Nakažte včas naše krávy!

Světem se šíří opičí neštovice. Soudruzi nám opět vyhrožují totalitními lockdowny, násilnou aplikací zabijáckých sajrajtů na bázi mRNA a podobnými opatřeními, na nichž vydělá pár "vyvolených", ale celá společnost drasticky zchudne (nemluvě o obětech na životě). Přičemž skutečný dopad oněch opatření na průběh epidemie bude v lepším případě nulový, v horším budou zvyšovat počet nakažených i zemřelých. Jak jsme tomu byli svědky v případě COVID 19.

Opičí neštovice

Opičí neštovice jsou vyvolány virem, patřícím do stejné čeledi (poxviry), jako virus pravých neštovic. Onemocnění se podobá velmi mírnému průběhu pravých neštovic, někdy se připodobňují k planým neštovicím, s jejichž původcem ovšem nemá původce opičích neštovic prakticky nic společného.
Onemocnění začíná horečkami, zimnicí, bolestmi hlavy a pohybového aparátu..03 O tom, že to není "nějaká chřipka" svědčí otoky lymfatických uzlin. 1 - 3 dny (vzácněji později) po nástupu horeček dojde k výsevu vyrážky, která má charakteristický "neštovičný" průběh (a velmi podobný i s planými neštovicemi), tj. na kůži se objeví skvrnky, případně rovnou puchýřky vyplněné čirou tekutinou, která se později zakalí a přemění na cosi hodně podobného hnisu, což je označováno za vřídek. Potom se vřídek přemění na stroupek. Odpadnutím posledního stroupku přestane být nemocný infekční. Výsev vyrážky charakteristicky začíná na hlavě a od ní se šíří dolů na tělo a končetiny. U G osob může být první výsev v oblasti genitálu (příčiny nejsou úplně jasné).
Všechny prameny, které se mi podařilo dohledat, píší o jediném výsevu (jaký je u pravých neštovic), zatímco plané neštovice mají výsevů vyrážky více po sobě, nejčastěji tři. Takže s výjimkou samotného začátku a konce nemoci planými neštovicemi vidíme na těle vedle sebe různá stádia vyrážky. U opičích neštovic patrně budou stádia vyrážky vývojově posunutá jen v souvislosti s oním časovým průběhem jejího výsevu po těle, jak bylo uvedeno výše.
Patrně je nutno zamezit, podobně jako u planých i pravých neštovic, rozškrábávání puchýřků a vřídků, protože právě to vyvolá vznik viditelných jizev. Součástí odborné léčby pravých neštovic bylo i svazování pacientů, aby si nemohli afekce v obličeji rozškrábat. Obsah puchýřků a vřídků, i stroupky, by se neměl dostat do očí.
Průběh je většinou lehký, úmrtnost zdravých osob je malá, celkové úmrtnosti v dolních jednotkách procent zahrnují i osoby s oslabenou imunitou, u nichž je vyšší pravděpodobnost fatálního průběhu. Jsou to jistě osoby s infekcí HIV, s různými nádory, vč. leukémií a nejrůznějšími závažnými chronickými chorobami. Jiné zdroje uvádějí úmrtnost kolem 1 % ve vyspělých zemích a kolem 10 % v zemích třetího světa.
Nemoc se šíří přímým kontaktem se sliznicemi nemocných, případně s obsahem puchýřků / vřídků a stroupků po nich. V uzavřených prostorách se může šířit i jako kapénková nákaza. Průšvih je, že nemoc mohou přenášet zvířata, vč. petů. Jsou sice pojmenovány po opicích, ale kromě primátů mohou napadat i hlodavce a další skupiny savců. Proto je také nelze, na rozdíl od pravých neštovic, které jsou výlučně lidským onemocněním, snadno eradikovat.
"Černé neštovice" jsou zvlášť těžce (a zpravidla s fatální prognózou) probíhající pravé neštovice, u nichž dochází ke hlodání spodiny puchýřků a jejich naplnění se krví. Nicméně existuje i "černá" varianta planých neštovic a rovněž signalizuje těžký průběh s možností ohrožení života (tj. samotný výskyt černých puchýřků a vřídků není stoprocentním diagnostickým znakem pravých neštovic). Ohledně krvácení do puchýřků a vřídků opičích neštovic se mi nepodařilo najít rozumné informace, ale bral bych je rovněž jako příznak závažného průběhu s rizikem smrti (byl by to zcela jistě důvod nasadit antivirotika).
Základní informace lze najít na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Opi%C4%8D%C3%AD_ne%C5%A1tovice
https://cs.wikipedia.org/wiki/Virus_opi%C4%8D%C3%ADch_ne%C5%A1tovic

Prevence

Kromě zásad hygieny (vč. větrání) při kontaktu s pacientem je asi nejlepší prevencí očkování. K dispozici je klasická vakcína na bázi viru kravských neštovic (latinsky vaccinia [čti vakcinia], odtud pojem "vakcína"). Tedy klasické očkování, které je stovky let (od konce 18. století) vyzkoušené, jehož vedlejší následky jsou známé a zhodnocené (a většinou málo závažné). Chrání tedy nejen proti pravým neštovicím (a samozřejmě i těm kravským), ale i proti opičím. Narození před rokem 1980 jsou očkováni proti pravým neštovicím a jsou tudíž chráněni, pokud jejich imunita neprodělala nějaký závažný lapsus, jaké byly uvedeny výše.
Důsledkem je, že očkovaní dědečkové a babičky se mohou starat v rodině o nemocné, protože, pokud mají imunitu v pořádku, by onemocnět neměli, případně jen lehce.
Samo očkování má velmi vysokou účinnost (uvádí se 85 %, ale patrně to zahrnuje i případy, kdy se očkování "neujalo", tj. nevznikl vřídek, odpovídající kravské neštovici) a s výjimkou stavů devastujících imunitu by měla být ochrana doživotní.
Oněch 85 % odpovídá tomu, že se lidé, jimž se očkování neujalo, nebo nemohli být očkováni, pohybují v odolné populaci, od jejichž příslušníků se nemohou nakazit. Problémem mohou být pochopitelně zvířata. Sám jsem zvědav, zda a jak nám budou vládní činitelé sdělovat informace o tom, které druhy byly identifikovány jako přenašeči této choroby. Protože v tomto ohledu je rozdíl opičích od pravých neštovic. K pravděpodobnosti kontaktu s nemocným člověkem, coby zdrojem nákazy, přibývá totiž ještě pravděpodobnost kontaktu s nemocným zvířetem.
Očkování proti neštovicím je tč. k dispozici na komerční bázi. Ač jsem sám očkován, takže je to ode mě "hraběcí rada", opravdu bych, kdybych patřil mezi neočkované, vážně zvažoval se nechat naočkovat. Jednak z toho důvodu, že dosud je toto očkování nabízeno a je tudíž dostupné. To by se mohlo snadno změnit v případě, že by došlo k nárůstu rizika, a tedy i návalu zájemců a k nedostatku vakcíny - zatím je určena hlavně pro cestovatele do zemí, v nichž se opičí neštovice vyskytují. Druhou věcí je, že se tč. očkuje klasickou vakcínou (lyofilizovaným virem kravských neštovic), ne nebezpečnými a neúčinnými sajrajty na bázi mRNA, jak tomu bylo v případě covidu.
Tato klasická vakcína je udržována v mražácích pro případ použití pravých neštovic jako bojové biologické zbraně. Protože pravé neštovice mají relativně dlouhou inkubační dobu a podání vakcíny i v této době zabrání onemocnění, počítalo se s očkováním zasažených v případě, že by byl tento virus prokázán v bombách, aerosolech, prachu apod.
Klasické vakcíny by mělo být pro obyvatele našeho státu dost, pokud nebudeme nuceni od EU se jejich části "dobrovolně povinně" vzdát. Oficiální zdravotnické zdroje uvádějí, že v souvislosti s objevením se opičích neštovic byly naše z dob studené války uchovávané vakcíny testovány a shledány účinnými.
Budiž rovněž explicitně uvedeno, že tato epidemie nemá naprosto nic společného s "globálním oteplením", ale jen a jen s rostoucími možnostmi cestovat a převážet zvířata.

A co ty krávy?

Kráva se může nakazit kravskými neštovicemi a obsah jejích vřídků se dá použít jako očkovací látka. Ještě před sto lety se takto získával materiál pro očkování, dříve se používal i obsah vřídků na lidech, které virus kravských neštovic vytvoří v místě, kde byl aplikován do kůže.
Kráva tedy nouzově může (dočasně, než jí vyrážka zmizí) posloužit jako zdroj ochranného viru.
Pokud by došlo k nějaké krizi v dostupnosti vakcín, bylo by asi racionálnější, než od nějakého primitivního stavu rozjíždět výrobu viru kravských neštovic na tkáňových kulturách a podobných substrátech, použít k výrobě očkovací substance přímo krávy. Očkovací látka by byla k dispozici už po několika málo dnech, tedy po uplynutí doby, za niž ani pořádně nenaroste tkáňová kultura.
Případně by se mohlo sáhnout k tomu, co se běžně dělalo ještě v 19. století, kdy se obsahem vakcinací vzniklého vřídku (na člověku) očkovali další lidé. Zcela jistě je zde riziko přenosu jiných chorob, ale v principu bych se nebál takového postupu u lidí, žijících ve stejné domácnosti, sexuálních partnerů, rodičů a dětí apod., protože mezi nimi se tyto choroby s vysokou pravděpodobností přenesou také, byť jinou cestou. Lze očekávat, že pravděpodobnost úmrtí na takové komplikace by byla řádově nižší než pravděpodobnost úmrtí na opičí neštovice.
Pochopitelně, tento postup bych bral jako naprosto nouzové opatření v situaci, když by vakcín bylo z nějakého důvodu málo a infekce se dostala až na naše území v počtu nositelů kritickém pro vznik epidemie (tedy by reálně hrozila nákaza touto chorobou); pak by byla rizika spojená s těmito nouzovými postupy menším zlem než čekání na Godota - továrně vyráběné očkovací látky.

Opičí neštovice tedy nejsou takový strašák, jaký se z něj farmaceutickým firmám poplatná propaganda snaží udělat. Máme prostředky i na zvládnutí epidemie, pokud by tato infekce v důsledku aktivit "lidí dobré vůle" napadla i naše území. Je však nutno tlačit na naše politiky, aby se proti této nákaze šlo cestou osvědčených a v praxi vyzkoušených postupů a prostředků (které mj. vedly k vymýcení pravých neštovic na celém světě) a nenechali se zatáhnout do experimentů s nějakými "hypermoderními" pseudovakcínami, jejichž výrobci si nechávají podepsat reverz, že na nich stát nebude vymáhat odškodné ani kvůli neúčinnosti, ani kvůli negativním vedlejším účinkům, vč. fatálních (a nestrpí to ani u svých občanů). Na úrovni individuální je asi vhodné se nechat očkovat (lidé narození po roce 1980), už proto, že takto získaná imunita by byla vhodná jak proti teroru typu lockdownů, tak i proti případnému aplikování neúčinných "moderních" pseudovakcín s četnými nežádoucími účinky.

Opravdu je Velký bariérový útes (u Austrálie) v nebezpečí?

Novinky.cz přinesly referát o zprávě vědců, kteří líčí brzkou záhubu Velkého bariérového útesu u pobřeží Austrálie, skládajícího se z korálových útvarů, který údajně ohřev mořské vody ničí a hrozí jeho úplný zánik. Je tomu tak doopravdy?

Co se dělo

Vědci zkoumali tzv bělení korálů v tomto útvaru v teplých rocích 2016, 2017, 2020, 2022 a 2024. Proč je nezkoumali i v rocích studenějších, je záhada.
Dále zkoumali na základě pozůstatků z minulých období, tedy proxy metodou, teplotu zdejšího moře od roku 1618 po rok 1995. Proč pro pozdější data nepoužili exaktní měření teploty vody, je opět záhadou.
Následně dospěli k závěru, že globální oteplování zcela jistě hrozí záhubou onoho přírodního útvaru a dožadují se jeho zařazení pod objekty sledované UNESCO.
Článek na Novinkách cituji, ovšem posléze, jako starší, nejspíš bude za paywallem: https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-nejvyssi-teploty-oceanu-za-400-let-velky-barierovy-utes-nemusi-oteplovani-prezit-40483666
Charakteristické také je, že Novinky nepřinesly odkaz na původní článek v Nature. Najdete ho zde: https://www.nature.com/articles/s41586-024-07672-x
Článek se snaží působit vědecky, ale vynechává prakticky vše, co by mohlo základní tézi o "šílené hrozbě oteplování" nějak zpochybnit. Dokonce i v diskusi. Zpochybňuje jej rovněž to, že pracuje s klimatickými modely jejichž věrohodnost je obecně sporná.

Problémy

O hynutí korálů ve Velkém bariérovém útesu se u nás psalo už za socialismu. Dávalo se tehdy do souvislosti s přemnožením jednoho z dravců, živícího se korálovými polypy, jehož apetýt měl zlikvidovat aktivní útesy (s polypy, které je vytvářejí a opravují) a mrtvé korálové útesy se měly následně rozpadnout. Nikdo tehdy nezmiňoval nějaké oteplování.
V 90. letech informace o této "hrůze" utichly. Korály se dostaly do vynikající kondice a dokázaly své požírače "přerůst".
Vztah koncentrace oxidu uhličitého ve vodě, kyseliny uhličité v ní a jejím pH je takový, že s růstem koncentrace tohoto plynu ve vodě roste množství plynu zreagovaného s vodou na kyselinu uhličitou a s růstem koncentrace této kyseliny klesá pH. Při vytlačování oxidu uhličitého z vody (třeba jejím oteplením) se kyselina uhličitá štěpí na oxid uhličitý a vodu (aby poměr ve vodě rozpuštěného plynu a z něj vznikající kyseliny zůstal stejný) a se snížením absolutní koncentrace kyseliny ve vodě roste pH.
Spolu s růstem teploty mořské vody tedy došlo i v moři kolem bariérového útesu ke snížení koncentrace CO2 v ní a současně došlo i ke zvýšení pH této vody. To oboje prospělo jak korálům, tak mrtvé hmotě útesů.
Dovoluji si připomenout krasové jevy, v jejichž rámci je zodpovědná za rozpouštění vápence a vznik jeskyní v něm právě voda s vysokým obsahem CO2. V některých krasech se jedná o dešťovou vodu, která tento plyn vychytala ze vzduchu cestou z mraků na zem (třeba Moravský kras), v jiných (u nás třeba kras u Hranic na Moravě) je onou agresívní vodou jím sycená hlubinná minerálka. A výměšky korálů jsou na kyselinu uhličitou citlivé srovnatelně jako vápenec, ostatně v některých krasech jsou pradávné korály součástí hornin v nichž krasové jevy probíhají.
Takže nárůst teplot svým vlivem na obsah CO2 (jeho snížením) v mořské vodě a na její pH korálům jednoznačně prospěl.

Manipulace

Agitka nezmiňuje právě ono zlepšení kondice korálů v souvislosti s ovlivněním koncentrace CO2 ve vodě a jejího pH. Věnuje se pouze fenoménu blednutí korálů v teplých letech. Je ovšem otázka, zda koráloví polypi musejí mít tolik symbiontů, pokud jsou v lepší kondici a úhyny těchto živočichů agitka nezmiňuje.
Velmi manipulativní je onen rok 1618, zvolený jako začátek měření proxyteplot. Je to období počátku Malé doby ledové, klimatického extrému, ničícího biosféru i lidskou civilizaci (její nástup byl jedním z faktorů vyvolávajících třicetiletou válku). Kdyby šli s oněmi daty hlouběji do minulosti, stačilo by tak padesát let, narazili by na období výrazně teplejší než současné a mohli by s daleko větší jistotou, než jakou obsahuje tato jejich agitka, ohodnotit vliv vyšší teploty světového oceánu na život a kondici korálů a živočichů, kteří je vytvářejí (to by ovšem byla věda, a ne politická agitka). Něco takového by se oteplistickým alarmistům zcela jistě nehodilo do krámu.
Je také známo (fosílie korálů, nacházené v oblastech bývalého mořského dna, a tedy i na našem území), že korálové útvary rostly i v daleko teplejších geologických obdobích než je to současné. Patří k primitivním a vývojově velmi starým živočichům (prokazatelně existovaly už v prvohorách) a jejich vývojové linie musely přežít daleko větší teplotu mořské vody než je současná (ale i ta, kterou vyhrožují alarmisté). A byla to období, kdy relativně teplé byly i oba zemské póly.
Charakteristické je (a je to o něco nenápadnější manipulace, ten rok 1618 by měl praštit do nosu jakéhokoli absolventa středoškolského dějepisu), že práce pracuje jen s jakýmisi relativními teplotami, odchylujícími se od "průměru", aniž by v ní byla k nalezení hodnota této teploty (všude za zadáním "°C" do vyhledávání jsou v textu práce k nalezení jen teploty relativní).
Z jiných zdrojů lze ovšem zjistit, že teplota mořské vody v této oblasti je kolem 20 stupňů Celsia, přičemž korály rostou i v cca o deset stupňů teplejším Rudém moři (jeho teploty ohlásí přímo vyhledávač Google) a rostou i v lagunách tichomořských atolů, kde je teplota vody (podle různých zdrojů) opět vyšší než v okolním moři, které má těch +- 20 stupňů (hlavně v těch lagunách, které méně komunikují s okolním mořem). A v těch lagunách jde přitom o stejné druhy, nebo blízce příbuzné, těm korálům, které budují onen bariérový útes. Takže s použitím těchto zdrojů je nutné jako zcela fantaskní odmítnout představu, jak se korály hluboko pod teplotou, jakou v jiných oblastech běžně tolerují, "vaří a hynou". Což platí i pro ono "šílené oteplení" o 1,5 stupně Celsia oproti současnosti, jímž klimatologové vyhrožují.
Je rovněž dobré si uvědomit, že podobných "studií" o "klimatické katastrofě" je daleko víc. Žvásty o tom, kolik např. tam či onde zemřelo lidí na základě "bezprecedentních veder", je nutno zcela odmítnout. Zčásti jde o ryze fiktivní mrtvolky, zčásti o to, že současné správy těch postižených měst nejsou s to udělat pro obyvatele ani taková opatření, jaká běžně dělali naši předkové v době středověkého klimatického optima, případně v porovnání se současností výrazně teplejším 16. století.

Není to poprvé, co se dal dříve prestižní časopis Nature zneužít k publikaci alarmistických agitek. Zmíněná práce je spíš důkazem zoufalství oteplistů, jejichž katastrofální prognózy se míjejí s realitou (a lidé na ně proto přestávají slyšet) a oni musejí tu realitu doslova znásilňovat, aby udrželi alespoň pro méně vzdělanou část populace onu fikci o "šíleně katastrofálním" oteplování. Proti kterému se musí bojovat, dokud vůdčím bojovníkům proti oteplování nepopraskají peněženky a břicha, obojí z přecpání.

Jak je to s těmi X a Y?

Ohledně souboje mezi ženskými boxerkami na začátku olympiády, Italkou A. Cariniovou a Maročankou I. Chalífovou bylo již napsáno poměrně dost a mnoho z toho jsou nesmysly. Pojďme si je tedy uvést na pravou míru.

X a Y

Člověk má normálně 23 párů chromozomů, z nichž jeden může být nepár. 22 druhů chromozomů se označuje čísly, od největšího po nejmenší. Tyto chromozomy jsou u obou pohlaví stejné. Poslední pár se označuje písmeny, přičemž pár XX odpovídá ženskému pohlaví a (ne)pár XY odpovídá mužskému.
Vždy jeden ze dvojice chromozomů stejného čísla, i písmen, pochází od matky a druhý od otce. Matka má v buňkách dva různé X chromozomy, jeden od své matky, druhý od svého otce. Otec má chromozom X po své matce a Y po svém otci.
Při produkci vajíček a spermií proběhne redukční dělení a v jejich jádře zastupuje každý pár jediný chromozom, přičemž to, zda je v konkrétním vajíčku či spermii chromozom po otci nebo matce, je čistě náhodné (na úrovni hodu korunou "hlava  - orel"). Žena produkuje tedy dva typy vajíček, v nichž v jednom je chromozom X po její matce a ve druhém po jejím otci. Nicméně oboje jsou to "X-vajíčka" a pokud na některém z těch chromozomů není vadná alela nějakého genu, zapříčiňující nějakou dědičnou chorobu (např. hemofilie A, hemofilie B, některé typy barvosleposti), nic se neděje. Muž produkuje spermie X a spermie Y, které určí to, zda potomek bude chromozomálně (a většinou i reálně) chlapec (XY) nebo dívka (XX). Takže nařízení typu "Ať přiletí čáp, královno!" (podle známé pohádky) je nonsens, to si měl uhlídat korunní princ sám.
Ženská buňka, která má dva chromozomy X, používá jen jeden, druhý "zazipuje" a uloží do výchlipky jaderné membrány. Toto tělísko se označuje jako sex chromatin, či chromatinové tělísko (a vyskytuje se normálně jen v buňkách se dvěma chromozomy X). Nefunkční chromozom se totiž dá vybarvit barvičkami, jimiž se vybarvují chromozomy v době dělení buňky (kdy jsou neaktivní ve smyslu čtení jejich genetické informace aparátem buňky), zatímco chromozomy, které pracují a jsou obklopeny množstvím pomocných polymerů, se buď nevybarví vůbec nebo jen s nízkou intenzitou. Protože buňky toto "odložení" chromozomu X dělají zcela náhodně (opět ten "hod korunou") je přibližně v polovině buněk ženy aktivní chromozom X po matce a ve druhé zase po otci. Což v naprosté většině případů stačí k tomu, aby se případná dědičná choroba v genetickém materiálu jednoho z chromozomů X v praxi neprojevila (v některých případech jsou pozitivní v poslední době zavedené speciální zátěžové testy).

Pohlavní morfologie

To, jestli se z oplozeného vajíčka vyvine chlapeček nebo holčička, je dáno dalším vývojem. Přitom chlapečci jsou "poruchovější", protože jednak je vývoj některých částí jejich těla složitější (hlavně vnitřního i zevního pohlavního ústrojí), jednak se chlapecký zárodek a později i plod nachází v jemu nepřátelském prostředí s vysokou hladinou ženských pohlavních hormonů (produkuje je nejprve matčin vaječník a posléze placenta), a musí se před tímto vlivem chránit. Už koncem prvního měsíce nitroděložního života začíná mužský zárodek produkovat testosteron, který normálně blokuje vliv matčiných (i placentárních - placenta je vlastně mimotělním orgánem zárodku / plodu) pohlavních hormonů na jeho morfologický vývoj.
Pokud zde dojde k nějaké nepravidelnosti, zárodek a následně plod s chromozomovým párem X a Y se vyvine jako děvčátko. Posléze záleží na mnoha okolnostech, co se bude dít dál, nicméně je možné i to, že vyroste v plodnou ženu, která pouze potratí při soužití s normálním mužem (statisticky) 1/4 počatých potomků, protože budou mít kombinaci chromozomů YY, která je neslučitelná i s pokročilejším nitroděložním životem. Zbylé životaschopné, děti budou, opět statisticky, ze 2/3 chlapci a z 1/3 dívky. Přitom, opět statisticky, bude mít polovina chlapců chromozom Y po tatínkovi a druhá po mamince.
Ovšem, určité procento žen s mužským karyotypem (XY) bude neplodné.
U těchto žen bude tendence k vyšší hladině testosteronu (normální ženy mají malé množství testosteronu produkované kůrou nadledvin), patrně i z vaječníků. Tento testosteron je kamenem úrazu ve sportu, protože buňky pohybového aparátu (ale i dalších ústrojí) jím budou stimulovány k vyššímu výkonu, ale i kvalitativním změnám (hustší svaly, kosti, pevnější vazivo apod.).
Pochopitelně, vysokou produkci testosteronu může mít i karyotypicky normální žena (XX), přičemž zdrojem tohoto hormonu je nejčastěji atypicky pracující kůra nadledvin.

Opačný případ

Daleko vzácnější jsou dívky (XX) přeměněné nějakými nepravidelnostmi na chlapce. Mohla by to způsobit i vysoká produkce testosteronu organismem matky (třeba z té kůry nadledvin), případně pár dalších, a spíše exotických, příčin.

Hermafroditismus

Výše uvedené případy se označují jako nepravý hermafroditismus (u něhož je morfologie genitálu opačná, než to, co říkají chromosomy). Případy, kdy jedinec má nějaký kompromis mezi vaječníkem a varletem a současně produkuje jak ženské tak i mužské pohlavní hormony (a produkuje případně spermie i vajíčka), jsou velice vzácné a z hlediska sportu patrně i nezajímavé.

Asi poslední možnost

Jsou-li počata dvojčata, může se stát, že v důsledku různých nepravidelností v průběhu těhotenství jejich zárodky splynou do jednoho. Je-li to splynutí úplné, zpravidla se to na první pohled nepozná (je popsán případ, kdy jeden zárodek matka bílé pleti počala s bělochem a druhý s černochem a narodil se jí "mourek"), neúplné splynutí může být různé, od siamských dvojčat až po nalezení zbytku druhého sourozence někde v těle toho, který ho "pohltil".
Pokud splynou zárodky různého pohlaví, může nastat i situace blízká hermafroditismu, kdy v jedné polovině těla je žláza původně z holčičky a ve druhé z chlapečka. Může se také stát, že oblast pohlavních žláz bude tvořena materiálem z jednoho zárodku a oblast pohlavních orgánů (hlavně zevních) materiálem z druhého.
Výsledky takového splynutí mohou být velmi pestré a takové případy se dají zpravidla rozpoznat pouze tím, že jedinec má na některých místech těla mužské a na jiných ženské buňky (podle chromozomů nebo levněji podle výskytu či nevýskytu výše zmíněného sex chromatinu).

Identita

Pohlavní hormony také ovlivňují sexuální identitu. Tedy to, zda se jedinec cítí být mužem nebo ženou a k jakému pohlaví je sexuálně přitahován.
Pochopitelně, tato identita nemusí záviset na chromozomech, ale může být vyvolána i jinými příčinami, např. nejrůznějšími nepravidelnostmi v produkci hormonů.
Proto některé trans-osoby mohou mít morfologii jednoho pohlaví a chromozomy opačného, jiné se cítí na opačné pohlaví i tehdy, když jejich tělo odpovídá i chromozomům. Nevíme ovšem, co je uvnitř - může tam být třeba nějaká troska pohlceného sourozence opačného pohlaví, která se nemusí najít (a korektně identifikovat) ani při pitvě.

Kam na WC?

Když jsme probírali tuto problematiku v rámci výuky na lékařské fakultě, bylo nám sděleno, že asi nejvalidnější řešení různých nepravidelností v této oblasti je odpověď na otázku, zda dotyčná osoba preferuje mužský nebo ženský záchod. A případné zákroky byly směřovány tak, aby to, jak se ona osoba cítí, bylo blízké tomu, jak vypadá.

Ženy s testosteronem

Ženy se zvýšenou hladinou testosteronu (bez ohledu na to, jakým způsobem vznikla) budou mít zvýšenou svalovou sílu, pevnější kosti i vazivový aparát a patrně i rychlejší reakce. Od určité míry to nutně musí vést k výhodě, jakou lze legitimně označit za "neférovou", budou-li nasazeny ve sportu proti jiným ženám.
Z tohoto důvodu jsou již po léta sportovkyně v některých sportech vyšetřovány na hladinu testosteronu (pochopitelně se to dá našvindlovat, dočasně ji sníží např. některé léky podávané sexuálním deviantům), případně na chromozomy (XX nebo XY), jednodušeji na přítomnost nebo nepřítomnost sexchromatinu (je však nutno vyšetřit víc buněk, protože u části bude i přítomný sexchromatin neviditelný vzhledem ke svému umístění na jádře vůči pozorovateli a záleží též na kvalitě mikroskopu).
Nicméně i sportovkyně s nízkým testosteronem (odpovídajícím normě pro ženu) a chromozomy X a Y budou patrně zvýhodněny, protože jejich buňky jsou pravděpodobně na testosteron citlivější, nebo alespoň reagují na tento hormon jinak než buňky XX.
Ono vyšetření na testosteron se dělá i jako sledování dopingu. Přiznávám se, že mě vždy fascinovalo, že jsou sportovkyně vykrmovány pomocí derivátů testosteronu, které jim dělají nejrůznější zdravotní potíže, když pro kravičky se už dávno používá podobný "doping" (na růst svaloviny na lepší stejky apod.), odvozený od ženských pohlavních hormonů, který by v ženském organismu nadělal daleko méně negativních vedlejších účinků.

Jak z toho ven?

Asi se mnou mnoho lidí, orientovaných na politickou korektnost, nebude souhlasit, ale patrně by většina osob s nepravidelnostmi v oblasti chromozomů i hladiny testosteronu měla být ze ženského sportu vyloučena. To se jistě týká i trans osob, protože i kastrovaný a hormonálně léčený původně muž po svém předchozím stavu zdědí vyšší hustotu kostry, kosterních svalstva, lepší hospodaření s kyslíkem a některé další faktory, zvýhodňující ho proti ženám. Byl by nesmysl i stavět proti ženám trans (původně) ženu převedenou na muže, protože ta bude proti nim ve výhodě v důsledku hormonální léčby.
Je otázka, zda stavět osoby se stejnou nepravidelností ve sportovních soutěžích proti sobě, ono je jich totiž s abnormalitou stejného druhu málo.
Bez ohledu na to, že v normálním občanském životě uvedené nepravidelnosti většinou nevadí, je třeba ze sportovního hlediska na tyto lidi pohlížet jako na invalidy určitého druhu. A je zapotřebí tvrdě říct, že jako nemůže být stodvacetikilový kulturista baletkou, silně výškově podprůměrná osoba reprezentantem v basketbalu, nebo beznohá osoba rekordmanem ve sprintu, tak nemohou tyto osoby do některých (či dokonce všech) sportů. Život nikdy není stoprocentně spravedlivý a jde spíš o to, míru nespravedlnosti udržet na co nejnižší úrovni a ne ji záměrně zvyšovat, jak to učinil MOV na poslední olympiádě.

Takže sportovkyně I. Chalífová má podle informací od mezinárodní boxerské asociace mužské buňky (XY) a vysoké hladiny testosteronu. Nemusí být trans osoba, nemusí být hermafrodit, ale do ženského sportu rozhodně nepatří. Její stav není její vina, ale to, že se aktivně cpe tam, kam nepatří, už její vina je. Nejvyšší vina leží ovšem na těch, kteří ji mezi ženské boxerky pustili.

Válka na Ukrajině? Je to na nás, vážení!

Pochopitelně, nikoli na řadových občanech, kteří nemají v nedemokratickém prostředí EU možnost prosadit svou vůli, ale zcela jistě je možnost ukončit válku na Ukrajině v rukou politických vůdců EU.

Válka

"Válka je pokračování politiky jinými prostředky." Tento Clausewitzův výrok je obecně známý. Je méně známo, že politika je v podstatě prodlouženou rukou ekonomických vztahů.
Nicméně právě o tu ekonomiku se jedná a je to velice jednoduché. Trump za doby svého presidentování spustil těžbu ropy na Aljašce a také z břidličných ložisek na více místech USA. V důsledku toho se staly USA z dovozce ropy jejím vývozcem. Protože USA nejsou členy kartelu OPEC, stlačily cenu ropy pod jím plánované hodnoty a různé darebácké státy, financující svá darebáctví právě prodejem OPECem uměle předražené ropy najednou začaly mít hluboko do kapsy. Postihlo to i Rusko, u něhož tvoří příjmy z prodeje ropy (a také plynu, u něhož nastala podobná situace) významnou část státních příjmů. A v momentě, kdy je darebácký stát či darebácký režim ve finanční tísni, moc si pískat nemůže.
Takže ona politika, plynoucí z ekonomiky, nemohla být "pokračována jinými prostředky" jednoduše proto, že na to Rusko (a nejen ono) nemělo peníze.

Biden

Jakmile byl zvolen, a dosti problematicky, Trumpův konkurent Biden, začal ihned ukončovat těžbu ropy a plynu na území USA, přiškrtil a nakonec téměř zastavil vývoz ropy a u plynu se dá očekávat totéž, pokud se ještě Demokraté dostanou k lizu na další funkční období. Proto je také holý nerozum spoléhat se dlouhodoběji na dovoz plynu z USA.
Co se stalo? Cena ropy na světových trzích drasticky narostla (už také proto, že trh zpravidla nereaguje jen na aktuální situaci, ale také na trendy a očekávání). Drasticky také narostly zisky Ruska z prodeje ropy. Takže po dvou a čtvrt letech Bidenovy vlády mohl Putin zavelet "šavle hore" a vyrazit na Ukrajinu s tím, že má i na odškodné pro rodiny padlých Rusů. Jistěže svou roli hrál i Green Deal, vytvářející závislost EU na ruském plynu a ropě, ale také likvidující evropský průmysl, v jehož důsledku je v podstatě nemožné z EU zásobovat Ukrajinu alespoň municí.
Můžeme zcela jistě vznést otázku, jak to bylo s těmi volbami v tom roce 2021 v USA, protože vítězství Bidena bylo pro Putina naprosto existenciální záležitostí (a nejen pro něj, ale i pro řadu dalších darebáckých států), takže se můžeme leda domýšlet, kolik petrodolarů a rublů skončilo na kontech těch, kdo zamezili přepočítávání hlasů ve sporných okrscích a vyšetření volebních podvodů, zejména s korespondenčními hlasy.
A zcela jistě je jasné, že v nastávajících volbách je opět klíčovým zájmem uvedených států nedopustit vítězství Trumpa, protože ten by okamžitě zrušil Bidenovy službičky darebáckým státům a mj. ruská invaze na Ukrajinu by se dostala do stejné situace, jako strýček Skrblík z Kačerova, kdyby mu někdo vytáhl špunt u jeho bazénu zlatých mincí. A nepocítilo by to jen Rusko. I organizace Hamás a Hisballáh by najednou zjistily, že jejich sponzoři mají hlouběji do kapsy. A Bidenův záskok je v oblasti ekologie ještě fanatičtější a zvedne proto Rusku příjmy ještě víc, než jak by to udělal Biden.

My

No, dobrá, to je USA, tam většina z nás nevolí a může akorát držet palce (a ti, kdo to umějí, se i modlit), aby i další vrahouni, placení Demokratickou stranou či rovnou jejími zahraničními sponzory, netrefili, a aby jeho vítězství bylo tak drtivé, že ho reálně dostupné falšování hlasů nebude mít možnost přebít.
Ovšem, EU je v dosti podobné situaci jako USA před Trumpem. Na jejím území leží snad více plynu a ropy (případně tužších uhlovodíků) než v současné době v Perském zálivu a okolí. Jen ne v písku, ale v břidlicích, z nichž ovšem těžitelné jsou. Snad jsou zde dokonce i lokality, na nichž by se daly uhlovodíkované břidlice těžit i povrchově.
Je tedy v moci EU udělat naprosto o samé, co se podařilo před těmi necelými osmi lety USA pod vedením Trumpa: Zaplavit trh uhlovodíků vlastní produkcí, protože pouhé ukončení nákupu těchto komodit by, při zoufalém stavu ekonomiky EU, nebylo tak silným faktorem, jak tomu bylo v případě USA. Nicméně sražení cen ropy, plynu a snad něčeho, jako je mazut, na světových trzích bychom dosáhnout mohli a Putinovi by začly "lézt tlustý do tenkejch".

Oni

Pochopitelně, proti budou zelení, z velké části sponzorovaní Putinem, Čínou a dalšími, přinejmenším ekonomicky nepřátelskými, státy. Proti budou i politici, včetně bruselského centra, prakticky z těch samých důvodů.
Tyto osoby lze dílem uplatit, třeba zapojením do prodeje oněch komodit s tím, že z toho budou mít určitá procenta zisků. Dílem lze na ně vykonávat nátlak jako na osoby, které bezdůvodně udržují válku na Ukrajině (případně další konflikty) a mají na rukou krev v jejich rámci prolitou.
Klidně ať si při jejich spatření občané států EU uplivují.

Fanatici

Vedle racionálně (na základě chladného posouzení, co jejich kapsu či prestiž naplní víc) smýšlejících osob zde jistě budou ještě totálně vymozkovaní fanatici, kteří páchají zlo čistě proto, že své duše zaprodali ďáblovi jménem ekologie.
Tito lidé jásají nad šumavskými kilometry čtverečními uschlých stromů, které začaly růst ještě před před třicetiletou válkou a zvládly i malou dobu ledovou (ale současné ekology už neustály). A budou leda blekotat nesmysly, že pole mrtvých stromů je vlastně "také les" a že vůbec není důvod se nad hynutím stromů po zásazích ekologů nějak zastavovat. A naopak, kdo netvrdí, že mrtvý strom je naprostým ekvivalentem stromu živého, je zaostalý a hloupý nevzdělanec, jak to nyní hlásají ekologičtí "průvodci" na Šumavě.
Tito lidé rovněž jásají nad vypáleným Českým Švýcarskem, kde v důsledku zabránění odstraňování dřevního odpadu z lesů došlo ke katastrofálnímu a v mnoha lokalitách zcela devastujícímu požáru. Protože daný typ rostlin (a zejména stromů) není přirozený pro pískovcové lokality, muselo neodstraňování spadaných větví k požáru vést. I ten obětní beránek, který je honěný po soudech, byl v podstatě zbytečný. Za horkých letních dnů mohlo dojít i k samovznícení éterických olejů z jehličí. Požár může způsobit i přeháňka, jíž způsobené kapky do svého vyschnutí zapracují jako sběrné čočky, pokud hned po ní vysvitne slunce. Otázka katastrofálního požáru v tomto Národním parku, předhozeném jako oběť na oltář zeleného Molocha tedy nezněla "Zda?", ale "Kdy?".
S těmito fanatiky, kteří si nyní brousí zuby na zdevastování Kokořínska, se prostě domluvit nebude možné, zde bude muset stát ukázat, že je, jak praví příslušná definice, "organizované násilí". A musí se přitvrdit v trestech za násilné aktivity těchto lidí a organizací, jak se to už ve světě děje, protože nepodmíněný trest odnětí svobody jim přinejmenším fyzicky zabrání účasti na dalších akcích a fanatici takto mohou přijít o své "tvrdé jádro". Nehledě k tomu, že trest odnětí svobody by byl vhodnou příležitostí pro "deprogramování" alespoň části těchto lidí.

Takže ano, je v našich rukou a možnostech přiškrtit Rusku příjmy natolik, že bude muset invazi na Ukrajinu zastavit a snažit se dobyté pozice alespoň zčásti výměnou za mír udržet ve svých rukou. Lze důvodně předpokládat, že Putin by boje zastavil dříve, než by se mu z prasátek přestaly sypat peníze, protože je schopen uvažovat na více tahů dopředu. Takže mír by mohl nastat při optimistickém průběhu snad ještě dříve, než by se na území EU těžba uhlovodíků rozběhla naplno.

Kvílení postižených soudruhů

Volby do EUroparlamentu znamenaly jasnou prohru stran, orientovaných na ničení naší ekonomiky a ohrožování životů i majetků našich občanů. Proto je slyšet kvil od lidí, kteří právě na těchto aktivitách založili svou živnost.

Kvil

Asi nejcharakterističtější kvil lze zaměstnat u politického aktivisty Boba Kartouse, mluvčího anonymních "českých elfů" (existují vůbec nějací, nebo je to jen virtuální realita, generovaná jejich mluvčími?), který hořekuje nad osudy generace současných pětatřicátníků, coby lidí ohrožených zkázonosností právě proběhlých voleb.
Pan Kartous blekotá o tom, že lidé cítí kvůli "populismu" k EU antipatie, aniž by reflektoval, že je to téměř každá aktivita této organizace, která v normálních lidech tyto antipatie vzbuzuje a řada těchto aktivit vyvolává zcela jasný a konkrétní pocit ohrožení.
Blekotá, že lidé "uvěřili škodlivosti Green Dealu", aniž by reflektoval skutečnost, že Green Deal pro normální lidi není spojen s ničím pozitivním, jen s řadou negativních dopadů na jejich život.
Normální lidé nechtějí šíleně předražené energie, nechtějí růst cen základních potravin, nechtějí žrát místo masa ekology a bruselskými "génii" doporučované sajrajty z brouků a jiných hmyzáků. Nechtějí ani nesmyslně "zateplovat" své domy, protože u řady z těchto staveb je to technologicky škodlivé (v podstatě celá zástavba z první republiky a konce Rakouska - Uherska) a je to i šíleně předražené, jak je u podobných projektů EU zvykem. Nechtějí ani nebezpečné ulice plné islámských teroristů, vraždících a znásilňujících na potkání. Podpořili Motoristy a Přísahu, protože nechtějí násilné ukončení aut a jejich pseudonáhradu šrotem s elektromototry a vysoce nebezpečnými bateriemi. A nechtějí ani spoustu dalších nesmyslů a pitomostí, které se jim snaží vnutit makabrózní bruselská tlupa.
Pan Kartous se mýlí i v tom, že se "oslavovalo v Moskvě". Kdyby nebyla válka, bylo by patrně toto město nyní zahaleno černým suknem, jako hlavní města pohádkových království, v nichž si pro místní princeznu přiletěl drak. Green Deal je jednoznačně ruský projekt, v EU ho prosazovali lidé placení a / nebo řízení Ruskem a jeho krach po volbách by těžce postihl především tento, nám nepřátelský, stát.
Ano, nejvíce hlasů dostala opoziční strana ANO a neexistuje důvod, proč by její poslanci neměli být loajální vedení této strany a neměli prosazovat zájmy voličů, od nichž obdrželi mandát. Jistě by se soudruhu Kartousovi líbilo, kdyby otočili na pětníku a začali prosazovat pravý opak, jak to po volbách do PS PČR udělala koalice Spolu.
ANO je následováno Spolu, jehož část bude alespoň umírněně prosazovat zájmy občanů, zatímco zbytek, především staronový poslanec Niedermayer, bude hlasovat prakticky vždy proti zájmům tohoto státu a jeho obyvatel.
Kvil hodný Viktorky u splavu pan Kartous vydává nad obsazením třetího a čtvrtého místa koalicemi Motoristé s Přísahou a STAČILO!. Správně predikuje, že velmi podobně jako oni bude hlasovat i poslanec za SPD. I panu Kartousovi je naprosto jasné, že tito lidé budou hlasovat za zájmy tohoto státu a jeho obyvatel, na rozdíl ode mě to ovšem kvituje negativně.
Pan Kartous pláče nad pádem Pirátů, který byl naprosto zasloužený, protože jejich zástupci snad nikdy v minulém období Parlamentu EU nehlasovali v souladu se zájmy tohoto státu a jeho občanů, a tak přišla naprosto logická reakce na jejich škůdcovství. STAN bude patrně škodit dál, ale bude na to mít o poslance méně.
Pan Kartous zcela správně chápe, že náš vztah k EU se od naivního nadšení, bohužel většiny, občanů v době referenda o vstupu do ní změnil na naprosto realistický pohled na organizaci, která nám více škodí než prospívá. Obyvatelé Česka k ní začínají mít stejný vztah jako generace mých prarodičů k Rakousku - Uhersku a mých rodičů a mé k SSSR, zhruba ze stejných či srovnatelných důvodů.
Ano, je třeba obstruovat přijímání škodlivých nesmyslů spolu s dalšími podobně orientovanými poslanci z dalších států EU. A ideálně zablokovat alespoň ty nejhorší šílenosti, které na nás současná garnitura EU chystá. Byť nad možností něčeho takového pan Kartous roní slzy jak hráchy.
Pan Kartous kvílí i nad tím, že "Turků a Konečných", tedy Motoristé + Přísaha a STAČILO! budou v parlamentu EU "mraky". Nicméně, právě to je dobře, a kdyby ty mraky byly dvojnásobně velké i husté, nic hrozného by se nestalo, spíš naopak.
Pan Kartous píše o "nápravě". Jako jsme nechtěli Rakousko - Uhersko ve vleku německých nacionalistů, kteří učinili život v něm lidem všech jiných národností naprosto nesnesitelným, jako jsme nechtěli sovětský blok pod vládou bezcenných rudých dementních gerontů, tak i my máme právo nechtít život pod knutou novodobých totalitářů, liberálních demokratů a další podobné antidemokratické lůzy. Chceme žít v demokracii a tržní ekonomice, prosperující, protože žádné jurodivé či nepřítelem placené a / nebo řízené centrální úřednictvo nám nebude znemožňovat standardní ekonomické aktivity. Chceme prosperitu, a ne bídu, kterou nám plánují bruselští kříženci fašistů a bolševiků pod taktovkou zelených, kteří na co sáhnou, to zničí.
Souhlasím s tím, že se tento problém týká více mladých lidí, protože oni buď budou žít v naprosté bídě, udržované totalitním režimem, jaký my, starší, pamatujeme z dob před rokem 1989 (přičemž tento režim, především v posledních letech své existence, byl, alespoň v některých ohledech, paradoxně méně škodlivý než současná EU), nebo normálně žít v prosperujícím státě či soustátí. A nenechají se od lidí, s nimiž pan Kartous silně sympatizuje, uvrhnout do poměrů, srovnatelných s Kambodžou pod vládou Rudých Khmerů.
Souhlasím s panem Kartousem i v tom, že pokud se mladí nevzpamatují, hrozí jim děsivé následky. Ovšem pouze v případě, že v následujících volbách budou vítězit piráti, liberální demokraté a další kazisvěti, plánující udělat ze životů nás i našich potomků totalitní peklo. Tyto lidi bude nutno vymést ze všech stupňů zastupitelstev, od místních až po ten Brusel, aby nemohli škodit. A bude nutné přijmout takové zákony, aby několik málo aktivistů (a často jen jednotlivci) nemohlo škodit tisícům či až milionům lidí, jak je tomu dnes, jak na úrovni státu, tak i EU.
S panem Kartousem se hodnu i na tom že budoucnost není nijak zaručena, ale na rozdíl od něj chápu politický vývoj na Slovensku a v Maďarsku jako vzor, který bychom měli napodobit.

Příčiny

Příčiny kvílení jsou jasné. Lidé jako pan Kartous vidí, že jimi hlásaným nesmyslům přestávají lidé nejen věřit, ale i naslouchat. Z jejich hlediska je to, pochopitelně, strašlivě špatně a budou mektat a blekotat o "desinformacích" než by reflektovali skutečnost, že desinformací je prakticky vše, co Brusel zveřejňuje o Green Dealu, imigraci, LGBTQ+ politice a mnoha a mnoha dalších podobných agendách.
Řekněme si to upřímně, tyto agendy jsou naprosto nesmyslné už proto, že je nikdo, vyjma úzké skupiny sociálních parazitů nepotřebuje. My potřebujeme volný pohyb osob (ale jen občanů států EU), zboží a služeb. Nic dalšího. Veškerá další agenda, která se nám v Bruselu rozplevelila, by měla být co nejrychleji omezena a v ideálním případě zcela zrušena.
Stále více lidí toto začíná chápat. Opravdu k tomu, abych jel jen s občankou do muzea ve Vídni, nepotřebuji, aby mi nějaký zkorumpovaný (jsou vůbec nějací jiní?) úředník nařizoval, od jaké firmy a jakým materiálem si mám povinně zateplit dům, když o to jednak nestojím, a jednak vím, že nějaký čas po zateplení v prvorepubliční zástavbě uhnijí konce trámů v nosných zdech a začnou padat stropy. Opravdu za podobné cesty nehodlám platit tím, že mým ženským příbuzným bude permanentně na ulici hrozit přepadení a znásilnění od civilizačně zcela nekompatibilních jedinců, které sem EU natahala a tahá. Tyto lidi je třeba vrátit zpět a do svého odchodu by měli být drženi v internaci a na vycházky by měli chodit jen s doprovodem, který bude ručit za jejich chování. Lidé jako pan Kartous (a ti, které volil) něco takového zcela jistě zařizovat nebudou.
Nikdo normální tu nechce kastrační kliniky a další zrůdnosti, prosazované LGBTQ+ aktivisty. Nikdo normální tu nechce obnovovat cenzuru, které jsme se zbavili pádem komunistického režimu, zejména když s panem Kartousem ideologicky souznějící politici ji chtějí ještě v hnusnější podobě, než jaká tu byla za soudruha Jakeše.
Pokud se toto a další podobné věci podaří prosadit v rámci EU po jejím drastickém zeštíhlení, bude dobře. Pokud ne, je menší zlo EU zlikvidovat a vytvořit zcela novou organizaci, nezatíženou jejím neblahým dědictvím.
Je potěšitelné, že alespoň část mladších voličů toto chápe a odmítá volit progresivistické škůdce. Ostatně, první analýzy voleb ukazují, že Motoristé s Přísahou měli významný podíl prvovoličů a průměrný věk voliče 38 let. A uspěli i ve "volbách na nečisto" na středních školách. Takže je vidět, že mladší ročníky vnímají Green Deal nikoli jako "příležitost", jak se nám to snaží namluvit profesionální agitátoři a hlasatelé lží, ale jako ohrožení, jímž reálně je.

Pro ilustraci

Starší článek v Parlamentních listech reflektuje místní referendum, které odmítlo stavbu větrné elektrárny. Je, bohužel, až na začátek, za paywallem. Pan Kartous se v něm rozčiluje, že "desinformace o škodlivosti" větrné elektrárny šířil mezi místními obyvateli jejich praktický lékař.
Faktem ovšem je, že prací o tom, jak VE zabíjejí vše, co létá, od hmyzu přes ptáky až po netopýry, se dá nalézt dost a dost a nikdy se je ekologům a podobným aktivistům nepodařilo znevěrohodnit, protože vycházejí z fakt, jako jsou např. sběry kadáverů v okolí těchto zařízení. Tedy ne ze žvástů ideologicky pevných soudruhů.
Pokud se týká lidského zdraví, tak VE mimo jiné produkují infrazvuk, který se při určité (relativně běžně se v tuzemsku vyskytující) rychlosti větru blíží frekvenci rytmické činnosti mozkových buněk a je-li za VE nějaký zdroj světla (nejčastěji vycházející či zapadající slunce), způsobuje vrtule VE jeho blikání ve stejném rytmu. Oboje může (v závislosti na spoustě dalších okolností) vyvolat u člověka epileptický záchvat (včetně u lidí, kteří touto nemocí netrpí; epileptikové, pokud jsou pod prášky, mohou být paradoxně odolnější). To je zase informace na úrovni učebnic neurologie pro lékařské fakulty. A známy jsou i případy "silnic smrti", na nichž k podobnému jevu docházelo při určitých (běžně používaných) rychlostech aut, když slunce svítilo za je lemujícími stromy, nasázenými v nevhodných a striktně pravidelných rozestupech.
Vedle toho není jasný dopad permanentního hluku na lidské zdraví, byť je pod průmyslovými limity, jeho neškodnost rozhodně nikdy prokázána nebyla.
Takže, pokud jsou v této kauze nějací desinformátoři, jsou to pan Kartous a spol.

Je tedy dobře, že lidé, jako je citovaný pan Kartous jsou stresováni tak, že jejich kvil připomíná onu citovanou postavu z Babičky. Jejich reakce ukazuje na to, že ty volby možná dopadly pro nás ještě lépe, než si zatím myslíme.

Jak dopadly volby

Volby zcela jistě mohly dopadnout hůř, ale rovněž zcela jistě i lépe. Jejich výsledek představuje jakýsi kompromis, naznačující, že se myšlení občanů začíná měnit, ale že stále ještě zůstává spousta lidí, kteří se od svých minulých preferencí neodtrhli.

Vítězové a poražení

Volby dopadly následovně:

1. ANO 7 mandátů, posílilo 6->7
2. Spolu 6 mandátů, oslabilo 7->6. Rozdělení 3 ODS, 2 TOP 09, 1 KDU-ČSL Ztratily KDU-ČSL a ODS (viz problém hodnocení výkonu TOP 09)
3. Přísaha a Motoristé 2 mandáty, nováčkové
4. STAČILO! 2 mandáty, nováčkové
5. STAN 2 mandáty, oslabili 3->2
6. Piráti 1 mandát, oslabili 3->1
7. SPD a Trikolóra 1 mandát, ztráta pro SPD (2->1) (Trikolóra v minulých volbách ještě neexistovala)

Určitým problémem je hodnocení posunu preferencí u Spolu a STAN, protože TOP 09 v minulých eurovolbách měla společnou kandidátku se STAN a v nynějších se Spolu.
Asi největšími vítězi jsou nováčkové (Přísaha s Motoristy a STAČILO!), protože obě tato seskupení hned získala dva mandáty. Jako občany nás může potěšit fakt, že tyto strany vyhrály s programy proti Green Dealu a dalším EUropitomostem.
Vládní strany a koalice všechny oslabily. Ztratily celkem čtyři mandáty, takže ze 13 mandátů spadli na 9, což je skoro o třetinu méně.
Asi největší výprask utrpěli Piráti, byť mají pořád ještě o jednoho poslance víc, než je v zájmu tohoto státu a jeho občanů.
Dovoluji si konstatovat, že kdo volil vládní koalici a současně vlastní nemovitost nebo motorové vozidlo, by měl urychleně jít k sexuologovi, jestli to nebyl první projev masochismu.
SPD patrně předalo nějaké voliče dalším protestním hnutím. Bude třeba aby se vedení této strany (a Trikolóry) zamyslelo nad svým programem a jeho presentací. Případně se pokusilo najít oblast opozičních aktivit, kterou nováčkové v parlamentu EU nepokrývají.

Volby a Green Deal

Silně proti Green Dealu jsou nováčci a SPD s Trikolórou dohromady s pěti mandáty.
Slabě proti Green Dealu jsou patrně poslanci za ANO a patrně dva poslanci ze SPOLU, dohromady 9 mandátů
Pro Green Deal jsou čtyři poslanci ze SPOLU, dva ze STAN a Pirát, dohromady 7 mandátů
Mezi našimi poslanci tedy začali převažovat (2/3) odpůrci Green Dealu, což je jistě velice potěšitelné. Méně potěšitelné je, že pouze jediný subjekt, zastupovaný jediným poslancem (SPD), je ochoten v případě pokračování této politiky iniciovat referendum o vystoupení z EU. Nicméně svítá naděje, že většina poslanců za ČR nebudou cílevědomí škůdci tomuto státu a jeho občanům, jak to bylo u nyní končícího parlamentu EU.
Pravděpodobně velmi podobné rozdělení bychom nalezli i pro další nás sužující evropská témata, jako je nelegální imigrace, zavádění eura, buzerování obyvatel nejrůznějšími "aktivisty", snažícími se prosadit zrůdnosti a zvrácenosti, nemajícími šanci projít přes demokratické hlasování občanů, apod.

Uplatnění

Nyní budeme muset čekat, jak se ustanoví jednotlivé frakce v parlamentu EU. Což je ona zvláštnost, v jejímž rámci neexistují na úrovni EU politické strany s jasně daným programem, které by mohli občané přímo volit, ale jen jakési frakce, pracující pro občany tu lépe tu hůře a program konkrétní strany, volené občany, se do programu frakce zakomponovává velmi neprůhledným a nepředvídatelným způsobem. A není ani zcela jasné, ve které frakci námi zvolený poslanec skončí. To je jedna z mnoha složek onoho známého "demokratického deficitu" EU.
Můžeme než přát našim poslancům, zejména těm novým, aby zakotvili ve frakcích, provozujících pro nás příznivou politiku.
Zcela jistě můžeme být zvědaví i na to, jak se strany, kterým se podařilo napoprvé zabojovat v evropských volbách, uplatní na podzim ve volbách krajských a senátních. A patrně bude i v našem zájmu, aby se uplatnily dobře, protože ptákoviny made in EU je možno podkopávat i na těchto úrovních.

EUrovolby tedy nedopadly úplně ideálně, ale výprask vládních stran i ekologických fašistobolševiků je čitelný a pro ně patrně i citelný. Čeká nás mnoho další práce a dalších voleb, abychom posunuli tento stát lepším směrem.

Atentát na JFK, vzpomínka

V souvislosti s atentátem na pana Fica se mi vybavila vzpomínka z mých dětských let.

Zážitek

Byl jsem ve 4. třídě ZŠ. Škola měla výrazný podíl spádové oblasti z příměstí (bývalé samostatné vsi), které bylo před válkou osídleno Němci. Ti byli po válce odsunuti (zdaleka nebyli odsunuti jen sudetští Němci, šlo i o osídlení ve vnitrozemí, které ani Mnichov nedokázal připojit k Německu). Po odsunu byla ves dosídlena, zpravidla lidmi s vykořeněnou osobní historií. Tamní JZD pracovalo tak špatně, že jim ho museli změnit na státní statek, aby je dotlačili k nějaké práci.
Bylo pondělí 26. 11. 1963 a od pátku byl tématem č. 1 atentát na presidenta USA, Johna Fitzgeralda Kennedyho. Tento politik vzbuzoval naděje i u nás, občanů sovětského bloku, protože se zdálo, že jeho úsilí bude směřovat někam pryč od eskalování napětí mezi oběma hlavními světovými bloky, kvůli němuž nás na škole přesvědčovali, že v pláštěnce (tehdy ovšem nedostatkové zboží) a ochranné masce (tu bychom možná fasovali), přežijeme i atomový výbuch.
Atentát byl, alespoň v naší rodině a širším sociálním okolí, hodnocen spíše negativně a nijak pochvalně se o něm nevyjadřoval ani rozhlas (televizi jsme tehdy ještě neměli).
Z tohoto důvodu mě překvapilo, jak spolužáci z oné dosídlené vsi na atentát reagovali. Byli plní radosti a i slova jako: "Konečně ta svině chcípla" bylo slyšet. Byl to tedy naprosto opačný přístup, než jaký jsem od první zprávy o atentátu až do toho pondělního rána slyšel
Se spolužáky jsem se nijak nehádal, chápal jsem, že to nemá smysl. Navíc jsem si většiny z nich nijak nevážil.
Snad jsem jen přijal za svou hypotézu, že berou US presidenta jako stoprocentní zlo a mezi menším nebo větším zlem, spojeným s konkrétní osobou, nedokáží rozlišit.

S odstupem času

Pochopitelně, s odstupem času a zejména s postupným nárůstem kritického vnímání vůči těmto svým spolužákům (od 6. třídy jsem přešel na jinou školu) jsem za tím začal vidět něco víc.
Považuji za pravděpodobné, že JFK, snažící se zmírnit studenou válku, a nacházející určité porozumění u svého sovětského protějšku, mohl být solí v očích oněch dosídlenců, zastávajících původní "tvrdou linii" gottwaldovských komunistů. Ti se mohli obávat, že snížení mezinárodního napětí by mohlo vést i ke zmírnění napětí uvnitř společnosti, které by zastánci tvrdé linie nemuseli pozitivně pocítit, spíš naopak. Ostatně, nebylo daleko do doby, kdy se začaly připravovat procesy, které vyústily do neúspěšné snahy o humanizaci socialismu v roce 1968, tedy za necelých pět let.
A pravděpodobně se o tom, že je nový US president "potvora", či něco horšího, mluvilo u nich v rodinách, takže to jen papouškovali.
Bohužel, nejsem informován o tom, jak na té vsi probíhal "obrodný proces", protože následně jsem se svými spolužáky už v kontaktu nebyl. Nicméně lidé typu jejich rodičů byli spíš zastánci udržení "původní linie" a podpůrci "jestřábů" v rámci socialistických států.
Ostatně, v následujícím roce byl sesazen v SSSR i Kennedyho protějšek, N. S. Chruščov. Vystřídal ho Brežněv, kterému se podařilo, patrně kouzlem nechtěného, v roce 1968 odpresentovat socialismus jako cosi, co musí být zničeno, protože se to zreformovat k obrazu lidskému v podstatě nedá. Tato setba dala úrodu o 21 let později.

Takže dnes, s odstupem času, chápu tehdejší nadšení některých svých spolužáků nad smrtí JFK jako určitý projev nechuti jejich rodičů nad představou uvolňování napětí mezi východním a západním blokem. A podpoře "jestřábů i za cenu přetrvání vysokého rizika přechodu napětí mezi Východem a Západem k horkému konfliktu.