Čí projekt je Green Deal?

Faktem je, že Green Deal znamená totální ekonomické ožebračení i politické zneschopnění celé EU, která ho zavádí. Znamená i zneschopnění vojenské. Přesto jsou však kritici tohoto projektu označováni za "proruské".

Ruská stopa

Český EUroposlanec Zdechovský informoval (k dohledání v archivu Neviditelného Psa) o tom, že mnozí ekologičtí lobbisté, působící v centru EU, jsou prokazatelně navázáni na Rusko (stav před napadením Ukrajiny). Rusko také opakovaně odměňovalo politiky, vedoucí hospodářství některých evropských zemí od deseti k pěti, lukrativními posty ve svých státních a polostátních podnicích.
Ruskou stopu můžeme vidět i v tom, že funkčnost energetiky při jejím "ekologizování" či "dekarbonizování" zajišťoval zemní plyn z Ruska, což se fatálně projevilo po útoku Ruska na Ukrajinu, kdy se ukázalo, že odříznutí EU od ruského plynu bude obtížné a bolestivé (a nepodařilo se ho provést ani po třech letech války). Zvláště zlí jazykové tvrdí na různých "desinformačních" webech, že část (a asi ne nevýznamná) kapalného plynu, dováženého podle výkaznictví z Perského zálivu, případně z USA, je z Ruska a pouze dojde někde na moři k jeho přečerpání z tankeru do tankeru. Či dokonce jen k prohození papírů.
Svědčí pro to i ta okolnost, že se nemusejí přelaďovat spotřebiče na jiný druh zemního plynu, což se jinak při přechodu na plyn z jiného zdroje dělá dost běžně.
K tomu plynu si dovolím ještě přípodotek, že islámistické režimy okolo Perského zálivu jsou neméně hnusné než režim v útočnou válku vedoucím Rusku. Navíc USA ekologizované za vládnutí presidenta Bidena omezily zdroje, které byly zprovozněny za Trumpa, ten je patrně zase zprovozní. Takže nákupem plynu z Perského zálivu a podobných destinací podporujeme režimy přinejmenším srovnatelné s tím Ruskem a orientace na US kapalný plyn může znamenat závislost na tom, kdo bude momentálně v USA u moci.

Ruský zájem

Dovoluji si tvrdit, že není zájmem Ruska, aby byla EU prosperujícím soustátím, obydleným blahobytnými a spokojenými občany. Rusko objektivně potřebuje obnovit nějakou formu závislosti států v pásu kolem jeho hranic na sobě, aby se obnovilo jakési nárazníkové pásmo, které tu bylo před pádem socialismu a rozpadem SSSR.
Z tohoto důvodu Rusko potřebuje EU hospodářsky živořící. Protože taková bude snadným cílem k zapojení do nějakého projektu "Velkého Ruska", či velkého ruského předmostí.
Nespokojení a v bídě živořící obyvatelé EU pak budou mít sympatie k režimu, jehož stát prosperuje a neblbne na kvadrát s klimatem a jinými nesmysly, zejména v oblasti ekologie, nadpráv vybraných menšin apod. Ostatně, již i mnoho pro EU zaměřených komentátorů a politiků upozorňuje na riziko Green Dealu v tom smyslu, že by totiž mohl vést k rozpadu EU. Což je ovšem děj, který by mohl být v ruském zájmu. A, řekněme si to upřímně, v současné době EU zdegradovala natolik, že to přinejmenším začíná být i v zájmu nás všech, protože než EU s Green Dealem (a dalšími nesmysly), to raději žádnou EU.
Pokud by se státy na východě EU naopak zbavily zeleného jha a zrestituovaly své ekonomiky a vojenský potenciál, bylo by to pro Rusko zcela jednoznačně nepříjemné. Ještě horší pro Rusko by bylo to, pokud by se +- státům bývalého východního bloku podařilo odtrhnout od EU a dát dohromady nějaký "trucpodnik" (myšleno vůči ní), fungující opravdu na onom volném pohybu osob, zboží a služeb, očištěný od neomarxistických zhůvěřilostí (včetně "vědecké" ekologie), které v současné době činí členství v EU v podstatě kontraproduktivním. Proto se budou proruské síly snažit udržovat moc bruselského centra co nejdéle, aby všechny státy, včetně států bývalého východního bloku, byly jeho aktivitami totálně (a pokud možno nevratně) zmrzačeny.
Dovoluji si v souvislosti s výše napsaným "zakonspirovat", zda účelem celé ruské akce na Ukrajině není (nebo není mimo jiné, tj. že i tento aspekt dopadu byl brán při jejím plánování v potaz) i snaha posílit moc bruselského centra, devastujícího členské státy EU.

Válka

Green Deal vedl k totálnímu ochromení válečné výroby v EU, což je zvlášť problematické v souvislosti s událostmi na Ukrajině, kdy prakticky celá EU vyprázdnila či téměř vyprázdnila své sklady zbraní a munice a nyní již není s to tyto komodity vyrábět ani takovým tempem, jakým jsou na Ukrajině "spotřebovávány". Rusko vyrobí za den přibližně tolik výzbroje a výstroje, jako EU za měsíc.
Je charakteristické, že ti, kteří konstatují současné vyprázdnění skladů vojenského materiálu a nemožnost z těch prázdných skladů Ukrajině cokoli dodat, jsou označováni aktivistickými publicisty a "proevropskými" politiky za "Putinovy agenty".
Sankce proti Rusku Ukrajině, ale ani nám, moc nepomohly. Naopak, přinutily Rusko, aby co nejvíce výroby, včetně válečné, soustředilo na své území, takže je nelze trestat znepřístupněním nějaké klíčové komponenty k jeho zbrojní výrobě. Dokonce existují signály, že onen částečný přechod na válečnou ekonomiku do jisté míry zvyšuje životní úroveň obyvatelstva (k témuž jevu ostatně došlo i na začátku války v Německu).
Navíc se ukázalo, že "světový jih" sympatizuje daleko více s Ruskem než s Ukrajinou a státy, které ji podporují. Ty státy z této skupiny, které na to ekonomicky mají, pomáhají Rusku stávající sankce obcházet.
Dovoluji si vyslovit předpoklad, že Rusko zahájilo útok proti Ukrajině právě až poté, co mělo jasné signály, že už je EU dostatečně poničená zeleným šílenstvím, a že v čele klíčových států i samotné EU jsou lidé s intelektuální kapacitou znemožňující rychlý obrat, tj. "obětování" ekologie za účinnou pomoc Ukrajině a zejména odvrácení možnosti dalšího postupu Ruska po jejím zhltnutí. Případně ruští agenti.
Přitom vše, co centrum EU za souhlasného bučení vlád většiny členských států dělá, napomáhá Rusku a patrně je v souladu s Putinovými záměry a předpoklady. A protože zloděj nejvíc křičí "Chyťte zloděje!", jsou ti, kteří s touto politikou sebevraždy EU nesouhlasí, označováni za "proruské". Současně s uvedeným byrokracie EU nedokázala ani po více než tisíci dnech války zrušit ESG a další Green Dealové nesmysly, aby bylo možné zmodernizovat a rozběhnout zbrojovky. Což je pro potenciální konflikt s Ruskem, které už v podstatě přešlo na válečnou ekonomiku, naprosto šílený handicap.

Má Green Deal nějakou pozitivní stránku?

Na uvedenou otázku existuje naprosto jednoznačná odpověď: Nemá.
Určitá "ekologizace" ekonomik probíhala i před Green Dealem. U nás jsme spoustu věcí souvisejících s ekologií zavedli dokonce ještě před naším začleněním do EU. Je jasné, že by tento proces spontánně pokračoval i nadále, ovšem rozumným tempem a s vyvažováním vzniklých problémů skutečnými přínosy, mj. i oné ekologizace, což se nyní neděje. Navíc, odhadem kolem 99 %, to, co EU prosazuje, životnímu prostředí obecně a klimatu zvláště spíš škodí. Green Deal tedy na poli postupné ekologizace ekonomik a dalších lidských aktivit nepřinesl absolutně nic pozitivního.
Green Deal naopak oproti té spontánní a rozumně řízené ekologizaci, navíc včas reagující na rýsující se problémy, vede k překotnému zavádění věcí, které se měly zavádět desítky let, aby to mělo nějaký smysl a aby byla zorganizována kompenzační opatření (např. náhrada uhlí jádrem). Green Deal navíc vede k nucenému financování naprostých nesmyslů, jako jsou např. Občasné Zdroje Energie, představující jen a jen černou díru na finance a materiální prostředky (ale i pracovní kapacity a suroviny). Do nesmyslné fotovoltaiky, která je s to dodávat elektřinu v době, kdy je jí zapotřebí, a v postačujícím množství, jen v průběhu velmi vzácných okamžiků, bylo už jen u nás nacpáno tolik prostředků, že by to postačilo k postavení několika jaderných bloků.
V některých případech se dokonce mají rušit technologie, za něž žádná náhrada není s tím, "že zcela jistě bude náhrada vbrzku vynalezena". Tedy situace obdobná, jako kdybychom v 16. století dali povinně koně do salámů s tím, že "náhrada bude vynalezena". A je docela možné, že prvních parních a benzínových povozů bychom se za těch cca 300 let stejně nedočkali, protože by se mezi tím společnost totálně technologicky a ekonomicky sesypala.
Green Deal znamená také ničení evropských zemědělců silně restriktivními opatřeními proti užívání hnojiv, pesticidů apod. Přitom jeho protagonistům vůbec nevadí dovoz potravin ze států, které podobných látek (včetně v EU totálně zakázaných) cpou jak do rostlin tak do hospodářských zvířat daleko více, takže jejich rezidua se v potravinách z těchto surovin vyrobených běžně nacházejí. Opět by za normální situace, nikoli pod antidemokraqtickým diktátem zelených šílenců, k takovýmto jevům nedocházelo.
Green Deal v podstatě celou ekologii v očích občanů členských států EU totálně zdiskreditoval a reálně hrozí, že s jeho pádem, který je jistý, nejisté je pouze datum a jakým způsobem k tomu dojde a jaké hospodářské škody ještě stačí nadělat, budou zrušena i ta (nečetná) ekologická opatření, která neškodí a mají spíše pozitivní význam.
Zastánci Green Dealu blekotají o tom, jak "ekologizace" vytvoří obrovskou spoustu pracovních míst, ale nikdy nedokázali své blekty nějak konkretizovat. Naopak, Green Deal znamená rušení podniků, dokonce i takových, které měly několik set let starou tradici (např. u nás některé sklárny). A v dohledu, zřejmě vlivem Green Dealu, skončí kompletně výroba aut a desetitisíce dělníků se ocitnou na dlažbě. A oni, i jejich rodiny a další na nich závislé osoby skončí v bídě a živoření.
Navíc v Green Dealem zpustošené ekonomice ani nebude možné taková jeho zastánci vyfantazírovaná pracovní místa pokrýt financemi. Nějaký čas se budou tisknout nekryté peníze, pak se ekonomika zhroutí po příkladu Německa za Velké hospodářské krize (či Venezuely, Perónovské Argentiny, račte si vybrat). A bude následovat asi něco podobného, co se stalo v tom Německu. Tj. masy občanů nadšeně podpoří kohokoli, kdo Green Deal zruší a jeho protagonisty potrestá. Případně se budou alespoň některé členské státy EU bít o možnost připojení se k prosperujícímu Rusku.

Korekce na realitu

Zcela jistě důležité je i to, že nedávno skončila dvacetiletá mise CERES, která prováděla družicová měření Země i Slunce a jasně dospěla k závěru, že současné oteplování je dílem vyvoláno vyšší sluneční aktivitou a dílem snížením albeda (odrazivosti) Země, a to jak co do množství světlo odrážejících oblaků, tak i tmavnutím zemského povrchu. Celý Green Deal je tedy postaven na naprosto nesprávné premise (oteplování vlivem růstu koncentrace CO2 v atmosféře, navíc antropogenního) a prakticky veškerá opatření v jeho rámci se míjejí se skutečnými příčinami oteplování, pokud oteplování rovnou nepodporují.
Je jasné, že Green Deal jede i jakýmsi "samospádem", protože byly vygenerovány sociální vrstvy, kterým zajišťuje bezpracné příjmy, jako jsou provozovatelé dotovaných OZE, spekulanti s emisními povolenkami a zástupy různých "ekologických nevládkářů". Ti všichni by po korekci příčin oteplování na ty správné přišli o lukrativní příjmy a někteří z nich by dokonce museli i začít pracovat. Ti budou nejvíc řvát o "ruských vlivech", byť oni sami objektivně pracují pro Rusko a patrně mnohým z nich i přistávají rubly na kontech.

Je tedy nutno jasně a stále dokola opakovat, že Green Deal je v zájmu Ruska, nikoli v zájmu obyvatel EU. Green Deal vede k hospodářské pauperizaci a politickému i vojenskému zneschopnění takového rozsahu, že se EU stane naprosto bezcennou a svými obyvateli z valné většiny nenáviděnou, což opět vytvoří příležitost pro Rusko, aby si za vyvedení alespoň sousedních zemí z tohoto marasmu vymínilo jejich účast na nárazníkovém pásmu okolo svých hranic. Nic jiného než ruské zájmy, buď přímé nebo zprostředkované, za Green Dealem nehledejme, bylo by to zcela marné počínání.

Vánoční úvaha o vánočních záležitostech

Někdy se stane cosi, co zcela jednoznačně potvrdí to, co člověk hlásal a hlásá, dokonce tak silně, že je mu z toho až úzko.

Štědrý večer

Na Štědrý večer tradičně vaříme štědrovečerní polévku z kapra, letos z kapřích hlav a vnitřností, nakoupených zmražených. To proběhlo bez problémů a polévka se podařila. Když mělo dojít na druhý chod, tedy u nás tradičního kapra v trojobalu s bramborovým salátem, ovanul mě po otevření sáčku s masem "zaručeně humánně zabitého" kapra, chlazeného a s datem trvanlivosti na druhý svátek Vánoční, pach přímo hřbitovní. Či připomínající myš, ležící pár dní ve sklaplé pastičce. Vizuálně skrze obal bylo sice maso v pořádku, ale na jeho povrchu byl páchnoucí sliz.
Problém pochopitelně spočívá v tom, že v rybách jsou bakterie, schopné z jejich bílkovin uvolňovat aminokyseliny a ty přeměňovat na biogenní aminy. Ty jsou pořádně toxické a v podstatě stojí i za úmrtími na některé alergické reakce (při nichž si je člověk vyrobí sám). Patří rovněž mezi tzv. "mrtvolné jedy". Sice jejich požití není tak dramatické, jako otrava špatně vykuchaným čtverzubcem (fugu), ale ke smrti může dojít i dříve, než stačí dorazit sanitka.
Navíc se tyto látky, na rozdíl od jiných bakteriálních toxinů, nedegradují teplem při úpravě pokrmu, takže spolehlivě přejdou do konzumenta.
Můžeme věnovat pietní vzpomínku Haileyho románu "Let do nebezpečí", v němž také došlo k otravě rybami, ale ta postupovala v intencích autorova dramatického záměru poněkud pomaleji. V reálu by se opravdu důkladně otrávení cestující konce letu nedočkali a málo otrávení by se už vzpamatovávali, takže by nebylo nutné odmítat přistání na moři. Ovšem, Pan Autor (jehož si velice vážím, proto ta velká písmena) potřeboval i to dramatické přistání na letišti.
Naštěstí byla k dispozici mražená ryba, takže druhým chodem nebyl pouhý bramborový salát.

Hrobníkova lopata

V podstatě jsme unikli z hrobníkovy lopaty, protože tak silná změna senzoriky, k jaké došlo v našem případě, nastupuje u ryby později, než dojde k produkci biogenních aminů (případně dalších mrtvolných jedů), ostatně to, a zcela správně, konstatuje i zmíněný román, v němž si těžce otrávení cestující, i oba piloti, na rybě pochutnali a nikdo si na změnu chuti či pachu nestěžoval.
Pokud by kažení masa neproběhlo do tak pokročilého stádia, že bylo jasně a jednoznačně pozorovatelné, mohli jsme organizovat závod sanitky s postupem otravy k fatálnímu konci a je otázka, zda bychom všichni přežili. Příští Vánoce mohli mladí klidně slavit bez rodičů i dětí, protože senioři i děti jsou vůči těmto toxinům vnímavější. Po této stránce jsme měli prostě velké štěstí.
Pochopitelně, ne každá špatně uchovávaná ryba musí v sobě obsahovat takovou dávku toxinů, že by to konzumenta zabilo, ale její požití je možná i vyšší riziko než požití zbombované konzervy, v níž může, ale jistě také nemusí, být botulotoxin. To, co se nám snaží bojovníci proti "vánočnímu zlu" vnutit, je tak trochu hra, blízká ruské ruletě. Párkrát to může vyjít, ale dříve nebo později mozek vyletí z hlavy ven.

Trochu širší souvislosti

Maso ryb je riziková potravina, proto také existují i v Bibli omezení jeho konzumace. Nejbezpečnější je čerstvá ryba, která buď byla zpracována přímo na moři do nějaké finální nekazící se podoby (konzerva, mražený výrobek), nebo byla usmrcena krátce před konzumací. Pokud se tak stane v naší přítomnosti, máme pod kontrolou celý proces její cesty od porážky až na náš stůl a jsme proto schopni zajistit bezpečnost rybího masa.
Mražené výrobky z ryb a konzervy jsou zase docela bezpečně zajištěny i takovými prostředky, jako jsou čidla případného rozmrznutí. Opravdu rizikové se ukazují (a byl to i náš případ) chladírenské výrobky, které sice uchovávají oproti mraženým lepší texturu masa (prakticky totožnou s čerstvě usmrcenou rybou), ale z principu věci stačí malá závada na trase mezi výrobou rybího polotovaru z čerstvě usmrcené ryby a zákazníkem, aby nastala havárie.
Jak jsem uvedl, nákup čerstvě usmrcené ryby je výrazně bezpečnější a také její usmrcení doma, které zvládne každý trouba, je stejně bezpečné. Takže tradice kupování čerstvě usmrceného, nebo živého a doma zabitého, kapra není žádná "anomálie" či "nesmysl", ale je to důležitý úkon, chránící naše zdraví.
Je jistě také další bezpečná možnost: Kapra koupit dříve, např. při výlovu rybníka, a doma ihned zpracovat a uložit do mrazničky.
Ovšem, různí "pachatelé dobra", většinou osoby s nízkým stupněm gramotnosti, odpovídajícím absolvování nějaké "pomocné vysoké školy" humanitního zaměření (či dokonce jejímu neukončenému studiu) se snaží tuto tradici zlikvidovat, bez ohledu na naše zdraví a životy. A idioti ve vedení některých potravinových řetězců jim jdou na ruku a toto ohrožení akcentují zákazy prodeje živých kaprů ve svých areálech. Měli bychom jim to v následujícím roce oplatit nezájmem o jiné zboží z jejich prodejen.
Bohužel, kapr od mladých skončil ve směsném odpadu. Stát se to u nás, a ne u nich, skončil by v hrobečku s popiskem: "štědrovečerní kapr 2024, zbytečná oběť ochránců zvířat".

A snad ještě něco navíc

Relativně nedávno prosadili pachatelé dobra ve Velké Británii jakýsi úvod k zákazu usmrcování korýšů (vč. raků a jejich mořských příbuzných) ponořením do vroucí vody. Tak nějak nereflektují, že tito živočichové postrádají čití bolesti (příslušná čidla na nervech), ale i nervový systém, schopný takový vjem zpracovat. Nicméně jejich mikrobiom je ještě náchylnější k produkci biogenních aminů a velice často korýš, ještě projevující "známky života", např. po protnutí hlavní cévy pod vrchní částí krunýře, za očima, již má svalovinu jedovatou. "Předpisově" usmrcený korýš nás tedy může zabít. Samozřejmě nemusí, stejně jako ta zkažená ryba, ale vsadíte na to život svůj, i životy svých dětí?
Jistěže to vede k úvaze, zda si podobné živočichy nedávat raději mimo Velkou Británii a je třeba dát pozor i na to, zda ruka zločinců, snažících se nás zavraždit, tj. ochránců zvířat, už nedosáhla i třeba k nám.

Tahle vánoční příhoda tedy názorně ukázala, jak EU podporou "ochránců zvířat" a zhůvěřilostí (v lepším případě, v horším záměrného zla) jimi prosazovaných, ohrožuje naše zdraví a životy. O jednom Štědrém dnu se sejdou rodiče, prarodiče, i děti a snadno by se mohlo stát, že za rok budou manželům středního věku u stolu scházet jak jejich rodiče, tak i děti, protože tyto věkové kategorie jsou na mrtvolné jedy citlivější než dospělí.

"Humanizace" války?

Mnozí aktivisté brečí nad strašnými zvěrstvy, která se konají ve válkách kdekoli na světě. Volají po tom, aby války byly "humanizované", odehrávající se podle nějakých rituálních pravidel s maximální šetrností pro všechny zúčastněné i nezúčastněné.

Cesta do pekla ...

Obávám se, že takovéto snahy, jaké jsem v úvodu citoval, mohou skončit naprosto jinak, než jak to hlasatelé "humanizace" války chtějí. Nebo alespoň prohlašují, že to chtějí.
Jsem toho názoru, že efektem takovýchto snah, doufejme, že nežádoucím, může být snížení prahu pro vstup do válečného konfliktu. Něco jako "nic zlého se nám nemůže stát, tedy vzhůru do boje!"
A tedy že ona humanizace se bude podílet, pokud se už nepodílí, na nárůstu počtů nejrůznějších konfliktů a, pochopitelně, i počtu obětí.
Ostatně, je znám i výrok jednoho z US generálů z doby občanské války: "Je dobře, že je válka tak strašná, jinak by hrozilo, že se nám zalíbí."
Jistěže byla období, kdy válka byla záležitostí výlučně profesionálů, kteří prodělávali po každém střetu určité očistné rituály, víceméně zaměřené právě na to, aby se jim nezalíbila. Nicméně technický pokrok vedl k tomu, že bylo možné zverbovat vesničana a poslat ho s patřičnou výzbrojí, vyžadující několikatýdenní výcvik, do války. A pro profesionály nastal malér, protože byli natolik přečísleni, že jejich vyšší bojová kvalita nemohla ten rozdíl v počtech převážit.
A i tento pokrok byl v podstatě cestou do pekel, protože onen mírně vycvičený vesničan, schopný zvládnout i vojsko profesionálů, se nakonec stal páteří revolučních armád, husity počínaje, současnými občanskými konflikty kde všude možně po světě zcela jistě nekonče. A mnozí z nich po válce skončili v lupičských tlupách.

Zkumavka

Mnohá umělecká díla jsou takovou zkumavkou, do níž autor naloží patřičné ingredience a pak je míchá, zahřívá či jiné věci s nimi činí, až z toho něco vyleze. A protože ty procesy, ke kterým v takové "zkumavce" dochází, jsou jednodušší a přehlednější než reálný život, může z toho vylézt i něco, co v reálném životě pro jeho komplexnost a nepřehlednost nepozorujeme.
Přesně takovou "zkumavkou" je dle mého soudu klasická Star Trekovská povídka "Příchuť zkázy", mající i svou stránku na Wikipedii.
Hrdinové seriálu se setkají se soustavou se dvěma obydlenými planetami, které spolu dlouhou dobu bojují. Boj byl ovšem maximálně ritualizován a "humanizován". Nálety nejsou prováděny pomocí raket s jadernými hlavicemi, ale jejich počítačovými simulacemi, které určí, zda se nálet povedl, a pokud ano, co vše bylo zničeno, a kteří lidé zahynuli. To zničené je pak šetrně zbouráno a "padlí" lidé jsou šetrně a bezbolestně usmrceni v jakýchsi "desintegračních komorách" (pokud si jejich název správně pamatuji).
Konflikt nastane, když do kategorie "padlých" spadne i část posádky Enterprise. Když jednání nevede k cíli, nechá kapitán Kirk zničit na obou planetách ty komplexy, které zajišťují onu "humánní" formu konfliktu. A dá vládám obou planet jasně najevo, že pokud chtějí bojovat, tak jen reálnými raketami, které budou rozsévat smrt a zkázu v daleko syrovější podobě a se všemi dalšími "radostmi", jako je zamoření radioaktivním spadem, vznikem raněných a invalidů a mnoha dalšími strastmi, kterým se onou "humanizací" konfliktu vyhnuli. Během necelého týdne jsou astronauté požádáni oběma vládami, aby posloužili jako prostředníci pro mírová jednání za účelem ukončení války.

Realita

Jistěže v tak syrové podobě, v jaké je to popsáno v oné Star Trekovské povídce, asi dopad humanizace a regulace válečných konfliktů nemá, ale rozhodně bych nepodceňoval možnost, že se může v některých případech promítnout do ochoty takovýto konflikt vyvolat, nebo v něm pokračovat.
Troufám si také tvrdit, že pokud by ony humanizační snahy překročily určitou míru, mohlo by opravdu nastat něco podobného, jako v oné povídce. Což je sice škaredě, ale zcela skepticko realisticky, řečeno.
Tím netvrdím, že by neměla být poskytována humanitární pomoc, že by nemělo být vynucováno humánní zacházení jak se zajatci, tak i s civilním obyvatelstvem, ale na druhé straně by pořád mělo platit to, že válka má být strašná a hnusná, aby se lidem, a zejména těm v klíčových pozicích, nezalíbila. Ostatně, jak bylo již uvedeno, vědělo se to už v USA v době občanské války.

Válka je tedy hnusná a měla by hnusnou zůstat, jinak její odpudivý efekt klesne, což by mohlo být ke škodě věci a paradoxně přispívat ke vzniku válečných konfliktů.

EU chce zakázat kouření

Pochopitelně, kromě kouření chce zakázat také funkční auta, chce zakázat topení vším jiným než elektřinou, chce zakázat maso a některé další potraviny živočišného původu, chce vnutit nesmyslné "zateplování", což je pro budovy z let (cca) 1850 - 1950 v podstatě rozsudek smrti, a mnoho dalších škodlivých nesmyslů.

Kouření

Ano, kouření škodí. Nicméně hlavní díl onoho škodění nespadá na nikotin, o který při tom jde, ale na produkty suché destilace, která tento alkaloid ze sušeného tabáku v cigaretě nebo dýmce uvolňuje do plynných emisí. Pro EU je příznačné, že zakázala žvýkací a šňupací tabák, které karcinogeny (a další škodlivé látky), typické pro tabákový kouř, neobsahují, a navíc lze "pasívně kouřit" v zakouřeném prostředí, ale rozhodně nelze tabák pasívně šňupat, ba ani žvýkat. Jistěže tyto způsoby konzumace tabáku nejsou stoprocentně neškodné, ale jejich škodlivost daleko zaostává za jinými rizikovými faktory, jimž jsme běžně (a někdy i záměrně ze strany státu) vystavováni.
EU nyní hodlá zakázat i moderní způsoby aplikace nikotinu, jako jsou přístroje s nahřívaným tabákem (nedochází v nich k oné suché destilaci) či inhalační přístroje na roztoky s nikotinem.
Pokud chce někdo typ, proč to dělá, tak to může být proto, že nikotin je typická smart drug, tedy látka zvyšující (alespoň dočasně) kvalitu mozkové činnosti vč. myšlení. Není náhodou, že literární Sherlock Holmes obtížnost problémů převáděl na počty lulek, které bude muset při jejich řešení vykouřit. Mechanismus účinku nikotinu spočívá v tom, že snižuje průtok krve vnitřnostmi, zejména trávicím traktem, a část takto "ušetřené" krve zvyšuje okysličování mozku. Tím dochází i k prokazatelnému zvyšování výkonnosti tohoto orgánu.
Oproti stimulantům (vč. např. i thyroxinu při nadměrné funkci štítné žlázy) však nedochází u nikotinu k tomu, že se myšlení stává hůře organizovaným a chaotickým, takže objektivní výkonnost po zmíněných prostředcích klesá (byť užívající má opačný pocit).
A protože chytří lidé jsou to, co EU a její režim ohrožuje ...

Topení elektřinou

Topení elektřinou je naprostý nonsens v situaci, kdy elektřiny je nedostatek a prognóza je taková, že jí bude zoufalý až totální nedostatek. Což je výsledek nesmyslného "boje za klima", potlačujícího užívání normálních paliv od uhlí až po biomasu.
Je úplně jedno, zda se topí přímo tepelným efektem elektrického proudu, hnaného skrze odporové dráty, nebo tzv. tepelnými čerpadly, jejichž mizerná účinnost v naprosté většině lokalit (např v panelových sídlištích) prakticky srovnává spotřebu elektřiny s přímotopy.
Problémem také je prosazování "moderních" kotlů na plyn, ale i tuhá paliva, které jsou nabity elektronikou a v případě (s vysokou pravděpodobností úspěchu očekávatelného) "ekologického" kolapsu sítě přestanou fungovat.
Snaha EU o prosazení "moderních způsobů topení" je v podstatě snahou o znemožnění topení naprosté většině populace se všemi očekávatelnými i neočekávanými dopady na zdraví a životy.
Poslední "hit" bruselské věrchušky je připravovaný zákaz plynových sporáků či varných desek. Opět naprostý nesmysl v situaci, kdy produkce elektřiny v EU klesá s perspektivou jejího drastického nedostatku během následujících několika let a s tím souvisejícím i drastickým růstem její ceny. Pochopitelně, vyrojily se i jakési vědecky se tvářící publikace námezdních žvástalů o šílené škodlivosti plynových sporáků, které nejsou ničím jiným než dobře placenými desinformacemi.
MMCH, pokud v důsledku Green Dealu přestane jít do domácnosti elektřina, je plynový sporák jediným reálným zdrojem tepla. Tedy, jestliže pomineme rozbíjení nábytku, vytrhávání parket a prken z podlahy a jejich spalování na ohništi uprostřed bytu, k čemuž by také pod vedením bruselských géniů a ekologicky zodpovědných politiků mohlo dojít.

Zákaz potravin živočišného původu

Potraviny živočišného původu jsou nepostradatelnými zdroji esenciálních aminokyselin, železa, vápníku a dalších nezbytných mikroprvků, většiny vitamínů a dalších pro život nezbytných látek. Musejí to ovšem být potraviny z patřičných zdrojů, jako jsou savci, ptáci, případně ryby a paryby (v některých zemích je i tradice požívání plazů).
Představa, že kvalitní maso bude nahrazeno požíráním hmyzu, je zcela mimo realitu. Hmyz není (protože to technicky nejde) kuchán, takže jsme nuceni ho pojídat i s obsahem střev a dalších potenciálně problematických částí těla. Jeho výživová hodnota je nižší, obsahuje lidským trávicím ústrojím nezpracovatelné složky (např. chitin) a obsahuje mnoho alergenů, přičemž lze očekávat, že procento na ně alergických jedinců v populaci bude nucenou konzumací sajrajtů z hmyzu spíše narůstat. Za naprosté šílenství považuji návrh, aby některé "hmyzí mouky" byly přidávány do běžných potravin bez toho, že by to na nich bylo nějak deklarováno. V této souvislosti je zajímavé, že EU jinak přímo hystericky vynucuje deklarace všech možných alergenů u výrobců potravin i u provozovatelů stravovacích služeb. Jako jiní, i apoštolové broukožraní se cítí být povzneseni nad zákony i morálku.
Faktem je, že hlemýždi a jejich příbuzní (EU nepreferovaní) jsou alespoň kuchatelní a jejich svalovina je bezpečnější, až na poměrně vysoký obsah cholesterolu.
A pokud chce EU potraviny živočišného původu dovážet, hodlá tak činit ze zemí, jejichž výrobky jsou procpány v EU zakázanými antibiotiky, hormony i pesticidy. Prostě, tyto prostředky zemědělské výroby "šíleně vadí", pokud by je používali evropští zemědělci se spolehlivým dodržením bezpečného dávkování i karanténních lhůt mezi posledním podáním a porážkou, ale "jsou neškodné" pokud se dovezou od nic z toho nedodržujícího výrobce z Jižní Ameriky. A bruselským soudruhům nevadí ani šílená uhlíková stopa tohoto dovozu.

Zákaz funkčních aut

O zákazu aut toho už bylo sepsáno mnoho. Elektromobil je, coby náhrada auta, prakticky bezcenný. Není schopen po plném nabití ani ujet trasu Brno - Praha po dálnici D1, snad vyjma nejparnější léto. Zatímco většina dnešních aut tuto trasu ujede na plnou nádrž tam i zpět, elektromobil musí jak ve startovní tak cílové destinaci nabíjet baterii a ještě tak učinit minimálně jednou zhruba uprostřed trasy v obou směrech. A pokud dojde v zimě k jakékoli kalamitě a zablokování D1 nějakou větší nehodou, budou v elektromobilech umrzat lidé.
Tento zákaz je prostě zcela nesmyslný, už proto, že doprava se podílí na produkci oxidu uhličitého ekonomikou státu jen asi čtyřmi procenty (a elektromobil na své nabití "vyprodukuje" víc tohoto plynu než auto, jedoucí stejnou trasu). Nehledě k tomu že lež o oxidu uhličitém jako příčině oteplování už dávno padla prostřednictvím družicových měření a nikdy nebyla vědci (tedy vědci, nikoli třeba muzikology nebo teatrology či "genderology") stoprocentně přijímána.
A je charakteristické pro EU, že není s to reflektovat aktuální stav vědy na tomto poli.

Povinné "zateplování"

Povinné "zateplování" není nic jiného než masívní příjem pro výrobce "atestovaných" materiálů a "akreditované" firmy, které to provádějí. I při současných katastrofálních cenách energie takto vzniklé úspory "zateplením" nepokryjí náklady na takovou akci.
Problém starších budov, od 19. století po výstavbu při náhradách bytového fondu zničeného za druhé světové války, je ten, že mají většinou horizontální příčky tj. vždy strop nižšího patra a podlahu vyššího, upevněné na trámech mezi nosnými zdmi (z nichž část jsou obvodové zdi budovy). Celá konstrukce je přitom založena na tom, že budova musí "dýchat", aby se do zdí zapuštěné konce nosných trámů udržovaly suché. Pokud dojde k zadušení budovy "zateplením", konce trámů v obvodových zdech začnou natahovat vlhkost (redistribuce vody v uzavřeném prostoru) a po překročení prahu pro růst škodlivých organismů mikrobiálně degradovat. Nakonec dojde k jejich rozpadu či odlomení a pádu příslušné přepážky.
Domy touto technologií vystavěné by se tedy musely vyklidit, vybourat všechny stropy a podlahy od sklepů po půdu (a někdy i podlahu půdy), trámy nahradit ocelovými nosníky a prkna mezi nimi hurdiskami. Problémem je jistě šílená cena takovéto generálky a brzy bude problém i v tom, že ani ocelové nosníky ani hurdisky prostě nebudou, protože jak výroba a zpracování oceli, tak i výroba keramických stavebních prvků (hurdisek) je "šíleně neekologická", a tudíž je v EU cíleně likvidovaná a brzy tu žádná nebude. Náhrada železobetonovou deskou je sice teoreticky možná, ale naráží na srovnatelné problémy (ocelové pruty na stejné jako nosníky, cement je "fuj" stejně jako ty hurdisky). Náhrada klenbami (v nejhorším improvizovatelnými kamením a jílem) naráží na to, že klenba přesměrovává svislý tlak na sebe na vodorovný bočním směrem (od jejího středu) a funguje jen tam, kde jsou obvodové zdi, o něž se opírá, dostatečně masívní, nebo jsou dostavěny zvenčí tomuto tlaku vzdorující pilíře, jaké známe např. u gotických kostelů.
Pochopitelně, podobné úpravy do značné míry sníží i historickou / památkovou hodnotu budovy a tudíž i její cenu.

Reakce lidí

Je jasné, že jakmile to všechno lidem dojde (pořád, bohužel, jsou tací, co si myslí, že nikdo v Bruselu nemůže být tak hloupý, aby tyto pitomosti myslel vážně), začnou být masívně voleny "protestní" strany.
Budou je volit kuřáci, budou je volit majitelé domů, ohrožení zákazy normálního topení i nuceným "zateplováním", budou je volit majitelé aut, budou je volit i ti, kteří nechtějí chcípat na alergeny a další škodlivé látky v potravinách. Mohou se přidat i rodiče a prarodiče dětí, ohrožených "LGBTQNSDAP" aktivisty naháněním na kastrační kliniky, což je také jedna z bruselských priorit.
Zcela jistě se dozvíme, že za tyto hlasy mohou jen a jen videa na "Tiktaku" či jiné sociální síti. A obecně "ruská propaganda", pokud se do té doby nedostane do módy nějaký jiný stát. Toho, že by si bruselská věrchuška připustila, že dělá jen bezcenné pitomosti a snažila se je napravit či alespoň korigovat, se nemáme šanci dožít.

Takže, je mi líto, bruselské "elity" dělají vše pro to, aby proti sobě popuzovaly další a další vrstvy obyvatel EU. A aby proti sobě popudily i všechny ty, kteří si dokáží zobecnit trendy vzniklé jejich aktivitami a promítnout si je do budoucnosti. Pro tyto "elity" ve velmi dohledné době budou hlasovat i pracovat jen bezcenní hlupáci a parazité, přiživující se na jejich aktivitách. A sebereflexe je u těchto lidí srovnatelná se sebereflexí příslušníků "tvrdého jádra" svrženého komunistického režimu, případně dříve svrženého režimu nacistického.

Carringtonova událost a my

K oné události došlo na začátku září (1. - 3.) roku 1859. Země prošla centrem velkého oblaku vyvržené sluneční koronární hmoty. Naštěstí v té době byl jediným po drátech komunikujícím prostředkem telegraf, který sice utrpěl (vč. úrazů obsluhy elektrickým proudem), ale nebyl totálně zničen. Dnes by taková událost narušila všechny drátové a většinu bezdrátových komunikací a způsobila naprosto neúnosné škody, vč. ochromení naší civilizace řádově nejméně na dny. Pravděpodobnost opakování je odhadována na jednou za cca 500 let, případně cca 1 % rizika, že nastane za deset let.

Událost tehdy

Bylo to poprvé, co bylo možno pozorovat výron koronární hmoty, letící k Zemi atypickou rychlostí (byl to druhý výron po téže dráze, ten první mu "razil cestu"). Na samotné Zemi bylo možno v době události pozorovat mohutné polární záře, jejichž viditelnost sahala až do subtropů a v mírném pásu byly tak silné, že v některých lokalitách při nich bylo možné číst noviny.
Naštěstí v té době měla pozemská civilizace jedinou citlivou technologii, a to byl telegraf (a ještě k tomu starší typy, doporučuji knihu L. Součka, "Kam nedosáhne hlas"). Elektřina indukovaná ve drátech jednak umožňovala chod přístrojů i při vypnutém přívodu elektřiny (což by nebylo zase až tak špatné), ale z některých přístrojů sršely jiskry a jejich obsluha dostala ránu elektrickým proudem. Tehdejší telegrafní dráty byly dosti masívní, takže indukované proudy přežily.
Mimo tuto citlivou technologii tehdy celá událost proběhla bez dalších extra škod a lidé na ni postupně zapomenuli.
Richard Christopher Carrington, 26. 5. 1826 - 27. 11. 1875, byl spolupozorovatelem jevu na Slunci, který k události vedl, a první propojil výron koronární hmoty, kterým prošla naše planeta, s jevy, které se v době tohoto průchodu na ní odehrály.

Dnes

V současné době máme v rámci našich technologií velké množství drátových komunikací, přičemž dráty jsou zpravidla tenčí než tehdejší telegrafní dráty, byť jsou na bázi vodivějších kovů než tehdy. Je velmi pravděpodobné, že by veškeré dráty, kabely apod. shořely či alespoň byly zahřáty na takovou teplotu, že by se začala tavit izolace a došlo by k jejich probíjení. Vedle komunikací by to postihlo patrně i rozvody elektřiny. Je otázka, zda by nějak nebyly narušeny i plynovody a další produktovody v kovových trubkách.
Není úplně jasné, co by se stalo s moderními přístroji na bázi mikroprocesorů, ale naindukované vyšší napětí v jejich vodičích by patrně poškodilo i část polovodičových prvků, jak se to stává v případě úderu blesku do elektrické sítě s přístroji v blízkosti této události a připojenými k síti.
Je tedy velmi pravděpodobné, že by vypadla jak mobilní síť, tak i podstatné části internetu (takže by asi jako celek nejel). Vypadla by i rádia a televize. Obyvatelé by tedy většinou ztratili kontakt s jakýmikoli organizacemi od místní po celostátní úroveň. Přestože by poškození techniky nemuselo být tak velké jako při elektromagnetickém pulsu (EMP), způsobeném blízkým výbuchem jaderné bomby, dopad na komunikace by mohl být srovnatelný.
Zcela jistě by byly poškozeny i automobily. Ty s elektronikou by byly zničeny patrně neopravitelně (na úrovni spotřebitele), "veteráni" by se možná rozjeli po výměně některé kabeláže kolem motoru (pokud by neshořela vinutí alternátoru).
Paradoxně nejlépe by by úrovni komunikace mohly dopadnout místní úřady, které by mohly nahradit nefunkční distribuci místních zpráv místním rozhlasem a oznamovacími SMS předčítáním informací osobami se silným hlasem a snad i za pomocí bubnu, jak se to dělávalo od pradávna až někdy do 19. století.
Protože by nefungovaly telefony, rozhlas i televize a nejezdila by většina aut, spojení nad úroveň místní by bylo krajně problematické.
Celkem s jistotou lze konstatovat, že by přestaly fungovat veškeré bezhotovostní platby a je docela možné, že bankovní účty (respektive datové bloky, na nichž se nacházejí), by byly tak poničeny, že by peníze na nich uložené nenávratně zmizely.

Kdy?
Otázka opravdu nezní, zda se něco takového stane, ale kdy se to stane. Nejsme schopni detekovat předchozí podobné události, protože ani např. kronikářské záznamy o polárních zářích nemusejí být spolehlivé. Ostatně, nedávno jsme měli pěkné polární záře, z nichž měla většina obyvatel houby (a někteří i s octem), protože téměř nad celým naším územím byla hustá oblačnost. Takže ji viděli jen obyvatelé západu Čech a cestující v letadlech (ta by ovšem při opravdové Carringtonovské události s vysokou pravděpodobností spadla). A pokud k této události došlo ve dne, nemusely být tehdejším lidem polární záře nápadné.
Takže nejsme schopni detekovat předchozí podobné události (a provést jejich statistickou analýzu), jen jsme schopni jakéhosi odhadu, jak často naše mateřská hvězda podobný oblak částic vychrlí a jaká je pravděpodobnost, že se tato hmota střetne se Zemí.

Vždy připraven

Kousek výš jsem zmínil fakt, že Carringtonovská událost by se do značné míry podobala důsledkům EMP způsobeném jaderným výbuchem (a pilně se podle některých webů pracuje i na nejaderném vyvolání EMP). Z tohoto důvodu by se příprava na tuto událost do značné míry překrývala s přípravou na případný konflikt s použitím jaderných zbraní, protože s výjimkou ochrany obyvatel (případně hospodářských zvířat) před bezprostředními následky výbuchu (žár a tlaková vlna) se jedná o prakticky stejná opatření.
Z tohoto důvodu by se zcela jistě značná část nákladů na překonání této události dala hradit z rozpočtu obrany.

Jaké prvky by měly být zahrnuty?

• ochrana klíčových struktur počítačové a telefonní sítě, případně vysílačů. Patrně by stačily Faradayovy klece, chránící obsah před magnetickou indukcí.
• měly by být vytvořeny sklady se záložními prvky výše uvedeného, protože asi ochrana nebude vždy stoprocentní. Ty by měly být umístěny pod úrovní terénu a mnohonásobně jištěny dobře uzemněnými sítěmi vodičů, případně dalšími ochrannými prvky. Patrně by zde měly být i zásoby vodičů, které by byly s to nahradit vodiče spálené (alespoň ty klíčové).
• nemělo by se pospíchat s digitalizací rádiového vysílání, protože analogové bude jak na straně vysílačů, tak i na straně přijímačů odolnější. Analogové vysílání se dá ve srozumitelné podobě zachytit i krystalkou, která by tuto událost měla přežít.
• mělo by být zajištěno "uzemnění" všech letadel po ohlášení podobné události, protože pravděpodobnost zničení jejich elektroniky a následného zřícení je vysoká. Měla by být také připravena opatření k zajištění nějakých "vládních letadel", hlavně vrtulníků, po nichž by se dala dopravovat humanitární pomoc i informace od centra státu. Tedy nějaké chráněné hangáry, v nichž by jejich elektronika mohla přežít.
• patrně by se alespoň některé typy aut daly zajistit uzemněním karosérie, jen by to muselo být připraveno (garáž, obvyklé parkovací místo), případně doplněno překrytím nevodivých částí (hlavně okna) nějakou vodivou sítí, opět připojitelnou k uzemnění s dostatečným výkonem (tj. dostatečně nízkým odporem vůči zemi). Odborníci by se také měli vyjádřit, zda z auta před příchodem oblaku částic (asi bychom byli varováni pár hodin předem) nebylo vhodné vypustit benzín a jak ho zajistit (nádrž by asi bylo vhodné profouknout CO2 např. z hasícího přístroje, nebo vhozením kusu "suchého ledu". Obávám se, že elektromobily by byly touto události zničeny.
• s výše uvedeným souvisí i vhodnost tlaku na výrobce aut, aby veškeré elektronické prvky byly soustředěny do snadno vyměnitelných bloků (se snadností výměny na úrovni výměny žárovky, přestože je nyní snaha dělat pravý opak), případně aby bylo možné auta nouzově přepnout do nějakého bezelektronického modu (bez ohledu na emise a podobné, v souvislosti s nouzovým stavem "nesmysly"), a tím je učinit zprovoznitelnými i po této události nebo jaderném EMP. Měly by být k dispozici i náhradní sady nezbytné kabeláže i elektroniky, kterou by mohli sami řidiči bezpečně uchovat a po události vyměnit a auta zprovoznit.
• v domácnostech by měly být dostatečné zásoby potravin, pitné vody a nouzového zdroje vaření (turistické vařiče), nebyla by od věci zásoba fyzických peněz. Bylo by třeba se připravit i na to, že by přestaly (alespoň dočasně) fungovat veškeré typy elektronických dokladů. Prostě opatření podobná jakékoli jiné mimořádné události. A opět dělá EU vše pro to, aby byly doklady nevratně převedeny na digitál a fyzické peníze byly zrušeny. Tedy pravý opak toho, co je racionální ve světě, v němž hrozí nejen Carringtonovská událost, ale i jaderná válka.
• stát by měl těmto věcem napomáhat a navíc by měl řešit to, co má ve své kompetenci. Měla by být zazálohována a k opravě připravena doprava, aby bylo možné obnovit co nejdříve komunikaci s občany. Měla by existovat i např. zásoba malých rádiových přijímačů, které by mohli občané dostat z vrtulníků či vládních aut, schopných zajistit bazální zpravodajství pro občany. Odborníci by se měli vyjádřit i k tomu, zda a jak přežijí Carringtonovskou událost nebo EMP baterie, případně jak je uložit, aby přežily.
• stát by měl tlačit i na banky, aby svá datová a paměťová střediska učinily odolnými proti takové události. Dává jim licence, takže prostředky na tlak vůči nim má.
• je třeba si uvědomit, že v případě Carringtonovské události i EMP půjdou do kopru všechny OZE, snad s výjimkou některých vodních elektráren, zatímco velké zdroje bude možné alespoň improvizovaně v relativně krátkém čase (mezi ohlášením události a jejím nástupem) zajistit. Podpora OZE a vypínání velkých a spolehlivých zdrojů elektřiny je proto kontraproduktivní nejen z hlediska elementárního zdravého rozumu, ale i z hlediska prevence následků událostí tohoto typu, ale rovněž i z hlediska přípravy na válku.
• důsledkem předchozího je riziko dlouhých (i více než týden trvajících) výpadků elektřiny, což je opět problémem v souvislosti s nesmyslným tlakem na topení elektřinou nebo elektrickými čerpadly. Nicméně nepojedou ani plynové kotle, ani moderní kotle na tuhá paliva (protože je v nich elektronika). Paradoxně jediné topení, které by bylo k dispozici, by byla kamna na tuhá paliva (a stát by měl proto podporovat vytváření možnosti jejich instalace pro případ potřeby). Pochopitelně, vytečou ledničky a mrazničky a potraviny v nich uložené se zkazí.
• stát by také neměl pospíchat s digitalizací, zejména totální, zahrnující zneprovoznění papírové agendy. Hloupý vladař by přešel totálně z hliněných destiček na papír, chytrý by udržoval tyto destičky jako zálohu pro případ velkého požáru, který papír zničí. MMCH z krétsko - mykénské civilizace známe jen zápisy na hliněných destičkách, protože jiné materiály (které s vysokou pravděpodobností existovaly) byly při její zkáze totálně zničeny.
• prostě je třeba se připravit na to, že by po nějakou dobu nejelo nic z toho, co naši soudruzi progresivisté označují za "pokrokové a jedině správné", takže státy, které na ně dají, budou v takovém případě postiženy daleko hůř. A čím déle budou postiženy, tím hůř i pro jejich obyvatele. Ostatně, Španělé dali na "progresívní" a "ekologické" zpřírodňování toků a při posledních povodních na to doplatili desítkami mrtvých.

Občané

Pochopitelně, od současné přehlídky neschopných nevzdělanců (alespoň v exaktních disciplínách) ve vládě nelze očekávat, že by se za něco takového postavily. Zvlášť proto, že řada preventivních opatření jde proti duchu toho, co tato vláda za celou dobu své existence prosazuje a snaží se zavést do praxe.
Lze očekávat, že bezpečnostní experti a odborníci je podporující budou označeni za "ruské trolly", bojovníky proti pokroku, demokracii a svobodě. Na případné vědecké důkazy a rozbory technologii z hlediska odolnosti proti carringtonovské události či EMP bude pohlíženo asi stejně jako na genetiku v SSSR za Lysenka. To samé lze čekat i od bruselských loutkovodičů současné vlády, kteří si ani nedovedou něco podobného představit a někteří z nich jsou zjevně přesvědčeni o tom, že přírodní zákony jsou vytvářeny a měněny hlasováním.
Občané, o jejichž přežití se jedná, by tedy měli volit takové politiky, kteří budou s to hodit za hlavu ideologicky podšprajcované škodlivé nesmysly a provést chirurgický řez prakticky všemi oblastmi působnosti státu, aby výše uvedená (a další) preventivní opatření byla provedena a v případě jakékoli takové události by byla ve spustitelném stavu (aby bylo jasno: během několika málo hodin). Je třeba konstatovat i to, že taková událost by se měla nacvičovat podobně jako třeba požární poplachy nebo jiné simulace mimořádných událostí, protože jen při realistickém cvičení se odhalí spousta reálných nedostatků, které by v případě projevení se až v "ostré" situaci vedly ke ztrátám lidských životů. Přitom takové chyba a nedostatky mohou při zběžném "odškrtávání" zůstat neodhaleny.
Takže i na nás, občanech, je to, zda stát v případě podobné události zaboduje a přežije ji s minimálními ztrátami, nebo zda budou na jejím konci ony ulice pokryté mrtvolami, jak nám jimi, vědomě nepravdivě, vyhrožovali Svědci Covidovi.

Ještě jedna možnost

Ano, teoreticky by bylo možno tuto událost zvládnout i tak, že bychom stav techniky i společnosti přesunuli někam na začátek 19. století, kdy technika v tehdejším stavu v podstatě s tímto jevem nijak neinteragovala. Problém je, že to by vedlo k nadbytečnosti (z hlediska výroby potravin a dalších pro život nezbytných potřeb) cca 80 - 90 % současných obyvatel.
Ti, co nám tuto cestu nabízejí (včetně různých propagátorů "nerůstu"), znají i řešení, které bylo uplatněno v pro ně ideálním státě, Kambodži za vlády Pol - Pota a spol., kdy ono přebytečné obyvatelstvo bylo prostě vybito a pyramidy z jeho lebek dodnes "zdobí" tamní džungle.
Věřím, že tato cesta je pro většinu našich občanů, v podstatě mimo voličů zelených a kryptoekologických stran typu Pirátů, naprosto nepřijatelná.

Carringtonova událost se tedy může kdykoli opakovat, byť v období vyšší sluneční aktivity (jaké je nyní) je její pravděpodobnost větší. Navíc má vysoký průnik dopadu na věci, které nás obklopují a slouží nám, s elektromagnetickým pulsem, jaký vzniká při jaderném výbuchu. Z obou důvodů bychom se měli na tyto události připravovat a je to rozhodně smysluplnější (a paradoxně i levnější) činnost než jakýsi pochybný "boj za klima", navíc zcela pomýleně zaměřený proti naprosto neškodnému sovdovkovému plynu. A je i na nás, občanech, abychom si volbou vynutili vznik vlády, která se bude zabývat podstatnými věcmi, a ne zjevnými pitomostmi.

Jak je to tedy s tou plodností a covidem?

Stále více se rýsuje silný pokles porodnosti po "očkování" proti COVIDu. Ten pokles je drastický, v historii naší populace srovnatelný prakticky jen s poklesem porodnosti od let 1915 po 1919, způsobený nahnáním mužů v plodném věku na jatka první světové války (v roce 1915 dobíhala jako těhotenství a porody ještě předválečná otěhotnění, děti počaté navrátilci v roce 1918 se rodily až v polovině roku 1919). Pochopitelně, vedou se spory o tom, zda je tento pokles nějak s tím očkováním, vyjma statisticky signifikantní korelace, propojen.

Politikum

"Vakcinace" proti covid byla jednoznačným politickým rozhodnutím a byla jednoznačně, jak se ukázalo, vedena proti zájmům i vůli občanů. Pokud by neexistovaly nejrůznější donucovací praktiky, proti nimž řada občanů neměla možnost se nějak postavit, bylo by "vakcinovaných" podstatně méně a tudíž i problémů s negativními dopady "vakcinace", včetně úmrtí, by bylo také podstatně méně. Přitom je velmi sporné, zda by přibylo nemocných, hospitalizovaných nemocných a zemřelých. Naprostá většina "vakcinovaných" prodělala opakovaně infekci covidem, prakticky stejně jako lidé, jimž se podařilo tomuto zákroku vyhnout.
Problematičnost těchto preparátů chápali i praktičtí lékaři a někteří se, veřejně na odborných fórech, nechali slyšet, že "vakcína" půjde do výlevky v ordinaci a pacient bude zapsán jako "vakcinovaný". Což, pochopitelně, poněkud zpochybňuje některé údaje o malé škodlivosti těchto prostředků, zato akcentuje ten úbytek porodnosti (protože pokud část oficiálně "vakcinovaných" ve skutečnosti tento zákrok nepodstoupila, pak ti, kteří jej podstoupili, na tom musejí být ještě daleko hůř, než když se ona porodnost přepočítává na všechny "papírově vakcinované"). To samé potom platí i pro negativní dopad "vakcinace" na zdraví, protože zase bude nutno brát v úvahu menší základ pro např. výpočet procenta poškozených. Také prakticky nebyl mezi lékaři zájem, vyjma pár "zlatokopů", se na této akci podílet, a proto museli být do "vakcinačních" center nahnáni starší medici.
"Vakcína" byla silně ekonomicky výhodná, protože její výrobní cena je snad jen na úrovni procent ceny kupní, takže celá ta akce také názorně předvedla podřízenost politiky (včetně některých politicky angažovaných "odborníků") ekonomii.
Z oné politické podstaty "vakcinace" také plyne ona zuřivá nechuť k analýze negativních dopadů těchto preparátů na zdraví lidí, což se, mj., týká i oné neplodnosti. Faktem je, že daleko menší počet postižených po Conterganu, který navíc pacientky braly dobrovolně, často si ho jako módní lék vyžadovaly (a některé dokonce, např. v USA nebo ve státech východního bloku, se k němu dostávaly ilegálně), vyvolal daleko rozsáhlejší sankce a politickou odezvu vůbec.
Faktem je, že dobře spravovaný stát by provedl zdarma detekci virového "spike proteinu", který zodpovídá za významnou část poškození zdraví "vakcínami", protože prodělání covidu jeho produkci buňkami lidského těla nevyvolá buď vůbec, nebo jen velmi vzácně.

Jiná příčina?

V podstatě si nelze dohledat v nějaké literatuře jinou reálnou příčinu tak silného poklesu porodnosti, a zejména ne v oblasti socioekonomické. Ve skutečnosti i ten vzestup porodnosti "Husákových dětí" byl do jisté míry fikcí. Propopulační opatření byla Husákem a spol. zavedena v době konce druhé demografické ozvěny první světové války, kdy tedy porodnost měla spontánně narůstat, protože se více lidí dostávalo do plodného věku. Narodili se totiž při vzestupu porodnosti ve 40. letech, který ještě paradoxně akcentovalo německé "totální nasazení". To se týkalo jen svobodných a kvůli němu mnoho mužů a žen uzavřelo manželství po relativně krátké známosti, a i jim se rodily děti. A to ještě je třeba připomenout, že devět měsíců po každé větší porážce Němců nastal u české populace "babyboom".
Nelze si tudíž představit, že by za nás působilo socioekonomické cosi tak výrazně ovlivňující porodnost jako zmíněné události.
Muselo by se tedy stát cosi velmi neobvyklého v oblasti základního výzkumu, aby takováto příčina byla nalezena a muselo by být velmi jasně doloženo, proč nebyla nalezena dříve.

Proč tedy "vakcína"

Je zde jasná statisticky významná souvislost, která v tomto případě nebude mít ani onen opačný vektor, tj. že by schopnost počít byla příčinou odmítání "vakcinace", jak se nám někteří lidé snaží namluvit. Dokonce i kdyby odmítání vakcín a děti byly vázány na životní styl, je silně pochybná představa, že by v době covidové došlo k nějakým drastickým změnám životního stylu a hodnotových postojů, které by takovýto efekt vyvolaly.
Dalším bodem je fakt, že "vakcína" může zasahovat do organismu, a to jak muže tak i ženy.
Vakcina nutí některé lidské buňky vytvářet spike protein viru, který je pro lidský organismus jedovatý. Otrava se může projevit mj. lokálním poškozením tkáně, v níž takovéto buňky vzniknou. Navíc, pokud funguje alespoň částečně správně, měly by takto postižené buňky být atakovány složkami imunitního systému a to poškození dané tkáně či orgánu dál zvyšovat může tedy proběhnout imunitní zásah proti vlastnímu organismu, což je silně nežádoucí jev. Pikantní je, že i některé buňky účastnící se imunity tento protein syntetizují a "vystavují" na svém povrchu. To může vést i narušení imunity (jedna část imunitního systému likviduje druhou).
Protože hodně postižení tohoto druhu se týká vazivových a svalových buněk, nelze se divit "blahému očekávání", že budou postiženy i pohlavní orgány, které z větší části tento typ buněk obsahují.
Výše uvedené by mohla být jedna z příčin, proč, respektive jakým mechanismem, by mohla "vakcinace" vyvolat snížení plodnosti.
Druhou možností je, že v souvislosti s modifikací činnosti imunitního systému dojde k narušení imunity, související s těhotenstvím. Je dobré připomenout, že oplozené vajíčko a buňky, které z něj rostou, nejsou imunologicky stejné jako buňky matčina organismu. V případě neošetření imunity by mohlo dojít k tomu, že by je matka odhojila jako špatně vybraný a manažovaný transplantát.
Aby se toto nestalo, vajíčko resp. rané embryo uzavírají s matčiným imunitním systémem jakýsi "imunologicky toleranční protokol", který způsobí, že organismus matky toleruje antigeny na povrchu zárodku a později placenty a plodových obalů. Pakliže se tento protokol uzavřít nepodaří, je vajíčko, ve stádiu moruly, kdy se snaží přirůst ke sliznici dělohy, odhojeno a potraceno. Jedná se o velmi raný potrat, který může být vnímán jen jako malá nepravidelnost cyklu a dokonce ani nemusí těhotenství dospět do stádia, v němž začínají být pozitivní těhotenské testy.
Stinnou stránkou tohoto procesu je možnost (naštěstí vzácná) přeměny raného embrya na zhoubný nádor, který je dlouhou dobu organismem ženy tolerován a velmi rychle se rozrůstá a metastázuje a má prognózu velmi závažnou až fatální.
Lze důvodně předpokládat, že "vakcinací" rozvrácená imunita nemusí být schopna takovýto protokol s raným zárodkem úspěšně uzavřít a že ve skutečnosti se u pozorované neplodnosti nejedná o neschopnost počít, ale neschopnost nosit zárodek a posléze plod.
Faktem je, že takovéto "jemnosti" se při dosti pochybném testování "vakcín" nikdy nesledovaly a lze důvodně předpokládat, že neexistovala možnost na ně při rychlotestech těchto prostředků přijít.
Zlý "antivaxer" JFK jr., kterého nabral D. Trump do týmu si tento titul vysloužil tím, že požaduje velmi důkladné a podrobné sledování vakcín právě proto, aby se nemohlo stát, že budou mít takto masívní výrobcem nepředpokládané a jeho testy neobjevené vedlejší účinky.
Důležité také je, že při očkování klasickou vakcínou, na bázi oslabeného nebo usmrceného původce infekce, případně příbuzným, ale málo patogenním, organismem (viz neštovice), případně směskou antigenů, syntetizovanou GMO, tento podnět projde prakticky celou kaskádou funkcí a regulací imunitního systému. Při tomto procesu může být na většině úrovní jeho působení zablokováno, pokud by se řídícím složkám imunity "něco nezdálo". Proto jsou tyto (opravdové) vakcíny daleko bezpečnější a negativních dopadů na zdraví mají daleko méně. A prakticky vždy je u nich cost (jejich negativní dopad na zdraví) výrazně nižší než benefit (škody, kterým je zabráněno).
Někdy dokonce výrobci "moderních" vakcín argumentují menší reakcí na vakcinaci. Nicméně je prokázáno, že takovéto vakcíny vytvářejí slabší imunitu a na kratší období (zatímco klasické, po nichž bývá zvýšená teplota, bolest v místě vpichu, nespavost, nechutenství a případně další několik dnů trvající potíže, zanechávají imunitu silnou a dlouhodobou, často doživotní.
Z tohoto důvodu také sílí hlasy pro to, aby mRNA "vakcíny" byly alespoň dočasně zakázány, dokud nebude možné garantovat a nastavit jejich vyšší bezpečnost a absenci neočekávaných vedlejších dopadů. Řekněme si to upřímně, klasická vakcína funguje srovnatelně s tím, jako když na trezoru nastavíme správné heslo a otevřeme ho pasentním klíčem, zatímco mRNA "vakcíny" se chovají spíš jako hasák nebo autogen.
Mimochodem, ve sbírce sovětských SF povídek, vydané v roce 1962, "Třetí povídky z vesmíru", vyšla povídka A. Gromovové "Glegy", pojednávající o tom, jak vládnoucí třída na exoplanetě využila epidemii, kterou sama rozšířila, k naprosté totalizaci společnosti. Když jsem ji po létech četl (pamatoval jsem si její přibližný obsah z doby, kdy jsem ji četl asi jako desetiletý žáček), byl jsem téměř fyzicky zhnusen tím, jak s až mrazivou přesností predikovala současné "konspirační teorie" kolem covidu. A asi se těžko dá povídka z raných 60. let nebo konce 50. let (doby postupné likvidace kultu osobnosti v SSSR) považovat za současnou "ruskou konspiraci". Dost by mě zajímalo, zda by měl někdo dostatek odvahy tuto povídku dnes oprášit a vydat.

Lze tedy konstatovat, že existují dostatečné předpoklady toho, že by mohly mRNA "vakcíny" doopravdy vyvolat různými cestami neplodnost, a že k případnému vyvrácení této možnosti by muselo dojít opravdu vědeckými postupy (které jsou k dispozici) a ne žvaněním politiků, napojených na farmaceutické firmy, případně s máslem na hlavě z dob covidového teroru.

Proč neuzavírat smlouvu s Vatikánem

Vládní papaláši a papalášky podepsali smlouvu s Vatikánem, která vytváří jakési exkluzívní postavení pro Římskokatolickou církev a staví její vyznavače nad "podlidi", kteří jí hlásanou formu náboženství nevyznávají. Naštěstí ještě nebyla schválena našimi zástupci.

Obecný problém

Obecný problém veškerých takových textů spočívá v tom, že pokud hlásají něco, co je součástí našich zákonů, pak jsou zbytečné, a pokud hlásají cosi jiného, jsou potenciálně škodlivé. Dokonce i když posílíme mezinárodní smlouvu na úroveň zákona, nastane právní nerovnost mezi občany, na něž se tato smlouva vztahuje, tedy římskými katolíky, a všemi ostatními.
Zbystřit pozornost by ovšem měli i ti z římských katolíků, kteří vyznávají určitou umírněnost a toleranci, tedy cosi, co je v hrubém rozporu s římským katolicismem v jeho fundamentální podobě. Mohlo by se jim snadno stát, že budou naháněni na náboženské úkony, jako jsou mše a zpovědi, mohlo by se snadno stát, že pro jejich děti bude najednou náboženství ve škole povinné, a mnoho dalších nepříjemných věcí, které si nyní nepřipouštějí, protože v dosud sekulárně orientovaném státě mají svobodu se jich účastnit, nebo je ignorovat.
Zcela jistě znamená tato smlouva hrozbu pro všechny ty, kteří toto náboženství nevyznávají, ať už patři k vyznavačům něčeho jiného (od konkurenčních křesťanských církví až po "pohany"), nebo mají k náboženství nulový vztah (ateisté, apateisté, agnostici apod.). Hrozí jim, že je tato smlouva učiní občany nižšího řádu, tedy jakési "podlidi", jak to známe např. z nedávné historie našich západních sousedů.

Trocha historie

Zcela jistě je důležité vědět i to, že křesťanství obecně (v době před nástupem reformace), a římský katolicismus zvláště (a později, když už tu měl konkurenty), nikdy nepůsobilo v naší historii pozitivně. Naše země šla nahoru vždy v dobách, kdy zde křesťanství mělo jen slabý nebo žádný vliv. Naopak, v dobách upevnění moci nejprve křesťanství a posléze i římského katolicismu naše země vždy stagnovala a byla sužována nejrůznějšími problémy.
Náš stát byl založen v dobách "pohanských" a je otázka, zda by v pokřesťanštěné střední Evropě vůbec mohl vzniknout, nebo bychom byli zardoušeni a zgenocidováni jako Polabští Slované, jejichž zbytky, prakticky stoprocentně poněmčené, žijí v sousedním Německu jako občané druhé kategorie, nucení se stydět za svůj negermánský původ.
Také nárůst moci našeho státu se odehrával v době, kdy zde křesťanství ještě nebylo "státem ve státě" a osoby, které se o něco takového pokoušely, jako např. sv. Vojtěch, skončily špatně, a někdy jako on i s celými rodinami.
Jakmile se u nás dostalo křesťanství k moci, nastala jakási stagnace, která např. zabránila pozdním Přemyslovcům v dalším růstu státu a upevňování jeho vnitřní jednoty. Karel IV sice byl silně křesťanský panovník, ale snažil se o "křesťanství pro stát", kvůli čemuž se nakonec rozešel i se svým přítelem z mládí, který se stal papežem. Navíc v křesťanství už za něj vznikaly krizové jevy, které vedly později k rozvoji reformace. Lucidnějším myslitelům bylo jasné, že křesťanství v té podobě, jaká byla oficiálně jeho centrem prosazována, je odsouzeno k zániku.
O vystoupení Jana Husa málokdo ví, nebo chápe, že jak on, tak i kostnický koncil se snažili vlastně o to samé: o jakousi nápravu církve, která už byla příliš zparchantělá i podle gusta vysoce postavených prelátů. Nicméně koncilu šlo jen o jakési kosmetické úpravy, které by se nedotkly oné podstaty církve, která k onomu zparchantění vedla, zatímco Jan Hus (a jeho následovníci, ale i předchůdci) se snažili o takové úpravy církve, které by dlouhodoběji podobnému jevu zabránily. Z trochou zjednodušení a abstrakce se dá říct, že koncil si počínal o něco umírněněji než Gorbačov v reformě socialismu, zatímco Hus a jeho následovníci byli o něco radikálnější než Jelcin, případně se rovnali některým radikálním proudům Pražského jara 1968.
A k výše uvedenému si dovolím ještě poznámku, že koncil reagoval na kritiku od Husa a jeho přívrženců velmi podobně, jako reagují na kritiku dění v EU Evropská Komise a její pohůnci, akorát nepoužíval termíny jako "ruský šváb", "dezolát" nebo "Putinův agent", ale spokojil se s univerzálnějším "kacířem".
Faktem také je, že po ukončení náboženských válek, kdy římský katolicismus byl ohněm a mečem donucen k mírové toleranci jinověrců, nastal u nás v podstatě zlatý věk hospodářské prosperity a růstu obyvatelstva, nejen kvantitativního, ale i kvalitativního.
Jistěže za to nemohla jen ona náboženská tolerance, ale i výrazné oteplení klimatu na teploty, jaké v současnosti ještě nedosahujeme. Byly popsány (v kronikách a listinných materiálech) roky bez zimy a s teplým obdobím tak dlouhým, že se z jednoho pole daly sklidit dvě úrody obilí v jednom roce. Nicméně náboženská tolerance a určité "mírové soutěžení" vedly např. k vysoké úrovni gramotnosti obyvatelstva. Gramotná byla i část vesničanů a ve městech byli gramotní téměř všichni usazení měšťané. I to přispívalo k hospodářské prosperitě státu.
Naopak, léta rekatolizace (během níž římskokatolická církev získala prakticky totalitní kontrolu nad společností) byla spojena s totálním hospodářským úpadkem, drastickým úbytkem obyvatelstva, chudnutím téměř všech vrstev společnosti a drastickým omezením gramotnosti.
Nápravu provedl až absolutistický stát, v němž Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, proti odporu římskokatolické církve. Teprve poté mohlo dojít k hospodářskému vzestupu, který nakonec vedl k relativnímu zbohatnutí chudších vrstev a spolu se zrušením "člověčenství" za Josefa II to nakonec vedlo i k fenoménu Národního obrození. Opět, přes nezpochybnitelnou existenci vlasteneckých římskokatolických knězů, byla to světská moc, dominující nad mocí římskokatolické církve, která k takovému pozdvihnutí státu i jeho obyvatel vedla (a vedla i ke stažení českého národa z hrobníkovy lopaty). Pochopitelně, hlavní motivací Marie Terezie byla skutečnost, že gramotní pruští vojáci (protestantští) válcovali její negramotné (římskokatolické) vojáky, protože gramotného vojáka je prostě možné vycvičit snadněji (tedy i levněji), rychleji a lépe.

Hodnocení katolicismu

Je mi velice líto, křesťané si zde vždy počínali podobně jako Talíbové v Afghánistanu. Zničili velké množství kulturních památek, protože byly vázány na předkřesťanská náboženství. Dnes by, pochopitelně, měly cenu podstatně vyšší než jakákoli památka křesťanská, nacházející se na našem území.
Katolíci, zejména za rekatolizace, si počínali naprosto stejně. Zničili řadu památek, majících vztah k protestantismu. Vyštvali ze země kolem 1/3 obyvatel, což nezvládli ani nacisté s komunisty dohromady. Vždy si počínali naprosto amorálně, s představou, že oni mají jakousi "vyšší" pravdu, jíž musí být vše podřízeno, ostatně stejně, jako později nacisté nebo komunisté a dnes různé pochybné aktivistické a nátlakové skupiny.
Vedoucí činitelé římskokatolické církve se sice formálně a bez jakéhokoli nadšení za některé zločiny, spáchané jejich předchůdci, omluvili, ale nikdy ani žertem nenaznačili, že by třeba mohli nějak napravit jimi napáchané škody. Například zpřístupněním v sekulární sféře totálně vyhlazených protestantských a jiných "kacířských" spisů z vatikánských archivů.
Faktem je, že škody, které zde římskokatolická církev napáchala v dobách, kdy je páchat mohla, jsou obrovské. Např. zavraždění cca stovky lidí v šumpersko - velkolosinských čarodějnických procesech a zmocnění se jejich majetku se dá vyčíslit sumou řádově ekvivalentní tomu, co římskokatolická církev dostala v rámci "restitucí" (proto jsem také silně proti nim, ti zločinci si tu prostě nakradli dost). Asi by také nebyl problém vyčíslit podle zachovaných seznamů cenu římskokatolickou církví zabavených a zničených knih (podle cen, dosahujících na různých aukcích; pochopitelně redukovaných o jejich vyšší počet na trhu), a opět bychom patrně dospěli k tomu, že nedlužíme my Římskokatolické církvi, ale Římskokatolická církev nám, a hodně.

Zmínka o svátcích

Je třeba si uvědomit, že Vánoce, ani Velikonoce nejsou křesťanskými svátky. Obojí slavili už první neolitičtí zemědělci, kteří k nám přišli poté, co jejich původní vlast, nynější dno Černého moře, zaplavila voda po protržení Dardanel a zemědělce odtud vyhnala i s legendou o potopě světa, která se pak rozšířila se zemědělskými populacemi po Evropě i části Asie.
Vánoce byly a jsou svátek slunovratu. Obdobím, kdy sice začíná astronomická zima, ale Slunce vychází i zapadá stále severněji a v poledne kulminuje stále výš a je předzvěstí příchodu teplého období roku a konce zimního strádání. Velikonoce jsou oslavou onoho nástupu tepla, objevení se prvních poživatelných zelených rostlin, rození mláďat a kladení vajec.
Oběma těmto obdobím přidělilo křesťanství svou legendu o patrně v reálu neexistujícím Kristovi. Josef a Marie se nemohli setkat v období zimního slunovratu na sčítání lidu, protože Řím, relativně rozumně spravovaný, na toto pro cestování nejméně vhodné období sčítání lidu nesvolával (prvotní křesťané také slavili Kristovo narození až někdy z jara). Kristus měl být ukřižován o Pesachu, který se s křesťanskými Velikonocemi rovněž míjí (bývá dříve, protože v jižněji položené Palestině nastává teplé období roku také dříve než v Evropě).
Ozdobený stromeček a velikonoční mrskačka patří opět k pohanským zvykům. V předkřesťanské Evropě byly zdobeny stromy na oslavu pohanských bohů a něco podobného následně křesťanství až do 19. století pronásledovalo a trestalo. Teprve až ztratilo moc, objevily se vánoční stromečky, nejdříve v Německu, ale rychle se rozšířily po celé euroatlantické civilizaci.
Mrskačka o Velikonocích byla zase spíše oslavou plodnosti. Skutečně existují ženské nemoci, spojené s neplodností, které mrskání přes zadek a jiné choulostivé partie pokud ne úplně vyléčí, pak alespoň způsobí, že následné radovánky jiného druhu mohou skončit otěhotněním. A těhotenství některé z oněch chorob může skutečně vyléčit (ještě za mých studií se takto postiženým ženám doporučoval sňatek v co nejnižším věku a pokud možno okamžité "snažení se" o potomstvo).
Rovněž je běžně známo, že řada křesťanských světců a mučedníků byla vymyšlena (zmanipulována) a uctívána jen proto, aby byla překryta pohanská božstva či jejich svátky, spadající do daného období.

Křivení historie

Patrně největším zločinem křesťanů a jejich vůdců bylo zfalšování evropské historie. Byly prakticky vymazány vzpomínky na skutečné historické události a překryty kronikářskými výmysly (což jsou i Kosmova "bájná vyprávění starců"). Křesťané toto nemohli provést ve Středomoří, protože tam některé historické události byly popsány "pohany" paralelně s biblickými texty, ale Evropa severně od Alp má vymazán starověk a na pravěk navazuje až středověk a hiátus mezi nimi byl zčásti ignorován, zčásti zaplněn bezcennými konfabulacemi.
Faktem je, že ze severní strany Alp vyrazili do Řecka Dórové, aby zlikvidovali krétsko - mykénskou civilizaci, a veškeré stopy po této dějinné události první třídy byly vymazány.
V době Trójské války na severu Německa, blízko hranic s Polskem, byla svedena bitva o most přes řeku Tollense, po níž zůstaly stovky (minimálně) nebožtíků z obou stran konfliktu, kteří skončili v bahně řeky a tím se dochovali. Komu se tohoto "štěstí" nedostalo, nezůstal nám zachován. Stejně tak není jisté, zda některá depota koster a zbraní v říčním bahně nebyla při tisícileté historii změn koryta řeky zničena. Z těchto důvodů mohlo být těch padlých i o hodně víc než tisíc.
Všichni padli v jednom dni, a patrně jen v rámci několika hodin. Byla to tedy řež, srovnatelná s nejdrsnějšími útoky na bodák za první světové války a patrně ani Homérovi hrdinové takto intenzívně pod hradbami Tróje nikdy nebojovali.
Podle analýz koster (zdaleka ne všechny jsou hotové) byl mezi padlými (zatím) identifikován jeden Knovízan. Příslušník kultury, která žila na území dnešní ČR a z níž (splynutím s dalšími etniky) vznikli Keltové, jejichž geny pronikly až k nám. Dá se tedy říci, že pokud zemřel bezdětek, tak mohli být mezi našimi předky jeho rodiče či prarodiče, pokud se tam vypravil vylepšit žoldem a válečnou kořistí ekonomiku rodiny, mohou mít někteří z nás mezi svými předky přímo jeho.
Analýza koster také ukazuje, že se patrně jednalo o lidi, kteří často bojovali, a to i po zraněních, která se našla, zhojená, na jejich kostře. Patrně se tedy jednalo o profesionální bojovníky, jakési starověké žoldáky. Asi desetinu padlých tvořily ženy s podobnou historií opakovaných zranění, což dokazuje, že to nebyly žádné "matrace", ale plnohodnotní bojovníci.
Příznivce drsného barbara z Cimmerie může potěšit to, že část bojovníků byla vyzbrojena dřevěnými palicemi, sice ne tak velkými, jako ve filmu Barbar Conan, ale "rozlousknout" se s nimi hlava asi dala.
Zvěsti o skutečné válce, jíž se účastnili lidé pomalu z celé severní poloviny Evropy, byly ovšem šiřiteli křesťanství vymazány. Podle nich obyvatelé Evropy žili obžerstvím a nevázaným sexem a čekali, až je přijdou spasit křesťanští misionáři.
Tento nález ukazuje, že Evropa na sever od Alp se daleko spíše podobala tomu, co bylo od nich na jih, než fantasmagoriím profesionálních historiků, šířících představu o rozptýlené populaci v jednotlivých vesnicích s absencí jakékoli centrální moci. Je to ošklivé, ale vize R. E. Howarda (autor Conana) jsou patrně tehdejší realitě daleko blíž než výmysly historiků.
A o této historii jsme neměli nic vědět.

Naše vláda

Je mi líto, ale naše vláda opravdu nemá mandát na to, aby uzavírala pochybnou smlouvu, která bude jednostranně zlepšovat postavení římskokatolických křesťanů proti všem ostatním občanům (a také nic takového před volbami neavízovala). A bude tedy vytvářet nerovnost mezi občany, tedy přesný opak demokracie. Je to úplně stejné, jako kdyby vláda uzavřela smlouvu s Moskvou, týkající se prorusky orientovaných občanů, a nějakým způsobem je zvýhodňující.
Už jsme si užili toho, že na základě náboženského přesvědčení soudruha premiéra (schválně používám toto slovo, protože se chová stejně jako papalášové před rokem 1989), bylo zamítnuto manželství pro G a L páry aby z nich dále byli občané druhé kategorie, protože nežijí podle křesťanské víry (navíc římskokatolické verze, protože některé protestantské církve sňatky G a L osob posvěcují).
Je mi líto, tento stát by měl být demokratický, a tudíž by se vláda měla rozhodovat podle mínění těch cca 2/3 až 3/4 občanů, kteří tyto sňatky, zrovnoprávňující G a L osoby se zbytkem populace, v průzkumech veřejného mínění podpořili. A pokud se soudruhům a soudružkám ta vysoká podpora nezdá, tak ať na toto téma vypíší referendum.
Rozhodně nestojím o to, abych byl hříčkou jakýchsi pochybných náboženských fanatiků, kteří se chovají stejně, ne-li hůře, jako komunističtí ideologičtí fanatici před listopadem 1989. Z těchto důvodů je pro mě tato vláda absolutně nevolitelná (resp. strany, které ji podporují), i kdyby se jinak chovala jako hejno andělů a 24 karátových světic. Což se rozhodně nechová.

Smlouva s Vatikánem je tedy zcela jednoznačně ohrožením demokracie (jako ostatně mnohé další aktivity této vlády). Je plivnutím do obličeje všem občanům, kteří tuto verzi křesťanství nevyznávají (tj. většině). A pokud ji soudruzi spytlíkují, bude naprosto správné volit strany, jejichž zástupci přislíbí její vypovězení.

Opravdu potřebujeme Istanbulskou úmluvu?

Soudružka vládní zmocněnkyně pro lidská práva, Klára Šimáčková Laurenčíková, se nám opět snaží vnutit Istanbulskou úmluvu. Počíná si tak, jako by bez ní tu všechny naše ženy měly zhynout na bezbřehé násilí.

Realita

Evropská Unie provádí průzkumy násilí na ženách. Bohužel, nepodařilo se mi nalézt čerstvější materiál než z roku 2014, tedy 10 let starý. Respektive existují i novější, ale jsou presentovány tak, že se z nich nedají vytáhnout vstupní data, použitelná pro nějakou rozumnou analýzu.
Vzal jsem tedy za vděk tímto materiálem a dále si doplnil z Wikipedie informaci o signování či nesignování oné úmluvy. Problémem je opět to, že patrně žádný stát EU tuto úmluvu v roce 2014 neměl ratifikovanou a data podpisů a ratifikací sehnatelná nejsou. Z uvedené práce jsem vytáhl položky "násilí od jakékoli osoby" (str. 19 a 20) a "sexuální obtěžování", které jsem musel vytáhnout z grafu (str. 31), protože tabulku samotných číselných hodnot v práci nemají.

Co jsem udělal

Vytvořil jsem bázi, v níž každý stát EU má jeden řádek, obsahující jeho zkratku (pod níž figuruje v onom průzkumu EU) a plný název, "A" nebo "N" a poté čísla, charakterizující v průzkumech EU míru násilí a míru sexuálního obtěžování. Položky jsou odděleny středníkem.
Tuto tabulku jsem uložil jako samostatný textový soubor IU.csv

"AT Rakousko";"A";20;15;
"BE Belgie";"A";36;30;
"BG Bulharsko";"N";28;14;
"CY Kypr";"A";22;14;
"CZ Česko";"N";32;21;
"DE Německo";"A";35;22;
"DK Dánsko";"A";52;37;
"EE Estonsko";"A";33;16;
"EL Řecko";"A";25;15;
"ES Španělsko";"A";22;18;
"FI Finsko";"A";47;23;
"FR Francie";"A";44;30;
"HR Chorvatsko";"A";21;17;
"HU Maďarsko";"N";28;18;
"IE Irsko";"A";26;19;
"IT Itálie";"A";27;18;
"LT Litva";"N";31;9;
"LV Lotyšsko";"N";39;14;
"LU Lucembursko";"A";38;25;
"MT Malta";"A";22;20;
"NL Nizozemsko";"A";45;32;
"PL Polsko";"A";19;11;
"PT Portugalsko";"A";24;15;
"RO Rumunsko";"A";30;11;
"SE Švédsko";"A";46;32;
"SI Slovinsko";"A";22;11;
"SK Slovensko";"N";34;29;

Technická poznámka: Pokud by si to někdo kopíroval, patrně dojde k přeměně "klávesnicových" uvozovek na uvozovky, používané v knižních textech. Pak bude zapotřebí je funkcí "vyhledej a nahraď" přeměnit zpět. To se týká i některých následně uváděných příkazů jazyka R.
Druhou věcí je, že na jiných operačních systémech než je Linux, na němž pracuji já, se R může chovat trochu odlišně.

Jak jsem to hodnotil

Použil jsem jazyk R. Jeho konzolu jsem spustil v adresáři s databází a příkazem
base<-read.table("IU.csv",head=FALSE,sep=";")
načetl její obsah do položky base.
Poté jsem si vytvořil pomocnou databázi o jednom sloupci s "A" nebo "N" států, které ratifikovaly či neratifikovaly Istanbulskou úmluvu. Mohl bych také použít booleovskou proměnnou s hodnotami TRUE nebo FALSE, ale z jiných jazyků jsem zvyklý na ta písmena.
IU<-base[,2]
Následně jsem vytvoří obdobnou tabulku, obsahující čísla, odpovídající míře násilí v jednotlivých státech
Nasil<-base[,3]
vytvoří obdobnou tabulku, obsahující čísla, odpovídající míře násilí v jednotlivých státech
Příkazy
NasilA<-Nasil[IU=="A"]
a
NasilN<-Nasil[IU=="N"]
vytvoří dvě dílčí tabulky (řady čísel) charakterizující násilí vůči ženám pro země, které ratifikovaly a neratifikovaly IÚ.
Příkazem
wilcox.test(NasilA,NasilB)
Jsem vypočetl Wilcoxonův test, porovnávající tyto dvě řady čísel a vhodný pro položky, které nemají Gaussovo rozdělení. Ten vychází statisticky nevýznamný, přičemž průměr NasilA je 31,24 a pro NasilB 32. Test hklásí, že pro tak malý počet čísel není hodnota p exaktní
Poté jsem obdobným postupem vytvořil tabulku pro sexuální obtěžování
Obtez<-base[,4]
Opět jsem ji rozdělil podle ratifikace či neratifikace IÚ
ObtezA<-Obtez[IU=="A"]
ObtezN<-Obtez[IU=="N"]
a otestoval Wicoxonovým testem
wilcox.test(ObtezA,ObtezB)
Tento test vychází opět statisticky nevýznamný, přičemž pro země, které ratifikovaly IÚ vychází průměr 20,52 a pro neratifikující 17,5 (čím vyšší číslo, tím vyšší míra obtěžování), i se stejným upozorněním na malost databáze.

Nad výsledkem

Bohužel, s výjimkou Turecka přistoupily další státy k této úmluvě až po roce 2014, takže můžeme hodnotit jen stav násilí na ženách před přijetím této úmluvy. Druhým zádrhelem je, že z novější doby než je rok 2014 nejsou dostupná data. OSN sice blekotá, že "každých deset minut je zavražděna jedna žena", ale data, z nichž to má plynout, nezveřejnila, takže je možné, že si to soudruzi jen vycucali z palce.
Hodnotíme tedy vlastně to, zda se nějak lišilo násilí u států, které jsou k této úmluvě vstřícné, a států, které ji odmítají. Nicméně jsem toho názoru, že i toto hodnocení má jakýsi smysl.
Faktem rovněž je, že zcela jistě už původní čísla (položky Nasil a Obtez) mohou být ovlivněna kulturními rozdíly mezi jednotlivými státy a čísla v tabulce jsou tudíž zpochybnitelná, nic lepšího však není.
Zcela jistě můžeme vyslovit údiv nad tím, že EU ani nemá k dispozici, kromě nějakého obecného plácání, data novější než je ten rok 2014. A je otázka, zda je vůbec ochotna podobnou studii, jaká existuje pro uvedený rok zopakovat. To samé se ostatně týká i OSN.
Jednoznačně nad jedinými veřejně dostupnými čísly vyšlo, že ani u sexuálního obtěžování, ani u násilí neexistuje statisticky významný rozdíl mezi státy, které Istanbulskou úmluvu ratifikovaly a které ne. Jinými slovy, není rozdíl v tom, zda je v daném státě politická atmosféra příznivá vůči přijetí této úmluvy nebo ne, a mírou násilí na ženách v těchto státech. Z tohoto důvodu je naprostý nesmysl zaplevelovat náš právní řád dalším svinčíkem.
Jistěže se můžeme pozastavit i nad tím, že ve státech, které podepsaly a ratifikovaly Istanbulskou úmluvu, jako je Belgie, Francie, Německo, Nizozemí či Španělsko se vcelku běžně a za lhostejného přístupu úřadů provádí ženská obřízka (kterou EU pro jistotu nesledovala, alespoň ne zvlášť), zatímco v zemích, které tuto úmluvu neratifikovaly, nikoli (možná s výjimkou turecké menšiny v Bulharsku).
Ratifikace této úmluvy by měla význam pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že ve státech, které ji ratifikovaly, skutečně existuje menší míra násilí na ženách, a že je zde prokazatelná příčinná souvislost. Případně by musel být doložen statisticky významný pozitivní trend po jejím přijetí u statisticky významného počtu států. Zastánci tohoto aktu nic takového ovšem prokázat nemohou (už proto, že pokud by mohli, dávno by tak činili). A na tvrzení, že to musíme mít také, když to mají jiní, je známá odpověď otázkou: "Pepíčku, když Pavlík skočí z okna, skočíš taky?".
Navíc vše, co tato úmluva přináší pozitivního, v našem právním řádu dávno máme, některé paragrafy na toto téma jsme podědili dokonce už od Rakousko - Uherské monarchie. A je naprostý nesmysl mít ty samé věci ošetřeny paralelně v systému zákonů dvakrát, navíc s mírně odlišnými formulacemi. I tak je náš právní systém nepřehledný a rizikový z hlediska jeho pýthičnosti (včetně nejrůznějších vnitřních rozporů).
Statistický test nad jedinými dostupnými daty nám naprosto jasně předvedl, že opravdu není sebemenší důvod uvedenou úmluvu přijímat.
Celé to vzbuzuje podezření, že tato pochybná úmluva má být trojským koněm pro zavedení zcela pavědeckého termínu "gender" do naší legislativy (pavědeckého proto, že na rozdíl od termínu "pohlaví" není exaktně definován, genderismus je jen jakási moderní obdoba lysenkismu).

Nad dostupnými daty tedy nelze prokázat vliv Istanbulské úmluvy (a její ratifikace) na míru násilí vůči ženám v daném státě, a tudíž je naprostý nesmysl ji přijímat. Nic strašného se nestane už proto, že to podstatné a přínosné z ní máme v našich zákonech zakomponováno už dávno.

Parazité neškodící a škodící

Setkáváme se velice často s tím, že někteří aktivisté, vesměs z antidemokratického tábora progresivistů a liberálních demokratů (apod.) označují některé naše spoluobčany za "parazity". Vesměs ty, kteří jim z nejrůznějších důvodů politicky nekonvenují. Jaká je tedy realita?

Příklady

Abych uvedl příklad z biologie, z níž většina čtenářů bude asi pojem "parazit" znát.
Příkladem neškodícího parazita je třeba tasemnice. Ta nám jistě ubírá nějaké živiny, ale jinak se snaží nám nedělat větší problémy, protože čím déle budeme žít (tasemnice je dlouhověká a některé druhy mohou žít v našem střevě i déle než deset let) tím více vajíček stačí vyprodukovat a tím větší je pravděpodobnost, že se nějaké její vajíčko "ujme" v dalším hostiteli, v jehož svalovině vytvoří boubel, schopnou nakazit dalšího masožravce (v dobách našich předků, běhajících nahatí po lesích a stepích, na něž je tasemnice biologicky přizpůsobená, ta pravděpodobnost byla velice vysoká).
Příkladem škodícího parazita je toxoplasma, která potřebuje, aby byl hostitel sežrán, a tak mu narušuje mozkovou činnost, mj. odstraňuje pocit strachu a stimuluje rizikové chování. Lidští nosiči toxoplasmy jsou poté např. častěji oběťmi dopravních nehod. Svou jednou buňkou jistě toxoplasma nepochopí, že zabití lidského hostitele pro ni znamená konec, buď v krematoriu nebo v hlubokém hrobě, nicméně u jiných živočichů je usmrcení hostitele a jeho následná konzumace predátory a mrchožrouty cestou, jak se její cysty, coby další generace, dostanou do nových hostitelů. Opět v dobách, kdy naši předkové běhali nahatí po lese a občas je něco sežralo (a při některých tehdejších způsobech pohřbu se dostali mrchožrouti i k pohřbeným nebožtíkům), byla tato strategie funkční i pro parazitování lidí.
A jsou dokonce někteří parazité, kteří jsou do jisté míry prospěšní. Bakterie Helicobacter pylori sice u části nositelů zvyšuje riziko vzniku žaludečních vředů (a není úplně jasné, zda i následně rakoviny tohoto orgánu), ale jinak se patrně vůči svému hostiteli chová ochranně. Existuje velká studie na izraelských vojácích, která prokázala, že nosiči této bakterie mají menší riziko vzniku infekčních průjmových onemocnění, takže se dá říct, že tato bakterie si svého nosiče do jisté míry hlídá a chrání ho před konkurencí.
Snad je vhodné přidat informaci, že Helicobacter pylori se zatím nedaří spolehlivě kultivovat ani z obsahu žaludku, ani ze slin (atd.), přestože je běžně přijímána hypotéza, že se v populaci šíří např. líbáním, lízáním jedné zmrzliny apod., takže se musí nějak dostávat v dostatečné koncentraci ze žaludku do úst. Běžnou metodou průkazu jeho nosičství je zavedení sondy do žaludku, odštípnutí kousku jeho sliznice a následné mikroskopické vyšetření takto získané tkáně. Proto také ti vojáci, u nichž se očekává určitá "tvrdost".
Poslední příklad také ukazuje, že hranice mezi parasitismem a symbiózou je velice nezřetelná.

Neparazité

Někteří ideologové se snaží dát nálepku "parazitů" důchodcům a dalším skupinám lidí, kteří mají různým způsobem své odpracováno a nyní berou od státu jakousi podporu (zpravidla velmi nízkou). Toto je třeba považovat za dosti zásadní podlost, protože důchodové fondy byly na začátku vlády ODS rozkradeny spojením se státním rozpočtem a navíc je ještě měna oslabována cílenými inflačními aktivitami vlády. To samé se jistě týká i nemocných na nemocenské a podobných skupin obyvatelstva.
Jistěže, i kdyby bylo pravda, že tito lidé placením sociálního a zdravotního pojištění v nekonvertibilní koruně před rokem 1989 mnoho nenaspořili, faktem je, že po nich tu zbyly desetitisíce bytů, občanská vybavenost, tratě, dálnice, silnice, jedna jaderná elektrárna dostavěná a fungující, druhá těsně před dokončením, a další veřejně prospěšné stavby, které polistopadové vlády v řadě případů ani nezvládly nějak smysluplně finalizovat.
Současná vláda je přímo rekordmanem v nebudování veřejně prospěšných staveb a likvidování toho, co tu zanechaly předchozí generace. Po této vládě tu nezůstane absolutně nic, co by stálo za zmínku.

Parazité neškodní

Neškodných parazitů je v naší společnosti poměrně málo. Naprostá většina tvorů této kategorie spadá do následující kategorie. Do této kategorie patří v podstatě jen ti jedinci a skupiny, kteří jsou živeni z veřejných prostředků a nevytvářejí oplátkou žádné prospolečenské hodnoty, ale na druhé straně nejsou aktivními škůdci, zaměřenými na ty, kteří takovéto hodnoty vytvářejí.

Parazité škodící

Škodícími parazity jsou všichni ti, kteří vedle toho, že se živí z veřejných prostředků, ještě aktivně škodí těm, kteří na jejich tvorbu ze své práce a svých peněz přispívají.
Do jisté míry sem patří už státní úřednictvo, které neustále bují a neustále musí vymýšlet nové a nové aktivity, naprosto zbytečné, protože jsme se bez nich celá desetiletí bez sebemenších problémů obešli. Pokud by tyto aktivity probíhaly jen mezi samotnými úředníky, spadali by zcela jistě do předchozí kategorie. To se však neděje. Velká část těchto aktivit je spojena se stále novými povinnostmi pro běžné občany, případně s komplikováním těch už zavedených, kdy jejich zavedení znamená vyplňovat nové a rozsáhlejší formuláře a shánět na ně víc a víc potvrzení a razítek.
Státní správa se sice chlubí tím, jak se propojí a zdigitalizuje a údaje o občanovi si bude interně předávat, ale realita je taková, že stejně občan, pokud je povolán na deset úřadů, tak musí vyplňovat ty stejné informace o sobě i svých blízkých, protože si je úředníci jednak předat nechtějí a jednak to ani neumějí a překážkou je i legislativa EU (mj. GDPR). I samochválená digitalizace státní správy v podstatě tyto trendy podporuje a jen zhoršuje celkovou situaci tím, že je vůči občanům daleko nepřátelštější a celkově nesmyslnější než původní papírová agenda.
Pochopitelně, těmi největšími škůdci jsou nejrůznější aktivistické organizace, které prosazují opatření, jaká občané odmítají a jejich oficiální předkladatele nevolí, nebo volí jen tak, že zůstávají hluboko před oním pětiprocentním prahem, jehož překonání je nutné ke vstupu do zastupitelských orgánů.
Z těchto aktivistů zcela jistě vyčnívají ekologové, bojující za samé nesmysly, škodící lidem tím, že je chtějí připravit o bydlení i možnost dopravy.
Jsou to ekologové, kteří se snaží vnutit občanům konzumaci zdraví škodlivého či alespoň problematického hmyzu (jak to reflektoval jeden z předvolebních plakátů SPD). Ekologové jsou též pro zákaz chovu jatečných zvířat (naprosto nesmyslný, protože jej nejde podpořit žádným racionálním argumentem) a prosadili zákaz chovu kožešinových zvířat, a tudíž náhradu biologicky tolerovaných materiálů zdravotně problematickými plasty. U řady lidí, především dětí, vyvolává nošení oděvů z náhražek kožešin alergie a podobné nežádoucí reakce. Prosazují "ekologické" a "BIO" zemědělství, které by nás neuživilo ani tehdy, pokud bychom veškerou nezastavěnou půdu proměnili v pole, tak nízká je jeho efektivita, a ještě bychom byli permanentně vystaveni riziku hladomoru z neúrody nebo nějaké jiné havarijní situace, s jakými se tento typ zemědělství prostě nedokáže vyrovnat.
Ekologové v Německu si, v rámci boje proti emisím sodovkového plynu, vybojovali zákaz jaderných elektráren a uvrhli ten stát do energetické nouze. To by v principu nevadilo, vzhledem k tomu, že jsou Němci pořád tak hloupí, že ekologům umožňují se dostávat do zastupitelských orgánů, ale vadit by nám měla skutečnost, že se energetická nouze přenese i k nám, přestože u nás tito bezmozci a fanatici již mnoho let nemají ve volbách šanci.
Jistěže dalším nesmyslem je tažení ekologů proti uhlí, protože alternativy (zemní plyn, vítr, fotovoltaika) jsou ve skutečnosti "skleníkovější" než získávání energie pálením uhlí. V prvním případě se jedná o úniky silně skleníkového metanu od těžby přes dopravu až po finální zpracovávání, u větrných a fotovoltaických elektráren jde především o vysoké úniky "superskleníkového" hexafluoridu sírového, kterým jejich vynálezci i provozovatelé nejsou s to zabránit.
Prosazování nefunkčních či polofunkčních elektromobilů, které rozhodně z hlediska funkce nemohou nahradit automobily, je dalším nesmyslem hlásaným těmito parazity.
Pochopitelně, i program rušení přehrad a jezů a "zpřírodňování" koryt vodotečí, je naprosto nesmyslný a škodlivý, což ukázaly i poslední povodně. Ve Španělsku "zpřírodňování koryt" stálo mnoho lidských životů, protože lidská sídla nebyla vyplavena "změnou klimatu" ale ekoidiotským bouráním přehrad a dalších vodohospodářských staveb (Španělsko se na tomto poli stalo "premiantem" EU, a tohle byly důsledky). Naopak, jestli něco u nás při povodních omezilo hospodářské škody a ztráty na životech, byla to právě technická úprava našich vodních toků a nikoli "zpřírodňování" jejich koryt dle návodů bruselských bezmozků a záměrných škůdců. Kde to provedli, tak měli víc škod a víc mrtvých, jako v tom Španělsku. A za to vše si mohli tím, že volili ekology a podvolili se bruselským nesmyslům.
Parazité škodící jsou i LGBTQ+ (atd.) aktivisté. Lidé s odlišnou sexuální orientací, případně identitou, jsou, pochopitelně, zcela neškodní. Něco jiného jsou ovšem aktivisté, kteří se snaží ze sexuální orientace, případně sexuální identity jiné než biologické, udělat jakýsi standard životního stylu, který by měl být povinně následován a uctíván tak, jak byli ve středověku povinně uctíváni někteří "svatí".
Aktivista, přesvědčující žáky a žákyně mladšího školního věku (případně děti ještě mladší) k tomu, aby si dali změnit pohlaví (s kastrací a dalšími nevratnými zásahy do organismu), jsou zrůdy, které by měly být tvrdě trestány. Sexuální orientace i identita se usazují až po dosažení plnoletosti (18 let) nebo dokonce ještě později (21 - 25 let), do té doby opravdu neexistuje žádná možnost úspěšně předpovědět, jak se budou u konkrétního jedince vyvíjet. Nevratné zmrzačení dítěte nějakými trans-operacemi a podobnými zásahy má daleko horší dopad než dlouhodobé zneužívání pedofilem a tomu by měly odpovídat i tresty (podpořil bych i doživotí bez možnosti předčasného propuštění, případně obnovení trestu smrti - už proto, že u těchto zločinů nemohou být o vině nějaké zásadní pochybnosti).
Odporní jsou i aktivisté, kteří si různě mění "gender" (nesmysl, vymyšlený bezcennými výstupy z humanitních studií) a nutí své okolí, aby pod hrozbou drastických trestů (v odpadstátě Velká Británie i odnětí svobody) odhadovali, jaký "gender" momentálně mají a jaká znásilnění jazyka jsou pro jejich oslovování momentálně platná. Je mi velice líto slušných T osob, ale tyto aktivity mohou skončit i jejich plošným postavením (neslušných i slušných, bohužel) mimo zákon. Přinejmenším už teď přestávají někteří lidé rozlišovat mezi T-osobami, které se snaží znásilňovat své okolí a těmi T-osobami, které nic takového nedělají.
Pochopitelně, další škodící parazité jsou podporovači ilegální imigrace.
Aby bylo jasno: Ano, každý má nezadatelné lidské právo uniknout ze země, kde je ohrožován z těch či oněch důvodů na životě. Nicméně, jakmile se ocitne v první bezpečné zemi má nárok na to, aby byl živen a aby mu bylo asistováno při žádosti o vstup do nějakého dalšího bezpečného státu, v němž by se chtěl usadit. Má proto oficiálně podávat žádosti, na jejichž kladné vyřízení už však podle mezinárodních konvencí, žádný nárok není. Je na žadateli, aby přesvědčil potenciální destinační stát, že pro něj bude přínosem a nikoli přítěží či dokonce rizikem.
I naši emigranti po komunistickém puči v roce 1948 a po invazi sovětonacistů v roce 1968 zůstávali v Západním Německu a Rakousku, případně ve státech, kde je tyto události zastihly jako rekreanty či v zahraničí pracující osoby, a z těchto destinací potom rozesílali žádosti o případné přijetí do dalších států. Tedy nikoli, že by se sebrali a čubičkou se snažili přeplavat třeba Atlantik do Kanady či USA. Pokud se do těchto nebo jiných států dostali, bylo to na základě naprosto legálního procesu.
Důležité také je, že naši emigranti, prchající z komunistického státu, se rozhodně nesnažili v cílových zemích zavést proti vůli místních občanů komunistické zřízení (vyjma pár agentů STB, což ovšem nebyli žádní emigranti) a nesnažili se svým novým spoluobčanům tuto ideologii vnutit, ani nevytvářeli komunistická gheta, v nichž by platily socialistické zákony, což silně kontrastuje zejména s uprchlíky z islámských zemí.

Co s tím?

Je jasné, že vůči škodícím parazitům by mělo být zaměřeno prvotní úsilí k jejich potlačení. Neměli bychom volit žádné z politiků, kteří je podporují, ať už věcně, nebo s nimi alespoň ideologicky souznějí. Pokud se chceme těchto lidí zbavit, musíme je odříznout od podpory z vyšších pater politiky.
Druhou věcí je, že řada těchto parazitických aktivit je podporována Evropskou unií. Faktem rovněž je, že tato organizace měla po posledních volbách do svého parlamentu asi poslední příležitost udělat obrat o sto osmdesát stupňů v řadě svých agend, požadovaný občany a voliči. Neučinila tak, a proto je prognóza její další existence více-méně infaustní. Může to trvat ještě léta, ale nakonec padne, jako padl socialismus, když invaze sovětofašistů v roce 1968 do Československa ukončila pokus o jeho zlidštění a přizpůsobení potřebám normálních lidí. Po 21. 8. 1968 byl pád socialismu naprosto neodvratný a jen to trvalo déle, než když po puštění kamene do studny uslyšíme šplouchnutí, protože politické procesy nemají rychlost odpovídající volnému pádu.
V této souvislosti je důležité si uvědomit, že zhroucení EU je stejně neodvratné jako zhroucení "tábora míru a socialismu". Z tohoto důvodu se nemusíme nijak rozpakovat s aktivitami na jeho uspíšení, protože zachránit existenci EU pravděpodobně již nelze.

V naší společnosti tedy skutečně existují parazitické organizace i jednotlivci, kteří ji nejen vysávají a spotřebovávají její zdroje, ale dokonce jí aktivně škodí. Může být jistě zajímavé, že právě lidé z těchto kruhů mají plná ústa "parazitů" vůči těm, kteří je oprávněně kritizují (a navíc je v podstatě živili a živí).

Máme věřit vědcům?

Server "Hlídací pes" vydal vydal dva články (1 a 2) na téma, že laik nemá šanci si udělat správný názor na jakýkoli vědecký problém, a že jediná možnost je, aby lidé "věřili vědcům". Autorem textu je redaktor Robert Břešťan, "vytěžující" biochemika Aleše Dvořáka, jednu z tváří projektu "Zeptej se vědce". Stránky projektu jsou zde. Jsou zfušované, protože se texty překrývají do nečitelnosti, případně nejsou zobrazovány vůbec, záleží na prohlížeči (mám nainstalováno víc), což rozhodně důvěru v tento projekt nezvyšuje.

Znají vědci realitu?

Pochopitelně, je otázkou nakolik je současný stav vědy adekvátní objektivní realitě.
A. Hitler už někdy ve 30. letech minulého století tvrdil, že pasívní kouření je zdraví škodlivé. Exaktní důkaz této škodlivosti byl vědou získán až někdy koncem 70. či začátkem 80. let, tedy kolem půl století později. Do té doby to byla "desinformace", navíc zatížená svým původcem.

Věda není vždy jednoznačná

Další kontraverzní situace může nastat v souvislosti s tím, že existují na jednu otázku různé odpovědi různých vědeckých škol, a dokonce za určitých okolností může nastat i situace, kdy oba názory, byť se zdají vzájemně vylučovat, mohou být správné.
V oblasti kvantové fyziky můžeme najít řadu situací, kdy to, co měříme, je závislé na způsobu měření, případně se může chovat odlišně, pokud je měříme a pokud nikoli. Ostatně i známý spor o to, zda je světlo (ale také neviditelné paprsky) proud fotonů nebo elektromagnetické vlnění, závisí na tom, jak záření měříme, či jinak sledujeme.

Pokrok ve vědě a generační problém

Obrovským problémem je pokrok ve vědě, protože pak vedle sebe existují dvě (přinejmenším) generace vědců, které se prostě neshodnou. V některých případech to i vedlo k trochu cynickému závěru, že "vědecký pokrok nastává nikoli šířením přesvědčení o nové pravdě ve vědecké komunitě, ale tím, že stoupenci staré pravdy postupně vymřou".
I oponenti Pasteura, Kocha a dalších "lovců mikrobů" spíš vymřeli, než by se "dali na novou víru". A nejen oni, museli postupně vymřít i odpůrci antisepse, operování v celkové anestesii a mnoha dalších nových technik. Postupně vymřeli i prosazovači zákona, podle něhož před každým autem měl běžet muž s červeným praporkem.

Různé obory na to samé mohou pohlížet zcela jinak

Někdy mohou existovat vedle sebe "různé pravdy" o tom samém v závislosti na oboru.
Kdysi jsem měl tu čest v menze stolovat se dvěma vyučujícími, jeden byl z anatomie a druhý z fyziologie. Jejich debata sklouzla na problematiku lidského mozku. Byla velmi prudká, nicméně se nakonec dokázali shodnout na tom, že v mozku existují nějaké struktury, ale že se nedokáží shodnout na tom, jak by se měly nazývat, ani jaká je jejich funkce.
Pokud by s nimi u toho stolu ještě seděli psychiatr a neurolog, byl by spor daleko pestřejší, protože tyto obory jsou ohledně struktury a funkce mozku nekompatibilní jak mezi sebou, tak i s tou anatomií a fyziologií.
A když jsem studoval, tak na zkoušku z neurologie jsme se vlastně učili tři nekompatibilní verze tohoto oboru, pana profesora, paní profesorky (jeho manželky) a pana docenta. A museli jsme si pamatovat, která verze patří ke kterému z nich (zkoušeli všichni tři), protože jinak mohla skončit zkouška neúspěchem.

Komerce a věda

Dalším problémem je srážka vědy s komercí, která část vědců korumpuje a část nikoli. A pak se vedou drsné spory mezi těmito dvěma skupinami, včetně osobních animozit a snahy o osobní likvidaci zastánců "nesprávné verze".
Svědky srážky vědy s komercí jsme byli v souvislostí s epidemií covid. V současné době proti sobě stojí dvě skupiny vědců. Vakcinologové, přisátí na farmaceutické firmy a nedávající dopustit na "očkování" umělými viry, a popírající i to, co farmaceutické firmy pod tlakem vyšetřovatelů již oficiálně přiznaly. Proti nim stojí Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), sledující na oficiálních statistikách jak to, že účinek těchto preparátů je prachmizerný (v podstatě ani nesnižují pravděpodobnost onemocnění, ani závažnost průběhu nemoci, ani pravděpodobnost toho, zda bude pacient muset být hospitalizovaný, nebo zda dokonce zemře), tak i masívní výskyt nežádoucích účinků oněch preparátů, včetně těch s fatálním vyústěním. A v současné době se navíc řeší vysoká pravděpodobnost toho, že tyto preparáty vyvolávají neplodnost.

Věda a ideologie

Zásadním problémem může být i srážka vědy s ideologií, kdy se část vědců nechá zprostituovat a hlásá naprosté nesmysly (někdy zcela vědomě a rozmyslně).
Prostituce vědců s ideologiemi se táhne jako červená nit od christianizace Evropy (po níž se vědci ve větší či menší míře prostituovali s touto ideologií a hlásali touto ideologií podložené nesmysly; asi nejznámější je podpora geocentrického modelu vesmíru). Tuto éru do jisté míry ukončilo osvícenství. Nicméně roztomilé bylo nadále i to, jak křesťansky orientovaní vědci spolu zuřivě zápasili ohledně statutu černochů, protože jak otrokářství tak i abolicionismus se opíraly o tu samou knihu - Bibli.
Historku o Noemových synech, jíž argumentovali stoupenci otrokářství, zná asi skoro každý. Ne každý však ví, že známé podobenství o milosrdném Samaritánovi má silně antirasistický kontext. Židé Kristovy doby totiž hleděli na obyvatele Samaří asi jako bílí obyvatelé amerického Jihu před občanskou válkou na černochy. Takže provokativní závěrečná otázka, kdo že byl zbitému a oloupenému Židovi bližním, zda ti Židé, kteří ho obcházeli, nebo Samaritán, který ho ošetřil a zařídil mu za své peníze léčbu, převedená do poměrů amerického Jihu (tedy Žid coby běloch a Samaritán coby černoch) by asi skončila lynčováním nositele tohoto podobenství.
Pochopitelně, jakmile se dostaly k moci totalitní režimy, začali se vědci mohutně prostituovat s ideologiemi blízkými jejich vládám. Proto v Německu bujela rasová teorie, učení o dutosvětosti či teorie světového ledu. V SSSR měla asi největší "zásluhy" Lysenkova "nová sovětská biologie", která byla v 50. letech násilně vnucena i satelitům SSSR, naštěstí ne na dlouho (od začátku 50. let do pádu "kultu osobnosti").
V dnešní době celá "woke" kultura, "vědecký genderismus", progresivismus atd. jsou novodobé příklady prostituování se částí vědy s vládnoucími a "módními" ideologiemi.

Problematická kompetence vědců

S výše uvedeným jistě souvisí i cílená snaha snížit kompetence vědců.
V současné době jsme svědky toho, jak vědecké tituly získávají osoby nekompetentní jak co do znalostí, tak i co do duševní kapacity. Stává se to především na "pomocných vysokých školách" humanitního charakteru (protože v biomedicínských ani technických oborech se pravdivá informace nezjišťuje ani kecáním nesmyslů, ani "konsensem").
Boj proti antropogennímu sodovkovému plynu je mnohonásobně usvědčený nesmysl, již jsem tu fakta o něm opakovaně psal. Důležité je, že pokud bychom přestali na tomto poli blbnout a zarazili všechny nesmyslné a škodlivé projekty, které jsou na tuto pavědu navázány, dostali bychom se s naším státním rozpočtem do vyrovnaného, či dokonce mírně přebytkového stavu a nemuseli bychom spekulovat o tom, zda je věk odchodu do důchodu 67 let příliš málo, a zda raději nechat lidi odcházet do důchodu až v 70 či v ještě vyšším věku.
A pokud se u toho klimatu máme "ptát vědců", koho se máme ptát? Lidí z IPCC s pochybnými odbornými kompetencemi a střety zájmů? Tuto organizaci dlouhá léta vedl spekulant s emisními povolenkami, vzděláním železniční inženýr, a přes jeho odchod, tedy ne pro nekompetenci a střet zájmů, ale kvůli sexuálnímu skandálu, se na ní nic nezměnilo. Nebo se budeme raději ptát Nobelistů, kteří sepsali petici o nesmyslnosti "boje za klima" či vědců (opravdových, a také jsou mezi nimi nobelisté) skupiny CLINTEL, kteří jasně uvádějí a mají to vědecky podloženo, že současná klimatická změna je z největší části přírodního původu a oxid uhličitý coby její příčina je zcela mimo realitu? Jediná jakžtakž prokazatelná antropogenní příčina oteplování je úbytek oxidů síry v ovzduší Země (mají silný antisklenikový efekt), a ten je dílem ekologů (restrikce paliv se sírou a odsiřování).

Věda a Římský klub

Ostatně, ideologové a "vědci", odkazující na klima, také velice často odkazují na materiály Římského klubu, pochybného sdružení pochybných existencí, jehož předpovědi se prakticky nikdy nesplnily (už dávno nám např. měla dojít nafta, stříbro a některé další suroviny a nic z toho se nestalo), už proto, že tito lidé mají mentální kapacitu limitující jejich extrapolace na lineární, či maximálně nějaké velmi jednoduché nelineární a vůbec nejsou s to predikovat vliv kvalitativní změny, dokonce přestože taková změna v době jejich predikce již probíhá.
Římský klub např. predikoval vyčerpání světových zásob stříbra (fotografickým a filmovým průmyslem) v době, kdy už existovaly techniky, jak finální ztmavnutí fotomateriálu (negativu i pozitivu) způsobit něčím jiným než stříbrem. Existovala barevná fotografie, v níž jsou náhradou stříbra organické pigmenty, rýsovalo se totéž pro černobílou fotografii, existovala následná náhrada stříbra ve filmu i fotopapíru jiným kovem (v době této předpovědi již celá desetiletí), byl už dávno na světě systém Technicolor (Disneyovy pohádky, barevné pasáže původního filmu Ben Hur), v němž se pomocí stříbra vytvoří různá ulpívavost barvy na želatině a finální obraz se tiskne těmito barvami (soutiskem na jeden film). Předchůdci tohoto systému, které také tisknou ze želatiny a stříbro na finální obraz není zapotřebí, přitom existovali už dobré půlstoletí. A ze všech těchto technologií bylo stříbro z vysokého procenta recyklovatelné. V době této katastrofické předpovědi už rovněž existovaly dokonce analogové základy předchůdců digitálních fotoaparátů v našich mobilech  (používaly se např. pro přenos fotografie po telefonním vedení, využívali to novináři a policie), které stříbro naprosto nepotřebují.
Ovšem nahrazení nějakého materiálu novou kvalitou, zejména při jeho nedostatku, a tím i růstu jeho ceny k takové akci motivujícímu, bylo římským levičákům cosi naprosto cizího a dodnes je to pro ně nepochopitelná věc.
Přitom mnozí hlasatelé klimatické katastrofy panáčkují před tímto sdružením vesměs nevzdělaných levičáků omezeného myšlení jako pimprlata na niti.

Úzká specializace

Vědec se také může mýlit v souvislosti se svou úzkou specializací, která mu znemožňuje chápat širší souvislosti.
Mýlení se v souvislosti se svou úzkou specializací předvedl např. dvakrát profesor Virchow, jinak zakladatel mikroskopické patologické anatomie a ve svém mládí i propagátor sociálních reforem, konfliktní s pruským státem (holt "mladí buřiči - staří hófráti"). Jednak na dlouhá léta zbrzdil výzkum neandrtálců, protože je prohlašoval za patologicky změněné novodobé lidí, jednak oponoval R. Kochovi ohledně příčiny tuberkulózy, protože popíral existenci bakterií, schopných něco takového dělat.
Známá je i sociální naivita A. Einsteina, který se stal jednou z ikon hnutí "Obránců míru", bez ohledu na to, že každému trochu inteligentnímu člověku bylo jasné, že se jedná o projekt sovětských tajných služeb.
Podporovateli skleníkové teorie oteplování klimatu jsou někteří fyzikové plynu, kteří nedokáží pochopit, že atmosféra není kyveta s definovanou směsí plynů, ale velmi dynamický celek, nejen interagující s pevninami, mořem i biosférou, ale dokonce i ovlivňovaný kvalitativními a kvantitativními změnami záření z vesmíru (včetně slunečního).
Na úseku "boje za klima" se angažuje i mnoho "vědců" z humanitních oborů, jejichž kompetence v oblasti klimatologie (ale i pomocných a navazujících disciplín) je nulová, zatímco je snaha umlčovat skutečné odborníky, jako jsou např. historikové klimatu, kteří jsou prakticky jistě kompetentnější i než meteorologové, neschopní předpovědět, co bude zítra, ale vehementně věštící "totální zkázu" za desítky či stovky let. A je zajímavé, že historikové klimatu jsou až na výjimky odpůrci klimatického alarmismu.

Laici a vědci

Je také obecné známo, že laici často dokázali věci, které odborníci nezvládli, případně na ně vůbec nepomysleli.
Např. objevitel mikroorganismů Leeuwenhoek byl brusičem čoček. První významný mikrobiolog, L. Pasteur, byl vzděláním středoškolský učitel chemie. První chronometr, umožňující udržet čas po měsíce (kritický pro stanovení lokálního poledníku loděmi na moři), sestrojil laik, J. Harrison, vzděláním tesař (a v hodinářství samouk).
Také u základů většiny oborů najdeme v rámci  jejich historie nějakého laika, který se odštěpil od nějakého oboru jiného, byť příbuzného, nebo začal s tímto oborem zcela bez nějakých předchozích základů.
Řada oborů také vznikla tak, že se odštěpila od původně veškerou vědu zahrnující filosofie, což postupně způsobilo její úpadek, protože v podstatě v ní už nezbylo nic vědeckého.
Důležité také je, že současná věda je v područí nejrůznějších problematických restrikcí, v EU je to výrazně horší než jinde na světě. Zlí jazykové tvrdí, že pokud by Elon Musk působil v EU, tak by dodnes neměl vyřízeno schválení prvního zkušebního letu prvního prototypu své opakovaně použitelné rakety.
Rovněž je třeba reflektovat fakt, že mnozí laikové v řadě oborů dosahují špičkových výkonů a mnohdy za nimi zaostávají i profesionální vědci z téhož nebo blízkých oborů. Přitom mnohdy i bez formálního vysokoškolského vzdělání.
Jedná se např. o některé podobory astronomie, i např. přírodozpytu. Řada nových druhů živočichů, rostlin i hub byla objevena a popsána laiky, osobami bez formálního botanického, zoologického nebo mykologického vzdělání. A jsou mezi nimi i odborníci světového významu, citovaní v řadě vědeckých prací.
Ostatně, náš patrně nejvýznamnější botanik, F. Polívka, byl středoškolský profesor a jeho botanické klíče, vyjma toho, že v nich nejsou novodobě invadované druhy, předčí i řadu moderních publikací tohoto typu (a ilustrátor jeho botanických děl, jehož mědirytiny zdobí i některé současné botanické publikace, byl také v botanice formálně laikem). V. Melzer, odborník na holubinky světového významu, byl rovněž vzděláním středoškolský profesor a jeho činidlo, použitelné jednak k vyvolání barevných reakcí dužiny hub (za účelem jejich určování) jednak k mikroskopování hub, se používá po celém světě dodnes (působil za Rakouska a první republiky). Laikem byl jistě i Priessnitz, objevitel terapie vodou, jehož zábaly, kombinující mokré a suché vrstvy, se užívají dodnes. Dnes by mu zcela jistě lékařská komora něco takového jako nevědci a neodborníkovi zakázala.

Současný stav vědy

Současný stav vědy je dosti tristní.
Faktem je, že pokud by za minulého a předminulého století existovaly současné restrikce vědy, neměli bychom řadu naprosto zásadních objevů, výrazně ovlivňujících i současnost. Vyjma vakcinace proti pravým neštovicím bychom možná neměli další vakcíny, protože Pasteur objevil fakt, že prodělaná infekce vyvolává odolnost proti ní, opakovaným zařazením pokusných zvířat do pokusu, což dnes předpisy vylučují.
Flemingův objev penicilínu na přestárlých a zaplesnivělých miskách by se dnes nemohl stát, protože hrubě odporuje současné "good laboratory practice". A vzhledem k tomu, že tento objev odstartoval boom hledání antibioticky působících látek u dalších hub i jiných mikroorganismů, je otázka, zda bychom měli i další antibiotika. To celé ještě akcentuje laikům méně známý fakt, že většina kmenů mikroskopických hub produkujících penicilín zpravidla současně produkuje i něco toxického, takže i sám Fleming, pokud by neměl ono dosti málo pravděpodobné štěstí, že narazil na čistého producenta penicilínu, by asi konstatoval toxicitu pro myši a dál by onen jev rozpadu bakterií kolem kolonií plísní neřešil.
I léčení prvních pacientů penicilínem by neprošlo současnými předpisy. Penicilínu totiž jeho objevitel měl tak málo, že tento lék musel být znovu a znovu extrahován z moči pacientů a znovu aplikován (přechází do moče pacienta beze změny). Podle současných předpisů by tito pacienti byli s vysokou pravděpodobností necháni zemřít.
Patrně bychom neměli ani chemoterapeutika (snad s výjimkou chininu), protože projekt, při němž byl vytvořen a kladně vyhodnocen preparát 606 (Ehrlich a Hata), by dnes žádná etická komise neschválila. Přitom tento preparát, komerčně známý jako Salvarsan, likvidoval úspěšně původce některých parazitárních chorob (např. léčil spavou nemoc) a také některé bakterie. Byl to i první opravdu účinný prostředek proti syfilidě. A opět tento úspěch vedl ke hledání dalších podobných látek, k němuž by patrně nedošlo, nebo jen s velkým zpožděním.
Zcela jistě bychom dodnes nevěděli, zda se žlutou zimnicí nakazíme od komárů nebo kontaktem s nemocným, protože příslušný pokus (C. J. Finlay), navíc na lidských dobrovolnících, by žádná etická komise nepovolila. A u mnoha dalších chorob bychom tápali podobně.
Přes současné vědecké a etické standardy by neprošla ani malarioterapie syfilidy.
U té je z hlediska současnosti zajímavé i to, že se pacient psychiatrické kliniky ve Vídni nakazil na konci 19. století malárií (kdy tedy bylo podstatně chladněji než nyní), která mu výrazně zlepšila onemocnění syfilitickou demencí. Takže pokud nám ekologové vyhrožují, jak budeme v důsledku globálního oteplování zamořeni malárií (a dalšími podobnými chorobami), tak je to nesmysl: Komáři, schopní malárií (ale i dalšími takto přenosnými chorobami) lidi infikovat, tu dávno jsou, jen se naštěstí nesetkávají s osobami, kterým infekční zárodky těchto chorob kolují v krvi. Rizikem pro rozšíření této a mnoho dalších chorob (namátkou zika, žlutá zimnice, dengue a další) není oteplení, ale nekontrolovaná migrace ze zemí, v nichž se tyto choroby vyskytují. Legální migranti, pochopitelně, procházejí lékařským vyšetřením a v případě potřeby karanténou a léčbou. Problémem jsou tedy ilegálové, kteří prohlídkám unikají a jimž přitom mohou tyto (a mnohé další) choroby kolovat v krvi a jejich původci mohou být infikováni tuzemští komáři. A právě ekologové patří velmi často k podporovatelům nelegální imigrace.

Byrokracie a věda

Problém je i to, že vědu v současné době řídí především byrokraté, kteří o ní nemají prakticky ponětí (bez ohledu na záplavu akademických titulů kolem jména). Vede to mj. i k tomu, že když se dnes "zeptáme vědce", ptáme se vlastně byrokrata, protože ten vědec nám může říct prakticky jen to, co mu byrokrat dovolí říct. Což je mnohdy pravý opak reality, to lze snadno zjistit i na výše odkazovaných stránkách. A podobně si počínají i aktivisté ze Sisyfa.

Abychom to nějak uzavřeli: Bez laiků bychom neměli ani řadu konkrétních věcí, souvisejících s vědou a vycházejících z ní, a neexistovala by ani řada vědeckých oborů. Laikové nejsou svázáni tisíci byrokratickými předpisy, v podstatě vědu silně degradujícími, ani netrpí "provozní slepotou", danou úzkým zaměřením vědců, mnohdy horším, než ty proslulé klapky na koňských očích. Vědec je také silně ovlivněn (pokud není na penzi) momentálně vládnoucí ideologií a nemůže si dovolit presentovat něco, co je s ní v rozporu, a musí i respektovat komerční zájmy mateřského pracoviště. Za těchto okolností je poučený laik mnohdy daleko cennějším a důvěryhodnějším zdrojem informace než vědec, jemuž máme, z ryze ideologických důvodů, "věřit".