úterý 22. června 2021

Ekologický holokaust

Ekologické hnutí není jen libůstkou podivných existencí (o tom, že by přinášelo něco pozitivního, nemůže být ani řeč). Ekologické hnutí přineslo řadu konkrétních rizik, promítajících se do ztrát na lidských životech.

Kausa malárie

Po druhé světové válce byla v řadě zemí (případně oblastí některých zemí) zlikvidována malárie nasazením insekticidu DDT. Ten má mj. tu výhodu, že se dá poměrně snadno a levně vyrábět, a že má dlouhodobé účinky.
Vylhaná agitka "Tiché jaro" ekoaktivistky Rachel Carsonové se stala vlajkou radikálních ekologů, bojujících proti DDT. Těm se, bohužel, podařilo prosadit mezinárodní zákaz tohoto insekticidu.
Náhrady DDT sice teoreticky existují, v praxi jsou však výrazně dražší (řada států třetího světa na ně nemá) a jsou podstatně méně stabilní, což je problém od dopravy a distribuce až po silně časově omezený účinek po aplikaci. Když se zákaz DDT zaváděl, tak soudruzi ekologové slibovali, že chudým státům bude dáván na likvidaci malarických bažin příspěvek, pokrývající rozdíl ceny DDT a nových "ekologických" insekticidů. Snad se to někde a po nějakou omezenou dobu i dělalo, ale nakonec v tom byly ponechány chudé státy samy. Problém také je, že řada insekticidů, tehdy prohlašovaných ekology za ekologické a podporované, je nyní v důsledku lobbingu a masívních lživých kampaní nyní rovněž mezinárodně zakazována (např. analogy nikotinu).
Výsledkem zákazu DDT tedy nakonec byl návrat malárie do oblastí a států, kde se ji před tímto zákazem podařilo vyhubit. Přibližně 100 000 lidí ročně umírá na malárii právě v oblastech, kde byla předtím eradikována. Sumárně je to 4 - 5 milionů lidí za dobu od zavedení tohoto zákazu do současnosti. Pochopitelně, pokud by k zákazu DDT nedošlo, eradikace malárie by se přesouvala do dalších zemí a počet oněch cca 300 000 úmrtí na ni ročně v zemích, kde do zákazu DDT eradikace malárie neproběhla by se dále snižoval. Takže se dostáváme na nějakých 10 - 15 milionů obětí na malárii, způsobených zákazem DDT.
V případě žluté zimnice činí podobný odhad kolem milionu osob (což je dáno mj. očkováním).

Kausa "zlatá rýže"

"Zlatá rýže" je geneticky modifikovaná rýže s obsahem beta karotenu, prekursoru vitamínu A, který si z něj lidský organismus dokáže sám vytvořit (v poslední době se ukazuje, že beta karoten funguje rovněž jako silný antioxidant, a tudíž ochránce před stárnutím tkání, vznikem některých typů zhoubných nádorů apod., nezávisle na jeho funkci jako zdroje vitamínu A; dokonce i jako takový dokáže chránit kůži a oko před účinky nadměrného oslunění). Výhodou beta karotenu je, že je sám o sobě netoxický a vitamín A si z něj tělo vytváří na základě aktuální potřeby. Takže, na rozdíl od samotného vitamínu A, jehož zdroje mohou způsobovat i fatální otravy (např. játra ledního medvěda), se jím nelze otrávit.
V zemích třetího světa umírá každoročně kolem 3/4 milionu dětí do pěti let na fatální nedostatek vitamínu A. Přitom je již více než 15 let k dispozici uvedená plodina, která by naprosté většině těchto úmrtí (a, pochopitelně i úmrtím starších dětí a dospělých) dokázala zabránit. Její autoři se vzdali patentových práv, takže není ani zatížena patenty. Její pěstování je prakticky shodné s normální rýží a jediný rozdíl ve výživové hodnotě je onen beta karoten, dodávající jí "zlatou" barvu, navíc.
Ekologové okamžitě vyhlásili této plodině válku na život a na smrt a zabránili nejrůznějšími cestami (včetně kriminálního likvidování polí s touto plodinou) tomu,aby se dostala k potřebným populacím. Tato plodina se nyní pěstuje v malých množstvích v některých vyspělých státech, kde její potřeba fakticky není akutní.
Faktem je. že jen těch dětí do pěti let na zákaz zlaté rýže zemřelo již něco přes deset milionů.

Kausa "ochránci zvířat"

Ochránci zvířat prosadili lobbingem a dalšími metodami mimo demokratický proces drastické zkomplikování pokusů na zvířatech. Tím došlo prakticky k likvidaci akademického farmaceutického a farmakologického výzkumu, protože vysoké školy prakticky nejsou s to vysoké náklady s "řádnou péčí" o pokusná zvířata, včetně naprosto šílené byrokracie, ufinancovat. Pokud se objeví nějaký sponzor, je to zpravidla nějaký farmaceutický koncern nebo na něm závislý ekonomický subjekt. To znamená, že tato oblast výzkumu byla prakticky stoprocentně ovládnuta velkými farmaceutickými koncerny. Dalším následkem byla likvidace výzkumných pracovišť menších firem, které, podobně jako ty vysoké školy, nebyly s to dále financovat výzkum na tomto poli.
Oligopolizace farmaceutického výzkumu má dva dopady, které se co do důsledků potencují:

  • Nárůst cen nových léků (protože se jejich výrobce nemusí bát konkurence)
  • Zpomalení nasazování nových generací léků (protože nehrozí nebezpečí, že by utajovaná náhrada stávajícího léku byla publikována jako výsledek nezávislého akademického výzkumu, což by znemožnilo její patentování, nebo objevena a patentována nějakou menší firmou)

Výsledkem jsou, pochopitelně, úmrtí pacientů. Buď se nové generace léků prostě nedočkají, nebo je ta nová generace léků tak drahá, že si jejich nasazení buď oni sami nebo jejich zdravotní pojišťovna nemohou dovolit. Obojí se stává. Je také třeba si uvědomit, že rok od roku se reálný vývoj nových léků opožďuje stále více za odhadem situace, která by existovala bez přijetí oněch ekologických zákonů. V prvních letech umíraly v rámci ČR desítky pacientů ročně, v současné době je reálný odhad ve stovkách ročně, v dohledné době to budou tisíce úmrtí ročně.
Celkový počet obětí je ovlivněn tím, že zákazy nebyly nastoleny ve všech státech současně, takže zpočátku mohl být výzkum saturován ze států, kde zákazy dosud nebyly (to se týká i Česka, které určitou dobu bránilo nástupu uvedeného dopadu restrikcí pokusů na zvířatech na úmrtnost obyvatel v celé EU), v chudých státech není dopad tak markantní, protože v nich prostě nemají ani na existující léky. Nicméně lze seriózně odhadnout, že světový počet obětí této ekologické restrikce "funí na zátylek" prvnímu milionu.

Širší perspektiva

Pokud se na celou problematiku podíváme z širší perspektivy, pak je nutné porovnat počty obětí ekologů s počty obětí nacistického holokaustu.
Podle oficiálních odhadů zemřelo na nacistický holokaust v širším měřítku (tj. nejen židé, ale i další etnické skupiny, prohlašované nacisty za "podlidi", a nejen v koncentrácích, ale i vybíjením lidí mimo ně) 11 - 17 milionů lidí.
Pokud sečteme pouze uvedené kauzy DDT a "zlatá rýže", dostaneme se k číslu kolem 20 - 25 milionů obětí ekologů. To je tedy 1,5 až 1,8 násobek obětí holokaustu.
Už jsem se na různých diskusních fórech setkal ze strany obhájců ekologie i s tvrzením, že vlastně o nic nejde, protože jsou to jen obyvatelé třetího světa (a to slovo "podlidé" z toho kontextuálně trčelo velmi výrazně).
Můžeme tady jednoznačně prohlásit, že ekologická ideologie je škodlivější než nacistická a zavinila už daleko více obětí na lidských životech. A ani rasismus jí není cizí. Bylo by asi velice žádoucí s ekologií a jejími koryfeji uspořádat něco na způsob Norimberského procesu, v jehož rámci by byly zločiny ekologů jasně popsány a hlavní viníci patřičně potrestáni.

Ekologie tedy není pouze něco, co nás obtěžuje, škodí nám a okrádá nás. Ekologie zabíjí a jejím koryfejům a naprosté většině aktivistů to absolutně nevadí.

Žádné komentáře:

Okomentovat