeném neúrodou a hladomory. Potom by vlády postižených států musely k nějakým antagonistickým či neutralizačním aktivitám sáhnout, pokud by se chtěly udržet u moci. A výsledkem by byla třetí světová válka, "jak vyšitá".

Nastartování geoinženýrských aktivit v oblasti "boje za klima" je prostě překročení Rubiconu a sami jejich provozovatelé by se dnes a denně měli modlit za to, aby žádnou změnu klimatu nespustili, jinak by mohl být oheň na střeše a třetí světová válka by se mohla stát realitou.

Green Deal jako případová studie lží a desinformací

Pochopitelně, nemyslím to, co soudruzi poplatní vládě, případně Bruselu, za lži a desinformace označují. Mám na mysli naopak to, čím jsou krmeny uši a oči naše a našich spoluobčanů, abychom v zájmu vlády, případně Bruselu, jednali zcela nelogicky a jednoznačně k naší škodě. Boj proti těmto desinformacím je v zájmu celé společnosti, protože ta je účelově, mj. "veřejnoprávními" a jinými zdroji informací na půdu nesmyslů a sebepoškození. A informování ohledně Green Dealu je toho velmi názornou ukázkou.

Desinformace

Pochopitelně, jsme zasypáváni obrovským množstvím desinformací, které se na nás ovšem šíří nikoli z nějakých pokoutních médií "poplatných Rusku či přímo Putinovi". Naopak, cpou je do nás horem spodem, všem, kteří se nechají, tzv. "veřejnoprávní" média a další média blízká vládě a vládním stranám.
Je přitom v našem zájmu být proti těmto desinformacím odolní, protože jen člověk nezhlouplý neustálým proudem lží a nesmyslů z těchto zdrojů se nebude chovat (a v tomto dvouvolebním roce i hlasovat) tak, jak by to od něj chtěla uvedená média a jejich loutkovodiči, ale bude se chovat a hlasovat ve prospěch svůj a svých blízkých.
Některé z těchto vládních desinformací přitom mají už jakýsi viditelný vliv na preference populace, což je jednoznačně chyba. Dovolím si zastavit se alespoň u jedné skupiny.

Případ Green Deal

Průzkum, který zveřejnil Svět hospodářství zahrnuje ve výsledku procenta českých respondentů, kteří považují danou otázku silněji (dole) nebo slaběji (nahoře) za problém.
Z výsledků podle analytiků plyne, že Češi nepovažují za problém Green Deal a přijetí eura.

Originální graf byl otočen o 90 stupňů, nejsou na něm texty problémů, ty jsou uvedeny zde s čísly odpovídajícího sloupce, a hodnoty lze vyčíst ze šrafování v pozadí grafu.

1. Bezpečnost Evropy
2. Energetická a surovinová bezpečnost Evropy
3. Migrační politika a boj s nelegální migrací
4. Konkurenceschopnost Evropy
5. Boj s desinformacemi
6. Řešení konfliktu na Ukrajině
7. Evropská integrace
8. Green Deal a jeho dopady
9. Přijetí eura

Oproti zdroji je zde barevně vyjádřen vztah ke Green Dealu. Svěžejšími zelenými tóny bližší a lomenými vzdálenější. Dovoluji si tedy tvrdit, že s jedinou výjimkou mají všechny uvedené problémy nikoli nepodstatný vztah ke Green Dealu, ač byl v populaci vyvolán dojem, že Green Deal s tím nijak nesouvisí. Vezmu to po řadě:

Bezpečnost Evropy

Green Deal v podstatě eliminoval vše, co souvisí se zbrojní výrobou. Navíc eliminoval i řadu dalších výrob, které by mohly posloužit alespoň jako produkce nějakých zbraňových náhražek.
Green Deal zakazuje, dokonce i nyní, když je situace na Ukrajině víc než kritická a zbraně v našich skladech v podstatě došly, financování jakékoli zbrojní výroby (vč. výroby munice), takže je zcela nemožné za jím vytvořených podmínek zvýšit výrobu toho, co Ukrajina potřebuje, jak by se to stalo v normálně fungující ekonomice.
Pochopitelně, Rusko neohrožuje jen Ukrajinu. Pokud v této zemi uspěje, jsme na řadě my (myšleno státy na východní hranici NATO). Přičemž zde byla pomocí Ukrajině prakticky vyčerpána munice a silně zredukován počet zbraní, takže naše obrana, snad s výjimkou Polska, by byla o mnoho slabší než to, co předvádí Ukrajina (a zjevně to na Rusko nestačí).
Jinými slovy, Green Deal naprosto jednoznačně ohrožuje bezpečnost EU a snížil ji natolik, že jsme reálně pod úrovní, umožňující efektivní obranu.

Energetická a surovinová bezpečnost Evropy

Green Deal naprosto jednoznačně likviduje zdroje energie. V rámci tohoto projektu prosazované Občasné Zdroje Energie jsou naprosto k ničemu. Už v 50. letech se u nás bolševici snažili "poroučet větru, dešti", a jejich vzory ze stalinského SSSR tak činily ještě o nějaké dvě dekády dříve. Nic z toho nefungovalo a nefunguje dodnes.
OZE jsou zcela závislé na aktuálním počasí a denní i roční době. Mimo optimu jejich činnosti blízká období neprodukují prakticky nic. Nepomůže ani nastavění jejich větší kapacity, protože tím jen zvýšíme přebytek energie při náhodně vzniklých optimálních podmínkách pro jejich výkon (a zvýšíme tím náklady na likvidaci této energie, pro niž není žádné využití a v budoucnu to bude ještě horší).
Green Deal zvyšuje závislost celé EU na dovážených i velmi triviálních surovinách. Už nyní nejsme schopni pokrýt své potřeby železa, což zvládali už naši předkové na sklonku pravěku. OZE potřebují dovážené suroviny, to samé baterie, které by měly zachycovat jejich výkon. Takže Green Deal naši závislost na dovážených surovinách zvyšuje.
Green Deal navíc vede k naprosto nesmyslnému plýtvání surovinami při stavbě naprosto nesmyslných a z hlediska energetiky bezcenných OZE.
Green Deal podvazuje i těžbu surovin, kterých je na území EU potenciální dostatek (železa a řady jiných kovů a dalších).
Sumárně řečeno, za nedostatkem energie a surovin jednoznačně vykukuje šeredná zelená hlava Green Dealu.

Migrační politika a boj s nelegální migrací

Tento bod skutečně souvisí s Green Dealem jen velmi okrajově. Nicméně je zde zcela jednoznačně společný princip: Jak Green Deal tak i přijímání nelegálních migrantů jsou nařizována úředníky EU s nulovou demokratickou legitimitou, za halasné podpory hloupých, nevzdělaných a nulovou odpovědnost za své aktivity pociťujících aktivistů.

Konkurenceschopnost Evropy

Je zcela jasné, že EU, která si likviduje průmysl na bázi fantasmagorií jurodivých ekologických aktivistů, materializovaných jako Green Deal, nemůže být konkurenceschopná vůči zemím, které podobné pitomosti nedělají.
Navíc vidíme, že řada významných firem, podílejících se na tvorbě HDP, z EU už odešla, nebo je nyní v procesu odcházení a další tohle alespoň zvažují (a bude-li Green Deal pokračovat, utečou také).
V podstatě zde zůstanou živnosti a malé firmy, které se nějak budou "z ruky do huby" protloukat do té doby, než i ony padnou do oka naprosto nevypočítatelným a nezodpovědným šílencům z řad ekologických aktivistů a budou zničeny.

Boj s desinformacemi

Vzhledem k tomu, že celý Green Deal je založen na násilném šíření desinformací a dalších druhů nepravd (o ekologii, "boji za klima" apod.), je tento bod s Green Dealem rovněž úzce propojen. Byť se, pochopitelně, podobné desinformace projevují i v jiných agendách. Ono se dá s trochou nadsázky konstatovat, že o současné EU existují pouze dva druhy informací: Pravdivé a pozitivní.

Řešení konfliktu na Ukrajině

Bylo to nakousnuto už v bezpečnosti Evropy: Tím, že je EU v důsledku Green Dealu totálně ekonomicky a vojensky impotentní (a to ještě tento projekt nejede naplno), nejsme schopni Ukrajině pomáhat tak, jak by to bylo zapotřebí. Zcela reálně hrozí, že se Ukrajina vojensky a ekonomicky sesype a zelené budování světlých zítřků pod praporem Green Dealu na tom bude mít lví podíl.

Evropská integrace

Green Deal naprosto jednoznačně diskredituje EU. Je naprosto jasné, a procento obyvatel EU, chápajících tento problém, se stále zvyšuje, stále více lidem dochází, že Green Deal vytváří naprosto neúnosné podmínky a likviduje prosperitu, kterou zde tito lidé a jejich předkové celá desetiletí intenzívně budovali.
Green Dealová EU je v podstatě mnohem horší než to, z čeho jsme se vyhrabali v roce 1989. Přitom Rusko je v současné době (odmyslíme-li si válku na Ukrajině) spravováno podstatně lépe než nebožtík SSSR.
V tomto smyslu lze skutečně konstatovat že Green Deal ohrožuje evropskou integraci (zejména, přisoudíme-li EU monopol na něco takového). Lidé právem ztotožňují nesmyslná a škodlivá opatření s aktivitami bruselských úředníků s nulovou demokratickou legitimitou i odpovědností a právem nakonec budou bojovat za zbavení těchto lidí jejich moci, i za cenu desintegrace stávající EU.
Náprava je jednoduchá: Návrat EU minimálně před Lisabon, možná i před Maastricht. K tomu, co se osvědčilo a fungovalo a učinilo státy EU prosperujícími. Nic jiného než volný pohyb lidí, zboží a služeb od centra EU nepotřebujeme. Vše ostatní je nutno zrušit bez náhrady. Včetně Green Dealu a všeho, co s ním souvisí.

Přijetí eura

Přijetí eura spojuje s Green Dealem přinejmenším to, že ekonomická devastace všech států EU, tedy i těch, které dosud euro nemají, způsobí, že žádný z nich nebude splňovat kritéria pro přijetí společné měny.
Navíc je euro (právem) bráno jako prostředek další integrace EU a lidé si, po zkušenostech mj. i s tím Green Dealem, více integrace, a tudíž i větších pravomocí naprosto nedemokratického centra této organizace, nepřejí. I v případě toho eura lze slyšet v alespoň některých státech, kde bylo zavedeno, volání po návratu k národní měně.
Takže Green Deal je i na tomto poli spíše "žábou na prameni" než nějakým pozitivně fungujícím faktorem.

Zastřešení

Green Deal tedy do jisté míry více či méně zastřešuje naprostou většinu problémů, které u nás občany v souvislosti s EU trápí. Je jen a jen důsledkem vládních desinformací a manipulací, že tento škodlivý projekt od dalších problémů EU agitačně separovalo.
Green Dealu by mělo být vráceno v myslích našich (a jistěže ne jen našich) občanů to místo, které mu náleží: Tedy pozice zastřešovatele naprosté většiny našich problémů, jichž se do budoucna obáváme. A je třeba vysvětlovat stále dokola, že pokud se podaří zlikvidovat tento projekt, bude to znamenat značné polepšení v dalších problematických oblastech. A pokud by se ho podařilo zlikvidovat co nejdříve (pod heslem "včera bylo pozdě), je docela možné, že bychom mohli ještě nějak vytáhnout i tu Ukrajinu z průšvihu, do kterého ji tento šílený ekologický projekt zavedl.

Green Deal je tedy naší populací pod vlivem provládních desinformací silně podceňovaný. Ve skutečnosti se jedná o dominující škodlivý vliv ze strany centra EU na její zbytek. Pokud by ho naši občané reálně reflektovali, musel by v onom průzkumu zaujmout buď první pozici, nebo se o ni dělit se současnou jedničkou. A je na nás, abychom co největšímu počtu našich spoluobčanů otevřeli oči.

Radost ze Slovenska

Zatímco Polsko nám způsobilo volbou probruselského pimprlete spíše zklamání, Slovensko nás právě minulou sobotu naopak potěšilo. Zvolení demokratického kandidáta na presidenta státu a odmítnutí pochybného bojovníka za cizí zájmy se Slovensku jednoznačně vyplatí a je to i určitá naděje, že i nám se ve volbách podaří zbavit se politiků, kteří dělají programově prakticky vše proto, aby nám uškodili.

Slovensko na výletě od demokracie.

Zvolením A. Kisky a později Z. Čaputové Slováci vykročili na cestu k totalitě. Ta jasně předvedla svou bezohlednost, když zneužila mafiánské zavraždění novináře Kuciaka a jeho snoubenky ke svržení demokraticky zvolené vlády, která ovšem překážela těmto antidemokratům v pro Slovensko zhoubných aktivitách.
Přestože veřejnoprávní média lhala, až se z nich kouřilo, nakonec vyšlo najevo, že Kuciak vyšetřoval organizovaný zločin a patrně se dozvěděl (nebo bylo podezření, že se dozvěděl) natolik choulostivé informace, že bylo rozhodnuto ho umlčet.
Jistěže by bylo legitimní položit i otázku, zda náhodou organizovaný zločin neměl signály, že vražda nepohodlného zvědavce může projít, a že se po jejím zázemí nebude moc pátrat a vyšetřování bude svedeno stranou na falešnou stopu k demokratické vládě a jejímu premiérovi.
Důležité je, že antidemokraté dostali do ulic masy pologramotných hlupáků, jejichž zmanipulovaná reakce vedla k tomu, že Robert Fico 15. března podal do rukou antidemokrata A. Kisky demisi. V podstatě od té doby se Slovensko zmítalo v síti antidemokratických sil, což skončily až letošní parlamentní volby a utvrdila to právě minulá sobota.

Česká reakce

Vládní politikové už na vítězství R. Fica v parlamentních volbách reagovali až nestandardně negativně. Dokonce se snažili narušit aktivity v rámci skupiny V4.
Jistěže jim k tomu nahrává vítězství probruselského antidemokrata D. Tuska v Polsku. Je ovšem si v této souvislosti uvědomit, že katolický Talíban, PiS, není rozhodně žádná výhra a jedinou jeho výhodou je, že jakž takž udržuje základy demokracie a neleze do jistého tělesného otvoru bruselské hydře. Zcela chápu ty demokraticky orientované občany Polska, kteří dali hlas Tuskovi a chápali ho jako menší zlo (což je opravdu otázka pro někoho vybaveného politickými "lékárnickými vážkami", aby člověk provedl racionální porovnání těchto dvou politických směrů). A jistěže žena, obávající se nuceného porodu vadného dítěte, navíc počatého znásilněním, bude tuto situaci vnímat jinak než muž, podnikatel, kterému spíš vadí neskutečná bruselská byrokracie a podpoří každého, který do jejího soukolí hodí alespoň špetku písku.
Faktem je, že v Polsku chybí nějaká autentická demokratická strana, která by neinklinovala ani k bruselismu, ani ke klerofašismu.
Nicméně, vraťme se k tomu Slovensku. Slovensko se po demokraty vyhraných presidentských volbách stalo jakýmsi antipodem ČR, v níž jak vládu tak presidentský úřad ovládají místním občanům nepřátelští antidemokraté.
Z toho důvodu se po českých luzích a hájích ozývá kvikot, v mnohém připomínající zážitky z vesnické zabijačky. Zejména je to ona slovenská ruka, která na zdech vládních a parlamentních institucí vykreslila ona planoucí písmena "Mene mene tekel ú-parsín", která je začínají strašit. Protože jakékoli objektivní zhodnocení jak vlády, tak i jejího presidenta nemůže skončit jinak než jako zhodnocení onoho babylónského krále Belsazara, jehož království ve shodě s onou předpovědí skončilo, a on se z historie vytratil.
Proto také ta šílená nenávist vůči vítězi slovenských presidentských voleb i proti Slovákům, kteří volili, podle kvikotu "našich představitelů" nesprávně. Faktem je, že česká společnost je polarizována stejně jako ta slovenská (ale i společnost v jiných státech EU), a že výsledek následujících voleb skutečně může být na vážkách a může ho, paradoxně, zvrátit na antidemokratům nepřátelskou stranu i jejich hysterická kampaň, vedená zjevně naprosto neférovým způsobem, jak tomu patrně bylo do jisté míry i na tom Slovensku. Jenže tito lidé jiné než lživé a hysterické kampaně vést neumějí a nemohou, protože si jsou velice dobře vědomi toho, že této zemi a jejím občanům jen a jen škodí.

Putinovi agenti?

Jistěže ono označení "Putinův agent" je dnes stejně zprofanované jako ono volání pasáčka z Ezopovy bajky "vlk, vlk!". Ono neznamená nic jiného, než že dotyčný či dotyčná je jen a jen člověkem, který odmítá podle bruselských návodů škodit tomuto státu a jeho občanům.
Velice je rozebírán Ficův výrok o nedání zbraní Ukrajině. Poněkud se zapomíná na jeho kontext: Slovensko už žádné zbraně nemá, takže opravdu žádné nedodá. Já mohu konstatovat, že Ukrajině nedám chlupy ze své dlaně, jednoduše proto, že mi tam žádné (jako ostatně většině lidí) nerostou. Stal jsem se Putinovým agentem už v matčině děloze, když se mi na dlaních v té době, na rozdíl od jiných částí těla, nezaložily vlasové váčky, nebo až poté, co jsem onen přírodou daný fakt konstatoval?
A je třeba jasně pojmenovat příčinu, proč nejen Slovensko, ale v podstatě celá EU, s výjimkou nějakého pro válku bezvýznamného paběrkování, nemůže Ukrajině žádné zbraně dát: Je to ekologická politika EU, kterou v Bruselu prosadili ruští lobbisté, zcela jistě nepatřící mezi Putinovy nepřátele. A je to celý Green Deal, který tuto politiku zastřešuje do naprostých absurdit.
Řekněme si to upřímně: Pokud bude EU obsazena ruskou armádou (patrně zdaleka ne za takového odporu, jaký jí klade Ukrajina), bude to jakýsi "státní darwinismus", eliminující státy, které do svého čela dosadily mentálně naprosto nekompetentní osoby a k politické moci přivedly hordy hlupáků smíchaných s nepřátelskými agenty, jako jsou různé ekologické a politické neziskovky, a které se v důsledku tohoto svého jednání staly přezrálým ovocem bez trní a jedu.
Takže až bude opilý moloděc znásilňovat vaši dceru nebo manželku, nenadávejte mu. Nadávejte bruselské mocenské centrále, která se dobyla pravomocí daleko nad úroveň onoho "volného pohybu lidí, zboží a služeb", a prostřednictvím těchto pravomocí dovedla k devastaci celou EU, a to na takové úrovni, že ta neobstála v darwinské soutěži států a soustátí. Protože nebýt EU a její ekologické politiky (a podobných monstrozit), byli bychom obranyschopní a byli bychom i schopní poskytnout Ukrajině dostatek vojenského materiálu.

Naděje pro nás

Zcela jednoznačně na nás ze Slovenska zavanula naděje. Naděje, že stávající režim, ač hnusný a nepřátelský, jako byl na tom Slovensku před vítězstvím Fica a Pellegriniho, je pořád ještě možné mobilizací sil voličů odstavit od moci a nahradit režimem demokratičtějším a občanům i státu přátelštějším.
Je to i určitá naděje pro nadcházející EUrovolby, že pootočí kormidelním kolem EU takovým způsobem, že nebude nutné realizovat martýrium s odchodem z ní či jejím rozbitím (byť je možné, že nás ekozblblí občané západních států EU přehlasují, a pak nám opravdu nic jiného nezbude, pokud budeme chtít žít).
Našim politikům je třeba dát jasný signál, že opravdu nechceme zelené nesmysly. V ideálním případě by se do parlamentu EU neměl dostat nikdo za vládní koalici, to by snad trochu vyčistilo scénu a soudruh Fiala by si musel připustit, že je "kůl v plotě", jako jeden z jeho předchůdců.
Stejně bychom měli zatlačit i v následujících volbách do krajů a senátu. Je třeba v senátu zvýšit počet lidí, ochotných hlasovat proti škodlivým nesmyslům, jako je např. Istambulská úmluva, či proti ekologickým zvrácenostem. Vláda by na úrovni krajů neměla mít spojence, ale nepřátele. Krajská zastupitelstva by měla být vyčištěna od zeleného moru, což by zjednodušilo situaci občanů. Je třeba si také uvědomit, že kraje jsou zřizovateli některých středních škol, a že touto cestou je možné klást překážky aktivistům, napomáhajícím "kastračnímu průmyslu" a je možné z této úrovně tlačit i na to, aby se učila fakta a neprovádělo se vymývání mozků ekologickým, genderovým a jiným lhaním a různými "pátky pro budoucnost" oblbovat studenty náhradou výuky faktů ideologickou masáží.
O zatlačení na volby v příštím roce se zcela ještě budu obšírněji zmiňovat. Jen si dovoluji konstatovat, že vítězství vládní koalice v nich by mohlo být srovnatelně katastrofální, jako "Vítězný únor" v roce 1948.

Nezbývá než našim východním sousedům vřele pogratulovat k vítězství nad silami Zla, které už už tuto zemi tlačily do pekel, na cestě do nichž jsme se ocitli po našich parlamentních a presidentských volbách my. Můžeme jim závidět a mladší a schopnější z nás, v případě, že u nás se Zlu podaří fixovat se, budou mít kam utéct s tím, že výkon jejich rukou i mozku půjde na dobrou věc, ne pro účely šíření Zla na světě.

Na okraj atentátu v Moskvě

Je nutno předeslat, že ve státě, jako je Rusko (a spoustě podobných) je velice obtížné poznat, zda jsou zveřejněné výpovědi chycených lidí (možná pachatelů) autentickým projevem vyslýchaných, nebo zda se naopak jedná o projevy velmi dobře pod vedením sadistického vyšetřovatele naučené, případně zcela zmanipulované (zadrženého hraje nějaký herec apod.). Jistě je to akcentováno v zemi, kde soud nad zločincem Berijou probíhal tak, že dotyčného hrál živý herec, protože tento politik (který se pokusil ovládnout SSSR po smrti Stalina) byl pár hodin po svém zadržení zabit, aby se zabránilo jeho osvobození NKVD (později KGB) a nové instalaci do role vůdce.

ISIS a co tam nesedí

Typický džihádista je rád, pokud zahyne během teroristického útoku a ochotně jde i do jeho sebevražedné verze. Každý islámský duchovní vám zcela jistě bude tvrdit (a pravdivě), že sebevražda je v islámu jedním z nejtěžších hříchů. Už vám ovšem neřekne (alespoň většina z nich, a neřeknou nám to velice často ani "odborníci na terorismus" či přímo na islám), že smrt v boji s "nevěřícími psy", byť by šlo třeba o vyvraždění školáků, je, a dokonce i v situaci, kdy je spojena se sebeobětováním pachatele (vč. "sebevražedného atentátu"), považována nikoli za sebevraždu, ale za "smrt na džihádu"
A pokud jdete do zdrojů, přinášejících podrobnější a i "politicky nekorektní" informace o tomto náboženství, tak se nedozvíte, že toto je jediná situace, kdy má muslim od Aláha explicitně slíbeno, že ihned odletí do ráje odpaňovat hurisky. Ani sebectnostnější život, zcela podřízený příkazům a zákazům islámu, toto nezaručuje. Naopak existuje představa, že Aláh zcela dle své momentální nálady dotyčného buď dá také do nebe, nebo ho strčí do plamenů hořící síry a smůly v pekle, a tam ho nechá grilovat libovolně dlouhou dobu (islám nemá očistec, ale nahrazuje ho dočasným pobytem v pekle).
Tato libovůle božské bytosti odlišuje Aláha od křesťanského boha absencí působení zásluh či hříchů na posmrtný osud (byť je jasné, že v případě křesťanství se dá diskutovat o tom, zda vinu na jakémkoli hříchu vlastně nenese Bůh, protože je všemohoucí a vševědoucí a jako takový vystavil dotyčného pokušení ke hříchu, věda, že ten mu podlehne). Ona bezpříčinnost (a některé jiné podobné znaky) vedly ke dlouze udržované představě, že islám je vlastně křesťanská sekta na bázi gnosticismu. Což vedlo na začátku k jeho podcenění, protože gnostické sekty se dařilo vcelku účinně likvidovat.
Ozvěnu této představy najdeme v Danteho "Božské komedii", kde je Mohamed trestán v pekle za "rozštěpenectví".

Finance?

Presentovaní pachatelé přiznávají, že onen atentát spáchali ryze za peníze. Něco takového se u skutečného džihádisty dá velice obtížně předpokládat.
Obávám se, že reální džihádisté by neuprchli, ale nechali se skolit bezpečnostními silami a rozhodně by to nedělali pro peníze (maximálně s vědomím, že o jejich rodiny bude peněžitě po jejich džihádistické smrti postaráno).
Atentát za peníze je prostě něco, co mi nejde dohromady s islámským terorismem obecně a islámským státem zvláště, protože ten má k dispozici dostatečný počet fanatiků ochotných "zemřít na džihádu" jen za posmrtnou odměnu, případně za zajištění rodiny.

Skutečnost?

Vše, co o tomto činu bylo publikováno, je v rozporu s typickým džihádistickým scénářem.
Můžeme se leda dohadovat, kdo si tyhle vrahy najal (pokud jsou chycení muži skutečně pachateli atentátu). Mohla si je najmout

• opravdu ta Ukrajina (byť asi ne lidé kolem Zielenského, spíš nějaká vnitřní opozice, snažící se ukončit válku, nebo Zielenskému zkomplikovat život)
• mohli to být Rusové (odpověď na otázku "CUI BONO" to podporuje) a zase se můžeme leda dohadovat o vztazích mezi aktéry této akce a vedením ruského státu
• mohla to být jakákoli další mocnost, přející si nějakou eskalaci konfliktu, od USA přes EU až po Čínu; a zcela jistě to nemusely být se státem konformní složky, mohli to být i výrobci a distributoři zbraní z těchto států
• mohl to být klidně i nějaký organizovaný zločin, kterému by eskalace konfliktu tak či onak prospěla
• celé to mohlo být motivováno "kalením vody" v souvislosti s konfliktem v pásmu Gazy, od odvedení pozornosti od něj, přes snahu poškodit Rusko jako spolupracovníka jedné ze stran konfliktu až po snahu o démonizaci muslimů

Je docela pravděpodobné, že jsem na nějakou možnost zapomenul, ale daleko pravděpodobnější je to, že za zločinem islámský stát jako takový není.

Proč se islámský stát přihlásil jako pachatel?

Nebylo by to poprvé, co se nějaká teroristická organizace přihlásila k něčemu, co nespáchala. Důvody mohou být nejrůznější: Od ochrany skutečného pachatele až po zvýšení prestiže a strachu nepřátel z ní.
Teroristé jsou od toho, aby vyvolávali strach a hrůzu. Jejich spojení s jakýmkoli významným teroristickým činem zcela jistě vyvolá hrůzu u plánovaných či potenciálních obětí. Proto zcela jistě budou předstírat, že stojí za nějakým hrůzným činem, přestože s ním nemají naprosto nic společného.
Prostě, přihlášení se islámského státu k atentátu je naprosto stejně věrohodné, jako prohlášení Ruska, že za touto akcí stojí Ukrajina.

Je otázka, zda se uvnitř horizontu našeho dožití objeví reálné a věrohodné důkazy o tom, kdo má tento hrůzný čin na svědomí a jaká byla jeho motivace. Obávám se, že dlouhodobě budou k dispozici jen více či méně důmyslné spekulace o "úskoku v úskoku v úskoku", jak praví klasik.

"Tikitalizace" po česku (či spíš bruselsku)

Někteří digitální odborníci pláčou nad tím, jak málo jsou populací přijímány "digitalizační" prvky, které prosazují a "pochodeň pokroku" v tomto nesou, piráti.

Pokrok?

Lidé přecházejí spontánně či alespoň dobrovolně na novou technologii, pokud je

1. jednodušší a uživatelsky přívětivější
2. spolehlivější
3. lacinější

Problém digitalizace spočívá v tom, že to, co z ní občané zatím zažili, nebo mohli vidět ve svém okolí, žádné takové vlastnosti oproti předchozí verzi nemá.
Jediné, co jakž takž funguje, jsou e-recepty. Ovšem, na rozdíl od papírových, nefungují při jakémkoli výpadku elektřiny nebo internetového připojení.
Pokud fungují, mají oproti papírovému receptu výhodu, že lze domluvit s lékařem předepsání, zejména chronicky braného léku, po telefonu nebo e-mailu s tím, že recept přijde jako SMS do mobilu, ale v lékárně stačí občanka, spárovatelná s receptem v databázi. Dokonce funguje i vydání třeba jednoho balení léku v jedné lékárně a dalšího buď později v té samé nebo v jiné Byť pamatuji z dob socialismu, že lékárna tehdy mohla udělat na léky v ní nedostupné "výpis z receptu" (papírový a z papírového) se kterým šel pacient do lékárny jiné.
Datové schránky jsou spíše noční můrou těch, kdo si je museli povinně pořídit, nebo jim byly státem vnuceny.
Pokud mi přijde papírově něco důležitého, tak tomu musím cíleně věnovat určitý čas, abych to vyřídil. Pokud mám datovou schránku, musím do ní prakticky denně chodit, zda se tam neobjevilo něco, co se musí vyřídit hned (včetně toho, že pokud je to dokument s digitálním podpisem, neexistuje záruka, že platnost certifikátu tohoto podpisu neskončí třeba pár minut po doručení, tedy ještě dříve, než si dokument stačím stáhnout a něco s ním provést). Ani nejde zařídit, aby mi někam přišlo echo, že do té datové schránky cosi dorazilo (což se dá nastavit i u řady e-mailových služeb). Opravdu velmi kvalitní služba!
Jinými slovy v reálu pak naprostá většina lidí stráví "úřadováním" s datovou schránkou víc času než strávili dříve "úředním papírováním" (pokud tedy nejsou majiteli nějaké velké firmy běžně komunikující se státními institucemi, u níž digitalizace agendy cestou DS skutečně může přinést nějaké výhody).

Průšvih

Velký Průšvih nastal začátkem loňského roku, kdy byly řadě lidí po změně zákona přiděleny datové schránky a asi sto tisíc z nich se do nich během prvního půl roku nedokázalo dostat. Buď proto, že nemají vůbec počítač, nebo na něm nemají prohlížeč kompatibilní s DS (a kompatibilní na něj nelze nainstalovat).
Opravdu nevidím důvod, proč by musel mít člověk počítač s operačním systémem a prohlížečem určité značky a verze. Do DS se jistě dá dostat z Apple, z Windows (ale jen relativně nových, z XP, které má ještě spousta lidí, to už snad nejde). U Linuxu to také nejde ze všech reálně dostupných a provozovatelných verzí jeho distribucí (a instalace na novou přijde laika zaplacení nějakého IT odborníka s cenou cca 1000 Kč za každou, i započatou, hodinu práce). A je otázka, zda se na nějakého "stařečka", velmi dobře použitelného jako "inteligentní psací stroj", bohatě postačujícího k normálnímu "papírování" majiteli malé firmy, nějaká novější distribuce s prohlížečem kompatibilním s DS dá vůbec dostat. Jistěže se lze dostat do DS i z Androidu, ale zase ne ze všech verzí (které jinak ještě v pohodě telefonují a SMSkují), nehledě k tomu, že šudlení prstem po virtuální klávesnici je dosti hrůzná záležitost. A znám spoustu lidí, kteří z dobrých důvodů, mimo jiné kvůli šílenému nekomfortu dotykových displejů, "chytrý" telefon cíleně odmítají.
Protože je těch lidí takové množství (a s DS nejsou spokojeni ani mnozí z těch, kteří je již nuceně používají), nechal se pan T. Okamura slyšet, že pokud bude mít o volbách v příštím roce dostatek hlasů, tak DS buď zcela zruší, nebo jejich používání postaví na dobrovolné bázi. To je logické, pro větší firmu a její majitele a vedení může být DS užitečná, pro řemeslníka, který zaměstnává akorát sama sebe, případně několik málo lidí, je DS jednoznačně bez jakéhokoli přínosu a jen se akcentují její negativní vlastnosti. Dobrovolné používání této vymoženosti tam, kde to má smysl, je jasným přínosem a je v podstatě i prvkem demokracie. Její nucené používání těmi, kterým to přináší jen práci a starosti navíc, je spíše prvkem totality (tedy agendou pirátů, kteří mají digitalizaci v resortu a přitom rovněž dělají vše pro zničení demokracie v tuzemsku).
Pokud mi někdo namítne, že např. dopravní pravidla musejí používat všichni, tak, je mi líto, jeho námitku lze snadno odmítnout s tím, že nepoužívání DS je něco v principu jiného než jízda v protisměru nebo projetí křižovatky na červenou. Nepoužívání DS je spíš ekvivalentem nevlastnění auta a povinnost vlastnit auto snad ještě vyhlášena nebyla (dokonce neexistuje ani zákon, nařizující vlastnění auta všem podnikatelům nebo OSVČ). Nehledě k tomu, že dopravní předpisy historicky vznikaly konsensem účastníků dopravy a až v moderní době jsou do nich totalitně vnucovány nelogičnosti a nesmysly typu exklusívního postavení cyklistů.

Nejnovější pitomost

Nejnovější pitomostí jsou, pochopitelně, eDoklady.
Opravdu nepatřím k lidem, kteří při mávání mobilem místo plastovou kartičkou prožívají pocity podobné vyvrcholení při souloži.
Já proto vidím všechny nevýhody oné aplikace, od toho, že pokud se mi podělá něco na mobilu, budu bez dokladů, pokud nepůjde elektřina, pak to samé.
Navíc se géniům, kteří to zavedli, podařilo propojit tento systém s dalšími, takže po jeho naskočení došlo k havarování e-receptů. Což je, pochopitelně, obrovský problém, protože papírová náhrada je obtížně dostupná (pokud je vůbec ještě přípustná alespoň jako nouzové řešení) a zcela jistě se tento problém týká jak lékařů, kteří tyto doklady vypisují, tak i lékárníků, kteří podle nich mají vydat léky.
A se stejnou mírou jistoty je to celé obrovský průšvih pro pacienty, pobírající chronicky nějaký důležitý lék. Teoreticky by mohla následkem tohoto digitálního zmetku nastat i nějaká úmrtí, byť se budou v praxi a na konkrétních lidech těžko dokazovat. Ještě mě v souvislosti s tím výpadkem napadla jedna možnost: Psychiatrický pacient, kompenzovaný chronickým podáváním léků a jejich výpadek, vedoucí k jeho dekompenzaci. Dejte mu flintu a může to dopadnout jak loni 21. 12. na FF UK.

Exspirace

Na serveru Lupa.cz je publikován seriál pana Jiřího Peterky
"Jak na digitální kontinuitu"
Je mi velice líto, jeho popis kontinuity digitálně podepsaných dokumentů a nakládání s nimi, aby neztratily svou plnohodnotnost exspirací podpisu, je pro normálního člověka přehlídkou důvodů, proč nic takového nepoužívat.
Uživatelé DS také "hlasují nohama" a veškerou digitálně podepsanou korespondenci, která jim přistane do DS a jeví se jako v budoucnu důležitá, si nechávají na Czech Pointech převádět do papírové podoby s poctivým razítkem a podpisem.
Faktem je, že věci, které je nutno dělat s těmi dokumenty, aby se udržela jejich kontinuita, jsou značně odpornou "digitální masturbací", která se zřejmě dosti velkému počtu občanů protiví a protivit bude.
A zejména nepříjemný je i fakt, že ani tato činnost nemusí stoprocentně zaručovat udržení dokumentu v původní právní síle, protože certifikát digitálního podpisu sice obvykle končí periodicky v předem známé době, ale, bohužel, může se stát (a už se to i párkrát stalo), že certifikát projde bez výstrahy zcela mimo tyto termíny (zejména pokud je nějakým způsobem kompromitován) a pokud se to stane, ztratí okamžitě autenticitu všechny dokumenty na jeho základě podepsané a není možné ji jednoduše obnovit (a rozhodně ne zdarma). Převedení dokumentu do papírové podoby sice také není zdarma, ale je napořád.
Takže se opravdu nelze divit, že lidé raději převádějí došlé dokumenty do papírové podoby a nechají je autentizovat a maximálně nadávají na to, že je to podstatně dražší, než kdyby jim přišel poštou z úřadu papír (nebo si ho tam v úředních hodinách vyzvedli).

Další karamboly

Stav digitalizace poněkud připomíná další karamboly "naší" civilizace, které jsou nám různými pochybnými skupinami či firmami vnucovány.
Elektromobil od roku, kdy jako první vozidlo překročil na uzavřeném okruhu rychlost 100 km za hodinu, s výjimkou záměny olověných akumulátorů za lithiové, neprodělal žádnou podstatnou změnu. A je otázka, zda je ta záměna přínosem, když lithiový akumulátor, na rozdíl od toho olověného, poměrně snadno a s vysokou pravděpodobností vzplane.
Rozhodně je elektromobil technologicky krokem zpět oproti automobilu se spalovacím motorem. Navíc je méně ekologický, protože, s výjimkou států s vysokým podílem jaderné energie v energetickém mixu, produkuje víc emisí než auto se spalovacím motorem, má výrazně kratší dojezd a pokud se elektřina do něj nedotuje, má elektrická energie, potřebná k nabití baterie na ujetí 100 km, vyšší cenu než ekvivalentní energie ve vysokou daní zatíženém benzínu nebo naftě.
Kompaktní zářivky, které nám vnutili ekologové spolu s EU, mají řadu horších vlastností než žárovky a zatěžují navíc životní prostředí rtutí. Proto také lidé spontánně přecházejí na LED svítidla, která alespoň některé z těchto špatných vlastností nemají, ovšem pořád jsou LED svítidla problematická závislostí na dovozu prvků vzácných zemin z Číny (a tamní silně neekologické těžbě těchto rud).
"Úspornější", tj. méně výkonné, vysavače ve skutečnosti spotřebují víc elektřiny než ty, které mají "ekologicky" nahradit, protože stejnou práci udělají za podstatně delší čas. Podobně je to i "úspornými" rychlovarnými konvicemi, protože ty ztratí při pomalejším ohřevu víc energie než ty zakazované výkonnější, ohřívající vodu rychleji a méně plýtvající s energií.
Ovšem, rozdíl mezi kW a kWh méněcenným lidem z "ekologických" organizací či EUrokomise prostě vysvětlit nejde; asi větší úspěch bychom měli u některých chovanců z pavilonu primátů v ZOO.
Tedy, abych se vrátil k té digitalizaci:
Řada prvků digitalizace je v podstatě nedodělaná, případně se digitalizátoři vrhli na řešení, které je v principu špatné (to je v podstatě celá koncepce digitálního podpisu a jeho ekvivalentů, např. "časová razítka") a vyžadovala by celou tu problematiku převést na zcela jiný princip.
Pokud bude digitalizace ve své současné podobě, kdy prakticky nic nepřináší a jen lidem škodí, minimálně přiděláváním nesmyslné práce, násilím prosazována, jak se to i děje (někdy i s odkazováním "musíme, protože EU"), pak nutně povede k odporu společnosti, projevovaném mj. růstem podpory "antisystémových" stran.

Příčiny

Příčinou je údajně polosocialistická podoba našeho státu (vina leží zčásti na některých našich politických stranách, zčásti na silně socialistické EU). V jejím rámci se provádějí tzv. "výběrová řízení". V těchto výběrových řízeních mají hlavní slovo absolventi střední nebo vysoké "úřednické", přesvědčení o své vzdělanostní dokonalosti (podobně jako třeba absolventi řady oborů na filosofických fakultách), avšak nerozumějící podstatě toho, o čem rozhodují (stále více se blíží ideálu "univerzálního ředitele" za komunistů, kterého bylo možné dosadit kamkoli, od továrny na cukrátka po jadernou elektrárnu, a on tam, ve jménu Strany, řediteloval, ve kterémkoli z přidělených podniků přibližně stejně úspěšně). Výsledkem je, že v těch "výběrových řízeních" prakticky vždy zvítězí nejlacinější projekt, tedy v případě digitalizace firma s nejméně kvalitními a kvalifikovanými zaměstnanci, zpravidla též bez nějakého vnitřního systému kontroly kvality odevzdané práce.
Proto vše, co z tohoto systému vzejde, nutně musí být šlendrián.
Alespoň tak mi to vysvětloval jeden pán, který má částečný akademický úvazek a v dalším úvazku pracuje v IT. A nemám důvod mu nevěřit.

Ještě jeden, dosti podstatný, zádrhel

V čele EU stojí producenti nesmyslů typu "dekarbonizace" energetiky. Znamenalo by to, že po podstatnou dobu by na území EU a jejích jednotlivých členských států nebyla dostupná elektřina, tedy, pomineme-li tření ebonitové tyče liščím ocasem a podobné technologie, které nám v oblasti IT mnoho nepomohou. Jakmile začne být přerušována dodávka elektřiny periodickým vypínáním (jak o tom básní někteří ekologové a odborníci na energetiku konstatují, že ekoblbnutí v energetice právě k tomu směřuje, a snad už koncem tohoto roku budeme zažívat cílené vypínání částí rozvodné sítě z důvodu nedostatku elektřiny, jaké pamatuji ještě ze začátku 60. let), přestane celá digitální agenda fungovat, protože buď její poskytovatelé, nebo koncoví uživatelé a nebo klíčové prvky internetu mezi nimi se ocitnou bez proudu a tudíž i bez funkce.
Protože navíc naše vláda dělá vše proto, aby nouzi o elektřinu co nejvíce akcentovala, v podstatě pracuje na vzniku prostředí, v jehož rámci digitalizace prostě nebude fungovat. I kdyby se všichni piráti postavili na hlavu a zpívali přitom o truhle s mrtvolou.

Důsledky

Digitalizace, jak jsem už uvedl výše, má poměrně vysoký potenciál vyvolat u občanů hněv a odpor. Ten, pochopitelně, stát vyvolává i řadou dalších nesmyslů, či rovnou škodlivých opatření, které prosazuje. S těmi se digitalizace může sčítat či dokonce potencovat.
Výsledkem je nárůst procenta nespokojených občanů, ochotných volit kohokoli "mimo systém", protože právě současný systém (právem) obviňují z toho, že stát provádí spoustu nesmyslných a občanům škodících aktivit.
Pochopitelně, nutně to musí vést k nárůstu preferencí antisystémových nebo alespoň systém rozsáhle kritizujících politických stran. Reakce pana Okamury je jistě jen špička ledovce. Navíc ho nelze považovat za něco antisystémového, když se jen bije za naplnění ústavy, v níž referendum máme zakotveno a jen v důsledku aktivit bolševických a fašistických intrikánů nemáme k tomuto bodu ústavy prováděcí zákon.
Už dříve jsem varoval, že někteří naši političtí nicmochři a nýmandi mohou stát dovést do situace, kdy oni sami budou říkat "zlatej Okamura", ale to je v principu problém jejich, ne nás, demokratů.

Z digitalizace státu se tedy povedlo jejím realizátorům, patrně i proto, že ji dostali do rukou antidemokratičtí a antiobčanští piráti, udělat cosi, co významné části společnosti vadí a staví proti vládě i část těch lidí, kteří její strany před cca dvěma roky volili. A má potenciál negativní postoje občanů ještě zvyšovat. Jako volič jedné z opozičních stran říkám: "Jen tak dál, soudruzi! Jen houšť a větší kapky!".

Proč ne "liberální demokracii"

Liberální demokracie má jistě lákavý název, nicméně je svou podstatou jednoznačně prototalitní či přímo totalitní. Z tohoto důvodu je třeba si dávat velký pozor na všechny ty, kdo za ni bojují, protože jsou to buď profesionální a bezskrupulózní lháři, nebo hlupáci. Nicméně i hlupák může být nebezpečný, pokud se dostane na nějakou funkci s nekontrolovanou pravomocí.

Demokracie s přívlastkem

Demokracie buď je, nebo není. Jakýkoli přívlastek dodaný k jejímu názvu mění smysl toho prvního slova natolik, že se přestane jednat o demokracii.
Komunisté tu po únoru 1948 zavedli "lidovou demokracii". Velmi rychle se většina obyvatel tohoto státu přesvědčila, že toto zřízení nemělo s demokracií, ani nějakou "lidovostí" nic společného. Šlo o tuhé totalitní zřízení se spoustou obětí buď zavražděných, nebo léta až desítky let týraných v kriminálech a táborech, zbudovaných podle vzoru sovětských gulagů.
Přestože existují "odborníci", prohlašující, že to žádná totalita nebyla, a že tento režim byl "svou podstatou demokratický, protože vedl dialog s občany", totalita to jednoznačně byla. Ostatně prvky "dialogu" bychom jimi použitými metodami našli i v koncentrácích, jejichž dozorci se sledováním nálad mezi vězni snažili předejít jejich zoufalé vzpouře, při níž mohli přijít o kejhák i někteří z nich.
Později jsme měli "socialistickou demokracii", která rovněž žádnou demokracií nebyla. V oporách režimu zase vládl demokratický centralismus, což byl jen krycí název pro diktaturu jejich nejužšího vedení, navíc většinou členů KSČ, kteří byli na těchto postech dosazeni touto stranou a jasně i jednoznačně úkolováni. V některých těchto organizacích byli ve vedení i nějací nekomunisté na pěkné pozici pátého kola u vozu. Demokratický centralismus vládl i v komunistické straně, ze stejných důvodů.

Aktuální

Aktuálně slýcháme o "demokracii s ochranou menšin" a "liberální demokracii".
"Demokracie s ochranou menšin" pochopitelně nemůže být žádnou demokracií, protože ta je postavena na rovných právech občanů, bez ohledu na to, k jaké skupině náležejí. Jakmile máme ve státě "ochraňovanou menšinu", máme v něm skupinu privilegovaných "nadobčanů", kteří mají práva, na něž ten zbytek prostě nedosáhne. Výsledkem potom pochopitelně není demokracie, ale jakýsi "stát vícera lidu", jaký byl typický např. pro feudalismus. A pokud jsou ona "ochranná" privilegia dostatečně vysoká, blíží se výsledek někam k otrokářství.
Narazil jsem párkrát v internetových diskusích na hystericky pronášený názor: "Takto bezbřeze pojatá demokracie je nemožná a nebezpečná. Co kdyby se většina usnesla a odhlasovala, že ona menšina musí být vyhubena?"
Tento názor je, pochopitelně, zcela nesmyslný. Nenávist nevzniká k minoritě, která má stejná práva  povinnosti, jako zbytek občanů. Nenávist si vysloužili např. Němci, kteří měli za okupace daleko vyšší práva než české obyvatelstvo. Od možnosti chovat na dvorku nejen králíky (jako Češi), ale i drůbež, či možnosti vykrmovat si prase a udělat zabíjačku (která byla Čechům upřena) až po vyšší příděly prakticky všeho, co bylo "na lístky".
A tato nenávist se jistě zúročila po pádu okupačního režimu, minimálně tím, že se Němcům ihned dostalo přídělů, které za jejich režimu dostávali Židé (a které byly ještě výrazně menší než ty české).
Osobně jsem přesvědčen, že pokud by opravdu došlo k naštvání se celé společnosti na nějakou minoritu a ke hlasování o tom, zda ji vyhnat či vyhubit (jako např., byť po jistých peripetiích, byli vyhnáni islámští okupanti ze Španělska po vítězství reconquisty; museli pod hrozbou ztráty hrdla do roka odejít nebo se dát pokřtít), patrně by došlo k nějakým neúspěšným hlasováním s narůstající tendencí hlasů pro provedení tohoto aktu (např. postupné posilování stran s touto akcí v programovém portfoliu), a ona menšina by měla spoustu času (IMHO víc než dvě volební období) se přizpůsobit natolik, aby zbytek občanů neštvala. A pokud by se opravdu nebyla ochotna / schopna chovat jako ostatní občané a vůči nim nekonfliktně, tak, je mi velice líto, by nějakou "kolektivní Darwinovu cenu" vyfasovala plným právem.

Tak tedy "liberální demokracie"

Na Wikipedii najdeme definici, že liberální demokracie sdružuje zastupitelskou demokracii a liberalismus. Problém je už zde, protože nutnou součástí demokracie je i demokracie přímá, realizovaná referendy, plebiscity a podobnými volebními akty, ale i právem petičním, které je legitimní součástí demokracie, a které se populaci, byť to mají ve své definici na Wikipedii, liberální demokraté snaží občanům nejrůznějšími způsoby omezovat či upírat.
Roztomilé je potom konstatování Wikipedie, že pojem "liberální demokracie" je často zneužívám silami, které demokratické a liberální nejsou.
Autoři hesla na Wikipedii opravdu dělali co mohli, nicméně z jejich popisků leze jak to šídlo z pověstného pytle skutečnost, že státy, které oni označují za "liberálně demokratické" jsou v podstatě demokratické (a žádný další přídomek k označení jejich režimu není zapotřebí). Oproti tomu se liberální demokracií stále více ohánějí státy, ale i skupiny, které rozhodně demokratické nejsou, případně mají či prosazují jakýsi režim, který kombinuje demokratické prvky s nedemokratickými, které tu demokracii ve větší nebo menší míře znehodnocují.
Z tohoto důvodu je třeba liberální demokracii označit za stejný paskvil na demokracii jako byly ty výše zmíněné paskvily. A nelze se divit Maďarům, že masívně volili "neliberální demokracii", kterou můžeme do jisté míry ztotožnit s demokracií bez přívlastku.

"My necenzurujeme"

Pan Rakušan, etalonový liberální demokrat, se vyjádřil, že oni přece necenzurují, pouze bojují proti šíření "nesprávných názorů".
Problém zcela jistě spočívá v tom, zda názor, který považuje pan Rakušan a lidé jemu podobní za "nesprávný", takovým skutečně je. Už proto, že pan Rakušan ani lidé kolem něho nemohou dost dobře být nezávislými arbitry, kteří by takovou nálepku byli oprávněni přidělit. Alespoň v tom smyslu, že by s jejich hodnocením souhlasil někdo jiný než oněch cca 17 procent populace, což jsou příznivci současné vlády. A zcela jistě můžeme o vládě, v níž s výjimkou zdravotnictví nesedí na ministerském křesle jediný odborník na danou problematiku, silně pochybovat, zda může mít v oblastech své působnosti správný (=realitě se blížící) názor.
Faktem také je, že cenzura nikdy v historii nebyla zakládána na potlačování nepravdivých informací, ale vždy pro pravý opak. Od starověku až po současnost. Takže naprosto nelze věřit současné vládě, ani EU, která ji má na vodítku, ani ten sebemenší náznak pozitivních úmyslů.
Vláda i EU lžou až se jim od mluvidel práší a potřebují potlačit pravdivé informace, které by je jinak zdiskreditovaly, Za Covidu soudruzi cenzurovali i citáty ze současně používaných učebnic na lékařských fakultách, prostě proto, že jejich konání "proti epidemii" bylo v rozporu prakticky se vším, co se na toto téma budoucí lékaři učí. Nyní asi budou cenzurovány učebnice matematiky, fyziky a chemie, největších nepřátel ekologie obecně a Green Dealu zvláště. Ostatně pan muzikolog v čele ministerstva školství se už vyjádřil, že by rád nahradil na školách matematiku ekologickou výchovou.
Dovoluji si citovat názor pana G. Sitaře, který charakterizuje systém demokracie dvěma podle něj klíčovými komponentami:

1. Svoboda názoru, která zaručuje, že budou vyslechnuty všechny názory, a to i ty na první pohled stupidní, protože to snižuje riziko špatného rozhodnutí.
2. Institut ztráty. Což znamená, že ten, kdo se rozhodl špatně, to pocítí minimálně na svých příjmech, v některých případech ale půjde do mínusu i jinými cestami. To znamená, že bude maximální snaha chyby co nejrychleji napravovat, aby došlo k novému generování zisku.

Liberální demokraté ovšem prosazují jak umlčování diskuse, včetně předkládání názorů, tak i maskování ztrát tím, že různými cestami do nesmyslných a ztrátových aktivit, které jsou ovšem "politicky kladné", převádějí peníze z jiných oblastí ekonomiky, případně pro krytí těchto ztrát peníze tisknou.
Faktem je, že pokud by např. provozovatel fotovoltaické elektrárny měl žít z jejích zisků a ještě z nich platit splátky za její postavení, neměl by sebemenší šanci, protože by to byl silně ztrátový podnik. Pouze dotace, tedy peníze ukradené z kapes všech občanů a předávané "solárním baronům", činí z této ekonomicky naprosto nesmyslné činnosti lukrativní podnik. Podobná situace je prakticky u všech aktivit. které liberální demokraté prosazují, např. v souvislosti s Green Dealem.
V médiích hlavního proudu se, pochopitelně, o naprosto ztrátových aktivitách, hrazených na náš úkor z našich kapes, prakticky nic nedozvíte. I to je ono "potlačování šíření nesprávných informací".

Liberální demokracie tedy představuje novodobou totalitní a prototalitní ideologii, která v současné době nahrazuje fašismus a komunismus (a jejich různé odnože). S demokracií nemá naprosto nic společného, je v podstatě jejím antagonistou.