pondělí 16. září 2019

Nemysli a chraň

Kdysi jsem tu přiznal (a nemám důvod se s tím tajit), že jako středoškolák jsem byl členem ochranářské organizace TIS. Tuto organizaci za normalizace zlikvidovali komunisté. Asi nejpádnějším důvodem pro její likvidaci byl fakt, že heslem této organizace bylo "Poznej a chraň", tedy ochrana přírody (případně životního prostředí), založená na vědecké analýze a seznámením se s dostupnými fakty, potřebnými k řešení problému. Což je, pochopitelně něco, co se komunistům absolutně nehodilo do krámu. Do komunisty organizovaného Svazu ochránců přírody jsem nevstoupil a od jeho činnosti jsem se spíše, a to opět na základě analytické úvahy distancoval. Byl totiž jakousi intelektuálnější obdobou současných greténů, "stávkujících za klima".

Na úrovni výuky

Máme ve spektru otázek takové, které se týkají zlepšování prostředí. Zpravidla jsou formulovány tak, jako "Co byste poradil/a řediteli závodu, školy, starostovi (atd.), pokud se na vás obrátí o radu, co udělat v rámci programu "zdravý závod", "zdravá škola", "zdravé město" (atd.).
Jako odpověď chceme jednoznačně slyšet, že první a nejdůležitější věcí je zmapovat problém. Zjistit, co se v dané instituci vyskytuje a nějakým negativním způsobem působí na zdraví lidí, případně jaké mají lidé v místě zdravotní problémy (zejména takové, jimiž by vyčnívali z populačního průměru) a na základě této analýzy vytvořit seznam možných pozitivních opatření. Zcela jistě dalším krokem je zjistit, která ta opatření jsou reálná (ekonomicky únosná apod.), případně smysluplná (např. nebudu investovat do nějakých zásadních oprav oken v případě, že je na příští rok plánována jejich generální výměna za nové) apod. No, a zbydou nám opatření realizovatelná a potenciálně prospěšná. Ještě navíc zdůrazňujeme i to, že má cenu se zabývat i trendy, protože má-li nějaký nežádoucí jev či škodlivý faktor sestupnou tendenci, bylo by zasahování do něj porušením staré známé vojenské zásady: "Nešťourej se v tom, co funguje." Jistěže se nám může zdát, že je onen trend příliš pomalý, nicméně pak můžeme snadno a rychle dopadnout jak ten chlapeček v básničce F. Hrubína, který si následně stěžuje:

"Zdálo se mi, zdálo,
že mám kuliček málo,
chtěl jsem jich mít víc,
a teď nemám nic."


Nicméně pořád se u zkoušky setkáváme se studenty, kteří by rovnou dávali kytky do oken a dohlíželi na pracovníky, aby dodržovali bezpečnostní předpisy, přičemž to první zpravidla vztah ke zdraví nemá a to druhé musí být automaticky dodržováno na základě platné legislativy.

Oteplení

Faktem je, že tento problém si naprosto jasně zaslouží velice podrobnou analýzu, jaká dosud neproběhla. Klimaalarmisté antropogennost současného teplotního výkyvu nikdy neprokázali, protože veškeré jimi podané důkazy byly následně odhaleny jako omyly (v lepším případě), nebo vyslovené lži (což je asi realističtější pohled).
My bychom asi opravdu potřebovali mít nějaký apolitický rozbor celého problému, navíc odhadující i míru našich dosavadních neznalostí a míru vlivu takovýchto neznámých faktorů na klima. Teoreticky by měl být institucí, která by takovýto rozbor vytvořila, IPCC. Problém ovšem spočívá v tom, že IPCC je zřízen OSN a OSN je v současné době již totálně antidemokratická organizace. Naprosto v ní převažují nedemokratické státy. Jen právo veta některých civilizovaných států udržuje alespoň demokratickou fasádu této organizace (a je otázka, zda toto udržování divadelní kulisy "demokratické OSN" je smysluplné a produktivní). Některé z převažujících nedemokratických států sice mají parlamenty, případně další demokratické instituce, ale ty v nich mají prakticky stejnou úlohu jako parlament u nás za komunismu nebo za časů protektorátu (ostatně i nacistické Německo mělo svůj Rechstag). A prakticky všechny tyto státy bojují proti projevům demokracie jak na svém území tak i v zahraničí. A ekologie je zcela jednoznačně antidemokratická ideologie. Ostatně každou chvíli ze strany ekologů slyšíme, že "to a to je tak důležité, že to musí být prosazeno i navzdory demokracii". Hoax s antropogenním globálním oteplováním zcela jednoznačně poskytuje záminku ke snahám o suspendování demokracie ve "vyšším zájmu".
Faktem také je, že jak progreduje výzkum na tomto poli (tím nemyslím aktivity bezcenných podvodníků, kompromitovaných v rámci aféry "Climategate"), tak narůstá počet objevů faktorů zcela přírodních, nemajících s antropogenními aktivitami nic společného a současně vedoucích k oteplování. Případně narůstá význam i těch antropogenních faktorů, které se zcela míjejí s produkcí CO2 do atmosféry (například zvyšování pohlcování tepelných paprsků slunečními elektrárnami, protepelný vliv větrníků, zejména umístěných na moři, a mnoho dalších).

Reakce veřejnosti

Všude v levičácké informační sféře, včetně ekologických sdělovacích prostředků, se setkáváme s nevraživostí vůči "zabedněným" občanům, kteří si nehodlají nechat vnutit fašistickou diktaturu pod praporem "boje za klima". Zejména v zemích bývalého sovětského bloku, kde je vzpomínka na minulý režim ještě velice silná a zahrnuje výrazné procento žijící populace, mající s touto totalitou osobní zkušenost, jsou lidé "zvláště zabednění", protože nejsou ochotni se zříci nabyté jakžtakž svobody a jakžtakž demokracie (ty země, které se dostaly do EU, nemají plnohodnotnou ani svobodu, ani demokracii) ve prospěch jakési totality pod ekologickým praporem. Navíc totality, která se chová prakticky stejně jako komunisté tam, kde se dostali k moci.
Z tohoto důvodu zejména dospělá veřejnost se odmítá připojit k běsnění ekologických totlitářů. Dalším faktorem je jistě i skutečnost, že řada občanů už začíná pociťovat na vlastní kůži negativní dopad opatření, která ekologičtí totalitáři společnosti vnutili. I celé hnutí "žlutých vest" bylo vyvoláno opatřeními, jejichž záminkou byla ekologie (byť reálně šlo především o přesun financí z kapes občanů do kapes ekofašistů). Konec konců, zlodějský póvl, který vykrmujeme z našich účtů na elektřinu v rozsahu cca 2000 Kč/rok, za údajně ekologické provozování "alternativních" energetických zdrojů, se tou ekologií ohání také.

Greténi

Celé hnutí, jemuž dala jméno švédská dívka s psychiatrickou diagnózou, by se dalo charakterizovat větou, kterou jsem použil jako nadpis tohoto postu.
Středoškoláci jsou jednoznačně vedeni k tomu, aby odhodili jakékoli přemýšlení a "stávkovali za klima", aniž by měli jakoukoli představu, jaká konkrétní opatření by se měla udělat, kdo by je udělat měl, jaký by to mělo ekonomický dopad a jaký by to mělo dopad na ně samotné.
Faktem je, že některá opatření, které osoby, schovávající se za současné "stávkující za klima", mají dosti destruktivní potenciál, zaměřený právě proti této generaci. Mohlo by se snadno stát, že řadoví stávkující si vyřvou režim ne nepodobný tomu, kterého jsme se zbavili v roce 1989, a kdy např. cestování budou moci provádět výlučně prstem po mapě, protože bumážku na CO2 produkující cestu od věrchušky, která se po jejich zádech cpe k moci, prostě nedostanou, jako my jsme ve většině případů nedostali od socialistické věrchušky "cestovní doložku".
Nicméně, pokud sami chtějí žít v nějakém softgulagu, v jakém jsme museli prožít první část života my, byl by to naprosto jejich problém. Klidně ať si pro sebe vyřvou třeba znovuzprovoznění Osvětimi i s plynovými komorami. Problém je ovšem s oním "pro sebe", protože oni to vyřvávají pro celou společnost, tedy i pro ty, co se zločinci, organizujícími studentské stávky, naprosto nesouhlasí a zejména nesouhlasí s jejich záměry a politickými plány.
Greténi, jakožto zoufale nevzdělaná a snadno manipulovatelná složka společnosti, jsou tedy jakýmsi předvojem, nikoli dělnické třídy, ale třídy "ekologicky uvědomělé", prosazující nesmysly a zločiny zelené stejně nadšeně a ochotně jako "uvědomělí svazáci / komsomolci" prosazovali před něco více než půlstoletím zločiny a nesmysly definované komunistickou ideologií.

Jak z toho?

Je mi velice líto, ale "stávky za klima" k ničemu pozitivnímu, a to ani v oblasti klimatu, nepovedou. K jakýmkoli pozitivním změnám povede jedině velice důkladná analýza problému, navíc zbavená politických vlivů (tj. je nutno mj. zcela odstínit IPCC, který má jednoznačné politické protidemokratické zadání).
Zcela jistě je možné, alespoň jako předběžné opatření, omezit produkci skleníkových plynů, přinejmenším CO2. bez ohledu na to, zda to má či nemá smysl. Jediným rozumným opatřením je ovšem výstavba dalších jaderných bloků ať už cestou dostaveb a rozšíření stávajících jaderných elektráren nebo cestou stavby zcela nových (vytypovaných míst na území ČR je více). V některých případech by patrně jaderný blok mohl vyrůst v areálu uhelné elektrárny nebo v jeho těsné blízkosti, což by výrazně omezilo náklady na připojení k síti a přechod od uhelné k jaderné energii by zcela jednoznačně znamenal i čistší ovzduší pro bezprostřední okolí. Dalším problémem jsou alternativní zdroje, které nám zkušenost sousedního Německa zcela jednoznačně radí nepodporovat nebo dokonce cíleně zlikvidovat. Dost se divím při vzpomínce na to, jak nahrabala svého času ČSSD hlasy na základě plánu zrušení poplatku 30 Kč za návštěvu lékaře, že se dosud nikdo neopřel o ty 2000 Kč pro domácnost a nedal si jejich zrušení do volebního programu. Pokud se týká skladování energie, nemáme nic účinnějšího než její skladování do gravitačního potenciálu, což jsou schopny zajistit jednak přečerpávací elektrárny (kterých moc nemáme), nebo zařízení, zvedající mohutná závaží, která by asi fungovat mohla s podobnou (tj. velmi vysokou) účinností.
Rozhodně bychom se ale neměli pouštět v této oblasti do něčeho ekonomicky náročného a navíc silně, z hlediska produkce CO2 energetikou, kontraproduktivního, jako je např. přechod na silně neekologické elektromobily.
Jakmile se půjde do nějakých specifických problémů, měla by to předcházet skutečně velmi důkladná a pokud možno veškerá aspekty zohledňující analýza, protože jinak se velmi snadno dostaneme do stejné situace jako to Německo, jehož "ekologizace" energetiky znamenala drastické zvýšení produkce CO2 energetikou (skoro na úroveň Polska). A je třeba právě to Německo, kde "nová energetická politika" vznikla pod tlakem, využívajícím neexistující riziko z havárie JE ve Fukušimě, předvádět coby naprosto jednoznačný negativní příklad toho, co se stane, když se "nemyslí a chrání", jak to chtějí lidé, stojící za hnutím greténů.
A je velmi pravděpodobné, že hluboká analýza nakonec zjistí, že antropogenní vlivy na současnou klimatickou odchylku jsou zcela marginální, a že skutečná příčina je zcela mimo náš dosah. Pak velmi oceníme to, že se peníze nevyhodily oknem na "poroučení větru, dešti", ale zůstaly (spolu s příslušnými prostředky) k dispozici pro přizpůsobení se tomu, co ovlivnit nemůžeme.

Greténi jsou tedy jednoznačně škodící silou, jejichž požadavek "dělejte hned něco" (aniž by bylo jasné, co se má dělat) je naprosto kontraproduktivní a jeho jediným smyslem je přesměrovávat toky peněz jednotlivcům a institucím, které by bez takovéhoto uměle vyrobeného časového stresu nic nedostaly. Ideologie greténů je tedy přímým protikladem onoho TISovského hesla "Poznej a chraň", které se nelíbilo komunistům a nelíbí se ani jejich nástupcům.

pondělí 9. září 2019

Je antropogenní globální oteplení podvod?

Faktem je, že konání těch, kdo "bojují za klima" má všechny známky záměrného a vědomého podvádění. Včetně toho, že jsoz prosazovány technologie, které produkci CO2 zvyšují (a někdy i velmi výrazně) a naopak potlačovány technologie s nulovou produkcí CO2. Přestože nemůžeme podezřívat řadové demonstranty typu greténů z intelektuální a vzdělanostní kompetence, umožňující tuto skutečnost odhalit, zcela jistě vůdcové v pozadí tyto kompetence mají. Takže se na to podívejme pěkně "globálně".

IPCC

IPCC je jakousi zastřešující organizací klimaalarmistů. Jeho materiály jsou postupně doplňovaná "alarmistická bible", která se vyznačuje tím, že jako její předloha míchá informace se zrnkem reality s naprostými bludy do zcela neroztříditelné směsice.
IPCC ústy svých členů blekotá o "odborné kompetenci" (při kritice klimaskeptiků), nicméně v čele této organizace stál léta železniční inženýr Pachaurí, jehož kompetence pro klima byly prakticky nulové (rozhodně nižší než u většiny klimaskeptiků). Navíc byl, jako spolumajitel firmy přeprodávající emisní povolenky, v kolosálním střetu zájmů. Musíme si uvědomit, že emisní povolenky jsou dílem IPCC a jsou postaveny na tom, co tato instituce vydává za "jedinou božskou pravdu".
Takovýto střet zájmů je v exaktních vědách naprosto neslýchaný a existuje v této oblasti řada opatření, která mají něčemu podobnému zabránit. Včetně toho, že lidé s určitým interesem na konkrétním výsledku studie nebo studií jsou od takovýchto studií distancováni. Když se tedy např. zkouší nový lék, jsou od toho distancováni jak lidé s vazbami na jeho výrobce, tak i lidé s vazbami na konkurenci. Protože některé velké firmy (farmaceutické i např. potravinářské) mají vlastní výzkumné kapacity a o jejich činnosti je referováno ve firmou financovaných časopisech, jdou některé serióznější a vyšším impact faktorem vybavené vědecké časopisy tak daleko, že nepřijímají k publikaci práce, v nichž byly články z těchto firemních časopisů citovány. Opatření proti střetu zájmů se týkají i např. oponentního řízení (oponent musí deklarovat, že s předkladatelem práce nemá naprosto žádné osobní nebo profesní vztahy). V oblasti humanitní tomu zřejmě tak není, viz známá kauza Kaplického "chobotnice", kdy v porotě hodnotící soutěžní příspěvky seděla jeho expartnerka. Což byl také jeden z důvodů nepřijetí výsledku této soutěže veřejností. Nicméně podobné vztahy vyšly najevo i v případě publikování nebo odmítnutí článků o klimatu a jeho příčinných vztazích.
IPCC a dalším alarmistům kolosální odborné nekompetence nebo střety zájmů prostě nevadí, což tuto organizaci zcela jednoznačně vylučuje z ranku exaktní vědy.
A, mimochodem, po odchodu Pachaurího, který byl odejit z naprosto jiných příčin než nekompetence nebo střet zájmů, nedošlo ani v nejmenším k nějaké korekci toho, co IPCC hlásá. Dokonce ani k posunu tak "mírnému a v mezích zákona", k jakému došlo v komunistických stranách po známém projevu N. S. Chruščova na XX. sjezdu KSSS.
Důležité IMHO také je, že přestože IPCC hlásá silný alarmismus ohledně produkce CO2, sám se nijak v této produkci neomezuje (slétání se účastníků na konference v atraktivních destinacích, ač by videokonference prokázaly stejnou službu) a jím podporovaná opatření jsou silně kontraproduktivní.

Greténi

Tato skupina, vděčící za "své" speciální české slovo blogerovi panu Větvičkovi, vychází z ideologických blábolů Aspergovým syndromem postižené švédské středoškolačky Grety Thurnbergové. Ta se stala, zcela jistě za velmi silné podpory svých rodičů, jakousi ikonou alarmistických primitivů, hlásajících naprosté nesmysly (typu za jedno desetiletí nastane apokalypsa).
Vzhledem k tomu, že již byly vystopovány vazby slečny Grety na konkrétní firmy, angažující se ve z raných 50. let známém "poroučení větru, dešti" a majících neskutečné příjmy z různých aktivit, údajně "zachraňujících" Zemi. Je pochopitelné, že uvedené aktivity jsou v naprosté většině případů zcela kontraproduktivní a v reálu "uhlíkovou stopu", snad (žádnou metodiku na stanovení tohoto pojmu nedodal ani IPCC a nemají ji ani greténi) charakterizovatelnou produkcí CO2, velmi drastickým způsobem zvyšují.
Greténi také bojují proti jaderné energetice, kterou výše zmiňované firmy považují za svého hlavního konkurenta. A zejména "hrozbu" skutečně bezuhlíkové ekonomiky, která by potřebu nějakého (velmi ekonomicky lukrativního a spojeného s politickými benefity) boje proti oteplení zcela jednoznačně zlikvidovala. Greta jednou předvedla náznak samostatného a racionálního myšlení, když si dovolila pozitivní zmínku o jaderné energetice, načež byla svými loutkovodiči velmi neurvale umlčena.

"Racionální" bojovníci za klima

Takovíto bojovníci skutečně existují. U nás je reprezentuje klimatolog pan Metelka. Ten se snaží podkládat klimatologické žvásty nějakými z kontextu vytrženými prvky racionality. Trochu tím připomíná pana astronoma Grygara, snažícího se předstírat, že moderní astronomie a její poznatky nejsou v konfliktu se starověkými bláboly, hlásanými křesťanstvím obecně a římskokatolickou církví zvlášť.
V naprosté většině případů, když je konfrontován s konkrétními a neoddiskutovatelným lapsy IPCC a greténů, tak se od greténů distancuje a v případě IPCC se snaží dokázat, že nikdy nic takového řečeno nebylo. Je tady např. schopen uznat, že jaderná energetika je jedinou reálně fungující energetikou, nezvyšující produkci CO2 (na rozdíl od "alternativních" zdrojů typu větrníků a solárů, které produkci CO2 finálně výrazně zvyšují, což jasně ukazuje příklad Německa), ale není schopen jasně vysvětlit, proč se údajně vědecký a racionální IPCC svou váhou za jadernou energetiku nepostaví. Já, který považuji IPCC za smečku podvodníků, hlásajících iracionální nesmysly, s něčím takovým, na rozdíl od něho, problém nemám.
To samé se týká i problematiky elektromobility a dalších podobných případů, kdy klimaalarmismus zvyšuje produkci CO2.

Nyní je třeba naprosto jednoznačně uvést, za co a proti čemu "bojovníci za klima" bojují.

Jaderná energetika

Výše bylo konstatováno, že "bojovníci za klima" silně bojují proti jaderné energetice, bez ohledu na to, že ta jediná je s to vyrábět spolehlivě energii aniž by produkovala CO2. Teoreticky do této skupiny patří ještě vodní energie, ale kapacita vodních elektráren je v reálu malá, takže její význam je silně omezený. Navíc přeměna vodního potenciálu na energii (= výrazný pokles hladin příslušných přehrad) má zpravidla řadu negativních dopadů jak na životní prostředí, tak i na kvalitu života lidí kolem těchto přehrad žijících nebo se rekreujících.
Samotný boj proti jaderné energetice je IMHO postačujícím znakem, umožňujícím zařadit příslušného přívržence mezi iracionální blábolily, jimž by nemělo být nasloucháno.

Větrná a sluneční energetika

Tyto energie jsou silně propagovány klimaalarmisty, přestože jsou zatíženy zásadním problémem. Ten spočívá v naprosté náhodnosti zapínání a vypínání se těchto zdrojů (pomineme-li zákonitý a dlouhodobě předpověditelný jev, založený na tom, že v noci slunce nesvítí a solární panely nic neprodukují).
Dalším problémem je skutečnost, že k tomuto vypínání a zapínání dochází velice často synchronně na rozsáhlých plochách, i větších, než je území ČR. Z tohoto hlediska je nutno držet "horkou zálohu" za všechny tyto zdroje v síti. Nejčasněji se jedná o uhelnou nebo naftovou či plynovou elektrárnu, která je s to okamžitě zahájit produkci elektřiny (tj. voda v kotlích musí být udržována vroucí, což také něco paliva spotřebovává a tato spotřeba musí být přičtena k "uhlíkové stopě" alternativní energetiky).
Alternativní zdroje jsou navíc velmi drahé. Jsou dražší (kWh vyrobené za dobu životnosti zdroje/náklady na jeho postavení) než jaderná elektrárny, i pokud by měly "na plno" vyrábět energii po celou dobu své životnosti. Přitom musíme vedle toho, že neprodukují energii tehdy, když je jí potřeba, zohlednit i skutečnost, že vyrábějí energii i v situaci, kdy není žádná zapotřebí (což je řešeno k nevýhodě odběratelů jejím nuceným výkupem za silně nadhodnocenou cenu), takže při korektním zhodnocení by bylo nutné i tuto energii od celkově vyrobené odečíst.
Alternativní zdroje jsou obrovský vývar pro jejich výrobce a provozovatele. Zatěžují síť neustálými výkyvy a jejich ekonomický dopad zatěžuje u nás a v současnosti průměrnou domácnost cca 2 tisíci Kč ročně a existují stále sílící tlaky na to, aby se tok peněz do kapes zlodějů a podvodníků tyto zdroje provozujících ještě dále zvyšoval, po vzoru západních států EU v čele s Německem. Nejsem příznivcem středověkých trestů, ale v případě provozovatelů solárních a větrných elektráren připojených do veřejné sítě bych s vysokou pravděpodobností hlasoval i pro ono středověké sekání rukou zlodějům.

Skladování energie

Propagátoři alternativní energie blábolí o projektech vysokokapacitních a vysoce účinných akumulátorů. Ty svět zatím neviděl, snad vyjma četných projektů a méně četných (pro jistotu) nehodnotitelných prototypů. Každou chvíli se dozvídáme nové informace o tom jak nanomechanika, grafen a jiné "převratné" materiály umožní výrobu vysoce účinných a vysokokapacitních akumulátorů či kondenzátorů, nicméně neustále jediné rozumné uložení elektřiny existuje ve formě přečerpávacích elektráren typu Dlouhé stráně (pro kolik takových projektů je u nás místo, i za cenu devastace rezervací a rekreačních oblastí?).
V poslední době se objevil projekt, který má jakési šance na úspěch (protože není fyzikálním nesmyslem, založeným na neexistujících materiálech a technologiích), a tím je zvedání závaží na vysokých věžích (jejichž spouštěním se dá roztáčet alternátor). Já osobně bych šel ovšem dál a toto závaží umístil přímo na větrnou elektrárnu, protože pak by mohlo být závaží zvedáno přímo otáčením větrné turbíny. Tím by odpadl nadbytečný převod mechanické energie na elektrickou a té opět na mechanickou, takže by se účinnost tohoto zřízení výrazně zvýšila. Možnost pouhého přepnutí větrné elektrárny z točení turbíny na klesání závaží by prodloužila "doběh" tohoto zařízení a při správné signalizaci této akce energetickému dispečinku by omezila nutnou kapacitu horkých záloh. Navíc by zbytečná energie (nadbytek větru mimo špičku) nebyla dodávána do sítě, ale byla by používána na zvedání závaží.
Všechny ostatní nadšené bláboly o "chytrých sítích", "virtuálních bateriích" a podobných věcech jsou jen naprosté nesmysly; buzzwordy bez reálného obsahu.
Ani ta nejchytřejší síť nebude s to dodat víc elektřiny, než kolik do ní elektrárny dodají. Jen bude nějakým způsobem provádět vypínání spotřebičů či celých lokalit, aby nějakým způsobem kompenzovala rozpor mezi výrobou a spotřebou. Tedy v podstatě nejde o nic jiného, než o periodické vypínání čtvrtí, jaké pamatuji z dětství z konce 50. a začátku 60. let, kdy se to na základě pokynů Strany dělalo na elektrických dispečincích ručně, prostě proto, že komunisty zajištěné výrobní kapacity pro elektřinu nepostačovaly její spotřebě.
Představa "virtuální baterie" z elektromobilů připojených k nabíječkám nutně musí havarovat u člověka, schopného si představit, že v takovém případě by i po celonočním připojení k nabíječce zůstal elektromobil nenabitý a tudíž i neschopný provozu. Lidé duševně zaostávající, kteří si něco podobného představit nedokáží, hýkají nadšením.

Elektromobilita

Greténi i další klimaalarmisté se vyžívají v tom, jak planetu před "zlým" CO2 zachrání elektromobily a nyní i další elektrická vozítka. Problém ovšem spočívá v tom, že elektromobil se od normálního auta liší jen tím, že jeho "výfukem" je komín elektrárny.
Násobení účinností (vyjádřených číslem mezi 0 a 1) je látka z fyziky pro základní školy.
Zatímco v autě se spalné teplo fosilního paliva přeměňuje hned na mechanickou energii, v elektrárně se musí ta mechanická energie převést na elektrickou (se značnými ztrátami), ta se musí zavést po drátech někam k dobíjecí stanici (opět se ztrátami), potom se musí uložit (zase se ztrátami, dosti velkými) do akumulátoru (což je vlastně přeměna elektrické energie na chemickou), pak se zase musí z toho akumulátoru vydolovat (opět se ztrátami) a nakonec, opět se ztrátami, převést na mechanickou energii, která to auto pohání.
I kdyby všechny tato přeměny energie probíhaly s 90% účinností, byla by celková účinnost této série přeměn necelých 60 %. Navíc je třeba počítat s tím, že v kile uhlí je necelá 1/2 energie oproti kilu benzínu a spálením kila uhlí vznikne přibližně o třetinu víc CO2 oproti spálení kila benzínu. Jinými slovy, elektromobil poháněný uhlím (tj. nabíjený elektřinou čistě z uhelných elektráren) bude produkovat něco mezi čtyř až pětinásobkem CO2 oproti benzínovému autu na stejné trase, a to i v případě zcela nereálně vysoké účinnosti všech procesů, které ho pohánějí. A přibližně dvojnásobek, pokud by byl nabíjen agregátem na naftu / benzín. Redukce toho pětinásobku resp. dvojnásobku je dána podílem příslušných elektráren v energetickém mixu konkrétního státu. U nás elektromobily při tomto optimistickém předpokladu na hranici reality vyprodukují něco mezi dvoj a trojnásobkem CO2 na kilometr proti autu na benzín.
A ještě se musí počítat s faktem, že plná i nabitá baterie váží stejně, zatímco benzínová / naftová nádrž se během jízdy vyprazdňuje, což se taky trochu promítá do výsledné spotřeby (a tedy i tvorby emisí). A dále je nutno započítat i to, že tyto vehikly neumějí využít odpadní teplo z motoru k vytápění kabiny, takže v u nás delším chladném období roku je nutno odvádět z baterie další energii na vytápění vozu a ofukování skel teplým vzduchem, což snižuje jejich i tak mizernou dojezdovou vzdálenost.
Zcela jistě nastane otázka, proč to propagují a podporují nejrůznější firmy (včetně vizionáře Musca). Odpověď je jednoduchá, ale raději budu citovat klasika. Ve 3. kapitole Čapkova románu "Továrna na absolutno" probírá vynálezce Ing. Marek s podnikatelem Bondym skutečnost, že z jeho karburátoru, který totálně rozšmelcuje veškerou hmotu na energii (což neumí ani atomovka) se uvolňuje duchovní podstata, ono "absolutno" z názvu románu (Čapek tak trochu paroduje dualistické filosofické systémy). Inženýr Marek svou charekteristiku vynálezu a perspektiv jeho ekonomického využití končí slovy:

"Ty jej přes to všechno koupíš anebo vezmeš ode mne darem, ty jistě, Bondy, i kdyby se z něho sypali čerti. Tobě, Bondy, tobě je to jedno, jen když z toho vytřískáš miliardy."

IMHO přesně tohle je důvod, proč průmyslová sféra podporuje elektromobily, přestože je naprosto jasné, že se jedná o silně neefektivní zařízení, které oteplistické emise CO2 významně zvyšuje. Je to prostě vysoce lukrativní byznys, zejména pokud pologramotní zelení magoři, neschopní výše demonstrovaného elementárního výpočtu emisí z elektromobilu, donutí část populace si ty vehikly koupit.
Řečeno velice ošklivě: Klasik české literatury tedy již téměř před sto lety do značné míry vyřešil problém, proč průmyslová sféra podporuje vysoce neefektivní a životní prostředí znečišťující elektromobily.
Zkrátka a dobře, tyto firmy zde nejsou proto, aby prováděly nějakou "záchranu planety". Jsou zde jen a jen kvůli generování zisku. Jejich majitelům a provozovatelům je šumafu, jakou uhlíkovou stopu elektromobil reálně má. Jen když se tyhle vehikly budou dobře prodávat, což mohou zajistit dobře placení (alespoň na úrovni organizátorů) greténi a "odborníci" z IPCC.

Další zdroje energie

Ekologové se silně celosvětově angažují i proti další potenciálně bezuhlíkové energii, což je energie, využívající hlubinné teplo. U i nás (a proti nám) působící ekologické organizace se stavěly proti průzkumům v oblasti západního cípu ČR, kde existuje dostatečně vysoký hlubinný teplotní gradient, vhodný pro postavení takovýchto elektráren.
Ekologové jsou také v první řadě protestujících, pokud se někde (i u nás) začne uvažovat o stavbě klasické vodní elektrárny nebo dokonce elektrárny přečerpávací.

Další nesmysly

V současné době je prováděno "ekologické známkování" kde čeho, od výrobků až po budovy. V některých případech došlo i k "ekologickému" znedostupnění některých výrobků (normální žárovky, funkční vysavače apod.).
Faktem je, že uvedené "ekologické známky" velice často zohledňují pouze nějakou dílčí vlastnost výrobku, která je pro jeho použitelnost jinak fatální. Uvedu příklad:
  • objevil se zákaz ledniček s odděleným kompresorem pro mrazničku a pro ledničku. Tyto stroje jsou docela dobře použitelné ve vytápěných kancelářích EUro papalášů, ale jsou naprosto nepoužitelné na chalupách, chatách a dokonce i sklepích rodinných domků, protože tam v zimním období jednokompresorová lednička přestane chladit (protože se okolo udělá chladničková teplota) a mražák vyteče. Takže lidé jsou nuceni kupovat chladničky bez mražáku a mražák zvlášť, což má podstatně vyšší uhlíkovou stopu jak při výrobě tak i při provozu než kombinovaná chladnička se dvěma kompresory.
  • zákaz výkonných vysavačů vede pouze k výrazně delší době, potřebné ke stejné práci. Výsledkem je v naprosté většině vyšší spotřeba elektrické energie, než při použití vysavače kvalitního. Pochopitelně, bruselští papaláši mají na vysávání nějaké otroky a otrokyně ze zemí 3. světa, takže je doba nutná k úklidu nemusí, na rozdíl od normálního občana, vůbec vzrušovat.
  • zákaz klasických žárovek je rovněž silně kontraproduktivní a nic pozitivního nepřinášející. Navíc se promítne jen asi do onoho cca 3% segmentu spotřeby energie na svícení. Většinu úspor přitom zlikviduje daleko vyšší ekologická stopa rtuťových kompaktních zářivek, jejichž nucené zavedení bylo hlavní motivací onoho zákazu.
  • ekologické známkování domů vede jednak k řadě totálních pitomostí (např. "známkováním" neprojde perfektně izolující dřevěný dům, protože izolační schopnosti čerstvého dřeva jsou nižší, než když po několika letech dřevo doschne a jeho tepelný odpor výrazně naroste). Toto známkování také nezohledňuje tepelnou setrvačnost, takže jím bezproblémově projdou odpudivé haluzny z plechu a skelné vaty, v nichž se v zimě protopí a v létě proklimatizuje majlant, ale poctivý cihlový dům, který má daleko nižší nároky na topení, a v létě zpravidla klimatizaci nepotřebuje, má problémy. Navíc jsou veškeré "ekologické" stavební práce jen a jen vývar pro firmy napojené na staré země EU, protože prakticky jen ty mohou dostat "certifikát" ekologického stavění (což se také projevuje jejich oligopolními cenami). Další věcí je, že "uhlíková stopa" zateplení v naprosté většině případů není do konce životnosti domu vykompenzována nižšími nároky na topení.
Přehlídka "boje za klima" je prostě presentací nesmyslů prostřídávaných idiotskými nesmysly.

Za velice důležité považuji to, že IPCC se proti nesmyslům, propagovaným ekology, nijak neangažuje, ať už se jedná o boj proti jediné v praxi použitelné bezuhlíkové, tj. jaderné, energii, ani nikdy nekritizoval kontraproduktivní aktivity, které produkci skleníkových plynů v reálu zvyšují. Tudíž se zřejmě emisí CO2, před nimiž varuje svět katastrofickými bláboly, vůbec nebojí.

Fenomén greténů

Objevení se greténů na scéně "boje za klima" není náhodné. Klimatičtí lháři a manipulátoři pochopili, že nejsou s to přesvědčit normálně vzdělané a normálně myslící obyvatele, navíc mající praktické zkušenosti s hovadinami, které byly předkládány v minulosti a jejich podobností s tím, co je lidem předkládáno nyní. Z toho důvodu se snažili najít slabý článek v populaci, a jako ten použili středoškolskou mládež. Jistěže hlavní motivací řadových středoškoláků je "ulití se" z páteční výuky, asi jako pro moji generaci účast na prvomájových či únorových oslavách.
Je docela charakteristické, že v západních zemích EU, kde dospěla degradace středního školství (a školství obecně) do daleko hlubší krize než u nás, je účast na těchto "pátcích pro klima" daleko vyšší než v zemích bývalého sovětského bloku, protože zde je jednak ještě pořád úroveň vzdělanosti této věkové skupiny vyšší, jednak jsou zde v populaci vzpomínky na minulou totalitu, které velice dobře korespondují s tím, co hlásají a dělají klimaalarmisté.
U nás je také viditelný rozdíl mezi kvalitními a nekvalitními středními školami, přičemž "stávkují za klima" především ty druhé.
Gretény můžeme směle přirovnat k Pavkovi Morozovovi z komunistické mytologie (a k řadě dalších dětských udavačů, získaných socialistickými režimy nejen v SSSR), ke Kuratoriu pro výchovu mládaže E. Moravce z dob protektorátu (alespoň k aktivnější části členstva této organizace), případně s dětskými aktivisty, vychovanými církvemi (a zejména římskokatolickou), až po dětské křižáky z dob krajního křesťanského náboženského fanatismu.
Tomuto fenoménu bude třeba se postavit v rodinách a vyučovat děti k rozpoznání toho, co je pravda a co se má hlásat na veřejnosti, jak tomu bylo běžně za nacistické i komunistické totality. Ekologie není, konec konců, nic jiného než další totalita, obdobná nacistické nebo komunistické.
A navíc je třeba si uvědomit, že Greta, dávající tomuto hnutí název, není nic jiného než ekonomický projekt svých rodičů, kteří vy(zne)užili její psychiatrické diagnózy a udělali z ní "celebritu", která jim nese značné zisky ve formě např. autorských práv na své proslovy a další výplody. Navíc byly identifikovány firmy (ekonomicky zainteresované na klimaalarmistické hysterii (např. výrobci "alternativních energetických zdrojů" či elektromobilů) blízké ekologickým skupinám, v nichž jsou její rodiče zapojeni, takže nějaký vývar mohou dostávat i touto cestou.

Závěrem

Je tedy třeba konstatovat, že "bojovníci za klima" v reálu bojují proti bezuhlíkatým postupům získávání energie a naopak prosazují v řadě případů postupy, které v reálu emise CO2 zvyšují. Toto, spolu s výše zmíněnou evidentní ekonomickou motivací těch, kdo za ekologickými aktivisty stojí, je v podstatě fatálním zdrojem nedůvěry jak ke konkrétním věcem, hlásaným ve finále pologramotnými gretény, tak i k celé problematice antropogenního globálního oteplování obecně.
Odpověď na otázku z nadpisu můžeme tedy specifikovat ve smyslu: Nevíme, ale klimaalarmisté dělají vše proto, abychom si to mohli myslet.
 
Pokud je téze o ryze antropogenní příčině současného oteplování pravdivá, nemohli by "bojovníci za klima", od špiček IPCC až po posledního greténa udělat víc pro to, aby tuto tézi totálně zdiskreditovali. K této diskreditaci opravdu není potřeba sledovat nějaké "ruské" či "konspirační" weby. Bohatě stačí solidní středoškolské vzdělání (a někdy i pouhá znalost látky na úrovni ZŠ) a konfrontace znalostí tohoto původu s bláboly "bojovníků za klima".

neděle 8. září 2019

Opět ta matematika!

Analýza pana Feřteka, zveřejněná v časopise Respekt více-méně potvrdila to, co jsem zde před časem o výuce matematiky na středních školách napsal. Celé je to akcentováno zásahem (IMHO správným) pana ministra Plagy v tom smyslu, že "po mocté" odložil nástup povinné maturity z matematiky pro všechny typy středních škol.
Trochu navazuji na své starší příspěvky na toto téma, jejichž přehled je ZDE.

O co tedy jde?

Výše citovaná analýza naprosto jasně říká, že matematika na středních školách je typický paměťový předmět. Její výuka neselhává na neochotě studentů se učit. Naopak, studenti perfektně nadrilují i naprosté hovadiny (a je vcelku pochopitelné, že ti, kdo se bezcenné hovadiny nechtějí učit, raději drilují gramatiku a slovíčka nějakého cizího jazyka).
Hlavním problémem je, že naprosto selhává komunikace vyučujících se studenty. Profesor matematiky vydává jakési rainmannovské skřeky a podobné skřeky se nacházejí i v učebnicích matematiky. Tam, kde je možné se tyto skřeky nadrilovat (což bývá jednodušší u psaného textu), se studenti jakžtakž orientují a nadrilují se to nazpaměť.
Problém ovšem je, že žáci absolutně nevědí, co se vlastně drilují (prostě proto, že jim to nikdo neřekne a v učebnicích to napsané není), takže je úplně jedno, jestli se učí nějaké "logické odvozování" Pythagorovy věty pomocí integrálů a derivací, nebo staroegyptskou báseň v originále, nebo tabulku čínských nepravidelných sloves. Prostě se po nich chce vydávání určitých skřeků v určitém pořadí a oni to nějak zvládnou.
Pochopitelně, nejvíce jsou postiženi studenti s logickým myšlením, protože v předkládané látce naprosto žádná logika není.
Pokud se ovšem matematičtí rainmanni snaží o jakousi "logiku", je výsledek více než tristní:
Před nějakou dobou byla na přijímacích testech "logická" úloha, koho vyřadit se skupiny kapr - štika - orel - delfín. Problém této úlohy spočívá v tom, že každého člena této skupiny lze podle jednoho nebo více znaků, nesdílených těmi ostatními, vyřadit:
  •  kapr je jediný všežravec
  •  štika má jediná kostěné zuby
  •  orel je jediný, kdo sedí na vejcích, lítá ve vzduchu (pomineme-li delfíní skoky), kdo má peří (pomineme-li, že se jedná o přeměněné šupiny)
  •  delfín je jediný, který rodí živá mláďata a má erytrocyty bez buněčného jádra, nemá šupiny (zohledníme-li fakt, že peří jsou přeměněné šupiny)
atd., našlo by se toho víc
A student musí v první řadě uhodnout, že tvůrce úlohy byl pologramotný matematický rainmann, který se držel toho lítání ve vzduchu, protože v biologii je totálně negramotný. Takže úloha spočívá nikoli v nějakém logickém postupu, ale v hádání, nakolik blbý a nevzdělaný byl ten, kdo ji vymyslel.
Pochopitelně, u takto koncipovaných "úloh" můžeme i spekulovat nad tím, zda nebylo jejich skutečným cílem zamezení přístupu ke studiu nadprůměrně nadaným a nadprůměrnými vědomostmi oplývajícím uchazečům.

Důvody

Už jsem zde před časem uvedl, že hlavním důvodem je skutečnost, že výuku středoškolské matematiky a fyziky má v gesci Česká jednota matematiků a fyziků, která tyto předměty chápe jako přípravku mimořádně nadaných studentů (cca 5 % středoškoláků) na Matematicko fyzikální fakultu UK a podobné fakulty a vysoké školy. Pro ostatní studenty platí, že jsou pro organizátory této výuky "bezcenný odpad", a pro cca 95 procent středoškolských studentů platí v podstatě recipročně, že tato výuka je pro ně zcela bezcenná.
Přitom výše uvedená organizace za desetiletí svého neblahého působení ani nedokázala zorganizovat návaznost látky v matematice a fyzice, takže se studenti v prvním ročníku ve fyzice učí nazpaměť "logické odvozování" fyzikálních vzorců matematickými postupy, které jsou vyučovány až v ročníku čtvrtém (pokud vůbec). Takže se opět studenti učí nazpaměť desítky řádků nesmyslných klikyháků a rainmannovských skřeků, které je nutno nad nimi vydávat, aniž by měli sebemenší šanci pochopit jejich smysl.

Možná náprava

Ministerský odklad povinné maturity z matematiky v podstatě nic neřeší. Je to jen jakási obdoba podávání analgetik pacientovi s bolestivou chorobou, aniž by se řešila její podstata. Nemusíme hned myslet na nejhorší eventuality typu rakoviny, ale představme si, že by pacient se zlomenou nohou dostával řádné porce analgetik, ale jinak by s tou nohou nikdo nic nedělal a čekalo se, až "to samo přestane bolet" (čili žádné hřebování, rovnání apod, ale dokonce ani žádná, byť jen primitivní, fixace). Z takovéhoto pohledu vychází pan ministr vcelku nepříliš lichotivě, avšak pouze do chvíle, kdy si uvědomíme, že jeho oponenti jsou analogií těch léčitelů, kteří by nedali ani ta analgetika.
Pokud se tedy má mluvit o nápravě, pak je třeba naprosto jednoznačně vyvést matematiku (a patrně také fyziku) z gesce České jednoty matematiků a fyziků a zcela rezignovat na její pojetí coby přípravky na MatFyz.
Je třeba jasně definovat cílovou skupinu (IMHO výrazná většina SŠ studentů s výjimkou těch, kteří se na tento školský stupeň dostali čirým nedopatřením, tedy kolem 80 - 90 procent).
Pro tuto skupinu je zapotřebí připravit učebnice a další pomůcky tak, aby byly minimalizovány nebo zcela odbourány rainmannovské skřeky, zvukové i grafické. Pokud se zde nějaký skřek vyskytne, měl by být jasně a jednoznačně vysvětlen / definován jeho význam a obor působnosti (zda platí jen pro daný příklad nebo má obecnější význam a jaký). A pokud se něco logicky odvozuje, tak by měly být jasně definovány postupy, které jsou pro ono odvozování zapotřebí (a ne je vyučovat až po létech, pokud vůbec, jak bylo výše zmíněno v souvislosti s nekompatibilitou látky v matematice a fyzice).
Pokud budou k dispozici kvalitní učebnice, pak by měl být zcela odbourán postup výuky matematiky a fyziky, který spočívá v diktování a přepisování látky z tabule s tím, že učebnice jsou používány v podstatě jen jako zásobník příkladů pro domácí úlohy a vůbec se s nimi nepracuje. Protože současná situace je taková, že buď máme celá desetiletí (viz zkušenosti mé, mojí ženy i mých dětí o generaci později) mizerné učebnice, které je nutno substituovat touto formou výuky, nebo máme mizerné vyučující, kteří se stávajícími kvalitními učebnicemi nedokáží pracovat. Nebo je nekvalitní obojí (IMHO můj názor). Možnost, že by naopak obojí bylo kvalitní, je v podstatě vyloučena.
Aby učebnice a další pomůcky byly kvalitní, měly by být řádně otestovány a zhodnoceny nematematiky, kteří občas či pravidelně nějaké matematické postupy v rámci své profese (a tudíž smysluplné) provádějí. Rovněž by někdo, spíše nematematik než matematik, měl ověřit, zda všechny pojmy, s nimiž se pracuje, jsou jasně a jednoznačně definovány a zda tyto definice jsou v učebnicích pro jednotlivé ročníky stejné, nebo alespoň konzistentní. A mělo by být na průměrném vzorku studentů provedeno zhodnocení, zda jsou v praxi použitelné.
Druhou věcí je, nakolik budou stávající matematické "kádry" vůbec schopny podle takovýchto učebnic a takovýmito postupy učit. Pan Feřtek, s nímž jsem si na toto téma mailoval, rovněž jasně popisuje zcela negativní postoj matematiků k tomu, že by se na stávajícím způsobu výuky mělo cokoli měnit, přestože naprosto jednoznačně selhává a vyvolává u studentů silnou averzi vůči celému oboru.
Dle mého soudu by se měly střední školy dosavadních vyučujících matematiky, až na opravdu ojedinělé výjimky, cílevědomě zbavit a výuku převést na lidi, nezatížené rutinami dosavadního systému. I za cenu, že by matematiku, a případně i fyziku, učili v rámci nějakého přechodného období odborníci z praxe.
Současný odklad povinné maturity z matematiky je jistě vysoce pozitivní věc, ale měl by následovat program drastických (až revolučních) reforem výuky tohoto předmětu, a zejména jeho přizpůsobení možnostem chápání středoškolského populačního průměru (a nikoli možnostem několika procent extrémně nadaných, směřujících na MatFyz, což je současný stav). To, pochopitelně, znamená i drastické zásahy do didaktických postupů i do celkové náplně. Bylo by krajně tragické, pokud by za, třeba, deset let bylo konstatováno, že výuka středoškolské matematiky se nijak nezměnila, dále je u většiny středoškoláků nejnenáviděnějším předmětem a dále z ní studenti znají jen to, co se dá nadřít nazpaměť, protože stávající vyučující nejsou s to vyučovat logické vztahy mezi jasně a jednoznačně definovanými pojmy (což je IMHO největší bolest současné středoškolské matematiky).

Hlavní překážka

Za hlavní překážku jakéhokoli pozitivního posunu v této oblasti považuji stávající personál, pro který by byla jakákoli reforma výuky (ale i náplně) středoškolské matematiky v podstatě porážkou. Oni jsou přece ti géniové, kteří bojují s línými a blbými studenty a jejich neméně blbými rodiči, a stačí jen donutit tyto dvě skupiny jejich nepřátel, aby se začaly "lépe učit", případně aby rezignovaly na středoškolské vzdělání.
Je rovněž nutno počítat s tím, že tito lidé budou upravený systém sabotovat, a to buď zcela záměrně, anebo čistě jen proto, že nebudou s to podle něj učit. Platí totiž, že nadprůměrně nadaný (prakticky pro jakýkoli obor) není s to svůj obor učit méně nadané nebo zcela nenadané jednoduše proto, že není schopen pochopit jejich duševní postupy, ani to, proč jim nějaký dílčí krok dělá problémy. To může daleko lépe udělat někdo, kdo si něčím podobným jako nenadaný musel projít sám.
Dalším problémem je určitá bohorovnost a arogance ze strany zastánců stávajícího špatného systému výuky matematiky. V odkazovaných článcích jsem zmínil "kauzu množiny", která mezi mě a moje děti vmezeřila prakticky celou generaci lidí, nenávidějících matematiku a nic z ní nechápajících. Přitom zavedení množinové matematiky do prvních tříd bylo kritizováno jak odborníky na pedagogiku, tak i odborníky na dětskou psychologii a mentální hygienu, tak i širokou veřejností. Právě to, že tento systém byl proti prakticky jednotné frontě kompetentních lidí (rozhodně kompetentnějších než ti, co ho vymysleli a zavedli) prosazen, i to, že bylo tolerováno v podstatě podvodné ověření tohoto systému (na vybraných mimořádně nadaných dětech pod vedením mimořádně schopných učitelů, zatímco LEGE ARTIS ověřování by vyžadovalo průměr, či ještě spíš mírný podprůměr, obojího) zvedlo prosazovatelům nesmyslů ve výuce matematiky sebevědomí.
Svou roli sehrálo jistě i to, že za selhání tohoto systému výuky matematiky, který byl nakonec zavržen jako zcela nesmyslný a neproduktivní, nebyl nikdo potrestán. Ze svého širšího okolí znám člověka, který za zavedení "inovátorské" metody výroby krmiva ze slámy, která nakonec také selhala a podařilo se prokázat i manipulování s výsledky jejího testování, šel nakonec "sedět" na šest let, protože mu náklady na to, co se na základě jeho podvodu prostavělo, co dobytka pochcípalo atd. napočítali 1,5 milionu (dneska +- krát deset). Pokud bychom zhodnotili množinové učebnice a další pomůcky, ohodnotili ztracený čas dětí i učitelů, tak by to nejspíš byla částka ještě větší. A opravdu nevím, jak hodnotit "vyrobení" dítěte, které si nedokáže ani spočítat (ani jako dospělý), kolik mu má být při placení nákupu bankovkou vráceno drobných (znám jedno takové "množinové dítě" ze svého okolí), případně jak hodnotit práci osvícenější části rodičů, kteří po večerech učili "ilegálně" své děti kupecké počty.
Stát by měl v současné době vůči matematickým kádrům zcela jistě lepší vyjednávací pozici, pokud by uvedená akce skončila trestním stíháním viníků (a byly k dispozici jejich obrázky v očíslovaných pruhovaných teplácích jakožto příkladu možných konců).

Současná středoškolská matematika jednoznačně pochází krizí. Příčina této krize jednoznačně není ve studentech, ale v pedagozích matematiku vyučujících nekompetentním způsobem a v nekvalitních pomůckách pro tuto výuku (určitým, byť ne rozhodujícím, faktorem je i problematický výběr vyučované látky). Za hlavního viníka současného stavu je nutno jednoznačně označit Českou jednotu matematiků a fyziků a její členy, zapojené do ovlivňování středoškolské výuky. Ti totiž koncipují celou tuto výuku jako přípravku na matematicko fyzikální fakultu UK, kam směřuje jen nepatrná menšina absolventů středních škol.
Řešení tohoto stavu musí zahrnovat vyvedené středoškolské matematiky z pod gesce zmíněné Jednoty, přizpůsobení látky skutečným potřebám středoškoláků (ve vztahu k potřebám matematiky na normálních vysokých školách) a matematickým schopnostem populačního průměru, který není extrémně matematicky nadaný. Je velmi nepravděpodobné, že taková změna bude úspěšně proveditelná s využitím naprosté většiny současných středoškolských vyučujících matematiky.
Současný odklad povinné maturity z matematiky lze jistě uvítat, ale takto získaný čas by měl být stoprocentně využit k zásadní (až revoluční) změně koncepce výuky středoškolské matematiky, jinak v podstatě nic nepřinese.

sobota 7. září 2019

Nepravda pana Václava Vlka st.

Pan Václav Vlk ve svém článku "SPOLEČNOST: Homosexuálové spolu žádné děti mít nemůžou!" (Neviditelný Pes 20. 8. 2019) uvádí nepravdu už v nadpisu. Jinak brojí ve svém textu proti požadavkům LGBT osob na zrovnoprávnění v oblasti vlastních a společně vychovávaných dětí s normálními lidmi.

Potenciálně společné děti

Homosexuálové spolu děti mít potenciálně mohou. Cestu k tomu otevírají výzkumy na zvířatech, v nichž bylo prokázáno, že kmenové buňky, existující v řadě tkání v těle za účelem jejich hojení a obnovy, je možné přeměnit na vajíčka, a to i v případě samců. U myší byla tímto způsobem získána zcela zdravá a následně se ve více generacích zcela normálně rozmnožující mláďata (1).
Takže není v principu neřešitelný problém z kmenových buněk jednoho z gayů vytvořit vajíčka a oplodnit je spermiemi druhého. Už léta je vyzkoušena možnost donošení oplozeného vajíčka v břišní dutině samce (na paviánech), takže teoreticky by ani nebyla zapotřebí "nosnice" a gay pár by si vystačil, s dopomocí lékařů, sám.
Samotný problém "nosnic" je ryze umělý, stačilo by, aby stát přestal strkat své špinavé pracky do vztahů mezi lidmi (a nezakazoval profesionální "nosnictví").
Jediným principiálním problémem je, že by vznikla čtvrtina zárodků s karyotypem (heterochromozomů) YY, který je životaneschopný. Buď by musel být karyotyp zárodku překontrolován před jeho implantací (což je technicky možné), nebo by muselo být těhotenství v prvních třech měsících intenzívněji sledováno, zda nedošlo k odumření zárodku.
Vzhledem k tomu, že potracené plody s tímto karyotypem se občas vyskytují i u heterosexuálních párů (tento fakt uvádějí učebnice lékařské biologie celá desetiletí), je velmi pravděpodobné, že žena z rodičovského páru takového zárodku je buď genotypický muž, nebo chiméra (tj. má v různých tkáních odlišnou genetickou informaci, včetně chromozomální definice pohlaví), takže k podobnému procesu vlastně dochází v přírodě i zcela spontánně.
Byla publikována i přeměna kmenových buněk na spermie (opět u myší), což by vyřešilo problém lesbických párů, toužících po vlastním společném potomstvu (2).
V této souvislosti je třeba konstatovat, že již od poloviny minulého století se ve vyspělých zemích lesbičky toužící po dítěti nechávaly více-méně běžně oplodňovat spermatem bratra nebo otce své partnerky, takže ke vzniklému dítěti měly obě členky páru pokrevně příbuzenský vztah.
Potenciálně existují i další možnosti kombinace genetické informace dvou jedinců, jako je oplození enukleovaného vajíčka dvěma spermiemi (pro gaye) nebo oplození vajíčka jádrem jiného vajíčka, popřípadě pólovým tělískem, vzniklým v rámci redukčního dělení (pro lesbičky).
Ke druhému zmíněnému procesu dochází u některých druhů přirozeně v rámci partenogenese a existují kauzy otěhotnělých žen, u nichž se nepodařilo prokázat, že by měly pohlavní styk. Ty naznačují, že by k něčemu takovému mohlo docházet, byť vzácně, i u člověka. Prakticky ovšem platí, že u ženy, která žije pravidelným sexuálním životem, je početí a narození partenogenezí vzniklé dcery s téměř stoprocentní pravděpodobností přehlédnuto (a případná nepodobnost s partnerem je vysvětlovaná spíše mimopartnerským sexem).
Manipulace s enukleovanými vajíčky se dnes již v některých státech komerčně provádějí, a to jako "dárcovství cytoplasmy", protože existují fatální choroby, děděné z matky na potomstvo, u nichž příčina spočívá v defektu genetické informace v mitochondriích. Ty dítě dědí po matce (mitochondrie ze spermie se za normálních okolností do oplozeného vajíčka nedostávají).


"Nemorálnost" dětí v GL rodinách

Pan Vlk starší prohlašuje za nemorální využívání dárcovství spermatu, vajíček, prostoru v děloze atd., aniž by chápal, že naprosto stejně "nemorální" jsou např. transfúze krve či transplantace orgánů, a že v principu neexistuje rozdíl mezi "nosnicí" dítěte v děloze a chůvou, která se místo matky stará o dítě již narozené (nebo dokonce kojnou).
Problém je tedy ryze subjektivní, daný čistě schopnosti hodnotící osoby přijmout principiálně nové medicínské postupy. Pochopitelně, čím je člověk zabedněnější náboženskými předsudky, tím menší toleranci vůči novinkám na tomto poli má - viz některé sekty, odmítající dnes již tak běžný úkon jako je transfúze krve, prakticky ze stejných důvodů, z jakých pan V. Vlk st. brojí proti dárcovství spermatu (mezi odmítáním dárcovství krve a odmítáním dárcovství spermatu není prakticky žádný kvalitativní rozdíl).
A není to dlouho, co byly církvemi zavrhované jako "ďáblovo dílo" děti ze zkumavky (tato technologie může pomoci obejít problémy, které mají i heterosexuální páry), a existují z té doby i "vědecké" práce, dokazující, jak zhoubný vliv bude mít tento původ na morálku, kriminalitu a životní úspěšnost jedince vůbec. Z tohoto důvodu neberu ani "vědecké" práce o tom, jak "strašlivě poznamená" děti vyrůstání v rodině G či L páru. Navíc seriózní výzkumy dětí, které v takovýchto rodinách vyrůstají, nic podobného neprokázaly. Jedinou výjimkou byly situace, kdy měli možnost dítě (děti) atakovat církevní aktivisté, včetně aktivních kněží, kteří proti takovýmto dětem organizovali "křížové tažení". To se ovšem netýká jen takovýchto dětí. Nedávno proskočila našimi sdělovacími prostředky informace o tom, jak farář dohnal mladého gaye k sebevraždě (3). Tento problém ovšem řešitelný je, a to tvrdou represí.
Současnou situaci na tomto poli lze považovat za nedořešenou právě proto, že k takovýmto případům ještě dochází. Budu ošklivý, ale za komunistů by se výše odkazovaná kauza stát nemohla (a takovéto kauzy, bohužel, do značné míry racionalizují zlé zacházení komunistů s církevníky).
Pamatuji rovněž doby, kdy bylo vehementně potíráno i cvičení podle Mojžíšové, coby "nepřirozené".
Pochopitelně, je nutné podpořit adopci dítěte, vychovávaného biologickým rodičem, který je členem G nebo L páru, druhým členem tohoto páru, aby při jakékoli postižení biologického rodiče nezůstalo dítě samotné.
Považuji rovněž za problematické panem V. Vlkem st. uváděné porovnání stability G a L párů s heterosexuálními páry (všemi), protože by asi měly být ty GL páry porovnávány s bezdětnými heterosexuálními páry, u nichž je stabilita poněkud jiná, protože děti jsou zpravidla stmelujícím prvkem partnerského soužití.

Freud

Pokud se týká S. Freuda, o něhož se pan Vlk st. ve svém textu snaží opírat,  přes jednotlivé dílčí pravdivé prvky je jeho učení jako celek snůška šarlatánství a nesmyslů. Asi jedinou zásluhou tohoto pána je, že prolomil tabu kolem sexu v psychiatrii (a obecně i ve společnosti), ovšem seriózní výzkum lidské sexuality provedli posléze jiní. Léčebné intervence podle Freuda rozhodně více pacientů poškodily, než bylo těch, kterým pomohly.
S. Freud snese srovnání s T. D. Lysenkem s tím rozdílem, že naštěstí nikdy a nikde nedošlo k tomu, že by jeho "učení" bylo prosazováno státní mocí tak, jak byl prosazován lysenkismus v dobách stalinismu v socialistických státech. I lysenkismus obsahuje, podobně jako freudismus, jednotlivé dílčí správné empirické postřehy, zpravidla ovšem, jako u toho Freuda, znehodnocené jednak výkladem, jednak zasazením do kontextu zcela nevědeckého "učení".
Argumentovat v souvislosti s vyrůstáním dětí v rodinách G či L párů freudistickou snůškou zastaralých šarlatánských žvástů může jen naprostý laik.

Podstata problému

Podle judaismu, křesťanství i islámu, jednoznačně negativně ovlivňujících kulturu a společnost ve všech zemích, kde se dostaly k moci, je homosexualita "hříchem". Proto existuje snaha nábožensky se angažujících osob, aby byli lidé s touto odlišností sexuální orientace co nejvíce pronásledováni a společensky znemožňováni.
Když už náboženským fanatikům bylo znemožněno homosexualitu a její nositele kriminalizovat (a pamatuji, jak dekriminalizaci homosexuality doprovázelo lkaní "odpovědných" o tom, jak budou homosexuálové znásilňovat malé chlapce a lesby zase děvčátka), je snaha takto orientovaným osobám alespoň co nejvíce znepříjemnit život a hlavně dosáhnout toho, aby měly nějaké problémy s uplatněním ve společnosti (které by bylo možno následně agitačně využít jako "důkaz" jejich "zločinné" či "asociální" podstaty).
Z tohoto důvodu jsme svědky opakovaných útoků nábožensky aktivních osob na tuto skupinu obyvatel. Snaha "z etických" důvodů bránit tomu, aby G a L páry vychovávaly děti (nebo, nedej ZLO, které tato náboženství uctívají, měly děti spolu) je jen pokračování aktivit, započatých tím, že barbaři, sepisující Starý Zákon, homosexualitu označili za "ohavnost", trestanou smrtí. Což od nich převzalo křesťanství a později i islám. A právě toto barbarství, které už má dávno své místo na smetišti překonaných ideologických žvástů, se tito lidé snaží uměle a proti vůli většiny občanů (alespoň podle průzkumů veřejného mínění) udržovat v aktivní a společenské dění ovlivňující podobě.
A právě tomuto barbarství jsou podřízeny veškeré aktivity fanatických křesťanů proti všem dětem, které nebyly "udělány" církví sezdaným párem v misionářské poloze. A byl to tlak vlažných křesťanů a náboženských skeptiků, který vedl k omezení nejrůznějších aktivit proti "nepřirozenostem" v této oblasti. Před pár stovkami let ještě církve pronásledovaly ženy, provádějící porodní asistenci. Porodní asistence prováděná muži, graduovanými lékaři, přestala být církevně pronásledována až někdy v 18. století, gynekologie a porodnictví jako medicínský obor mohla vzniknout až poté, co bylo silně oslabeno křesťanské hovadství ma universitách.
O dalších bojích proti pokroku na tomto poli, ať už v oblasti výzkumu nebo medicínské praxe, bylo zmíněno výše. Blekotání pana V. Vlka staršího je jen další etapa boje křesťanské perverze proti lidské přirozenosti, nic víc.

Dokud nebude judeo - christiano - islámské barbarství v naší civilizaci totálně vykořeněno do naprosté nemožnosti jakkoli zasahovat normálním lidem do života, budou mít i u nás význam akce jako "Pride" pochody. Bez ohledu na dekriminalizaci homosexuality jsou pořád našim LGBT občanům upírána některá základní lidská práva. V řadě zemí, i těch, které se prohlašují za "civilizované", je situace této komunity ještě horší než u nás. Z těchto důvodů považuji za vhodné tolerovat i takové konkrétní "ulítlé" aktivity při těchto akcích, jaké mohou heterosexuálně orientovaným lidem obecně vadit.

středa 14. srpna 2019

Co červen dal

Islám

Jemencům

se podařilo zasáhnout letiště na území agresora, Saúdské Arábie, a zranit 26 lidí. Později podobné akce ještě několikrát zopakovali.

Téměř 90 lidí

povraždila islámská skupina Boko Haram v Kamerunu. Pozdeji povraždila dvacet civilistů v Nigérii a svedla boj s tamní armádou.

Trump

kritizoval islamistického starostu Londýna Khana kvůli vraždám v tomto městě. Použil výstižný termín "Khanův Londonistán".

Soudy

řešily německého muslimského migranta, který znásilnil 16 letou dívku i muslima z Egypta, který se vypravil do Česka (Brno) zavraždit expartnerku a jejího přítele. Zatím postupují téměř standardně (jakoby náboženství pachatele nehrálo roli).

Sýrie

obnovuje svou suverenitu nad provincií Hamá, drženou zbytky islamistů.

Írán

začal útočit na tankery s ropou.

Během

svého souzení zemřel islamistický expresident Egypta Mursí (kterého silně podporovaly evropské pseudolelity a nyní ho želejí). Snažil se provést islamistický převrat země, jako např. Chomejní v  Íránu. Údajně zemřel na infarkt. Normální lidé tuto zrůdu nelitují.

Írán

údajně sestřelil US dron.

Turecko

nakoupilo ruský protiletadlový systém. USA na to zareagovaly stopkoupro dodávky moderních vojenských letadel (ruská technika by se na nich mohla "učit" jejich detekování).

Sebevražedný atentátník

se odpálil v Tunisu (Tunisko je jedna z nejcivilizovanějších islámských zemí, proto je nenáviděna islámskými fundamentalisty).

Imigrace

Itálie

se začala bránit proti neziskovkám, dovážejícím civilizačně nekompatibilní ilegály tím, že přestupky a trestné činy, jichž se neziskovkáři dopouštějí, zatížila pokutami.

Padesát

imigrantů zadržela Maďarská policie a vrátila je do Srbska.

Z nejasných důvodů

se střílelo v Paříži před jednou z mešit.

Začaly

tahanice s aktivistickou lodí Sea-Watch, která přes zákaz vplula do italského přístavu, přičemž se pokoušela taranovat policejní loď.
IMHO by měly být lodě těchto aktivistů nemilosrdně potápěny. Tedy: Zastavit ve výsostných vodách (třeba i střelbou, nebudou-li reagovat na výzvy), "náklad" přeložit na vojenskou loď a odvézt zpět do Libye a samotnou loď zavléct na vhodné místo a potopit.

Obecné

První měsíc velkolepé ságy o obsazení postu ministra kultury.
Dalším jevem byl přesun části poslanců do Trikolóry, která se tím stala parlamentní stranou.

Pokračovaly

práce na likvidaci následků srážky lodi Mořská panna s nákladní lodí, která měla za následek řadu mrtvých. Část byla vylovena s vrakem Mořské panny, část plove po Dunaji.

Nenažranost

dědiců Cimrmanovců řešil soud, který (v souladu se zákonem) odmítl poplatky za autorská práva dědicům režiséra cimrmanovských her, jednoduše proto, že režisérství náš právní řád nepovažuje za tvůrčí uměleckou činnost.

Ekologové

prosadili stavbu dalšího monstra, ohrožujícího vše, co létá, od hmyzu až po netopýry, tzv. "větrný park", v Karlovarském kraji u Jindřichovic.

Britové

přestali dávat na střechy soláry poté, co na ně vláda zastavila dotace. jen názorná ukázka toho, že se jedná o zcela životaneschopnou technologii, jejíž provozovatelé jen cestou dotací okrádají zbytek populace.
V této souvislosti je potešitelné, že výroba solárních elektráren poklesla i u nás.

Pokračovaly

aktivity náboženských extrémistů kolem sochaře Váni za obnovu tzv. Mariánského sloupu. Městská policie zabránila rozbití dlažby pro stavbu tohoto bigotního monstra. Vedení Prahy se vyjádřilo jednoznačně, že toto monstrum postavit nedovolí. Nakonec o tomtéž znovu rozhodli pražští zastupitelé a stavbu této monstrozity zatrhli.

Epidemie eboly

se v souvislosti s válkou rozšířila z Konga do Ugandy.

New York

zakázal odmítání vakcinace proti spalničkám z náboženských důvodů. Je otázka, zda to ustojí i proti muslimům.

Senát

"rozcupoval" studii o proveditelnosti a přínosu DOL. Tato tlupa malicherných trpaslíků, neschopných rozhodovat o čemkoli co přesahuje jejich volební období, nijak nepřekvapila.

V případě

tragédie hořícího letadla v Moskvě, která stála životy 41 lidí se ukázalo, že blesk vyřadil autopilota s pojení s věží a posádka následně nezvládla nouzové přistání.

Vražedkyně,

odsouzená na 30 let ve vězení úspěšně otěhotněla a vrací se na svobodu.

Připomenuli jsme si

77. výročí vyhlazení Lidic. Později též stejné výročí boje parašutistů v Resslově ulici.

Strache

se po aféře s pseudoruskou vzdal EUroposlaneckého mandátu.

Trikolóra

představila svůj program.

Blackout

postihl Argentinu a části Uruguaye a Brazílie. Něco takového tu budeme mít každou chvíli, když se podaří ekologům prosadit jejich vize s OZE.

Soud

potvrdil restituci majetku člena SS, zbaveného československého občanství pro spolupráci s nacistickým Německem, rodu Walderode.

Cermat

byl nakonec dohnán k tomu, že uznal za správné dve odpovědi u matematického testu. Ukazuje se, že tyto testy sestavují méněcenní lidé, kteří neumějí pořádně česky a nejsou schopni formulovat zadání tak, aby bylo jednoznačné.
Vedlo to o celkové diskusi, od kdy spustit povinnou maturitu z tohoto předmětu.

Fašisté,

tj. zelení a socialisté, zakázali v Berlíně zvyšovat nájemné.

Vláda

podržela povinné přimíchávání biopaliv do paliva.

Bigoti v parlamentu

opět zamítli zálohové alimenty, které by vyplatil stát a poté je (v daleko silnější pozici než opuštěná nebo svobodná matka) vymáhal od neplatících otců.

Pražští soudruzi

chtějí snížit emise na nulu nejpozději do roku 2050. Jak to chtějí udělat bez pár jaderných elektráren na území Prahy, je záhadou.

Debatovalo se

o zdražení dálničních známek. Problémem je stále se zhoršující kvalita naší dálniční sítě.

Rozpoutaly se

první přestřelky ohledně brexitu a jeho formy. Brusel odmítá měnit nepřijatelnou dohodu, kterou nabídl Mayové.

Milion chvilek

naplnilo Letnou, přestože o údajném čtvrtmilionu jsou pochybnosti. Problém je, že demonstranti nemají krom negace Babiše žádný program.

V Německu

se srazily dva Eurofightery. Průšvih je, že německá ministryně obrany jde do EUrostruktur.

V Kateřinské jeskyni

(Moravský kras) byly objeveny jednoduché kresby - čáry a body - pocházející z rukou pralidí. Je třeba konstatovat, že se u nás zatím nenašly skutečně atraktivní kresby jako ve Francii nebo Španělsku.

David Rath

byl konečně pravomocně odsouzen na sedm let.

Uvědomělí

soudruzi ze San Francisca zakázali elektronické cigarety.

Astronomové

přišli s modely, podle nichž je uvnitř Pluta oceán kapalné slané vody. Vrstva ledu a zmrzlých plynů na povrchu miniplanety má totiž tak silný termický odpor, že by měla udržet dostatek tepla (vznikajícího radioaktivním rozpadem nestabilních izotopů v jádře tělesa), že udrží vodu v kapalném stavu.
Už dříve byly podobné modely aplikovány na možnou existenci kapalné vody na osamělých planetách (které byly vymrštěny ze svého mateřského hvězdného systému), včetně toho, že tělesa s mohutnou atmosférou jako Uran nebo Neptun by mohla mít kapalnou vodu i na pevném povrchu pod atmosférou.

President Zeman

konstatoval, že Peroutkův článek se slovy "Hitler je gentleman" se nenašel. Faktem ovšem je, že reálně existující Peroutkovy články, jako "Češi, Němci a Židé", "Dynamický život" a "Naše ústava" jsou plné antisemitismu a obdivu k AH.

Pokračovaly

tahanice kolem dvouvládí ve Venezuele.

Merkelovou

opakovaně postihl na veřejnosti třes. Spekuluje se o Parkinsonově chorobě (tu měl pravděpodobně i Hitler) nebo o "božím trestu" za příval nezcivilizovatelných imigrantů, páchajících masově trestnou činnost. Oficiálně byla nemoc Merkelové odmítána a třes spojován se stresem.

Velvyslanec Německa

blekotal o tom, jak jsou Sudetští Němci fajn. Nějak nezmínil, kdy hodlá nahradit Německo našemu státu mnohamiliardové škody, které zde v průběhu druhé světové války napáchalo.

V Itálii

propukl skandál, kdy si zločinecká skupina hrála na Barnevernet, zastrašovala děti (s předstíráním, že jsou rodiče) a následně pomocí sociálky děti odebírala z rodin a prodávala k adopci. Na rozdíl od Norska se zatím na všem tomto dění nepodílel stát a část těchto činů je, opět na rozdíl od Norska, v Itálii ilegální a trestná činnost.

Opět "skandál"

s polským drůbežím masem se salmonelami. Je třeba opakovaně konstatovat, že salmonely a kampylobaktery jsou prakticky v jakémkoli drůbežím mase (kdyby tam nebyly, tak bych měl podezření na razantní ošetření tohoto masa desinfekcí nebo antibiotiky či různými zakázanými chemickými látkami). Drůbeží maso se, na rozdíl od hovězího, nejí syrové nebo polosyrové a při adekvátní tepelné úpravě se tyto bakterie usmrtí a při adekvátním uchovávání se ani nepomnoží tak, aby zahájily proces kažení masa.

Připomenuli

jsme si stoleté výročí smlouvy z Versailles, která ukončila první světovou válku, ale současně zadělala na tu druhou.

Francouzi

propustili po 26 letech hromadného vraha (zavraždil manželku, děti i oba rodiče), odsouzeného na doživotí. Možná přihlédli k tomu, že je oboustranný sirotek a bezdětný vdovec. Přesně kvůli těmto propouštěním takovýchto zrůd na svobodu jsem pro trest smrti.

"Neonacista"

Fields dostal za střelbu v Christchurchu doživotí. Sám jsme zvědav, kdy ho pustí.

Zemřel

tvůrce "Slušovického zázraku", František Čuba. Objekt silné nenávisti Václava Havla a spol.

Začalo jednání

hlav států EU o složení jejího nového vedení.

pondělí 8. července 2019

Vstali noví národovci

Soudruzi neomarxisté (na rozdíl od marxistů klasických) podporovali a podporují komunikaci občanů po internetu v domnění, že se tím oslabí "národové - klanové" struktury a myšlení, které jsou, dle nich, neslučitelné s globalizací a vznikem "globálních, odnárodněných mas", které půjdou s písní na rtech vstříc "šťastné budoucnosti" (ve skutečnosti k bezuzdnému vykořisťování globálními strukturami). Ale ono se jim, soudruhům, nedaří...

Historie

Odnárodněná masa, charakterizovaná maximálně "příslušností k třídě", byla vždy vlhkým snem budovatelů "jasných zítřků", a to už od dob Komunistického manifestu. Národní identita totiž obsahuje prvky, které jsou s marxistickým a posléze i neomarxistickým sociálním inženýrstvím, vyžadujícím právě totálně beztvarou masu bez jakýchkoli historických návazností a historické paměti (a díky ní udržovaných nadčasových hodnot), naprosto neslučitelné.  Marx v podstatě horoval proti národům už po porážce revolučního hnutí v roce 1848. Národní identita obyvatel zemí sovětského bloku je také částí komunistických teoretiků dávána do souvislosti s krachem komunistického projektu v roce 1989, v jehož rámci povstaly středo a východoevropské národy a smetly jimi prosazované a budované hovadství ve formě sovětské "říše zla".
Z tohoto důvodu jejich kolegové ve strukturách EU a ve vládních stranách západoevropských států (kam nalezli po krachu svojí stalinisticko - maoistické revoluce v roce 1968 v rámci tzv. "pochodu institucemi") rovněž bojují proti národním státům, ale používají jiné taktické prvky.
Ono je vůbec příznačné, že zatímco národy střední a východní Evropy bojovaly za jakési zlidštění socialistického režimu, což se týká nejen československého "socialismu s lidskou tváří", ale i protirežimních hnutí v NDR, Maďarsku, Polsku a dalších zemích, socialističtí politici, kteří jsou v současnosti na vládních postech EU i západoevropských zemí, bojovali za zavedené tuhé stalinisticko - maoistické diktatury, jaká byla ve východní Evropě někdy v první polovině 50. let. Tito lidé také absolutně nemají žádný zájem na vytvoření nějakého lidsky snesitelného režimu, ale bojují za naprostá hovadství, jaká se ani naši komunisté v těch 50. letech, ba ani bolševici v dobách nejhoršího stalinismu, neodvažovali prosazovat (případně měli určité zábrany, dané jejich civilizovanějším backgroundem, oproti současným neomarxistům, proti takovým extrémům).

Nástroj

Jedním z nástrojů, které neomarxisté používají, je použití internetových virtuálních skupin k tomu, aby lidé dostali novou identitu, neslučitelnou s původní národností. Proto také naši ultralevičáci typu Čulíka šíleně žehrají na to, že česky mluvící obyvatelstvo odmítá komunikovat primitivními skřeky typu angličtiny, ale sdružuje se spíše v česky komunikujících skupinách.
Původní představa zřejmě byla taková, že s mírou "virtuální identity" oslabí identita národní a bude učiněn další krok k oné ideální vykořeněné beztvaré a bezidentitární lidské mase.
Problémy jsou zde dva a oba jsou pro naše soudruhy velice nepříjemné:
  1. Po internetu mezi sebou začaly komunikovat i struktury, přináležející k oněm "starým a překonaným" národům, které tímto způsobem v některých momentech naopak posilují.
  2. Začala vznikat jakási internetová skupinová identita, která má velmi podobné atributy jako identita národní, často akcentované rychlostí moderních spojovacích prostředků.

Selhání nástroje

Velmi nedávno jsme byli svědky i u nás selhání onoho neomarxistického nástroje k ničení národů a národních identit. Šlo o znásilnění české 16leté dívky imigrantem, vyhozeným z "multikulturního a pokrokového" Německa.
Reakce na tento odporný čin se šířily po internetu a zcela jednoznačně šly po linii spíše internetové než národností identity. K podobným reakcím došlo v západních státech již dříve, ale naše neomarxistická pseudoelita se do té doby domnívala, že něco takového u nás není možné.
Ocitli se ve stejné situaci jako Němci v roce 1945, kteří se až do osvobození domnívali, že je porobené a vyvražďované národy milují (a někteří byli též hluboce přesvědčeni o tom, že je milují i Židé, pozavíraní do koncentráků). Reakce na svobodu a možnost příslušníků porobených národů vyjádřit bez represe svůj názor na okupantský zločinecký národ Němce totálně překvapila a zaskočila. Mnozí z nich z toho získali šok tak silný, že perzistuje v jejich psychice dodnes. A je to jeden z kořenů snahy "krajanských" sdružení šířit lživou propagandu o tom, jak jsou Němci vlastně hodní, a jak jim bylo ubližováno.
V marxistických (a dalších fašistických) sdělovacích prostředcích i na sociálních sítích jsme byli v souvislosti s reakcemi normálních lidí na tento incident svědky zděšení globalistů (někdy se používá termín "univerzalisté") a multikulturalistů, ne nepodobnému zděšení štětky, tahající se po celou dobu okupace s gestapáky, která dostala od domovnice pár přes hubu hned poté, co před domem projely sovětské tanky.

Zákonitost

Dle mého soudu (a zcela jistě ne jen mého), je člověk biologicky přizpůsoben na žití v mentálně zvládnutelných skupinách, v jakých žili už jeho biologičtí předkové, a v jakých žili lidé, i v později civilizovaných zemích, ještě před nějakými 4 - 5 tisíci lety. A i posléze (středověk, raný novověk) žila většina lidí v těchto státech ve vesnických a (malo)městských komunitách, které udržovaly mnohé z vlastnosti pravěkých lovecko - sběračských tlup, jejichž předkové se vzájemně znali. Pokud by v těchto skupinách začal bojovat za "šťastné zítřky" nějaký líný a neschopný lempl (jakým byl v podstatě Karel Marx, ale třeba i Adolf Hitler), tak by automaticky nastoupilo poznání členů skupiny, že pokud za něco takového bojuje takovýto člověk, tak to asi bude špatně.
Vlastně už církev (v Evropě křesťanská) vytvořila první postantický model sociálních vztahů, v jejichž rámci se mohou dobře uplatnit i naprosto neschopná hovada i vyslovení a zjevní zločinci (proto také významnou roli v dějinách církve hrálo potlačení vlivu jednotlivých církevních obcí, opět majících mnoho z vlastností přehledné opičí tlupy, a jejich podřízení odosobněné církevní hierarchii na začátku středověku). A až rozklad společnosti křesťanstvím (a hlavně působením církví) pokročil i do sekulární sféry, mohly být přivedeny k moci odosobněné politické strany a hnutí (jejichž členové se vzájemně neznali na osobní úrovni), v nichž mohli převládnout (a zákonitě také převládli) vyslovení zločinci (podobně, jako v té době už ve většině křesťanských církví).
Je to také jeden z důvodů, proč totalitáři milovali a milují masové kolektivistické akce, od církevních poutí a hromadných bohoslužeb až po současné "chvilky proti demokracii", kdy lidé na nich shromáždění se vzájemně (= všichni se všemi) neznají a na pódiích před nimi vystupují v podstatě virtuální osobnosti, ať už je to (na tom církevním shromáždění či bohoslužbě) kněz takto vygenerovaný církví, nebo (jako v těch chvilkách) herec, který je rovněž pouze virtuálním slepencem svých rolí, nemajícím nic společného s jeho skutečnými názory a postoji v občanském a osobním životě. A to samé platí i pro profesionální zpěváky bez vlastního názoru, za peníze odzpívající cokoli - proto také ta bezbřehá nenávist vůči těm z nich, kteří nějaký vlastní názor mají a svou tvorbu mu podřizují, viz třeba Ortel.

Zpět k těm skupinám

V internetových skupinách dochází k tomu, že zde opět vzniká jakási přehledná společnost, jejíž členové se vzájemně po delší dobu znají a mají vybudovány vazby včetně autority (či alespoň souznění) nebo naopak despektu (či konstatování, že s názory toho a toho člověka souhlasit nemohu).
Je vcelku jasné, že na internetu lze snadněji vytvořit falešnou identitu (jak nás o tom ujišťují, a právem, např. "lovci pedofilů"). Nicméně tohle je cena za to, že taková internetová skupina může čítat podstatně větší počty členů než skupina fyzicky koexistujících lidí. A zřejmě cena přijatelná, protože pozitiva (sdružení lidí podobných názorů) převládají.
Psychologové rádi kritizují "sociální bubliny", které na internetu snadno vznikají, a jejich efekt na vnímání reality. Problém ovšem je, že u nás něco takového vzniklo už v souvislosti s rozpadem společnosti na katolíky a podobojí v době husitských válek, protože obě skupiny žily do jisté míry v sociálních bublinách, které se vzájemně příliš neprolínaly (nebo jen při jasně daných okolnostech).
I současné rozdělení společnosti na "národovce" a "globalisty" je do značné míry nejen na virtuální, ale i osobní úrovni, včetně silných sociálních bublin, kdy členové protilehlých táborů se nedomluví ani na základních faktech, a pokud ano, tak je interpretují odlišně až protichůdně.
Za důležité ovšem považuji to, že tyto skupiny začínají mít alespoň některé podobné vlastnosti jako klasické národy. Konec konců, není to tak dlouho, maximálně pár set let, kdy národ byl definován více příslušností k zemi, a poddáním se konkrétnímu panovníkovi, než řečí. Proto nevidím žádný důvod k tomu, aby vznikly skupiny, "národy", definované vlastnostmi na síti.
Právě tohle mě naplňuje určitým optimismem, protože vznik odnárodněné masy se tak nějak odkládá. V podstatě vznikla i jakási globalistická skupina, proti níž je ovšem možné se vyhranit naprosto stejně, jako se naši předkové vyhraňovali např. proti Němcům.

Ještě jedna historická analogie

Přestože lid pod jednou a pod obojí žil do jisté míry vedle sebe v jakýchsi sociálních bublinách, daných mj. vytvářením paralelních struktur pro jedny i pro druhé, dařila se vcelku jeho koexistence. Po nějaké době docházelo ke stále většímu pronikání zmíněných bublin. Katolící a utraquisté byli s to spolupracovat, např. ve městských radách pro zájem obce jako celku (bez ohledu na vyznání), docházelo i k prolínání v osobní sféře, kdy se objevovaly stále častěji smíšené sňatky a nebyly zcela výjimečné ani přestupy z jedné konfese ke druhé (a to oběma směry).
Právě to bylo solí v očích především římských katolíků a jejich politické i náboženské špičky se snažily stůj co stůj normální soužití obyvatel bez ohledu na vyznání co nejvíce narušovat. Výsledkem jejich snah byla nakonec třicetiletá válka.
Analogii tedy spatřuji v tom, jak se v současné době globalistické pseudoelity snaží co nejvíce narušit občanské soužití lidí, kteří se jimi dali zblbnout, s těmi, kteří se takto zblbnout nedali. Konec konců, podobně si počínají i náboženští vůdcové osobnostně destruktivních sekt. Jejich první snahou je likvidace jakýchkoli vazeb nové "ovečky" - s rodinou, národem, spolupracovníky v zaměstnání apod. Aby byla co nejvíce vykořeněná a odkázaná výlučně na sociální vazby uvnitř sekty.
Prostředkem toho narušování soužití jsou i extrémistické akce typu "milionu chvilek", ale rovněž snaha o cenzuru sociálních sítí, protože ty by se bez ní staly poměrně snadno prostředkem výměny názorů a zkušeností (tedy pronikání a nakonec i rušení sociálních bublin), což by budování "globální virtuální reality" silně poškodilo.
Důsledkem aktivit globalistických cenzorů a agresorů ovšem může být občanská válka (a na ni navazující další válečné události), podobná tomu, jak byla odstartována agresívními akcemi římských katolíků ta třicetiletá. Takže pokud se svět ocitne v ohni nové světové války, budou na tom mít jednoznačně zásadní podíl viny globalisté (tak, jako je v případě té třicetileté vina jednoznačně na straně římských katolíků).

Počet globalistů

Je dobré také vědět i to, že skutečně přesvědčených globalistů je ve skutečnosti velice málo. Jsou to v podstatě patologické osobnostní typy, nemající žádný vztah ke svým kulturním kořenům. Jsou to podobné typy, jako ti z Čechů, kteří se za protektorátu "dali k Němcům". Ti ostatní se s nimi vezou čistě ze zištných důvodů (asi jako řadoví aktivističtí novináři za protektorátu, nebo řadoví členové Kuratoria pro výchovu mládeže v téže době), protože by z toho mohlo něco kápnout.
Demonstrace na Letné také názorně ukázala, že lidí, ochotných se angažovat pro "globalizaci" je omezený počet. A to ještě pořád nebyla jednoznačně vyvrácena podezření, že je alespoň část účastníků těchto demonstrací placena jako kompars. Nepopíratelným faktem je, že byli bezplatně do Prahy sváženi (alespoň část) a jízdenky do Prahy na stromech nerostou. Rozpory mezi analýzou fotografií a mobilního připojení pak napovídají, že významná část přivezených se na místě demonstrace jen otočila, možná si poslechla pár blábolů od "kecpultu", a pak se vydala za krásami a pohostinskými zařízeními Prahy.

Takže zatím to vypadá, že snahy o vytvoření globálního "nového člověka" se střetly s biologickou podstatou druhu Homo sapiens. Zcela jistě existence tohoto jevu neznamená, že bychom měli usnout na vavřínech. Jen je třeba konstatovat, že my, "antiglobalisté", máme v biologické podstatě člověka cenného spojence, s nímž bychom měli počítat a rozvíjet strategii jeho maximálního využití.

pondělí 1. července 2019

Sloup a pomník

Kardinál Duka se těžce rozhořčil nad tím, že pirátský primátor Prahy si dovolil přirovnat obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí k obnově Stalinovy sochy na Letné. Problém ovšem je, že pražský primátor v tomto má stoprocentně pravdu (což uznávám i jako politický odpůrce pirátů).

Porovnání

Oba tyto pomníky oslavovaly totalitní diktaturu, která vystavila represím část obyvatel této země a v podstatě oba oslavují ideologii, pod jejímž praporem se tu bezuzdně loupilo a vraždilo.
Nějaký esoterický rozměr, který by měl Mariánský sloup tehdy, pokud by existoval skutečný křesťanský bůh (a nebyla to jen ryzí fikce hlasatelů této ideologie), má nulovou relevanci.
Konec konců, i Stalin, podobně jako Hitler, byl nadán vůdcovskou prozřetelností (stejně jako židovští a křesťanští proroci a svatí) a i on sliboval šťastnou budoucnost, kterou nebylo možné nijak ověřit (křesťanství slibuje ráj po smrti, z něhož se ještě nikdy nikdo nevrátil, aby o jeho reálnosti a skutečných tamních poměrech poreferoval; komunismus slibuje ráj pro budoucí generace, které budou žít v komunistickém zřízení, a ověření jeho reálnosti je opět naprosto nemožné).

Persekuce křesťanů

Ano, část křesťanů byla za minulého režimu persekuována. Týkalo se to především těch fanatičtějších, u nichž víra přesáhla parametry kontroly rozumem. Zbytek křesťanů naopak silně komunistický režim podporoval. ČSL byla, trochu posměšně ale hodně realisticky, nazývána "strana věřících komunistů". Až do rozkladu režimu ve druhé polovině 80. let minulého století byla oporou a převodní pákou komunistické nomenklatury. Daleko více než třeba odbory. A pokud šlo o nějaký progresivistický kvas, z něhož vyšla např. česká parodie na sovětskou pěrestrojku, tzv. "Přestavba", tak ten byl dílem komunistů, nikoli lidovců.
To samé platilo i pro římskokatolickou církev, která s režimem prakticky bezvýhradně spolupracovala (míra nespolupráce s režimem byla daleko vyšší u nekatolíků, pro něž je ovšem Mariánský sloup symbolem jednoznačně nepřátelským).
Pokud, zejména v počátcích komunistického režimu, došlo k nějaké likvidaci či persekuci církevních osob a věřících, stáli tito lidé mimo hlavní klerikální proud. Navíc v podstatě představovali jen a jen konkurenční totalitu, tedy nic pozitivnějšího než jejich katani.
Někteří navíc mohli přijít k té persekuci bez nějakých osobních zásluh (ve smyslu snahy o narušení komunistického režimu). To se týká i dosud nevysvětleného případu nešťastného faráře Toufara. Je jisté, že on sám se na nějakém technickém (=tj. zázrak předstírajícím technickém zařízení) pohybu křížku nijak nemohl podílet. Dobová svědectví o tom, že nezvládl ani relativně triviální údržbářské úkony v domácnosti, typu výměny žárovky, považuji za dostatečně věrohodná. Vzhledem k tomu, že se zařízení, které by takový pohyb zajistilo, nepodařilo vytvořit ani komunistické STB (tedy takové, které by nebylo na první pohled viditelné), je velmi problematická i teorie provokace ze strany této organizace. Někteří autoři se domnívají, že mohlo jít o mimoděkou telekinezi, způsobenou (nevědomky) samotným Toufarem, nebo někým z věřících, nebo i spontánní a nevědomou spoluprací více osob na tomto poli.
Nicméně důležité je, že souboj komunistů a křesťanů (především katolíků) byl soubojem dvou totalit, z nichž jedna stála za 18 a druhá za (20-2).

A ještě k té persekuci

Je třeba si uvědomit, že přes veškerou drsnost byla komunistická persekuce křesťanů obecně a římských katolíků zvlášť jen nepatrným odleskem toho, co prováděli v této zemi samotní křesťané, ať už šlo o násilné pokřesťanštění země na začátku středověku po pokřtění Bořivoje a jeho manželky nebo o násilnou rekatolizaci po Bílé Hoře.
Pokřesťanštění země (tehdy ještě jednotnou církví) znamenalo ztrátu kulturní kontinuity, kterou pociťujeme dodnes v oblasti fytoterapie (protože zmizela pokladnice znalostí, získávaná celá tisíciletí pohanskými bylinkáři a léčiteli stylem pokus - omyl). Můžeme jen závidět zemím, které křesťanskému zhovadizování nepodlehly a udržely si kontinuitu těchto znalostí a dovedností až do současné doby (např. čínská medicína).
Následně, v rámci rekatolizace, byla tato země po dobu téměř tří set let vystavena bezbřehému utrpení, jehož původcem byla naprosto jednoznačně římskokatolická církev. Toto utrpení skončilo až tehdy, kdy se podařilo tuto zločinnou organizaci odstavit od moci, tedy v plné míře až po pádu Rakousko - Uherska, v němž byl římský katolicismus státním náboženstvím. Teprve poté byla římskokatolická církev "ponížena" na jednu z mnoha rovnoprávných církví a ještě musela snést i to "hrůzné utrpení", že její věřící byli postaveni na stejnou úroveň rovněž s vyznavači nekřesťanských náboženství a dokonce i s ateisty.
Počty obětí rekatolizace mnohonásobně převyšují počty obětí počáteční komunistické persekuce církví (a zejména římskokatolické), a to i tehdy, když vezmeme v potaz mnohem kratší dobu působení komunistů v našem státě oproti katolíkům.

Takže, je mi líto, ale Mariánský sloup i Stalinův pomník jsou symboly zhruba stejně hnusných a odporných režimů (a zcela srovnatelných zločinců, kteří je prosazovali). Pokud sáhneme do dostatečně jemných podrobností, tak z toho srovnání komunisté vycházejí alespoň o fous líp. Pan Duka nechť si laskavě trhne svou kardinálskou nohou.

Strhávání a stavění (pomníků)

Tuto kapitolku připojuji jako reakci na diskusi pod předcházejícím článku o Mariánském sloupu.
Dovolím si ji uvést citátem:

Stavění a strhávání pomníků je proto významnou součástí boje o ovládnutí země a jejích obyvatel.
O. Dvořák: Kamenné otazníky české historie, str. 5

V citované knize autor (mimo mnoha jiných věcí) rozebírá i to, jak křesťané (a později římští katolíci) systematicky likvidovali veškeré památky na předchozí pohanství. Byly likvidovány jak přírodní útvary typu studánek, skal, částí lesa (apod.) tak i umělé stavby sakrálního charakteru včetně menhirů. Likvidovali, pokud na ně narazili, i předkřesťanská pohřebiště. Tento proces v podstatě pokrčuje až do dnešní doby, kdy na základě posudku "odborníků" byly značně narušeny těžbou dřeva známé Kounovské řady.
Bohužel, komunisté tolerovali křesťanské vymozkovance v oblasti historie a archeologie (na základě jakýchsi pokoutních paktů s lidovci) a výsledkem je, že příslušné historické, archeologické a památkářské odborné posty jsou, až na výjimky, obsazeny křesťanskými fanatiky, kteří se dodnes snaží zlikvidovat vše, co by mohlo být předkřesťanskou památkou.
Tyto příklady ukazují, že pomníky rozhodně nejsou jakousi mrtvou historií, ale zcela jednoznačně interagují se stávajícím politickým i duchovním stavem společnosti. A mohou posilovat zcela jednoznačně negativně působící síly, jako jsou např. křesťanští extrémisté (konec konců, pomníky nacistům taky nestavíme).
A přesně tohle je důvod, proč jsem proti obnově Mariánského sloupu, minimálně do doby, než křesťané začnou pietně obnovovat "boží kameny", posvátné studánky, háje a menhiry. Protože něco takového by se dalo brát za důkaz, že negativní potenciál křesťanství vyčpěl.

A něco konstruktivního

Protože kritika má být konstruktivní, dovoluji se vyjádřit k tomu, co by na tom Staroměstském náměstí, na místě původního Mariánského sloupu, stát mohlo, případně mělo.
V minulém postu na toto téma jsem (více-méně vážně) navrhl otevřeně nekřesťanskou sochu Bohyně Matky (jíž je Panna Marie stejně jen parodickým zrcadlením). Méně vážně, ale nezlobil bych se, kdyby to vyšlo, jsem navrhl sloup a sochu Velkému Cthulhu, který je vůči sporu mezi katolíky a zbytkem společnosti neutrální asi stejně (je ovšem otázka, jak by podobné sochy snášeli křesťané nekatolického ražení).
Nicméně - teď vážně:
Což ten sloup korunovat nikoli Pannou Marií, ale zmenšenou kopií známé "fronty na maso" z Letné? Nejlépe vylepšenou mariánskými hvězdami, coby připomínky totality bruselské. S tím, že by reliéfy na podstavci sloupu znázorňovaly nejen vítězství katolíků nad protestanty a jejich vyvražďování (na tento podstavec a reliéfy na něm věřící soudruzi, hájící obnovu sloupu velice "rádi" zapomínají), ale zároveň by tam mohla být připomínka inkvizičních hranic, koncentráků a bezuzdného vraždění za nacistické okupace (s nacistickými symboly tam, nebo někde na tom sloupu) a komunistického vraždění za poúnorového režimu. Asi by stálo za to, připomenout i islám, třeba siluetou hořících Twin Towers někde v pozadí.
Takovýto pomník by v kostce připomenul všechny totality, které se naším územím prohnaly, případně po něm natahují své špinavé pracky v současné době. A postavil by ty katolíky tam, kam patří, tj. po bok nacistů, komunistů, islámských teroristů a dalších podobných "budovatelů lepších zítřků".