Solární byznys

Proč jsou fotovoltaické elektrárny, alespoň v našich podmínkách, prakticky bezcenné (spíš škodlivé), a proč je jejich užívání jednoznačně cestou do slepé uličky?

Základní problémy

Problémy fotovoltaických elektráren jsou dva, navíc úzce související:
V našich podmínkách jejich produkce drasticky a naprosto chaoticky kolísá s průchodem lokální oblačnosti, kterou, na rozdíl od pohybů slunce na obloze, nejsme s to předpovídat. Naprostá většina energie je v této souvislosti vyprodukována v době, kdy ji nikdo nepotřebuje, a často se musí za drahé peníze likvidovat. Jistěže jiná situace je v pouštních a polopouštních oblastech, kde se oblačnost prakticky nevyskytuje. To se nás však netýká. Našim problémem je tedy nepredikovatelné kolísání výkonu solárních elektráren a nutnost udržování "horké zálohy", schopné najet na plný výkon řádově v sekundách. Tyto zálohy produkují CO2 (protože se jedná o uhelné nebo paroplynové elektrárny, potenciálně použitelné vodní elektrárny na to mají příliš nízký celkový výkon i kapacitu). Pochopitelně, zelení ideologové, včetně klimatologických "vědců" zálohami vyprodukovaný CO2 do "uhlíkové bilance" solárních (a větrných) elektráren nepočítají.
Druhým problémem je, že nedokážeme elektřinu jimi vyrobenou v dostatečné kapacitě a za rozumnou cenu skladovat. Nejefektivnějším skladištěm elektrické energie jsou přečerpávací elektrárny, zejména s velkým výškovým rozdílem mezi horní a dolní nádrží. Modelem buďtež Dlouhé stráně, které ovšem za cenu likvidace jednoho kopce (či hory) získaly kapacitu na uložení zlomku denní potřeby ČR (a stejně nemají dostatečný výkon na to, aby ten zlomek dne pro celou ČR pokryly). Pokud bychom měli uložit přebytečnou energii z léta na zimní měsíce (kdy solární elektrárny nepracují a větrníky se zpravidla také netočí), potřebovali bychom takovýchto instalací několik tisíc. Přesné číslo se dá vypočíst, ale výsledek silně závisí na tom, po jaké době zimního pošmourna a bezvětrné inverze bychom přikročili (případně by nám EU povolila přikročit) k zapnutí nějakého klasického zdroje, tudíž, na kolik dnů by nám musela kapacita vydržet. Na druhé straně by dekarbonizace tepláren a elektromobilizace znamenala drastické zvýšení spotřeby elektřiny i v takovýchto dnech, což by se muselo do výpočtu také nějak zahrnout. Takže reálné odhady jsou od horních stovek až po horní tisíce takovýchto zdrojů. A je vcelku jasné, že už nějakých 500 Dlouhých strání by nebylo kde postavit (ani menší počet zdrojů o vyšší kapacitě a vyšším výkonu). Pokud chci ekology popíchnout, tak navrhuji, aby se vybagrovaly nyní jimi totálně zdevastované (chovem kůrovce) vrcholové partie Šumavy, kam by se vešlo řádově několik desítek Dlouhých strání. Nicméně ani to by náš hlad po úložné kapacitě nezasytilo.
Všechny ostatní metody skladování elektřiny jsou výrazně méně efektivní a potenciálně rizikové, protože vybuchnout může jak chemická baterie, tak i sklad vodíku.

Máme zápornou cenu elektřiny. No to je báječné!

Nějak takto juchají a jásají negramotní (především ekonomicky) ekologičtí aktivisté. Elektřina bude "zadarmo", nebo nám dokonce za její spotřebovávání budou platit a budeme žít v Překrásném Novém Světě, pardon, Světě Nového Zeleného Údělu (obávám se, že ta Huxleyho dystopie, na niž jsem udělal narážku, je ještě čajíček oproti tomu, co by nás čekalo, pokud by se ekosoudruhům a EU podařilo New Green Deal uvést do praxe).
Jaká je realita? Ve skutečnosti je to tak, že si lobby solárních a větrných producentů společně s ekoaktivisty vyřvala, že od nich bude elektřina povinně vykupována za stabilní cenu, vyšší než tržní. Rozdíl mezi výkupní cenou a aktuální tržní cenou si pak distributor elektřiny přidává podle nějakého klíče (v podstatě lhostejno, jak přesně při tom postupuje) koncovým spotřebitelům k účtu za elektřinu jako "podporu obnovitelných zdrojů". V současné době je to na průměrnou domácnost a rok něco přes 2000 Kč a každoročně ta částka o něco narůstá.
Kdo není úplný matematický ignorant, tak je schopen pochopit, že za čím nižší cenu solární (nebo větrná) elektrárna vyrobí kilowatthodinu (respektive čím více elektřiny vyrobí solární zdroj v době, kdy je jí na trhu přebytek), tím více na ni musí doplatit distributor, a tím více musejí zaplatit distributorovi, ale fakticky solárním a větrným baronům, koncoví spotřebitelé. Negativní cena solární elektřiny znamená, že se na jejich "podporu" zaplatí víc, než kolik činí ona fixní výkupní cena.

Další problém fotovoltaiky

Jako rovněž velmi závažný problém vidím v tom, že fotovoltaické panely a některé další klíčové komponenty fotovoltaických elektráren vyrábí Čína, Ta vytlačila z trhu nízkými cenami další výrobce a její výrobky jsou kupovány přes skutečnost, že mají nižší životnost.
Ona nižší cena je ovšem zajištěna tím, že tyto výrobky (a mnoho dalších) jsou produkovány vězni, často nezletilými, pracujícími pouze za bídnou stravu a "ubytování". Přitom čínský totalitní systém prostě své gulagy plní dle potřeby pracovních sil, tak jako to dělal i SSSR, takže potřební lidé jsou zatýkáni a vězněni velice často čistě na základě zcela fiktivních obvinění, jen aby se naplnila místa u výrobních linek.
Koupit čínský solární panel (a jiné se v zásadě sehnat nedají) v podstatě znamená tento nelidský systém podpořit a podílet se na jeho financování. Podpora fotovoltaiky EU i ekology tedy znamená podporu tohoto nelidského systému (alespoň víme, komu tyto instituce a organizace fandí a mají ho za vzor). A rozhodně je tato podpora daleko závažnější problém než "čínské agentování", přisuzované Zemanovi.

Dalo by se dělat něco jiného?

Fotovoltaický panel je prostě cesta do slepé uličky. Přinejmenším pro masovou výrobu elektřiny. Jeho provoz se musí trvale dotovat, protože není schopen vytvořit elektřinu v takové ceně, aby si na svou instalaci, provoz a následnou likvidaci (toto zelení soudruzi jak u fotovoltaiky tak u větrných elektráren naprosto neřeší) vydělal. Když se systém jejich podpory zaváděl, tak ekologové slibovali, že se jedná jen o dočasné opatření, než se tento typ elektráren včlení do systému, a ty se stanou schopnými si na sebe vydělat. Ukazuje se jasně, že včleněné jsou, nicméně si na sebe vydělat schopné nejsou a nikdy nebudou. Jejich bilance není zvlášť příznivá ani v pouštních a polopouštních oblastech, byť tam mají ekonomicky výrazně lepší parametry než na našem území.
Jistěže mají solární panely význam tam, kde se jedná o osamělou instalaci s bagatelní potřebou elektrického příkonu a s velmi problematickou (a drahou, či z jiného důvodu nemožnou) možností ji napojit na síť, ale nejsou řešení pro veřejnou elektrickou síť, zajišťující příkon pro celou ekonomiku a naprostou většinu domácností.
Slunce, pochopitelně, dodává vedle vlnových délek, vytvářejících fotovoltaický jev, řadu dalších paprsků, jejichž energie nakonec může po absorpci do vhodného materiálu skončit jako teplo. Není problém dosáhnout i v našich podmínkách teploty ohřívaného materiálu i přes tisíc stupňů. Dělá se to soustředěním slunečních paprsků na nějaký cíl pomocí zrcadel, přičemž dnes je možné tato zrcadla udělat pohyblivá a řídit je počítačem.
V okamžiku, kdy máme velké množství ohřátého média (vodní pára, sodík, něco ještě jiného) můžeme teplem z něj vyhřívat nějaký vhodný tepelný zásobník, nejspíše podzemní, a z odtamtud tuto energii zase odebírat, např. formou přehřáté vodní páry, buď přímo nebo přes nějaký tepelný výměník (třeba sodík - voda). Příjemné je, že takovýto tepelný zásobník má docela velkou tepelnou kapacitu (za podstatně menší peníze by se dala nahradit ona kapacita Dlouhých strání), podstatná část vložené tepelné energie v něm může vydržet i desítky dnů (a fungovat jako záloha na zimu).
Kapacita Dlouhých Strání by se vešla do žulové krychle o hraně cca 33 metrů, zahřáté na 550 stupňů s tím, že teplo by se odebíralo do 150 stupňů, takže rozdíl by činil 400 stupňů. Jako médium přenosu tepla by se dal použít sodík. Takovéto zařízení by mohlo klidně sloužit i jako teplárna, které budeme pro dekarbonizaci také potřebovat. Případně by mohlo sloužit jako kombinace obojího. Horká voda (např. pro domácnosti v okolí) by se mohla čerpat i z okolí úložiště jako ochrana vzdálenějších částí pozemku a podloží před unikajícím teplem.  Minimální velikost takového úložiště, aby se vyplatilo a bylo technologicky řešitelné, je práce pro inženýry ekonomie, stavitelství a strojírenství, jejichž práci si netroufám substituovat.
Faktem je, že alespoň některé stávající uhelné elektrárny nebo teplárny by bylo možné na takovéto jednotky napojit (takže by jim nahrazovala kotel) a vyšlo by to investičně nejspíš lépe než stavba celého zařízení "na zelené louce".
Rizikovost takového úložiště je podstatně nižší než v případě akumulátorů nebo dokonce vodíku. Jistěže, pokud by se přímo do nažhaveného materiálu pustila voda, tak by se výsledek (v závislosti na aktuální kapacitě) mohl podobat i spektakulárnímu výbuchu, který J. Verne vytvořil provalením moře do soptící Franklinovy hory a ukončil jím existenci Tajuplného ostrova. Nicméně něco takového odpovídá spíš záměrné sabotáži či nepřátelskému útoku než provozní nehodě.
U takového zařízení odpadne navíc onen hlavní problém fotovoltaiky, tj. nepredikovatelná chaotičnost množství produkované elektřiny v čase. Tento systém totiž může dodávat elektřinu podle aktuální potřeby bez ohledu na denní nebo roční dobu, i na počasí. Navíc toto zařízení převede na využitelnou energii daleko vyšší procento dopadajícího záření než fotovoltaický panel.
Půvab takového zařízení zvyšuje i skutečnost, že lehká oblačnost, která působí drastické výkyvy v produkci elektřiny fotovoltaickými panely, velmi málo ovlivňuje infračervenou složku slunečního záření, schopnou dodat tomuto zařízení podstatnou část potřebné energie. Z tohoto důvodu by takováto elektrárna dokázala kumulovat teplo (byť třeba nižším tempem) i při některých typech oblačnosti. Výdej energie, budiž explicitně opakováno, na momentálním jejím příjmu nijak nezávisí, závisí jen na aktuální kapacitě zařízení a tom, jak silný bude jím poháněný generátor elektřiny (a na kolik procent jeho maximálního výkonu ho pustíme).

Proč se něco takového nedělá?

V zásadě ze dvou důvodů, oba souvisí s ekologistickou ideologií.

1. Ekologové jsou ideologicky pro "malé, samostatné, či komunitní zdroje" a takovéto zařízení by muselo být, aby bylo rozumně efektivní, srovnatelné co do velikosti produkce, s blokem uhelné elektrárny (třeba více výše popsaných jednotek v jedné lokalitě, aby se ušetřilo na drátech). Navíc jsou ekologové ze zásady proti veškerým funkceschopným technologiím. Z identických důvodů jsou i proti využívání geotermální energie, jíž se tahle koncepce do značné míry podobá. Proto ekologové budou vždy proti a budou si vymýšlet nejrůznější fiktivní důvody, proč něco podobného nejde. Případně někde na uvažovaném místě stavby takového zařízení "najdou" nějakého "Čolka vzácného" jehož přírodní biotop, louže na betonovém dvoře zrušené továrny, musí být za každou cenu zachován.
2. Je to velká investice, možná srovnatelná s blokem JE. Z tohoto důvodu je omezený počet jedinců i organizací, kteří by do toho mohli jít. A je zde stejné riziko jako u těch jaderných elektráren, totiž že to ekologické organizace s Bruselem za zády, mající maximální zájem na udržování dotovaných, tudíž společnost okrádajících, technologií, nějakým podrazem zarazí. Takže by, podobně jako v případě jaderné elektrárny, musel stát garantovat nepropadnutí investice.

Pokud tedy chceme mít skutečně racionální, spolehlivé a velkokapacitní využití energie, kterou nám Slunce posílá na Zemi zdarma, musíme potlačit ekologické organizace, a navíc se patrně i oddělit od EU s jejím ve své ekonomické podstatě fašistickým a společnost ekonomicky likvidujícím New Green Dealem.

Proč není mobilita obyvatel zbytečná, nebo dokonce škodlivá.

Jsou situace, na které člověk ani nepomyslí, že by mohly nastat. Přitom jsou vážné a bez zajištění přesunu z místa na místo v potřebném čase prakticky neřešitelné.

Situace

Ráno jsem se probudil a vidím, že jedno z asi dvouměsíčních koťat, která se nám narodila v době covidové (protože jsme při uzávěrách a lockdownech nezvládli jejich maminku včas odvézt na kastraci) má jedno oko zcela zalepené hnisem. Protože vím, že to může být vážný problém, včetně možnosti umístění cizího tělesa po třetím víčkem, kam se s lidskou felčařinou nedostanu (protože člověk toto víčko nemá), jakmile nastala otevírací doba, domluvil jsem si časovku na spádové veterině, kam s našimi zvířátky chodíme.
Když jsem pak kotě chytil, všiml jsem si, že skáče o třech a jednu zadní nohu nese zdviženou.
Na časovku jsme přijeli a po rozumné čekací době jsme se dostali do ordinace. Oko bylo shledáno podrážděným ale bez lokálního zánětu nebo cizího tělesa. Noha byla zrentgenována a nalezena zlomenina kosti holení i lýtkové s velkou dislokací. Kotě bylo přijato na ortopedickou operaci.
Po přijetí kotěte na ubytování ve veterinárním zařízení jsem odjel zpět na oběd a čekání výzvy mobilem k převzetí malého chlupatého pacienta. Nakonec to dopadlo tak, že pacient nebyl do večera venku z narkózy, a že potřebuje po operaci péči, kterou mu nemohu zajistit (protože potřebuje umístit do většího kotce, jaký nemám, a jeho držení v přepravní kleci by bylo trápením zvířat).

Proč to bylo vůbec možné?

Vše šlo takto rychle z jednoho prostého důvodu: Všechny cesty, i s přepravní klecí, jsem zvládl pomocí auta. Pokud bych měl jet hromadnou dopravou (s dvojím přesedáním), trvala by mi cesta místo půlhodiny několik hodin a je velice reálné, že by nebylo možné v jednom dni zvládnout ani cestu tam a zpět i tehdy, pokud bych čekal na konec operace někde poblíž toho veterinárního zařízení, místo doma. Pochopitelně, to, že pacient zůstane hospitalizován, se vyjasnilo v době, kdy už není žádný spoj zpět.
Druhou možností by bylo jet taxíkem, ale zdaleka ne všechny taxislužby vám zvíře vezmou (i v té přepravce), je to daleko dražší než cesta vlastním autem a také méně operativní.
Auto tedy je, zejména mimo velká města, naprosto nezbytným prostředkem k životu, a to nejen např. pro ježdění do zaměstnání. Nicméně i v těch velkých městech by mohl nastat problém při cestování hromadnou dopravou se zvířetem v přepravce. Akorát ten taxík by vzhledem k menšímu počtu kilometrů přišel levněji.

Kdo je proti mobilitě?

Proti mobilitě jsou jednoznačně zelení. Opakovaně se různé jejich frakce na různých fórech (ale i při dalších příležitostech) nechaly slyšet, že doprava, a zejména individuální, je pro ně ideologicky nepřijatelná, a přestože to nemají podloženo žádnými exaktními fakty, má být i jedním z hlavních škůdců životnímu prostředí i klimatu.
Z těchto (ale zdaleka nejen těchto) důvodů jsou zelení pro normálního člověka naprosto nevolitelní a ti nenormální jim dostatek hlasů ke vstupu do poslanecké sněmovny nezajistí. Navíc se hlasy oněch nenormálních tříští ve prospěch více nenormálních stran. Zelení se dostali do poslanecké sněmovny jen jednou, když se v průzkumech krátce před volbami objevily průzkumy s vysokými volebními preferencemi pro ně. O jejich genezi si můžeme myslet co chceme, ale faktem je, že efektem "nepropadnutí hlasu" jim mohli dát svůj hlas i voliči, jindy volící odlišné obskurnosti. Dnes už je takové skokové zvýšení preferencí před volbami voliči bráno jako podvod či manipulace a těch, kteří by kvůli něčemu podobnému změnili preference, je daleko méně. A zelení jako takoví se posléze už do poslanecké sněmovny jako strana nedostali. Tu a tam se do ní dostane zelený na kandidátce jiné politické strany.
Do senátu se zelení mohou dostat za některé "pokrokové" městské obvody, v nichž žije mnoho lidí, odtržených od reálného světa. Ale často i tam jen jako zelený "s podporou" nějaké větší strany. Symptomatické je i držení postu primátora zelenými v Praze, protože je tam více obvodů, v nichž zelení dostávají hlasy. U senátu je ovšem významným faktorem i velmi nízká volební účast, která podporuje extrémistické strany s ukázněnými voliči.
Do zastupitelských orgánů mohou proniknout i kryptozelení, maskovaní jako cosi jiného. Takto v Brně zvítězila v předposledních volbách strana Žít Brno s částečně ekologickým programem. Spousta lidí ji volila proto, že měla v programu explicitně uvedeno, že bude proti odsunu Hlavního nádraží z centra a od blízkosti hlavního dopravního uzlu MHD (a navíc polohy mezi oběma autobusovými nádražími) na periferii a mimo současnou síť MHD. Pochopitelně, jakmile se do zastupitelstva dostali, tak "změnili názor" a tuto šílenost rádi svými hlasy podpořili.
Hlavní kryptozelenou stranou jsou v současné době piráti. Jejich agenda je silně ekologická a podporuje v této oblasti ty nejšílenější a nejnebezpečnější projekty jak mimoparlamentních zelených, tak i zelených extrémistů mimo ČR, s nimiž sedí v jedné sekci EUroparlamentu. Současně zcela opustili svůj slibovaný boj proti nesmyslně a škodlivě přebujelým autorským právům. Jsou to také piráti, kteří prosazují jednoznačně škodlivá a nesmyslná opatření typu omezování automobilové dopravy a parkování. V poslední době prosazují i zákaz předjíždění cyklistů na vysokém procentu délky našich silnic (zejména okresních a místních, na něž se jimi prosazovaná mezera 1,5 m mezi autem a cyklistou, zejména, pojede-li cyklista prostředkem silnice, nevejde).

Mobilita je jednoznačně potřebná.

Bez auta se na většině našeho území nedá dojet do práce, není-li v bezprostřední blízkosti bydliště. "Covidová homeoffice", která nám údajně "ukázala, že to jde bez dojíždění na pracoviště" to předvedla hlavně pro ty, co pracují s papíry, a to ještě ne pro všechny. Všichni, kteří vytvářejí něco materiálního, se bez pobytu na pracovišti neobejdou. Pochopitelně, neobejdou se bez toho pobytu pracovníků na místě ani vědeckovýzkumná pracoviště; maximálně ta, která náležejí "tlamocvičným" oborům. V naprosté většině oborů se bez fyzické přítomnosti pracovníků neobejdou ani výuka a výcvik pracovníků budoucích.
Pokud si mobilitu necháme jakýmkoli způsobem vzít nebo výrazně omezit (a ona už je i tak dost omezená), promítne se to nejen do kvality našich životů, ale i do ekonomické kondice celé společnosti.
V ideálním "ekologickém pirátostánu" bych po nedočkání se kocourkova probuzení z narkózy musel přespat někde v hotelu (pokud by po drastickém omezení mobility obyvatel nějaká taková zařízení zbyla), nebo pod mostem. A možná bych měl problémy i z toho, že jsem se neúčastnil večerního nástupu obyvatel vsi a následného povinného školení o ekologických a multikulturalistických tématech.
Budu velmi ošklivý a explicitní: "Postdemokratický nevolník", což je z pohledu zelených ideální stav pro naprostou většinu obyvatel, by to nemocné kotě se zlomenou tlapkou musel buď nechat trápit nebo je utratit, protože by se k tomu veterináři prostě neměl v ekology plánovaném "ráji" jak dostat. A vzhledem k šílené pauperizaci celé společnosti "zelenými úděly" by na jeho ošetření ani neměl peníze.
A, pochopitelně, dříve nebo později by při tom budování "ráje" nastala situace, v jejímž rámci by se v podobné situaci ocitlo i poraněné nebo nemocné dítě.
A budu ještě ošklivější: Stojí opravdu odvrácení situace, kdy v Praze by bylo klima srovnatelné se Znojmem nebo Břeclaví a v těchto městech zase jako v Budapešti za "boj" tak šíleným omezováním společnosti? Je přece známo i to, že projevy oteplování klimatu narůstají se vzdáleností od rovníku, takže ona zmíněná změna by byla v tropickém pásu prakticky nepoznatelná.

V naprosto konkrétní situaci jsem se tedy velmi názorně přesvědčil o praktické nezbytnosti udržení individuální mobility. Bez ní klesneme na úroveň přinejmenším počátků komunistické diktatury. Pokud se zeleným a kryptozeleným stranám podaří společnostem vnutit "New Green Deal", jím vyvolaná pauperizace by nás shodila až někam na úroveň druhého nevolnictví po třicetileté válce.

Proč jsem nevolil Drahoše

V posledních presidentských volbách jsem volil Zemana, i s vědomím toho, že je starý a nemocný, a že ne se všemi jeho názory souhlasím. V porovnání s jeho soupeřem ve druhém kole jsem ho však viděl jako jednoznačně menší zlo.

Co to zapříčinilo?

V listopadu roku 2015 byla v knihovně AV (tedy instituce, jíž tehdy pan Drahoš šéfoval) předčasně ukončena výstava aktů, pořízených mokrým kolodiovým procesem.
Jedná se o techniku z konce předminulého století a první, která byla s to dodat k fotografování relativně citlivý fotografický materiál (byť citlivý jen k modré barvě), umožňující se dostat při dobrém světle k expozičním časům na úrovni zlomků sekundy. Za tuto revoluční vlastnost (ostatní techniky v té době pracovaly s materiály, jejichž citlivost byla zpravidla nižší než citlivost současných standardních papírů pro zvětšování fotografií) se platilo tím, že skleněná deska, pokrytá kolodiovou vrstvou se těsně před expozicí máčela v roztoku stříbrných solí (a dalších pomocných látek) a exponovala se ještě vlhká. Po uschnutí se citlivost desky na světlo velmi drasticky snížila. Muselo se s tím tedy buď pracovat v ateliéru, nebo v terénu - krajině sebou tahat světlotěsný stan.
Dalším zádrhelem tohoto procesu je skutečnost, že vrstvička citlivého materiálu je na desce s kolodiovou vrstvou výrazně tenčí než v případě pozdějších desek politých fotografickou emulzí na bázi želatiny (o moderních filmových materiálech nemluvě), což se projevuje velmi snadným přehnáním kontrastu (tj. na desce jsou jen bílá a černá a žádné nebo silně redukované polotóny).
Pracovník AV Karel Richtr tuto rekonstruovanou (opravdu se to muselo rekonstruovat, zachované receptáře z té doby nejsou zcela podrobné a je nutno si uvědomit, že mnohé fígle byly fotografy utajovány před konkurencí, takže se vůbec na papír, natož do tisku, nedostaly) technologii použil na ženské akty. To se nelíbilo jakýmsi obskurním fašistoidním, prý feministickým, organizacím a na jejich tlak byla výstava po krátké době uzavřena.
Faktem je, že pan Drahoš jako hlava ČAV za to nesl finální odpovědnost.

Proč akty?

Akty se běžně používají jako testování fotografických i tiskových technik. Nejen pro fotografie, ale i pro další grafické techniky (rytiny, lepty a mnoho dalších), které mají mít realistický výstup.
Není to z důvodu nějakého "sexismu", jak prohlašují jakési obskurní a pologramotné feministky. Je to proto, že lidská zraková centra jsou prostě na hodnocení obrazu nahého (a zejména ženského) těla velmi dobře "hardwarově" konstruována a dokáží tyto obrazy velmi precizně, a přitom i velmi rychle, analyzovat. Byť výsledkem může být pouhý pocit, že s tímto obrazem není něco v pořádku.
Z uvedeného důvodu najdeme velice často akty, a zejména ženské akty, na bankovkách a jiných cenných papírech, které by mohly být potenciálně falšovány. Lidské oko v takovém případě rozezná odlišnost v tloušťce a umístění čar (např. u rytiny) na takovém objektu s daleko nižším prahem vnímání odchylky než třeba na krajince nebo zátiší. Na fotografii a obrazech vytvořených "fotorealistickými" technologiemi zase pozná nesrovnalosti v rozložení polotónů. Konec konců, pro testování kvality grafických formátů (ale i třeba tisku apod.) se stále používá obrázek playmate Lenna.
Mužská těla jsou zpravidla méně zaoblená, mají ostřejší rysy a rovnější plochy, svou roli sehrává i tělesné ochlupení, proto se na nich výše uvedené fenomény projevují méně intenzívně i méně spolehlivě než u ženských. A v případě dětských aktů, principiálně také použitelných srovnatelně se ženskými, protože dětské tělo před pubertou má opticky blíž k ženskému než k mužskému tělu, by se nejspíš fašisté zbřídili tím tuplem.
Druhým důvodem pro demonstraci této technologie na ženských aktech je skutečnost, že pro fotografické akty se běžně používají (při analogové fotografii) velmi citlivé materiály (s velmi silnou vrstvou emulze a s vyšším obsahem stříbra v ní), u nichž je daleko snadnější dosáhnout bohatých polotónů. Čím méně je materiál citlivý, tím je dosažení bohatého množství polotónů složitější, a, jak bylo konstatováno výš, mokrý kolodiový proces je oproti moderním filmům v tomto pozadu.
Takže ty akty demonstrovaly technické zvládnutí (protože nezvládnutí by se na nich projevilo vizuální nepřijatelností) celého procesu (jako u té výše zmíněné Lenny).

Proč tedy ne Drahoš?

Je mi velice líto. Pan Drahoš měl dotyčným aktivistkám vysvětlit, že Česko je právní stát, kde o něčem takovém, jako je předčasné uzavření výstavy, rozhodují jen a jen k tomu kompetentní orgány, tj. především justice, v některých situacích případně i policie, ale rozhodně ne nějací političtí aktivisté.
Pak jim měl vysvětlit to, co jsem uvedl výše. Byť se obávám, že do hlav vymozkovaných feminismem nebo jinými neomarxistickými "-ismy", se seriózní informace dostat nedá, protože je naprosto nekompatibilní s původním obsahem.
A pak měl tedy počkat, jestli příslušný soud bude natolik debilní, aby tu výstavu zavřel či ne. A s vysokou pravděpodobností by ji soud nezavřel, protože po přesunu mimo půdu AV zavřena nebyla.
Pan Drahoš (či někdo z jeho podřízených, za něhož nese odpovědnost) místo výše uvedené korektní reakce srazil kufry a podělaný jak Hácha před Heydrichem tu výstavu skutečně nechal zavřít.
A, je mi velice líto, někoho s takovým vztahem k politickým neziskovým organizacím, které vnášejí do naší politiky prvky fašismu a totality vůbec, prostě nejsem ochoten volit ani za presidenta, ani za jakéhokoli jiného politického představitele.
Ještě horší by ovšem bylo, pokud by k tomu uzavření přistoupil dobrovolně, čistě ze sympatií k fašistoidnímu feminismu.

Poslední kapka

Když bylo těsně před volbami, měl jsem cestu přes centrum a okolí nádraží, kde je velké množství ploch, používaných pro výlep plakátů. Povšiml jsem si zcela zjevného fenoménu, že totiž plakáty se Zemanem byly z vysokého procenta zvandalizovány (nedělal jsem si čárky, ale mohlo to být něco mezi třetinou a polovinou), zatímco plakáty Drahoše jen naprosto výjimečně (snad dva tři oproti desítkám těch se Zemanem; přitom plakátů obou druhů bylo +- stejně). To mě utvrdilo v názoru, že Drahoše podporuje leda lůza, které je pojem demokracie zcela cizí.

Takže pan Drahoš, aniž bych o něm musel vědět cokoli dalšího, v popsaném případě výstavy aktů jednoznačně selhal takovým způsobem, že se předvedl jako naprosto nepřijatelná osoba pro jakoukoli veřejnou funkci, spojenou s odpovědností, alespoň v mých očích. A moje volení Zemana bylo volbou menšího zla proti většímu. Jeho příznivci se navíc projevovali jako nepřátelé demokracie.

Scientia - lupa ideologiae

Nadpis je, pochopitelně inspirován oním středověkým "philosophia - ancilla theologiae. To mělo definovat postavení filosofie (tehdy chápané podstatně šířeji než dnes a obsahující alespoň zárodky skutečných věd), vůči teologii. Měla v podstatě za úkol této "nadřazené disciplíně" sloužit vytvářením "filosofických" postupů k dokazování nesmyslů, na nichž je teologie založena. Bohužel, v současné době, byť to ještě nikdo takto explicitně nepopsal či nepojmenoval, se do podřízeného postavení vůči ideologickým blábolům dostává pomalu věda jako celek (nebo alespoň její významná část). A i ona má zas úkol hlavně ony ideologické bláboly nějakými vědeckými (či pseudovědeckými) postupy podporovat a hlavně si nesmí dovolit produkovat výstupy, které by tyto bláboly zpochybnily. Ostatně pro "klimatické vědy" jsem to již zmínil.

Nakouknutí do historie

V dobách dřevních, když ještě pedagogové jezdili dozorovat prázdninově praktikující (organizovaně po studijních skupinách) studenty v nemocnicích, jsem takto byl v jednom okresním městě. Byl to trvalý dozor, tedy i s přespáváním v dané nemocnici. A protože obecně chcípl pes, jelikož kina buď nehrála nebo jen profláklé filmy, divadla měla prázdniny a v televizi taky nic moc nebylo, chtělo to něco na čtení. Naštěstí jsem měl možnost využít knihovnu pro pacienty. Tam jsem se shlídl v "brakovce", jak to označila (tehdy) soudružka knihovnice, ze samého počátku 60. let "Proti buržoasnímu mendelismu - morganismu".
Protože jsem o tomto tématu něco málo věděl, byť se o něm při výuce biologie na střední i vysoké škole mluvilo asi se stejným nadšením jako v oběšencově domě o provaze, rozhodl jsem se na toto téma dále vzdělat.
Nakonec to bylo smutné čtení, když člověk viděl, jak odborníci, z nichž některé znal alespoň jako autory učebnic, z nichž studoval, a jiní dokonce byli jeho učitelé, byli nuceni se plazit před pologramotnými politruky, hlásajícími "jedinou správnou sovětskou vědu". A to už v době, kdy Lysenko od smrti Stalina, tedy necelých deset let, vegetoval v mocenském vakuu a skutečná věda, jejíž rozvoj spolu s dalšími hochštaplery zbrzdil o desítky let, se už začala z lysenkovského marastu dostávat ven.

Současnost

I v současné době je hlásána spousta pavědeckých blábolů, vesměs pseudovědeckými institucemi humanitního charakteru, které jsou v hlubokém rozporu se skutečnou, tj. exaktní vědou. Humanitní pseudovědci "objevili" nad šálkem kávy u druhu Homo sapiens 66 či 666, či kolik, ono je to v podstatě jedno, pohlaví. Jiní zase antropogenní globální oteplování, u něhož bylo jednak silně nadhodnoceno oteplování jako takové, jednak i podíl antropogenních vlivů na ně. Už jenom proto, že z nedávné historie známe teplejší období než je současnost, během nichž oteplení nemohlo mít antropogenní charakter, stačí na ty antropogenní vlivy prachsprostá středověká Occamova břitva. A na těch 666 pohlaví pochopitelně také.
Jsme násilně nuceni předstírat, jak nás multikulturalismus šíleně obohacuje. Přitom už i politikové středního proudu veřejně hovoří o existenci "no-go" zón v řadě západních měst a policie mnoha států vydává jejich mapy pro účely výstrahy turistům. A už se začínají přijímat i zákony (IMHO nedostatečné), které by jednak měly zabránit vzniku dalších těchto zón, jednak by měly přispět k likvidaci těch stávajících. Například nedávno v Dánsku. Přitom pořád ještě platí, že pokud by někdo veřejně vylíčil reálné zážitky z nějaké takové zóny, hrozí mu trestní postih i výmaz ze všech možných sociálních sítí.
Pseudovědci nám vykládají o šíleně výhodné budoucnosti energetiky na sluneční a větrné elektrárny, aniž by byli ochotni reflektovat elementární fakta. Tyto zdroje jsou naprosto bezcenné, protože neprodukují energii podle potřeby, ale zcela chaoticky. Při absenci možnosti jejího účinného a ekonomicky (i technologicky) schůdného skladování je tato energie bezcenná, nebo dokonce škodlivá (protože se musí draze likvidovat). Ti samí nám líčí růžovou budoucnost převodu dopravy na elektromobily, aniž by byli s to reflektovat (je jedno, zda jsou příliš hloupí a nevzdělaní, nebo zda vědomě lžou), že už převod cca desetiny stávajících aut z benzínu (nafty) na elektromobily by zákonitě musel stačit na vyvolávání pravidelných blackoutů. Leda by ty elektromobily měli jejich majitelé doma, jako Poláčkův pan účetní Michelup motocykl (a, pochopitelně, nejezdili s nimi).
Skuteční vědci jsou potichu, dílem zastrašeni, dílem násilně umlčeni. A určitá skupina, zpravidla těch méně kvalitních, jak tomu ostatně bylo vždy, nahrazuje své nedostatečné schopnosti na poli vědy ideologickou pevností a dostává se na vedoucí (a dobře placené) pozice.
Jistěže svou roli sehrává i skutečnost, že po druhé světové válce došlo k pauperizaci vědy. To znamená, že vědci se posunuli svými příjmy dolů (ve vztahu k ostatní populaci) a nejsou s to kupovat (předplácet) vědecké časopisy v dostatečném množství. Ty jsou poté závislé na inzerentech. A inzerenti se rádi jako součást své strategie budování "imidž" blýsknou pokrokovostí a zakáží redakcím publikovat cokoli, co by mohlo působit opačně, bez ohledu na pravdivost či nepravdivost daného textu.

Důsledky

Věda jako taková stále více podřizuje ideologickým žvástům, jak tomu bylo za vlády soudruhů inkvizitorů i za vlády soudruha Lysenka. Produkuje stále více nesmyslných ozvěn ideologických žvástů, nebo alespoň nějak kličkuje a ten vědec, kterému se podaří do svého textu vložit nějaký dvojsmysl (vyložitelný nejen ideologicky nesmyslně, ale i ve smyslu korektní vědy), si připadá jako druhdy disidenti.
Vzhledem k tomu, že všechno je to o odměnách (nejen finančních) a trestech, byl navozen v podstatě onen středověký vztah mezi filosofií a teologií u řady vědních oborů vůči různým souborům ideologických nesmyslů a žvástů.
Protože celé toto podřízení se je daleko pokřivenější a intenzívnější než jak tomu bylo v dobách, kdy na humanitních oborech vládla scholastika, dovolil jsem si onu ancillu (služku) nahradit něčím razantnějším. Lupa je sice latinsky vlčice, nicméně byla takto obrazně nazývána i profesionální sexuální pracovnice (od čehož je potom odvozen jeden z mnoha latinských názvů pro nevěstinec - lupanarium).

Takže, bohužel, současná situace je taková, že se řada vědních oborů i vědeckých institucí přeměnila na cosi, co "dá" tomu, kdo zaplatí. A platí klimaalarmisté (a další ekologisté), multikulturalisté a jiná škodlivá žoužel. Chceme-li s tím něco udělat alespoň na úrovni Česka, bude třeba rozvážit, koho volit. Naštěstí pro nás pořád ještě existují na naší politické scéně strany i osobnosti, kterým jsou tyto deriváty levičácké ideologie cizí. Volme tedy na podzim především ty.

Trochu jiná klimatologie

Institucionální i ideologická "klimatická změna" vznikla velmi odlišně, než je nám předstíráno.

Co je nám předstíráno?

Zelení agitátoři se nám snaží namluvit, že IPCC je jakási celosvětově vrcholná vědecká instituce a podobně "ústavy pro klimatickou změnu" na národních úrovních jsou opět cosi vědecky vrcholného, alespoň na této úrovni. Poněkud zamlčují fakt, že naprostá většina ansámblu těchto institucí nemá v klimatologii žádné vzdělání. Ti, co je skutečně mají, v těchto institucích hrají zpravidla druhé housle, pokud ne rovnou řadové členy orchestru či jen přenašeče paklíků not. IPCC dlouhá léta vedl železniční inženýr, jehož jedinou kompetencí v oblasti klimatologie bylo vlastnictví (či spoluvlastnictví, to vyjde na stejno) firmy na přeprodávání emisních povolenek. Je zajímavé že naprostá většina z těch, kteří nemohou přijít na jméno Babišovi pro jeho údajný střet zájmů, bere bláboly takto vedené instituce jako "Písmo svaté".

Jaká je reálná historie "boje proti CO2"?

Vše začalo na konci 70.let, kdy se ve Velké Británii dostala na post premiéra "železná lady" Margaret Thatcherová. Její úsporná opatření vedla k děsivému zmizení několika milionů pracovních míst, přičemž jednou z nejpostiženějších skupin byli horníci z uhelných dolů. Ti byli také nejlépe organizovaní a z tohoto důvodu s ní dokázali svádět několikaleté boje, než se jejich odpor podařilo zlomit.
Jako určitou prevenci dalšího vzestupu moci těchto odborů pak Thatcherová potřebovala něco, co by uhlí (a tudíž jeho producenty) nějakým způsobem oslabilo. A tak sáhla (respektive nejspíš nějaký její poradce) po skoro sto let staré Arrheniově teorii o možném přehřátí planety růstem koncentrace CO2 v ovzduší. Ti, kdo se na tuto teorii jako na "prapůvod klimatické úzkosti" odvolávají, zpravidla zamlčují fakt, že Arrhenius tuto teorii dalším vědeckým výzkumem zpochybnil a distancoval se od ní.
V souvislosti s uvedeným bojem proti hornickým odborům se ve Velké Británii ukázala potřeba instituce, která by z pálení uhlí učinila strašáka, stojícího v cestě návratu ekonomiky k uhlí, a tím i novému vzestupu síly uhlokopských odborů. Zcela jistě svou roli sehrála i naftařská (a s ní ruku v ruce jdoucí plynová) lobby, včetně lobbingu států tyto komodity produkujících.
A právě souhrn těchto postrraních a s klimatem nijak nesouvisejících vlivů vedl k založení IPCC v roce 1988, tedy krátce po potlačení největších hornických stávek a protestů.

Lysenkové

Krátce poté, co byl vytyčen politický cíl vědeckého výzkumu (čili, co si politici přejí, aby vědcům vyšlo), se objevil známý hokejkový graf, v roce 1998 vytvořený trojicí Michael E. Mann, Raymond S. Bradley a Malcolm K. Hughes. Faktem je, že trvalo celá léta, než se podařilo z jeho autorů vydolovat původní data (protože pracovali za veřejné peníze, neměli nárok na jejich utajování) aby se ukázalo, že pro výpočet "hokejky" byl proveden výběr deseti (+-) procent "vhodných" naměřených dat. Již předtím bylo ovšem zjištěno a publikováno, že těmito autory vytvořená "revoluční" statistická metoda (tu ve své práci popsat museli, jinak by jim to tehdy nevzali k publikování) vyrobí "hokejku" i ze zcela náhodných čísel, vyprodukovaných např. generátorem bílého šumu.
Srovnání se soudruhem Trofimem Denisovičem si tito autoři a další na ně nabalení vědátoři vysloužili tím, že, podobně jako on, přestali komunikovat s vědeckou komunitou pomocí naměřených dat, exaktních výpočtů apod., nýbrž nepřátelským převzetím redakcí původně vědeckých časopisů a vedení původně vědeckých organizací a znemožňováním publikací jakýchkoli "konkurenčních" prací, nestavějících CO2 do role Velkého Teplého Satana.
A, bohužel, podobně jako sovětští genetikové, tak i skuteční klimatologové včas nepostřehli, že nejde o nějakou soutěž vědeckých teorií, v níž se pracuje s fakty a výpočty, nýbrž že se jedná o soutěž v ryze politicko ideologickém blábolení a vyhrává ten, kdo na svou stranu strhne negramotnou vřeštící lůzu, případně poskytne politickým koryfejům klíče k penězům a moci.

Současnost

Dnes již žije "klimatická změna" vlastním životem, bez ohledu na realitu. Proto jsme ujišťováni o "šíleném suchu", přestože loňský rok byl srážkově vysoce nadprůměrný (v podstatě téměř doplnil deficit vláhy, nastřádaný za minulé desetiletí) a začátek letošního rovněž. V klimatologickém výkaznictví se objevuje loňský rok jako "nejteplejší v tomto století", přestože všichni víme, jak málo se v něm vyskytovalo dní, kdy se člověk mohl vykoupat aniž by si připadal jak člen klubu otužilců. A každý, kdo pěstuje na teplo náročné plodiny, jako okurky, rajčata, papriky, měl problémy s jejich růstem a dozráváním pro nedostatek tepla (v porovnání s předchozími roky velmi výrazným).
Letos byly přízemní mrazíky ještě několik dnů po "zmrzlých", takže v některých oblastech našeho státu vymrzly výsadby těchto a dalších teplomilných plodin, což se běžně nestává (proto se ostatně ti "ledoví muži" vžili jako pomůcka pro agrotechnickou lhůtu k sázení takovýchto plodin).
Prostě, současnost připomíná onen vtip z časů reálného socialismu, kdy pán přijde k doktorovi s tím, že někde tady (a ukazuje si prstem na spánek) musí být v jeho mozku nějaká chyba. A když se ho doktor ptá, proč chyba a proč zrovna tam, tak mu to vysvětlí: "Protože ušima něco slyším, z rádia, televize, na schůzích a na politických školeních, a očima vidím něco úplně jiného."
Obávám se ovšem, že když začínají fungovat vtipy z časů normalizace a reálného socialismu, je to spíš na pováženou, než k smíchu.

Politické síly

V současné době se "boj za klima" stal doménou antidemokratických ultralevicových sil, které plánují drasticky snížit životní úroveň (v podstatě lze reálně očekávat pokles na úroveň srovnatelnou s poměry v koncentračních táborech nebo gulazích), zlikvidovat veškerou kulturu (způsoby a na úroveň, proti nimž je Bradburyho dystopie "451 stupňů Fahrenheita" veskrze optimistické čtení), zlikvidovat možnost cestování apod., takže by se občané proměnili v cosi hodně podobného středověkým nevolníkům. Náboženství by při vymývání mozků těchto novodobých nevolníků nahradila pseudoekologie, kterou zelené strany a organizace hlásají.
Je v podstatě charakteristické, že "za klima" bojuje pologramotná lůza, velice často mentálně stigmatizovaná či vysloveně chorá. Je charakteristické i to, že u normální populace má tento boj nepatrnou podporu, takže jeho protagonisté (u nás piráti) se museli do sněmovny dostat podvodem, kdy tuto svou programovou prioritu důsledně před voliči utajovali.
MMCH, když nám nějaký zelený ideolog (byť se třeba vydává za vědce) hlásá, že pokud ho nebudeme poslouchat, tak se v roce 2500 upečeme, je to v principu naprosto stejný blábol, jako když velebníček svým ovečkám hlásá, že pokud se nebudou modlit a nebudou plnit kostelní kasičku, tak přijdou do pekla. Prakticky provozovaná ekologie má blíže k náboženství než ke vědě a "antropogenní oteplování" má prakticky všechny znaky náboženského kultu. I to výše zmíněné oddělení se klimatologie od skutečné vědy má charakter dřívějšího oddělení se nevědecké teologie od skutečných věd.
Z výše uvedených důvodů také ekology manipulovaná lůza útočí na demokracii, viz hláška ekosoudružky Sommerové (co byla po vyloučení Feriho hozena do PS PČR ze střídačky), že "volby jsou nebezpečné, protože v nich hlasují (normální) lidé". V kontextu, že normálním lidem by mělo být volební právo odebráno, aby nemohli "uvědomělé a vzdělané" (pochopitelně, vzdělané na nějaké "vysoké blbšůlce" humanitního zaměření, jak si dovoluji tyto "vysoké školy" charakterizovat) svými hlasy převálcovat. IMHO, pokud by se měla zavést nějaká volební omezení, pak si dovoluji navrhnout nechat kandidáty na voliče spočítat nějaký triviální příklad na trojčlenku. Lze se důvodně domnívat, že by něco takového drasticky omezilo hlasy pro "pokrokové a uvědomělé" politické strany a hnutí.
Jinými slovy, protože se jedná o lež a podvod, a nic jiného, jsou ochotny síly, stojící za touto lží, ji lidem násilně nutit, a to i v rozporu s elementárními principy demokracie. A jsou také ochotni tu demokracii zrušit, protože spolupracují se silami, které si ji nepřejí, protože překáží jejich osobnímu obohacování se. Na nějaké oteplování tyhle síly kálejí z vysoka, protože dobře vědí, že se jedná o ryzí podvod.
Ostatně, kdyby se "bojovníci za klima" opravdu báli toho, že se za pár desetiletí upečeme, tak by forsírovali stavění jaderných elektráren, které jsou jediné s to zajistit dostatečné objemy výroby energie, umožňující odstavení uhelných a plynových zdrojů. Pochopitelně, nemyslím ty vřeštící negramoty na různých "happeninzích", ale ty, co je řídí a manipulují jimi.
Velmi podobným způsobem, a také velmi podobným lidským odpadem, rovněž řízeným zlovolnými silami v pozadí, nám bylo před necelými dvěma tisíci lety vnuceno na lži postavené křesťanství. Čistě donucením lidí předstírat, že této snůšce absurdních nesmyslů věří. A následnou selekcí populace na debilitu s tím, aby se zvýšilo procento jejích členů rozumově nepostačujících podstatu křesťanství identifikovat. Vedlo to k civilizační regresi Evropy o cca 500 let a drastickému zpomalení tempa jejího rozvoje, takže na civilizační úroveň srovnatelnou s dobou bezprostředně před přijetím křesťanství se Evropa horko těžko vyškrábala až někdy kolem roku 1500. Prakticky celý středověk byl civilizačně na nižší úrovni než antika.

Můžeme si myslet, že paní Thatcherová spáchala (respektive politicky zadala) onu lež o šílené škodlivosti CO2 v dobrém úmyslu a v rámci boje proti levicovým organizacím, hrozícím socializací Velké Británie (k níž tento stát pod vedením labouristů silně nakročil). Faktem ovšem je, že organizačně spojila extrémně levicové síly a navíc jim dala do rukou velmi účinnou zbraň (lež o antropogenním globálním oteplování). Tím ovšem dosáhla pravého opaku. Tyto síly totiž v současnosti reálně hrozí přeměnit celou zeměkouli na "světový ekologický superstát", proti němuž by byla i současná Severní Korea oázou demokracie, svobody a ekonomické prosperity. A, pochopitelně, i Velká Británie je reálně v riziku, že se stane jednou z provincií takovéhoto hrůzostátu.

V Číně vyhodí ročně několik milionů tun plastu do moře. Co na to EU?

To číslo v nadpise berte orientačně. Jestli jdou to miliony, miliardy nebo něco mezi, na tom v principu (z hlediska tohoto postu a problému v něm rozebíraném) nezáleží. Tu Čínu berte jako "typový stát", protože to samé platí i pro další velké a lidnaté státy třetího světa (Indie, Pákistán, Indonésie a mnoho dalších). Důležité je, že jsou to státy třetího světa, které ten (a mnohý další) odpad sypou do moře a nebo do velkých řek, tekoucích i s těmi sajrajty, včetně plastů, do toho moře. A v moři to pak dělá problémy zejména různým druhům zvířat (byť podezírám ekologické organizace o nich referující z přehánění, případně silného přehánění). Důležitá je ovšem reakce EU, respektive bruselských úředníků, kteří nás v ní "zastupují".

Reakce EU

EU jako odezvu na uvedený fakt na svém území zakázala (zákaz v současné sobě už "salámovou metodou" probíhá) jednorázové plasty. A to přesto, že není žádným významným producentem plastového odpadu a současně naprostá většina v ní vyprodukovaného plastového odpadu je recyklována, nebo ekologicky zlikvidována.
Zcela jistě tu a tam někdo odhodí něco někde, kde by neměl, ale jedná se, v porovnání s těmi zeměmi třetího světa, o naprosto bagatelní množství. Pokud by nějaká firma sypala tento odpad na veliko do řeky nebo moře (jak se to běžně děje v zemích třetího světa), skončila by velice špatně.
Jistěže by bylo logické, kdyby EU na uvedené špindírstáty zahrozila, zmínila možné sankce, pokud ještě má tu možnost, tak např. bojkot vývozu klíčových komponent těch plastů do uvedených zemí, omezení obchodu s nimi apod. Mělo by to smysl, maximálně by se ukázalo, že EU, je už jen stínem kdysi úspěšného EHS a nemá na svém území žádné technologie, které by mohla těmto státům odepřít, a je současně zákazník natolik bezvýznamný, že i případný bojkot zboží z uvedených zemí by jeho producenty nijak netrápil. Což považuji za vysoce pravděpodobné, protože od Maastrichtu minimálně (ale nejspíš už nějakých deset let před ním) jde EU ekonomicky i technologicky dolů a snaží se jak ekonomiku tak technologii substituovat ideologickým žvaněním, které si mnohdy nijak nezadá se známým projevem soudruha Jakeše v Červeném hrádku.

Co je charakteristické

Charakteristické pro EU, respektive její vedení, je, že onen zákaz jednorázových plastů je prováděn i v období coronavirové pandemie, přičemž i naprostému hlupákovi je jasné, že jedním z podstatných důvodů zavádění jednorázových plastů do hromadného stravování byla epidemiologie, tedy zabránění šíření choroboplodných zárodků, schopných projít běžným mytím nádobí a příborů k dalšímu zákazníkovi. Navíc do velmi nedávné doby nebylo možné vůbec v těchto provozech konzumovat jídlo na místě (a i dnes je kapacita takovéto konzumace výrazně nižší než před epidemií), takže je nutné nějak zajistit zabalení pro odnos domů (to je potencováno skutečností, že jako jedno z protiepidemických opatření byl vynesen zákaz dávání jídla a nápojů do přinesených nádob).
I Pepek Vyskoč ze slavného Haškova románu by, v souvislosti s pandemií, kvůli níž se dělá spousta opatření, ničících ekonomiku i lidské životy, tento zákaz přinejmenším odložil do skončení této rizikové situace. Vedení EU ovšem, pandemie sem, pandemie tam, tento zákaz provádí dál, čímž poněkud připomíná hlasový budík z jedné povídky Bradburyho cyklu "Marťanská kronika" (ten také nereagoval na to, že lidé vymřeli a dům shořel a "budil" vesele dál).
Samotný zákaz plastů v EU jako reakce na házení plastů do moře v zemích třetího světa, pak připomíná onen vtip, jak pán hledá klíče, které ztratil za rohem, pod pouličním světlem, protože tam, kde mu spadly, je tma. V momentě, kdy si uvědomíme, že lidé, kteří tento zákaz (a jiné podobné absurdity) vyprodukovali, nám vládnou a chtěli by daleko větší pravomoci a daleko výraznější snížení (již tak bídných) možností se proti jejich nekompetentním rozhodnutím bránit, překlápí se vtip někam do kategorie hororu.

Rezervy?

Jistěže máme rezervy, ty existují prakticky vždy. I kdyby jeden ze všech obyvatel EU vyhodil za rok jednu plastovou vidličku z fastfoodu nebo jeden vatový tampon na plastové tyčince do moře nebo řeky, dalo by se alespoň formálně prohlásit, že budeme bádat nad tím, jak tomu zamezit.
Faktem je, že reálně by se asi dal posílit zpětný odběr plastů ve fastfoodech a podobných podnicích. Naprosté většině lidí, jako třeba mě, by stačilo, aby tam byl kontejner, kam bych odhodil obaly a jednorázové příbory od minulého jídla, když si tam jdu koupit další (pokud je tedy nespotřebuji jinak, např. jako misky pod květináče ve foliovníku, misky pro krmení koček apod.). Dal by se i posílit zpětný odběr jednorázového zdravotnického plastu v lékárnách. A jistě by se dalo najít mnoho dalších podobných opatření, které by snížily ono "nula celá, nula málo" procenta nevhodně zahazovaného plastu na "nula celá, nula nula málo".
Dalo by se také něco udělat se spektrem používaných jednorázových plastů tak, aby většina těchto výrobků byla v kategorii "bezpečně spalitelný materiál, třeba i v kamnech" a nemusely se řešit "nebezpečné spaliny" při jejich individuální likvidaci.
 

Problém spočívá v tom, že by to:

• Bylo něco smysluplného
• Nebyla by to naprosto nesmyslná a zbytečná buzerace obyvatel EU

Proto jsou taková opatření v EU zcela nemyslitelná a nepředstavitelná.

Zákaz jednorázových plastů v EU naprosto jednoznačně ukázal "kvalitu" této organizace. Zhruba za rok jí máme předsedat a už jsme byli plísněni za to, že se na to málo připravujeme. Dle mého soudu by "značka ideál" byla situace, kdyby v tom termínu už nebylo čemu předsedat.

Opravdu Babiš "hnědne"?

Po Babišově projevu se ansámbl levičáckých a ultralevičáckých komentátorů a publicistů usnesl, že "Babiš hnědne".

Konstatuji:

Levičáci a ultralevičáci si z poměrně dlouhého Babišova projevu vybírají relativně krátké partie, v nichž se přímo zmínil (a vysoce negativně) o programu pirátů:

"Jak už jsem řekl tisíckrát, my sami si budeme rozhodovat o tom, kdo u nás bude žít a pracovat. To je jediné zodpovědné řešení migrace. Tak si to totiž Piráti a STAN dali do programu. „Zodpovědné řešení migrace“. Tím asi chtějí říct, že odmítání uprchlických kvót je nezodpovědné.
Já dobře vím, co se skrývá za tím „zodpovědným řešením migrace“. Přijmeme uprchlíky bez kvót a dobrovolně. Nějaká tisícovka nebo dvě Afghánců a Pákistánců nás přece nezabije. To zvládneme, asi si myslí Piráti.
Vždyť pan Bartoš prohlásil: „Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic. Migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii i Německu, má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém.“ Tolik pan Bartoš.
To bylo před dvanácti lety v roce 2009. Bylo mu 29 let. Dnes to vysvětluje tak, že prozřel a že to byla mladická nerozvážnost. Je zajímavé, že v roce 2016 ale byl na demonstraci, kde vítal uprchlíky. To mu bylo 36 let. O sedm let později. Asi taky nerozvážnost. Dnes je mu 41 let a docela se děsím toho, co budete dělat za nerozvážnosti příště.
Opakuji, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický Pirátostán.
My nechceme sdílet naše auta!
My nechceme sdílet naše byty!
My nechceme sdílet naší zemi!"

Dále soudruzi blekotají, že "bojuje proti turistům", kteří přinášejí "cenné devízy".

Co je skutečnost?

Pirátům a dalším ultralevičákům vadí, že Babiš jednoznačně definoval Česko jako náš stát, kde by měly být prioritou v rozhodování zájmy našeho obyvatelstva, našich občanů, a nic jiného. Jsou to právě piráti, kteří zuřivě bojují za to, aby se o nás v Bruselu rozhodovalo tak, jako svého času v Berlíně nebo o něco později v Moskvě (podle toho, zda je připodobníme spíš k aktivním členům Moravcova "Kuratoria pro výchovu mládeže", nebo k pozdějším československým Komsomolcům) - ono je to ovšem v podstatě jedno - píchni jako řízni.
A faktem je, že zejména na úrovni EUroparlamentu, dělají piráti všechno možné právě pro to, aby o nás rozhodovali jiní. Historická zkušenost nás přitom učí, že takový stav nikdy nebyl k našemu prospěchu.
Piráti blekotají, že nic z toho, co Babiš řekl, není pravda. Problémem ovšem je, že Babiš cituje přímo jejích vůdce, Bartoše, jehož výroky leží po různých archivech, které se jim a jejich příznivcům hned tak nepodaří orwellovsky přemazat. A to ještě ani premiér nezmínil Bartošovy sympatie k teroristické a fašistoidní organizaci ANTIFA, která velice pilně naplňuje známý Churchillův výrok, že "fašisté budoucnosti si budou říkat antifašisté".
Bartošovy výroky o islamizaci Evropy jako o něčem pozitivním je opět nutno vnímat přinejmenším v kontextu úzké spolupráce nacistů a islamistů, kdy existovaly přinejmenším dvě muslimské divize SS (bosenskomuslimská a albánská) a nacisté vážně počítali s tím, že pokud se Rommel dostane na hranice Egypta, tak v britských koloniích vypukne obrovské islámské povstání, které umožní "osvobodit" území, na nichž žijí etničtí Arabové (a zároveň muslimové) od Britů. To se naštěstí nestalo, Rommel byl zastaven u El Alameinu.
Faktem také je, že Bartoš zdaleka není mezi piráty s takovýmito názory osamocen. Kdysi jsem byl účastníkem pirátského fóra (protože nějaké skrouhnutí naprosto nesmyslně přebujelých autorských práv považuji za z mnoha důvodů rozumné). Diskuse tam nicméně byla o dalších věcech a já byl tehdy překvapen až zaskočen tím, jak si v ní řada diskutujících představuje náboženskou svobodu. Padaly tam i výroky ve smyslu "musíme hájit náboženskou svobodu muslimů terorizovat a vraždit nemuslimy", byť třeba rozepsané poněkud obšírněji, že tento smysl na první přečtení takto nevyčníval. Minimálně tento fenomén mě, jako ateistu, přivedl do tábora odpůrců pirátů. To, že jsem se i po této stránce (náboženské politiky pirátů) rozhodl správně, mi piráti potvrdili svým volebním spojenectvím se STAN, tedy jednou ze špínastran, které prosadily církevní "restituce".
Výrok o ekofanatickém pirátostánu lze v podstatě snadno doložit jak tím, že piráti v EUroparlamentu zasedají v jedné frakci se zelenými, tedy komunisticko fašistickými extrémisty, předstírajícími boj za ekologii. nícméně to lze doložit i např. konkrétními aktivitami pražského pirátského primátora, včetně těch, které se, různými cestami, podařilo zastavit. Násilné vystěhovávání seniorů z "nadměrných" bytů a jejich uvolňování pro "sociálně potřebné" (ne-li přímo explicitně "pro uprchlíky") bylo plánováno a nebylo realizováno jen proto, že stále ještě máme jakžtakž právní stát.
Sdílení aut, případně elektromobilů, je jednoznačně program zelených, s nimiž piráti úzce spolupracují. Navíc sdílení kol a koloběžek v některých městech piráti podpořili nebo dokonce tato programy iniciovali.
"Sdílení země" se jasně vztahuje k doloženým výrokům Bartoše a dalších čelních pirátských politiků o podpoře imigrace.
Pokud se týká onoho "boje proti turistům", pak premiér pouze připomenul, jak se jeho vláda snažila prosadit přísnější restrikce pro příchozí ze zemí a regionů (např. sever Itálie), v nichž byla covid epidemie v daleko větší míře, než tehdy u nás, a tito lidé skutečně představovali nezanedbatelné riziko. A představovali by takové riziko i dnes, přestože o míře bezpečnosti či nebezpečnosti takovýchto lidí víme víc než před tím rokem.
Vzhledem k tomu, že vše, co Babiš o pirátech uvedl, je doložitelné a obecně známé, případná žaloba z jejich strany by měla stejný efekt jako hození ručního granátu do latríny. Předpokládám, že by následné propírání a podrobné dokazování programových bodů jak jejich, tak s nimi spřízněných a spolupracujících stran, mohlo odradit tu část voličů, která jim "to háže" z hlouposti a naivity.

Co si o projevu myslet?

Je jasné, že Babiš touto řečí zahájil volební kampaň. Z tohoto pohledu může než poděkovat soudruhům opozičníkům za to, že mu to umožnili v přímém přenosu a ještě na státní náklady.
Nabízí se, pochopitelně, otázka, nakolik tohle vše myslí Babiš vážně, a zda se doopravdy chce "orbánizovat".
Tohle je svou podstatou mnohem složitější problém:
Víme, že se Babišovi líbí, ať přímo nebo zprostředkovaně, brát do svých podniků dotace. Je navíc nutno konstatovat, že Babiš by se bez těchto dotací docela dobře obešel (své "impérium" vybudoval bez nich), ale zcela jednoznačně by byl poškozen situací, v níž by konkurenční podniky dotace dostávaly a jeho nikoli. A to přes vysokou pravděpodobnost toho, že i tuto situaci by ustál.
Na straně EU se ovšem stále více rýsuje jakási skvadra politiků, mezi nimiž hrají významnou roli piráti a zelení, která se snaží dotace Babišovi zastavit. Tihle lidé si ovšem neuvědomují, že pokud k tomu dojde, tak Babiš ztratí onen jediný důvod, proč být v EU. Babiš si však současně musí velice dobře uvědomovat, že šílenosti typu New Green Deal povedou k faktickému ekonomickému krachu EU, a že maximálně dojde k jeho zakrytí tištěním inflačních peněz (jak to konec konců dělala i vláda Výmarské republiky), takže i když by dostal třeba milion eur, bude to mít hodnotu jen pár tisícovek, pokud ne stovek (v porovnání se dnešní hodnotou eura). Takže perspektiva nějakého dlouhodobého braní dotací pro jeho podniky je stejně spíše pochybná.
Vidím zde tedy jakési "světlo na konci tunelu", signalizující, že i velmi významný příjemce EUrodotací se začíná chovat tak, jakože nepočítá s jejich příjmem "na věčné časy a nikdy jinak".
Už jsem při více příležitostech a na více fórech konstatoval, že islamizace není v Babišově ekonomickém zájmu a on si tuto skutečnost uvědomuje. Vytváření paralelní ekonomiky v separovaných no-go zónách, jaké vidíme na západě Evropy by ho jednoznačně ekonomicky poškodilo. Přitom, vzhledem k tomu, že u nás pokusy o něco takového teprve začínají, se mohl přesvědčit i o tom, že islámští imigranti (o něž jde v prvé řadě, jiní zde jsou ve vysokých počtech a nijak nevadí) nikdy nepřinesli nic pozitivního ani těm silám, které si od jejich přijetí slibovaly benefit.
Dokonce i levičáci pohořeli s představou (pořád ještě v některých levicových stranách přetrvávající), že "si importují voliče". Jejich agenda, navíc velice často znečištěná neomarxistickým extrémismem, je totiž stále méně přitažlivá pro normální, vlastní prací se živící, občany. Výsledkem je dlouhodobý pokles preferencí levice u autochtonního obyvatelstva prakticky v celé EU i jinde. Možná imigranti z islámských zemí levici jednou či dvakrát volili, ale pak si, všude tam, kde jich byl dostatek, ustanovili islamistické strany a klasickou levici volit přestali. Pochopitelně, imigranti z jiných států u nás chtějí pracovat a podnikat, což jim levicová agenda spíš komplikuje, takže se voliči levicových stran po získání občanství nestávají.
I kdybychom tedy považovali Babiše za levicového politika (což je docela sporné), musí mu být jasné, že imigranti, tedy ti, které sem chtějí masívně importovat piráti a jim podobní, ne ti civilizovaní a bezproblémoví) mu hlasy nepřinesou a jejich podpora mu na druhé straně hlasy drasticky ubere.
EU si útokem na dotace pro Babišovy firmy v podstatě řeže větev, na níž sedí, a to mezi stromem a svou zadnicí, aby bylo jasno. "Za odměnu" skutečně může dostat "druhého Orbána" se všemi negativními důsledky na svůj chod (protože problém má i s Polskem a rýsují se problémy s Rakouskem, a to už je víc "rebelů" než bude moci reálně zvládnout). Zatím nejvíce proEUnijní z V4+R je Slovensko, což je ovšem optický klam, konstruovaný jednou političkou.

Jistěže by bylo "značka ideál", pokud by Babišův projev byl signálem počínajícího rozpadu EU (minimálně odchodu části států, včetně Česka z ní). Nicméně i to, že tato slova zazněla na oficiálním fóru PS PČR je velice pozitivní jev, který pro budoucnost zcela jistě nějaké benefity přinese.