Zákaz předjíždění bicyklů

Zcela jistě nás každý z navrhovatelů či prosazovatelů nové normy předjíždění bicyklů bude ujišťovat, že o žádný "zákaz předjíždění bicyklů" se nejedná. Nicméně důsledky normy jsou identické se situací, jako by na několika tisících až možná něco přes deset tisíc km našich silnic a dalších komunikací byl umístěn explicitní zákaz předjíždění bicyklů vyznačený dopravní značkou.

Realita

Soudruzi vymysleli novou normu, a tou je definování "bezpečné vzdálenosti" auta od cyklisty během předjíždění na 1,5 m. Proč ne 1,4; 1,6, nebo 1.666 m nevím a duševní pochody našich zákonodárců, které k určení této vzdálenosti vedly, jsou mimo možnosti mého chápání.
Naprosto zásadní problém je, že na řádově horních tisících až možná něco přes deset tisíc našich silnic se tato distance automobilu od cyklisty prostě nevejde. Jako jedna z příčin je situace na úzké lokální komunikace, na niž prostě šířka normálního auta + 1,5 m + šířka nějakého pruhu pro cyklistu je větší než její šířka. Další příčinou je komunikace se souvislou čárou uprostřed, kterou automobily nemají překračovat. Navrhovatelé tvrdí, že pro předjíždění bicyklů by bylo možno tuto čáru přejet. Ona čára tam ovšem není za účelem nějaká dekorace povrchu, jak si patrně soudruzi navrhovatelé myslí, ale vyznačuje nepřehledné úseky na nichž se může v protisměru nečekaně objevit automobil nebo jiný dopravní prostředek a vyvolat čelní srážku. Za současné situace je možné v takovýchto úsecích silnice bicykl předjet takovou rychlostí, aby vzájemná rychlost byla výrazně nižší a současně s výrazně menší mezerou.
Jinými slovy, pokud to stav komunikace a dopravní situace umožní, klidně předjedu cyklistu i s větší distancí než ten metr a půl. Na řadě komunikací to však prostě nejde, a já musím předjet ve větší blízkosti a výrazně na to zpomalit.
Opravdu bych neměl problém s nařízeným snížením rychlosti auta pro předjetí bicyklu na 30 km/h při bližším předjíždění, což dělá rozdíl asi tak 10 km/h mezi cyklistou a autem. Mám ale problém s tím, pokud bych byl nucen podle dané novely jet kilometry nebo i jejich desítky cca dvacítkou za potácejícím se cyklistou.
Jistěže problém je i na straně cyklistů, kteří velice často jedou v blízkosti "oné bílé čáry uprostřed silnice, která je vyhražena pro cyklisty", jak praví jeden vtípek z dob minulých. Protože v takovém případě se předjíždějí velmi nesnadno i nyní a v případě platnosti uvedené novely by "zašpuntovali" i silnici druhé třídy.
Dalším problémem je těžká zemědělská technika, která je často širší než polovina šířky komunikace, a cyklistu by také předjet nesměla i v místech, kde to automobil "s nasazením života" zvládne. Podobné problémy lze čekat i u prostředků hromadné dopravy typu autobusů a ve městech s tramvajovou dopravou jsou často úseky, na nichž by mohl cyklista zablokovat i tramvaj.

Problém

Uvedený návrh pochází z dílny aktivistů organizace AUTO-MAT, která má za svůj cíl zcela uzavřít silnice pro automobily a nadělat z nich cyklostezky a podobné bezcenné nesmysly.
Zásadním problémem je skutečnost, že lidí, kteří jezdí autem z nějakého potěšení, je v současné době zatraceně málo. Na rozdíl od blábolení členů tohoto pochybného spolku naprostá většina řidičů tímto prostředkem dojíždí mezi prací a zaměstnáním, případně provozuje zaměstnání spojené s popojížděním mezi jednotlivými destinacemi (různí opraváři, údržbáři apod.), další mají automobil jako "nákupní tašku s kolečky a motorem", prostě proto, že malé krámky zkrachovaly a do velkých obchodů a nákupních center se jinak než autem (a zejména z nich s nákupem pro celou rodinu na několik dnů) dojet nedá. V záběrech z některých asijských zemí sice vidíme bicykly ověšené kde čím možným (včetně sedaček pro malé děti), nicméně takováto substituce automobilu bicyklem by u nás narazila mimo jiné na platné předpisy i technické specifikace u nás dostupných bicyklů.
Naopak, významnou část bicyklů na našich silnicích tvoří bicykly určené k rekreační jízdě a, obávám se, že i bicykly, záměrně překážející, čistě z ideologických důvodů, nenáviděným automobilům. Pro ekonomiku státu i celé společnosti jsou tyto jízdy naprosto bezcenné a s uvedenou novelou by se překlopily do kategorie "škodlivé".

Jak z toho?

Čistě demokraticky zcela jistě můžeme psát svým poslancům a senátorům, protože návrh může senát zvrátit, případně presidentovi, protože ten ho může vrátit do poslanecké sněmovny ještě jednou.
Dále je třeba se podívat, kdo je za tímto návrhem podepsán (ČSSD) a kdo ho nejvíce podporuje (piráti + STAN, TOPka a podobní levičáci) a vyloučit je ze svého "volebního pořádku" pro podzimní volby. A naopak se podívat, kdo je proti, a tomu dát svůj hlas. I kdyby to prošlo, mohlo by se vytvořit ve sněmovně rozložení sil, umožňující tuto novelu zrušit či modifikovat.
Patrně by pomohla také petice za zrušení této nemravnosti, ideálně načasovaná před nějaké volby, kde budou jednotlivé strany honit hlasy.

Ještě jedna možnost

V řadě případů by bylo možné zejména delší úseky, na nichž je nemožné předjet bicykl bez porušení oné novely, případně toto předjetí vyžaduje překřížení nepřerušované čáry vodorovného dopravního značení, umístit značku "zákaz vjezdu pro bicykly". Taková značka se běžně používá, sám ze svého okolí znám místa, kde je provoz bicyklů takto omezen. Pro bicykly by se pak dal vyznačit nějaký objezd po lesních či polních stezkách, možná by se na jeho úpravu (značení, vylepšení povrchu apod.) daly vydyndat nějaké peníze od EU.
Bylo by to ošklivé, ale byla by to adekvátní reakce na stávající situaci. Protože o značení na silnicích nižších tříd přinejmenším spolurozhodují místní až krajská zastupitelstva, pomohlo by zase provolení nějakých "antibicyklových" stran a osobností i na tuto úroveň.
To samé by se dalo udělat v případě příliš úzkých komunikací v intravilánu obcí. Zase znám ze svého okolí spoustu takových, na nichž by se bicykl v případě platnosti příslušné novely předjet nedal.
Jinými slovy, dala by se podstatně snížit délka komunikací, na nichž by bicykly kolidovaly v pojetí připravované novely s normální dopravou.

Pochopitelně by takovouto reakcí společnosti nastala tak trochu situace z dětské říkanky F. Hrubína z dob mého mládí, na jejíž ilustraci (J. Trnka) sedí velmi zkroušený chlapeček a v ruce třímá zjevně prázdný pytlík na kuličky (hrají dnes ještě děti kuličky?) a říká si:

"Zdálo se  mi, zdálo,

že mám kuliček málo.

Chtěl jsem jich mít víc,

a teď nemám nic."

Přiznám se bez mučení, že by mě takovéto vyústění celé této kauzy velice potěšilo, a to z toho důvodu, že bicykl v některých "pokrokových", v reálu prototalitnách a antidemokratických kruzích, hraje úlohu jednak určitého fetiše, jednak nástroje k obtěžování normálních, svou prací hodnoty vytvářejících, lidí.
Zcela jistě by levičácká stoka vybublala své nejvíce páchnoucí výpary.
Dokážu si představit i články o "antibicyklovém rasismu" a o bicyklistech jakožto menšině, kterou je nutno chránit (tím, že jim dáme privilegia, umožňující obtěžovat a poškozovat celou společnost). Nicméně opravdu nevidím důvod, proč by se těmto extrémistům mělo ustupovat. Nehledě k tomu, že pokud jim opět ustoupíme, vymyslí si příště něco ještě horšího.

Je tedy reálně možné, že jakási hyperochrana společnosti jako celku v podstatě nijak neprospěšné skupiny bicyklistů by se dala zvrátit v situaci pro její členy velice nepříjemnou. Taková situace se nazývá "fenoménem prasknutí příliš napínané struny". Opravdu podpořím kohokoli, kdo by se do něčeho podobného pustil, pokud ta nesmyslná novela opravdu projde.