neděle 15. března 2020

To se panu Tomskému rozhodně nepovedlo!

Pan Tomský se rozčílil ve svém komentáři na Novinkách, proč že jsou zavřeny školy, když přece děti na coronavirus stonají jen lehce.

Rozčílení pana Tomského

Pan Tomský ve svém komentáři kritizoval různá opatření v souvislosti s epidemií coronaviru. Mimo jiné kritizoval i to, že jsou zavřené školy, přestože u dětí infekce probíhá lehce.

Realita

V případě epidemie je úkolem číslo jedna, za nímž je pak opravdu hodně dlouho nic (a teprve potom jakákoli další opatření), zamezit přenášení choroby z jedince na jedince. Pro tento případ ovšem platí, že je lehký, případně dokonce bezpříznakový průběh nemoci je průšvih. Jistě ne pro postiženého, ale pro protiepidemická opatření, která se velice často s takovýmto pacientem minou a on, aniž by si toho byl vědom, nemoc šíří.
Toto je akcentováno zejména v situaci, kdy není možné plošně vyšetřovat velké množství lidí (o celé populaci, a opakovaně, ani nemluvě). V takovém případě se často až zpětně zjistí, že ti nakažení, co umřeli a přitom neměli se žádným nemocným kontakt, mají jako společného činitele osobu, u níž se dodatečně laboratorně prokáže, že má v krvi protilátky proti původci nemoci, aniž by zjevně onemocněla.
Navíc u toho coronaviru je spousta faktů, souvisejících s jeho infekčností pořád ještě nejasná a pořád existuje mnoho neúplných nebo dokonce si lehce protiřečících poznatků.
Italská tragédie může být pro Evropu přínosem v tom, že se o této infekci nashromáždí spousta údajů, a přitom budou pocházet z demokratického státu, u něhož nebudou informace tak zkresleny jako z totalitní Číny, o dalších nedemokratických státech ani nemluvě. O Íránu víme v podstatě jen to, že se tam patrně (podle družicových snímků) kopou hromadné hroby, a že patrně onemocněli i někteří příslušníci tamní islamistické gerontokracie.

Důsledky

Právě vzhledem k tomu, že u dětí onemocnění probíhá lehce (a lze očekávat, že analýzy ex post zjistí i spoustu bezpříznakových vzestupů protilátek), je tato skupina obyvatel "zatraceně nebezpečnej materiál", který naopak může ohrozit rodinné příslušníky, zejména prarodiče a další osoby tohoto věku. Zkrátka dítko si párkrát roztomile zakucká a babička (neméně roztomile) zaklepe po nějakých třech týdnech bačkůrkami. Prostě rodinná idyla, že?
Takže přesně kvůli tomu a nikoli kvůli nějaké buzeraci rodičů, kteří si musejí nějak zajistit hlídání jejich dítek, byla dětská kolektivní zařízení uzavřena. Pokud bude epidemie dále progredovat (což je skoro jisté), dojde i na mateřské školy na straně jedné a na omezení pohybu (a vzájemného kontaktu) dětí na straně druhé.
Jedná se tedy v rámci toho, co bylo zatím vyhlášeno a zorganizováno, o jedno z potenciálně nejúčinnějších opatření, jehož dopad, bohužel, určí až nějaké studie ex post, protože nyní jsou laboratoře dostatečně vytíženy vyšetřováním podezřelých případů a jejich kontaktů. Navíc asi cena příslušných testů půjde dolů a jejich dostupnost se naopak bude zvyšovat, protože pravděpodobně vícero laboratoří, které tyto testy dělají polooficiálně, si bude patřičnou metodiku akreditovat (což je hlavně "papírová vojna", která se navíc nedá moc urychlit).

Pan Tomský tedy zcela viditelně střelil kozla a předvedl, že o toho problematice této epidemie (a podobných jevů) opravdu moc neví.

neděle 12. ledna 2020

Vražda? Sulejmáního

Světem "otřásla" likvidace generála islámských revolučních gard a druhého či třetího muže íránského režimu Kásima Sulejmáního (11. března 1957 - 3. ledna 2020). Marxisté kvílí společně s vydatnou částí muslimů, jakýže šílený zločin se to stal.

Historie

Islámské revoluční gardy byly a jsou zločinecká organizace, která se významným způsobem podílela na svržení jakž takž civilizovaného režimu šáha Pahlavího a jeho nahrazení totalitou, před níž blednou závistí i přežívající protagonisté nacistického režimu (a zbývajícím komunistům se vlajky přebarvují z rudé na růžovou). Po nastolení islámské totality se podílely tyto gardy na následných zločinech režimu, včetně zadržování zahraničních diplomatů. Podílely se i na masovém vraždění všech civilizovaných občanů Íránu, kterým se nepodařilo ze země prchnout. Podílely se a podílejí se stále na represích vůči obyvatelstvu, menšinám apod. Krátce po vítězství islámské totality v zemi se začaly podílet též na zločinných aktivitách režimu v zahraničí (respektive se staly hlavní výkonnou mocí islámského režimu na tomto poli).
Uvedenou skupinu lze velice snadno přirovnat k organizaci SS v nacistickém Německu (a má k ní skutečně výrazně blíž než třeba lidové milice v komunistickém režimu u nás nebo obdobné organizace komunistů v dalších socialistických státech).
Sulejmání, kterému se podařilo dostat se v této zločinecké organizaci na samotný vrchol, snese, a to velice dobře, porovnání s R. Heydrichem. Tak jako on byl na špičce vládnoucí totality a tak jako on dokázal (což je v reálu velice těžké, protože se jedná o sloučení v podstatě proti sobě stojících vlastností a aktivit na ně navazujících) spojit "ideovou pevnost" s pragmatičností (umožňující dělat věci, které podle fundamentalisticky pojaté ideologie nejsou zcela košer).
S Heydrichem spojuje Sulejmáního ještě jedna charakteristika: Podle všeho je, podobně jako Heydrich pro nacisty, pro islámský režim nenahraditelný. Nešlo tedy o nějakého poskoka, za něhož bylo možno vzít skoro kohokoli jako rovnocennou náhradu.

Méně známá historie

Je méně známo věcí, byť se to dá v historických pramenech doložit, že atentát na Heydricha proběhl v podstatě "za pět minut dvanáct", protože ten se měl, snad již následující, nebo ten další, týden odebrat na okupovaná území SSSR a udělat tam pořádek ve smyslu likvidace počínajícího odboje.
Faktem je, že obyvatelstvo SSSR vítalo německou armády chlebem a solí, jako zachránce před bolševismem, a že německým idiotům dalo docela práci tyto lidi přesvědčit o tom, že jsou ještě větší zlo než Stalin. Kterýžto proces zdaleka nebyl v době Heydrichovy smrti ukončen.
A Heydrich měl dostatečnou autoritu, aby utlumil represe, prováděné spíše mentálně nekompetentními důstojníky, a opět získal obyvatelstvo na stranu Němců. Nakonec v nejhorším, leč reálně možném, případě mohly proti Rudé armádě bojovat vlasovců (respektive nějaké jejich obdoby) ne horní desetitisíce a v době, kdy už se válka reálně vyhrát nedala, ale miliony a v době, kdy ji Němci reálně mohli vyhrát (nehledě k tomu, že masové vystoupení Rusů a dalších národů SSSR na straně Němců by Rudou armádu patrně drasticky demoralizovalo). A většina Němců mohla sedět doma a pracovat ve zbrojovkách (což by dost zásadně zvedlo vojenský potenciál Německa).
To, že k něčemu takovému (což by následně vedlo nejspíš k porážce SSSR a nějakému "německému míru" s Velkou Británií a urovnání vztahů s USA) nedošlo, bylo způsobeno právě oním atentátem. A z tohoto pohledu se jeví i oběti heydrichiády jako přijatelné v porovnání s totální likvidací národa, kterou Němci pro případ svého vítězství plánovali.

Reakce na atentát

Reakce na likvidaci Sulejmáního je velice podobná jako v případě nacistické reakce na likvidaci Heydricha. Je docela možné, že se časem dozvíme, že i v tom Íránu došlo k popravám za schvalování likvidace tohoto zločince.
Marxisté, jak jsem již uvedl, unisono kvílí spolu s islamisty, protože tito jejich "bratři v totalitě" jsou jim mnohonásobně milejší než oběti islamistů, ať již zlikvidované, nebo teprve "v naději" na tito likvidaci. Z jejich řad se ozývá blekotání o tom, jakým byla tato akce vlastně zločinem.
Prd byla!
Islámský režim v Íránu je zločinný jak na vnitrostátním poli, tak i po celém světě, kde působí jeho zástupci (z nichž většinu nějakým způsobem řídil nebo ovlivňoval právě Sulejmání). Islámské revoluční gardy jsou zločinecká organizace a její vedení lze tudíž zcela automaticky považovat za zločince. Je třeba zdůraznit, že Sulejmání měl v hierarchii islámského režimu tak vysokou pozici, že reálně mohl řadu zločinů, které spáchal nebo se na nich nějak podílel, odmítnout. A právě jeho vysoký stupeň svobody rozhodování je spojen i s vysokým stupněm odpovědnosti.
(Post)nacistické Německo soudí v poslední době "zločince", kteří v koncentrácích vykonávali práce na pozici poskoků, navíc nemajících žádný přímý dopad na průběh holokaustu, a navíc v postavení, kdy mohli akorát držet hubu a krok, tedy s nulovou svobodou jednání. Tito lidé naprosto nesnesou žádné srovnání se Sulejmáním, který v obdobném režimu stál na špičce mocenské pyramidy. Sulejmání si tedy zasluhoval trest nesčetněkrát víc než oni.
Nehledě k tomu, že jak stát tak i organizace v nichž Sulejmání působil, jsou zcela oficiálně vedeny na seznamech zločinců, takže i po této stránce je to zcela OK. Předstva, že proběhne nějaký "soud", než dojde k takovéto likvidační akci, je zcela mimo realitu. Dotyčný by zalezl do nějaké díry a vylezl až po létech, kdy by zase jeho nadšení slouhové začli vůči trestu odmítavě blekotat, tentokrát ohledně "promlčení".
Další věcí je, že Írán skutečně může zareagovat nějakou eskalací násilí a teroru, ale v dlouhodobějším časovém horizontu převýší dopady Sulejmáního likvidace nad dopady těchto křečí. Můžeme jen vyslovit politování nad tím, že nemáme po ruce žádného Děda Vševěda, který by nám řekl, kolik z obětí takovéto křeče by zemřelo v případě, pokud by Sulejmání dál nerušeně vedl svůj pragmatický a inteligentní džihád.
Posledním důležitým faktem je, že islám, jehož byl Sulejmání představitelem či zástupcem, je v regulérní válce s civilizovanými (= nemuslimskými) zeměmi od dob Mohameda. Přitom žádný z muslimů nemá kompetenci tento boj ukončit, protože neexistuje (a podle islámu do konce světa ani existovat nebude) žádný muslim s autoritou vyšší než on. Muslimové smějí v souladu se svou vírou uzavírat pouze lokální a časově omezená příměří, která jsou navíc svou vírou nuceni porušit vždy, pokud by z toho koukal nějaký zisk pro islám jako celek.
Likvidace Sulejmáního byla tedy naprosto legitimním aktem této války, kterou vedeme, bez ohledu na to, zda chceme či nechceme. Respektive kterou musíme vést, pokud nechceme být vyhlazeni.

Jediný rozdíl

Heydrich přežil atentát několik dní, ve kterých si mohl dostatečně užít bolestí i hrůzy z blížícího se a neodvratného konce. Sulejmání si možná ani neuvědomil, co se děje, a ihned z něj bylo cosi, co si už nic uvědomovat nemohlo. Patrně to měl odbyté snad ještě rychleji, než nešťastníci, co hupsnou pod vlak. V této souvislosti to mají dobré věřící, protože si mohou představovat, jak se tato zrůda nyní opéká v plamenech pekelných. Jsou na tom tudíž v této souvislosti lépe, než ateisté, které Sulejmáního bezbolestný konec spíše štve.

Likvidace Sulejmáního byla tedy jednoznačně morálně i mezinárodně právně odůvodněná a je velmi pravděpodobné, že z dlouhodobější perspektivy povede k oslabení islámského režimu, který v současnosti Írán ovládá.

pátek 3. ledna 2020

Nevládky a demokracie

Pan president se ve svém svatoštěpánském projevu opřel mj. do nevládních organizací. Měl pravdu a lze to nějak doložit?

Nevládky na naší scéně

Nevládní organizace prosazoval velice silně první porevoluční president V. Havel a lidé kolem něho.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, že chartisté nebyli, až na pár světlých výjimek, žádní demokraté. Gró chartistů se rekrutovalo z komunistů (a dalších za "krizových let" se politicky angažujících lidí), kteří byli za normalizace vykopnuti, a to z nejrůznějších důvodů. Opravdové demokraty by bylo možno hledat mezi nimi s lucernou a v pravé poledne, stejně jako druhdy hledal Sokrates člověka, a asi se stejným výsledkem. K tomu je možné přidat aktivisty, vázané na předúnorové politické strany, které v podstatě demokratické také nebyly (alespoň ty, které přistoupily na Benešovu "fintu" s povolenými a nepovolenými stranami, kterou se zbavil, spolu s komunisty, nepříjemné konkurence). Pár demokratů se v této sešlosti najít dalo, ale v množství menším než malém.
Dál je vhodné si uvědomit, že KSČ měla až do roku 1989 ve svých stanovách zcela oficiálně institut tajného členství, což byli původně většinou členové jiných politických stran na významných pozicích, kteří tyto strany cíleně vedli komunistům pod nůž. Nejvíce jimi za únoru 1948 byla prolezená ČSSD, kterou proto po únoru KSČ slupla jako malinu "sloučením". Proti vůli většiny členů, leč dle vůle funkcionářů, kteří vesměs byli tajnými komunisty.
Bylo by naivní si myslet, že tento institut nebyl využit v "krizových letech". Naopak musíme zcela reálně počítat s tím, že část lidí, vyhozených při stranických prověrkách, byla vyhozena jen na oko s úkolem zapojit se do disidentských struktur a provádět v nich rozvratnou činnost, která by hlavně bránila tomu, aby došlo k demokratizaci disidentského hnutí. Je velmi pravděpodobné, že někteří z těchto lidí byli ke zvýšení věrohodnosti i vězněni. A je tudíž nutno očekávat výskyt těchto lidí i mezi chartisty.
Mezi chartisty byli ovšem i lidé ještě radikálnější než normalizátoři. Ti např. hlasitě vyčítali Husákovi a spol., že jsou příliš měkcí, a že mají v republice stát lesy šibenic, na nichž by skonali "nepřátelé socialismu", kteří se v "krizových letech" dekonspirovali. Sem patří prakticky vše, co se hlásilo a hlásí ke trockismu.
Výše uvedené naznačuje více-méně jednoznačně, že prosazování "nevládních organizací" mohlo být spíše trojským koněm totality pro polistopadový režim. Bez ohledu na to, že "nevládní status" získaly i slušné a pro společnost pozitivní organizace, jako dobrovolní hasiči, zahrádkáři a mnohé další. Ty ovšem fungovaly i dříve a "nevládní" charakter, který jim byl více-méně polistopadovým režimem vnucen, v podstatě nepotřebovaly.
Jistěže hlavním zlem v tomto kontextu jsou nevládní organizace s politickým zaměřením.

Proč jsou politické nevládní organizace zlo?

Odpověď na tuto otázku je více-méně jednoduchá. Tyto organizace stojí zcela mimo rámec demokratického procesu, který je jediný v demokratickém státu oprávněný zasahovat do politického uspořádání společnosti.
Tyto organizace fungují asi jako po "vítězném únoru" revoluční trojky, nebo později nechvalně známé "uliční výbory". Mají naprosto nulový, nebo zcela zanedbatelný, politický mandát (tj. počty politických příznivců, kteří by jim dali hlas ve volbách), ale přitom pošilhávají po pravomocích, jaké má leda parlament jako celek.
Navíc tyto organizace v naprosté většině případů prosazují věci, které tomuto státu (i většině jeho občanů) jednoznačně škodí. A jsou to v naprosté většině záležitosti, které by přes řádný demokratický proces (kam rozhodně nepatří jimi organizované nátlakové akce, až výhrůžky násilím jednotlivým politikům) neměly šanci projít.
Právě z tohoto důvodu považuji politické nevládní organizace za zlo, které by buď vůbec nemělo existovat, nebo by mělo být velmi silně regulováno a hlídáno.
Jsem proti představě, hlásané především ODS, že voliči mají jednou za pár let odvolit a pak už se jenom divit, co si na ně ta parta politických pletichářů dokázala vymyslet. Naopak, jsem např. pro odvolatelnost politiků, nebo zrušení (či modifikaci) zákonů na základě vůle voličů, ale tyto akty musí být provedeny jasně demokratickými procedurami, jako v demokratických státech, v nichž podobné instituty mají. Nebránil bych ani nějaké zmodernizované obdobě ostrakizace, jakou známe z demokratických antických řeckých států.
Rozhodně by však za podobnými akty neměl stát řev zanedbatelného (vůči množství řádných voličů) počtu jakýchsi "aktivistů", většinou placených a řízených kýmsi ze zahraničí, o němž se nelze domnívat, že to s naší společnosti (a státem) myslí dobře, ale spíš můžeme úspěšně předpokládat pravý opak.
Jsem toho názoru, že financování těchto skupin by mělo být naprosto jednoznačně zprůhledněno tak, aby i dárce pouhého eurocentu visel někde na webu a byl takto dohledatelný kýmkoli, koho financování konkrétní nevládky zajímá (tedy s přístupem zcela volným, bez nutnosti se někde přihlašovat, identifikovat apod.). Dokázal bych si představit i to, že by občané sami (volíme skoro každý rok, tak by to nebyl problém) u příležitosti voleb svými hlasy přímo a nezvratně (ze strany politiků) rozhodli, komu dát a komu nedat státní příspěvek (případně v jaké výši). Např. tím, že by měli k dispozici seznam registrovaných nevládek a mohli je pozitivně (ale i negativně) obodovat.

Rizika z nevládek

Nevládní organizace nás ohrožují nejen tím, že rozbíjejí standardní demokratický proces, ale i tím, že se nám snaží vnutit věci, které jsou proti našemu zájmu i proti vůli naprosté většiny občanů. Pokud se stát bude těmto organizacím podvolovat, o to menší podporu bude mít ze strany občanů a o to více občanů bude ochotno se zapojit do nějakých aktivit stát poškozujících.
Ve velmi dohledné budoucnosti nás čeká (o tom byla i další část presidentova projevu) boj proti tomu, aby nám byl vnucen "zelený úděl", který by naprostou většinu našich občanů doslova ožebračil. Bude navíc i snaha vnutit nám euro, které opět znamená pro naprostou většinu našich občanů likvidaci úspor a silný pokles životní úrovně.
Zejména tyto dvě věci dohromady budou působit synergicky a výsledkem může být totální zbídačení, jaké jsme zažili za nacistické okupace, nebo např. v souvislosti s nástupem katolíků po 30 leté válce. Tehdy byla vnucena celé společnosti jednak naprosto bezcenná a škodlivá ideologie, jednak bezcenná, silně inflační, měna (silně se na jejím zavedení podíleli Lichtensteinové, už proto bych vůbec neplakal, kdyby jejich stát přišel k nějaké zásadní úhoně).
A jsou to právě nevládní organizace, které budou tyto zrůdnosti a hovadiny, poškozující prakticky celou společnost (jistěže s výjimkou pár ze zahraničí placených "vyvolených") prosazovat cestami mimo rámec demokratického procesu. A bude to stát i celá společnost, které se budou muset s aktivitami těchto zločinných a nepřátelských organizací vyrovnat.
Neměl bych vůbec problém s nějakým "hnutím žlutých vest", neměl bych ani problém s nějakou defenestrací, dle naší politické tradice, protože tyto zločinné organizace jsou prolezlé společností jako rakovina a je vidět silnou neochotu řady státních činitelů proti nim zasáhnout tak, jak si to zasluhují, a jak by to bylo společensky a politicky potřebné. Viděli jsme to názorně v souvislosti s tzv. Klinikou.

Nevládní organizace s politickou orientací (o jiných ani pan president ve svém svatoštěpánském projevu nemluvil), jsou skutečně zlo a bezprostřední ohrožení demokracie u nás. Bude třeba nasadit veškeré naše síly, abychom toto zlo eliminovali. Měli bychom s tím začít už v příštím roce jako s výsledkem smysluplného novoročního předsevzetí.



Stručně


Odchodu paní Táni Fischerové, byť po politické stránce rozhodně nebyla můj šálek kávy, velice želím. Je docela možné, že bych ji při jiném průběhu prvních presidentských voleb volil ve druhém kole, pokud by se do něj dostala, protože některé týpky, co byly v kole prvním, bych na tomto postu viděl podstatně méně raději než ji.
Jako umělkyně byla naprosto skvělá, zejména nezapomenutelné je její spoluúčinkování se dvojicí Skoumal a Vodňanský.

pondělí 23. prosince 2019

Narušují sociální sítě (na internetu) demokracii?

Horem spodem do nás soudruzi z antidemokratickýcn stran cpou představu, jak sociální sítě likvidují demokracii a vedou k tomu, že lidé "nesprávně" hlasují. Pochopitelně, doplněno temnými podezřeními a hlubokomyslnými úvahami o tom, že právě na sítích sedí "manipulátoři" a "podvodníci", řízení Ruskem nebo Čínou, kteří rozhodují o tom, že volby dopadají "špatně". Je to celé, pochopitelně, lež a nesmysl.

Lhaní sobě

Soudruzi, kteří představují ony "správné" síly, které by měly masívně vyhrát, protože pak bude svět zářit rudě (nebo spíš zeleně) a bude zcela saturován inženýry a doktory z islámských zemí, radostně pracujících na našich důchodech (atd., těch bezcenných blábolů, které hlásá tato squadra, je mnoho), se snaží přesvědčit sami sebe, že skutečně jsou to oni, kdo mají pravdu, kdo nesou lepší zítřky a "zabednění důchodci" jim svou negramotností (většina z nich si není s to přečíst v originále vzletná slova o nádherné budoucnosti, vyřčená geniálními EUrokomisaři), a také trpící nostalgií po komunismu, to celé kazí.
Problém je, že dotyční absolutně nejsou ochotni pochopit, že oni jsou zlo. I ten největší zloduch má tendenci vidět v sobě dobráka, maximálně dobráka nepochopeného zbytkem společnosti / světa. A ti, kdo se odvažují proti němu bojovat, pro něho představují zlo. Takto se viděli nacisté (ostatně, někteří byli hluboce přesvědčeni o tom, že Židé jsou v koncentrácích vlastně spokojení, a pokud ne, tak jen proto, že podléhají "rozvratné propagandě"); a to samé se v podstatě týkalo i komunistů.
A jakákoli informace, která demaskuje zlo, je, pochopitelně, chápána jako nepřítel. Komunisté rušili "štvavé vysílačky", nacisté zavedli povinnost, aby na každém rádiu visela cedulka s textem, že poslech zahraničního vysílání se trestá až smrtí, naši tvůrci zla mají "rozvratné weby", které šíří "fakenews" z Číny a Ruska. A vůbec jim přitom nevadí, jak jejich oficiální představitelé lezou té Číně a tomu Rusku do jistého otvoru, který stát či národ má pouze symbolicky.

Lhaní společnosti

Propaganda těchto skupin a jednotlivců, je založena na polopravdách a vyslovených nepravdách, hlásaných i prostředky, které se verbálně (třeba svým názvem) hlásí k pravému opaku.
Budu velice ošklivý (byť už jsem to tady svého času zmiňoval). Existuje:
.Černá propaganda, jejíž zdroj je anonymní nebo falešný a uveřejňuje většinou nepravdivé informace (nemusí to platit stoprocentně).
.Šedá propaganda, která cíleně mísí pravdu s nepravdou, nadhodnocuje údaje příznivé, podhodnocuje ty opačné apod., často je její zdroj známý.
.Bílá propaganda, která jasně udává svůj zdroj a vždy udává, padni komu padni, jen a jen pravdivé údaje. Pokud se jí "podaří" odcitovat něco nepravdivého, tak to v nejkratším možném termínu s omluvou uvede na pravou míru.
Problém našich "demokratů" vidím především v tom, že nemají žádný nástroj bílé propagandy. Veškerá veřejnoprávní média se chovají "nejsvětleji" jako propaganda šedá a média na ně navazující v řadě případů nesou mnoho markerů propagandy černé.
Teoreticky platí, že bez bílé propagandy se agitační boj prostě vyhrát nedá (na to ostatně dojeli o předchůdci dnešních "demokratů", komunisté). Média, která ještě někdy v polovině 90. let minulého století patřila k propagandě bílé, si zašedili naši soudruzi "demokraté" sami. Jejich "vybělení" je záležitost mnoha let, asi jako když se chce profláklý lhář stát uznávaným pravdomluvcem. Může mu to trvat klidně i desítky let.

Sítě mají paměť

Zvláště "odpornou" vlastností pro naše soudruhy agitátory je skutečnost, že sociální sítě mají paměť a lze se dobrat (pokud je někdo nevymazal) k třeba deset dvacet let (pokud ta síť v té době existovala) starým příspěvkům.
"Špatní voliči" mohou třeba porovnat volební sliby kandidujícího politika s tím, co v reálu udělal, a "nesprávně" ho proto hodnotit. A nebo se podívat, jaké názory lajkoval ještě před tím, než začal pracovat na svém zvolení.
A mohou se, pochopitelně, o takových věcech informovat bez toho, že by to podléhalo bezprostřední cenzuře, jako např. komentáře na zpravodajských webech. Byť je, pochopitelně, ze strany antidemokratů snaha tu cenzuru co nejvíce rozšiřovat a aplikovat ji i na sociální sítě v co největším rozsahu, prostě "vyzmizíkovávat" nepohodlné informace, jako totalitní politici (typu Stalina) zlikvidované nepřátele či konkurenty na dokumentárních fotografiích nebo filmech.

Sítě lidi organizují

Naši antodemokratičtí lháři a manipulátoři se snaží přesvědčit všechny své odpůrce, že jejich postoj je naprosto osamocený, že ho nikdo nesdílí, případně že ho sdílejí jen "zločinecké živly". Stejným způsobem v poslední době fungují i "předvolební průzkumy", které většinou ukazují nikoli skutečné rozložení voličské přízně, ale generují takové, aby vyhrály "ty správné" strany. I jediná epizoda, kdy se v naší politice dostala do Parlamentu Strana zelených, byla patrně velmi silně ovlivněna průzkumem, jehož výsledky byly naprosto nekonzistentní s ničím předtím i potom.
Sítě mohou přinést naprosto odlišný obraz rozložení nálad i voličských preferencí, zcela neslučitelný s oficiální ideologií i hlásanými průzkumy preferencí, kdy se lidé jejich prostřednictvím dozvědí, že jejich názor je sdílen mnohými, a často i v ještě radikálnější podobě.

Nejhorší "nepřítel"

Za nejhoršího nepřítele označují naši "demokraté" řetězové e-maily.
Mají do jisté míry pravdu. E-maily je možné blokovat a cenzurovat podstatně hůř než sociální sítě a nasazení takových prostředků by vedlo ke drastickým změnám ve funkčnosti internetu jako takového. Navíc existuje řada poskytovatelů e-mailů zcela nezávislých na místní politice, které lze honit k odpovědnosti a vnucovat jim provádění cenzury daleko obtížněji než např. vlastníky nějaké sociální sítě typu Facebooku.
Z tohoto hlediska jsou řetězové e-maily patrně největší a nejvýznamnější oázou svobody v dnes již cenzurou dosti sešněrovaném internetu.

Ničí internet politiku?

Budu zlý. Je to jen a jen blábol našich "demokratů", kteří v reále bojují proti demokracii a nejsou ochotni uznat ani zcela jednoznačnou porážku svých fantasmagorických a jednoznačně škodlivých idejí.
Internet naopak dělá z politiky opět politiku. Protože politika je pojmenována podle "polis", což byla v antickém Řecku obec. Obec, v níž se všichni alespoň trochu znali a věděli, na koho je a na koho není spolehnutí, jaké názory kdo zastává a jaká je asi pravděpodobnost, že nezmění své cíle o 180 stupňů v tom momentě, kdy bude zvolen do vedení obce.
V průběhu 19. století se tohle z politiky totálně vytratilo. Politici se stali pro občany s volebním právem figurkou kdesi na pódiu obrovského megasálu, jíž není ani dost dobře rozumět, a k níž nemá občan absolutně žádný vztah. To, jestli bude zvolený politik poctivý, nebo totální gauner, byla spíš sázka do loterie než věc nějaké racionální úvahy. Volební rozhlasové a později i televizní pořady voliče a politiky nijak nesblížily. Volič měl k dispozici pouze jakéhosi napomádovaného šaška (respektive několik takových šašků) a absolutně neměl sebemenší šanci rozlišit to, co šaškovi předepisuje role (kterou sestavil kolektiv školených psychologů a manipulátorů), a co nějakým způsobem souvisí s jeho lidskou podstatou.
Sociální sítě působí zcela jinak než sdělovací prostředky. Vrací se sem ono
  • toho znám, alespoň podle toho, jak se stavěl před 5 lety k tomu či onomu problému
  • jakou má ženu, a jaké, a zda vůbec, má děti (podpořím na vrcholnou pozici bezdětného politika, kterému může být absolutně jedno, co zprasí, když tu po něm nikdo a nic nezůstane?)
  • přestěhoval se do "svého" obvodu v nejzazším možném termínu, nebo tam žije desítky let (třeba i od narození), a tudíž v této věci nerfixluje
  • jaké má jiné rodinné zázemí
  • co dělá v zaměstnání (je vůbec důvěryhodným zástupcem občanů profesionální politik, který nikdy a nikde nedělal +- normální práci?) atd. atd.
A budoucí volič (nebo nevolič) má najednou o kandidátovi skoro stejné informace, jaké měl občan antické polis.
Sociální sítě tedy politiku neničí. Ničí jen a jen hochštaplerská pojetí politiky typu "zvol nás a pak drž léta hubu", případně "zvol si z nás koho chceš, my se už (na tebe) nějak domluvíme". Pojetí, která se stala zcela zjevnou deformací a popřením původní podstaty politiky (a hlavně demokracie). Přičemž právě toto pojetí, které prosazuje např. ODS, je hlavním zdrojem onoho znechucení normálních občanů z politiky, které "demokraté" tak rádi kritizují.

Neexistuje žádné ohrožení politiky sítěmi

Sítě (a internet obecně) tedy demokracii jako takovou nijak neohrožují.
Ohrožují jen pojetí politiky, které má s demokracií jako takovou (danou poměry ve starověku, kdy vznikla) jen pramálo společného. Naopak představují jedinečnou příležitost k tomu, aby se politika vrátila od volby zcela neznámých lidí, jejichž neznámost je dána masovostí moderních států, nezvládnutelnou lidskou psychikou, k volbě lidí, o nichž volič něco ví a za svou volbou si může i stát. To se pochopitelně nelíbí těm, kdo založili svou kariéru na tom, že o nich voliči naprosto nic nevědí (protože jinak by je nevolili), nebo těch, kteří dokáží dělat v televizi "přátelského šaška", nebo "bravurního stahovače králíků", ale to je tak asi vše. Tento posun nutně musí každý, kdo je pro demokracii, vnímat jako pozitivní.
To, že si volič může za svou volbou stát a prostřednictvím svých znalostí o voleném se s ním ztotožnit, je konec konců i jedním z důvodů, proč jsou ti "špatní voliči" tak zaťatí ve své volbě.

Sítě tedy naopak odlidštěnou politiku, která je jednoznačně příčinou řady deformací politického systému, vracejí zpět k lidem. Z tohoto pohledu jsou sítě jednoznačně prospěšné a přínosné. Řvou proti nim především ti, kteří vsadili na onu deformaci demokracie, v jejímž rámci se podstatné věci řeší kdesi za plentou a volič má právo jim jednou za několik let obdivně přitakat vhozením lístku se jmény naprosto neznámých lidí do urny.

sobota 14. prosince 2019

Co by se mělo vysvětlit Rusům o problému vlasovců

Eskapáda pana Novotného, starosty Říčan, mnohé pobavila, mnohé nakrkla, jiné potěšila minimálně tím, jak diskredituje ODS. Já sám Novotného zrovna "nemusím", nicméně je zde jeden důležitý fakt, který hovoří v jeho prospěch, a který by bylo nefér zamlčet.

Vlasovci

Vlasovci jako takoví v podstatě nikdy na straně Němců nebojovali. Do tohoto vojenského korpusu se ovšem dostaly skupiny, které dříve a pod jinou hlavičkou skutečně bojovaly a účastnily se především "čistících" protipartyzánských akcí (takže spíše než jako vojsko fungovaly jako ekvivalent a spolupracovníci německé policie a polního četnictva). V tomto duchu se také část zajatých Rusů zapojila do likvidace Varšavského povstání, která ovšem byla provedena v podstatě na Stalinovu objednávku vyřčenou tím, že po celou dobu tohoto polského protinacistického vystoupení zastavil jakékoli bojové operace proti Němcům a současně znemožnil jakékoli poskytnutí pomoci varšavským povstalcům odjinud.
Rusové, kteří společně s Němci masakrovali zajaté povstalce a civilní polské obyvatelstvo, tedy konali přesně v intencích Stalinovy politiky proti tomuto národu, kterou, konec konců, uvedl do politické praxe už masakr zajatých polských vojáků a civilistů v Katyni. Není tedy nijak od věci, že tuto akci Novotný Rusům otloukl o ksichty.
Nehledě k tomu, že Rusko zřejmě dodnes zcela ahistoricky ztotožňuje vlasovce s oněmi skupinami, které vlastně vlasovci nebyly. A to ještě pomíjím Stalinovu zrůdnou politiku proti zajatcům a jejich rodinám, která do značné míry zajaté sovětské vojáky k boji proti němu motivovala.
Na druhé straně se Němci prakticky nikdy nevzdali rasistických předsudků proti Rusům, Vlasovův sbor se vytvářel velice těžce a jeho připravenost k boji byla dokončena až někdy pět minut po dvanácté. Z tohoto pohledu byla reakce vlasovců dosti pochopitelná, protože fakticky potrestali Němce za jejich idiotskou politiku.
Řekněme si to upřímně, Rusové (ale i Ukrajinci a další národy SSSR) vítali Wermacht chlebem a solí jako zachránce před bolševiky a jen v důsledku totálního idiotismu a fanatického rasismu ze strany skalních nacistů došlo k tomu, že se proti nim nálady obyvatelstva obrátily o sto osmdesát stupňů.
Do jisté míry za to může i náš odboj, protože zlikvidoval Heydricha, který se měl asi týden poté, co byl "zatentátněn", přesunout na okupovaná území v SSSR a tam uhasit požáry, které nacističtí fanatici začali rozpoutávat. Vzhledem k jeho postavení dvojky v hierarchii bonzů 3. říše a k naprosté pragmatičnosti (spojené s jistou mírou amorálnosti, ale i negativního vztahu vůči jakýmkoli idejím) by se mu to nejspíš podařilo.
Lze si představit, že v takovém případě by vlasovci (nebo nějaká jejich analogie) byli na počtech nikoli v desítkách až stovkách tisíc, ale v milionech a bojovali by přinejmenším stejně dobře jako jejich protějšky, zůstávající ve službách Stalina. Jak by se to promítlo do výsledků války (včetně uvolnění mas Němců pro průmysl, obranu před spojeneckými nálety, výrazné navýšení produkce ponorek atd.) je nasnadě. Lze konstatovat, že Němci, a to zdaleka ne poprvé a jistě ani naposled, si sami svou rasistickou tupostí, zaintegrovanou hluboce do svého národního charakteru, připravili porážku na klíčovém bojišti celé války.

Nyní tedy to hlavní

Rusové nemají (vyjma obsazení části území na jihu země Zlatou hordou) žádnou zkušenost s formálně legitimním nepřátelským státem na svém území. A ani ta Zlatá horda se netvářila jako legitimní ruský stát, boj proti němuž je zradou na národu.
Naše historická zkušenost od okupace našeho území Rakouskem (později Rakousko - Uherskem) je zcela odlišná. Od okupace v průběhu třicetileté války až do roku 1918 jsme neměli vlastní stát a identita s národem byla v těžkém konfliktu s identitou s vnucenou "vlastí", s níž se stále větší část národa nijak neztotožňovala.
Z tohoto důvodu vznikly za první světové války legie a vznikl i domácí odboj, což byly aktivity stejně "zrádné" jako ten boj vlasovců proti Stalinovi. Přesto se legionáři stali předmětem úcty a vzorem pro školní mládež, bez ohledu na to, že z hlediska rakousko - uherského pseudopráva to byli vlastně vlastizrádci.
Legionáře se nepodařilo vymazat z paměti národa ani komunistům, bez ohledu na to, jak moc se o to snažili.
Naprosto stejná situace nastala za druhé světové války, kdy opět naši vojáci, bojující na straně spojenců východních i západních, byli z hlediska protektorátního pseudopráva vlastizrádci, protože jejich "vlastí" byl nacisty zřízený okupační režim v tzv. "protektorátu".
A i po této válce došlo globálně k ocenění těchto lidí, bez ohledu na nejrůznější peripetie s kriminalizováním příslušníků zahraničních vojsk komunisty a jejich sovětskými "poradci" prakticky ze všech front (a také domácích odbojářů).
My tedy máme opakovanou zkušenost s odbojem proti něčemu, co je formálně naší "vlastí", a co fakticky ničím takovým není a být nemůže.
A nelze ani pochybovat o tom, že v případě nějaké války mezi oběma bloky v době studené války by se opět objevili "vlastizrádci", bojující v řadách vojsk NATO proti okupačnímu režimu, provozovanému komunisty. Ostatně s představou takového boje utíkali na Západ i např. bratři Mašínové a celá jejich odbojová skupina. A mnozí další emigranti se s touto představou zapojovali do různých aktivit vojsk NATO.

Naše hodnocení vlasovců

Právě v důsledku zcela odlišné historické zkušenosti našeho národa v porovnání s Rusy je očekávatelné, že vlasovci nebudou hodnoceni jako "odporní zrádci". Těmi ovšem fakticky nebyli, jejich jedinou vinou je patrně určitá naivita v hodnocení Němců a jejich záměrů.
Proto také nemáme problém s jejich hodnocením jako fenoménu, tedy podle toho, co v reálu dělali, a ne podle toho, čím formálně, a podle ryze ideologických žvástů, byli.
Z tohoto důvodu je také silně pozitivně hodnocen jejich zásah ve prospěch povstalců v době, kdy v podstatě povstání v Praze zachránil a zabránil tomu, aby Praha dopadla stejně, jako dopadla Varšava. Možná tohle byl i Stalinův záměr, jehož zmaření u něj vyvolalo záchvaty vzteku.
Stejně jako v případě Varšavy Stalin zablokoval jakoukoli pomoc pražským povstalcům ze strany západních spojenců. Stejně jako ve Varšavě nebyla povstalcům poskytnuta ani sebemenší pomoc (snad vyjma sestřelení části zbytku německých letadel, která, mimo jiné bojové činnosti, atakovala i pražské povstalce). Mělo se čekat na příjezd sovětských vojsk z Berlína, přestože řada jiných sovětských korpusů byla blíž a měla před sebou daleko příznivější terén a méně nepřátelských vojsk.
Stalin s vysokou pravděpodobností předpokládal, že jeho vojáci najdou pustinu, pokrytou mrtvolami, jakou nalezli v té zmíněné Varšavě. Místo toho nalezli kompaktní povstalecké území, do rukou jehož velitelů složila část německých vojsk kapitulační akt.
Lze očekávat, že uvedená skutečnost toho krvežíznivého diktátora neobyčejně rozzuřila, a je docela možné, že bez uvedeného zásahu ve prospěch pražských povstalců by byl osud vlasovců (alespoň řadových vojáků) méně drastický. Je také obecně známo, že vůdcové pražských povstalců skončili hned po komunistickém převratu v kriminálech, jakmile práci naší policie a justice začali řídit sovětští "poradci". I to byla cena za Prahu relativně málo (v porovnání třeba s tou Varšavou) v době osvobození poničenou.
Česká společnost si byla vždy vědoma hodnoty pomoci ze strany vlasovců. Projevilo se to i některými bizarními fenomény, jako např. tím, že na ikonické fotografii Tibora Hontyho k osvobození Prahy "Pohřeb padlého rudoarmějce", případně "Pieta" je ve skutečnosti padlý vlasovec (zde, musí se rozbalit menu "Galerie": https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2613104-obrazovy-pribeh-republiky-na-fronte-prvniho-maje-i-na-hrade-prozivali-lide-osudove). Uniforma je sice sovětská ale příslušnost padlého vojáka k ROA lze podle některých detailů rozpoznat (zdrojem této "politicky nekorektní" informace je Ludvík Souček, dlouholetý fotografický redaktor časopisu "Svět v obrazech").

Tedy, přestože pana Novotného nemusím, pomník padlých řadových vlasovců (asi 300) mi nedělá sebemenší problémy a byl bych schopen vysvětlit našim exbratrům zachvatčikům, proč tomu tak je.

pátek 13. prosince 2019

Brexit? - aktualizováno

Ve Velké Británii včerejší volby drtivě vyhrála konzervativní strana s tím, že volby byly zároveň referendem o brexitu. Vítězství konzervativců bylo jedno z nejdrtivějších v historii britských voleb.

Historie

Historie je jasná: Britové si odhlasovali brexit a nezabránila tomu ani pochybná smrt jedné z ikon protibrexitové strany. (CUI BONO tato smrt byla, se jistě nabízí samo.)
Politici v parlamentu, kde zástupci probrexitových skupin měli sotva padesátiprocentní zastoupení pak následně dělali vše možné, aby vůli britských občanů zvrátili. Což realizovali trváním na zjevně naprosto nerealizovatelné dohodě, kterou Brusel odmítal, a tím (patrně po dohodě s probruselisty) brexit dlouhodobě zablokoval s představou, že se Britové "unaví" a přestanou na brexitu trvat, jak se to podařilo v řadě zemí s "Lisabonskou smlouvou", přeměňující EU na v podstatě fašistickou diktaturu bruselských úředníků.
Britové se však nevzdali a prosadili změnu vedení konzervativní strany. Tomu se podařilo, přestože i tento proces probruselští aktivisté dlouhodobě blokovali, prosadit předčasné volby. A tyto volby jednoznačně vyhrál britský lid, toužící po odchodu z pod jha fašisticko komunistického Bruselu.

Co bude nyní

Zcela jistě není vyhráno, byť volby dopadly jednoznačně pro brexit.
Ve Velké Británii působí masy protibrexitových aktivistů, vesměs nikoli občanů Velké Británie, nicméně o to zuřivěji bojujících za to, aby se země, která je hostí a poskytla jim podmínky pro bydlení a práci nebo studium, nemohla vymanit z fašistisko komunistické diktatury Bruselu. Naštěstí tito lidé nemají volební právo. Nicméně zcela jistě budou v následujících dnech svolávány statisícové demonstrace "proti brexitu", na nichž tato špína bude řádit.
Zcela jistě jsou nyní nažhaveny veškeré databáze Bruselu a na něj napojených tajných služeb a na jednotlivé nyní zvolené konzervativní poslance a jejich rodiny bude zuřivě hledáno cokoli, co by umožnilo jejich vydírání za účelem přeběhnutí do tábora protibrexitérů.
Zcela jistě jsou v pohotovosti i britští muslimové, jimž vyhovuje bruselská koncepce "nadpráv" pro tuto skupinu obyvatel a podpora islámské snahy podřídit civilizované lidi islámským zvyklostem a pseudozákonům. Navíc pseudoprávo EU chrání vyslovené islamistické zločince před tresty, protože "v EU nic nespáchali a do zemí, kde vraždili, je nelze vydat, protože by jim tam hrozil (spravedlivý) trest".
Kromě občanských nepokojů, nesoucích se v duchu "neuznáváme výsledek voleb, které jsme nevyhráli", jak to známe od odpůrců Trumpa i od "našich" pražských kavárníků, se lze jistě obávat i snah o "zneškodnění" vítěze voleb Borise Johnsona, například nějakým atentátem. V této souvislosti jsou patrně největším rizikem konvertité k islámu v britských ozbrojených složkách.
Tohle vše bude muset Velká Británie a zejména vítězná strana unést. Snad se situace poněkud uklidní po 31. 1. 2020, kdy by mělo k samotnému brexitu formálně dojít, nicméně i po tomto datu bude jistě nutno obnovenou britskou demokracii hájit před aktivisty, snažícími se co nejvíce poškodit vyjednávací pozice osvobozeného státu s EU.
Pravděpodobně se budou velice snažit o zmaření brexitu i skotští a irští separatisté.
Je ovšem otázka, nakolik se jim podaří zblbnout normální lidi, když odchod těchto států bude zcela zjevně za účelem jejich připojení k EU.
Zde bychom mohli jednoznačně pomoci my a další státy V4, protože bychom mohli přislíbit (či ještě lépe veřejně vyhlásit) zablokování přijetí těchto států do EU, což by separatistické vůdce zcela jednoznačně poškodilo, protože místo hladkého přechodu ke "prosperující" EU by mohli občanům nabídnout jen propad země do totální nicoty a bezvýznamnosti.
Dalším bodem v této věci je možnost podpory podobných aktivit Velkou Británií vůči zemím EU. Velká Británie by mohla podpořit jak Katalánce tak i Vlámy, mohla by zahrozit Itálii podporou Ligy Severu. Mohla by také podpořit separatistické tendence na území bývalé NDR. Všechny takové akce (aby se ukázalo, že se nejedná o pouhé platonické hrozby) by mohly přinejmenším natolik zkomplikovat situaci bruselských, že by na škodění Velké Británii neměli čas a prostředky.
Je také dobré si uvědomit fakt, že Velká Británie je jaderná mocnost a když by bylo moc zle, mohla by zahrozit i svým jaderným arsenálem a donutit Brusel k ukončení některých nepřátelských aktivit hrozbou atomového hřibu nad paláci bruselských úředníků.

Je vítězství brexitérů "konec demokracie"?

Naši fašističtí ideologové žvaní o tom, jak Boris Johnson hodlá to či ono zrušit, či postavit pod tlak vlády.
Je mi velice líto, po osvobození od nacistické okupace jsme v řadě případů "nedemokraticky" zasáhli do řady struktur státu. Např. byli zcela odstaveni od možnosti publikovat aktivističtí pronacističtí novináři a další pisálkové, jakési, byť velmi mírné, čistky proběhly i ve státní správě.
Ke své velké škodě jsme přesně tohle neprovedli po Velké Sametové a následky této "sametovosti", bohužel, neseme dodnes.
Takže pokud vítězní konzervativci udělají čistku např. ve "veřejnoprávních" sdělovacích prostředcích, které se staly naprosto stejnou žumpou produkující bruselské pšouky, jako ty naše, učiní tak zcela správně a předvede nám to, co budeme muset udělat, jakmile se bruselské nadvlády zbavíme také. A co jsme měli udělat v letech 1989/90.

Pro nás

Zcela jistě bude znamenat odchod Velké Británie oslabení demokratických sil v rámci EU. Nad tím hořekují mnozí, aniž by ovšem reflektovali realitu, že v EU žádná demokracie reálně není, takže toto oslabení zdaleka není tak katastrofální jako v situaci, pokud by se v EU skutečně rozhodovalo výhradně podle demokratických pravidel a nikoli (prakticky) výhradně podle rozhodnutí mimo demokratický proces stojících mas EUroúředníků.
Dle mého soudu naopak pozitivně převládá zpráva, že to jde (odejít z EU). Lze rovněž očekávat, že to nebude zdaleka tak bolestivé, jak se nám snaží namluvit pisálkové, placení z bruselských peněz.
Jak jsem uvedl výše, měli bychom Velkou Británii při jejím odchodu co nejvíce podporovat a naopak co nejvíce sabotovat různá "trestající" opatření ze strany EU. Mimo jiné proto, že na tento stát musíme pohlížet jako na někoho, kdo nám razí cestu ven z bruselské žumpy.

Velká Británie učinila velice důležitý krok k tomu, aby se stala opět nezávislou a demokratickou zemí (což členský stát EU nemůže být v ani jednom z uvedených ohledů). Přejme si, aby se jí podařilo překonat všechny potíže, které budou bruselofašisté do její cesty ke svobodě a nezávislosti hrnout, co jim budou síly stačit. A přejme jim také co nejrychlejší nástup ekonomické prosperity, protože ta bude nejsilnější argument proti setrvání jakéhokoli státu ve svazku antidemokratické organizace jménem EU.

Aktualizace:

Již dnes (14. 12. 2019) byla svolána do Londýna megademonstrace pod heslem "Boris Johnson není můj premiér". Takže britský antidemokraticko - fašistický póvl se chová naprosto stejně jako jeho ideoví souputníci v Česku nebo v USA. A zcela jistě tyto póvly, bojující proti demokracii, někdo financuje a organizuje.

pondělí 9. prosince 2019

Úvaha listopadová sedmá

Jak jste jen mohli ... Tahle otázku jsem slyšel poprvé už v roce 1990, když jsem měl možnost absolvovat letní školu v britském Southamptonu.

Tedy, jak to bylo

Letní škola byla určena pro zástupce zemí EU a států postkomunistických, čerstvě vymaněných z pod komunistické totality. Vedle toho tam byli ještě zástupci Turecka a Izraele. Pokud jsme přicházeli do kontaktu s britskými studenty, pak jsme, coby frekventanti ze zemí bývalého sovětského bloku, onu výše uvedenou otázku opakovaně slyšeli. Tedy, jak jsme jen mohli dopustit likvidaci takového krásného a všeobecně užitečného systému, případně "nalítnout lživé kapitalistické propagandě".
Už tehdy mi začínalo být jasné, že populace na západ od bývalé železné opony absolutně není schopna reflexe toho, jaké byly reálné poměry v bývalých socialistických zemích. A není schopna ani přežvýkat fakta, která jsou jí předkládána a lze je zcela bez problémů nalézt na internetu.
Později, když už se o tom mohlo psát, se u nás objevila sdělení o tom, že v době, kdy se v Československu bojovalo za "socialismus s lidskou tváří", tedy za odstranění alespoň těch nejextrémnějších hnusot, které tento režim doprovázely od jeho vzniku v únoru 1948, se bouřila v západní státech (a to až na barikádách) generace tehdejších vysokoškolských studentů za nahrazení demokracie trockismem a maoismem, tedy režimy, které v reálu (maoismus) a v teorii (trockismus - Trockij opakovaně kritizoval Stalina za to, že nepřátel režimu a dalších "nevhodných" osob nezlikvidoval dostatečné množství) daleko předčily (v negativním smyslu) ty nejhorší excesy, jaké se děly v SSSR za Stalina a u nás za Gottwalda a Zápotockého.
Tato mládež poté zahájila "pochod institucemi", který znamená, že naprostá většina univerzit, ale i státních institucí, včetně prokuratur, soudů, vládních úřadů apod., je prolezlá rakovinou, představující lidi, pro něž byly počty obětí stalinského režimu nedostatečné a brutalita tohoto režimu, převyšující v mnoha ohledech brutalitu nacismu, také.
Je ovšem dosti zajímavé, že nikdo z těch, kdo jsou v západních zemích tak nadšení pro socialismus, neměl zájem se do socialistických zemí odstěhovat a užívat si tamní poměry. Jen by je tihle lidé rádi naordinovali jiným.

Důsledky

Zkušenost s totalitou je prakticky nepřenositelná. Ukazuje to názorně i západní marxistka Muriel Blaive, která "vědecky zkoumá" svržený totalitní režim u nás na základě pochybných zachovalých archivních materiálů v ÚSTR. Nemá, pochopitelně, naprosto žádnou autentickou osobní zkušenost s totalitou, a tak její "vědecké výstupy" se naprosto míjejí s autentickými zážitky těch, kdo byli nuceni v té totalitě žít. Což jí ovšem nebrání kafrat jak mladý vrány o tom, že to vlastně byla selanka.
Pochopitelně, ještě horší míru porozumění a pochopení můžeme nalézt u těch, kteří nemají k dispozici ani ty archiválie (zdaleka nepostihující podstatu věci, protože o těch podstatných věcech a rozhodnutích se žádné zápisy nečinily, a tudíž se ani nemohly dostat do archivů. Kdyby si výše zmíněná dáma přečetla materiály pro výuku ve VUML, tak tam by to nalezla černé na bílém. Soudruzi se prostě poučili z Norimberského procesu a dalších podobných aktů vůči nacismu a fašismu (včetně japonského), kdy řada koryfejů poražených režimů byla usvědčena právě na základě dochovaných archivních materiálů.
Další věcí je, že v západních zemích je velice početná vrstva těch, kteří se poučit prostě nechtějí. Pro ně je rok 1989 naprostou anomálií, případně výsledkem hry západních (hlavně USA) tajných služeb, přičemž masová účast obyvatelstva na demonstracích byla dílem předstírána, dílem šlo o lidi najaté / zblbnuté zmíněnými tajnými službami a naprostá většina obyvatel je s novým režimem nespokojena a ráda by se vrátila zpět.
Nahrává jim situace v Německu, která ovšem vznikla tak, že si (západo)německý stát na území bývalé NDR počínal jako v dobyté a drancované kolonii, nikoli na jako na území svém. Určitou analogií může být počínání si Rakouska a později Rakousko-Uherska v zemích Koruny České obecně a v Českém království zvláště, které nakonec vedlo k rozchodu s monarchií při první příležitosti, která se naskytla.
V reálu tedy je v západních státech pouze nepočetná vrstva lidí, pro něž je socialismus zlo. Všichni ostatní jsou ochotni se nadšeně seřadit do vícestupů a šťastně pochodovat pod rudými prapory ke světlým zítřkům. I když je jasné, že ten rudý prapor, je jedno zda s hakenkrajcem nebo se srpem a kladivem, už dávno nahradil prapor modrý s mariánskými hvězdami, adorující další odpornou totalitu, předcházející fašismus, nacismus i komunismus.

Co to znamená pro nás?

Populace v západních zemích se naprosto nebyla s to poučit z toho, co se dělo na východ od železné opony. Pravdivé informace o tamních poměrech před pádem komunistické totality považuje za lživou propagandu.
To znamená, že s tamními lidmi (a zejména jejich politickými zástupci, kteří jsou v tomto ještě daleko vyhraněnější), si jednak nejsme s to porozumět, jednak jsme z jejich strany permanentně ohrožováni novou totalitou, kterou by tamní většinová společnost radostně přijala s představou, že "právě tohle je to pravé ořechové". Přitom ten pád do nové totality není jen záležitost blbosti a neinformovanosti. V řadě případů sjedná o zcela viditelný záměr, daný sympatiemi k té totalitě a ideologii, podobné těm, které doprovázely a zdůvodňovaly ty zmíněné minulé totality.
Z tohoto důvodu je také stále častěji atakována skupina států V4, protože to jsou státy, které si totalitou prošly a nestojí o to, aby se do něčeho podobného propadly v dohledné době, jen kvůli pitomosti a zlé vůli obyvatel a politiků na západ od bývalé železné opony. Pochopitelně, i u nás se objevují snahy V4 nějakým způsobem torpédovat či zničit. V naprosté většině tyto snahy pocházejí od lidí, kteří jsou jednoznačně napojeni na onu novou totalitu (jejím velkým fandou je i Čína, protože maoismus pochází odtamtud), často napojeni na prototalitní organizace, působící nadnárodně. Pan Zdechovský (ač ho jinak nemusím) si zcela nedávno stěžoval na svém blogu )a pak to vyšlo i na Neviditelném Psovi na to, jak je atakován různými prototalitními organizacemi a jednotlivci v souvislosti se svým angažováním se proti jednoznačně totalitní a zločinecké organizaci Barnevernet. Dokonce upozornil na existenci naprostých zrůd, které by něco podobného chtěly zavést i u nás.
Z těchto důvodů bychom měli být vůči západním zemím EU krajně obezřetní a velice dobře rozmýšlet, jaké jejich iniciativy a jiné aktivita podpoříme a jaké se naopak budeme pokoušet zdržovat a blokovat. Je třeba si uvědomit, že státy nemají žádné přátele, mají pouze a jenom společné (buď plně nebo zčásti) zájmy. A ty zájmy se mohou rychle měnit, takže stát, s nímž byla včera možná a smysluplná spolupráce, může být dnes naším úhlavním nepřítelem (a naopak). Z toho důvodu je třeba posuzovat vše izolovaně, s odfiltrováním se od historie, která je už dávno (třeba 24 hodin) pryč a pes po ní neštěkne.

Ruští a čínští švábi

Oblíbenou mantrou našich neokomunistů (neofašistů) z pražské kavárny a podobných prosti-, pardon, institucí, je označování demokratických politiků za ruské, či čínské "šváby". Problém je, že tito naši politikové se ani k Rusku ani k té Číně nechovají nijak nad rámec toho, jak se k nim chovají politici západních zemí. U nás byl čínský president vítán s poctami, které daleko zaostávaly za hysterií v souvislosti s návštěvou presidenta USA. Ve Velké Británii ho vozili v královnině zlatém kočáře a nikomu z našich nectných kavárníků to nijak nevadilo.
Náš obchod s těmito státy hluboko zaostává za aktivitami, které vůči nim mají staré země EU. Naopak jsme za obecní (tj. EUrounijní) kretény Pepky Vyskoče kvůli tomu, že ještě držíme embargo, uvalené na Rusko, zatímco západní státy EU si s ničím takovým hlavu nijak nelámou.
Německá kancléřka organizuje Nord Stream II, který by měl učinit Německo velmi silně závislým na ruském zemním plynu a Rusku kromě této politické výhody přinést i cenné devizy.
Kdokoli viděl věrchušku EU provádět rituální tance, střídané s ožralým kymácením se, před sochou masového vraha Karla Marxe, dodanou totalitním čínským režimem, mohl sledovat přímo splynutí duší mezi ní a dárcem. Představa, že by tito lidé hájili nějaké hodnoty typu svobody a demokracie, je po tomto zážitku (zprostředkovaném televizním i internetovým zpravodajstvím) naprosto absurdní. Naopak, pro tyto lidi je ideálem politického dialogu s opozicí (či s občany obecně) masakr na Náměstí Nebeského Klidu, který čínský režim zorganizoval v roce 1989 krátce před pádem evropských komunisticko - totalitních režimů.
Takže pokud by přišel do EU nějaký megaobr, tak by dupnutím na Brusel zašlápl velké množství čínských švábů (a zcela jistě i nějaké ruské) a pokud by dupl na Berlín, křupali by mu pod nohama především švábi ruští (přestože v těch vzniklých sračkách by jistě byly i zbytky nějakých švábů čínských). Dupat na Prahu by byla po této stránce naprostá ztráta času.

Třicet let staré události, které si v těchto dnech připomínáme, nám tedy umožnily se "vrátit na západ", abychom ovšem vzápětí zjistili, že ten západ začal mezi tím vzývat naprosto stejné hodnoty jako režim, který se nám podařilo opustit. A můžeme konstatovat, že mezi populací postkomunistických zemí, které vnímají socialismus a ideologie, o něž se opírá, jako ryzí zlo, a západních zemí, které mají o socialismu naprosto naivní a růžové představy, zeje příkop neporozumění. A musíme si být jeho existence vědomi, jinak do něj spadneme a budeme ve stejných (či spíše ještě horších) sračkách jako před rokem 1989.