neděle 23. ledna 2022

Jeden zajímavý aspekt covid epidemie

Ten aspekt spočívá v oblasti povinného zdravotního pojištění socialistického typu (a to i v kapitalistických státech). Pokud pacient platí keš i třeba s tím, že posléze dostane plnou částku nebo její část od pojišťovny, je pánem on a může si mnoho vynutit. Minimálně prohlášením, že jde jinam a jeho peníze se tam přesunou také. Pak se nemohou dít pestva, jako je nasazování "léků", o nichž je významná část pacientů přesvědčena, že nejsou k ničemu, a významná část zbytku, že dokonce škodí.

Povinné zdravotní pojištění je komunistické

Už za okupace připravovala ilegální KSČ převzetí moci ve státě. Jednou z oblastí, kde by mohli komunisté obyvatelstvo "držet u huby" byla péče o zdraví. Proto komunisté připravili tzv. Nedvědův plán, který obsahoval kostru pozdějšího zesocializování zdravotnictví, včetně zdravotního pojištění. Jako zajímavost lze uvést, že Nedvěd byl švagr Vladislava Vančury.
Zdravotní péče pak měla ony známé neduhy, které se s ní táhly až do roku 1989, nicméně, bohužel, některé přetrvávají dosud. Koloval výstižný vtip, že u kolébky socialistického zdravotnictví se sešly tři sudičky.

  • První řekla: "Budeš zadarmo."
  • Druhá řekla: "Budeš pro každého."
  • Třetí řekla: "Budeš na světové úrovni"

Potom ale přišla čtvrtá, kterou nakrkli tím, že ji nepozvali (jako v oné klasické pohádce), a ta řekla:

  • "Ano, budeš mít tyto vlastnosti, ale nikdy ne všechny tři současně"

Takže zdravotní péče zdarma byla buď pro každého a zdarma, ale pak nebyla na světové úrovni, nebo opečovávaný musel patřit mezi vybrané papaláše, nebo musel rozdávat úplatky (aby mu byla poskytnuta péče hodná světové úrovně). A tak dál.

Socialistické zdravotnictví

Ať už je ve formálně v jaké ekonomice chce, pokud je pojištění povinné a pacient nemá prakticky žádnou volby možnost toho, co se sebou nechá dělat, a co si zaplatí a co ne, je pojištění a na ně navazující zdravotnictví v podstatě socialistické. To je ostatně i problém "Obamacare" v USA, která v podstatě nemá jiný cíl než špinit jakž takž kapitalistickou ekonomiku USA socialistickým shitem.
Hlavním problémem socialistického zdravotnictví je, že nikdo v jeho systému, snad s výjimkou bezprostředně o pacienta pečujícího zdravotnického personálu, nemá prakticky žádný zájem o pacientovo zdraví. A i kdyby tomu tak původně bylo, velice rychle se do čela celého systému dostanou bezduší byrokraté, které zajímá pouze to, zda příslušný formulář byl vyplněn správnou barvou inkoustu a ve všech položkách z byrokratova pohledu důležitých. Byrokrata nezajímá, zda medicínský zákrok pacientovi pomohl, ale zda byl řádně vykázán. A byrokrat bude vnímat (více-méně správně) jako své ohrožení, pokud bude pacientovi zachráněn život způsobem, pro který on nemá patřičný abtajlung na bumážce, případně pokud ten úkon šel zcela mimo něho.
Byrokrat bude, pochopitelně, nepřítelem jakékoli inovace a zejména inovací, vytvářejících něco kvalitativně nového. Pacient, který se své choroby zbaví sám, případně pomocí osob, které nemá byrokrat na své listině podřízených, je byrokratův úhlavní nepřítel a byrokrat ho uvidí raději mrtvého než živého.
Protože byrokratovi nezáleží ani na životech pacientů, ani na jejich zdravotním stavu, brzy a zákonitě naváže nadstandardní kontakty s firmami, které v oblasti zdravotnictví působí. Které navíc mají velice podobné zájmy jako on a zejména nenávidí inovace, které by je nutily investovat čas a prostředky do kvalitativně nových věcí. Protože mají zájem investovat jen do takových, které by znamenaly ziskový benefit.

Trocha historie

Pokud by zdravotnictví bylo ve vleku tupých byrokratů už v 17. století, mohl by se pan Jenners rozloučit s myšlenkou, že by očkoval kravskými neštovicemi proti neštovicím pravým. A pokud by tento stav trval kontinuálně až dosud, stále bychom stavěli na náměstích "morové" sloupy jako díkůvzdání za spontánní odeznění té či oné epidemie. A v policejních popisech by znak "nemá obličej zjizven neštovicemi" platil za pozoruhodný zvláštní znak, vyskytující se u jen mála lidí.
Když se objevila antisepse, tak byl její objevitel, budapešťský porodník I. Semmelweis, uštván a nakonec internován do blázince, kde také zemřel. A aby bylo jasno, prakticky neexistovaly nějaké zvláštní ekonomické důvody tu antisepsi nezavádět. Jen byli Semmelweisovi současníci příliš pohodlní, aby se něčím takovým, jako je mytí rukou, zabývali.
Faktem je, že jeho úspěšnější a mladší kolega J. Lister to celé koncipoval jinak. Antiseptická operace, mj. pod sprškou karbolového spreje, byla prostě šou. Kdo z pacientů nebyl takto operován, nebyl "in". A pacienti si sami vynutili, že budou takto operováni. Konzervativní lékaři se buď přizpůsobili, nebo to negativně pocítili na své peněžence. Ovšem, to bylo opravdu v době, kdy si pacient mohl poručit a výhrůžku, že půjde jinam i se svými penězi, realizovat.
Takže Lister operoval antisepticky (byť by se dnešní soudruzi z EU zbřídili nad tím fenolem, vadí jim i v podstatně menších množstvích a v chemických činidlech, natož stříkaný do vzduchu), pacienti byli spokojení a to, že drasticky klesla pooperační úmrtnost (o desítky procent operovaných pacientů), byla jen "třešnička na dortu". Byť právě za ten pokles úmrtnosti dostal Lister nakonec šlechtický titul.
Opět si nedokážu představit, že by někdo úspěšně přišel ve zbyrokratizovaném zdravotnictví s tak účinnou a zdraví prospěšnou inovací medicínské techniky. Byl by osočován z nesmyslných obvinění kolegů a nakonec zlikvidován, aby nekazil kšefty - například výrobcům rakví a dalším poskytovatelům pohřebních služeb. O Listerovi a procentu pacientů, přežívajících antiseptické operace, by psaly pouze "desinformační weby".
Pacienti, kteří by se rádi nechali "antisepticky" operovat, by byli zesměšňování jako totálně nevzdělaní hlupáci, ruští trollové, čínští agenti atd. Případně by byli jako "pomatenci" zbavováni svéprávnosti. A operace prasetem s neumytýma rukama a nenamáhajícího se skalpel po pitvě pár týdnů "odleželého" nebožtíka ani opláchnout studenou vodou, než ho použije při operaci, by jim byla úředně, a možná i za asistence policie, vnucena.

Druhý přístup

Pokud by měli dnešní pacienti asi stejnou autonomii jako za časů toho Listera, a nepředstavovali ve zdravotním systému jakousi analogii polotovaru, pohybujícího se ve fabrice na výrobním páse, pak věřím, že naprostá většina populace by už dávno byla naočkována "nepovolenými" leč téměř stoprocentně účinnými vakcínami a epidemie covid by byla +- rok minulostí.
Nebyly by ovšem napíchány stovky milionů dávek prakticky neúčinných mRNA vakcín (od nichž se coby prostředku prevence u zdravých osob již distancoval i jejich hlavní vynálezce) a jejich výrobci by si nevycpávali štrózoky zlaťáky. Zkrachování těchto výrobců v takovém alternativním světě by mě ovšem netížilo ani v nejmenším.

Současný problém s covidem je tedy výsledkem širší krize zdravotnictví (či péče o zdraví), která je důsledkem onoho povinného pojištění, svou koncepcí zabraňujícího pacientovi se nějak ve prospěch svého zdraví a řešení svých zdravotních potíží smysluplně angažovat. Včetně toho, že zdraví a životy pacientů jsou v rukou lidí, jejichž zainteresovanost na zdravotním stavu, potažmo životě, pacientů je nulová. Covid je v podstatě jen takový reflektor, který ukazuje, že támhle v černém koutě leží mršina prolezlá červy, a ten zápach, co cítíme, jde z ní.

pátek 21. ledna 2022

Rowlingová činila dobře čertu

Paní spisovatelka J. Rowlingová je nyní vystavena nevybíravým útokům ze strany LGBTQ+ aktivistů. Její "vina" spočívá v tom, že se zastala osob, terorizovaných těmito lidmi, především tedy transsexuály. Došlo to tak daleko, že byla "vymazána" z oslav výročí premiéry prvního filmu o Harry Potterovi.

Širší souvislost

Není to tak dlouho, pár let, co se paní Rowlingová vehementně angažovala ve velmi problematické kampani proti klecovým lůžkům. Nemá vzdělání (učitelka francouzštiny) na to, aby posoudila klady a zápory této ošetřovatelské technologie. I další aktivisté, angažující se v této kampani, v naprosté většině pocházeli z výpustí různých pochybných humanitních studií, jejichž odborná kompetence na tomto poli byla a je zcela nulová.
Šlo čistě o to, že se špíně, vyrábějící léky, nelíbilo, že v zemích bývalého východního bloku se používají klecová lůžka, místo jejich sraček, které pacienta totálně znehybní coby "chemická svěrací kazajka". Problém těchto "léků" spočívá v tom, že při masívním podávání každý den postupně pacientovi zničí játra, ledviny a další orgány a vyvolají těžkou závislost.
Pokud by se pacienta podařilo vyléčit, byť to třeba není moc pravděpodobné, byl by po působení této chemické "léčby" totální tělesnou i duševní troskou. Zpravidla tito pacienti také podstatně rychleji umírají, takže je výrazně menší pravděpodobnost, že se dožijí nějakého pokroku v medicíně, který by umožnil jejich stav řešit jinak než trvalým pobytem na uzavřeném psychiatrickém oddělení (třeba dokončení nějakých nanotechnologií, které se již, alespoň pro některé choroby, způsobující takové stavy, začínají alespoň vzdáleně rýsovat). V klecových lůžkách vydrží pacienti v podstatě srovnatelnou dobu, jakou by se dožili bez nástupu jejich nemoci, takže dočkání se nějakého pokroku v medicíně je pravděpodobnější. Jeden náš známý žil v klecovém lůžku něco mezi 30 a 40 lety, takže je docela možné, že pokud by někdo s takto tuhým kořínkem šel do klecového lůžka dnes, mohl by se v něm skutečně nějakého pokroku na tomto poli dožít, zatímco "na lécích" by neměl šanci naprosto žádnou.
Pochopitelně, "léky", které jsou součástí oné "chemické svěrací kazajky" jsou velice drahé (jako prakticky vše, co produkuje současný farmaceutický průmysl) a peníze na ně vynaložené pak chybí jinde (včetně zhoršování péče o jiné pacienty, nutnosti zvýšit ekonomickou spoluúčast pacienta, či spíše jeho rodiny),apod.). Nicméně, podnikům, které uvedené "léky" vyrábějí, nic z toho nevadí, protože pacient, který bere "chemickou svěrací kazajku", jim přináší zisk, zatímco pacient v klecovém lůžku nikoli. A nevadí ani to, že ten pacient zemře třebas i o desítky let dříve. "Pecunia non olet", jak údajně prohlásil římský císař Vespasián.
Ostatně, současná "epidemie" s podáváním neúčinných pseudovakcín se nese v tom samém duchu, akorát se netýká jen pár nešťastníků na uzavřených psychiatrických odděleních, ale celé společnosti.

Aktivisté

Jak jsem uvedl, celá ta kampaň se opírala o medicínsky negramotné osoby, kterým bych nesvěřil ani zalepení puchýře na patě nebo jinou banalitu (a kočku už teprve ne). Jistěže tam byli i "odborníci" s vazbami právě na výrobce oněch sajrajtů, jimž se měl zvýšit prodej, nicméně ti stáli spíše v pozadí.
Odborníci, nezainteresovaní na prodeji chemických sraček, byli, pochopitelně, proti onomu zákazu, víceméně z důvodů, které jsem uvedl výše. Bohužel, stejně jako v případě jurodivých blábolů šílené Grety, případně blábolení zaměstnanců firem, vyrábějících "vakcíny", byli odborníci přeřváni. A na tom přeřvávání se podílela i J. Rowlingová.
Prostě, mechanismus naší "demokracie" je nastaven tak, aby společnost řídili řvoucí negramotní aktivisté, nikoli řádně zvolení zastupitelé nebo dokonce odborníci. Přesně tak to chtěl V. Havel s onou "občanskou společností", za niž tak horoval.

Nynější problémy J. Rowlingové

Nyní si paní Rowlingová dovolila zastat se osob, naprosto jednoznačně svévolně šikanovaných trans aktivisty. Opravdu nevidím sebemenší důvod, aby neuhodnutí "genderu" (to slovo není nic jiného než mentální exkrement poloblbů z humanitních studií různého druhu) u nějaké asexuálně oblečené a ovizážované osoby (která navíc může ten svůj "gender" měnit i párkrát za den), mělo být trestáno odvlečením do kriminálu, likvidačními pokutami či jinými podobnými tresty. Ty osoby prostě musejí uznat, že se něčím liší od majority a nepřenášet na ni své problémy. Beznozí invalidé neatakují neinvalidní lidi tím, že je jejich normálnost uráží a nedožadují se toho, aby všem ve společnosti byly povinně uřezány nohy (což je do jisté míry to, co dělají T aktivisté).
Nelze pochybovat o tom, že se této kampaně proti Rowlingové účastní i řada těch aktivistů, kteří ji měli jako ikonu boje za likvidaci pacientů jedy (tedy, pardon, za zákaz klecových lůžek). Mezi aktivistickým póvlem je totiž sousta profesionálů i spousta "pachatelů dobra", kterým je v principu jedno, za co bojují, jen když za to (ti první) dostanou zaplaceno, případně dostanou nějakou nepeněžní odměnu, nebo (ti druzí) co nejvíce svými aktivitami poškodí společnost a ublíží normálním lidem, které nenávidí přesto, že z jimi produkovaných daní a dalších plateb jsou získávány prostředky na výkrm oněch pochybných neziskovek v nichž "pracují".
Z tohoto důvodu si dovoluji připomenout ono známé úsloví:
"Čiň čertovi dobře, peklem se ti odmění."
Protože právě to se stalo, Rowlingová, z hlouposti a nevzdělanosti, podporovala kampaň zloaktivistů, a tito zloaktivisté nyní vedou kampaň proti ní.
Případně můžeme ještě konstatovat, že J. Rowlingovou nyní melou boží mlejny. S přípodotkem, že jsem ateista, na pánaboha nevěřím, ale na boží mlejny jednoznačně ano, protože ty se bez Pánbíčka docela dobře obejdou (stačí karma, zpětný zášleh Zla apod.).

Poučení?

Poučení z celé kauzy je vcelku jasné: Aktivistický odpad bez váhání likviduje kohokoli. I toho, kdo mu projevil někdy nějaké sympatie, nebo mu dokonce v něčem pomohl. Obávám se, že naopak je takováto osoba u aktivistů "zapsána", "zaevidována" a to jim umožňuje daleko snadněji vést proti ní nějakou kampaň, jako se to nyní stalo J. Rowlingové.
Takže asi nejkorektnější jednání je naprostá nepodpora těchto aktivistů. Poznáme je snadno podle toho, že bojují "proti měšťákům", proti "desinformacím", za blaho (té či oné) menšiny (dovolím si v této souvislosti připomenout známý "Výbor pro všeobecné blaho" za jakobínské diktatury), případně "za Zemi", "za životní prostředí", "za naše potomky", "proti utrpení zvířat" atd. Přitom se navážejí a dle možností bourají prakticky jen to, co je normální a co přináší užitek. Jejich argumentace je zmatená, je v rozporu s běžnými vědeckými poznatky a jsou v ní zásadní vnitřní logické rozpory.
Pokud je to jen trošku možné, je třeba těmto aktivistům namydlit schody, podrazit nohy či nasypat hrachu. Jedině tak udržíme svět v normálním a pro normálního člověka přijatelném stavu. Spolupracovat s nějakou politickou či jinou podobnou nevládkou je cesta ke zničení všeho pozitivního kolem nás. A, jak ukazuje případ paní Rowlingové, i sama sebe.

Kauza paní J. Rowlingové názorně ukázala destruktivní charakter politických aktivistů, bojujících proti normálnímu světu normálních lidí, i to, že žádné "zásluhy" za pomoc tito aktivisté neuznávají. Mezi nimi a normálními lidmi je nepřekonatelný antagonistický vztah. V podstatě je to občanská válka, kterou budeme muset vybojovat asi jako své války vybojovali naši předkové, ať už husité nebo protinacističtí odbojáři, nebo kdokoli jiný.

úterý 18. ledna 2022

EUrodotazník

EU se chystá zakázat skoro vše v souvislosti s chovy zvířat.

Není to vtip

Kdysi se vykládalo o práci UV KSČ, že v souvislosti se zdražováním se soudruzi rozhodli postupovat podle abecedy, a tak zdražili Auta, Boty, Citróny, Dřevo, Elektřinu a na F se zasekli, až jeden ze soudruhů zvolal, "Už to mám, zdražíme Fšecko!".
Bohužel, EU postupuje podobně jako ten fiktivní UV KSČ z uvedeného vtipu, akorát to není vtip, ale realita.
Na adrese
https://ec.europa.eu/info/law/better-regulation/have-your-say/initiatives/12950-Dobre-zivotni-podminky-zvirat-zmena-pravnich-predpisu-EU/public-consultation_cs
je dotazník, do kterého se může přihlásit a vyplnit ho každý občan (ale i neobčan EU, bydlící zcela jinde, třeba v zemích 3. světa). Je to tzv. "konzultace".
Je třeba si povšimnout, že jediné informační médium, které o této "konzultaci" přineslo informaci, byly "desinformační" Parlamentní listy. Z mainstreamových médií se občany nenamáhal informovat naprosto nikdo. Dotazník je otevřený do půlnoci SEČ 21. 1. t.r. Takže se zvcela jistě počítalo s tíám, že se o něm lidé nedozvědí, nebo až bude pozdě (jak se stalo se zákazem žárovek).

"Konzultace"

Je příznačné, že vytvořit si účet na webu EU prakticky nejde (má vám přijít přidělené heslo na zadaný e-mail, ale nepřijde, resp. nepřišel až do vypršení časově omezené platnosti přihlašovací stránky). Naštěstí je možné se přihlásit přes účet na Google (zadáte adresu a heslo k účtu), což jde. Jde to i nějak přes FB, ale ten nemám.
Jakmile se přihlásíte, dostanete se na stránku s velkým dotazníkem, kde jsou skryty vedle balastu i otázky na plošné zákazy klecových chovů (za "klecový chov" je považována i standardní králíkárna), máme se vyjádřit k zákazu omračování zvířat před porážkou CO2 nebo elektřinou (EU prostě podporuje ta nejodpornější zvěrstva, tedy porážku bez omračování). Důležitý je i chystaný zákaz exportu živých zvířat (zlikvidoval by zbytky naší živočišné výroby) a najde se toho tam víc.

Vyplnit

Je asi třeba to vyplnit v počtu co největším, byť tem chybí (např. u těch klecových chovů) možnost vyjádření naprostého nesouhlasu s těmito zákazy a je zde jen odsunutí na nejzazší dobu - o patnáct let. Doufejme, že do té doby tu už EU nebude. A pracujme na tom.
Nejsem si jist, zda to vyplnění k něčemu bude, protože zcela jistě budou hlasy lidí z civilizovaných zemí přebity hlasy bangladéšanů a podobných nájemných barbarů, kterým EU umožňuje hlasovat proti jejím vlastním občanům.
Je tam možnost se vyjádřit na závěr volně, tak jsem tam napsal, že zákazy klecových chovů byly prosazeny proti názoru odborníků lidmi, kteří mají v oblasti chovu zvířat nulovou odbornou kompetenci, a že by neměly být vůbec realizovány. Zcela jistě ani to nepomůže.
Mimochodem, "zákaz klecových chovů" se má týkat i králíků, kteří od své domestifikace někdy na začátku minulého tisíciletí jinak než v kotcích chováni nebyli.

Jsem toho názoru, že ona "EUrodemokracie v praxi" jasně ukazuje, proč je třeba z EU vystoupit, nebo pracovat na její likvidaci (a podpořit všechny síly, které mají něco z toho v programu, bez ohledu na to, co tam mají dalšího).

středa 12. ledna 2022

Digitalizace státu

Spousta politiků nám slibuje ráj na zemi, jakmile bude provedena digitalizace státní správy. Ta si bude "digitálně" předávat vše, co od občana na různých místech dostane, a občan s ní bude velmi radostně až jásavě komunikovat také digitálně. Prostě, cesta ke skvělým digitálním zítřkům.

Realita

V reálu se ovšem řada občanů již s digitalizací setkala. Na některé digitální prvky přešli nuceně praktičtí (ale i další) lékaři, řada podnikatelů má zase zážitky s digitální EET a někteří mají za sebou i komunikaci přes datové schránky.
Naprosto všichni, kdo takovou zkušenost mají, ji mají zcela či alespoň částečně negativní. Lékaři si musejí vydržovat IT pracovníka, který jim zajišťuje, že digitální komunikace s pojišťovnami, zaměstnavateli i samotnými pacienty (např. e-recepty) bude fungovat. A vydají za toto zajištění funkčnosti řádově tisíc až dva Kč v průměru za měsíc.
Já osobně mám velmi negativní zkušenost s "digitálním" placením popelnic. V "době covidové" na magistrátě zrušili možnost zaplacení u pokladen a výsledkem byla nutnost to platit kartou po internetu. První problém nastal, že jsem to musel platit z windows, a současně z klávesnice bez numerické části. Proto se mi "podařilo" vložit do rodného čísla velké O místo nuly. To byla moje chyba.
Na druhé straně ovšem "génius", který danou aplikaci naprogramoval, použil jeden z opravdu mála fontů, u nichž jsou tyto znaky vizuálně nerozlišitelné. Proč to udělal? Asi neumí programovat. Nebo je to blbec. Další věcí je, že místo aby aplikace hlásila, že se do čísla vloudilo písmeno, pouze hlásila "nesprávné RČ". Což ovšem má nulovou informační hodnotu, protože některá reálně existující rodná čísla lidí dříve narozených z neznámých důvodů debilně naprogramované počítačové aplikace skutečně neumějí načíst a pracovat s nimi, takže jsou pro ně "nesprávná". Opět ukázka debility a mentální impotence digitalizátorů, kteří toto neumějí ošetřit. Přitom při vloudění se písmene mezi čísla by korektní chybová hláška v jazyce typu javascriptu (nebo v čem to bylo napsané) neměla být problém. Jazyky tohoto druhu mají dokonce celé specializované prostředky na řešení chyb, stačí nebýt blb a použít je. Zvládl bych to korektně i v jazycích typu BASIC nebo Perl, které zdaleka neposkytují takové prostředky pro hledání a identifikaci chyb, jako jazyky novější.
Nakonec se to tedy podařilo zadat, nicméně asi za půl roku přišel od magistrátu e-mail, vyzývající ty občany, kteří dosud popelnice nezaplatili, aby tak učinili, neboť nejsou schopni zjistit, kdo jim digitálně zaplatil, a kdo ne. Takže to rodné číslo se do té aplikace vyplňovalo naprosto zbytečně, ta aplikace s ním stejně nedokázala pracovat, aby ztotožnila platícího s příslušnou položkou databáze plátců popelnic. Opět debilita digitalizátorů státní správy.

Extrapolace

Je mi velice líto, ale po takových a podobných zkušenostech se docela významná část občanů bude dívat na "digitální svět budoucnosti" se značnou dávkou skepse. Už proto, že platba té popelnice trvala daleko déle a dala daleko víc práce, než kdybych měl možnost ji zaplatit na pokladně magistrátu. To samé se týká i těch lékařů: Naprostá většina úkonů po převedení z papírové formy na digitální trvá déle a je pracnější a méně spolehlivá, než byla forma původní. Digitalizace je z pohledu reálné zkušenosti jen žrout času a přehlídka naprosto zbytečné práce.
Dá se velice snadno extrapolovat, že převádění čehokoli dalšího na digitální formu bude mít jen a jen podobný (tedy z hlediska občana jako uživatele negativní) dopad.
Stát si tedy sám pod digitalizací řeže větev, na níž s ní sedí. Každá negativní zkušenost občanů s digitální agendou jen prohloubí odpor těch, kdo o tuto agendu nestojí, a současně převede do tábora protivníků digihovadin i lidi, kterým by korektně provedená digitalizace nevadila.
A pokud mi někdo (třeba v diskusi na Lupě) tvrdí, že je vina občanů, že mají "digitálně nezpracovatelné RČ", tak je jen identifikován jako další bezcenný blb, angažující se "prodigitálně".


Zásadní obtíž

Na tuto obtíž narazil asi každý, kdo provozuje nějakou dobu datové schránky. Tam přicházejí "pečetěné" dokumenty, které je nutno zachovat, ale problém spočívá  tom, že ona "pečeť" či "digitální podpis" má jen velice omezenou časovou platnost. Ta je dána časově omezeným certifikátem. Jakmile ten propadne, ztrácí příslušný dokument autenticitu. Někteří lidé to, obávám se že správně, řeší převedením dokumentů do papírové podoby a jejich autentifikací razítkem a podpisem na notářství. Takže opět digitální agenda nepřináší žádné výhody, jen práci, náklady a komplikace navíc.
Zcela jistě je uvedená vlastnost dána přímo principem uvedené metody, která je založena na šifrování pomocí dvou velkých prvočísel. Tato šifra je principiálně rozluštitelná "hrubou silou", takže s každým nárůstem výkonu běžně dostupných počítačů se musí přesunout ona prvočísla do větší vzdálenosti od nuly na číselné řadě. Tím propadne platnost certifikátů podpisů, založených na menších prvočíslech. Tento proces je do jisté míry předvídatelný (viz Moorův zákon, který ač je ryze na bázi pozorování, vcelku platí a umožňuje do jisté míry predikci nárůstu "hrubé síly" u počítačů). Druhým problémem je ovšem to, že může dojít ke skokovému pádu certifikátů v případě kompromitace certifikační autority, nebo v případě, že dojde k nějakému hůře předvídatelnému kvalitativnímu posunu v oblastech počítačových technologií. Např. se uvádí, že razantní a skokový zásah do platnosti certifikátů by mohly způsobit kvantové počítače a každý pokrok na tomto poli je sledován s obavami o platnost stávajících certifikátů.
V principu tedy u digitálně podepsaných dokumentů nevíme "dne ani hodiny", kdy jejich platnost padne a ony se stanou jen bezcennou hromádkou jedniček a nul.
Podporovatelé digitalizace se snaží veřejnost utěšovat slibem, že "v případě soudního řízení bude povolán znalec, a ten může autenticitu dokumentu potvrdit".

  1. Uživatel digitálního podpisu či vlastník podepsaného dokumentu se zde stává jakýmsi hráčem ruské rulety, který neví, jak případný soudní spor dopadne.
  2. Už to, že musí autenticitu dokumentu nějak složitě a s nejistým výsledkem prokazovat, je velmi výrazný rozdíl oproti papírovému dokumentu, v neprospěch digitalizace.
  3. Opravdu nikdo neví, co by se v praxi stalo, kdyby se na trhu objevilo malé kvantové PC, schopné lámat i ty nejnovější dokumenty a tudíž rušící jejich autenticitu.
  4. Zatímco papírový dokument strčím do trezoru a mohou ho vyzvednout a jako autentický použít i moji vzdálení vnuci, digitální dokument se musí v pravidelných intervalech "přerazítkovávat" a pokud se to někdy nestihne (nebo dojde k nějakému průšvihu, jaké byly výše uvedeny), ztrácí prakticky stoprocentně, nevratně a navždy svou autenticitu.

Digitalizace dokumentů tedy znamená jen potíže a žádný přínos.

Navazující rizika

Pochopitelně, může se stát, že všem lidem propadnou certifikáty, protože dojde k nějakému neplánovanému pokroku ve vývoji počítačů, nebo dojde ke kompromitaci certifikačních autorit (a podobným průšvihům). Prakticky veškerá digitální agenda se stane "jedničkonulovým šrotem" bez jakékoli ceny. Budou probíhat tisíce či desetitisíce soudních jednání (a zahltí se tím soudy), přičemž jejich výsledky budou připomínat výstupy z rulety či loterie, jak to u nás (ale nejen u nás) se soudy bývá.
Spousta lidí přijde o klíčové doklady o majetku, případně i o sobě. Lidé, kterým propadl digitální doklad o sňatku, budou mít najednou nemanželské děti, "zmizí" úmrtní listy předků (a mohou nastat i mnohé další zmatky). Rozhodně nebude výsledek nějaká procházka růžovým sadem, ale těžký průšvih pro celou společnost. A to i v případě, že bude na všech stranách a u všech zúčastněných převažovat dobrá vůle.
Pochopitelně, v každé takové krizi se vyskytnou vykukové, kteří se budou snažit na vzniklé situaci vydělat. Vedle dokladu, že vlastníte dům nebo byt, se může objevit doklad jiný, že vlastníkem je osoba, kterou ani neznáte. A soud si bude házet korunou, kdo ze stran sporu má pravdu, protože bude mít k dispozici jen naprosto stejně (ne)věrohodné dokumenty o vlastnictví.
Pochopitelně, takové aktivity mohou dělat i organizované skupiny a my se jen můžeme dohadovat nad "konspiračními teoriemi" kdo z dnešních prosazovatelů digitalizace "hlava nehlava" je členem, či potenciálním členem, takové zločinecké skupiny.
Rizikem je, pochopitelně, i propojování databází, umožňující sledovat občana na každém kroku, vytváření "sociálních skóre" a podobných zločinných výstupů, jaké předvádějí totalitní režimy, především Čína. Už jen eliminace tohoto rizika by stála za návrat ke hliněným tabulkám (dělám si legraci, ale ne moc velkou).

Eliminace rizik

Digitalizace by měla IMHO probíhat tak, aby každý krok byl reálným přínosem, nikoli reálnou ztrátou času a peněz, spojenou se zvýšenou námahou. Pokud se něco zdigitalizuje, měl by z toho vzniknout opravdový přínos. Současně si dovolím tvrdit, že takových agend, jimž by digitalizace prospěla, je reálně velmi malé množství.
Patrně by mělo zůstat pod kontrolou občanů i spojování digitálních agend. Rozhodne by mělo být zabráněno tomu, aby mohla vzniknout nějaký centrální databáze, umožňující skórování občanů, jak se to stalo v té Číně. I za cenu, že digitalizace nebude.
Kontrolou občanů myslím mj. i to, že by o jednotlivých "pokrocích" v digitalizaci mohli občané hlasovat přímo v referendech.
Bylo by rovněž silně záhodné nahradit současné digitální podpisy dokumentů něčím, co by skutečně fungovalo, a co by zaručilo časově neomezenou autenticitu. Dokázal bych si představit i nějaká státem garantovaná úložiště hašů (vyrobených různými postupy) dokumentů, nebo nějaká "elektronická notářství", přičemž by občan mohl dokument uložit ve více z nich, čímž by se eliminovalo riziko manipulace s ním.
A jsem přesvědčen i o tom, že skutečně důležité či klíčové dokumenty by se měly ukládat v nedigitální podobě, i kdyby to měly být ty výše zmíněné hliněné tabulky (představa češtiny psané klínovým písmem na hliněných tabulkách mě přímo fascinuje).

Digitalizace se tedy zatím moc nepředvedla. Přinesla více problémů než výhod a potenciální problémy, jaké můžeme vidět v tuzemsku i v jiných zemích, by nás měly nabádat k opatrnosti s rezervovanosti. Řekněme si to upřímně, pokud budou digitalizaci garantovat antidemokratičtí a prototalitní piráti, bylo by snad lépe ji svěřit rovnou expertům z Číny.

neděle 9. ledna 2022

Jak jsem stavěl boudičku pro ledničku

O problémech s ledničkou v naší "EU éře" jsem tu již psal. Nyní popisuji, jak jsem je vyřešil.

Teplota

Problém "EUrochladniček" spočívá v tom, že mají, patrně z nějakých "ekodůvodů", omezenu dolní teplotu okolí. Patrně je tam nějaká shitkapalina, nahrazující funkční, leč údajně neekologické, freony. Nejvíc "chladuvzdorné" ledničky mají garantovanou funkčnost do 10 stupňů Celsia v místnosti, kde mají fungovat. Není problém sehnat termostat, který při deseti stupních vypne zásuvku, do níž je ta lednička zapojena. Problém spočívá v tom, že deset stupňů je moc vysoká teplota na to, aby se při ní daly uchovávat potraviny.

Řešení

Řešení problému se nabízí vcelku jasné: Umístit ledničku do klimatizovaného boxu, v němž je udržována minimální funkční teplota těch deset stupňů. Vyzkoušel jsem si, pomocí zbytků pěnového polystyrénu po stavebních pracech na chalupě, že skutečně obestavění celého kouta pod schody (lednička u nás prostě vegetí jak Harry Potter) je realizovatelné. Přístup ke dveřím ledničky jsem vyřešil závěsem z netkané textilie, který se dá dát stranou, když se do ní jde.
Onen omezený prostor skutečně vytopí jedna svíčka na takovou teplotu, že udrží ledničku a prostor okolo ní na té správné straně od hranice 10 stupňů i při teplotě 7 - 9 stupňů v celé místnosti.

Problém

Hlavním problémem se ukázaly být naše kočky, které se strašně nadšeně cpaly mezerami mezi schody na ten polystyrén a mé dílo bouraly. Polystyrén je příliš málo "kočkovzdorný" materiál, aby se z něho dalo udělat něco odolnějšího. Navíc zřejmě praskání a další zvuky, které pěnový polystyrén při mechanické námaze vydává, kočky nějak přitahují.
Byl jsem tady nucen nahradit nejvíce trpící partie svého "díla" nábytkovými deskami, které vydrží desítky kilo, takže ani všechny naše kočky (ani s kamarádkami z blízkého okolí) je už prolomit nemohou. Svislé prvky jsem zatím nechal z polystyrénu, protože ty k nějakým destruktivním aktivitám naše kočky nepobízejí.
V současné době ovšem klesla teplota v předsíni, v souvislosti se současným mrazivým počasím, pod 6 stupňů, takže jsem mohl vytápění ledničky utnout a obnovím je, až přijde obleva.

Perspektiva

Použitý termostat má dva výstupy, jeden se při poklesu pod nastavenou teplotu vypne, druhý zapne. Plánuji další zásuvku připojit na onen druhý výstup z termostatu s tím, že jakmile teplota poklesne pod 10 stupňů, vypne se sice lednička, ale zapne se nějaké topítko, které prostor vytopí na její pracovní teplotu a termostat ji spustí. Předpokládám, že je v tak velkém prostoru určitá tepelná setrvačnost, takže nedojde k prudkému přepínání termostatu mezi dvěma zásuvkami v důsledku zpětné vazby. Pokud by došlo, musely by být použity termostaty dva, nastavené na trochu odlišnou teplotu.
Teoreticky by měla k topení stačit stará lampička s 15 W nebo 25 W žárovkou (ještě mám nějaké nakřečkované z doby před jejich zákazem). I z hlediska bezpečnosti je to lepší než vytápění svíčkou.

Takže jsme si s idiotstvím EU opět, zlatýma českýma ručičkama, poradili. Je to ovšem činnost kontraproduktivní, protože systémové řešení by představoval odchod z EU, který by nám mj. umožnil dostat na trh plnohodnotné výrobky i v oboru chladniček. O reformě EU na něco, co neprodukuje podobné nesmysly, neuvažuji, respektive ji beru jako něco naprosto nereálného.

čtvrtek 6. ledna 2022

Termiky na Šumavě

V extrémně suchých a horkých letech, která, doufejme, skončila předloni na přelomu března a dubna, bylo suchem týráno velmi úrodné území, představující pás od hranic Moravy s Rakouskem zhruba po úroveň Brna. Severněji od Brna, i v tom Rakousku prostě viditelně pršelo víc.

Pochopitelně, blekotání ekologů se neslo v duchu katastrofického "globálního oteplování", samozřejmě "antropogenního". Pokud se však člověk podíval na snímky z meteoradaru, tak viděl velice jasně, jak z Bavorska přichází dešťová fronta a ta se na našich hranicích rozdrobí či rozpadne na dvě, oddělené mezerou. K tomuto jevu nedocházelo jen v případě opravdu dlouhodobých dešťů, které byly v té době vzácností.
Co se tam dělo? Bylo to jednoduché: Ekology zdevastovaná Šumava, zbavená prakticky zcela původního lesa, se za horkých dnů rozpalovala na dříve nevídané teploty. Ty ohřívaly vzduch a způsobily jeho vzestupné proudy, termiky. Tyto termiky se střetly s dešťovou frontou a jednak svým prouděním tuto frontu narušily, jednak vynesly do větších výšek masy horkého a suchého vzduchu, který do sebe dokázal nabrat již padající dešťové kapénky a převést je do formy vodní páry. Změnou teploty tak masy vzduchu přestaly být kriticky nasyceny vodou a přestalo z nich pršet. Pršelo potom jen z mraků, které severně nebo jižně ekology vyholenou Šumavu minuly. Za samotnou Šumavou zůstával "dešťový stín", který postihoval krajinu v něm ležící suchem. Po vychladnutí vzduchu pak došlo alespoň k částečnému obnovení srážek, ale tento jev nastával až někde na Slovensku.
Druhou takovou pohromou, kterou uvedené termiky způsobovaly, je zvedání obrovských mračen kůrovce. Kůrovec sice moc dobře nelétá, ale pokud je vzduchem pasivně vynesen do velkých výšek, může se dostat i na vzdálenost stovek km, aniž by ho tak dlouhý let zabil. Ostatně, přesně takto se dostával a dostává hmyz na ostrovy, které se sterilní vynořily z vln oceánu v důsledku tektoniky nebo sopečné činnosti. Kůrovec pak padal k zemi v podstatě jako kobylky a při masívním napadení lesa, na který spadl, vytvořil obtížně řešitelnou kalamitu.
Mraky kůrovce byly bezpečně identifikovány na západ od Šumavy ve výškách, kam tento brouk normálně nevyletí, mj. pomocí motorových rogal.

Obě tyto katastrofy tedy má na svědomí především ekologickými aktivisty prosazená "bezzásahovost" na Šumavě a následné katastrofální uhynutí lesa. Faktem je, že za všechny tyto škody by měl být ekologickým organizacím i aktivistům vystaven účet, a pěkně mastný.

pondělí 3. ledna 2022

Pomohlo by LGBTQ+ komunitě referendum?

Strany klerofašistů (ODS, TOP, KDU-ČSL, STAN) zamítly návrh na možnost adoptování dětí stejnopohlavními páry a uznání takové adopce, provedené v cizině.

Důvod?

Důvod je naprosto jasný: pro klerofašistu, vymozkovaného křesťanskou morálkou (tedy morálkou primitivů, kteří byli už ve své době zaostalí oproti prakticky všem svým sousedům), je homosexualita hřích a její provozovatele je nutné trestat. Sice už tento póvl nemůže homosexuály upalovat, ani zavírat na dlouhá léta do vězení, ale pořád se snaží jim nějak škodit. A pořád ještě se mu daří držet "zvrácence" v kategorii podřadných občanů.
Vůdcové jakýchkoli totalitních společností, potřebující "kanonenfutter" (a jeho ekvivalenty v dobách, kdy kanony ještě neexistovaly), vždy pronásledovali homosexualitu v domnění, že tím zvýší porodnost, a tedy i produkci onoho kanonenfutteru. Je to velmi obecný jev, který se netýká jen starého světa, ale i předkolumbovských indiánských států.
Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl, nikdy a nikde to nefungovalo, ani v primitivním a násilnickém Izraeli, od něhož to převzali křesťané.

Podpora

Opravdu nevím, proč většina mluvčích za LGBTQ+ komunitu podporovala a asi stále podporuje "progresivistické" strany, u nás zastoupené hlavně TOPkou. Muselo jim být přece jasné, že politici těchto stran, vymozkovaní křesťanstvím, jim budou vždy překážet a škodit, bez ohledu na podporu pro praxi bezvýznamných aktivit typu "Pride". A, řekněme si to upřímně, pokud to byli progresivisté, co jim nakukali uspořádání "dětského odpoledne" na poslední Prague Pride, které právem pohoršilo spoustu lidí, zejména rodičů menších dětí, tak jim jednoznačně (a patrně zcela cílevědomě) uškodili. Sice je pravda, že sexuální orientace je vrozená a v naprosté většině případů i celoživotně neměnná, na druhé straně ale vymývání mozků propagandou, že heterosexuální sex je cosi nepřirozeného, zvráceného či odporného, jak to činí někteří propagátoři homosexualismu (který byl právě proto v Rusku postaven mimo zákon, a IMHO naprosto právem), může nadělat opravdu hodně zlého. Ne, že by se z těch dětí stali homosexuálové, ale může u nich vzniknout problém při hledání partnera opačného pohlaví a mohou v důsledku toho vymývání mozků mít i problémy či poruchy při heterosexuálním styku.
Podporu TOPky ze strany LGBTQ+ komunity prostě nechápu a patrně v tom nejsem sám. Spíše ta podpora presentuje tuto komunitu jako tlupu duševně či morálně méněcenných jedinců, což rozhodně pro ni není dobré.

Koho by měli podporovat

Přestože Okamura se nestaví k této komunitě zcela jednoznačně kladně, podporuje referenda. Dle mého soudu by ve státě, kde jsou skoro 3/4 obyvatel ateisté nebo jiným způsobem nevěřící, a navíc je většina z nich pořádně nakrklá aktivitami pánbíčkářů, dopadlo toto referendum v neprospěch klerofašistů. Těch obtěžujících a škodících aktivit klerofašistů je spousta, od vydávání své pseudomorálky za jedinou správnou (včetně snahy o vymývání mozků u školních dětí) až po církevní "restituce", v nichž dostaly církve vinou výše zmíněných klerofašistických stran i majetek, který nikdy nevlastnily, případně který jim byl právem zabaven už v předchozích reformách (od Josefa II po Masaryka), takže nešlo o nápravu "komunistických krádeží". Řekněme si to upřímně, prohrát tuto kampaň a následné referendum by bylo projevem opravdu nebývalé hlouposti a neschopnosti.
IMHO referendum je jedna z nejperspektivnějších možností, jak zatnout pánbíčkářům tipec.

Opakuji se

  1. Adopci dítěte homo partnerem/kou biologického rodiče považuji za naprosto jednoznačně žádoucí. Neměl bych ani problém s adopcí vzdáleněji příbuzných dětí, o něž se jeden z partnerů stará (např. "zděděné" děti zemřelého sourozence).
  2. Uznání adopce, provedené v zahraničí podporuji také (a pokud by zde zasáhla EU a respektování takové adopce si vynutila, měla by v tomto punktu mou stoprocentní podporu, byť ji v naprosté většině kauz nepodporuji).
  3. Nevidím důvod, proč diskriminovat homo páry při adopci ve vztahu k oběma partnerům cizích dětí, byť bych nelibě nesl, kdyby za homosexualitu adoptujícího páru byly nějaké "plusové body". Maximálně bych toleroval zohlednění, že dva gayové asi budou stěží sexuálně zneužívat holčičku a lesbičky zase chlapečka, tj. že je riziko zneužívání adoptovaného dítěte opačného pohlaví homopáry nižší než riziko zneužívání adoptovaného dítěte u hetero párů.
  4. Nemám sebemenší problém s podporou plodnosti homosexuálů (všech "genderů") pomocí možnosti užití "nosnic" pro děti zplozených gay a dostupnosti umělého oplození pro lesbičky.
  5. Velice bych podpořil dotažení výzkumu tvorby vajíček a spermií z kožních buněk (na myších úspěšného) na lidi. V rámci tohoto výzkumu z "rezervních" kožních buněk byly vypěstovány pohlavní buňky, a to i opačného pohlaví, kdy na těch myších vzniklo plnohodnotné potomstvo ze samce vypěstovaných vajíček, oplodněných spermiemi (a dokonce i vyprodukovaných z buněk samice) a samice byla s to oplodnit jinou samici, případně buňky, vytvořené samcem. Fungovala i kombinace vajíčka, vyprodukovaného samcem, a spermie, vyprodukované samicí. Mláďata takto vzniklá byla (i jejich potomci) naprosto plnohodnotná a i normálního množení zcela schopná.
  6. Již desítky let se ví o možnosti oplodnit enukleované vajíčko dvěma spermiemi (cesta pro gaye) a nebo provést jeho oplození pólovým tělískem (což je buňka, vzniklá při asymetrickém vzniku vajíčka, velikostně +- srovnatelná se spermií - cesta pro lesbičky); uvádí se, že touto cestou může dojít u člověka i k parthenogenesi, tedy že je to přirozený proces, ke kterému vzácně ale reálně dochází.

O uvedených věcech jsem psal opakovaně i dříve a nemám důvod své názory na žádoucnost jejich zavedení měnit.

Opravdu nevidím důvod, proč bychom měli být omezováni pseudomorálkou bezcenných předcivilizačních primitivů, a zejména v situaci, kdy každé dítě zplozené a/nebo porozené původními obyvateli této země představuje jednoznačný demografický přínos. Naopak, tuto pseudomorálku, která nás ohrožuje jako populaci, je nutno odmítnout. Jedou z nejperspektivnejších možností tak učinit je jednoznačně referendum.