Sňatky homosexuálů

Naprosto nemám problém se sňatky homosexuálů. Paradoxně proto podporuji SPD, přestože ta je více-méně proti.

Historie

Umožnění nějakého oficiálního spojení homosexuálních svazků bylo spojeno se dlouhým bojem, především proti klerofašistické svoloči, vycházející z biblických textů, sepsaných odpornými a nenávistnými kreaturami. Nakonec bylo navrženo registrované partnerství, které původně mělo být i pro heterosexuální páry, aby nahradilo (alespoň zčásti) vztah druh družka, který vzniká automaticky po určité době soužití v jedné domácnosti. Zabránilo by se tím v reálné právní praxi se vyskytujícího bádání, zda dvojice byla spolu příslušnou lhůtu nebo o den méně, protožena tom zpravidla visí takové záležitosti jako dědictví apod.
Krátce před schvalováním tohoto svazku se pojednou klerofašisté vzepřeli a postavili novou podmínku, že totiž tento typ svazku bude dostupný výlučně G a L dvojicím a nikomu jinému. V této podobě byl uvedený zákon schválen a platí dodnes.
Skutečnost, že ona výlučnost pouze pro G a L páry byla schválena pouze na základě nátlaku ze strany klerofašistů, nijak nebránila tomu, že ještě snad v témže týdnu vyšel nenávistný klerofašistický text, pranýřující to, že "sexuální zvrácenci mají výhodu proti normálním lidem". A tento motiv najdeme v článcích klerikálně či klerofašisticky zaměřených osob dodnes.

Adopce

Nyní se hraje o adopci dětí G a L páry.
Faktem je, že je docela běžná situace, kdy méně v sexuální orientaci vyhraněná osoba má původně heterosexuální vztah, z něhož má jedno nebo i více dětí. Pokud jsou svěřeny k výchově GL osobě, o něčem to svědčí (ve smyslu kvalit druhého rodiče). Dále může být onen původní vztah, pochopitelně, ukončen i ovdověním.
Problém pak nastane v situaci, kdy z GL páru zemře biologický rodič společně vychovávaného dítěte / dětí. Protože podle současné legislativy je rodičův/ova partner/ka v podstatě cizí člověk.
Adopce partnerova / partnerčina dítěte by tento problém vyřešila velice hladce. Je vcelku jasné, že klerofašisté jsou proti.
Pokud se týká adopcí zcela cizích dětí, jsem toho názoru, že zde by měl být GL pár posuzován naprosto stejně, jako jsou posuzovány páry heterosexuální, tj. že by homosexualita neměla být nijak "bodována" nebo nějak podobně hodnocena, a to ani kladně ani záporně.
Pochopitelně, ještě existuje možnost adopce příbuzných dětí. Jako modelovou situaci si můžeme představit adopci potomků zemřelého sourozence a jeho partnera/ky (případy, kdy se rodiče např, zabijí autě, když s nimi děti nejely, se reálně stávají, takže to není žádná "akademizující konstrukce").
Přiznám se, že bych postupoval naprosto stejně, jako v případě vlastních potomků jednoho ze členů GL páru.

Děti

Pochopitelně, v souvislosti s dětmi vlastními jsou na tom lépe L páry, protože si mohou dítě prostě pořídit bez mužského partnera. Už v dobách dřevních se nechávaly členky L komunity oplodňovat spermatem některého mužského příbuzného své partnerky (otec, bratr apod.), čímž bylo více-méně zajištěno, že obě k dítěti budou mít biologickou vazbu.
V současné době "frčí" umělé oplodnění spermatem anonymního dárce, klerofašistická svoloč si prosadila, že je dostupné pro osaměle žijící ženy, ale ne pro ženy, žijící v L páru. Smysl to nemá, jako nemá smysl cokoli, co křesťané hlásají. Takže L ženy předstírají, že žijí osaměle a nechávají se oplodnit.
G páry jsou na tom po této stránce hůře.
Klerofašisté v současnosti především bojují proti dárcovství vajíček a profesionálnímu odnošení dítěte. Nedávno jsem četl článek jakéhosi klerofašisty o indických "nosnicích", jak jsou chuděry strhané po deseti porodech, aniž by autor reflektoval skutečnost, že v křesťanských zemích, kde se dodržuje zákaz jakékoli antikoncepce a sexuálních technik vylučujících oplodnění, mají ženy běžně dětí 20 a více.

Děti GL spolu

Faktem je, že při vzniku vajíčka vznikají paralelně tzv. pólová tělíska, která jsou s to vajíčko oplodnit stejně jako spermie a dát vznik novému jedinci. Pokud nesplyne s vajíčkem to pólové tělísko, které se od něj na konci meiózy odštěpilo, nemusí být výsledek geneticky totožný s matkou (byť je nenulová pravděpodobnost, že bude i při splynutí vajíčka s některým ze dvou dalších pólových tělísek). U některých druhů je to relativně běžný jev. U člověka je to vzácné, ale pár případů doložených je. V principu by tedy nebyl problém oplodnit vajíčko jedné členky L páru pólovým tělískem druhé členky. Nicméně je velmi pravděpodobné, že by podobným způsobem mohla splynout dvě vajíčka. To by bylo technicky jednodušší, protože vajíčka jsou daleko větší a lépe se s nimi manipuluje.
U G párů je situace trochu složitější, nicméně biologie připouští možnost oplození denukleovaného vajíčka dvěma spermiemi, přičemž vzniklý jedinec by měl vlastně tři biologické rodiče, protože mimojadernou genetickou informaci (např. DNA v mitochondriích by měl po dárkyni vajíčka.
Podobný proces, kdy do denukleovaného vajíčka se vloží jádro jiného vajíčka a jádro spermie, se používá v situaci, kdy je žena nositelkou některé z chorob, které jsou vázány na genetický materiál mitochondrií (dědí se výlučně po matce). Mezi tyto choroby patří i některé vrozené degenerace svalů, které buď odumírají nebo jsou v nich svalové buňky nahrazeny vazivem. Tyto choroby neumíme léčit a jejich vyústění je fatální - až jsou natolik poničeny dýchací svaly, že postižený nemůže dýchat, tak se udusí. Uvedené operace se již v některých zemích, většinou tam, kde tomu nemůže zabránit klerofašistická svoloč, provádějí.
Pro obojí páry se nyní otevřela možnost, daná existencí multipotentních buněk v kůži (tvoří se z nich různé typy buněk např. při hojení poranění), protože tyto buňky je možné přetvořit in vitro jak na spermii tak na vajíčko. Jeden z G páru by mohl tímto způsobem vytvořit vajíčko a druhý by mohl dodat spermie na jeho oplození. Stejně tak by mohly být vytvořeny spermie z buněk jedné členky L páru.
Jediným problémem je u toho G páru vznik vajíčka s Y chromozomem, které by po oplození spermií s Y chromozomem dalo vzniknout životaneschopnému jedinci s karyotypem YY. To, že se takový karyotyp občas najde i u velmi raných potratů, svědčí o existenci žen, které jsou karyotypicky muži (nebo alespoň chiméry s mužským karyotypem v oblasti vaječníků), o nichž se běžně neví. Takže by se v principu, pokud by spolu dva G měli dítě, nic proti přírodě nedělo.
Asi by to zavrtalo do poměru pohlaví v populaci, protože L pár by mohly mít pouze děvčátka, zatímco G páry by měly 2/3 chlapců a 1/3 dívek (pokud by se nepoužil nějaký postup na selekci X a Y spermií, jaký se běžně užívá u některých hospodářských zvířat).
Pochopitelně, výzkum na tomto poli se seč mohou, snaží zablokovat klerofašisté.

Klerofašistické aktivity

Klerofašisté se snaží prosadit model rodiny bezcenných primitivů, z nichž vzešli autoři Bible, a který už v těch dobách byl v podstatě překonaný. Uvedený model také do jisté míry odporuje vrozeným vzorcům sexuálního chování druhu Homo sapiens. Dalším problémem je, že tento model je v podstatě nerealizovatelný bez nerovnoprávného postavení žen ve společnosti. Což je ovšem stav, který všechna Abrahámovská náboženství (= judaismus, křesťanství a islám) silně prosazují. Nejméně intenzívní v tomto směru jsou některá křesťanská náboženství, což je dáno tím, že křesťanství se dostalo do relativně vyspělejší společnosti a bylo nuceno se do jisté míry přizpůsobit, zatímco jak judaismus tak islám přišly a zafixovaly se do společnosti primitivů s velmi nízkou, pokud vůbec nějakou, kulturou, takže své zvrácené ideje mohly prosadit daleko intenzívněji.
Faktem také je, že společnosti, které byly ušetřeny působení šiřitelů zla, tj. křesťanských nebo islámských misionářů, se vypořádávají s homosexuální orientací části své populace bezproblémově s tím, že tito lidé přebírají část péče o děti svých sourozenců, takže mít je v rodině je spíš terno.
Pochopitelně, platí, že homosexualita se běžně vyskytuje v přírodě u savců i ptáků, takže se nejedná o něco "nepřirozeného", "proti přírodě", jak blekotají klerofašističtí agitátoři. Už jsem si zde dříve dovolil vyslovit hypotézu, že vznik této sexuální orientace může být spojen s přírodní regulací hustoty populace (více GL párů, méně potomstva do následující generace). Než sáhne příroda k něčem drsnějším, jako např. pochodování přemnožených lumíků do moře.
Skutečnost, že GL páry by spolu mohly mít děti, je dalším kamenem pro mohylu náboženských žvástů. Může sice padnout námitka, že je zde zapotřebí technická medicínská intervence, ale faktem, bohužel, je, že takovou intervenci dnes již velice často potřebují i hetero páry. Zejména v souvislosti s posunem ukončení vzdělání, a tedy i sociální zralosti, u žen do věku po 30, kdy ženy, které dosud nerodily, již mají ve významném procentu s otěhotněním přirozenou cestou vážné potíže.

Něco k těm sňatkům

Problém vidím v tom, že ono registrované partnerství je vztahem neplnohodnotným, který umožňuje zejména různým v kostele "ideologicky zpevněným" státním úředníkům všeho možného druhu takto spojené páry nejrůznějšími cestami šikanovat. Tento jev nabývá na kvantitě a kvalitě s tím, jak byly objeveny různé díry a skulinky v zákonech, které takovou šikanu umožňují.
Pokud by bylo možné GL páry spojit sňatkem nijak právně neodlišitelným od sňatku heterosexuálních párů, možnosti pro jejich útlak a šikanování by se drasticky zmenšily. Což je hlavní důvod, proč proti tomu klerofašisté bojují seč mohou. A ze stejného důvodu já sňatky GL párů podporuji.

Co nechci

Naopak nechci to, co se děje v některých "vysoce progresívních" státech na západ od bývalé železné opony, v nichž jsou děti indoktrinovány na školách ve smyslu homosexuality jako preferovaného a společensky žádoucího typu vztahů, a naopak vztahy heterosexuální jsou presentovány jako cosi nežádoucího.
Víceméně chápu výchozí pozice, z nichž tohle vzniklo. Jednalo se o zavádění sexuální výchov na školách, prevenci AIDS a dalších sexuálně přenosných chorob, a také nechtěných otěhotnění. Faktem také je, že existují z více států, kde fungují paralelně státní školy se sexuální výchovou a církevní školy, které ji nemají, že v těch církevních je více žáků i žákyň onemocnělých AIDS a více žákyň nechtěně těhotných.
Na druhé straně si však dokážu představit i to, že se tato výchova může snadno zvrhnout v to, o čem jsem se zmínil hned v první větě této části. A dokážu si představit i to, že pro některé aktivisty může být vyvolávání zmatků v dětských hlavách čímsi pozitivním, ideologicky podloženým.
Je možné, že příslušné zákony v Rusku nebo v Maďarsku (a o něco takového se zřejmě pokusí i Polsko) poněkud přestřelují na opačnou stranu, ale je to jednoznačně reakce na již neúnosný stav. Je jedno, zda ho označíme jako "homosexualismus" nebo nějak jinak, na podstatě věci a její neúnosnosti to nic nemění.
Vinu za ono možné přestřelení nesou sami aktivisté, kteří se pokusili sexuální výchovu zneužít k šíření ideologických žvástů, které nemají s touto výchovou nic společného.
V roce 2003 vyšly tři romány "progresívního" kanadského spisovatele (Kanada je vůbec pranýř progresivismu a podobných pochybných -ismů), tvořící cyklus "Neandrtálská odchylka", vydaný česky v letech 2006 (Hominidé), 2007 (Lidé) a 2008 (Míšenci) nakladatelstvím Triton. Romány líčí paralelní svět, v němž sapientovali neandrtálci a vyhynul Homo sapiens sapiens. Neandrtálci žijí silně ekologicky a přírodně (přitom mají vyspělé technologie, což se s něčím takovým v podstatě vylučuje) v supertotalitní společnosti, proti níž je i Severní Korea oázou svobody a demokracie. Mimo jiné provozují celý rok homosexuální sex, a to i ti, kteří jsou heterosexuálně sezdaní. K heterosexuálnímu styku jsou "připouštěni" tehdy, když fašistická "šedá rada" organizuje (jednou za několik let) narození dalších dětí. Aby bylo jasno, autor tuto společnost vidí jako cosi blízkého ideálu, jaký je třeba vnutit i lidem z našeho světa.
Dokážu si představit, že právě podobné ideje vedly k tomu, že původně pozitivní a přínosná sexuální výchova na školách zdegenerovala na cosi naprosto odpudivého a dětem jednoznačně škodícího. Domnívám se také, že relativní přísnost zmíněných restrikcí je dána tím, že provozovatelé podobných ideologických hrátek jsou vysoce nesolidní lidé, kteří by se při méně restriktivních zákonech snažili najít skuliny, kterými by je obešli.

Paradox

Uvedl jsem, že paradoxně podporuji SPD, přestože tato strana je proti sňatkům GL párů. Je to z toho důvodu, že bych si tuto záležitost přál vyřešit v referendu. Podpora a sympatie naší společnosti vůči GL párům je poměrně vysoká, navíc je tento vztah ještě akcentován vnímáním boje proti těmto sňatkům klerofašisty a církvemi, jejichž obliba ve společnosti je velmi nízká. Z tohoto důvodu předpokládám, že by referendum vyšlo pravděpodobněji pro tyto sňatky a tím by celá záležitost mohla skončit.

Takže, abychom to uzavřeli: Podle mého mínění sňatky GL osob zcela jednoznačně ano. Adopce partnerových dětí, osiřelých dětí, příbuzných s jedním z GL páru, oběma partnery také ano, adopce nepříbuzných dětí jako zcela rovnoprávná záležitost s hetero páry také ano. Zcela jednoznačně provádět výzkum na poli asistované reprodukce GL párů a jeho aplikaci v praxi, bez ohledu na pochybné náboženské ideje. Ale ne to, co je označováno za homosexualismus, přestože by restrikce na tomto poli nemusely být tak tvrdé jako v tom Maďarsku a dalších státech.