Zemanův otevřený dopis

President Zeman napsal otevřený dopis pražskému primátorovi Hřibovi, týkající se toho, jak piráti v Praze zprasili dopravu.

Načasování

Můžeme jistě spekulovat o tom, nakolik je načasování měsíc před volbami účelové (z hlediska ovlivnění jejich výsledku) nebo nikoli. Zcela jistě to svou roli sehrálo (a bylo by asi mimo mísu tvrdit něco jiného).
Co je ovšem důležité, je fakt, že řada zásahů do pražské dopravy byla provedena v období prázdnin a dovolených, kdy doprava v Praze byla méně intenzívní. To na začátku září (od něhož ještě není tak daleko) skončilo a navíc MHD přešla k prvnímu září na režim školního roku (s vyšším počtem spojů na řadě linek) a řada školáků je dopravována, když ne do školy, tak do různých kroužků, tělocviků a jiných zájmových aktivit, přičemž tato doprava se teprve rozbíhá, protože kroužky teprve budou postupně začínat. Od začátku příštího týdne navíc začnou do výuky jezdit vysokoškoláci, čímž uvedený problém ještě dále naroste. Takže Zemanova aktivita by byla načasována korektně i v situaci, pokud by nás za měsíc žádné volby nečekaly.

Obsah

Jsem toho názoru, že obsah Zemanova otevřeného dopisu je velice mírný, řada lidí by na jeho místě použila daleko drsnější slova. Asi taková, jaká používají při hodnocení těchto aktivit pirátského vedení obyvatelé Prahy, a ta jsou pak při presentaci jejich názorů na veřejnosti "vypípávána". Přitom víme, že pan president v situaci, kdy takováto slova nesou smysluplnou informaci, nemá problém je použít.
Obsah dopisu také není zaměřen na jiné aktivity pirátského vedení Prahy, realizované či existující pouze v jakémsi návrhu či přípravné fázi. Mnohé z nich by si přitom zasluhovaly pokud ne stejné, tak ještě horší hodnocení. Na druhé straně je tím více obsah dopisu věcně autentický a tím obtížněji se dá prohlásit za předvolební agitaci.

Dopad

Můj názor je, že dopis zvedá jistou vlnu diskuse, která může mít pro piráty dost fatální důsledky. Jejich předvolební strategie získávání hlasů totiž spočívá v tom, že část hlasů dostanou od lidí naprosto nepoučených o jejich politice. Pokud dojde k diskusi o pirátech, nutně naroste, a to i mezi těmi, co by je volili více-méně z naivity a neznalosti jejich skutečného programu, míra informovanosti o tomto programu. U jakžtakž lucidních lidí proto následně dojde k poklesu procenta těch, co je reálně budou volit. Zcela jistě to, bohužel, nebude postačovat na to, aby se ocitli mimo poslaneckou sněmovnu, ale snad to vyvolá další pokles jejich volebních preferencí pod úroveň, od níž nahoru by byli ve sněmovně neopomenutelnou skupinou.

Kdo ječí

Kromě pirátů ječí ještě "Pražská kavárna", tedy spolek lidí zcela odtržených od reality ČR a zejména zájmů obyvatel tohoto státu. Spojení "rebelujících" pirátů s touto skupinou spíš dále ubere pirátům hlasy. Ozval se i známý protičeský a protislovenský (proto ho ze Slovenska vykopli) aktivista Gabal. Ten, doufám, pirátům také mnoho hlasů nepřinese.
Ječí prakticky jen lidé a organizace, které jsou hluboce provázány s extrémní podlézavostí vůči Bruselu a jasně ukazují (těm, co to ještě nevědí), kam vlastně piráti patří.

Jsem tedy toho názoru, že otevřený dopis presidenta Zemana primátoru Hřibovi může sehrát určitou pozitivní roli jako akcelerátor seznamování se občanů s programem a aktivitami pirátů. Toto poznání pak musí většinu občanů vůči nim naladit spíše negativně.

Potravinová soběstačnost

Opakovaně se objevily kontraverze okolo návrhu SPD na přednostní nákup českých potravin obchodními řetězci. Faktem je, že odpůrci uvedeného návrhu opakovaně a zcela nehorázně lhali o jeho obsahu, což je značně deklasuje a vyřazuje ze společnosti slušných lidí. Nyní to, co by znamenaly české potraviny, předvádí SPD názorně na svých předvolebních jarmarcích.

Proč soběstačnost?

Není-li stát soběstačný v alespoň základních potravinách, v případě jakékoli krize dochází k nedostatku potravin, který může být nakonec řešen i způsobem "politiku za potraviny", tedy nejrůznějšími ústupky těm, co ty potraviny mají. Není to nepodobné "míru za ústupky", kdy místo hrozba neprodání potravin (nebo znemožnění jejich transportu přes své území) substituuje hrozbu přímého napadení.
Velká Británie se o tom sama přesvědčila, když v průběhu druhé světové války musela dovážet velké množství potravin z kolonií, protože na výrobu potravin na místě nebyla zařízená. Dokonce se objevily i pokusy přeměnit některé parky na pole, produkující jedlé plodiny. Němci britskou dopravu potravin narušovali ponorkovou válkou.
Je nutno tedy konstatovat, že stát, který není s to vyrobit potraviny pro základ výživy obyvatelstva (který by stačil pro to, aby nestrádalo hladem) je v principu nesamostatný a ohrožený na stejné úrovni jako stát,  který nemá na svou obranu dostatečnou armádu (co do kvantity i kvality).

Proč ne soběstačnost?

Proti soběstačnosti jednak ti, kdo si nepřejí zrušení naší závislosti na EU (bez ohledu na setrvávající členství nebo jeho ukončení), ale naopak si ji přejí co nejvíce prohlubovat, abychom se z této pochybné a škodlivé organizace nemohli vymanit tak, jak se to podařilo Velké Británii. Případně ani nemohli czexitem efektivně a věrohodně pohrozit. A i v případě té Velké Británie je snaha hrát "potravinovou kartou" a zabránit tomu, aby regály v britských prodejnách byly dostatečně saturovány potravinami.
Tyto lidi je třeba považovat za naše nepřátele, a jsou-li to naši občané, pak jednoznačně za zrádce a agenty nepřítele.
Aby bylo jasno, zcela jednoznačně preferuji zachování EU a naše členství v ní, ale za podmínky, že se zdaří její zvrat před Lisabon (a nejlépe až před Maastricht, alespoň v některých oblastech její působnosti). S tím, že bude zajišťovat opravdu jen svobodný pohyb osob, zboží a služeb. A budou zcela zlikvidovány, a bez náhrady, současné šílené agendy, které jednak souvisejí se snahou přeměnit EU na jakýsi "superstát" (což IMHO nemůže fungovat), jednak se šílenostmi sociálního inženýrství, kam patří mj. i celá agenda "boje za klima". Pokud se to ovšem nepodaří, potom pryč z ní, nebo pereat EU. I za cenu dočasných hospodářských a jiných problémů.
Přiznám se, že v případě nějakého střetu EU např. s Velkou Británií, bych raději střílel po Němcích než po Britech. Historické důvody k tomu jsou vcelku jasné.

Realita

Pochopitelně, nebyly navrhovány žádné sankce za neprodávání českých kokosových ořechů, banánů, pomerančů apod., jak to tvrdili odpůrci tohoto návrhu. Návrh se měl týkat pouze v Česku běžně pěstovaných komodit, a to ještě ne všech. Šlo tedy o brambory, některé druhy zeleniny a ovoce, které jsou obchodními řetězci často dováženy přes půl zeměkoule a často ze zemí, kde zdaleka nemají tak přísné normy jak pro chování se pěstitelů k přírodě, tak i pro rezidua nežádoucích a někdy i zdraví škodlivých látek ve výpěstcích. A měly by se z živočišných výrobků vztahovat na mléko a mléčné výrobky a některé druhy masa (zase ne třeba pštrosího nebo krokodýlího). Případně na u nás chované sladkovodní ryby.
Faktem je, že řada obchodních řetězců běžně uvádí, že až 70 a někdy i více potravin na jejich pultech (či spíš samoobslužných regálech) jsou od českých výrobců. Pokud od těch 30 procent odečteme exotické ovoce a zeleninu, bohatě by většinou překročili to, co by od nich navrhovaná norma požadovala (a ta navíc ještě předpokládala pozvolný nástup od nějakých 40 procent k cíli, kterým by nebylo ani těch 70 procent, v průběhu více let). Obávám se, že hlavní motivací obchodních řetězců a jejich příznivců je skutečnost, že ona uvedená procenta českých potravin v jejich regálech vedle pravdy ani neležela. A že by se to začalo kontrolovat a oni by museli s realitou ven.
Důležité je, že by jednoznačně šlo o podporu českých výrobců, kteří v současné době jsou biti dovozem řady konkurujících (tj. stejných, jako oni vyrábějí) potravin z dalekých zemí a jejich prodeje za vysloveně dumpingové ceny. Což je, pokud je dovoz z nějaké ze starších zemí EU, dáno mj. i tím, že v těchto zemích EU dovoluje výrazně vyšší (až několikanásobně) dotace do zemědělství než u nás. A opět je v těchto zemích daleko tolerantnější k používání agrochemikálií, než v nových členských státech, včetně nás.
Dokonce v případě některých řetězců bylo prokázáno, že zahraniční potraviny prodávají s výrazně nižší, i třeba desetinovou, marží oproti potravinám od českých výrobců. Což už je vysloveně záměrné poškozování naší produkce potravin.
Tato podpora českých výrobců má, pochopitelně, velice zásadní dopad na jejich přežívání, což bezprostředně souvisí s onou potravinovou soběstačností (a tedy i bezpečností) státu. Nemusí jít jen o nějakou válku (byť ani ta není v dohledné době vyloučena). Bude bohatě stačit Grýn Dýl a jím způsobené totální zhroucení výroby základních potřeb (nejen potravin), které musí, více-méně zákonitě, způsobit.

Ekonomika

Výrobci na trzích SPD prodávají vesměs za ceny, za které jejich výrobky vykupují velké obchodní řetězce. Můžeme si tedy představit ty nehorázné zisky na náš úkor, které z toho přeprodeje řetězce mají. Je jasné, že na regulérních trzích by výrobci museli nasadit o něco vyšší ceny z důvodů pronájmu tržního místa (tady jim to platí SPD), ale i tak by permanentní trhy s potravinami, bez nejrůznějších klacků pod nohy, které do toho EU a její úřednictvo, jehož zájmy jsou protichůdné s našimi, hází, pokud by se je podařilo prosadit, znamenaly obrovskou finanční úlevu pro obyvatele, kteří jsou a budou drceni inflací pod záminkou covidu.
Takže podpora místních výrobců je, bez ohledu na širší souvislosti, plynoucí z potravinové bezpečnosti státu (tj. že by v případě nějakého průšvihu sice byly lístky na banány a pomeranče, ale nikoli třeba na brambory, mléko, máslo, základní druhy masa apod.) významná i pro případ jakékoli krize, která by omezila naše možnosti nakupovat potraviny na světových trzích a dovážet je.
Pokud se týká lístků: Byly jak za první tak i za druhé světové války, i nějakou dobu po nich. Problém ovšem spočíval v tom, že potravin u nás sice bylo dost, ale byly vyváženy z našeho území, v prvním případě do jiných oblastí Rakousko-Uherska, v tom druhém hlavně do Německa, takže neskončily všechny na našich talířích. Poválečné přetrvávání lístků na potraviny bylo dáno hlavně komunistickým rozvratem zemědělství. Jako "loajální součást" EU bychom však patrně byli nuceni k témuž v případě jakéhokoli podobného průšvihu, jako za Rakousko - Uherska, tak i jako německý "protektorát". Na obzoru se reálně rýsuje, jak jsem už zmínil, totální zhroucení ekonomiky EU Grýn Dýlem.

Podpora českých výrobců a potravinové soběstačnosti našeho státu v komoditách, které si jsme schopni sami vypěstovat, je tedy velice důležitým faktorem, který jednak zvyšuje odolnost státu jako celku v případě jakéhokoli průšvihu, spojeného s omezením možnosti dovážet potraviny, jednak chrání naše obyvatele před negativním dopadem covidové inflace a dalšími podobnými škodlivými aktivitami našich bankéřů, jednak chrání náš stát jako celek proti vydírání bruselskými byrokraty. Do jisté míry by mohla zabránit i zhroucení výroby a dovozu základních potravin, které lze reálně očekávat v souvislosti s ekošílenostmi typu Grýn Dýlu nebo "uhlíkové neutrality".

Obnovená základní vojenská služba?

Pokud se máme udržet v budoucím světě jako jakžtakž samostatný a jakž takž respektovaný stát, budeme muset pro to něco udělat. Nemůžeme sedět jak ptáče v hnízdě a otevírat zobáček s tím, že tu do něj přisviští jednotka rychlého nasazení NATO a tu zase nějaká dotace z EU. Navíc chuť nám něco poskytovat jednoznačně poroste s naší silou a akceschopností.

Historie

V dějinách vojenství se prakticky neustále střídají období, kdy v souvislosti s rozvojem zbraňových systémů nabývají význam superspeciální jednotky, složené z extra vyzbrojených a celoživotně cvičených jedinců, a kdy takovéto síly výrazně ztrácejí svou bojovou hodnotu.
V našich dějinách k takovým situacím docházelo, takže jsme byli, tak říkajíc, jejich svědky. Na samém úsvitu našich dějin stojí jednak porážka hrdlořezů arcilotra Karla, později označovaného za Velikého, u Cannburgu, jednak porážka hrdlořezů jednoho z jeho následovníků, Dagoberta, u Wogastisburgu. V obou případech dostali na kokos profesionální a poctivě cvičení vojáci od vojska, jehož páteř sice také tvořily bojové družiny, navíc ve druhém případě veteráni boje za svobodu proti Avarům, ale převažovali v nich neprofesionálové. Zprávy o Wogastisburku dokonce hovoří o významném podílu žen.
Významnou bitvu na Lechu a její paralelu na moravsko - slovensko - rakouském pomezí (přesná lokalita známa není) zase provedli spíše profesionálové. U toho Lechu navíc šlo o to, že se podařilo uzavřít Maďary (extrémně pohyblivá lehká jízda) mezi půlkruh obrněných rytířů a řeku. Přičemž ti se přes rytíře probít nemohli a neuměli plavat. Kapitulace byla v podstatě vyloučena jazykovou bariérou mezi oběma vojsky. Patrně nějak podobně se podařilo vymanévrovat Maďary v oné druhé bitvě, v terénu na soutoku Moravy a Dyje s četnými aktivními i mrtvými rameny, bažinami i dalšími formami neprostupného terénu.
V bitvě u Kreščaku jsme byli aktivními účastníky soumraku rytířstva coby sofistifikovaně vycvičených profesionálů. Je však nutno konstatovat, že při této příležitosti byli rytíři poraženi jinými profesionály, rovněž dlouho a důkladně cvičenými, což byli angličtí lučištníci. V této souvislosti je třeba konstatovat, že luk je vynikající zbraň a v různých úpravách je používán některými speciálními jednotkami dodnes. Má ovšem obrovskou nevýhodu: Lučištník musí pravidelně a mnoho hodin denně po celý svůj aktivní život cvičit, asi jako hudebník. Tudíž se nemůže ani plně věnovat výrobě potravin pro svou vlastní potřebu a někdo ho musí živit. Kuše tak náročná není, ale má výrazně nižší kadenci.
Je třeba si uvědomit, že lučištníci z bitvy u Kreščaku byli schopni po vystřelení šípu vystřelit dalších šest, než ten první zasáhl cíl. A všechny trefily, protože lučištník zvládal opravy na poryvy větru a další fenomény, které mohly let šípu ovlivnit.
Zbraně na střelný prach měly dlouhou dobu menší kadenci i dostřel než luk. Jejich jedinou výhodou bylo, že se dalo vzít několik set pacholků od krav, stručně je opláchnout od hnoje a během pár týdnů z nich pomocí sadistických poddůstojníků vycvičit strojově se pohybující jednotku, střílející salvami v přímém směru před sebe. Nebylo tudíž třeba léta trvajícího výcviku a živení cvičených. Taková jednotka byla navíc poměrně snadno obětovatelná, protože za pár týdnů až měsíců mohla být postavena další.
Mezi tím ovšem došlo k epizodě husitských válek, za nichž rytíře nelikvidovali jiní profesionální válečníci, s výcvikem mnohdy delším a intenzívnějším, ale předchůdci těch pacholků od krav, tentokrát ještě nevybavení masově zbraněmi na střelný prach, ale improvizovanými zbraněmi, často upraveným zemědělským nářadím. Velmi důležitá byla i vozová hradba. Husitští bojovníci se později zprofesionalizovali, ne vždy ku prospěchu své kvality.
Profesionální válečníky, jaké známe např. z třicetileté války, v souvislosti s Francouzskou revolucí a Napoleonskými válkami zase vystřídal ozbrojený lid, který je dokázal porazit. To samé se téměř paralelně dělo v britských koloniích v Severní Americe, kdy porážka britských profesionálních vojáků ozbrojenými osadníky vedla k vyhlášení nezávislých USA. Nakonec se sice tito lidé také profesionalizovali, ale první světová válka, stejně jako před tím válka Krymská a občanská válka v USA byly zase vedeny povolanými občany. Profesionálové tvořili část velitelského kádru a páteř speciálních jednotek (a to ještě ne vždy).
I později jsem byli svědky kolísání využívání pro vojenské akce zčásti profesionálů, zčásti zverbovanců. Krátké konflikty menšího rozsahu byly v podstatě v rukou profesionálů, jen doplněných cvičenými občany. Takový charakter měla i známá válka o Falklandy.
Varšavská smlouva svou koncepcí základní vojenské služby měla výhodu oproti třeba USA, kdy např. vojáci posílaní do Vietnamu museli být cvičeni v podstatě od nuly. Problematickou se stala degenerace tohoto výcviku na samoúčel, který navíc zamrzl na úrovni druhé světové války. Pro většinu varšavskosmluvních vojenských teoretiků a pedagogů byla třetí světová válka v podstatě druhou, do níž občas "padne atom".
Ostatně, to samé popisuje ve svých fiktivních pamětech od Patricka Ryana poručík Goodbody, který se svými příručkami, reflektujícími první světovou válku, případně i búrskou a tažení do Afghánistánu, na začátku druhé světové války příliš nepochodil. Totéž by se zcela jistě v případě přechodu studené války na horkou dělo i nám, ale taková sranda by to určitě nebyla. Takže onen bonmot o generálech, připravujících se na minulou válku, v podstatě seděl a sedí. Na druhou stranu až někdy do 19. století byla pravděpodobnost, že se následující válka povede ve stejném duchu jako ty předchozí, velmi vysoká. O to víc byli "v pomykově" tehdejší profesionálové (ale i vojenští experti) když se náhodou dožili doby, kdy došlo k nějakému kvalitativnímu zlomu ve vojenských technologiích.
O budoucím konfliktu můžeme jen tušit, že některé prvky konfliktů konce 20. a začátku 21. století v něm budou nakombinovány do přímo vražedného koktailu, ale, přiznám se, že si ho finálně nedovedu představit. A je docela možné, že likvidací elektroniky pomocí EMP z jaderných výbuchů nad hranicí atmosféry, bude zlikvidována veškerá elektronika (vyjma opravdových elektronek) a ve výhodě bude ten, kdo bude mít zbraně primitivnější (bez počítačem korigované stabilizace a zaměřování a dalších vymožeností), viz román W. R. Fortschena "Vteřinu poté" a jeho pokračování.

Potřeba

Budeme tedy v každém případě potřebovat obyvatelstvo schopné se podřídit a zapojit do nějaké organizované činnosti, až už charakteru bojového, nebo charakteru ryze obranného a záchranářského. To druhé jak pro případ např. válečného bombardování (konvenčního i jaderného), ale i teroristických útoků a jiných pohrom.
Zcela jistě bude vhodné, aby lidé zvládali zacházení s běžnými zbraněmi, případně byli vycvičeni i pro určitý konkrétní druh vojska. Na druhé straně nám perfektní střelec z tanku nepomůže v situaci, kdy byla uprostřed města odpálena bomba, nebo byl odstřelen most pod projíždějícím vlakem.
Výcvik by tudíž IMHO měl i objevovat talenty a pro ně pak by měla být vytvořena možnost se profesionalizovat.
Měla by být v nějaké podobě obnovena i CO (civilní obrana) a cvičit i materiálně zajišťovat obyvatelstvo pro případy opravdové války, ale i teroristických útoků a podobných mimořádných událostí. Aby lidé věděli, co v takovém případě dělat, kdy je lepší utéct a kdy se raději schovat apod. A, pochopitelně, základy první pomoci, protože i při těch teroristických útocích část lidí zemře na pozdě poskytnutou pomoc (zejména v případě nějakého koordinovaného útoku ve více lokalitách současně, které zahltí zdravotnickou službu a zablokují komunikační kanály - zvládl to i Breivik a byl na to sám). Řadu obranných i záchranných aktivit by lidé měli mít nadrilovaných, je to ošklivé, ale užitečné.
Prostě, potřebujeme základně vojensky a obranářsky vycvičené obyvatelstvo, které by jednak mohlo sloužit pro doplňování armády, jednak jako určité místně působící oddíly (v součinnosti kromě s armádou např. i s policií), jednak bylo zvýšeně odolné proti všem myslitelným formám válečného nebo teroristického útoku.
Toto by opravdu měla zajistit nějaká povinná vojenská služba, pochopitelně ne ten zabiják času z dob socialismu, ale racionálně střídané pobytové kursy, večerní lekce (za normálního civilního života) a nějaké secvičování. Mělo by se to týkat všech, tedy i žen (jak to mají v Izraeli).
Zdravotní omezení by měla být jen minimální. Řečeno jasně - vozíčkář sice zcela jistě nepoběží v čele bodákového útoku (ba ani v jeho čele nepojede na specializovaném vozíku maskáčové barvy), ale rovněž zcela jistě by měl vědět, jak se chovat v případě teroristického útoku, poplachu apod. a jak a kam se dostat do bezpečí. Případně se může, s respektem k jeho konkrétnímu postižení, podílet i na poskytování první pomoci. Ale může třeba být i perfektním pilotem bojových dronů, a tudíž cenným příslušníkem ryze bojových jednotek.
Jiná situace by měla být u "odepíračů" z etických, náboženských či jiných důvodů. Jejich počet by měl být stlačen na minimum a mělo by jim být jasně dáváno najevo, že v případě nějaké nešťastné události jsou fakticky něco nejen zbytečného, ale i škodlivého. Uvažoval bych i o takových věcech, jako je znepřístupnění studia ve státem placených VŠ, nemožnost získat bezpečnostní prověrku apod., neviděl bych problém ani v případě, že by držitelé řidičského oprávnění museli absolvovat nějaké záchranářské a na první pomoc zaměřené armádní kursy.
Rozhodně je rozumné dávat prostředky, a to i nemalé peníze, na něco takového, než je splachovat do New Green Dealu jako do WC.

Jaké by to mohlo mít vedlejší efekty

Dokážu si představit, že by při výcviku bylo možno detekovat přinejmenším část lidí, kteří jsou sociálně problematičtí. A s těmito lidmi začít preventivně pracovat. Takovíto lidé jsou totiž mj. rizikoví v případě, kdy se začnou dít opravdu neblahé věci. Řekněme si to upřímně, za doby mého studia byla u mužů v psychiatrické anamnéze neopomenutelná otázka, zda měl potíže s režimem na vojně. Pokud ano, bylo dobré si ho proklepnout, protože to ve vysokém procentu případů bylo známkou nějaké duševní abnormality.
Zlepšila by se celkově mizerná tělesná kondice naší populace (což není jen náš problém, ale náš problém to zcela jasně je).
V této oblasti bych neměl problém s nějakou přípravou na výcvik začínat už v nižším věku, klidně od 10 - 12 let, formou nějakého "vojenského skauta", "vojenských letních táborů" (dotovaných státem, protože významná část rodičů na tábor s trvalým pobytem dětí prostě nemá), kde by byl program vhodnou kombinací tělesné zdatnosti a branných prvků. Tento věk uvádím proto, že do puberty jsou děti víceméně pudově hnány k pohybové aktivitě, zatímco právě v pubertě se toto zlomí a výsledkem je současné hnití mládeže u mobilů, tabletů a počítačů. A drsný pokles její tělesné zdatnosti. A následkem toho i zdraví, přičemž následky tohoto hnití se budou promítat i do délky jejich života a diagnóz, na které zemřou. Asi by nebylo od věci, aby na tyto prázdninové aktivity navazovaly i nějaké kroužky a další aktivity, zase dotované státem z rozpočtu na obranu. A opět zaměřené na zlepšování fyzické i psychické kondice, soběstačnosti a schopnosti se v krizových okamžicích postarat o sebe i o druhé.
Faktem je, že v politických neziskovkách je významná část lidí, kteří jsou zcela jednoznačně názorově neukotvení "rostli jako dříví v lese", k čemuž jist přispělo i velmi nekvalitní vzdělání, zejména na školách humanitního zaměření. Pro tyto lidí je jakýsi kontakt s realitou, nutností se o sebe postarat, pracovat v jakémsi týmu na společném cíli, atd. něco naprosto nutného. V podstatě by u nich mohlo dojít i k částečné sociální reparaci. S tím souvisí i následující.
Jistěže by měla být součástí výcvikových aktivit i výchova k vlastenectví, která jednoznačně dnes všude chybí. Naší vlastí je ČR, nikoli nějaká EU, konglomerát států s mnohdy protichůdnými zájmy, což se týká i konfliktů našich zájmů se zájmy jiných členů EU. Je třeba si uvědomit, že řada "vzdělávacích fondů", placených západními státy, EU obecně a Německem speciálně, v podstatě vychovává prostituty, bojující za onu "vzdělávací" podporu proti zájmům našeho národa či státu. Je třeba jasně nasadit antidotum takto vznikajícím tvrzením, že "za hrůzy okupace si mohli Češi sami", a že "Lidice vlastně vystříleli čeští četníci", a mnoha podobným.
Budu velice ošklivý, ale společný výcvik mužů a žen (jiných "genderů" opravdu není potřeba) by mohl vést i k tomu samému, jako stařičké usnesení celoškolského výboru SSM univerzity Jana Evangelisty Purkyně (za časů socialismu jméno nynější MU) někdy z roku 1973, v němž se pravilo, že "CŠV SSM bude organizováním akcí v pozdních večerních hodinách podporovat propopulační politiku Strany". Uvádím i proto, aby mladší čtenáři viděli, že i za časů velmi tuhé normalizace bylo možné jít na některé věci s nadhledem a humorem. A v některých případech byl i tento aspekt tehdejších mládežnických akcí úspěšný.
Nicméně, zcela vážně jsem přesvědčen o tom, že armáda a vojenské prostředí vůbec má namlouvací a pářící rituály druhu Homo sapiens zvládnuté lépe než nějací "vědečtí genderisté", o příšerkách z Mee Too, případně o právnících, slintajících nad představou uzavírání "smluv o jednorázovém sexuálním styku", ani nemluvě.
A má zkušenost jasně praví, že uniforma většině žen sluší, zejména zrzkám.
Pokud by se tedy onen společný výcvik projevil i takovým způsobem, bylo by to jen dobře. Speciální uniformy pro těhotné vojandy bych, na rozdíl od soudružky Leyenové, rozhodně neřešil. Nějaké startovací byty pro absolventy výcviku však zcela jednoznačně ano, o podpoře, např. vojenskými byty, těch, kteří by se dali "nalejt", ať už v takovéto situaci, nebo již před ní, ani nemluvě.
Militarizace společnosti by zcela jistě měla i mnoho dalších vedlejších efektů.
V Izraeli např. přišli na to, že když učitelka v mateřské školce nebo pečovatelka v jeslích, má za sebou střelecký výcvik, je pravidelně cvičena a zbraň má po ruce, má to velmi neblahý dopad na teroristy, kteří by chtěli ty děti vystřílet. To samé platí i pro učitele a učitelky na vyšších stupních škol.
Dokážu si ale představit i to, že by lidé (v daleko větší míře než nyní) "militaristicky" mysleli a pranýřovali (a nejen pranýřovali ale i nahlašovali jako reálné nebezpečí pro případ války nebo útoku - a věděli komu a kam to nahlásit) nejrůznější architektonické či jiné debility, které kolem sebe vidím a komentuji je jako "ráj pro teroristy", případně "ideální substrát pro teroristy". Např. velká schodiště ze skla v rádobymoderních budovách, která by se v případě výbuchu bomby nebo sebevražedné vesty stala téměř nevyčerpatelným zdrojem skleněných střepin jako vysoce ničivých sekundárních projektilů.

Obnovení základní vojenské služby tedy považuji za vysoce přínosné a zcela jednoznačně potřebné. Je velice pravděpodobné, že naléhavost tohoto opatření naroste s událostmi, které budou následovat po porážce NATO v Afghánistánu. Lze reálně očekávat nárůst teroristických útoků, případně i nájezdy teroristických komand do států NATO, Případně aktivaci "spících teroristických buněk" které v těchto státech, včetně našeho, již jsou. S poklesem akceschopnosti NATO pak naroste počet potenciálních protivníků, které bude nutno odradit ve smyslu "můžeš vyhrát, ale těžce na to doplatíš", což bylo v podstatě heslo Švýcarska, které se touto doktrínou zvládlo ubránit i před nacistickým Německem.

Žaluzie

Vzpomínám si, jak zástupce našeho ústavu jel na akci, kde se vyhodnocovaly dary jakéhosi nadačního fondu pro university, a co si za ně která universita celosvětově pořídila. Psala se raná devadesátá léta, padla totalita a vyhlídky na další období se jevily velice příznivé.

Dary

Už nevím, jaká to byla nadace, ale prostě dala universitám, nejen postsocialistickým, ale i z třetího světa, nějaké finance a zajímalo ji, co si za to příslušné instituce pořídily. A na onom setkání se referovalo, kdo si pořídil lepší vybavení do laboratoří, kdo lepší audiovizuální techniku pro výuku atd. Až jeden zástupce university v Jižní Americe (konkrétní stát jsem už zapomenul, ale je to šumafu) referoval o tom, že si pořídili ocelové žaluzie do oken. A zdůvodnil toto rozhodnutí tím, že dříve, když se v okolí areálu university strhla přestřelka gangů, museli vyučující i studenti zalehnout na podlahu, aby nějakou kulku taky nekoupili. Nyní stačí, když učitel v takovém případě zmáčkne knoflík, žaluzie spadnou a může se učit vesele dál, přestřelka nepřestřelka.

Hodnocení

Když nám tohle bylo sděleno, pochopitelně asi jako zpráva o vylíhnutí pětinohého kuřete, brali jsme to s velkým pobavením a pocitem určité nadřazenosti nad zeměmi, kde jsou, a to i v tak civilizovaných končinách, jako jsou okraje velkých měst s univerzitním areálem, na denním pořádku přestřelky mezi gangy.
Naivně jsme předpokládali, viz ona optimismem naplněná devadesátá léta, že my jsme někde jinde a u nás se nic takového nemůže dít. A ani jsme snad neřekli "zaplať Pánbu, že jsme někde jinde".

Situace

V současné době je ve velmi podobné situaci, maximálně kvantitativně o fous líp, Švédsko. Ovšem s tím, že se ta situace step by step neustále zhoršuje a patrně nebude daleko doba, kdy i tamní univerzity budou řešit naprosto stejný problém jako ona jihoamerická v 90. letech.
Co je ovšem ještě větší průšvih, je skutečnost, že Německo pod vedením zelených a dalších progresivistů (u nás představovaných především piráty a TOP), kráčí naprosto stejnou cestou jako to Švédsko a je naprosto reálné očekávat, že za nějakých deset let (nerad bych se mýlil v tom smyslu, že to nastane ještě dříve), bude ve stejné situaci, jako je to Švédsko dnes (co bude v tom Švédsku opravdu nevím, ale obávám se, že bude připomínat Kábul po jeho obsazení Talíbanem). A to už je za kopečky, které ohraničují od západu a jihu naši českou kotlinu. A že by se to nepřeneslo s nějakým malým zpožděním k nám, o tom si troufám velice silně pochybovat, zejména pokud zůstane nedotčený Schengen.

Řešení

Je mi líto, volby, které nastanou za měsíc a něco, jsou mimo jiné i o tom, zda se tato situace přelije bez jakýchkoli zábran k nám, nebo zda se tomu podaří zabránit. Pokud se dostanou na vládní posty piráti a spol., včetně TOP, budou velice silně pracovat na tom, aby přesně takováto situace vznikla a byla přenesena bez potíží až k nám.
Druhou věcí je, že pokud zvítězí alespoň někde v bývalém východním bloku demokracie bez přívlastků, tedy jediná opravdová a autentická, jak k tomu má nakročeno např. Maďarsko, bude to znamenat rozsvícení majáku naděje i pro obyvatele západu Evropy, z nichž mnozí již počínají tušit, že se s jejich zeměmi začíná dít cosi tuze špatného.

Čemu je třeba zabránit

Naši lidé nejsou blbí. Důkazem toho jsou velmi nízké volební preference zelených, kteří se dostali do PS PČR pouze jednou, a to ještě na základě zcela zřejmě zfalšovaných předvolebních průzkumů, a poté si uřízli tak notnou porci ostudy, že se stali nevolitelnými. V případě pirátů, jejichž preference nejprve silně rostly, bylo jen otázkou času, za jak dlouho voliči zjistí, že se jedná prakticky jen o jakýsi B tým zelených, a preference jim začaly padat. Pokud spadnou na takovou úroveň, že skončí mimo sněmovnu, byl bych velmi rád, byť naděje na to je velmi nízká.
Problém vidím ve volebních manipulacích a čachrech. Průzkumy veřejného mínění jsou v podstatě propagandistické akce, které mají občany přesvědčit, koho mají a koho nemají volit. Velice často jsou z nich vycházející čísla naprosto mimo realitu a ani trendy jí neodpovídají. Prostě ti "zlí" (EUroskeptičtí, nevítající imigrantské kriminální živly, nepodporující zlodějiny typu dotací OZE apod.) musejí mít málo, a nejlépe musejí v závěru předvolebního období vykázat sestupný trend, aby byli voliči postrašeni tím, že "jejich hlasy propadnou ve prospěch komunistů", jak nám bylo už opakovaně presentováno. Naopak, ti "hodní", s hlavami vraženými až po ramena do bruselských konečníků a rukama jásavě mávajícíma na uvítání "doktorů a inženýrů", kteří k nám zamířili s nějakou ilegální nevládní cestovkou, musejí narůstat, aby bylo jasné, že právě oni jsou ti vítězové.
Pak ovšem přijdou volby a odhady, údajně na bázi průzkumů, jsou naprosto mimo realitu. Nastává nářek a skřípění zubů a nadávání na "blbá hovada", která opět nezvolila ty, které podle progresivistů zvolit měla.
Progresivisté mají ovšem v záloze jednu zásadní zbraň, a tou jsou distanční volby.
Tyto volby se vyznačují následnými vlastnostmi:

• Není zaručena tajnost hlasování, protože nikdo nebyl u toho, kdy volič zalepoval obálku s korespondenčním hlasem, nebo hlasoval po internetu, a kým byl přitom ovlivněn. Pokud je volič pod dohledem volební komise sám za plentou, nikdo ho ovlivnit nemůže. Nebo je to alespoň velmi obtížné.
• Není zajištěna autenticita hlasování. Hlasujícímu může "vést ruku" nějaký progresivistický aktivista a volič může být třeba v bezvědomí a dlouhodobě upoutaný na lůžko. Domovy pro seniory jsou plné "myšáků", kteří ani nevědí, kde jsou a jak se jmenují, ale volební právo ještě mají. Může za ně hlasovat prakticky kdokoli. Při korespondenčních volbách, ne ve volební místnosti, ani do přenosné urny. Případně je distančně hlasováno za někoho, o kom se ví, že k volbám nepůjde. Nebo je čerstvě mrtvý a ještě ho nevyškrtli z volebních seznamů.
• Jsou daleko snadnější manipulace s hlasy již odevzdanými. Obálky mohou být na poště otevírány a hlasovací lístky vyměňovány za ty "správné". V USA bylo prokázáno, že progresivističtí zaměstnanci pošt likvidovali obálky s volebními lístky z oblastí, kde se vědělo, že bude velká koncentrace "nesprávně" (tj. pro Trumpa) hlasujících občanů. V případě hlasování po internetu za občany v podstatě hlasuje aplikace, která "volby" zajišťuje. Ta může mít už předem nastaven výsledek. V extrémním případě něco podobného může být dílem jednoho jediného člověka, takže riziko, "že se to vykecá" je děsivě malé.

Prostě, pokud si necháme ukrást řádné volby s urnami a hlasovacími lístky, necháme si ukrást volby jako takové a velice rychle se dostaneme do stavu, kdy bude s 99,3 % hlasů vítězit "mír a socialismus", či nějaká EUrounijní obdoba toho, co starší z nás pamatují z dob minulého režimu.

Takže, abych se vrátil k těm žaluziím, které mi to vše tak nějak sasociovaly. Zabránit tomu, aby podobné zařízení na oknech našich univerzit, ale i domovů, bylo vítaným, nebo dokonce k životu nezbytným doplňkem, můžeme tak, že nebudeme volit progresivisty, ale raději strany EUroskeptické. A pro budoucnost se budeme stavět silně na odpor proti snahám zrušit volby a nahradit je nějakým jejich distančním předstíráním, co do výsledků zcela srovnatelným s "jednotnou kandidátkou Národní Fronty".

Smysl školy

Soudružka pirátka Richterová se vyjádřila k projevu pana presidenta k prvňáčkům:
„Ne, pane prezidente. Škola nemá být primárně prostorem pro soutěž a zakoušení úspěchu. Škola má být místem, kde se děti učí spolupráci a kde mají příležitost radovat se z poznávání světa. A kde ideálně objeví, na co mají talent a co je těší. Srovnávání ale, paradoxně, nepomáhá,“
Je mi velice líto, blábolí.

Škola

"VENI PUER ET DISCE SAPERE". Překládá se to: "Pojď sem, dítě, a uč se moudrým býti." Je to ikonická věta z Komenského Orbis pictus, původně trojjazyčné učebnici (latina, němčina, čeština, některá pozdější vydání přidala další jazyky). A upřesňuje se to: "Všecko, což potřebného dobře znáti, dobře dělati, dobře vysloviti".
Tedy samotný klasik pedagogiky, na něhož nějaká úča Richterová rozhodně nemá (obávám se, že by mu nemohla ani okopávat kotníky, ale spíš by do nich, při stoji na špičkách, bušila pěstičkami), jasně definuje, že škola má učit, tudíž vybavovat dítka informacemi, ale i schopnostmi tyto informace vyhodnotit a zpracovat. Pochopitelně, pokud se dítě něco správně naučí a dovede to presentovat, nebo dokonce předvést v nějaké modelové situaci, má jednoznačně právo na to, aby bylo hodnoceno jako úspěšné a zažívalo (alespoň chvilku) stejné pocity, jako sportovec, "lezoucí na bednu" (=stupínky vítězství). A jeho méně úspěšní spolužáci mají právo na to, aby je pocit neúspěchu motivoval k další práci na sobě.
O tomto nebyly spory, kupodivu ani za socialismu. Školní výuky byla tehdy sice poznamenána kde čím, ale stále byla brána jako prostředek k získávání znalostí a dovedností (včetně "dobrého vyslovení", což není o výslovnosti cizích jazyků, ale schopnosti řečové komunikace).
Teprve po revoluci se objevily "moderní" zcestné názory, že škola má být primárně místem k jakémusi radování, a to i tehdy, když radující se dítko vykazuje katastrofální nedostatky v kde čem možném.

Proč se mají dítka hlavně radovat?

Budu hodně ošklivý: Zelené, a také piráty, volí v podstatě dva druhy lidí:
Jednak jsou to grázlíkové, kteří primárně chtějí škodit. Ti jsou si vědomi, že to, co uvedené strany prosazují, povede ke katastrofě, ale snaží se celý stát k této katastrofě nasměrovat s pocity Olgy Hepnarové, mířící náklaďákem na tramvajový ostrůvek plný čekajících lidí. Těchto voličů je, naštěstí, relativně málo a v podstatě ani není mnoho cest, jak je nějakým způsobem "namnožit".
Tu druhou skupinu tvoří lidé nevzdělaní a navíc neschopní své nevelké znalosti nějakým validním způsobem zpracovat a vyhodnotit. Část z nich toho není ani schopna kvůli nižší kvalitě svých mentálních schopností, případně nějakým doplňkovým diagnózám (jejich počet je také více-méně neměnný). Do této skupiny patřila patrně i zmíněná Hepnarová. Část z nich na něco podobného mentálně má, ale je produktem naprosto katastrofální kvality výuky na školách. Tato skupina vykazuje největší potenciál růstu. Tento růst má zajistit "moderní" výuka na školách, která z nich, místo instituce pro vkládání vědomostí do dětských mozečků, z nich činí místo "radování se z poznávání světa", a to i v situaci, kdy to poznání bylo pouze fiktivní.
Řekněme si to upřímně, tlakem na snižování kvality vzdělání si strany jako zelení nebo piráti v podstatě vytvářejí elektorát.

Inkluse

S "inkludováním" tělesně postižených dětí nebyl problém ani za minulého režimu. Tyto děti prostě jsou s to absolvovat normální výuku (snad místo tělocviku) a nijak nepřekážejí při pedagogickém procesu. Děti se smyslovými vadami, které potřebují speciální pomůcky a speciálně vzdělané pedagogy, byly vyučovány odděleně, právě proto, že Brailovo písmo nebo znaková řeč jsou pro normální děti naprosto irelevantní.
Děti mentálně nekompetentní byly vyučovány rovněž odděleně, a to proti, že nemohou zvládnout učivo základní školy v plném rozsahu (takže část výuky na normální škole jde mimo ně) a zvládají ho tak pomalu, že jejich přítomnost brzdí výuku normálních dětí.
Odděleně byly učeny a vychovávány i děti s poruchami chování, pokud nebyly s to zvládnout společensky přijatelné chování v hodině. I tyto děti vyžadují speciální pedagogické postupy, které jsou pro zdravé děti naprosto irelevantní a spíše škodlivé.
Zavedením "inkluse" smyslově a mentálně postižených dětí a dětí s poruchami chování do normálních tříd dosáhli progresivisté drastického snížení úrovně výuky. S touto zátěží lze zvládnout jen zlomek normální učební látky. Paradoxně toto začlenění drasticky sníží i to, co do sebe dokáží nabrat i uvedené postižené děti. Výsledkem je tedy drastické snížení úrovně výuky na školách i úrovně znalostí a dovedností jejich absolventů. To se, pochopitelně, přelévá i do středních škol. Dnes je to i problematika vysokých škol, které musejí prakticky každý rok snižovat požadavky na výsledek přijímacího řízení, protože s těmi, co platily ještě před pár lety, by už neměly koho učit. Sice na tom (ještě) nejsme tak špatně, abychom museli do prvních stupňů vysokých škol zařazovat kurzy čtení a psaní, jako už v 70. letech v USA (tam je to ovšem dáno v podstatě nenaučitelností angličtiny, a to i pro rozené mluvčí), ale už se tomuto "ideálu" začínáme blížit.
Navíc uvedená situace stále posiluje snahy rodičů normálních dětí dostat je ze státní školy na školu soukromou, která neinkluduje, protože na to rodiče inkludovaných dětí prostě nemají peníze (pokud by měli všechny náklady s inklusí platit ze své kapsy). Hrozí to, že bude dvojí typ absolventů základní školy podle toho, zda absolvovali inkluzí (a dalšími progresivistickými sabotážemi) zbezcenněnou státní školu, nebo kvalitně učící školu soukromou.

Informace

"Netřeba se nic učit, informace se najdou na internetu". Toto "moudro" opakovaně slýcháme od různých aktivistů, bojujících proti "biflování". V čem je problém?
Opravdu byste se nechali operovat od odborníka, který vás jednou rukou bude kuchat a druhou prohánět počítač po webových stránkách (třeba na téma "jak appendix vyřízneme snadno a rychle")? Co když mu klekne počítač? Co když se nějak zhroutí (třeba i činnosti hackera) internetové připojení? Co když nějaký hacker vyrobí, jen tak z plezíru, stránku, na níž se půjde k tomu appendixu třeba skrz ledviny? Za zvláště pikantní bych považoval umístění appendixu místo čípku, viz známá filmová klasika. (A dalo by se zcela jisté navymýšlet mnohé další "Co když".)
Na druhé straně existují studie, že lidé poučení bez souvislosti s internetem jsou zpravidla efektivnější ve vyhledávání informací na něm. Ono je to v podstatě logické. Dítko, které se narodilo s jednou rukou na klávesnici notebooku a druhou na dotykovém displeji "chytrého" mobilu, je po absolvování moderní "výuky" postaveno do pozice jako ve známé pohádce: "Běž tam, nevím kam, a přines to, nevím co." Oproti němu absolvent klasické, u nás ještě k tomu "totalitní" školy má zpravidla představu, co hledá a jen upřesňuje fakta, která mu v hlavě neuvízla. Nicméně má o nich alespoň orientační představu, takže odmítne přijmout totální blbost, jaká mu může být na některých stránkách také nabízena.

Postupy

Lucidní člověk, prošlý klasickou školou, zpravidla je s to se získanými informacemi dále nakládat a kombinovat je. Takže se mu nestane, že přiřkne např. nějakého panovníka bitvě, která se odehrála dlouho před jeho narozením nebo naopak až po jeho smrti, jak se stane moderním dítkům, která si to rozmezí "narozen - zemřel" a datum té bitvy nedokážou dát do vzájemné souvislosti. A nechají třeba Karla IV padnout u Sudoměře v boji proti husitům (přeháním, ale obávám se, že ne moc).
Jak bylo naznačeno výše, produkty moderního školství si s nějakými souvislostmi a jejich vyhodnocováním své rozjásané hlavičky nelámou. Výsledkem je potom (v oblasti ekologie) víra v solární energii, elektromobily, pro něž je "v zásuvce přece energie dost", ve škodlivost GMO a mnoho dalšího. Prostě, perfektní matroš pro agitační bláboly zelených a kryptozelených (včetně pirátů).

Odpor, či náprava

Z výše uvedeného je více-méně jasné, že náprava stavu a zároveň určité "podražení" pirátů, ekologů a dalších skupin se zcela jistě může dít cestou zkvalitňování školské výuky a hlídáním toho, aby její kvalita nešla dolů, případně tlakem na nápravu konkrétních chyb.
Pochopitelně, opět je to o hlasech pro strany, které budou takové vzdělávání podporovat a budou bojovat proti tomu, aby se školy staly akorát ideologickými vyplachovadly dětských mozků. Jednou z nich je i SPD.
Pochopitelně, bude třeba drasticky zredukovat inklusi, zejména dětí s těmi diagnózami, které jsou neslučitelné s normální výukou prováděnou normálním tempem. A peníze, ušetřené za "asistenty", kteří fakticky v řadě případů pouze předstírají, že jimi podporované díte látku zvládlo, dát na obnovení speciálních škol a jejich provoz.
A ještě malá pikanterie: Kruh politických aktivistů kolem Britských listů jeden čas (asi dva tři roky zpět) začal horovat pro zlepšení vzdělávání. Vytvořili projekt Pět procent pro vzdělávání (o posílení financování školství na pět procent státních výdajů). Po čase to zhaslo a tč. už stránky petprocent.cz přestaly existovat. Soudruzi si patrně uvědomili, že tudy cesta k vytvoření levicového elektorátu (což se týká i zelených a pirátů) rozhodně nevede a ten projekt skrečovali.

Boj za nízkou nebo naopak vysokou kvalitu vzdělání je tedy do jisté míry bojem mezi politickou levicí a pravicí, kdy pravice potřebuje obyvatelstvo co nejvíce vzdělané a schopné se dále dovzdělávat, zatímco levice, a zejména její pirátskoekologická odnož, potřebuje přesný opak. Určitou formou boje proti tomuto ideologickému proudu je tedy i investice do co nejlepšího vzdělání našich dětí a vnuků a obecná podpora proudu, který vidí ve škole centrum získávání informací a dovedností, a ne další oblbovací hračku.

Pomůže proti pirátům kroužkování?

Někteří politici, zejména blízcí straně STAN, se nám snaží namluvit, že proti pirátům na společné kandidátce PirSTAN stačí kroužkovat kandidáty ze STAN a piráti utřou hubu.

Dva zádrhele

Strana STAN je pro mě zcela nevolitelná, protože se aktivně podílela na procpání církevních restitucí, jedné z největších zlodějin polistopadové éry. Podílela se na tom přes to, že průzkumy veřejného mínění jasně ukazovaly široký nesouhlas s touto zlodějinou napříč celou společností, zahrnující přibližně tři čtvrtiny voličů. Tento zločin je prostě neodpustitelný a já nikdy žádnou ze stran, které se na něm podílely, nebudu volit. I kdyby stály samy proti nějakému kříženci Stalina s Hitlerem (a se šikmýma očima na způsob předsedy Maa). Minimálně bych měl obavy z toho, že ihned po svém zvolení té příšerce vlezou do jistého tělesného otvoru a budou se tetelit blahem, jak na ty blbce (voliče) vyzrály.
Čili já to mám pro sebe vyřízeno.
Ještě něco dalšího pro druhé: Zkuste se, prosím, zamyslet nad tím, zda je normální jít ve volbách do koalice s někým, jehož názory by mi absolutně neseděly a pomoci mu provádět vábení voličů. Koalice PirSTAN vznikla s představou, že získá více hlasů, než kolik by dostaly obě tyto strany jako samostatné entity. Vůdčím motivem STAN tedy bylo získávat hlasy též pro piráty. STANu tedy naprosto nemohly vadit všechny ty kontraverzní, pochybné, až přímo zločinné věci, které piráti mají ve svém programu, i mimo ten oficiálně zveřejněný. Nyní se od nich sice platonicky distancují, ale více-méně v situaci, kdy se začalo ukazovat, že PirSTAN se začíná dostávat do situace nikoli volebních preferencí lidí, kteří podporují STAN nebo piráty, ale sklouzává k těm, kteří podporují obojí (kterých není mnoho a PirSTAN snad ještě další podporu ztratí).
Rozhodně od STAN nelze očekávat, že by jakkoli brzdil šílenosti, které mají v programu piráti. Spíš lze očekávat nějakou utajenou smlouvu o vzájemné podpoře, a to i tehdy, pokud by formálně vytvořili v Parlamentu separátní kluby. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že mezi těmito stranami je, bez ohledu na současné agitační hrátky, hluboký programový průnik, a patrně i v bodech, které nebyly oficiálně zveřejněny, ale dostáváme se k nim podle aktivit pirátů v Praze i na úrovni EUroparlamentu. Pokud by takový programový průnik neexistoval, bylo by naprostým nesmyslem, aby tyto strany vytvářely koalici.

A ještě něco

Pokud to soudcové nezměnili, platí určitý omezený počet pro kroužky na hlasovacím lístku. Pokud je tento počet překročen, platí volební lístek tak, jako by kroužkován nebyl (pořadí dané pořadím kandidátů na něm). Přitom dokreslení dalšího kroužku, aby se zneplatnily ty ostatní, je asi ta nejjednodušší a nejhůře zachytitelná manipulace při sčítání hlasů. I proto bych se toho kroužkování docela bál.

Je mi tedy líto, pro koho jsou piráti nevolitelní, měl by dát hlas komukoli jinému než STAN, protože jednak není nikde zaručeno, že těch kroužků na hlasovacích lístcích bude tolik, aby se dostali kandidáti ze STAN před piráty, jednak není nijak zaručeno, že STAN bude dělat opravdu nějak výrazně odlišnou politiku.

Jsou piráti pravice?

Mnoho soudruhů se nás snaží přesvědčit, že piráti jsou pravostředové, případně přímo pravicové uskupení. A že tudíž, kdo chce mít v parlamentu pravici, má volit piráty.

Podle ovoce ...

Piráti se dostali k moci v Praze, kde je volí asociální část obyvatelstva typu různých hipsterů, nevládkářů apod., případně příslušníci sociálně nepřizpůsobivých minorit. Těch všech je v Praze jako rozšlapaného exkrementu.
Ihned jak se dostali k moci, začali dělat jednoznačně levicovou politiku. Začali šmírovat "využívání" bytů, začali šikanovat majitele nemovitostí. Začali blokovat pražskou dopravu, což je rovněž jednoznačně levičácká agenda. Nic, co by se podobalo pravicovému programu, za nimi není vidět.
Rovněž na celostátní úrovni jsou to piráti, kdo spolehlivě podporuje všechny zásahy státu do soukromí, zavádění cenzorních opatření, přijímání ilegálních migrantů (to je jednoznačně levicová až levičácká agenda, protože tito lidé bojují především proti těm, kdo pracují a vydělávají peníze a svými daněmi živí stát). Prosazují také silnou podporu nepřizpůsobivých vrstev obyvatelstva (zdaleka ne definovaných jen etnicky, jak se nám snaží profesionální lháři, mj. podporovaní piráty, namluvit). Jako ještě aktuální lze připomenout jejich zuřivý odpor proti odebírání sociálních dávek kriminálníkům, obtěžujícím nebo poškozujícím své okolí. Tato agenda v podstatě definuje piráty jako stranu lumpenproletariátu, což už jsem tu zmínil.
Na úrovni EU sedí piráti v jedné frakci EUroparlamentu se zelenými a provádějí a podporují v podstatě identickou politiku, jakou je vidíme dělat i u nás doma. Podporují New Green Deal, který má jednoznačně pauperizovat většinu obyvatel EU, aniž by přinesl cokoli sebeméně pozitivního. Dokonce i kdyby bylo dosaženo oné vysněné "uhlíkové neutrality" reálně, a nikoli jen kreativním účetnictvím, jak se běžně vykazují splněné úkoly zelené agendy, nic pozitivního by to nepřineslo, protože nepatrný úbytek celosvětové produkce CO2, který by takto nastal, bohatě převáží nárůst hospodářství zemí třetího světa, který "uhlíkově neutrální" není, nebude a ani být nemůže.
Piráti zatím udělali též všechno proto, aby nebylo možno dostavět Dukovany a Temelín a náš stát byl závislý na ruském zemním plynu, pasírovaném přes Německo. Navíc, těžený, transportovaný a spotřebovaný se stejnou "skleníkovou stopou" jako v místě těžené a spalované hnědé nebo černé uhlí (přibližně polovinu této stopy tvoří samotný CO2, druhou polovinu především metan, jehož únikům nelze při stávajících technologiích těžby a transportu zemního plynu zabránit). Již jsem zde tu ekvivalenci uhlí a dálkově dodávaného zemního plynu uvedl, ale je třeba tuto skutečnost opakovat tak dlouho, dokud nevejde do všeobecného povědomí. Přechod z uhlí na zemní plyn jen demaskuje celou "oteplovací" agendu jako agendu bezcenných a bezectných lhářů. Stejně jako boj proti naprosto bezuhlíkové jaderné energii a energii geotermální, boj za elektromobily (s výrazně vyšší uhlíkovou stopou než automobily) a mnoho dalšího.

Autorská práva

Dle mého soudu, a to uvádím jako autor několika knih, které lze ještě komerčně využít, jsou autorská práva zcela jednoznačně hypertrofovaná a zcela jednoznačně na škodu věci. Plošné chránění jakéhokoli díla 70 let po autorově smrti považuji za naprostý nonsenz, který se promítá do ekonomiky, a to i ekonomiky umělecké tvorby, zcela jednoznačně negativně. Zejména v situaci, kdy autor např. nemá žádné dědice, případně po něm formálně dědí lidé či dokonce jakési instituce, s nimiž se ani neznal. Tím ztrácí autorská práva a poplatky za ně jakýkoli smysl, protože ten je, stejně jako u patentů, dán motivací autora k další práci jeho odměňováním a ochranou před nekalou konkurencí. Případně motivováním zajistit nějaké příjmy svým potomkům či dalším dědicům (které zná a má k nim osobní vztah).
Navíc zastánci této prasečiny tvrdí, že cena nosiče je cenou za možnost dílo konzumovat. Nejsou ovšem schopni vysvětlit, proč tuto cenu musí čtenář platit opakovaně při jakékoli změně nosiče (v případě hudebních děl při přechodu z gramodesky na kazety, z kazety na CD, z CD na datový soubor). Tyto poplatky zcela jednoznačně usvědčují zastánce této cenové politiky ze lži. Škodí si tím sami, protože přímo vedou konzumenty takto "ošetřených" či "chráněných" děl ke šmejdění po webu a hledání "nelegálního" obsahu. Souvisí s tím i DRM, která znemožňují legálně zakoupené autorské dílo na řadě zařízení přehrát, přečíst či jinak konzumovat.
Kapitolou samou o sobě jsou e-knihy. Pokud nakladatelství vydá knihu v papírové podobě, má k dispozici elektronickou verzi jejího textu, prošlou již všemi redakčními a jazykovými korekcemi. Překlopení takovéhoto textu do podoby e-knihy (epub, mobi atd.) je záležitost několikasekundové práce nějakého konvertoru na zcela standardním kancelářském PC, přičemž řada těchto programů je GNU GPL, tedy zcela oficiálně a legálně zdarma (a v podstatě není důvod hledat nějakou jejich obdobu za těžké peníze). Doprava takovéto knihy = nepatrný podíl na ceně připojení k internetu a malý podíl na provozu e-shopu. Není nutno řešit skladování (na dva harddisky - aby byla záloha - za nějaké tři tisícovky - se vejde velmi bohatě naplněný krám), není nutno řešit remitendu. E-kniha by tedy měla být výrazně levnější než papírová (čtvrtina, třetina), případně, při současném vydání, by se měl odhad příjmů z prodeje e-verze promítnout do ceny papírové verze (rozpočítáním ceny autorské, korektorské a redakční práce na víc kusů).
Setkal jsem se i s tím, že e-kniha, o niž jsem měl zájem, byla vyprodána. Je to jen ukázka blbství těch, kdo s touto komoditou obchodují, protože e-kniha by z podstaty samé (z originálu lze udělat neomezené množství kopií) vyprodána být neměla. Prostě si idiotsky (= k obrazu svému) nastavili jakýsi náklad, jak byli zvyklí u papírových knížek. Nelze jim přát nic jiného, než aby zkrachovali a uvolnili prostor kvalitnější konkurenci, která se prostě domluví s autorem (a dalšími tvůrci) na procento z ceny každé prodané e-knihy bez ohledu na jejich počet.
Faktem je, že piráti za celé své působení v Parlamentu ani jednou neprovedli něco, co by atakovalo tuto přehršli presentovaných (případně dalších, které jsem pominul) nesmyslů. Dokonce tyto věci ani nijak nepranýřovali. Tedy nedělali to, co presentovali původně jako svou hlavní náplň činnosti. V podstatě to samé se týká i pirátů v jiných státech (proto ve většině států drasticky ztratili voličskou podporu a ledaskde už vypadli ze zákonodárných orgánů a zastupitelstev).

Piráti tedy provozují levicovou až krajně levicovou agendu, spočívající v oslabování lidských a občanských práv a posilování státních zásahů do všech možných oblastí života občanů. Nepodnikli ani sebemenší pokus o korekci alespoň těch největších absurdit, které jsou spojeny s tzv. ochranou autorských práv, přestože s touto agendou do politiky šli. Obojí na zastupitelských orgánech všech úrovní, od měst a krajů až po EU. Jejich stavění v politice někam jinam než do oblasti extrémní levice je totální nesmysl a v řadě případů zcela vědomá a záměrná desinformace.