Evropská blbokracie

Tímto názvem lze velice dobře charakterizovat jak centrální "vládu" EU, tak i vlády většiny členských států. Explicitně budiž řečeno, že členové těchto vlád, až na výjimky, blbové nejsou, ale jednoznačně vládnou podle blby nakreslených not. Takže se stávají jen jakýmisi převodními pákami (tento termín budou starší čtenáři znát z dob minulého režimu) mezi blby a státní mocí.

Klecové chovy jako případová studie.

Bruselští soudruzi a soudružky nám zakázali klecové chovy (vyjma několika států, které si vyjednaly dočasnou výjimku).
Jednání o tomto zákazu bylo doprovázeno bouřlivými scénami, v niž se aktivisté (a častěji aktivistky) zavírali do jakýchsi "klecí" a předváděli, jak se v nich cítí špatně.
Pomiňme skutečnost, že většinou šlo o klece výrazně těsnější vzhledem k tělesným proporcím demonstrujících, než jaký je vztah velikosti klece vůči velikosti slepice. Důležité je, že tito demonstranti i další lidé, bojující za onen zákaz, měli nulové vzdělání v oblasti živočišné výroby, veterinární medicíny nebo zoologie, byť se mnozí pyšnili tituly z různých, pro lidstvo bezcenných "tlamocvičných" oborů, případně je na nějaké humanitně orientované "vysoké škole" studovali.
Důležité je, že Kur domácí je domestifikovaná forma Kura bankivského. Ten žije v malých hejnkách a jejich členové se, pokud zrovna neshánějí potravu, k sobě běžně tisknou, takže se v podstatě vejdou do malého prostoru. Druhým momentem je, že sociální hierarchie v hejnu je dána tzv. "klovacím řádem". Z něho plyne, že dominantní slepice klove všechny ostatní, zatímco slepice na dolní příčce sociálního žebříčku je naopak všemi ostatními klována.
Ono klování pak existuje i u Kura domácího. Jakmile tedy dáme slepice do "ekologických a pro zvířata příznivých" velkochovů, budeme mít na nejnižším stupni slepice, které dostávají každodenně horní desítky až něco přes sto klovanců, což v podstatě vede k jejich uklování k smrti. Pokud chov rozdělíme po menším počtu zvířat do klecí, tak onen počet klovanců pro nejníže stojící slepici přiblížíme přírodnímu, ještě zvládnutelnému počtu.
Výsledek je vcelku jasný, v klecových chovech je výrazně nižší úmrtnost a nemocnost slepic, a dokonce i vejce jsou vyšší kvality, protože během vývoje nejsou cpány stresovými hormony uklovávané slepice.
Všechny tyto věci jsou, pochopitelně, doložitelné, v podstatě na úrovni učebnic. Jenže politikové a političky rozhodli na základě řevu polovzdělaných hlupáků. Tedy, typický příklad blbokracie.

Najdou se i další

V Praze a v dalších velkých městech ČR pochodovaly řádově desítky lidí po komunikacích a blokovaly dopravu. Aktivisté se dožadovali snížení maximální rychlosti ve městech na 30 km/h.
Jistěže je to naprostá pitomost, od ekologie (automobily při tak nízkých rychlostech vyprodukují daleko více škodlivin na ujetý kilometr než při padesátce, a i ta zvedla produkci škodlivin oproti dříve platné šedesátce). Další věcí je, že naprostá většina uživatelů aut nejezdí pro nějakou zábavu, ale potřebuje se dostat z bodu A do bodu B co nejrychleji a nejefektivněji. Je mi jasné, že naprostá většina těchto aktivistů si nedovede ani představit člověka, který pracuje, prací vytváří hodnoty a za tu práci je také placen.
Vzhledem k tomu, jak těmto aktivistům, protiprávně a nesmyslně blokujícím komunikace, šla na ruku policie, patrně tato představa chybí i jejímu velení. Jistě ani nemluvě o politicích, přičemž současná vládní squadra patrně dobře ví, že tento druh občanů nepatří mezi její voliče.
Prvky blbokracie zcela jednoznačně oplývá i klimaagenda. Naprosto roztomilé bylo, jak v rámci "boje za klima" Němci zlikvidovali své jaderné elektrárny. Nicméně i "dekarbonizace" s náhradou uhlí plynem je spojena s růstem skleníkového efektu, protože CO2 sice spálením plynu na stejnou energii vznikne méně, ale "doženou a předeženou" tento dopad na skleníkový efekt úniky daleko skleníkovějšího metanu při těžbě a dopravě.
Typickou blbokracií je i např. boj proti plastům, LGBTQ+ agenda a mnoho dalšího.
Dalším typickým příkladem je chystané omezení výkonu rychlovarných konvic. Přitom je jasné, že čím vyšší příkon (a tedy i výkon, je třeba si uvědomit, že elektřina se na teplo převádí prakticky se stoprocentní účinností, viz termodynamika), tím rychleji se voda v ní zahřeje a tím méně tepelné energie unikne do okolí v době mezi zapnutím a nástupem varu. Něco takového ovšem pologramotnému úředníkovi EU či ekologickému aktivistovi prostě nevysvětlíte.
Řekněme si to upřímně, projevem blbokracie je i zákaz klecových lůžek, který vyřvali, nejen v EU, pologramotní aktivisté s nulovým medicínským vzděláním. Věnuji pietní vzpomínku jednomu tatínkovu kolegovi, se kterým jsem jako dítě komunikoval a dodnes pietně uchovávám jím darovanou figurku jelena. Když teď píšu, čumí mi přes rameno. O něm jsem se, krátce před tatínkovou smrtí, dozvěděl, že "konečně zemřel", a že strávil několik desítek let v klecovém lůžku.
Faktem je, že kdyby se během těch let našel lék na jeho nemoc, mohl by být uzdraven. Pokud by ovšem byl v "chemické svěrací kazajce" (její ekonomická výhodnost pro výrobce těchto drasticky účinkujících farmak byla hlavním motivem onoho tažení blbů proti klecovým lůžkům), tak už by měl mozek drogami přeměněný na jakousi huspeninu, nijak nevyléčitelnou a patrně neschopnou přežít jakékoli pokusy o léčbu. Pokud by na těch chemikáliích, ničících v těle kde co, vůbec tak dlouho žil.

Blbokracie je tedy stav, kdy vedení státu či nadstátní organizace jedná tak, jako by bylo řízeno blby. Je to většinou ukázka dopadu vítězství ideologie nad realitou a překonávání reality "ideologickou pevností", mnohdy daleko výraznější než v případě minulého režimu.

Vezmi obyčejnou tužku...

Dost mě fascinuje naprostá neochota aktivistů, hlásajících nekonečné dobro, vyvolané zavedením takového nebo makového nesmyslu, nějakým způsobem verifikovat, zda to skutečně je tak pozitivní, jak se to tváří. Přitom se vesměs jedná o naprosto banální matematické a logické úkony, případně spojené s nějakou fyzikou či chemií, zpravidla na úrovni základní školy, maximálně střední.

Vezmi...

Jako dítko, snad v první nebo druhé třídě, jsem dostal pod stromeček knížku veršů Františka Hrubína, ilustrovanou Jiřím Trnkou. Její hlavní báseň začínala verši:
"Vezmi žlutou tužku,
namaluj mi hrušku ..."
Tato básnička tedy vybízela dítka k aktivitě, aby sama zapracovala na sobě a zvýšila své schopnosti.
Z tohoto důvodu jsem si dovolil tyto verše parafrázovat v textu o dnešních moderních soudruzích, kteří horují pro vše pokrokové a samozřejmě DOBRO přinášející. Dobro, které je třeba vnutit nebohým desolátům, protože oni by jinak volili ZLO a, ubozí, sami by si tím uškodili.

Dialog

V naprosté většině případů se mezi desolátem a ekologickým libtardem rozvine cosi jako dialog:
"Tak mi dokaž, že elektromobil produkuje méně CO2 než automobil."
"To není třeba dokazovat, to je prostě pravda."
"Ale já ti mohu naprosto jasně ukázat, že to pravda není. Na to stačí pár elementárních výpočtů."
"To je nesmysl, na to jsou potřeba superpočítače a kvalifikovaní vědci, kteří velice dobře vědí, co mají počítat"
"Je to přitom velmi jednoduché. Najdeš, kolik energie je v kile uhlí a kolik v kile benzínu."
"To nejde najít."
"Ale jde. Google ti to najde na první dobrou."
"To je ovšem nějaký podvod."
"Firma, která Google provozuje, zapojila AI a Google sám vyhledá odpověď na konkrétní dotaz, a ještě přidá zdroje."
"To je sice nesmysl, ale stejně, co z toho?"
"Zjistíš, kolik CO2 se uvolní spálením uhlí na jednu kWh a kolik spálením benzínu."
"To je nemožné, to vyžaduje vzdělaného odborníka, nejlépe z Greenpeace."
"To je učivo chemie a matematiky pro základní školu. Tu jsi přece absolvoval, ne?"
"To jsou nějaké divné obory, kterým jsem nikdy nerozuměl. Proto jsem také vystudoval filosofii a ekologii.
A stejně, co bych pak s těmi čísly dělal?"
"No, potom vypočteš, kolik CO2 na zdroji se uvolní při vyrobení jedné kWh na pohyb kol auta, a kolik na pohyb kol elektromobilu."
"To je směšné, to jsou jen jakési podivné čáry."
"Jsou to výpočty, které jsi musel brát na základní škole a potom daleko podrobněji na gymplu."
"Ne, to jsou čáry, protože když se to počítá, vyjde pokaždé jiné číslo.
Já věřím tomu, co nám říkali na školení. A varovali nás před takovými, jako jsi ty. Co se nás budou snažit předstíráním vědy zmást."
Jak praví klasik, oponu milosrdenství raději spusťme před koncem této scény.
Dovoluji si upozornit na románovou sérii US autora Turtledove ("Světoválka" a její pokračování "Kolonizace"), v níž během druhé světové války přiletěli na Zemi ještěroidní emzáci, "Rasa". A lidé v podstatě ukončili válku a sjednotili se proti nim. V jednom díle druhé série diplomatka a psycholožka Rasy vede diskusi s vysoce postaveným činitelem Německa o tom, jak je dokázáno, že Židé jsou nižší rasa a je nutné jejich vyhubení. Němec argumentuje v podstatě stejně jako výše ekolog a nakonec dialog, rozhněván, utne a téměř vyvolá diplomatickou roztržku mezi Rasou a Německem.

Následky

Následky různého přístupu k tomu, co hlásají ekologové, případně jiní mentálně retardovaní progresivisté, jsou jasné: Lidé stejného druhu hledí na hlasatele pitomostí jako věřící na kněze, hlásajícího Slovo Boží. Zlí desoláti, a taky svině soudruha Foltýna, vezmou onu obyčejnou tužku a začnou počítat. Byť je jasné, že s kalkulačkou to jde líp a s nějakou vhodnou aplikací na PC se dostáváme ještě o level výš.
Já osobně na tyto věci používám nejčastěji konzolu jazyka R. Ten je sice určen pro statistiku, ale umí veškeré základní matematické funkce. Výhodou konzoly je, že se mohu vrátit ke dříve zadaným příkazům (a dokonce se mi mohou uložit v počítači na disk). Výhodou tedy je, možnost ujistit se, že jsem se nepřeklepl, a pokud ano, mohu příkaz jednoduše opravit a odeslat znovu ke zpracování, což je jednodušší než ho psát celý znovu.
Výsledky výpočtů mohu kopírovat do nějakého pomocného souboru a také uložit (na disk se při ukončení práce neuloží).
Je-li to potřeba, mohu si naprogramovat i funkce a procedury, které svými příkazy prostě jen volám.
Nicméně máme zde lidi, pro něž je jakákoli taková činnost černou magií, jakou programově odmítají a víru ve výroky svých guru prostě povyšují nad jakákoli fakta.
Pěkně to vyjádřil soudruh president Biden, když prohlásil: "My, Demokraté, dáváme přednost Pravdě před fakty." Kdyby neřekl nic jiného, jakože mám pocit, že opravdu neřekl, tento jeho výrok by měl být vytesán do nejdražší švédské žuly a písmena pokryta zlatem.

Pochopitelně, má-li se naše společnost vrátit k prosperitě a bohatství, je nutné libtardoidní osoby odstavit od moci takovým způsobem, aby nemohly dění v této zemi ovlivňovat. Což mj. znamená nevolení žádné strany, která má libtardismus v agendě, byť se k tomu nyní, pár týdnů před volbami, raději nehlásí.

Proč nejsou ex muži ženami

Pologramotní i zlovolní aktivisté se zuřivě snaží vydávat trans-ženy (předělané z mužů) za "plnohodnotné ženy", se vším všudy. Je to, pochopitelně, pitomost, jako většina toho, co soudruzi aktivisté hlásají. Trochu se podíváme na to, proč.

Nejprve

Napřed tedy vymezím rozsah tématu. Trans-žena je podle mě muž, který byl na ženu předělán někdy po pubertě. Předělávání prepubertálních chlapců na holky je podle mého soudu zločin, u něhož bych neměl problém, jako zákonodárce i jako občan v referendu, hlasovat pro trest smrti. Jsem toho názoru, že i zhoubný nádor genitálií (v tomto věku velmi vzácný) by se měl dát vyřešit tak, že by pohlaví i po zákroku zůstalo zachováno.

Vývoj

Faktem je, že mužský zárodek už někdy v prvních týdnech života začne produkovat testosteron. To ho chrání před vlivem matčiných ženských pohlavních hormonů, a také placentárních (placenta je součástí dítěte, a ne matky, a přitom u kluka i u holky produkuje ženské pohlavní hormony, které v cca 4. měsíci těhotenství převýší vliv ženských pohlavních hormonů matky, nejen u plodu, ale i v matčině těle).
Pokud tohle chlapec nezvládne, stane se z něj žena s karyotypem muže.
MMCH, už tento samotný karyotyp bohatě stačí na to, aby zajistil značné výhody v oblasti sportů. A v historii z dob, kdy vyšetření karyotypu, případně sex chromatinu, začalo být dostupné, nacházíme situace, kdy veleúspěšným sportovkyním byl nalezen mužský karyotyp.
K vyjasnění pojmů: Karyotyp je nalezení pohlavních chromozomů, tedy jestli má daná osoba dva chromozomy X (ženský), nebo "nepár" X a Y (mužský). Sexchromatin se nalézá na jádře ženské buňky (jakékoli tělesné, která má funkční jádro), protože ženská buňka jeden ze dvou chromozomů X "zabalí" a umístí do výchlipky jaderné membrány, kde tedy vznikne jakási "palička", která se intenzívně vybarví barvivy na chromozómy. Takže když vyšetříme dostatečné množství buněk a nenajdeme tento sex chromatin, jde o osobu, která má chromozomy jako muž. U všech buněk sexchromatin nemusí být vidět, protože jádro může být v preparátu na sklíčku natočeno tak, že je zakrytý.
Pokud se ptáte, jak je to u žen s genetickými vadami, vázanými na chromozom X (třeba hemofilie A nebo hemofilie B), tak je situace taková, že buňky "balí" chromozom X náhodně, přibližně půlka z nich sbalí chromozom X po otci a zbytek po matce. Pokud je některý z chromozomů nositelem dědičné vady, tak ovlivňuje jen polovinu buněk, což většinou stačí, aby byla daná funkce i s defektem na jednom chromosomu X uspokojivě pokryta (třeba to srážení krve, ale i např. barvoslepost).
Pokud se zárodek s chomosomy X a Y, poté plod a později i dítě vyvíjí nadále jako muž (tedy normální stav), je jeho organismus rozsáhle ovlivňován testosteronem.
Druhou věcí je, že osoba může být chiméra, vzniklá splynutím zárodků ženského a mužského pohlaví, a v některých tkáních pak může mít ženské a v jiných mužské buňky.
Velmi "roztomilá" u lidských chimér je situace, kdy žena má dva partnery, bělocha a černocha, a při mnohočetné ovulaci (může k ní dojít třeba zapomenutím aplikace antikoncepční pilulky), je jedno dítko dítětem bělocha a druhé černocha, a pak zárodky splynou do jednoho. Je to jistě extrémně vzácné (daleko častěji se narodí dvojčata, černé a bílé), ale může se to stát, a je to pak popsáno nejen v odborné literatuře, ale i v bulvárním tisku, protože se může narodit "mourek", střídající tkáně bělocha a černocha (včetně tělesného povrchu na němž je to vidět). Podobné to může být i při splynutí holčičky a chlapečka, ale pokud mají stejného tatínka, není to tak dobře vidět. Sexchromatin odebraný jen z jednoho místa na těle nemusí být stoprocentně rozhodující, nicméně to samé platí i pro analýzu chromozomů.
Jistěže v případě chiméry silně záleží na tom, které části těla jsou mužské a které zase ženské. I třeba z hlediska uplatnění ve sportu.

Co dělá testosteron

Dělá toho poměrně hodně: Je to hormon, který podporuje růst a dokonce příznivě ovlivňuje konverzi potravy na tělesnou hmotu. Posiluje pohybový aparát, což odpovídá zpevňování kostí a šlach a posilování kosterního svalstva. Jde to až na buněčnou a metabolickou úroveň, kdy testosteronem ovládané buňky mají odlišný metabolismus kyslíku i práci se zásobou energie, především v buňkách kosterního svalstva.
Deriváty testosteronu se z důvodu výše uvedených účinků používají v některých zemích jako "výkrmové hormony", v jiných, týká se to i EU, jsou zakázány.
Něco podobného, ale s menší intenzitou, dělá i skupina estrogenů u žen, ale ty mají daleko nižší účinnost a od okamžiku, kdy se rozjede menstruační cyklus, působí estrogeny jen v jeho polovině a druhou polovinu cyklu vládne ženskému tělu hormon progesteron, který takovouto aktivitu nemá.
Nicméně i estrogeny a látky jim farmaceuticky blízké mají pozitivní vliv na růst svaloviny, i tukové tkáně, vcelku podobně, jako testosteron. A různé deriváty a analogy estrogenů se rovněž používají v živočišné výrobě stejně, jako výše zmíněné deriváty testosteronu.
Vždy mě docela fascinovalo, proč nejsou sportovkyně vykrmovány (viz ono pojetí "sportovec jako brojler") látkami na bázi estrogenů, ale jsou do nich cpány deriváty testosteronu, které "zacvičí" s jejich pohlavní soustavou. Proč tedy u nich nejsou používány v řadě států užívané deriváty a analogy estrogenů.
Viz onen známý vtip, který se tradoval o jedné silové sportovkyni (nebudu uvádět, které, a raději ani sport), která údajně šla k lékaři s tím, že má mezi ňadry chlupy. Doktor se na ni díval, a vidí, že ty chlupy pokračují dolů, a tak se zeptal "a kam až vám to jde?" a bylo mu odpovězeno "až k ptákovi, pane doktore".
Čili virilizace (zmužštění), spojená i s přeměnou poštěváčku na cosi většího, poruchami plodnosti i sexuálního chování a pudu atd. byly u těchto sportovkyň daní, kterou platily za svou kariéru. Zato některé mohly uspokojit své partnerky i bez jakékoli erotické pomůcky. Nejde o nic nového, zmínku o takových ženách najdeme už v Kámasútře.
Řekněme si to upřímně, vrcholový sport je kolbiště firem, vyrábějících výkrmové a jiné podobné preparáty (zcela jistě i dopingové prostředky), a firem, vyrábějících prostředky na jejich nacházení v tělech sportovců a sportovkyň.
Pokud se tedy ono pubertální silné působení testosteronu rozvine u muže, tak u něj vzniknou vcelku nevratné změny v pohybové soustavě, ale dokonce i v myšlení, které se stane "myšlením mužského typu". Což může předpokládat rozdíl, někdy hendikep, ale někdy i výhodu, u kolektivních sportů. Při individuálních sportech typu jeden proti jednomu je spíš výhodou.
Tyto změny jsou více-méně nevratné. Přetrvávají i u eunucha, byť u něj dochází k určité atrofii svalstva a bujení tukové tkáně (ostatně, proto se kastrují samci některých jatečných zvířat), nicméně asi nikoli tak zásadní, aby ho to fyzicky invalidizovalo. Ono mužské myšlení přetrvá, ostatně někteří velmi úspěšní byzantští vojevůdci byli eunuchové a nevadilo jim to ve vykonávání této profese. Císař Claudius ze svých eunuchů dokonce sestavil první profesionální vládu Říma, a také se osvědčili, vč. schopnosti strategického myšlení, typické pro muže.
Takže když toho "eunucha" strčíme do ženského těla, tak mu zůstanou silné svaly a kostra (které oproti skutečnému eunuchovi do jisté míry budou "oprašovat" estrogeny), ale zůstane mu i mužské myšlení.

Sport

Pokud tedy jdeme dál, tak je jasné, že v případě sportu bude "původně muž" zcela jednoznačně silně zvýhodněn schopnostmi své pohybové soustavy, které mu transice na ženu prostě nemůže vzít. Neexistuje, alespoň v nynější době, žádný prostředek, který by z jeho svalů nadělal svaly ženské.
Zároveň je zde i ona odlišnost v myšlení.
Je třeba si uvědomit, že samci našich chlupatých předků chodili na lov a v rámci toho lovu museli úzce spolupracovat, a to jak při útoku na zvířata, která byla jejich kořistí, tak i v rámci obrany před zvířaty, která naopak mohla sežrat je. Museli tedy být maximálně soustředěni na aktuální situaci, aby ji zvládli. A museli zvládat i těsnou kooperaci a koordinaci svých aktivit.
Oproti tomu ženy, které se staraly o domácnost a děti, musely dokázat rozprostřít svou pozornost mezi to, co dělají děti, a to, co se děje v tábořišti (včetně dění na plotně nebo grilu, později i v nádobách). Soustředit se jen na jednu z těchto věcí bylo silně rizikové.
A zase, v rámci sportu jsou druhy, u nichž je výhodou distribuce pozornosti na více paralelně probíhajících jevů, a naopak druhy, v nichž je kritické soustředění se pouze na jeden jediný děj, případně kooperaci se spoluhráči. V těch prvních budou úspěšnější ženy a v těch druhých muži, ale také transženy.

Požadavek na to, aby transženy (původně muži) měly zakázaný přístup do sportu coby ženy, je tedy naprosto logický a odpovídá biomedicínským rozdílům mezi muži a ženami, jichž se transice prostě nedotkne, nebo jen v zanedbatelné míře. Na tomto poli tedy mají daleko více pravdy "zlí desoláti a Putinovi agenti" než libtardi.

"Vědci" zase lžou

V článku na Britských listech, zaměřeném proti Robertovi F. Kennedym Jr.,  je kritizován výrok tohoto politika, že vídá děti, které jsou postiženy problémy s mitochondriemi, což se pozná podle tváří, pohybů i sociálních kontaktů.

Výrok pana ministra

Výrok pana ministra může být trochu nadsazený, nicméně rozhodně není úplně od věci. Zejména pokud má k dispozici nějaké informace o "vakcínách", narušujících právě mitochondrie, čemuž bych se u mRNA sajrajtů ani moc nedivil.
Britské listy citují jakéhosi "vědce", podle něhož "Mitochondrie nepředstavují problém pro tváře, pohyby ani sociální vazby."

Biologická realita

Pochopitelně, není to tak jednoduché. Omlouvám se čtenářům, kteří zvládli biologii alespoň na úrovni gymnázia (a jsou s to onen blábol "vědce" svými školními znalostmi negovat), za opakování školní látky:
Mitochondrie jsou jakousi "energetickou centrálou" buňky, která spaluje kyslík a živiny (aktivní acetát, ale i další látky) za vzniku adenosin trifosfátu a dalších vysokoenergetických látek, které v metabolismu buňky slouží jednak k zajištění životních funkcí samotné buňky, jednak i k zajištění "servisu", poskytovaného buňkou částem organismu, ležícím mimo ni.
Existuje řada chorob vázaných na nejrůznější poruchy funkce mitochondrií, které se projevují větší či menší svalovou ochablostí. Ta se zcela jistě pozná na držení těla i na výrazu obličeje (je opravdu mnoho chorob, na jejichž zdiagnostikování navede zkušeného lékaře pouhý výraz obličeje). Dokážu si představit, že narušení funkce mitochondrií může ovlivnit i činnost nervových buněk, protože i ty potřebují k udržení své provozuschopnosti určitý funkční stav těchto organel. A je vcelku jasné, že buňky mozku zajišťují mj. i vyšší nervovou činnost, k níž patří i kontakt s okolím a sociální vazby.
Uvedené funkční poruchy mitochondrií (spolu s dalšími chorobami, např. poruchami spojení nervových a svalových buněk), jsou součástí především neurologie, protože nejvíce postihují právě funkce nervového systému a kosterního svalstva. Jsou jich desítky, od relativně banálních až po noční můry pro rodiče, usmrcující se strašlivou krutostí jejich dítě v různém věku, od novorozeneckého po pubertu (a  další choroby z této skupiny usmrcují osoby výrazně starší, ve zralém věku). Přiznám se, že jsem je nikdy neměl moc rád (jako školní látku), protože se většinou jmenují podle nějakého pána, který je popsal, a jejich názvosloví je tudíž silně nelogické.

Jak to tedy brát

Kennedyho výrok bych tedy bral jako určitou nadsázku reality, kdy skutečně některé "zplihlé" děti mohou mít v nepořádku mitochondrie jako důvod svého postoje i výrazu obličeje. Sociální kontakty bych si u dítěte, letmo zahlédnutého na letišti, odhadovat netroufal, nehledě k tomu, že narušení těchto vztahů může mít i četné další příčiny.
Nicméně si dokážu představit, že narušení pohybové soustavy vede i k narušení sociálních vztahů, protože postiženému je řada běžných aktivit, jaké lidi sbližují (třeba společné sportování), nemocí odepřena.
Rozhodně výroky, jak onoho citovaného "vědce", tak i dalších zdravotnických pracovníků, zjevně zainteresovaných na hojné vakcinaci zbytečnými nebo jen banálně přínosnými preparáty, obávajících se o své příjmy od farmaceutických firem, jsou daleko více v konfliktu s realitou, než to, co pronesl RFK, Jr.

Jak je to s těmi experty?

Ve výše odkazovaném článku je také citován Kennedyho výrok "Musíme přestat důvěřovat expertům. To je známka autoritářství!" Zase se nad tím někteří zdravotničtí "experti" pohoršují, ale realita je někde jinde.
Jako člověk, který zažil doznívání lysenkismu, sledoval vznik a rozvoj "vědeckého klimaalarmismu" i "vědeckého covidismu", jsem naopak k "expertům", silně závislým na prosazování nějaké "ideologie převlečené za vědu" dosti háklivý a k "expertům", jejichž pozadí je nejasné (nebo naopak až příliš jasné), důvěrou rozhodně neplýtvám.
Pokud "expert" působí čistě autoritativně, aniž by to, co hlásá či dokonce nařizuje, dávalo jakýkoli rozumný a logický smysl, je třeba být naopak vůči němu silně nedůvěřivý. A vynucování slepé poslušnosti takovýmto "expertům" má opravdu prakticky všechny znaky totality. Zažili to starší z nás (alespoň v dozvucích) s lysenkismem, zažili jsme to skoro všichni s covidismem a zažíváme to i v souvislosti s (pa)vědou o klimatu. Nikdy nešlo a nejde o nějakou vědu, ale vždy jen o mocenské pozice a benefity, ať už nemonetární nebo čistě finanční.
Takže ano, působení takových "expertů" je skutečně znakem totality a nedůvěra k tomu, co hlásají (zejména v situaci, kdy je to záměrně hlásané zmatečně a informačně insuficientně, aby se to nedalo ověřit) je naopak nutností. Proto také nelze věřit ani "expertům" na covid, ani "expertům" na klima.
Již jsem svého času zmiňoval o obrovském počtu vakcín (a, obávám se, že i "vakcín"), které jsou do Američanů cpány, u nichž bych měl určité obavy už jen ze šíleně velké nespecifické zátěže imunitního systému, i v situaci, když by všechny ty vakcíny byly ok a ověřitelně bezpečné (což zjevně nejsou).
Pokud zdravotničtí soudruzi z USA vyčítají RFK, Jr. negativní vztah k očkování proti takovým nemocem, jako jsou spalničky, plané neštovice a dětská obrna, tak je nasnadě konstatovat, že v době mého mládí byla akorát vakcína proti dětské obrně, tři kmeny oslabeného viru, dva se dávaly současně, třetí s odstupem, ve formě sirupu. Spalničky i plané neštovice jsem prodělal. Moje děti jsou očkovány navíc proti spalničkám (opět živý oslabený virus), ale plané neštovice prodělaly obě.
Faktem je, že nyní módní a farmaceutickými koncerny prosazované pseudovakcíny, které sice nevyvolávají žádné negativní reakce, ale imunita jimi vytvořená je mizerná a krátkodobá, bych jako ministr zdravotnictví dětem spíš "vzal", jako cosi prakticky bezcenného, jen přinášejícího potenciální rizika. Pokud je tendence nahradit klasické, fungující a bezpečné, vakcíny neprověřenými a potenciálně zabijáckými sajrajty na bási mRNA (za účelem vyšších zisků farmaceutických firem, jiný význam to nemá), byl bych ještě daleko tvrdší.

Bernie Sanders

Proti J. R. Kennedymu, Jr. se silně angažuje ultralevicový senátor Bernie Sanders, který se jednoznačně léta angažuje za zavedení totalitního režimu v USA, a i "vakcinační totalita" je pro něj prostředek k dosažení tohoto cíle.
Rozhodně je to jeden z politiků, srovnatelných s papaláši našeho předlistopadového komunistického režimu, který (a kteří) když něco řekne, je to zcela určitě nesmysl nebo vědomá nepravda. A pokud za něco bojuje, lze v podstatě bez přemýšlení zaujmout stanovisko zcela opačné, aby bylo správné.

Ono tažení vůči J. R. Kennedymu, Jr., má tedy jednoznačně antidemokratický charakter. Je projevem nenávisti amerických totalitařů, především z řad příznivců a členů prototalitní Demokratické strany, vůči Trumpovi a jeho týmu, který jim rozkopal bábovičky připravované na převzetí moci a přeměnu USA v totalitní stát. O nic jiného zde nejde, a to ani z hlediska odborně medicínského.

Možný směr úderu proti transgenderovým zločincům

Ukazuje se, že pořád ještě neklesá, jak by měl, zájem dětí, a zejména dívek, o transgenderové zmrzačení. Situace si zřejmě bude vyžadovat nějaká další, a tvrdší, opatření. U těch raně pubertálních dívek přitom jedna cesta existuje a dokonce ji objevili už v antice. A možná by to fungovalo i u chlapců.

Transgender

Je nutné stručně připomenout, že sexuální identita i sexuální orientace se usazují (a mohou i kolísat) po celou dobu dětského a dorostového věku. Až u mladých dospělých, tedy někdy po dvacátém roce života, je tato oblast osobnosti natolik pevně usazena, že pravděpodobnost mýlky je už zanedbatelně malá (jistěže kdo by chtěl v biomedicínských disciplínách stoprocentní pravděpodobnost, bude zklamán). Z tohoto důvodu se trans zákroky v civilizovaných zemích, mezi něž nedávno patřila i Česká republika (s dědictvím stejné civilizovanosti na tomto poli po Československu) dělaly až  dospělosti a raději se i čekalo déle než do těch 18 let.
Navíc byla zakázána právní transice bez příslušného hormonálního a chirurgického zákroku, který změnil pohlaví i fyzicky. Čímž bylo zamezeno ono "Západní" zavážení nadržených úchylů do ženských věznic (ale on v podstatě stačí jen "právně schválený" přístup do ženských sprch a WC), kteří šmírovali a případně i znásilňovali, protože jim "nářadí" zůstalo zachováno. Případně účast mužů, "právně žen", ve sportovních soutěžích, které vyhrávají "levou zadní". Jak se to děje v mnoha zemích na Západě a což v USA postupně likviduje Trump a držme mu palce, aby se mu to podařilo (a současně i všem skutečným Američankám).
Bohužel, otalárovaní progresivisté se snaží náš stát přizpůsobit bruselským zvrhlíkům a zvrácencům, a bude to jedna z věcí, které bude muset řešit i parlament, pokud se do něj podaří v dostatečném množství provolit duševně normální lidi a zvrácenci a zvrhlíci zůstanou v menšině.
Nemám naprosto nic proti skutečným trans- osobám a chápu, že narodit se jako vězeň v těle opačného pohlaví, což se skutečně stává, je neštěstí a zdroj utrpení. Mám ale mnoho proti tomu, aby byly na trans- zákroky naháněny osoby hluboko pod věkem, kdy je vůbec možné onu opačnou sexuální identitu korektně diagnostikovat.

Historia magistra ...

V řeckém městě Milét došlo k epidemii sebevražd oběšením u mladých dívek, dnešním jazykem puberťaček. Prostě se nějaká slečna oběsila, možná k tomu měla i nějaký relevantní důvod. Rodina ji oplakávala, měla hezký pohřeb, všichni o ní hezky mluvili a její vrstevnice s "divným" pocitem kolem jistého tělesného otvoru nabyly dojmu, že je to vlastně fajn.
Asi už taky byla zapomenuta scéna z Homérovy Odyssei, v níž Agamemnonův duch říká Odysseovi, že "i ten poslední žebrák se má na světě lépe, než král v podsvětí". Inu, už tehdy trápila společnost nevzdělanost mladé generace.
Prostě, oběsit se začalo být, řečeno dnešní terminologií mladých, "cool a in", a tak se holčičky začaly věšet. Teatrální smutek, pohřební slavnosti atd. byly jen přiléváním oleje do ohně.
Městská rada nakonec povolala filosofa, ale také matematika a geometra Thalese (624 př. n. l. až 548 př. n. l., oba roky jsou nejisté). Někteří si budou pamatovat jeho větu z geometrie, podle níž, pokud leží třetí bod trojúhelníka (první dva vymezují přeponu) na kruhovém oblouku nad onou přeponou, je trojúhelník pravoúhlý. Já ji pamatuji ještě ze základní školy.
Nicméně filosofie tehdy nebyla v podstatě vyprázdněnou disciplínou, z níž prakticky vše, co dávalo smysl, odešlo k jiným disciplínám, nebo se osamostatnilo. Takže zahrnovala i mnohé ze zárodku toho, co dnes patří do hájemství psychologie a psychiatrie. Thales zavrtěl mozkovými závity (věnuji pietní vzpomínku jednomu studentovi, který mi u zkoušky z tělovědy tvrdil, že kdykoli člověk něco zažije, udělá se mu na mozku nový závit; přestože se mi tato teorie strašně líbila, stejně jsem ho vyhodil), a nakonec zformuloval návrh, že až se nějaké další dívky oběsí, nechť jsou vystaveny na tržišti tak, jak byly nalezeny, a nikoli upravené k pohřbu. Dovoluji si konstatovat, že tržiště antických měst byla centrem společenského života. Dokonce existovala praxe vynášet nemocné na tržiště, aby se třeba našel někdo, kdo bude na tu nemoc znát lék.
Takže skutečně, když se oběsily další slečny, byly vystaveny na tržišti tak, jak byly, se znetvořenými promodralými obličeji, vypoulenýma očima a vyplazeným jazykem, pomočené a pokálené, zapáchající.
A sebevražda oběšením náhle vyšla z módy.

Pokud bychom se měli poučit

Faktem je, že trans- zákroky, a zejména ty zpackané, jsou zdrojem nejrůznějších potenciálně odpudivých změn na lidském těle. A našlo by se jistě i mnoho sebevrahů, protože procento sebevražd u trans- mládeže je daleko vyšší oproti normě pro teenagery (statisticky vysoce významně, aby bylo jasno).
Dokážu si představit ten aktivistický jekot, kdyby byli někde vystaveni zasebevraždění se trans teenageři tak, jako v tom Milétu. Byť třeba virtuálně na billboardech nebo na internetu. Možná by se tím podařilo vyřešit i problém "věčné eurokomisařky", soudružky Leyenové, neboť by ji kleplo.
Nicméně, pokud půjdeme blíže k realitě: Dokážu si představit, že ti, kteří pochopili, že na nich byl zmanipulováním ke transici spáchán v podstatě zločin, by se snad dali přesvědčit ke spolupráci na odrazovací kampani pro své vrstevníky a mladší děti.
Ostatně, i známá kniha Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii", popisující autorčin životní příběh, byla pokusem o něco podobného. Faktem také je, že jejímu vydání v nakladatelství Albatros aktivistický odpad zabránil, protože si byl velice dobře vědom dopadu v této knize obsažených autentických informací na populaci puberťáků a puberťaček. Nakonec byla vydána v nakladatelství Bourdon. Je tedy jasné, že sám lidský odpad, který se snaží nahánět naše děti na kastrační kliniky, si je velmi dobře vědom dopadu takovýchto negativních příkladů na jejich cílovou skupinu.
Osobně jsem přesvědčen, že pravděpodobnou motivací těchto lidí je ona "výměna obyvatelstva", v tomto případě prováděná kastrací Evropanů.
Transici v nepatřičném věku je třeba postavit na úroveň užívání drog (včetně tabáku a alkoholu), nebo gamblingu či náboženským sektám. A u prevence těchto rizikových chování se běžně užívají i vrstevníci či lidé, kteří toto zažili na vlastní kůži. Takže by nešlo o nic principiálně nového.
Závěrem této kapitolky si dovoluji vyjádřit hlubokou úctu zpěvačce Anně K, která poté, co zanedbala sekundární prevenci (dovedu si představit, že pod návalem práce) a musela na už docela drsné řešení svého nádoru, nechala dát své fotografie z doby, kdy byla protinádorovou léčbou nejnápadněji postižena, na billboardy jako povzbuzení lidí ke včasné protinádorové prevenci. Její hudba sice není můj šálek kávy, ale tímto si vysloužila mou úctu daleko vyšší, než kdyby zpívala jako některé mé oblíbené zpěvačky, nebo ještě líp.

Domnívám se tedy, že cílené zapojení těch, kteří byli transici poškozeni, do nějaké kampaně proti těmto zákrokům u mladistvých, by mohlo být účinné. Zcela pragmaticky řečeno, i jim by mohla taková akce poskytnout smysl života a pocit užitečnosti a odvrátit je od řešení svého stavu sebevraždou, jak se to často děje nyní. Jsem toho názoru, že peníze na takovou kampaň by se jistě najít daly, byť je jasné, že bruselské fondy by na ní nepřispěly ani eurocentam. Sám bych, i jako pracující důchodce, byl ochoten na něco podobného přispět a považoval bych to za dárek pro svá vnoučata.

Mladí v západní Evropě jsou prostě totálně hloupí

Důležité ovšem je, že jejich hloupost ohrožuje i nás

Mladí západoevropané podle některých průzkumů podporují z více než 50 % omezení cestování pro pro lidi, včetně sebe, pod záminkou "boje proti klimatu". Je to jen ukázka hlouposti a nevzdělanosti této populace.

Nelétání

Primární odkaz lze nalézt zde. Je, pochopitelně, otázka, nakolik byl onen průzkum solidní, či naopak "cinknutý" s předem zadaným výsledkem. Dalším problematickým bodem je jistě i onen v článku citovaný "průzkum vědců", který měl podobné aktivity potvrdit. V tomto druhém případě silně záleží na tom, které konkrétně specialisty oslovíme, nehledě k tomu, že 789 by byl počet nereprezentativní i pro samotnou Českou republiku, natož pro celosvětovou vědeckou komunitu. A to i při poctivém náhodném výběru. Zcela jistě se dal zfalšovat oslovením pouze humanitních "vědců", nejlépe na školách a ústavech, žijících z "ekologických" grantů.
Mezi normálními vědci, především z exaktních oborů, od biomedicínských po technické, stále více roste zastoupení těch, kteří jsou ke klimalžím velice skeptičtí. Ostatně, ukazují to i stránky skupiny CLINTEL, na nichž přibývají podpisy prakticky permanentně.
Rozhodně považuji za vyloučené, aby v solidně provedeném výzkumu nebyly mezi 789 oslovenými nějací klimaskeptici, kteří v některých oborech spíše dominují. Na druhé straně je docela možné, že průzkum byl veden tak, aby nebylo možné skeptický názor vyjádřit.
Asi jako když totalitní EU nechávala "demokraticky" hlasovat o rušení klecových chovů a nabízela pouze možnosti, za kolik let se to má provést, ale ne odmítnutí této odporné zhovadilosti. Podestýlkové a megahejnové chovy jsou utrpení pro slepice, objektivně prokazatelné úhyny v různých typech chovů, a produkují daleko méně kvalitní vejce, což je objektivně doložitelné jak analýzou vajec z různých typů chovů na stresem ovlivnitelné nutrienty a škodliviny, tak procentem zkažených vajec z těchto chovů. EU ovšem o kvalitu potravin a jejich bezpečnost nemá absolutně zájem.

Další možné zdroje deformací

Jistěže určitým problémem podpory výše zmíněné organizace CLINTEL mohou být obavy z vyhození ze zaměstnání u ekonomicky aktivních vědců, a především z vyspělých zemí. Proto zde mezi podepsanými z vyspělých zemí převažují především emeritní vědci, či vědci nezávislí na školských a "vědeckých" institucích jako na zdroji příjmu. Poněkud jiná je situace v zemích rozvojových, kde klimahysterie nemusí dosahovat tak obludných rozměrů.
I onen průzkum u mládeže mohl být poměrně snadno ovlivněn výběrem tázaných osob, např. preferencí respondentů z různých "uvědomělých" škol a universit.
Jistěže další otázkou je, zda presentovaná data opravdu odpovídají tomu, co dotazovaní říkali, nebo zda nezapracovalo cucání z palce nebo generování náhodných čísel.
Dovoluji si v této souvislosti připomenout, že již stařičký program na epidemiologickou statistiku, Epi Info (ještě pro operační systém DOS) měl vedle analytické části část výukovou a v jejím rámci byl i modul, umožňující generovat databáze předem zadaných vlastností. Pochopitelně šlo o to, že vzdělávající se uživatelé měli analýzou těchto souborů zjistit, zda skutečně dokázali identifikovat všechny vztahy uvnitř takto vygenerovaného souboru. Explicitně se v nápovědě pravilo, že snad žádný uživatel nebude tak neseriózní, aby generováním takovýchto souborů nahrazoval skutečný výzkum. K čemuž se dá přidat pouze ono známé: "Když je něco technicky možné, vždy se najde někdo, kdo to udělá."
Mimochodem, používám jako "mateřské" dva programovací jazyky, perl a jazyk programu Metapost, a v obou bych patrně dokázal zbastlit program, který by něco podobného zvládl taky. A pokud bych se pohroužil do studia jazyka R, který umí také generovat náhodná čísla, předpokládám, že bych po pár dnech opravdu sprostého nadávání nad manuálem nějaký skript "zfalsovana_databaze.r" dokázal napsat taky, byť by mě to stálo více úsilí než použití výše uvedených prostředků.

Důležitý aspekt

Byly to právě totalitní režimy všeho druhu a všech dob, které zakazovaly obyvatelům, později občanům, či spíše "občanům" cestovat. Týkalo se to v podstatě už některých starověkých státních útvarů s náběhem k totalitě, a to nejen evropských, ale podobně si počínal v určitých obdobích i starověký Egypt a také starověká Čína.
Křesťanství do jisté míry přineslo uvolnění v tom smyslu, že bylo možno cestovat na různá "svatá místa", kterých bylo tolik a v různých destinacích, že křesťanští obyvatelé Evropy prostě měli výhodu proti muslimům i judaistům, i obyvatelům jiných kontinentů.
Starší ze čtenářů budou jistě pamatovat i restrikce cestování, jaké platily v zemích socialistického bloku. V podstatě ani v rámci socialistického "tábora míru a socialismu" nebylo možné volně cestovat a do některých zemí prostě nebylo možné se normálně dostat, leda s cestovkou nebo v souvislosti s prací v zahraničí.
V SSSR dokonce byla silně omezena i vnitrostátní doprava osob. Menší část občanů SSSR měla pas, a ta mohla skutečně relativně volně cestovat v rámci státu (s tím, že některé oblasti SSSR byly obecně zakázané). Naprostá většina obyvatel musela žádat o povolení cesty i do relativně blízkých destinací a neobešlo se to bez velmi nepříjemného prověřování, srovnatelného s prověřováním našich občanů v souvislosti s návštěvou západních zemí.
Jistěže lze blekotat na téma, že se to týká "jen" letadel, ale do spousty destinací se jinak než letadlem dostat nedá, a jakmile bude tabu neomezování cestování prolomeno, zcela jistě začne být zakazováno i cestování jinými prostředky.
Jinými slovy|: "Většina" populace, a zejména mladé, se dožaduje čehosi, co fungovalo v totalitních státech, které padly v roce 1989, a ještě je tak blbá (opravdu mě jiný vhodný výraz nenapadá), že to považuje za cosi pozitivního.
Klimalež, na níž je restrikce dopravy založena coby na lživé zámince, ponechávám v tomto textu stranou. Nicméně podoba oněch restrikcí s tím, co bylo v socialistických a dalších totalitních státech, včetně současných mimoevropských totalit, by měla být varováním pro kohokoli, kdo má IQ alespoň o poznání vyšší, než jaké má houpací kůň.
Za největší problém lze ovšem považovat snahu o obnovení socialistických restrikcí pro celou EU, tedy i pro země, jejichž obyvatelé nejsou blbí a dobře si pamatují poměry před rokem 1989, případně je mají konkretizovány nějakými rodinnými a jinými historkami.

Západoevropská populace, a zejména mládež, tedy pod taktovkou klimahochštaplerů sama na sebe plete bič novodobé totality a ještě je připravována nadšeně kvitovat každé jeho švihnutí. Pochopitelně, osud těchto blbů a blbek nám může být absolutně lhostejný. Ať radostně kráčí chcípat do glulagů (nebo jejich moderních obdob), ať nadšeně pochodují do plynových komor (nebo jejich moderních ekvivalentů). Pokud by se to týkalo jen jich, lze to kvitovat jako úbytek blbců, tedy něco spíš pozitivního. Problém ovšem spočívá v tom, že podobný osud hodlají připravit i nám, kteří velice dobře známe pozadí i navazující aktivity onoho "omezení cestování", pro nás tudíž neakceptovatelného.

Uzbrojit EU?

President USA, Donald Trump, se nechal opakovaně slyšet, že USA přestávají podporovat Ukrajinu, finančně i vojenským materiálem. Nicméně EU je dovoleno Ukrajinu nadále podporovat, i zbraněmi a dalším vojenským materiálem, pokud to bude zakoupeno v USA.

Bidenova válka

Aby bylo jasno, válka na Ukrajině je válkou J. Bidena, která se ukázal být totálně slabým a neschopným presidentem. Což, jak známo skončilo tím, že byl pro demenci stažen z voleb proti Trumpovi. Pochopitelně, dementní byl už dlouho předtím, jen to jeho okolí alespoň částečně maskovalo.
Projevem Bidenovy demence bylo i zrušení těžby ropy a plynu, která se rozjela během prvního presidentského období D. Trumpa. Toto zrušení vedlo k nárůstu ceny těchto dvou komodit, a tím i nárůstu finančních příjmů Ruska, které z jejich prodeje má podstatnou část svých příjmů.
Dokážu si představit, že někdo z okolí J. Bidena jednal na ruský pokyn. Samotnému Bidenovi se asi nic vyčítat nedá, protože na tom mentálně nebyl o mnoho lépe než protektorátní president E. Hácha v květnu 1945.
Jsem rovněž hluboce přesvědčen o tom, že kdyby k onomu zrušení těžeb v USA nedošlo, nedošlo by ani k válce Ruska proti Ukrajině, protože by si tuto válku Rusko nemohlo ekonomicky dovolit.

Válka EU

Válka EU je válka - neválka. EU si počíná naprosto neracionálně. Sice vyhrožuje svým obyvatelům tím, že v případě porážky Ukrajiny potáhne Rusko dál na západ, tedy na její území, nicméně nedělá absolutně nic pro to, aby byla s to takovému tažení čelit. Naopak, státy EU vyprázdnily sklady vojenského materiálu a místo toho, aby rozjely vlastní výrobu, kapacity na to mají, výrobu spolu se s ní souvisejícími a pro ni nezbytnými ekonomickými a průmyslovými aktivitami drasticky omezují na báze bezcenného nesmyslu, kterým je "boj za klima". "Boj za klima" má prostě prioritu před obranou, a "bojovníkům" je šumafu, že v případě pohlcení EU Ruskem se na jakýkoli "boj za klima" bude kálet z vysoka a dosavadní či znovuzprovozněné (případně nově postavené) fabriky pojedou na plné pecky, klima neklima.
Státy EU pouze stačily různě po světě koupit silně předražený vojenský materiál, který je kompatibilní s tím, co Ukrajina má. Čímž v podstatě provedly něco ekvivalentního spláchnutí většiny takto vydaných peněz do WC.
Nyní jsou státy EU připraveny čelit případné ruské hrozbě podstatně méně než v době před začátkem války na Ukrajině. Na tomto poli se prakticky nic nemění, respektive jakési existující změny mají téměř výlučně jen kosmetický charakter a k obranyschopnosti území EU před jakoukoli (nikoli jen ruskou) agresí prakticky nijak nepřispívají.
Pokud bude EU následovat Trumpův požadavek, tj. saturovat Ukrajinu materiálem koupeným od USA, tak jednak na tento materiál vydá daleko víc peněz, než kdyby ho vyráběla sama a měla ho za "režijní cenu" (a navíc rozvíjela ekonomiku členských států), jednak si bude dál devastovat ekonomiku bezcennými zelenými nesmysly. Padne tedy jakási naděje, verbalizovaná některými komentátory, že realita daná válkou přispěje k určité racionalizaci ekonomiky i klimapolitiky EU.

Čemu se to podobá?

Jeden z nejlepších presidentů USA, R. Reagan, vyhlásil program "Hvězdných válek", zcela jistě inspirovaný známou filmovou sérií (tehdy zdaleka ne hotovou). Samy USA řadu prvků, s nimiž program počítal, neměly vyvinuty, nebo byly jen v nějaké velmi zárodečné podobě.
Nicméně genialita onoho programu a jeho vyhlášení spočívala v tom, že SSSR na tom byl ještě hůř, a jeho vojensko výzkumné kapacity bylo nutno zvýšit o daleko vyšší procento HDP než jak tomu bylo v USA, které reálné výdaje, spojené s tímto programem, ustát mohly.
SSSR nebyl s to utáhnout ani "asymetrickou odpověď", kterou oficiálně vyhlásil, protože na tom byl ekonomicky velice zle (vinou především Brežněvovy dlouhé vlády a vlády Černěnka, za níž byly zlikvidovány některé pozitivní prvky, zavedené Andropovem). Považuji za nikoli vyloučené, že pokud by Gorbačov nebyl pod tlakem v podstatě se hroutící ekonomiky státu, mohl by to nejhorší z dědictví po svých předchůdcích zlikvidovat a my bychom byli dodnes zahraniční enklávou SSSR.
Tlak na Gorbačova ovšem existoval a stále se stupňoval a výsledkem bylo ekonomické zhroucení, které mj. vedlo k nemožnosti násilného udržování režimů v satelitních státech a zhroucení socialismu. Paradoxně tohle západoevropští neomarxističtí, maoističtí, fašističtí atd. vůdčí politikové dodnes nerozdýchali a dodnes je pro ně pád socialistických režimů politickým traumatem (případně rovnou, stejně jako pro Putina, "největší katastrofou novodobých dějin").
Snad s výjimkou NDR, jako potenciální součásti obnoveného Velkoněmecka, byli západoevropští (tedy předchůdci EUrounijních) politici rozhodnuti nijak nezasahovat v případě aktivit komunistických režimů, zaměřených na eliminaci revolučního antisocialistického hnutí.
Dodnes je také pád socialistických režimů pro politiky EU jakýmsi "memento mori", protože si jsou vědomi skutečnosti, že jejich režim je plně srovnatelný s padlými středo a východoevropskými režimy a že by mohl zdechnout naprosto stejně, jak se tomu stalo při událostech na sklonku roku 1989.

USA, EU a Ukrajina

Financování případného dalšího zbytečného odporu Ukrajiny státy Evropské Unie tedy v podstatě z hlediska USA představuje zabití dvou much jednou ranou. Jednak se pozitivně promítne do ekonomiky USA odbytem pro výrobu US zbrojovek, jednak dojde k další destrukci jimi nemilované EU a potenciálnímu politickému hnutí na její likvidaci s možností vzniku s USA kompatibilních, tj. demokratických, států na jejím území.
Z hlediska euroskeptiků to znamená přiblížení totálního ekonomického zhroucení této organizace a režimů, které ji podporují. Tedy opět může nastat možnost obnovení demokracie, která byla EU a jejími institucemi (a kolaboranty na úrovni jednotlivých členských států) z velké části potlačena. A opět můžeme budovat tržní ekonomiku, nezatíženou bezcennými fikcemi "nutnosti boje za klima", privilegované menšiny, imigranty apod.
Tedy se nabízí jakási analogie toho, jak ekonomické zhroucení SSSR ukončilo jeho nadvládu a existenci jím vnucených režimů u satelitních států.

Místo nadávání bychom měli iniciativu USA v podstatě uvítat jako příležitost ke zbavení se okovů, které nám nasadily bruselské zelené zrůdy, a obnovení státní samostatnosti s možností obnovit demokracii a tržní ekonomiku alespoň na úroveň, jaká tu byla v polovině 90. let.