Budeme ohřívat vzduch zbytečně vyrobenou elektřinou,

abychom "zachránili Zemi před globálním oteplováním"?

Český rozhlas tentokrát zapracoval výborně a chvályhodně. Zveřejnil na svém webu informaci, která by byla směšná, kdyby nebyla naprosto šílená a odpudivá: Naši soudruzi bojovníci za klima hodlají v ČR vybudovat megafény o výkonu srovnatelném s výkonem Temelína, aby "mařily" přebytečnou energii v síti.

Proč "mařit"?

Protože v létě, když svítí slunce a fouká vítr, je elektřiny v evropské síti i u nás nadbytek. Je to doba, kdy elektřinu skoro nikdo nepotřebuje a fotovoltaické i větrné farmy jedou na plný výkon. Pochopitelně, nebyl by problém tyto zbytečné a nadbytečné zdroje odstavit, jenže zelení škůdci si vymohli, že tato energie musí být vykupována i při nadbytku a navíc za pevně stanovené ceny, odpovídající ceně energie při jejím nedostatku.
Pochopitelně, rozdíl mezi nulovou až zápornou tržní cenou "ekologické" energie a její nucenou výkupní cenou platí všichni, kteří elektřinu z veřejné sítě nějakým způsobem využívají. A také, pochopitelně, všichni, kteří nakupují zboží a služby, na nichž se nějakým způsobem podílela elektřina (tj. skoro všechno, co je na trhu).
Stabilní zdroje, a zejména jaderné, nejsou stavěny na nějakou pružnost výkonu, ty musí jet na sto procent, nebo něco málo pod, svého výkonu. Nelze je snadno vypnout a  zase zapnout, jako třeba stolní lampu. O něco takového se pokusili v Černobylu (a museli kvůli tomu vypnout veškerá zajištění, včetně použití štípacích kleští na některá zvlášť důležitá) a výsledek všichni známe.
Proto při nárazu větru a slunce na naše OZE a navíc ještě dotovaném obrovským přetokem elektřiny z Německa, budeme mít v síti tak šílený nadbytek elektřiny, že to bude ohrožovat její stabilitu. "Jedinou" možností jsou "mařiče elektřiny", které nějakým způsobem zbytečnou elektřinu zlikvidují.
Fantasmagorie zelených o nějakém smysluplném využití této energie nechme stranou, jsou to opravdu jen fantasmagorie. Žádné smysluplné využití elektřiny nemůže být založeno na tom že bude tato elektřina k dispozici v naprosto nepředpověditelných a zcela nepravidelných intervalech, trvajících zcela nepředpověditelnou dobu, a nikdy jindy ne. "Mařiče" to dokazují naprosto jasně.
Tedy, jistě by se tato elektřina dala využít k vyhřívání nějakých slušně izolovaných podzemních zásobníků (u nich by nepravidelnost na vstupu opravdu nevadila), z nichž by se následně čerpala energie ve formě elektrárenské či teplárenské páry, ale to je opatření příliš racionální a praktické na to, aby něco podobného mohla schválit EU a zelení nekladli nepřekonatelné překážky při jeho zavádění do praxe.

Maření

Takže máme nesmyslnou a nadbytečnou elektřinu, místo abychom potlačili její nesmyslnou a nadbytečnou produkci, budeme ji "mařit" prostřednictvím obrovitých fénů s odporovými dráty, vyhřívanými "mařenou" elektřinou a tou samou elektřinou poháněnými vrtulemi. Ty budou zcela jistě vyhřívat vzduch. Protože OZE byly stavěny pod záminkou "boje proti globálnímu oteplování", budeme v rámci tohoto boje ohřívat vzduch, a tedy i klima na planetě.
Pokud by takový projekt vznikl u chovanců psychiatrické nemocnice (patrně na oddělení pro těžce psychicky nemocné, které není možné pouštět ani na vycházky do parku v areálu nemocnice), měl by jakýsi smysl pro podporu odborného názoru zdravotníků na tyto pacienty a jejich diagnózu. Naprostá šílenost ale je, že toto opatření je podporováno naší vládou, která hlasy poslanců vládních stran pro ně připravila příslušnou legislativu. Je to jasná ukázka toho, že vládní poslanci i ministři by měli být zavřeni do klecových lůžek u pověstného pana primáře Chocholouška s komentářem: "Vy nás ale zásobujete."
Lidé se zdravým rozumem (a patří mezi ně i vedení některých energetických podniků) tento nesmysl s větší nebo opatrnější razancí odmítají.
Pochopitelně, odmítat tuto šílenost by měli všichni občané, kteří spotřebovávají elektřinu z veřejné sítě, protože tento nesmysl zaplatí právě oni nárůstem již i tak neúnosných cen elektřiny. Pokud tito lidé budou volit kohokoli, jen ne kandidáty vládní koalice, bude to jednoznačně příznak zdravého rozumu, a ne "ruského vlivu".
Každý, kdo není duševně chorý, také musí v této souvislosti pochopit, že OZE nemají naprosto nic společného s bojem proti ohřívání klimatu, protože zde je vazba mezi jejich provozováním a záměrným ohřevem vzduchu naprosto jednoznačná a jasná. Tu musí postřehnout i člověk s opravdu nízkým IQ.
Je to jen další z mnoha důkazů, že celý "boj za klima" není nic jiného než podvod.

Čeho je třeba se ještě bát

Dokážu si představit, že komunisté, případně STAČILO!, vytyčí program ve smyslu "Zničíme solární (větrné) barony jako třídu". Tedy něco podobného, jak jejich předchůdci ničili "kulaky". A občané, totálně naštvaní oním "pálením laciného žita v peci, aby zdražil chleba", jak kdysi zpívali Voskovec a Werich v Osvobozeném divadle, pouze převedeném na elektřinu, jim dají svůj hlas.
A opravdu budou posléze tito občané stát na chodnících a tleskat, až rudé bojůvky, složené z dělníků ze v důsledku Green Dealu zavřených továren, budou sviňským krokem hnát po vozovce "rozkulačené" solární a případně i větrné barony kamsi do lágrů, v nichž budou pod knutou sadistických dozorců provádět nějakou společensky pozitivní činnost (jejich předchůdci bez jakéhokoli hygienického jištění rubali uran). A lidé na chodnících budou tleskat i tomu, že děti těchto baronů budou vyhozeny ze všech škol, vyjma základních, a spolu s neuvězněnými členy rodiny budou třít bídu s nouzí.
Hrozná je tato představa i proto, že si dokážu představit sílu pokušení něčemu takovému dát svůj hlas (zejména s účtenkou za elektřinu v rukou) a potom stát na chodníku a tleskat, protože hrozny hněvu, nalité horkým vzduchem z mařičů elektřiny, budou doslova praskat z přeplnění a jedovatá šťáva z nich bude stříkat na všechny okolo, tedy i na mě.
Dokážu si tedy představit, že šílenosti totality ekologické mohou být vystřídány nějakou novodobou "diktaturou pracujících", kterou přinejmenším v prvních letech její existence masově podpoří většina občanů. A že na tomto poli ony "mařiče elektřiny" mohou sehnat stejnou dějinnou roli, jako podpisy představitelů demokratických států pod Mnichovskou dohodou, od nichž je přímá cesta k poválečnému volebnímu vítězství komunistů i následnému únorovému puči.

"Mařiče elektřiny, které nám s jásáním připravuje současná vláda pod diktátem zelených a bruselských, jsou tedy cosi naprosto šíleného, co se může projevit jako zdroj dalekosáhlých (a z hlediska demokracie jednoznačně negativních) společenských posunů. Ve svých důsledcích možná horších, než ono zdražení elektřiny, které vyvolají.

Poznámka

Nedalo mi to a ještě před odesláním postu jsem se přesvědčil, že to není datováno 1. 4. nebo 31. 12. Není (10. 1.). Takže je to opravdu autentický výplod bruselských grýndýlistů a jejich tuzemských důvěrníků a pomocníků. Dnes na to odkazuje i pan Neff na Neviditelném Psovi, nicméně má daleko větší tendenci to podceňovat než já.

Zatočím s šedou ekonomikou!

Paní Alena Schillerová nám na billboardech, už s vysokou pravděpodobností souvisejících s podzimními volbami, slibuje (či vyhrožuje?) zatočením se šedou ekonomikou. Mělo by nás to nějak motivovat k hlasování pro ni a pro ANO?

Šedá ekonomika

Podle EK je šedá ekonomika jednak práce bez uzavřené a nahlášené smlouvy, z níž se poté neplatí daně, jednak se tento pojem týká různých výměnných obchodů, z nichž rovněž stát nezíská nějaké zdanění.
Budu hodně zlý, ale věnuji pietní vzpomínku vekslákům, kteří v podstatě dělali něco hodně podobného, a to v období před rokem 1989. Jakmile padl režim, vyrostla spousta směnáren a korunu bylo možné zcela oficiálně v nich (a také v bankách) směnit za jiné měny. Kurz byl, pochopitelně, blízký tomu "veksláckému", takže nikoli např. západoněmecká marka za tři koruny, stejně jako východní, ale šlo o oficiální byznys, pro který veksláků nebylo zapotřebí. A pokud člověk někam jel, nepotřeboval "devizový příslib" (tj., že mu stát vymění určitou částku korun za západní měnu při naprosto nehorázném kurzu, tuto měnu těžce podhodnocujícím), příslušnou měnu si koupil sám.
Současně také padly tuzexové bony. Pro nepamětníky: Jednalo se o jakousi náhražku západních měn, vydávanou našim státem těm, co dovezli západní peníze, za jakýsi oficiální kurz, za niž se dalo nakupovat ve speciálních prodejnách organizace Tuzex, v nichž bylo k mání jinak nedostupné zboží západní provenience. Takže veksláci, obchodující nejen s cizími měnami, ale i s bony, vlastně normálním lidem umožňovali se k takovému zboží dostat.
A tento "pád" do normálních poměrů se "šedou ekonomikou" veksláků zatočil lépe než jakékoli represe. Zmizeli jak sníh na jarním sluníčku.

Jak funguje šedá ekonomika

Budu opět zlý: Tato ekonomika funguje na ryze tržních vztazích, byť může někdy reflektovat uměle deformované ceny zboží i služeb, případně jejich umělé znedostupnění nedemokratickým státem s netržní ekonomikou.
V opravdu tržní ekonomice se prakticky nevyskytuje, na rozdíl od ekonomiky černé, která je zpravidla spojena s kriminálními aktivitami, jako je třeba prodej drog. Byť i zde je obtížné stanovit hranici mezi tím, co je ještě jakési racionální omezení, a co je už čistě samoúčelná (či v něčí prospěch prováděná) buzerace občanů státem.
Abych byl konkrétní, např. boj proti "duševnímu zdraví lidí šíleně nebezpečnému", konopí, si původně na státech (zejména USA) vylobboval koncern DuPont, producent plastových vláken, jehož výrobky buď silně svou kvalitou zaostávaly za výrobky z vláken konopných, a nebo při srovnatelné kvalitě byly výrazně (až násobně) dražší, a koncern potřeboval zahnáním konopí do ilegality dostat tuto konkurenci z trhu (odrůdy konopí bez produkce THC, tzv. technické, tehdy neexistovaly).
Dnes jsou hlavními bojovníky proti "šíleně jedovatému a nebezpečnému" konopí farmaceutické firmy, protože extrakty z konopí daleko lépe léčí v mastech i dalších lékových formách jak nejrůznější kožní afekce, tak i poruchy pohybového systému, než jimi vyráběné sajrajty, a také jsou daleko levnější (na některé z nich lze navíc použít i technické konopí). Účinné látky z marihuany (jako THC) se zase uplatňují u pacientů (zpravidla onkologických) jako prostředek tišící stavy nevolnosti, zvracení, případně i průjmy po ozařování a chemoterapii. Opět jde o výrazně vyšší léčebný účinek a s menšími negativními vedlejšími účinky než u továrně vyráběných sajrajtů.
Ale abych se vrátil k té šedé ekonomice:
Výše uvedený příklad jasně uvedl, že v čistě tržní ekonomice, obsahující minimum nějakých netržních regulací, ideálně žádné, šedá ekonomika ani nemá jak by se uplatnila, protože aktivity s ní spojované se stávají legálními a není důvod je nějakým způsobem restringovat.

Je tato ekonomika opravdu špatná?

V návaznosti na konec předchozí části mohu konstatovat, že do restriktivnějších ekonomik vnáší šedá ekonomika prvky volného trhu. Toto nelze hodnotit jednoznačně negativně, protože to zvyšuje celkovou efektivitu ekonomiky státu, zpřístupňuje to jeho občanům zboží a služby, které by při respektování restrikcí buď nebyly dostupné, nebo ne za pro ně přijatelnou cenu.
Pokud jde o kvílení, jak  moc je stát ochuzován o daně: Lze konstatovat, že aktéři šedé ekonomiky současně oficiálně nakupují zboží a služby, které jsou zatíženy daní. Takže významná část toho, co z nich stát nedostane zdaněním jejich šedoekonomických aktivit, nakonec stejně skončí ve státní kase tím způsobem, že za ušetřené peníze aktéři šedé ekonomiky nakoupí více zdaněného zboží a služeb.
Někteří ekonomové jdou ještě dál a existují např. studie, prokazující, že masové pašování cigaret do Itálie (poválečné období až do 50. let) mělo na její ekonomiku v podstatě pozitivní vliv. A takovýchto případů a jejich rozborů lze najít v ekonomické literatuře, spíše tedy libertariánské orientace, vícero.
Pokud bychom to konkretizovali na naše poměry, tak naše ekonomika je vinou EU i vlád, které jí šly a jdou naprosto nesmyslně až zbytečně na ruku, velmi silně přeregulovaná. V tomto prostředí (a ono se to dá vztáhnout na celou EU) je šedá ekonomika spíš přínosem. A pokud nesmysly financující státy o nějaký obolus přijdou, je to opět pro občany i demokraticky orientované instituce spíš přínos.
Z tohoto pohledu je nějaké zvýšení restrikcí vůči šedé ekonomice kontraproduktivní a ekonomice státu škodlivé. Zcela jistě budou tací, kteří budou svolávat hromy a blesky na účastníky šedé ekonomiky z důvodu závisti jejich příjmů. Tyto lidi je třeba usměrnit k tomu, aby záviděli spíše provozovatelům různých dotovaných a podobných aktivit, které zpravidla škodí ekonomice států daleko více a příjmy jejich provozovatelů jsou naprosto bezpracné, např. provozovatelé dotovaných OZE.

Dovoluji si tedy tvrdit, že paní Schillerová neplánuje něco, co bychom my, občané tohoto státu, měli nějak výrazně podporovat. Měli bychom se na ni dívat asi jako by se lidé mé generace dívali na komunistického funkcionáře, slibujícího likvidaci veksláků, a tedy (mj.) znepřístupnění zboží z Tuzexu všem nám občanům, nemajícím devizové příjmy. Nejsem si jist, zda něco takového podpořit, spíš ne.

Je to opravdu vítězství?

Pan poslanec parlamentu EU Tomáš Zdechovský se nadšeně radoval nad "vítězstvím", k němuž přispěl i on za ČR, nad nařízením Euro 7, které by v podstatě zlikvidovalo evropský automobilový průmysl. A jemu a dalším poslancům se je podařilo zmírnit. Je to však opravdu nějaké vítězství?

Smysl existence EU

Evropská integrace byla založena na idei volného pohybu osob, zboží a služeb (finance můžeme, v duchu politické ekonomie, považovat za "zvláštní druh zboží").
Pomiňme, to, že současná EU nenaplňuje ani onu původní ideu (a sám pan Zdechovský byl účastníkem či pozorovatelem a zveřejňovatelem kauz, které to dokazovaly) nicméně naprostá většina současné agendy EU nemá s onou původní ideou naprosto nic společného. Ať už se jedná o normy Euro X (za X můžeme dosadit jakékoli číslo) nebo cokoli jiného, kvóty, dotace, normy pro zakřivení banánů a okurek (nedávno třeba jaké druhy zvířat bude povoleno chovat v domácnosti), nic z toho nijak nesouvisí s oním "volným pohybem osob, zboží a služeb", a tudíž nemá s ekonomickou integrací zemí EU naprosto nic společného. EU se chová jako cosi, co dávno přerostlo limity jemu určené, a co svými aktivitami v rámci onoho přerostení jen škodí.
Z tohoto hlediska se ovšem pozastavení (protože o zrušení se zcela jistě nejedná) aplikace normy Euro 7, adorované též europoslancem A. Vondrou, rozhodně nejeví jako vítězství. Maximálně jako vítězství v bezvýznamné šarvátce desítky let probíhající války, ale spíš jen jako úspěšné (v důsledku spíše náhody než šermířského umu) odražení rány od některého z nepřátel.

Vítězství?

Jako vítězství bych si představoval záruku, že po desítky (a ještě lépe stovky) let se nic takového jako Euro 7 v agendě EU neobjeví, případně to, že EU celkově a navždy přijde o možnost takovéto pseudonormy vůbec nějakým způsobem protlačovat.
Zde bych spíše připomenul onen staroslověnský název pro vítězství, přežívající u východních Slovanů, "poběda". "Pobědit" - tedy znamená vytvořit u nepřítele ("bědnou") situaci, v jejímž rámci nebude moci léta, ideálně již nikdy, provést nějaký další útok s cílem nám ublížit.
Čili v této souvislosti by se jevilo jako vítězství takové poničení EU, že by v dohledné době nebyla s to nějaké podobné bezcenné a škodlivé nesmysly, jako je ta norma Euro 7, členským zemím nařizovat. A pokud by něco takového nešlo, tak raději zorganizování jejího totálního zániku.

Evropská integrace

Zcela jistě jsem zastáncem racionální spolupráce evropských zemí, případně jejich integrace na dobrovolné bázi. Která by měla končit na úrovni povinné účasti oním volným pohybem osob, zboží a služeb. Pokud se některé státy budou chtít na bázi dobrovolnosti integrovat hlouběji (třeba až na úroveň splynutí do jednoho státního útvaru), nemám s tím problém.
To, co ovšem činí EU, s něčím takovým nemá absolutně nic společného. Integrace na bázi příkazů velmi pochybné  byrokracie, která se skládá jednak z odložených (většinou pro naprostou neschopnost) politiků členských zemí a jednak ze silně problematických byrokratů ("banálních byrokratických zel", jak to výstižně pojmenoval Elon Musk), je přesným opakem toho, co Evropa (a země na jejím území se nacházející) potřebují.
Tyto země potřebují onen "volný pohyb osob, zboží a služeb", a naprosto nic víc. Dokonce si troufám uvést, že ani nějaké sjednocení norem (na ISO) není nutné, protože už od středověku kupci věděli, že v každém městě na trase jejich pouti za bohatstvím mají jiné míry a váhy, které jsou na tržištích volně vystaveny, a oni jim mohou přizpůsobit své prodejní aktivity. A jestliže něco podobného zvládli středověcí kupci pomocí abakusů a za používání římských číslic), proč by to nezvládli kupci moderní, digitalizované, doby?
Ostatně, EU se za celou svou existenci nedokázala zmotat ani na sjednoceni zástrček a zásuvek na jejím území. A pokud můžeme v nějakém elektro obchodě najít cosi, co strčíme do dánské zásuvky a na druhý konec úspěšně zapíchneme spotřebič český, není to výsledek práce úředníka EU, ale výsledek práce soukromé firmy, kterou se EU ještě nepodařilo zlikvidovat. Stejně tak nejsou v rámci EU sjednocena pravidla pro provoz na silnicích a dopravní značení, byť by to dávalo zcela jistě lepší smysl, než normy na zakřivení těch či oněch plodů, nebo ona "norma" Euro 7.

Takže, je mi líto: My potřebujeme vysoce úspěšné EHS, které členské státy výrazně obohatilo a nadělalo kapitál, nyní EU v podstatě spotřebovávaný či spíš promrhávaný (s tím, že už ho moc nezůstalo), nikoli onu EU. Pokud návrat k EHS v rámci stávající EU (nějakou reformou) není možný, je asi menší zlo EU rozbít (nebo z ní hromadně odejít) a založit cosi, co by se podobalo onomu vysoce ekonomicky úspěšnému EHS. Protože, budu hodně ošklivý, ale to, co je dnes EU, by si s úspěchem ve férové ekonomické soutěži, "namazala na chleba" i velmi problematická RVHP.
Z tohoto hlediska je ovšem pan Zdechovský zcela mimo realitu, protože EU nepotřebuje zrušit normu Euro 7 (či pozastavit její uplatňování na relativně krátkou dobu), EU potřebuje vznik takového stavu, že nebude v moci EUrobyrokracie jakoukoli takovou normu vůbec vytvořit a prosazovat či přímo diktovat členským zemím. A pouze něco takového by bylo skutečné "vítězství".

Čí projekt je Green Deal?

Faktem je, že Green Deal znamená totální ekonomické ožebračení i politické zneschopnění celé EU, která ho zavádí. Znamená i zneschopnění vojenské. Přesto jsou však kritici tohoto projektu označováni za "proruské".

Ruská stopa

Český EUroposlanec Zdechovský informoval (k dohledání v archivu Neviditelného Psa) o tom, že mnozí ekologičtí lobbisté, působící v centru EU, jsou prokazatelně navázáni na Rusko (stav před napadením Ukrajiny). Rusko také opakovaně odměňovalo politiky, vedoucí hospodářství některých evropských zemí od deseti k pěti, lukrativními posty ve svých státních a polostátních podnicích.
Ruskou stopu můžeme vidět i v tom, že funkčnost energetiky při jejím "ekologizování" či "dekarbonizování" zajišťoval zemní plyn z Ruska, což se fatálně projevilo po útoku Ruska na Ukrajinu, kdy se ukázalo, že odříznutí EU od ruského plynu bude obtížné a bolestivé (a nepodařilo se ho provést ani po třech letech války). Zvláště zlí jazykové tvrdí na různých "desinformačních" webech, že část (a asi ne nevýznamná) kapalného plynu, dováženého podle výkaznictví z Perského zálivu, případně z USA, je z Ruska a pouze dojde někde na moři k jeho přečerpání z tankeru do tankeru. Či dokonce jen k prohození papírů.
Svědčí pro to i ta okolnost, že se nemusejí přelaďovat spotřebiče na jiný druh zemního plynu, což se jinak při přechodu na plyn z jiného zdroje dělá dost běžně.
K tomu plynu si dovolím ještě přípodotek, že islámistické režimy okolo Perského zálivu jsou neméně hnusné než režim v útočnou válku vedoucím Rusku. Navíc USA ekologizované za vládnutí presidenta Bidena omezily zdroje, které byly zprovozněny za Trumpa, ten je patrně zase zprovozní. Takže nákupem plynu z Perského zálivu a podobných destinací podporujeme režimy přinejmenším srovnatelné s tím Ruskem a orientace na US kapalný plyn může znamenat závislost na tom, kdo bude momentálně v USA u moci.

Ruský zájem

Dovoluji si tvrdit, že není zájmem Ruska, aby byla EU prosperujícím soustátím, obydleným blahobytnými a spokojenými občany. Rusko objektivně potřebuje obnovit nějakou formu závislosti států v pásu kolem jeho hranic na sobě, aby se obnovilo jakési nárazníkové pásmo, které tu bylo před pádem socialismu a rozpadem SSSR.
Z tohoto důvodu Rusko potřebuje EU hospodářsky živořící. Protože taková bude snadným cílem k zapojení do nějakého projektu "Velkého Ruska", či velkého ruského předmostí.
Nespokojení a v bídě živořící obyvatelé EU pak budou mít sympatie k režimu, jehož stát prosperuje a neblbne na kvadrát s klimatem a jinými nesmysly, zejména v oblasti ekologie, nadpráv vybraných menšin apod. Ostatně, již i mnoho pro EU zaměřených komentátorů a politiků upozorňuje na riziko Green Dealu v tom smyslu, že by totiž mohl vést k rozpadu EU. Což je ovšem děj, který by mohl být v ruském zájmu. A, řekněme si to upřímně, v současné době EU zdegradovala natolik, že to přinejmenším začíná být i v zájmu nás všech, protože než EU s Green Dealem (a dalšími nesmysly), to raději žádnou EU.
Pokud by se státy na východě EU naopak zbavily zeleného jha a zrestituovaly své ekonomiky a vojenský potenciál, bylo by to pro Rusko zcela jednoznačně nepříjemné. Ještě horší pro Rusko by bylo to, pokud by se +- státům bývalého východního bloku podařilo odtrhnout od EU a dát dohromady nějaký "trucpodnik" (myšleno vůči ní), fungující opravdu na onom volném pohybu osob, zboží a služeb, očištěný od neomarxistických zhůvěřilostí (včetně "vědecké" ekologie), které v současné době činí členství v EU v podstatě kontraproduktivním. Proto se budou proruské síly snažit udržovat moc bruselského centra co nejdéle, aby všechny státy, včetně států bývalého východního bloku, byly jeho aktivitami totálně (a pokud možno nevratně) zmrzačeny.
Dovoluji si v souvislosti s výše napsaným "zakonspirovat", zda účelem celé ruské akce na Ukrajině není (nebo není mimo jiné, tj. že i tento aspekt dopadu byl brán při jejím plánování v potaz) i snaha posílit moc bruselského centra, devastujícího členské státy EU.

Válka

Green Deal vedl k totálnímu ochromení válečné výroby v EU, což je zvlášť problematické v souvislosti s událostmi na Ukrajině, kdy prakticky celá EU vyprázdnila či téměř vyprázdnila své sklady zbraní a munice a nyní již není s to tyto komodity vyrábět ani takovým tempem, jakým jsou na Ukrajině "spotřebovávány". Rusko vyrobí za den přibližně tolik výzbroje a výstroje, jako EU za měsíc.
Je charakteristické, že ti, kteří konstatují současné vyprázdnění skladů vojenského materiálu a nemožnost z těch prázdných skladů Ukrajině cokoli dodat, jsou označováni aktivistickými publicisty a "proevropskými" politiky za "Putinovy agenty".
Sankce proti Rusku Ukrajině, ale ani nám, moc nepomohly. Naopak, přinutily Rusko, aby co nejvíce výroby, včetně válečné, soustředilo na své území, takže je nelze trestat znepřístupněním nějaké klíčové komponenty k jeho zbrojní výrobě. Dokonce existují signály, že onen částečný přechod na válečnou ekonomiku do jisté míry zvyšuje životní úroveň obyvatelstva (k témuž jevu ostatně došlo i na začátku války v Německu).
Navíc se ukázalo, že "světový jih" sympatizuje daleko více s Ruskem než s Ukrajinou a státy, které ji podporují. Ty státy z této skupiny, které na to ekonomicky mají, pomáhají Rusku stávající sankce obcházet.
Dovoluji si vyslovit předpoklad, že Rusko zahájilo útok proti Ukrajině právě až poté, co mělo jasné signály, že už je EU dostatečně poničená zeleným šílenstvím, a že v čele klíčových států i samotné EU jsou lidé s intelektuální kapacitou znemožňující rychlý obrat, tj. "obětování" ekologie za účinnou pomoc Ukrajině a zejména odvrácení možnosti dalšího postupu Ruska po jejím zhltnutí. Případně ruští agenti.
Přitom vše, co centrum EU za souhlasného bučení vlád většiny členských států dělá, napomáhá Rusku a patrně je v souladu s Putinovými záměry a předpoklady. A protože zloděj nejvíc křičí "Chyťte zloděje!", jsou ti, kteří s touto politikou sebevraždy EU nesouhlasí, označováni za "proruské". Současně s uvedeným byrokracie EU nedokázala ani po více než tisíci dnech války zrušit ESG a další Green Dealové nesmysly, aby bylo možné zmodernizovat a rozběhnout zbrojovky. Což je pro potenciální konflikt s Ruskem, které už v podstatě přešlo na válečnou ekonomiku, naprosto šílený handicap.

Má Green Deal nějakou pozitivní stránku?

Na uvedenou otázku existuje naprosto jednoznačná odpověď: Nemá.
Určitá "ekologizace" ekonomik probíhala i před Green Dealem. U nás jsme spoustu věcí souvisejících s ekologií zavedli dokonce ještě před naším začleněním do EU. Je jasné, že by tento proces spontánně pokračoval i nadále, ovšem rozumným tempem a s vyvažováním vzniklých problémů skutečnými přínosy, mj. i oné ekologizace, což se nyní neděje. Navíc, odhadem kolem 99 %, to, co EU prosazuje, životnímu prostředí obecně a klimatu zvláště spíš škodí. Green Deal tedy na poli postupné ekologizace ekonomik a dalších lidských aktivit nepřinesl absolutně nic pozitivního.
Green Deal naopak oproti té spontánní a rozumně řízené ekologizaci, navíc včas reagující na rýsující se problémy, vede k překotnému zavádění věcí, které se měly zavádět desítky let, aby to mělo nějaký smysl a aby byla zorganizována kompenzační opatření (např. náhrada uhlí jádrem). Green Deal navíc vede k nucenému financování naprostých nesmyslů, jako jsou např. Občasné Zdroje Energie, představující jen a jen černou díru na finance a materiální prostředky (ale i pracovní kapacity a suroviny). Do nesmyslné fotovoltaiky, která je s to dodávat elektřinu v době, kdy je jí zapotřebí, a v postačujícím množství, jen v průběhu velmi vzácných okamžiků, bylo už jen u nás nacpáno tolik prostředků, že by to postačilo k postavení několika jaderných bloků.
V některých případech se dokonce mají rušit technologie, za něž žádná náhrada není s tím, "že zcela jistě bude náhrada vbrzku vynalezena". Tedy situace obdobná, jako kdybychom v 16. století dali povinně koně do salámů s tím, že "náhrada bude vynalezena". A je docela možné, že prvních parních a benzínových povozů bychom se za těch cca 300 let stejně nedočkali, protože by se mezi tím společnost totálně technologicky a ekonomicky sesypala.
Green Deal znamená také ničení evropských zemědělců silně restriktivními opatřeními proti užívání hnojiv, pesticidů apod. Přitom jeho protagonistům vůbec nevadí dovoz potravin ze států, které podobných látek (včetně v EU totálně zakázaných) cpou jak do rostlin tak do hospodářských zvířat daleko více, takže jejich rezidua se v potravinách z těchto surovin vyrobených běžně nacházejí. Opět by za normální situace, nikoli pod antidemokraqtickým diktátem zelených šílenců, k takovýmto jevům nedocházelo.
Green Deal v podstatě celou ekologii v očích občanů členských států EU totálně zdiskreditoval a reálně hrozí, že s jeho pádem, který je jistý, nejisté je pouze datum a jakým způsobem k tomu dojde a jaké hospodářské škody ještě stačí nadělat, budou zrušena i ta (nečetná) ekologická opatření, která neškodí a mají spíše pozitivní význam.
Zastánci Green Dealu blekotají o tom, jak "ekologizace" vytvoří obrovskou spoustu pracovních míst, ale nikdy nedokázali své blekty nějak konkretizovat. Naopak, Green Deal znamená rušení podniků, dokonce i takových, které měly několik set let starou tradici (např. u nás některé sklárny). A v dohledu, zřejmě vlivem Green Dealu, skončí kompletně výroba aut a desetitisíce dělníků se ocitnou na dlažbě. A oni, i jejich rodiny a další na nich závislé osoby skončí v bídě a živoření.
Navíc v Green Dealem zpustošené ekonomice ani nebude možné taková jeho zastánci vyfantazírovaná pracovní místa pokrýt financemi. Nějaký čas se budou tisknout nekryté peníze, pak se ekonomika zhroutí po příkladu Německa za Velké hospodářské krize (či Venezuely, Perónovské Argentiny, račte si vybrat). A bude následovat asi něco podobného, co se stalo v tom Německu. Tj. masy občanů nadšeně podpoří kohokoli, kdo Green Deal zruší a jeho protagonisty potrestá. Případně se budou alespoň některé členské státy EU bít o možnost připojení se k prosperujícímu Rusku.

Korekce na realitu

Zcela jistě důležité je i to, že nedávno skončila dvacetiletá mise CERES, která prováděla družicová měření Země i Slunce a jasně dospěla k závěru, že současné oteplování je dílem vyvoláno vyšší sluneční aktivitou a dílem snížením albeda (odrazivosti) Země, a to jak co do množství světlo odrážejících oblaků, tak i tmavnutím zemského povrchu. Celý Green Deal je tedy postaven na naprosto nesprávné premise (oteplování vlivem růstu koncentrace CO2 v atmosféře, navíc antropogenního) a prakticky veškerá opatření v jeho rámci se míjejí se skutečnými příčinami oteplování, pokud oteplování rovnou nepodporují.
Je jasné, že Green Deal jede i jakýmsi "samospádem", protože byly vygenerovány sociální vrstvy, kterým zajišťuje bezpracné příjmy, jako jsou provozovatelé dotovaných OZE, spekulanti s emisními povolenkami a zástupy různých "ekologických nevládkářů". Ti všichni by po korekci příčin oteplování na ty správné přišli o lukrativní příjmy a někteří z nich by dokonce museli i začít pracovat. Ti budou nejvíc řvát o "ruských vlivech", byť oni sami objektivně pracují pro Rusko a patrně mnohým z nich i přistávají rubly na kontech.

Je tedy nutno jasně a stále dokola opakovat, že Green Deal je v zájmu Ruska, nikoli v zájmu obyvatel EU. Green Deal vede k hospodářské pauperizaci a politickému i vojenskému zneschopnění takového rozsahu, že se EU stane naprosto bezcennou a svými obyvateli z valné většiny nenáviděnou, což opět vytvoří příležitost pro Rusko, aby si za vyvedení alespoň sousedních zemí z tohoto marasmu vymínilo jejich účast na nárazníkovém pásmu okolo svých hranic. Nic jiného než ruské zájmy, buď přímé nebo zprostředkované, za Green Dealem nehledejme, bylo by to zcela marné počínání.

Vánoční úvaha o vánočních záležitostech

Někdy se stane cosi, co zcela jednoznačně potvrdí to, co člověk hlásal a hlásá, dokonce tak silně, že je mu z toho až úzko.

Štědrý večer

Na Štědrý večer tradičně vaříme štědrovečerní polévku z kapra, letos z kapřích hlav a vnitřností, nakoupených zmražených. To proběhlo bez problémů a polévka se podařila. Když mělo dojít na druhý chod, tedy u nás tradičního kapra v trojobalu s bramborovým salátem, ovanul mě po otevření sáčku s masem "zaručeně humánně zabitého" kapra, chlazeného a s datem trvanlivosti na druhý svátek Vánoční, pach přímo hřbitovní. Či připomínající myš, ležící pár dní ve sklaplé pastičce. Vizuálně skrze obal bylo sice maso v pořádku, ale na jeho povrchu byl páchnoucí sliz.
Problém pochopitelně spočívá v tom, že v rybách jsou bakterie, schopné z jejich bílkovin uvolňovat aminokyseliny a ty přeměňovat na biogenní aminy. Ty jsou pořádně toxické a v podstatě stojí i za úmrtími na některé alergické reakce (při nichž si je člověk vyrobí sám). Patří rovněž mezi tzv. "mrtvolné jedy". Sice jejich požití není tak dramatické, jako otrava špatně vykuchaným čtverzubcem (fugu), ale ke smrti může dojít i dříve, než stačí dorazit sanitka.
Navíc se tyto látky, na rozdíl od jiných bakteriálních toxinů, nedegradují teplem při úpravě pokrmu, takže spolehlivě přejdou do konzumenta.
Můžeme věnovat pietní vzpomínku Haileyho románu "Let do nebezpečí", v němž také došlo k otravě rybami, ale ta postupovala v intencích autorova dramatického záměru poněkud pomaleji. V reálu by se opravdu důkladně otrávení cestující konce letu nedočkali a málo otrávení by se už vzpamatovávali, takže by nebylo nutné odmítat přistání na moři. Ovšem, Pan Autor (jehož si velice vážím, proto ta velká písmena) potřeboval i to dramatické přistání na letišti.
Naštěstí byla k dispozici mražená ryba, takže druhým chodem nebyl pouhý bramborový salát.

Hrobníkova lopata

V podstatě jsme unikli z hrobníkovy lopaty, protože tak silná změna senzoriky, k jaké došlo v našem případě, nastupuje u ryby později, než dojde k produkci biogenních aminů (případně dalších mrtvolných jedů), ostatně to, a zcela správně, konstatuje i zmíněný román, v němž si těžce otrávení cestující, i oba piloti, na rybě pochutnali a nikdo si na změnu chuti či pachu nestěžoval.
Pokud by kažení masa neproběhlo do tak pokročilého stádia, že bylo jasně a jednoznačně pozorovatelné, mohli jsme organizovat závod sanitky s postupem otravy k fatálnímu konci a je otázka, zda bychom všichni přežili. Příští Vánoce mohli mladí klidně slavit bez rodičů i dětí, protože senioři i děti jsou vůči těmto toxinům vnímavější. Po této stránce jsme měli prostě velké štěstí.
Pochopitelně, ne každá špatně uchovávaná ryba musí v sobě obsahovat takovou dávku toxinů, že by to konzumenta zabilo, ale její požití je možná i vyšší riziko než požití zbombované konzervy, v níž může, ale jistě také nemusí, být botulotoxin. To, co se nám snaží bojovníci proti "vánočnímu zlu" vnutit, je tak trochu hra, blízká ruské ruletě. Párkrát to může vyjít, ale dříve nebo později mozek vyletí z hlavy ven.

Trochu širší souvislosti

Maso ryb je riziková potravina, proto také existují i v Bibli omezení jeho konzumace. Nejbezpečnější je čerstvá ryba, která buď byla zpracována přímo na moři do nějaké finální nekazící se podoby (konzerva, mražený výrobek), nebo byla usmrcena krátce před konzumací. Pokud se tak stane v naší přítomnosti, máme pod kontrolou celý proces její cesty od porážky až na náš stůl a jsme proto schopni zajistit bezpečnost rybího masa.
Mražené výrobky z ryb a konzervy jsou zase docela bezpečně zajištěny i takovými prostředky, jako jsou čidla případného rozmrznutí. Opravdu rizikové se ukazují (a byl to i náš případ) chladírenské výrobky, které sice uchovávají oproti mraženým lepší texturu masa (prakticky totožnou s čerstvě usmrcenou rybou), ale z principu věci stačí malá závada na trase mezi výrobou rybího polotovaru z čerstvě usmrcené ryby a zákazníkem, aby nastala havárie.
Jak jsem uvedl, nákup čerstvě usmrcené ryby je výrazně bezpečnější a také její usmrcení doma, které zvládne každý trouba, je stejně bezpečné. Takže tradice kupování čerstvě usmrceného, nebo živého a doma zabitého, kapra není žádná "anomálie" či "nesmysl", ale je to důležitý úkon, chránící naše zdraví.
Je jistě také další bezpečná možnost: Kapra koupit dříve, např. při výlovu rybníka, a doma ihned zpracovat a uložit do mrazničky.
Ovšem, různí "pachatelé dobra", většinou osoby s nízkým stupněm gramotnosti, odpovídajícím absolvování nějaké "pomocné vysoké školy" humanitního zaměření (či dokonce jejímu neukončenému studiu) se snaží tuto tradici zlikvidovat, bez ohledu na naše zdraví a životy. A idioti ve vedení některých potravinových řetězců jim jdou na ruku a toto ohrožení akcentují zákazy prodeje živých kaprů ve svých areálech. Měli bychom jim to v následujícím roce oplatit nezájmem o jiné zboží z jejich prodejen.
Bohužel, kapr od mladých skončil ve směsném odpadu. Stát se to u nás, a ne u nich, skončil by v hrobečku s popiskem: "štědrovečerní kapr 2024, zbytečná oběť ochránců zvířat".

A snad ještě něco navíc

Relativně nedávno prosadili pachatelé dobra ve Velké Británii jakýsi úvod k zákazu usmrcování korýšů (vč. raků a jejich mořských příbuzných) ponořením do vroucí vody. Tak nějak nereflektují, že tito živočichové postrádají čití bolesti (příslušná čidla na nervech), ale i nervový systém, schopný takový vjem zpracovat. Nicméně jejich mikrobiom je ještě náchylnější k produkci biogenních aminů a velice často korýš, ještě projevující "známky života", např. po protnutí hlavní cévy pod vrchní částí krunýře, za očima, již má svalovinu jedovatou. "Předpisově" usmrcený korýš nás tedy může zabít. Samozřejmě nemusí, stejně jako ta zkažená ryba, ale vsadíte na to život svůj, i životy svých dětí?
Jistěže to vede k úvaze, zda si podobné živočichy nedávat raději mimo Velkou Británii a je třeba dát pozor i na to, zda ruka zločinců, snažících se nás zavraždit, tj. ochránců zvířat, už nedosáhla i třeba k nám.

Tahle vánoční příhoda tedy názorně ukázala, jak EU podporou "ochránců zvířat" a zhůvěřilostí (v lepším případě, v horším záměrného zla) jimi prosazovaných, ohrožuje naše zdraví a životy. O jednom Štědrém dnu se sejdou rodiče, prarodiče, i děti a snadno by se mohlo stát, že za rok budou manželům středního věku u stolu scházet jak jejich rodiče, tak i děti, protože tyto věkové kategorie jsou na mrtvolné jedy citlivější než dospělí.

"Humanizace" války?

Mnozí aktivisté brečí nad strašnými zvěrstvy, která se konají ve válkách kdekoli na světě. Volají po tom, aby války byly "humanizované", odehrávající se podle nějakých rituálních pravidel s maximální šetrností pro všechny zúčastněné i nezúčastněné.

Cesta do pekla ...

Obávám se, že takovéto snahy, jaké jsem v úvodu citoval, mohou skončit naprosto jinak, než jak to hlasatelé "humanizace" války chtějí. Nebo alespoň prohlašují, že to chtějí.
Jsem toho názoru, že efektem takovýchto snah, doufejme, že nežádoucím, může být snížení prahu pro vstup do válečného konfliktu. Něco jako "nic zlého se nám nemůže stát, tedy vzhůru do boje!"
A tedy že ona humanizace se bude podílet, pokud se už nepodílí, na nárůstu počtů nejrůznějších konfliktů a, pochopitelně, i počtu obětí.
Ostatně, je znám i výrok jednoho z US generálů z doby občanské války: "Je dobře, že je válka tak strašná, jinak by hrozilo, že se nám zalíbí."
Jistěže byla období, kdy válka byla záležitostí výlučně profesionálů, kteří prodělávali po každém střetu určité očistné rituály, víceméně zaměřené právě na to, aby se jim nezalíbila. Nicméně technický pokrok vedl k tomu, že bylo možné zverbovat vesničana a poslat ho s patřičnou výzbrojí, vyžadující několikatýdenní výcvik, do války. A pro profesionály nastal malér, protože byli natolik přečísleni, že jejich vyšší bojová kvalita nemohla ten rozdíl v počtech převážit.
A i tento pokrok byl v podstatě cestou do pekel, protože onen mírně vycvičený vesničan, schopný zvládnout i vojsko profesionálů, se nakonec stal páteří revolučních armád, husity počínaje, současnými občanskými konflikty kde všude možně po světě zcela jistě nekonče. A mnozí z nich po válce skončili v lupičských tlupách.

Zkumavka

Mnohá umělecká díla jsou takovou zkumavkou, do níž autor naloží patřičné ingredience a pak je míchá, zahřívá či jiné věci s nimi činí, až z toho něco vyleze. A protože ty procesy, ke kterým v takové "zkumavce" dochází, jsou jednodušší a přehlednější než reálný život, může z toho vylézt i něco, co v reálném životě pro jeho komplexnost a nepřehlednost nepozorujeme.
Přesně takovou "zkumavkou" je dle mého soudu klasická Star Trekovská povídka "Příchuť zkázy", mající i svou stránku na Wikipedii.
Hrdinové seriálu se setkají se soustavou se dvěma obydlenými planetami, které spolu dlouhou dobu bojují. Boj byl ovšem maximálně ritualizován a "humanizován". Nálety nejsou prováděny pomocí raket s jadernými hlavicemi, ale jejich počítačovými simulacemi, které určí, zda se nálet povedl, a pokud ano, co vše bylo zničeno, a kteří lidé zahynuli. To zničené je pak šetrně zbouráno a "padlí" lidé jsou šetrně a bezbolestně usmrceni v jakýchsi "desintegračních komorách" (pokud si jejich název správně pamatuji).
Konflikt nastane, když do kategorie "padlých" spadne i část posádky Enterprise. Když jednání nevede k cíli, nechá kapitán Kirk zničit na obou planetách ty komplexy, které zajišťují onu "humánní" formu konfliktu. A dá vládám obou planet jasně najevo, že pokud chtějí bojovat, tak jen reálnými raketami, které budou rozsévat smrt a zkázu v daleko syrovější podobě a se všemi dalšími "radostmi", jako je zamoření radioaktivním spadem, vznikem raněných a invalidů a mnoha dalšími strastmi, kterým se onou "humanizací" konfliktu vyhnuli. Během necelého týdne jsou astronauté požádáni oběma vládami, aby posloužili jako prostředníci pro mírová jednání za účelem ukončení války.

Realita

Jistěže v tak syrové podobě, v jaké je to popsáno v oné Star Trekovské povídce, asi dopad humanizace a regulace válečných konfliktů nemá, ale rozhodně bych nepodceňoval možnost, že se může v některých případech promítnout do ochoty takovýto konflikt vyvolat, nebo v něm pokračovat.
Troufám si také tvrdit, že pokud by ony humanizační snahy překročily určitou míru, mohlo by opravdu nastat něco podobného, jako v oné povídce. Což je sice škaredě, ale zcela skepticko realisticky, řečeno.
Tím netvrdím, že by neměla být poskytována humanitární pomoc, že by nemělo být vynucováno humánní zacházení jak se zajatci, tak i s civilním obyvatelstvem, ale na druhé straně by pořád mělo platit to, že válka má být strašná a hnusná, aby se lidem, a zejména těm v klíčových pozicích, nezalíbila. Ostatně, jak bylo již uvedeno, vědělo se to už v USA v době občanské války.

Válka je tedy hnusná a měla by hnusnou zůstat, jinak její odpudivý efekt klesne, což by mohlo být ke škodě věci a paradoxně přispívat ke vzniku válečných konfliktů.

EU chce zakázat kouření

Pochopitelně, kromě kouření chce zakázat také funkční auta, chce zakázat topení vším jiným než elektřinou, chce zakázat maso a některé další potraviny živočišného původu, chce vnutit nesmyslné "zateplování", což je pro budovy z let (cca) 1850 - 1950 v podstatě rozsudek smrti, a mnoho dalších škodlivých nesmyslů.

Kouření

Ano, kouření škodí. Nicméně hlavní díl onoho škodění nespadá na nikotin, o který při tom jde, ale na produkty suché destilace, která tento alkaloid ze sušeného tabáku v cigaretě nebo dýmce uvolňuje do plynných emisí. Pro EU je příznačné, že zakázala žvýkací a šňupací tabák, které karcinogeny (a další škodlivé látky), typické pro tabákový kouř, neobsahují, a navíc lze "pasívně kouřit" v zakouřeném prostředí, ale rozhodně nelze tabák pasívně šňupat, ba ani žvýkat. Jistěže tyto způsoby konzumace tabáku nejsou stoprocentně neškodné, ale jejich škodlivost daleko zaostává za jinými rizikovými faktory, jimž jsme běžně (a někdy i záměrně ze strany státu) vystavováni.
EU nyní hodlá zakázat i moderní způsoby aplikace nikotinu, jako jsou přístroje s nahřívaným tabákem (nedochází v nich k oné suché destilaci) či inhalační přístroje na roztoky s nikotinem.
Pokud chce někdo typ, proč to dělá, tak to může být proto, že nikotin je typická smart drug, tedy látka zvyšující (alespoň dočasně) kvalitu mozkové činnosti vč. myšlení. Není náhodou, že literární Sherlock Holmes obtížnost problémů převáděl na počty lulek, které bude muset při jejich řešení vykouřit. Mechanismus účinku nikotinu spočívá v tom, že snižuje průtok krve vnitřnostmi, zejména trávicím traktem, a část takto "ušetřené" krve zvyšuje okysličování mozku. Tím dochází i k prokazatelnému zvyšování výkonnosti tohoto orgánu.
Oproti stimulantům (vč. např. i thyroxinu při nadměrné funkci štítné žlázy) však nedochází u nikotinu k tomu, že se myšlení stává hůře organizovaným a chaotickým, takže objektivní výkonnost po zmíněných prostředcích klesá (byť užívající má opačný pocit).
A protože chytří lidé jsou to, co EU a její režim ohrožuje ...

Topení elektřinou

Topení elektřinou je naprostý nonsens v situaci, kdy elektřiny je nedostatek a prognóza je taková, že jí bude zoufalý až totální nedostatek. Což je výsledek nesmyslného "boje za klima", potlačujícího užívání normálních paliv od uhlí až po biomasu.
Je úplně jedno, zda se topí přímo tepelným efektem elektrického proudu, hnaného skrze odporové dráty, nebo tzv. tepelnými čerpadly, jejichž mizerná účinnost v naprosté většině lokalit (např v panelových sídlištích) prakticky srovnává spotřebu elektřiny s přímotopy.
Problémem také je prosazování "moderních" kotlů na plyn, ale i tuhá paliva, které jsou nabity elektronikou a v případě (s vysokou pravděpodobností úspěchu očekávatelného) "ekologického" kolapsu sítě přestanou fungovat.
Snaha EU o prosazení "moderních způsobů topení" je v podstatě snahou o znemožnění topení naprosté většině populace se všemi očekávatelnými i neočekávanými dopady na zdraví a životy.
Poslední "hit" bruselské věrchušky je připravovaný zákaz plynových sporáků či varných desek. Opět naprostý nesmysl v situaci, kdy produkce elektřiny v EU klesá s perspektivou jejího drastického nedostatku během následujících několika let a s tím souvisejícím i drastickým růstem její ceny. Pochopitelně, vyrojily se i jakési vědecky se tvářící publikace námezdních žvástalů o šílené škodlivosti plynových sporáků, které nejsou ničím jiným než dobře placenými desinformacemi.
MMCH, pokud v důsledku Green Dealu přestane jít do domácnosti elektřina, je plynový sporák jediným reálným zdrojem tepla. Tedy, jestliže pomineme rozbíjení nábytku, vytrhávání parket a prken z podlahy a jejich spalování na ohništi uprostřed bytu, k čemuž by také pod vedením bruselských géniů a ekologicky zodpovědných politiků mohlo dojít.

Zákaz potravin živočišného původu

Potraviny živočišného původu jsou nepostradatelnými zdroji esenciálních aminokyselin, železa, vápníku a dalších nezbytných mikroprvků, většiny vitamínů a dalších pro život nezbytných látek. Musejí to ovšem být potraviny z patřičných zdrojů, jako jsou savci, ptáci, případně ryby a paryby (v některých zemích je i tradice požívání plazů).
Představa, že kvalitní maso bude nahrazeno požíráním hmyzu, je zcela mimo realitu. Hmyz není (protože to technicky nejde) kuchán, takže jsme nuceni ho pojídat i s obsahem střev a dalších potenciálně problematických částí těla. Jeho výživová hodnota je nižší, obsahuje lidským trávicím ústrojím nezpracovatelné složky (např. chitin) a obsahuje mnoho alergenů, přičemž lze očekávat, že procento na ně alergických jedinců v populaci bude nucenou konzumací sajrajtů z hmyzu spíše narůstat. Za naprosté šílenství považuji návrh, aby některé "hmyzí mouky" byly přidávány do běžných potravin bez toho, že by to na nich bylo nějak deklarováno. V této souvislosti je zajímavé, že EU jinak přímo hystericky vynucuje deklarace všech možných alergenů u výrobců potravin i u provozovatelů stravovacích služeb. Jako jiní, i apoštolové broukožraní se cítí být povzneseni nad zákony i morálku.
Faktem je, že hlemýždi a jejich příbuzní (EU nepreferovaní) jsou alespoň kuchatelní a jejich svalovina je bezpečnější, až na poměrně vysoký obsah cholesterolu.
A pokud chce EU potraviny živočišného původu dovážet, hodlá tak činit ze zemí, jejichž výrobky jsou procpány v EU zakázanými antibiotiky, hormony i pesticidy. Prostě, tyto prostředky zemědělské výroby "šíleně vadí", pokud by je používali evropští zemědělci se spolehlivým dodržením bezpečného dávkování i karanténních lhůt mezi posledním podáním a porážkou, ale "jsou neškodné" pokud se dovezou od nic z toho nedodržujícího výrobce z Jižní Ameriky. A bruselským soudruhům nevadí ani šílená uhlíková stopa tohoto dovozu.

Zákaz funkčních aut

O zákazu aut toho už bylo sepsáno mnoho. Elektromobil je, coby náhrada auta, prakticky bezcenný. Není schopen po plném nabití ani ujet trasu Brno - Praha po dálnici D1, snad vyjma nejparnější léto. Zatímco většina dnešních aut tuto trasu ujede na plnou nádrž tam i zpět, elektromobil musí jak ve startovní tak cílové destinaci nabíjet baterii a ještě tak učinit minimálně jednou zhruba uprostřed trasy v obou směrech. A pokud dojde v zimě k jakékoli kalamitě a zablokování D1 nějakou větší nehodou, budou v elektromobilech umrzat lidé.
Tento zákaz je prostě zcela nesmyslný, už proto, že doprava se podílí na produkci oxidu uhličitého ekonomikou státu jen asi čtyřmi procenty (a elektromobil na své nabití "vyprodukuje" víc tohoto plynu než auto, jedoucí stejnou trasu). Nehledě k tomu že lež o oxidu uhličitém jako příčině oteplování už dávno padla prostřednictvím družicových měření a nikdy nebyla vědci (tedy vědci, nikoli třeba muzikology nebo teatrology či "genderology") stoprocentně přijímána.
A je charakteristické pro EU, že není s to reflektovat aktuální stav vědy na tomto poli.

Povinné "zateplování"

Povinné "zateplování" není nic jiného než masívní příjem pro výrobce "atestovaných" materiálů a "akreditované" firmy, které to provádějí. I při současných katastrofálních cenách energie takto vzniklé úspory "zateplením" nepokryjí náklady na takovou akci.
Problém starších budov, od 19. století po výstavbu při náhradách bytového fondu zničeného za druhé světové války, je ten, že mají většinou horizontální příčky tj. vždy strop nižšího patra a podlahu vyššího, upevněné na trámech mezi nosnými zdmi (z nichž část jsou obvodové zdi budovy). Celá konstrukce je přitom založena na tom, že budova musí "dýchat", aby se do zdí zapuštěné konce nosných trámů udržovaly suché. Pokud dojde k zadušení budovy "zateplením", konce trámů v obvodových zdech začnou natahovat vlhkost (redistribuce vody v uzavřeném prostoru) a po překročení prahu pro růst škodlivých organismů mikrobiálně degradovat. Nakonec dojde k jejich rozpadu či odlomení a pádu příslušné přepážky.
Domy touto technologií vystavěné by se tedy musely vyklidit, vybourat všechny stropy a podlahy od sklepů po půdu (a někdy i podlahu půdy), trámy nahradit ocelovými nosníky a prkna mezi nimi hurdiskami. Problémem je jistě šílená cena takovéto generálky a brzy bude problém i v tom, že ani ocelové nosníky ani hurdisky prostě nebudou, protože jak výroba a zpracování oceli, tak i výroba keramických stavebních prvků (hurdisek) je "šíleně neekologická", a tudíž je v EU cíleně likvidovaná a brzy tu žádná nebude. Náhrada železobetonovou deskou je sice teoreticky možná, ale naráží na srovnatelné problémy (ocelové pruty na stejné jako nosníky, cement je "fuj" stejně jako ty hurdisky). Náhrada klenbami (v nejhorším improvizovatelnými kamením a jílem) naráží na to, že klenba přesměrovává svislý tlak na sebe na vodorovný bočním směrem (od jejího středu) a funguje jen tam, kde jsou obvodové zdi, o něž se opírá, dostatečně masívní, nebo jsou dostavěny zvenčí tomuto tlaku vzdorující pilíře, jaké známe např. u gotických kostelů.
Pochopitelně, podobné úpravy do značné míry sníží i historickou / památkovou hodnotu budovy a tudíž i její cenu.

Reakce lidí

Je jasné, že jakmile to všechno lidem dojde (pořád, bohužel, jsou tací, co si myslí, že nikdo v Bruselu nemůže být tak hloupý, aby tyto pitomosti myslel vážně), začnou být masívně voleny "protestní" strany.
Budou je volit kuřáci, budou je volit majitelé domů, ohrožení zákazy normálního topení i nuceným "zateplováním", budou je volit majitelé aut, budou je volit i ti, kteří nechtějí chcípat na alergeny a další škodlivé látky v potravinách. Mohou se přidat i rodiče a prarodiče dětí, ohrožených "LGBTQNSDAP" aktivisty naháněním na kastrační kliniky, což je také jedna z bruselských priorit.
Zcela jistě se dozvíme, že za tyto hlasy mohou jen a jen videa na "Tiktaku" či jiné sociální síti. A obecně "ruská propaganda", pokud se do té doby nedostane do módy nějaký jiný stát. Toho, že by si bruselská věrchuška připustila, že dělá jen bezcenné pitomosti a snažila se je napravit či alespoň korigovat, se nemáme šanci dožít.

Takže, je mi líto, bruselské "elity" dělají vše pro to, aby proti sobě popuzovaly další a další vrstvy obyvatel EU. A aby proti sobě popudily i všechny ty, kteří si dokáží zobecnit trendy vzniklé jejich aktivitami a promítnout si je do budoucnosti. Pro tyto "elity" ve velmi dohledné době budou hlasovat i pracovat jen bezcenní hlupáci a parazité, přiživující se na jejich aktivitách. A sebereflexe je u těchto lidí srovnatelná se sebereflexí příslušníků "tvrdého jádra" svrženého komunistického režimu, případně dříve svrženého režimu nacistického.