Proč není mobilita obyvatel zbytečná, nebo dokonce škodlivá.

Jsou situace, na které člověk ani nepomyslí, že by mohly nastat. Přitom jsou vážné a bez zajištění přesunu z místa na místo v potřebném čase prakticky neřešitelné.

Situace

Ráno jsem se probudil a vidím, že jedno z asi dvouměsíčních koťat, která se nám narodila v době covidové (protože jsme při uzávěrách a lockdownech nezvládli jejich maminku včas odvézt na kastraci) má jedno oko zcela zalepené hnisem. Protože vím, že to může být vážný problém, včetně možnosti umístění cizího tělesa po třetím víčkem, kam se s lidskou felčařinou nedostanu (protože člověk toto víčko nemá), jakmile nastala otevírací doba, domluvil jsem si časovku na spádové veterině, kam s našimi zvířátky chodíme.
Když jsem pak kotě chytil, všiml jsem si, že skáče o třech a jednu zadní nohu nese zdviženou.
Na časovku jsme přijeli a po rozumné čekací době jsme se dostali do ordinace. Oko bylo shledáno podrážděným ale bez lokálního zánětu nebo cizího tělesa. Noha byla zrentgenována a nalezena zlomenina kosti holení i lýtkové s velkou dislokací. Kotě bylo přijato na ortopedickou operaci.
Po přijetí kotěte na ubytování ve veterinárním zařízení jsem odjel zpět na oběd a čekání výzvy mobilem k převzetí malého chlupatého pacienta. Nakonec to dopadlo tak, že pacient nebyl do večera venku z narkózy, a že potřebuje po operaci péči, kterou mu nemohu zajistit (protože potřebuje umístit do většího kotce, jaký nemám, a jeho držení v přepravní kleci by bylo trápením zvířat).

Proč to bylo vůbec možné?

Vše šlo takto rychle z jednoho prostého důvodu: Všechny cesty, i s přepravní klecí, jsem zvládl pomocí auta. Pokud bych měl jet hromadnou dopravou (s dvojím přesedáním), trvala by mi cesta místo půlhodiny několik hodin a je velice reálné, že by nebylo možné v jednom dni zvládnout ani cestu tam a zpět i tehdy, pokud bych čekal na konec operace někde poblíž toho veterinárního zařízení, místo doma. Pochopitelně, to, že pacient zůstane hospitalizován, se vyjasnilo v době, kdy už není žádný spoj zpět.
Druhou možností by bylo jet taxíkem, ale zdaleka ne všechny taxislužby vám zvíře vezmou (i v té přepravce), je to daleko dražší než cesta vlastním autem a také méně operativní.
Auto tedy je, zejména mimo velká města, naprosto nezbytným prostředkem k životu, a to nejen např. pro ježdění do zaměstnání. Nicméně i v těch velkých městech by mohl nastat problém při cestování hromadnou dopravou se zvířetem v přepravce. Akorát ten taxík by vzhledem k menšímu počtu kilometrů přišel levněji.

Kdo je proti mobilitě?

Proti mobilitě jsou jednoznačně zelení. Opakovaně se různé jejich frakce na různých fórech (ale i při dalších příležitostech) nechaly slyšet, že doprava, a zejména individuální, je pro ně ideologicky nepřijatelná, a přestože to nemají podloženo žádnými exaktními fakty, má být i jedním z hlavních škůdců životnímu prostředí i klimatu.
Z těchto (ale zdaleka nejen těchto) důvodů jsou zelení pro normálního člověka naprosto nevolitelní a ti nenormální jim dostatek hlasů ke vstupu do poslanecké sněmovny nezajistí. Navíc se hlasy oněch nenormálních tříští ve prospěch více nenormálních stran. Zelení se dostali do poslanecké sněmovny jen jednou, když se v průzkumech krátce před volbami objevily průzkumy s vysokými volebními preferencemi pro ně. O jejich genezi si můžeme myslet co chceme, ale faktem je, že efektem "nepropadnutí hlasu" jim mohli dát svůj hlas i voliči, jindy volící odlišné obskurnosti. Dnes už je takové skokové zvýšení preferencí před volbami voliči bráno jako podvod či manipulace a těch, kteří by kvůli něčemu podobnému změnili preference, je daleko méně. A zelení jako takoví se posléze už do poslanecké sněmovny jako strana nedostali. Tu a tam se do ní dostane zelený na kandidátce jiné politické strany.
Do senátu se zelení mohou dostat za některé "pokrokové" městské obvody, v nichž žije mnoho lidí, odtržených od reálného světa. Ale často i tam jen jako zelený "s podporou" nějaké větší strany. Symptomatické je i držení postu primátora zelenými v Praze, protože je tam více obvodů, v nichž zelení dostávají hlasy. U senátu je ovšem významným faktorem i velmi nízká volební účast, která podporuje extrémistické strany s ukázněnými voliči.
Do zastupitelských orgánů mohou proniknout i kryptozelení, maskovaní jako cosi jiného. Takto v Brně zvítězila v předposledních volbách strana Žít Brno s částečně ekologickým programem. Spousta lidí ji volila proto, že měla v programu explicitně uvedeno, že bude proti odsunu Hlavního nádraží z centra a od blízkosti hlavního dopravního uzlu MHD (a navíc polohy mezi oběma autobusovými nádražími) na periferii a mimo současnou síť MHD. Pochopitelně, jakmile se do zastupitelstva dostali, tak "změnili názor" a tuto šílenost rádi svými hlasy podpořili.
Hlavní kryptozelenou stranou jsou v současné době piráti. Jejich agenda je silně ekologická a podporuje v této oblasti ty nejšílenější a nejnebezpečnější projekty jak mimoparlamentních zelených, tak i zelených extrémistů mimo ČR, s nimiž sedí v jedné sekci EUroparlamentu. Současně zcela opustili svůj slibovaný boj proti nesmyslně a škodlivě přebujelým autorským právům. Jsou to také piráti, kteří prosazují jednoznačně škodlivá a nesmyslná opatření typu omezování automobilové dopravy a parkování. V poslední době prosazují i zákaz předjíždění cyklistů na vysokém procentu délky našich silnic (zejména okresních a místních, na něž se jimi prosazovaná mezera 1,5 m mezi autem a cyklistou, zejména, pojede-li cyklista prostředkem silnice, nevejde).

Mobilita je jednoznačně potřebná.

Bez auta se na většině našeho území nedá dojet do práce, není-li v bezprostřední blízkosti bydliště. "Covidová homeoffice", která nám údajně "ukázala, že to jde bez dojíždění na pracoviště" to předvedla hlavně pro ty, co pracují s papíry, a to ještě ne pro všechny. Všichni, kteří vytvářejí něco materiálního, se bez pobytu na pracovišti neobejdou. Pochopitelně, neobejdou se bez toho pobytu pracovníků na místě ani vědeckovýzkumná pracoviště; maximálně ta, která náležejí "tlamocvičným" oborům. V naprosté většině oborů se bez fyzické přítomnosti pracovníků neobejdou ani výuka a výcvik pracovníků budoucích.
Pokud si mobilitu necháme jakýmkoli způsobem vzít nebo výrazně omezit (a ona už je i tak dost omezená), promítne se to nejen do kvality našich životů, ale i do ekonomické kondice celé společnosti.
V ideálním "ekologickém pirátostánu" bych po nedočkání se kocourkova probuzení z narkózy musel přespat někde v hotelu (pokud by po drastickém omezení mobility obyvatel nějaká taková zařízení zbyla), nebo pod mostem. A možná bych měl problémy i z toho, že jsem se neúčastnil večerního nástupu obyvatel vsi a následného povinného školení o ekologických a multikulturalistických tématech.
Budu velmi ošklivý a explicitní: "Postdemokratický nevolník", což je z pohledu zelených ideální stav pro naprostou většinu obyvatel, by to nemocné kotě se zlomenou tlapkou musel buď nechat trápit nebo je utratit, protože by se k tomu veterináři prostě neměl v ekology plánovaném "ráji" jak dostat. A vzhledem k šílené pauperizaci celé společnosti "zelenými úděly" by na jeho ošetření ani neměl peníze.
A, pochopitelně, dříve nebo později by při tom budování "ráje" nastala situace, v jejímž rámci by se v podobné situaci ocitlo i poraněné nebo nemocné dítě.
A budu ještě ošklivější: Stojí opravdu odvrácení situace, kdy v Praze by bylo klima srovnatelné se Znojmem nebo Břeclaví a v těchto městech zase jako v Budapešti za "boj" tak šíleným omezováním společnosti? Je přece známo i to, že projevy oteplování klimatu narůstají se vzdáleností od rovníku, takže ona zmíněná změna by byla v tropickém pásu prakticky nepoznatelná.

V naprosto konkrétní situaci jsem se tedy velmi názorně přesvědčil o praktické nezbytnosti udržení individuální mobility. Bez ní klesneme na úroveň přinejmenším počátků komunistické diktatury. Pokud se zeleným a kryptozeleným stranám podaří společnostem vnutit "New Green Deal", jím vyvolaná pauperizace by nás shodila až někam na úroveň druhého nevolnictví po třicetileté válce.