Jak je to s těmi X a Y?

Ohledně souboje mezi ženskými boxerkami na začátku olympiády, Italkou A. Cariniovou a Maročankou I. Chalífovou bylo již napsáno poměrně dost a mnoho z toho jsou nesmysly. Pojďme si je tedy uvést na pravou míru.

X a Y

Člověk má normálně 23 párů chromozomů, z nichž jeden může být nepár. 22 druhů chromozomů se označuje čísly, od největšího po nejmenší. Tyto chromozomy jsou u obou pohlaví stejné. Poslední pár se označuje písmeny, přičemž pár XX odpovídá ženskému pohlaví a (ne)pár XY odpovídá mužskému.
Vždy jeden ze dvojice chromozomů stejného čísla, i písmen, pochází od matky a druhý od otce. Matka má v buňkách dva různé X chromozomy, jeden od své matky, druhý od svého otce. Otec má chromozom X po své matce a Y po svém otci.
Při produkci vajíček a spermií proběhne redukční dělení a v jejich jádře zastupuje každý pár jediný chromozom, přičemž to, zda je v konkrétním vajíčku či spermii chromozom po otci nebo matce, je čistě náhodné (na úrovni hodu korunou "hlava  - orel"). Žena produkuje tedy dva typy vajíček, v nichž v jednom je chromozom X po její matce a ve druhém po jejím otci. Nicméně oboje jsou to "X-vajíčka" a pokud na některém z těch chromozomů není vadná alela nějakého genu, zapříčiňující nějakou dědičnou chorobu (např. hemofilie A, hemofilie B, některé typy barvosleposti), nic se neděje. Muž produkuje spermie X a spermie Y, které určí to, zda potomek bude chromozomálně (a většinou i reálně) chlapec (XY) nebo dívka (XX). Takže nařízení typu "Ať přiletí čáp, královno!" (podle známé pohádky) je nonsens, to si měl uhlídat korunní princ sám.
Ženská buňka, která má dva chromozomy X, používá jen jeden, druhý "zazipuje" a uloží do výchlipky jaderné membrány. Toto tělísko se označuje jako sex chromatin, či chromatinové tělísko (a vyskytuje se normálně jen v buňkách se dvěma chromozomy X). Nefunkční chromozom se totiž dá vybarvit barvičkami, jimiž se vybarvují chromozomy v době dělení buňky (kdy jsou neaktivní ve smyslu čtení jejich genetické informace aparátem buňky), zatímco chromozomy, které pracují a jsou obklopeny množstvím pomocných polymerů, se buď nevybarví vůbec nebo jen s nízkou intenzitou. Protože buňky toto "odložení" chromozomu X dělají zcela náhodně (opět ten "hod korunou") je přibližně v polovině buněk ženy aktivní chromozom X po matce a ve druhé zase po otci. Což v naprosté většině případů stačí k tomu, aby se případná dědičná choroba v genetickém materiálu jednoho z chromozomů X v praxi neprojevila (v některých případech jsou pozitivní v poslední době zavedené speciální zátěžové testy).

Pohlavní morfologie

To, jestli se z oplozeného vajíčka vyvine chlapeček nebo holčička, je dáno dalším vývojem. Přitom chlapečci jsou "poruchovější", protože jednak je vývoj některých částí jejich těla složitější (hlavně vnitřního i zevního pohlavního ústrojí), jednak se chlapecký zárodek a později i plod nachází v jemu nepřátelském prostředí s vysokou hladinou ženských pohlavních hormonů (produkuje je nejprve matčin vaječník a posléze placenta), a musí se před tímto vlivem chránit. Už koncem prvního měsíce nitroděložního života začíná mužský zárodek produkovat testosteron, který normálně blokuje vliv matčiných (i placentárních - placenta je vlastně mimotělním orgánem zárodku / plodu) pohlavních hormonů na jeho morfologický vývoj.
Pokud zde dojde k nějaké nepravidelnosti, zárodek a následně plod s chromozomovým párem X a Y se vyvine jako děvčátko. Posléze záleží na mnoha okolnostech, co se bude dít dál, nicméně je možné i to, že vyroste v plodnou ženu, která pouze potratí při soužití s normálním mužem (statisticky) 1/4 počatých potomků, protože budou mít kombinaci chromozomů YY, která je neslučitelná i s pokročilejším nitroděložním životem. Zbylé životaschopné, děti budou, opět statisticky, ze 2/3 chlapci a z 1/3 dívky. Přitom, opět statisticky, bude mít polovina chlapců chromozom Y po tatínkovi a druhá po mamince.
Ovšem, určité procento žen s mužským karyotypem (XY) bude neplodné.
U těchto žen bude tendence k vyšší hladině testosteronu (normální ženy mají malé množství testosteronu produkované kůrou nadledvin), patrně i z vaječníků. Tento testosteron je kamenem úrazu ve sportu, protože buňky pohybového aparátu (ale i dalších ústrojí) jím budou stimulovány k vyššímu výkonu, ale i kvalitativním změnám (hustší svaly, kosti, pevnější vazivo apod.).
Pochopitelně, vysokou produkci testosteronu může mít i karyotypicky normální žena (XX), přičemž zdrojem tohoto hormonu je nejčastěji atypicky pracující kůra nadledvin.

Opačný případ

Daleko vzácnější jsou dívky (XX) přeměněné nějakými nepravidelnostmi na chlapce. Mohla by to způsobit i vysoká produkce testosteronu organismem matky (třeba z té kůry nadledvin), případně pár dalších, a spíše exotických, příčin.

Hermafroditismus

Výše uvedené případy se označují jako nepravý hermafroditismus (u něhož je morfologie genitálu opačná, než to, co říkají chromosomy). Případy, kdy jedinec má nějaký kompromis mezi vaječníkem a varletem a současně produkuje jak ženské tak i mužské pohlavní hormony (a produkuje případně spermie i vajíčka), jsou velice vzácné a z hlediska sportu patrně i nezajímavé.

Asi poslední možnost

Jsou-li počata dvojčata, může se stát, že v důsledku různých nepravidelností v průběhu těhotenství jejich zárodky splynou do jednoho. Je-li to splynutí úplné, zpravidla se to na první pohled nepozná (je popsán případ, kdy jeden zárodek matka bílé pleti počala s bělochem a druhý s černochem a narodil se jí "mourek"), neúplné splynutí může být různé, od siamských dvojčat až po nalezení zbytku druhého sourozence někde v těle toho, který ho "pohltil".
Pokud splynou zárodky různého pohlaví, může nastat i situace blízká hermafroditismu, kdy v jedné polovině těla je žláza původně z holčičky a ve druhé z chlapečka. Může se také stát, že oblast pohlavních žláz bude tvořena materiálem z jednoho zárodku a oblast pohlavních orgánů (hlavně zevních) materiálem z druhého.
Výsledky takového splynutí mohou být velmi pestré a takové případy se dají zpravidla rozpoznat pouze tím, že jedinec má na některých místech těla mužské a na jiných ženské buňky (podle chromozomů nebo levněji podle výskytu či nevýskytu výše zmíněného sex chromatinu).

Identita

Pohlavní hormony také ovlivňují sexuální identitu. Tedy to, zda se jedinec cítí být mužem nebo ženou a k jakému pohlaví je sexuálně přitahován.
Pochopitelně, tato identita nemusí záviset na chromozomech, ale může být vyvolána i jinými příčinami, např. nejrůznějšími nepravidelnostmi v produkci hormonů.
Proto některé trans-osoby mohou mít morfologii jednoho pohlaví a chromozomy opačného, jiné se cítí na opačné pohlaví i tehdy, když jejich tělo odpovídá i chromozomům. Nevíme ovšem, co je uvnitř - může tam být třeba nějaká troska pohlceného sourozence opačného pohlaví, která se nemusí najít (a korektně identifikovat) ani při pitvě.

Kam na WC?

Když jsme probírali tuto problematiku v rámci výuky na lékařské fakultě, bylo nám sděleno, že asi nejvalidnější řešení různých nepravidelností v této oblasti je odpověď na otázku, zda dotyčná osoba preferuje mužský nebo ženský záchod. A případné zákroky byly směřovány tak, aby to, jak se ona osoba cítí, bylo blízké tomu, jak vypadá.

Ženy s testosteronem

Ženy se zvýšenou hladinou testosteronu (bez ohledu na to, jakým způsobem vznikla) budou mít zvýšenou svalovou sílu, pevnější kosti i vazivový aparát a patrně i rychlejší reakce. Od určité míry to nutně musí vést k výhodě, jakou lze legitimně označit za "neférovou", budou-li nasazeny ve sportu proti jiným ženám.
Z tohoto důvodu jsou již po léta sportovkyně v některých sportech vyšetřovány na hladinu testosteronu (pochopitelně se to dá našvindlovat, dočasně ji sníží např. některé léky podávané sexuálním deviantům), případně na chromozomy (XX nebo XY), jednodušeji na přítomnost nebo nepřítomnost sexchromatinu (je však nutno vyšetřit víc buněk, protože u části bude i přítomný sexchromatin neviditelný vzhledem ke svému umístění na jádře vůči pozorovateli a záleží též na kvalitě mikroskopu).
Nicméně i sportovkyně s nízkým testosteronem (odpovídajícím normě pro ženu) a chromozomy X a Y budou patrně zvýhodněny, protože jejich buňky jsou pravděpodobně na testosteron citlivější, nebo alespoň reagují na tento hormon jinak než buňky XX.
Ono vyšetření na testosteron se dělá i jako sledování dopingu. Přiznávám se, že mě vždy fascinovalo, že jsou sportovkyně vykrmovány pomocí derivátů testosteronu, které jim dělají nejrůznější zdravotní potíže, když pro kravičky se už dávno používá podobný "doping" (na růst svaloviny na lepší stejky apod.), odvozený od ženských pohlavních hormonů, který by v ženském organismu nadělal daleko méně negativních vedlejších účinků.

Jak z toho ven?

Asi se mnou mnoho lidí, orientovaných na politickou korektnost, nebude souhlasit, ale patrně by většina osob s nepravidelnostmi v oblasti chromozomů i hladiny testosteronu měla být ze ženského sportu vyloučena. To se jistě týká i trans osob, protože i kastrovaný a hormonálně léčený původně muž po svém předchozím stavu zdědí vyšší hustotu kostry, kosterních svalstva, lepší hospodaření s kyslíkem a některé další faktory, zvýhodňující ho proti ženám. Byl by nesmysl i stavět proti ženám trans (původně) ženu převedenou na muže, protože ta bude proti nim ve výhodě v důsledku hormonální léčby.
Je otázka, zda stavět osoby se stejnou nepravidelností ve sportovních soutěžích proti sobě, ono je jich totiž s abnormalitou stejného druhu málo.
Bez ohledu na to, že v normálním občanském životě uvedené nepravidelnosti většinou nevadí, je třeba ze sportovního hlediska na tyto lidi pohlížet jako na invalidy určitého druhu. A je zapotřebí tvrdě říct, že jako nemůže být stodvacetikilový kulturista baletkou, silně výškově podprůměrná osoba reprezentantem v basketbalu, nebo beznohá osoba rekordmanem ve sprintu, tak nemohou tyto osoby do některých (či dokonce všech) sportů. Život nikdy není stoprocentně spravedlivý a jde spíš o to, míru nespravedlnosti udržet na co nejnižší úrovni a ne ji záměrně zvyšovat, jak to učinil MOV na poslední olympiádě.

Takže sportovkyně I. Chalífová má podle informací od mezinárodní boxerské asociace mužské buňky (XY) a vysoké hladiny testosteronu. Nemusí být trans osoba, nemusí být hermafrodit, ale do ženského sportu rozhodně nepatří. Její stav není její vina, ale to, že se aktivně cpe tam, kam nepatří, už její vina je. Nejvyšší vina leží ovšem na těch, kteří ji mezi ženské boxerky pustili.

Válka na Ukrajině? Je to na nás, vážení!

Pochopitelně, nikoli na řadových občanech, kteří nemají v nedemokratickém prostředí EU možnost prosadit svou vůli, ale zcela jistě je možnost ukončit válku na Ukrajině v rukou politických vůdců EU.

Válka

"Válka je pokračování politiky jinými prostředky." Tento Clausewitzův výrok je obecně známý. Je méně známo, že politika je v podstatě prodlouženou rukou ekonomických vztahů.
Nicméně právě o tu ekonomiku se jedná a je to velice jednoduché. Trump za doby svého presidentování spustil těžbu ropy na Aljašce a také z břidličných ložisek na více místech USA. V důsledku toho se staly USA z dovozce ropy jejím vývozcem. Protože USA nejsou členy kartelu OPEC, stlačily cenu ropy pod jím plánované hodnoty a různé darebácké státy, financující svá darebáctví právě prodejem OPECem uměle předražené ropy najednou začaly mít hluboko do kapsy. Postihlo to i Rusko, u něhož tvoří příjmy z prodeje ropy (a také plynu, u něhož nastala podobná situace) významnou část státních příjmů. A v momentě, kdy je darebácký stát či darebácký režim ve finanční tísni, moc si pískat nemůže.
Takže ona politika, plynoucí z ekonomiky, nemohla být "pokračována jinými prostředky" jednoduše proto, že na to Rusko (a nejen ono) nemělo peníze.

Biden

Jakmile byl zvolen, a dosti problematicky, Trumpův konkurent Biden, začal ihned ukončovat těžbu ropy a plynu na území USA, přiškrtil a nakonec téměř zastavil vývoz ropy a u plynu se dá očekávat totéž, pokud se ještě Demokraté dostanou k lizu na další funkční období. Proto je také holý nerozum spoléhat se dlouhodoběji na dovoz plynu z USA.
Co se stalo? Cena ropy na světových trzích drasticky narostla (už také proto, že trh zpravidla nereaguje jen na aktuální situaci, ale také na trendy a očekávání). Drasticky také narostly zisky Ruska z prodeje ropy. Takže po dvou a čtvrt letech Bidenovy vlády mohl Putin zavelet "šavle hore" a vyrazit na Ukrajinu s tím, že má i na odškodné pro rodiny padlých Rusů. Jistěže svou roli hrál i Green Deal, vytvářející závislost EU na ruském plynu a ropě, ale také likvidující evropský průmysl, v jehož důsledku je v podstatě nemožné z EU zásobovat Ukrajinu alespoň municí.
Můžeme zcela jistě vznést otázku, jak to bylo s těmi volbami v tom roce 2021 v USA, protože vítězství Bidena bylo pro Putina naprosto existenciální záležitostí (a nejen pro něj, ale i pro řadu dalších darebáckých států), takže se můžeme leda domýšlet, kolik petrodolarů a rublů skončilo na kontech těch, kdo zamezili přepočítávání hlasů ve sporných okrscích a vyšetření volebních podvodů, zejména s korespondenčními hlasy.
A zcela jistě je jasné, že v nastávajících volbách je opět klíčovým zájmem uvedených států nedopustit vítězství Trumpa, protože ten by okamžitě zrušil Bidenovy službičky darebáckým státům a mj. ruská invaze na Ukrajinu by se dostala do stejné situace, jako strýček Skrblík z Kačerova, kdyby mu někdo vytáhl špunt u jeho bazénu zlatých mincí. A nepocítilo by to jen Rusko. I organizace Hamás a Hisballáh by najednou zjistily, že jejich sponzoři mají hlouběji do kapsy. A Bidenův záskok je v oblasti ekologie ještě fanatičtější a zvedne proto Rusku příjmy ještě víc, než jak by to udělal Biden.

My

No, dobrá, to je USA, tam většina z nás nevolí a může akorát držet palce (a ti, kdo to umějí, se i modlit), aby i další vrahouni, placení Demokratickou stranou či rovnou jejími zahraničními sponzory, netrefili, a aby jeho vítězství bylo tak drtivé, že ho reálně dostupné falšování hlasů nebude mít možnost přebít.
Ovšem, EU je v dosti podobné situaci jako USA před Trumpem. Na jejím území leží snad více plynu a ropy (případně tužších uhlovodíků) než v současné době v Perském zálivu a okolí. Jen ne v písku, ale v břidlicích, z nichž ovšem těžitelné jsou. Snad jsou zde dokonce i lokality, na nichž by se daly uhlovodíkované břidlice těžit i povrchově.
Je tedy v moci EU udělat naprosto o samé, co se podařilo před těmi necelými osmi lety USA pod vedením Trumpa: Zaplavit trh uhlovodíků vlastní produkcí, protože pouhé ukončení nákupu těchto komodit by, při zoufalém stavu ekonomiky EU, nebylo tak silným faktorem, jak tomu bylo v případě USA. Nicméně sražení cen ropy, plynu a snad něčeho, jako je mazut, na světových trzích bychom dosáhnout mohli a Putinovi by začly "lézt tlustý do tenkejch".

Oni

Pochopitelně, proti budou zelení, z velké části sponzorovaní Putinem, Čínou a dalšími, přinejmenším ekonomicky nepřátelskými, státy. Proti budou i politici, včetně bruselského centra, prakticky z těch samých důvodů.
Tyto osoby lze dílem uplatit, třeba zapojením do prodeje oněch komodit s tím, že z toho budou mít určitá procenta zisků. Dílem lze na ně vykonávat nátlak jako na osoby, které bezdůvodně udržují válku na Ukrajině (případně další konflikty) a mají na rukou krev v jejich rámci prolitou.
Klidně ať si při jejich spatření občané států EU uplivují.

Fanatici

Vedle racionálně (na základě chladného posouzení, co jejich kapsu či prestiž naplní víc) smýšlejících osob zde jistě budou ještě totálně vymozkovaní fanatici, kteří páchají zlo čistě proto, že své duše zaprodali ďáblovi jménem ekologie.
Tito lidé jásají nad šumavskými kilometry čtverečními uschlých stromů, které začaly růst ještě před před třicetiletou válkou a zvládly i malou dobu ledovou (ale současné ekology už neustály). A budou leda blekotat nesmysly, že pole mrtvých stromů je vlastně "také les" a že vůbec není důvod se nad hynutím stromů po zásazích ekologů nějak zastavovat. A naopak, kdo netvrdí, že mrtvý strom je naprostým ekvivalentem stromu živého, je zaostalý a hloupý nevzdělanec, jak to nyní hlásají ekologičtí "průvodci" na Šumavě.
Tito lidé rovněž jásají nad vypáleným Českým Švýcarskem, kde v důsledku zabránění odstraňování dřevního odpadu z lesů došlo ke katastrofálnímu a v mnoha lokalitách zcela devastujícímu požáru. Protože daný typ rostlin (a zejména stromů) není přirozený pro pískovcové lokality, muselo neodstraňování spadaných větví k požáru vést. I ten obětní beránek, který je honěný po soudech, byl v podstatě zbytečný. Za horkých letních dnů mohlo dojít i k samovznícení éterických olejů z jehličí. Požár může způsobit i přeháňka, jíž způsobené kapky do svého vyschnutí zapracují jako sběrné čočky, pokud hned po ní vysvitne slunce. Otázka katastrofálního požáru v tomto Národním parku, předhozeném jako oběť na oltář zeleného Molocha tedy nezněla "Zda?", ale "Kdy?".
S těmito fanatiky, kteří si nyní brousí zuby na zdevastování Kokořínska, se prostě domluvit nebude možné, zde bude muset stát ukázat, že je, jak praví příslušná definice, "organizované násilí". A musí se přitvrdit v trestech za násilné aktivity těchto lidí a organizací, jak se to už ve světě děje, protože nepodmíněný trest odnětí svobody jim přinejmenším fyzicky zabrání účasti na dalších akcích a fanatici takto mohou přijít o své "tvrdé jádro". Nehledě k tomu, že trest odnětí svobody by byl vhodnou příležitostí pro "deprogramování" alespoň části těchto lidí.

Takže ano, je v našich rukou a možnostech přiškrtit Rusku příjmy natolik, že bude muset invazi na Ukrajinu zastavit a snažit se dobyté pozice alespoň zčásti výměnou za mír udržet ve svých rukou. Lze důvodně předpokládat, že Putin by boje zastavil dříve, než by se mu z prasátek přestaly sypat peníze, protože je schopen uvažovat na více tahů dopředu. Takže mír by mohl nastat při optimistickém průběhu snad ještě dříve, než by se na území EU těžba uhlovodíků rozběhla naplno.

Kvílení postižených soudruhů

Volby do EUroparlamentu znamenaly jasnou prohru stran, orientovaných na ničení naší ekonomiky a ohrožování životů i majetků našich občanů. Proto je slyšet kvil od lidí, kteří právě na těchto aktivitách založili svou živnost.

Kvil

Asi nejcharakterističtější kvil lze zaměstnat u politického aktivisty Boba Kartouse, mluvčího anonymních "českých elfů" (existují vůbec nějací, nebo je to jen virtuální realita, generovaná jejich mluvčími?), který hořekuje nad osudy generace současných pětatřicátníků, coby lidí ohrožených zkázonosností právě proběhlých voleb.
Pan Kartous blekotá o tom, že lidé cítí kvůli "populismu" k EU antipatie, aniž by reflektoval, že je to téměř každá aktivita této organizace, která v normálních lidech tyto antipatie vzbuzuje a řada těchto aktivit vyvolává zcela jasný a konkrétní pocit ohrožení.
Blekotá, že lidé "uvěřili škodlivosti Green Dealu", aniž by reflektoval skutečnost, že Green Deal pro normální lidi není spojen s ničím pozitivním, jen s řadou negativních dopadů na jejich život.
Normální lidé nechtějí šíleně předražené energie, nechtějí růst cen základních potravin, nechtějí žrát místo masa ekology a bruselskými "génii" doporučované sajrajty z brouků a jiných hmyzáků. Nechtějí ani nesmyslně "zateplovat" své domy, protože u řady z těchto staveb je to technologicky škodlivé (v podstatě celá zástavba z první republiky a konce Rakouska - Uherska) a je to i šíleně předražené, jak je u podobných projektů EU zvykem. Nechtějí ani nebezpečné ulice plné islámských teroristů, vraždících a znásilňujících na potkání. Podpořili Motoristy a Přísahu, protože nechtějí násilné ukončení aut a jejich pseudonáhradu šrotem s elektromototry a vysoce nebezpečnými bateriemi. A nechtějí ani spoustu dalších nesmyslů a pitomostí, které se jim snaží vnutit makabrózní bruselská tlupa.
Pan Kartous se mýlí i v tom, že se "oslavovalo v Moskvě". Kdyby nebyla válka, bylo by patrně toto město nyní zahaleno černým suknem, jako hlavní města pohádkových království, v nichž si pro místní princeznu přiletěl drak. Green Deal je jednoznačně ruský projekt, v EU ho prosazovali lidé placení a / nebo řízení Ruskem a jeho krach po volbách by těžce postihl především tento, nám nepřátelský, stát.
Ano, nejvíce hlasů dostala opoziční strana ANO a neexistuje důvod, proč by její poslanci neměli být loajální vedení této strany a neměli prosazovat zájmy voličů, od nichž obdrželi mandát. Jistě by se soudruhu Kartousovi líbilo, kdyby otočili na pětníku a začali prosazovat pravý opak, jak to po volbách do PS PČR udělala koalice Spolu.
ANO je následováno Spolu, jehož část bude alespoň umírněně prosazovat zájmy občanů, zatímco zbytek, především staronový poslanec Niedermayer, bude hlasovat prakticky vždy proti zájmům tohoto státu a jeho obyvatel.
Kvil hodný Viktorky u splavu pan Kartous vydává nad obsazením třetího a čtvrtého místa koalicemi Motoristé s Přísahou a STAČILO!. Správně predikuje, že velmi podobně jako oni bude hlasovat i poslanec za SPD. I panu Kartousovi je naprosto jasné, že tito lidé budou hlasovat za zájmy tohoto státu a jeho obyvatel, na rozdíl ode mě to ovšem kvituje negativně.
Pan Kartous pláče nad pádem Pirátů, který byl naprosto zasloužený, protože jejich zástupci snad nikdy v minulém období Parlamentu EU nehlasovali v souladu se zájmy tohoto státu a jeho občanů, a tak přišla naprosto logická reakce na jejich škůdcovství. STAN bude patrně škodit dál, ale bude na to mít o poslance méně.
Pan Kartous zcela správně chápe, že náš vztah k EU se od naivního nadšení, bohužel většiny, občanů v době referenda o vstupu do ní změnil na naprosto realistický pohled na organizaci, která nám více škodí než prospívá. Obyvatelé Česka k ní začínají mít stejný vztah jako generace mých prarodičů k Rakousku - Uhersku a mých rodičů a mé k SSSR, zhruba ze stejných či srovnatelných důvodů.
Ano, je třeba obstruovat přijímání škodlivých nesmyslů spolu s dalšími podobně orientovanými poslanci z dalších států EU. A ideálně zablokovat alespoň ty nejhorší šílenosti, které na nás současná garnitura EU chystá. Byť nad možností něčeho takového pan Kartous roní slzy jak hráchy.
Pan Kartous kvílí i nad tím, že "Turků a Konečných", tedy Motoristé + Přísaha a STAČILO! budou v parlamentu EU "mraky". Nicméně, právě to je dobře, a kdyby ty mraky byly dvojnásobně velké i husté, nic hrozného by se nestalo, spíš naopak.
Pan Kartous píše o "nápravě". Jako jsme nechtěli Rakousko - Uhersko ve vleku německých nacionalistů, kteří učinili život v něm lidem všech jiných národností naprosto nesnesitelným, jako jsme nechtěli sovětský blok pod vládou bezcenných rudých dementních gerontů, tak i my máme právo nechtít život pod knutou novodobých totalitářů, liberálních demokratů a další podobné antidemokratické lůzy. Chceme žít v demokracii a tržní ekonomice, prosperující, protože žádné jurodivé či nepřítelem placené a / nebo řízené centrální úřednictvo nám nebude znemožňovat standardní ekonomické aktivity. Chceme prosperitu, a ne bídu, kterou nám plánují bruselští kříženci fašistů a bolševiků pod taktovkou zelených, kteří na co sáhnou, to zničí.
Souhlasím s tím, že se tento problém týká více mladých lidí, protože oni buď budou žít v naprosté bídě, udržované totalitním režimem, jaký my, starší, pamatujeme z dob před rokem 1989 (přičemž tento režim, především v posledních letech své existence, byl, alespoň v některých ohledech, paradoxně méně škodlivý než současná EU), nebo normálně žít v prosperujícím státě či soustátí. A nenechají se od lidí, s nimiž pan Kartous silně sympatizuje, uvrhnout do poměrů, srovnatelných s Kambodžou pod vládou Rudých Khmerů.
Souhlasím s panem Kartousem i v tom, že pokud se mladí nevzpamatují, hrozí jim děsivé následky. Ovšem pouze v případě, že v následujících volbách budou vítězit piráti, liberální demokraté a další kazisvěti, plánující udělat ze životů nás i našich potomků totalitní peklo. Tyto lidi bude nutno vymést ze všech stupňů zastupitelstev, od místních až po ten Brusel, aby nemohli škodit. A bude nutné přijmout takové zákony, aby několik málo aktivistů (a často jen jednotlivci) nemohlo škodit tisícům či až milionům lidí, jak je tomu dnes, jak na úrovni státu, tak i EU.
S panem Kartousem se hodnu i na tom že budoucnost není nijak zaručena, ale na rozdíl od něj chápu politický vývoj na Slovensku a v Maďarsku jako vzor, který bychom měli napodobit.

Příčiny

Příčiny kvílení jsou jasné. Lidé jako pan Kartous vidí, že jimi hlásaným nesmyslům přestávají lidé nejen věřit, ale i naslouchat. Z jejich hlediska je to, pochopitelně, strašlivě špatně a budou mektat a blekotat o "desinformacích" než by reflektovali skutečnost, že desinformací je prakticky vše, co Brusel zveřejňuje o Green Dealu, imigraci, LGBTQ+ politice a mnoha a mnoha dalších podobných agendách.
Řekněme si to upřímně, tyto agendy jsou naprosto nesmyslné už proto, že je nikdo, vyjma úzké skupiny sociálních parazitů nepotřebuje. My potřebujeme volný pohyb osob (ale jen občanů států EU), zboží a služeb. Nic dalšího. Veškerá další agenda, která se nám v Bruselu rozplevelila, by měla být co nejrychleji omezena a v ideálním případě zcela zrušena.
Stále více lidí toto začíná chápat. Opravdu k tomu, abych jel jen s občankou do muzea ve Vídni, nepotřebuji, aby mi nějaký zkorumpovaný (jsou vůbec nějací jiní?) úředník nařizoval, od jaké firmy a jakým materiálem si mám povinně zateplit dům, když o to jednak nestojím, a jednak vím, že nějaký čas po zateplení v prvorepubliční zástavbě uhnijí konce trámů v nosných zdech a začnou padat stropy. Opravdu za podobné cesty nehodlám platit tím, že mým ženským příbuzným bude permanentně na ulici hrozit přepadení a znásilnění od civilizačně zcela nekompatibilních jedinců, které sem EU natahala a tahá. Tyto lidi je třeba vrátit zpět a do svého odchodu by měli být drženi v internaci a na vycházky by měli chodit jen s doprovodem, který bude ručit za jejich chování. Lidé jako pan Kartous (a ti, které volil) něco takového zcela jistě zařizovat nebudou.
Nikdo normální tu nechce kastrační kliniky a další zrůdnosti, prosazované LGBTQ+ aktivisty. Nikdo normální tu nechce obnovovat cenzuru, které jsme se zbavili pádem komunistického režimu, zejména když s panem Kartousem ideologicky souznějící politici ji chtějí ještě v hnusnější podobě, než jaká tu byla za soudruha Jakeše.
Pokud se toto a další podobné věci podaří prosadit v rámci EU po jejím drastickém zeštíhlení, bude dobře. Pokud ne, je menší zlo EU zlikvidovat a vytvořit zcela novou organizaci, nezatíženou jejím neblahým dědictvím.
Je potěšitelné, že alespoň část mladších voličů toto chápe a odmítá volit progresivistické škůdce. Ostatně, první analýzy voleb ukazují, že Motoristé s Přísahou měli významný podíl prvovoličů a průměrný věk voliče 38 let. A uspěli i ve "volbách na nečisto" na středních školách. Takže je vidět, že mladší ročníky vnímají Green Deal nikoli jako "příležitost", jak se nám to snaží namluvit profesionální agitátoři a hlasatelé lží, ale jako ohrožení, jímž reálně je.

Pro ilustraci

Starší článek v Parlamentních listech reflektuje místní referendum, které odmítlo stavbu větrné elektrárny. Je, bohužel, až na začátek, za paywallem. Pan Kartous se v něm rozčiluje, že "desinformace o škodlivosti" větrné elektrárny šířil mezi místními obyvateli jejich praktický lékař.
Faktem ovšem je, že prací o tom, jak VE zabíjejí vše, co létá, od hmyzu přes ptáky až po netopýry, se dá nalézt dost a dost a nikdy se je ekologům a podobným aktivistům nepodařilo znevěrohodnit, protože vycházejí z fakt, jako jsou např. sběry kadáverů v okolí těchto zařízení. Tedy ne ze žvástů ideologicky pevných soudruhů.
Pokud se týká lidského zdraví, tak VE mimo jiné produkují infrazvuk, který se při určité (relativně běžně se v tuzemsku vyskytující) rychlosti větru blíží frekvenci rytmické činnosti mozkových buněk a je-li za VE nějaký zdroj světla (nejčastěji vycházející či zapadající slunce), způsobuje vrtule VE jeho blikání ve stejném rytmu. Oboje může (v závislosti na spoustě dalších okolností) vyvolat u člověka epileptický záchvat (včetně u lidí, kteří touto nemocí netrpí; epileptikové, pokud jsou pod prášky, mohou být paradoxně odolnější). To je zase informace na úrovni učebnic neurologie pro lékařské fakulty. A známy jsou i případy "silnic smrti", na nichž k podobnému jevu docházelo při určitých (běžně používaných) rychlostech aut, když slunce svítilo za je lemujícími stromy, nasázenými v nevhodných a striktně pravidelných rozestupech.
Vedle toho není jasný dopad permanentního hluku na lidské zdraví, byť je pod průmyslovými limity, jeho neškodnost rozhodně nikdy prokázána nebyla.
Takže, pokud jsou v této kauze nějací desinformátoři, jsou to pan Kartous a spol.

Je tedy dobře, že lidé, jako je citovaný pan Kartous jsou stresováni tak, že jejich kvil připomíná onu citovanou postavu z Babičky. Jejich reakce ukazuje na to, že ty volby možná dopadly pro nás ještě lépe, než si zatím myslíme.

Jak dopadly volby

Volby zcela jistě mohly dopadnout hůř, ale rovněž zcela jistě i lépe. Jejich výsledek představuje jakýsi kompromis, naznačující, že se myšlení občanů začíná měnit, ale že stále ještě zůstává spousta lidí, kteří se od svých minulých preferencí neodtrhli.

Vítězové a poražení

Volby dopadly následovně:

1. ANO 7 mandátů, posílilo 6->7
2. Spolu 6 mandátů, oslabilo 7->6. Rozdělení 3 ODS, 2 TOP 09, 1 KDU-ČSL Ztratily KDU-ČSL a ODS (viz problém hodnocení výkonu TOP 09)
3. Přísaha a Motoristé 2 mandáty, nováčkové
4. STAČILO! 2 mandáty, nováčkové
5. STAN 2 mandáty, oslabili 3->2
6. Piráti 1 mandát, oslabili 3->1
7. SPD a Trikolóra 1 mandát, ztráta pro SPD (2->1) (Trikolóra v minulých volbách ještě neexistovala)

Určitým problémem je hodnocení posunu preferencí u Spolu a STAN, protože TOP 09 v minulých eurovolbách měla společnou kandidátku se STAN a v nynějších se Spolu.
Asi největšími vítězi jsou nováčkové (Přísaha s Motoristy a STAČILO!), protože obě tato seskupení hned získala dva mandáty. Jako občany nás může potěšit fakt, že tyto strany vyhrály s programy proti Green Dealu a dalším EUropitomostem.
Vládní strany a koalice všechny oslabily. Ztratily celkem čtyři mandáty, takže ze 13 mandátů spadli na 9, což je skoro o třetinu méně.
Asi největší výprask utrpěli Piráti, byť mají pořád ještě o jednoho poslance víc, než je v zájmu tohoto státu a jeho občanů.
Dovoluji si konstatovat, že kdo volil vládní koalici a současně vlastní nemovitost nebo motorové vozidlo, by měl urychleně jít k sexuologovi, jestli to nebyl první projev masochismu.
SPD patrně předalo nějaké voliče dalším protestním hnutím. Bude třeba aby se vedení této strany (a Trikolóry) zamyslelo nad svým programem a jeho presentací. Případně se pokusilo najít oblast opozičních aktivit, kterou nováčkové v parlamentu EU nepokrývají.

Volby a Green Deal

Silně proti Green Dealu jsou nováčci a SPD s Trikolórou dohromady s pěti mandáty.
Slabě proti Green Dealu jsou patrně poslanci za ANO a patrně dva poslanci ze SPOLU, dohromady 9 mandátů
Pro Green Deal jsou čtyři poslanci ze SPOLU, dva ze STAN a Pirát, dohromady 7 mandátů
Mezi našimi poslanci tedy začali převažovat (2/3) odpůrci Green Dealu, což je jistě velice potěšitelné. Méně potěšitelné je, že pouze jediný subjekt, zastupovaný jediným poslancem (SPD), je ochoten v případě pokračování této politiky iniciovat referendum o vystoupení z EU. Nicméně svítá naděje, že většina poslanců za ČR nebudou cílevědomí škůdci tomuto státu a jeho občanům, jak to bylo u nyní končícího parlamentu EU.
Pravděpodobně velmi podobné rozdělení bychom nalezli i pro další nás sužující evropská témata, jako je nelegální imigrace, zavádění eura, buzerování obyvatel nejrůznějšími "aktivisty", snažícími se prosadit zrůdnosti a zvrácenosti, nemajícími šanci projít přes demokratické hlasování občanů, apod.

Uplatnění

Nyní budeme muset čekat, jak se ustanoví jednotlivé frakce v parlamentu EU. Což je ona zvláštnost, v jejímž rámci neexistují na úrovni EU politické strany s jasně daným programem, které by mohli občané přímo volit, ale jen jakési frakce, pracující pro občany tu lépe tu hůře a program konkrétní strany, volené občany, se do programu frakce zakomponovává velmi neprůhledným a nepředvídatelným způsobem. A není ani zcela jasné, ve které frakci námi zvolený poslanec skončí. To je jedna z mnoha složek onoho známého "demokratického deficitu" EU.
Můžeme než přát našim poslancům, zejména těm novým, aby zakotvili ve frakcích, provozujících pro nás příznivou politiku.
Zcela jistě můžeme být zvědaví i na to, jak se strany, kterým se podařilo napoprvé zabojovat v evropských volbách, uplatní na podzim ve volbách krajských a senátních. A patrně bude i v našem zájmu, aby se uplatnily dobře, protože ptákoviny made in EU je možno podkopávat i na těchto úrovních.

EUrovolby tedy nedopadly úplně ideálně, ale výprask vládních stran i ekologických fašistobolševiků je čitelný a pro ně patrně i citelný. Čeká nás mnoho další práce a dalších voleb, abychom posunuli tento stát lepším směrem.

Atentát na JFK, vzpomínka

V souvislosti s atentátem na pana Fica se mi vybavila vzpomínka z mých dětských let.

Zážitek

Byl jsem ve 4. třídě ZŠ. Škola měla výrazný podíl spádové oblasti z příměstí (bývalé samostatné vsi), které bylo před válkou osídleno Němci. Ti byli po válce odsunuti (zdaleka nebyli odsunuti jen sudetští Němci, šlo i o osídlení ve vnitrozemí, které ani Mnichov nedokázal připojit k Německu). Po odsunu byla ves dosídlena, zpravidla lidmi s vykořeněnou osobní historií. Tamní JZD pracovalo tak špatně, že jim ho museli změnit na státní statek, aby je dotlačili k nějaké práci.
Bylo pondělí 26. 11. 1963 a od pátku byl tématem č. 1 atentát na presidenta USA, Johna Fitzgeralda Kennedyho. Tento politik vzbuzoval naděje i u nás, občanů sovětského bloku, protože se zdálo, že jeho úsilí bude směřovat někam pryč od eskalování napětí mezi oběma hlavními světovými bloky, kvůli němuž nás na škole přesvědčovali, že v pláštěnce (tehdy ovšem nedostatkové zboží) a ochranné masce (tu bychom možná fasovali), přežijeme i atomový výbuch.
Atentát byl, alespoň v naší rodině a širším sociálním okolí, hodnocen spíše negativně a nijak pochvalně se o něm nevyjadřoval ani rozhlas (televizi jsme tehdy ještě neměli).
Z tohoto důvodu mě překvapilo, jak spolužáci z oné dosídlené vsi na atentát reagovali. Byli plní radosti a i slova jako: "Konečně ta svině chcípla" bylo slyšet. Byl to tedy naprosto opačný přístup, než jaký jsem od první zprávy o atentátu až do toho pondělního rána slyšel
Se spolužáky jsem se nijak nehádal, chápal jsem, že to nemá smysl. Navíc jsem si většiny z nich nijak nevážil.
Snad jsem jen přijal za svou hypotézu, že berou US presidenta jako stoprocentní zlo a mezi menším nebo větším zlem, spojeným s konkrétní osobou, nedokáží rozlišit.

S odstupem času

Pochopitelně, s odstupem času a zejména s postupným nárůstem kritického vnímání vůči těmto svým spolužákům (od 6. třídy jsem přešel na jinou školu) jsem za tím začal vidět něco víc.
Považuji za pravděpodobné, že JFK, snažící se zmírnit studenou válku, a nacházející určité porozumění u svého sovětského protějšku, mohl být solí v očích oněch dosídlenců, zastávajících původní "tvrdou linii" gottwaldovských komunistů. Ti se mohli obávat, že snížení mezinárodního napětí by mohlo vést i ke zmírnění napětí uvnitř společnosti, které by zastánci tvrdé linie nemuseli pozitivně pocítit, spíš naopak. Ostatně, nebylo daleko do doby, kdy se začaly připravovat procesy, které vyústily do neúspěšné snahy o humanizaci socialismu v roce 1968, tedy za necelých pět let.
A pravděpodobně se o tom, že je nový US president "potvora", či něco horšího, mluvilo u nich v rodinách, takže to jen papouškovali.
Bohužel, nejsem informován o tom, jak na té vsi probíhal "obrodný proces", protože následně jsem se svými spolužáky už v kontaktu nebyl. Nicméně lidé typu jejich rodičů byli spíš zastánci udržení "původní linie" a podpůrci "jestřábů" v rámci socialistických států.
Ostatně, v následujícím roce byl sesazen v SSSR i Kennedyho protějšek, N. S. Chruščov. Vystřídal ho Brežněv, kterému se podařilo, patrně kouzlem nechtěného, v roce 1968 odpresentovat socialismus jako cosi, co musí být zničeno, protože se to zreformovat k obrazu lidskému v podstatě nedá. Tato setba dala úrodu o 21 let později.

Takže dnes, s odstupem času, chápu tehdejší nadšení některých svých spolužáků nad smrtí JFK jako určitý projev nechuti jejich rodičů nad představou uvolňování napětí mezi východním a západním blokem. A podpoře "jestřábů i za cenu přetrvání vysokého rizika přechodu napětí mezi Východem a Západem k horkému konfliktu.

Proč budu volit SPD a Trikolóru

Asi každý, kdo si tu a tam na tomto blogu něco přečetl, chápe, že nejsem příznivcem politické levice, která nám nyní vládne, byť zahalená do kožichu, staženého z mrtvoly kdysi alespoň pravostředové ODS. Jinými slovy, podporuji více práv pro občany, bez jejich restringování svévolnými úředníky. A jistě i větší míru jejich odpovědnosti tam, kde bylo něco skutečně špatného skutečně spácháno. A to jak na úrovni státu, tak na úrovni EU.

Výběr - koho ne

1. O vládní koalici jsem se už zmínil v perexu. Je to levicový až levičácký politický subjekt, podporující oklešťování práv občanů, navíc je to tlupa lhářů, kteří snad od svého nástupu k moci nerealizovali jediné pravdivé prohlášení a nedodrželi snad jediný předvolební slib. A platí to pro všechny, ať už jdou do voleb spojeni, nebo samostatně. S výjimkou pana Vondry mezi jejich europoslanci také v končícím volebním období nebyl nikdo, kdo by alespoň tak, jako on, hájil zájmy ČR a jejích obyvatel při hlasování v parlamentu EU.
2. ANO má sice program sympatičtější, ale jeho zástupci v řadě případů jako europoslanci či eurokomisaři poškozovali zájmy ČR a jejích obyvatel. Eurokomisařka za ANO je přímo etalonem antidemokratického politika.
3. Pokud se podívám na mimoparlamentní strany, jednak pořád není jistota, zda se někdo z nich do europarlamentu dostane. Nevěřím předvolebním průzkumům, které mohou být manipulovány tak, aby co nejvíce hlasů pro mimoparlamentní opozici propadlo, jako v posledních parlamentních volbách. Fandím z této heterogenní skupiny asi nejvíc koalici Motoristů a Přísahy i koalici Stačilo. Oběma přeji, aby se do europarlamentu dostaly. Fandím jim pro jejich kritický postoj ke Green Dealu, či alespoň některým jeho složkám a vůči celkovému dopadu tohoto totalitního projektu na životní úroveň občanů i jejich občanská a lidská práva. Nicméně i tato seskupení, stejně jako ta předchozí, jsou stoupenci onoho nešťastného hesla "S EU na věčné časy a nikdy jinak", které v určité drobné obměně pamatuji z dětských let, z dob totalitního režimu.

SPD

Až na naprosté výjimky hlasovali poslanci SPD za zájmy občanů ČR i tohoto státu jako celku. Jsou členy nejradikálnější frakce v europarlamentu a budou s to i touto cestou prosazovat z našich zájmů to, co je reálně možné.
Co je ale ještě důležitější, EU pro ně nepředstavuje fetiš, zlaté tele, které je nutno uctívat, ať se děje co se děje. Naopak, SPD má ve svém programu referendum o našem setrvání nebo nesetrvání v EU. Což je jistě vnitrostátní záležitost, nicméně lze důvodně očekávat, že v případě nějakých odstředivých tendencí na úrovni EU, směřujících k oklešťování moci jejích centrálních orgánů a rozvolňování již tak nebezpečně pevných vztahů, budou stát její poslanci a politici na té správné straně. SPD také patří ke kritikům omezování práva veta a spíš bude podporovat jeho návrat do těch oblastí, v nichž ho současná eurokomise za přispění kolaborantů ze členských států (u nás pětikoalice) zrušila.
SPD patří rovněž ke kritikům Green Dealu, k jedněm z nejdůslednějších na kandidátkách, které přistály v našich poštovních schránkách. To je velice důležité, protože Green Deal má jistě potenciál zničit EU. To se může jistě zdát jako dobrá věc, ale cena, kterou bychom za to zaplatili by byla hrozná. Došlo by k pauperizaci obyvatelstva a navíc lze předpokládat, že zbídačelé, ekonomicky i vojensky zcela impotentní státy by rychle upadly do něčího područí. Pro nás se rýsuje možnost připochodování ruské armády, západ EU by mohla obsadit třeba Čína, pokud by ji nepředběhly USA. Na jihu rozpadlé EU hrozí i případné vyhlášení islámského chalifátu.
Pokud se tedy Green Deal podaří zastavit, nebo alespoň odstranit to, co nejvíce vadí (nehledě k tomu, že je tento projekt jen snůškou naprostých nesmyslů, zhusta škodících životnímu prostředí a klimatu víc, než současný stav, který hodlá zlikvidovat), lze očekávat růst životní úrovně obyvatel.
A ještě tedy k tomu referendu o odchodu z EU: Je třeba mít na dobrých pozicích politiky, kteří jsou s to jasně prohlásit, že takové či makové opatření ze strany centra EU je pro nás za červenou čárou, a že bude-li skutečně prosazeno, začneme pracovat na odchodu z tohoto spolku. A opět zde nikdo takový, kdo má navíc slušnou naději na překročení oné magické pětiprocentní hranice, mimo SPD není.
Ano, existuje mnoho námitek proti odchodu z EU nebo jejímu rozpadu, nicméně naprosto stejné námitky padaly i v případě našeho odchodu ze svazku Rakousko - Uherska, a nesplnily se. Vyjma let hospodářské krize, jejíž příčiny byly mimo nás, byla první republika prosperujícím státem a ostrovem demokracie ve střední Evropě.
A navíc rozhodně není v našem zájmu setrvávat v EU až do jejího výše popsaného katastrofického konce.

Trikolóra

Trikolóra je koaliční partner SPD. Vzhledem k tomu, že s touto stranou úspěšně zabodovala při volbách do místních a městských zastupitelstev, a že na této úrovni tato strana spolu s SPD opravdu hájí zájmy občanů proti různým šílenostem, prosazovanými zelenými, kryptozelenými a jinými prototalitními stranami, jsem přesvědčen, že pokud se spolu s kandidáty za SPD dostane do europarlamentu i někdo z Trikolóry, bude tam hájit moje i vaše zájmy naprosto stejně.
Možná v některých momentech budou poslanci za Trikolóru hlasovat pravicověji než poslanci za SPD, ale to mě vadit nebude.
Koalici SPD a Trikolóry jsem uvítal, jsem rád, že vydržela i do eurovoleb a doufám, že zaboduje i ve volbách krajských, které nás ještě letos čekají.

V pátek či sobotu zcela jistě půjdu volit. Vyzývám všechny čtenáře, aby učinili taktéž, do toho, koho volit jim zcela jistě kafrat nehodlám, jen jsem nastínil zdůvodnění svých preferencí. Dovolím si poprosit ty, kteří rozvažují, zda raději nezůstat doma, aby raději k volbám přišli. A pokud nejsou s to volit menší zlo (či nejmenší z nabízených), tak ať dají hlas nějakému subjektu, který s vysokou pravděpodobností propadne, protože vyšší počet odevzdaných hlasů s velkou pravděpodobností více poškodí pětikoalici než opozici.
Do voleb se už k tomuto tématu vyjadřovat nebudu, abych nebyl obviněn z agitování bezprostředně před volbami.
Nám všem i tomuto státu držím palce, aby vítězi voleb byli občané, a ne parazité, žijí z jejich peněz (cestou podpory státem či EU) a ještě svým živitelům škodící.

Hlupcovláda

Člověk se nestačí divit zoufalé nekompetenci našich vládních činitelů. Názorný příklad se objevil před pár dny.

Cukr

Cukr, alespoň ten, co se prodává u nás, je chemicky sacharóza, tedy disacharid, skládající se z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Molekuly jsou spojeny glykosidickou vazbou mezi 1. uhlíkem glukózy a 2. uhlíkem fruktózy. Je to vazba, u níž dvě skupiny -OH z různých molekul "ztratí" vodu a zbývající kyslík se jednou vazbou váže na jednu molekulu a druhou na tu druhou. Pochopitelně, v rostlinách, které sacharózu produkují, se o to spojení postarají specializované enzymy.
Sacharóza se vyrábí především ze v tropech rostoucí třtiny cukrové a u nás pěstovatelné cukrové řepy, která byla vyšlechtěna na vyšší produkci sacharózy. Zavedení řepy cukrovky do produkce pomohla první světová válka, protože blokáda Centrálních mocností, jichž jsme byli součástí, znemožňovala dovoz třtinového cukru. Později zase podpořily tuto produkci druhá světová válka (opět potíže s dovozem třtinového cukru) i následná studená válka a nekonvertibilita měn států východního bloku.
Sacharózu najdeme také v datlích a v míze cukrového javoru, ale v menším množství ji mají v míze i jiné druhy javorů (výroba "javorového cukru" má spíš význam lokální + jako atrakce pro turisty). Cukrový javor sice pochází z amerického kontinentu, ale roste i u nás (v arboretech a parcích) a teoreticky by tedy bylo možné nahradit část polí s cukrovou řepou plantážemi tohoto stromu.
Různé "přírodní" cukry hnědavé barvy jsou nedostatečně vyčištěná sacharóza. Jejich zdravotně pozitivní působení je na úrovni "víra tvá tě uzdravila". Mohou jistě obsahovat některé mikroelementy, ale abychom jich do sebe touto cestou dostali významné množství, museli bychom si navodit zdravotní potíže z nadměrné konzumace sacharózy. Jistěže "melasová" příchuť či aroma těchto cukrů má smysl v některých nápojích a pokrmech, takže kulinární význam těmto výrobkům nehodlám upírat.

Sacharóza a zdraví

Sacharóza se uplatňuje jako poměrně rychlý dárce energie. Nejprve se rozštěpí na glukózu a fruktózu.
Glukóza se rozštěpí na dvě molekuly pyruvátu za vzniku ATP, NADPH a pyruvátu, je-li dostatek kyslíku se může přeměnit na kyselinu octovou, zpracovatelnou přímo v cyklu trikarbonových kyselin (= se třemi atomy uhlíku v molekule), do něhož vstupuje kyselina octová (tři její molekuly vzniknou rozštěpením molekuly glukózy) a vystupuje z něj metabolická voda (asi půl litru za den u průměrně vážícího člověka), oxid uhličitý a hlavně ATP a NADPH. Zkratkami uvedené látky obsahují velké množství energie v tzv. makroergních vazbách a jejich odbouráváním jsou s to zajistit dodávku energie do enzymatických chemických reakcí, u nichž je výstup energeticky bohatší než vstup (hlavně syntéza nejrůznějších složek lidských buněk).
Při nedostatku kyslíku se pyruvát přemění za vzniku menšího množství ATP na kyselinu mléčnou. Ta je, jakmile je dodávka kyslíku obnovena, za cenu jeho spotřeby přeměněna zpět na pyruvát a ten je poté zpracovatelný výše uvedeným postupem (proto se této přeměně říká "práce na kyslíkový dluh").
Při nadbytku energie se glukóza v jaterních buňkách polymeruje na "živočišný škrob" glykogen, který slouží jako pohotovostní zásoba energie, protože glukózu z něj organismus vytvoří velice snadno a rychle. Protože škrob se mění teplem na sladký dextrin, sládnou játra při razantní tepelné úpravě (grilování, smažení) a musí se tento efekt "přebít" solí a kořením.
Je-li nadbytek energie dlouhodobý, vytvářejí jaterní buňky z glukózy složky tuku, které jsou transportovány do tukové tkáně opět jako zdroj energie, ale s daleko delší latencí nástupu. Při tomto transportu spíše nedopatřením může docházet i k nežádoucímu tučnění cévních stěn. Při velkém nadbytku energie se může část tuku uložit přímo v jaterních buňkách, což je ovšem rovněž nežádoucí jev.
Glykogen ještě najdeme u žen a dívek s běžícím menstruačním cyklem v buňkách pokrývajících pochvu a malé stydké pysky. Zde jeho význam spočívá ve výkrmu Dördeleinova laktobacilu, který zajišťuje ženskému genitálu ochranu před nežádoucími bakteriemi zajištěním kyselého pH a produkcí kyseliny mléčné. Obojí tvoří prostředí nepřátelském řadě chorobotvorných bakterií. U mladších osob ženského pohlaví zajišťuje ochranu vnitřního genitálu panenská blána.
Fruktóza se na počátku odbourává stejnými enzymy jako glukóza, její další odbourávání si vyžaduje přítomnost glukózy a jejích metabolitů (což je v případě slazení sacharózou splněno).
Problém je fruktóza podávaná samotná, která "vyžaduje" po buňkách ke svému odbourávání nasyntetizovat glukózu. Je to problém hlavně USA, kde mají nadbytek kukuřice a vyrábějí z ní fruktózový sirup, který je ze zákona přidáván do mnoha výrobků a, na rozdíl od sacharózy, jednoznačně zdravotně škodí. Doporučuji příslušné pasáže z Hellerovy Hlavy XXII o "odbornících na nepěstování kukuřice".
Sacharóza tedy dodá tělu energii, a je-li tato dodávka spojena s energetickým výdejem (sport, těžká fyzická práce), tak se tato energie "vyběhá" a žádný negativní zdravotní dopad nenastane. Pokud je sacharóza podávána při malém energetickém výdeji, přispívá ke vzniku obezity a na ni navazujících komplikací (jichž je velké množství). Jistěže ve vyspělých zemích můžeme vidět více lidí s nedostatečným energetickým výdejem a současně "přežíraných" různými zdroji energie (nejen sacharózou). Nicméně toto není řešitelné jednoduchými zákazy, ale spíš komplexní prací s populací.
Budu hodně ošklivý: Ta komunistická Spartakiáda zcela jistě byla po ideologické stránce fuj, ale dokázala rozhýbat obrovské procento občanů (protože probíhala i místní a další cvičení, nejen show na Strahově) a zcela jistě přispěla ke zdraví populace daleko víc než nejrůznější zásahy polistopadových vlád.

Sacharóza a cukrovka

Sacharóza sama cukrovku nevyvolá, ale může přispět k dekompenzaci diabetika tím, že přispěje k jeho obezitě. Čím je člověk obéznější, tím více inzulinu potřebuje, a pokud jeho tvorba v těle vázne, objeví se cukrovka.
Protože u léčených diabetiků (prášky injekce) může dojít k předávkování inzulinu, což se projeví snížením hladiny glukózy v krvi pod limit normálu, doporučuje se diabetikům mít u sebe zdroj sacharózy, třeba kostku cukru a požít jej při nástupu potíží.
Nicméně u diabetika, u něhož nastupuje porucha vědomí, se doporučuje dát kostku cukru (nebo ekvivalent) "na slepo", a to ze dvou důvodů:

1. U léčených diabetiků je nedostatek glukózy v krvi příčinou těchto stavů častěji než nadbytek
2. U diabetika s nedostatkem glukózy v krvi přidá kostka cukru nezanedbatelné procento k tomu, co pacientovi koluje v krvi, zatímco při potížích z nadbytku glukózy jí má v krvi tolik, že je proti tomu ta kostka cukru zanedbatelná.

Na druhé straně u diabetika jednoduché cukry (nejen sacharóza) přispívají k prudkým změnám koncentrace glukózy v krvi, což je nežádoucí. Vede to mj. k diabetickému onemocnění cév. Proto u diabetiků potraviny, z nichž organismus snadno a rychle vytvoří glukózu, omezujeme až vylučujeme z diety.

Restrikce?

U dětí, pokud mají správný pohybový režim (u mladších školních dětí není "umravňována" jejich spontánní, vrozená, fyzická aktivita, u starších je organizována nějaká sportovní činnost) není nutné sacharózu a podobné zdroje energie restringovat. Pokud vidíme obézní děti, jakože ano, je to spíš opravdu zaviněno nedostatkem pohybu a dalšího energetického výdeje a primárně by měl být zásah učiněn zde.
A zase, samotné hubnutí, je-li prováděno špatně (což často je) může mít za následek vznik mentální anorexie, která má horší prognózu než mnohé zhoubné nádory.
Pochopitelně, je nesmytelnou vinou polistopadových režimů, že nejrůznějšími cestami omezovaly aktivity dětí a mládeže. V budově, kolem níž jsem kdysi chodil do práce, byla původně základní umělecká škola. Dnes je v ní (resp. ještě nedávno bylo, už dlouho jsem tam tudy nešel) bistro "U kouřícího králíka". Pokud má režim takovéto priority, můžeme se stavět v oblasti výživových restrikcí na hlavu, a ničeho pozitivního stejně nedosáhneme.
Ostatně, celý "pamlskový zákon" (ČSSD) je totální nesmysl. Taková restrikce potravin by měla smysl u chovanců domovů pro seniory, ale ne u dětí se správným pohybovým režimem.
A je to i vina nás, občanů, koho jsme zvolili.

Restrikce sacharózy

Jakub Komárek, "poradce" vlády v oblasti danění chce zdanit slazené nápoje. Co je na tom špatného?

1. Rozlišování sacharózy z nápojů a jiných zdrojů je naprostý nesmysl. Už v žaludku není šance poznat, která molekula sacharózy se tam dostala s nápojem a která s dortem, nebo třeba datlí. Restrikce by tedy musela postihnout všechny druhy zdrojů sacharózy přibližně stejně.
2. Konkrétně u těch nápojů by to vedlo k vyšší konzumaci jejich verzí s umělými sladidly, proti nimž je sacharóza daleko menší zlo. Ostatně, vojáci, postižení "nemocí ze Zálivu", by mohli vyprávět.
3. V některých nápojích je silný zdroj sladké chutí nezbytný z důvodu dalších obsahových látek, které musí "přebít". Paradoxně toto zvládne sacharóza lépe než umělá sladidla. Je dobré vědět, že v některých nápojích kolového typu je tolik kyseliny fosforečné, že perfektně odstraňují vodní kámen na WC a poslouží i k uvolňování zarezlých šroubů a podobných spojů
4. A jsme u těch sportovců, kteří sacharózu "vyběhají".

Proti umělým sladidlům existují ještě dvě námitky:
Ta první spočívá v tom, že před pár lety byly ve sliznici tenkého střeva objeveny chuťové pohárky pro sladkou chuť, tedy cosi, co jsme dříve znali jen z jazyka.
Přestože je udržování stálé hladiny glukózy v krvi autonomní, pro organismus je zřejmě výhodné se na příval cukru do krve předchystat a proto jednoduché sacharidy v tenkém střevě, kam se mohou dostat jako takové, nebo vzniknout rozkladem škrobu, detekuje. Ovšem, protože se jedná o ta samá (či silně podobná) čidla, jaká v ústech "zblbnou" umělá sladidla, to samé nastane i v tom střevě, A onen falešný signál pak vede k metabolickým procesům, které, pokud nejsou následovány oním očekávaným přísunem sacharidů, se začnou chovat divně a výsledkem té divnosti může být, mj., i obezita.
Ta druhá spočívá v tom, že umělá sladidla mají vliv na střevní mikrobiom a výsledkem rovněž může být jeho deregulace, směřující zase k obezitě. To, že mikrobiom může obezitu vyvolávat, bylo mj. prokázáno případy, kdy při darování mikrobiomu (pro různé těžké a jinak neléčitelné choroby střev) byla s mikrobiomem od dárce přenesena na příjemce i obezita.
Dokud na tomto poli (myšlena hlavně druhá námitka), kam věda zatím pouze vstoupila a snad učinila pár nejistých krůčků, nebude jasno, je zde nutná velmi silná porce zdrženlivosti. Faktem je, že k dispozici existují sladké látky ze Stévie, případně Lipie sladké, které lidé v místech, kde tato rostliny přirozeně rostou, konzumují snad již stovky generací bez negativních následků. Právě z důvodu absence negativních dopadů na zdraví jsou tato sladidla bezpečnější než ta, která jsou s námi jen desítky let. Patrně lze za bezpečný považovat i sacharín, který je konzumován víc než sto let a nějaké zásadní negativní dopady této konzumace nebyly nikdy prokázány. Nicméně i u těchto sladidel platí ono možné "ošizení" střevních čidel pro glukózu, takže i u nich je "méně více".

Nekvalifikovanost

Faktem je, že tohle všechno by měl mít "poradce" se svým týmem nastudováno do daleko větších podrobností, než jaké jsem zde uvedl. Nejsou to nějaké superznalosti. Spoustu toho by měl znát maturant z biologie, a to další se najde v běžných učebnicích či v populárně naučných textech, jak papírových tak na webu.
Faktem ovšem je také to, že takovouto analýzu nikdo neudělal, prostě se "vymyslelo", že "cukr přece škodí" (aniž by se to dále rozvíjelo v širších souvislostech), a aniž by se se šlo za horizont "vydolování" nějakých peněz z populace, ber kde ber.
Něco takového je, pochopitelně, naprosto neslučitelné s odpovědným a rozumným vedením státu. Nebudu znovu uvádět onen vtip z doby socialismu (citovaný 28. 5. 2024), ale konstatuji, že lidé, kteří se nám takto předvádějí, nemají k těm biľakům a jakešům zase až tak daleko. Je docela možné, že by se za minulého režimu dobře uplatnili v řídících strukturách KSČ.
Nicméně je třeba tuto vládu (a její širší zázemí) jednoznačně pojmenovat: Jedná se o vládu hlupáků a nevzdělanců, tedy jakousi simpliciokracii, česky hlupcovádu. Pochopitelně, není to jen náš problém, je to problém EU jako takové, i řady jejích členských států (nejen náš). A pokud se do čela nějakého státu dostane politik jiného formátu, hned se proti němu organizuje spiknutí, případně atentát.
Pochopitelně, problematické nejsou jen slazené nápoje.
Je to celá klimaagenda, u níž se stále více ukazuje, že na nárůstu teplot má jakýsi podíl zastavení emisí oxidů síry, už jsem se na tomto blogu o tom zmiňoval, nicméně nejnověji se ukazuje, že za letošními teplotami by mohl stát jako příčina zákaz sirnatých paliv pro lodě (zase ty emise oxidů síry). Nicméně u těch oxidů síry z výfuků a komínů lodí jde pravděpodobně i o to, že dodávaly do mořské vody síru, která je biogenní prvek, a podporovaly tak růst planktonu, který CO2 vychytává a částečně "pohřbívá" po svém úhynu na mořské dno. Takže zde byly vlastně eliminovány dva souběžně a souhlasně běžící mechanismy, snižující teplotu planety.
Ekologové, stojící za tímto zákazem, se prostě zase jednou "vyznamenali" a předvedli své hlupáctví a nevzdělanost. A, pochopitelně, stále blokují návrat paliv se sírou, který by jimi vyrobený problém vyřešil. Raději budou pumpovat oxidy síry do atmosféry za vzniku kyselých dešťů a dalších nežádoucích jevů. Ale dá se na tom vydělat, zatímco na zrušení zákazu (lacinějších) paliv se sírou by nedostali ani eurocent.
Úplně nejnovější informaci o "kvalitě" těch, co nám vládnou, citují Parlamentní listy 2. 6.: "'Byli jsme svědky reakcí europoslanců, kteří odpovídali na otázku, kolik je ve vzduchu oxidu uhličitého. Odpovědi asi 10 nebo 15 europoslanců, kteří Green Deal schvalovali, byly, že koncentrace CO2 v atmosféře je od 5 do 25 %. To svědčí o tom, že europoslanci, kteří schvalují životně důležité zákony, směrnice a strategie, nemají elementární znalosti o problematice, kterou schvalují. A to přesto, že to má zásadní vliv na život nás, obyvatel Evropské unie a na naši životní úroveň,' kroutí hlavou Zdeněk Jandejsek."
Ekologové prostě jakoby vypadli z oka smutnému hrdinovi Gogolových "Mrtvých duší" Čičikovi, jehož heslem bylo "Ze všeho nejvíce hrabej a schraňuj kopějky". Protože o nic jiného v ekologii nejde.
Zcela jistě je výsledkem simpliciokracie i celá "genderová" agenda, imigrační agenda a mnoho dalšího, co nás ohrožuje.

Snaží se nám vládnout hlupáci a nevzdělanci, neschopní ani sebemenší analýzy dopadů svých aktivit. Problém restrikce slazených nápojů byl jen malý příklad k ilustraci velkého problému.
Za pár dnů budeme mít možnost omezit moc simplicistních politiků a jejich týmů na úrovni EU. Měli bychom ji využít do dna, abychom alespoň za náš stát nemuseli mít špatné svědomí z toho, jací lidé promlouvají na této úrovni naším jménem. Obávám se, že nadcházející eurovolby zvýrazní rozdíl mezi hlupáckými a odpovědnými státy (respektive převažujícím typem obyvatel v nich).