neděle 6. září 2020

Banalita?

Řidič MHD odmítl jezdit s autobusem, který nesl předvolební plakáty strany, s jejímž programem nesouhlasil. Je to opravdu cosi banálního?

Údajný důvod

SPD má v programu omezení nebo zrušení inkluze na školách. Řidič má údajně dvě děti s poruchou autistického spektra, které v rámci inkluze navštěvují normální školu. Údajně z tohoto důvodu byl sloganem o zrušení inkluze "pohoršen" a odmítal s takovýmto dopravním prostředkem jezdit. Zcela jistě se najde dost lidí omezeného myšlení, kteří budou s takto osudem postiženým člověkem souhlasit. Problém je však někde úplně jinde.

Pandořina skříňka

Zásadní problém vidím v tom, že demokracie znamená, že se podle aktuální situace, nálad, ale i objektivního stavu voličů střídají ve vedení státu politické strany či jejich seskupení. Zbývající pak tvoří opozici, případně mají s tím vedením nějakou toleranční smlouvu ("oposmlouva" byla našimi politickými analfabety vydávána za "cosi naprosto jedinečně příšerného", přitom bychom podobné smlouvy nalezli prakticky všude tam, kde existuje systém většího počtu stran; smysl to nemá u systémů dvou politických stran, ale i v těchto systémech jsou někdy uzavírány toleranční smlouvy s částí opozice nebo jejími jednotlivými zástupci, zejména pokud vzešli z přímé volby). Důležité ale je, že vládní a opoziční strany spolu jednají. Že existují návrhy, které nepodpoří i část zastupitelů vládních stran, že naopak existují i návrhy, které podpoří i část opozice, a dokonce i návrhy, které podpoří část zastupitelů vládních stran i část opozice a jiná část zastupitelů těchto stran je zase proti. Takto vypadá normální demokracie.
Naši "liberálové", ve skutečnosti směska fašistů a neomarxistů, ovšem zahájili snahy o polarizaci společnosti, kdy opozice a vládní strany se ignorují, návrhy jsou přijímány, protože byly navrženy vládní stranou, nebo zamítány, protože byly navrženy opozicí, bez ohledu na jejich reálný obsah a možný dopad. Političtí aktivisté pak tento trend přenášejí do společnosti.
Při posledních presidentských volbách toto bylo jasně vidět. Prakticky každý volební plakát Zemana ve druhém kole voleb byl do několika desítek minut vandalizován, zatímco Drahošovy plakáty zůstaly nedotčené až do jeho porážky. Názorně to ukázalo, cože je to za lidi, co toho Drahoše volili, respektive jaká sběř se mezi nimi nachází, na rozdíl od voličů Zemana.
Pochopitelně, otevření Pandořiny skříňky totální netolerance, neuznání pravidel demokracie a jejích zásadních principů, otevírá příkop ve společnosti, který od určitého stádia bude růst "samospádem" a může být zlikvidován pouze mrtvolami padlých v občanské válce, jak k tomu došlo třeba ve Španělsku, nebo v USA za války Severu proti Jihu. A vinu podobných konců je nutné jednoznačně přiřknout liberálům.

Odborný nesmysl

Že inkluze (a zejména jakéhokoli dítěte) je odborný nesmysl, jsem byl přesvědčen vždy. Léta jsem učil na pedagogické fakultě a mám představu o tom, co umí normální a co speciální pedagog. A jsem velmi skeptický i vůči představě, že ze všech normálních pedagogů naděláme speciální nějakými rychlokursy. Většinou tuto tézi kromě ryzích aktivistů hlásají instituce, které jsou na takových kursech ekonomicky zaháčkované (včetně některých pedagogických fakult).
Jsem velice rád, že mi tento postoj potvrdili známí, kteří mají postižené dítě a jeho matka je učitelka, takže onen problém vidí z obou stran a jsou jednoznačně proti inkluzi jako tomu, co by jejich dítě poškodilo (ztrátou kontaktu se odborně vzdělaným pedagogem, schopným přizpůsobit obsah a tempo výuky jeho schopnostem), ale poškodilo i ostatní děti ve třídě (vynuceným snižováním kvality a tempa výuky, aby postižené dítě stačilo).

Nesmysly ve školství

Zcela jistě nemůžeme chtít po řidiči autobusu, aby znal do hloubky problematiku inkluze, na níž se v podstatě neshodnou ani odborníci, ale zcela jistě po něm můžeme požadovat pochopení, že zrušení nebo alespoň omezení inkluze tam, kde se jednoznačně neosvědčila, je naprosto legitimní politický program.
Konec konců, nebyl by to první pokus, který byl v rámci našeho školství zaveden přes řadu námitek odborníků i laické veřejnosti, aby nakonec totálně zkrachoval a svým působením řadu dětí závažně poškodil. Před nějakou dobou jsem i na tomto blogu vzpomenul množinovou matematiku od první třídy.
Něco podobného se děje na některých školách s výukou čtení formou"celostního čtení". Tato metoda je určena pro méněcenné hatmatilky typu angličtiny, které nemají fonetický zápis mluvené řeči. Pro plnohodnotné jazyky s fonetickým, či alespoň pravidelným zápisem (tj. existuje prakticky použitelná soustava pravidel se snesitelným počtem výjimek, jak převést mluvenou řeč na psaný text a naopak), je tato výuka jednoznačně škodlivá, protože brání, na rozdíl od slabikování, spontánnímu naučení se čtení a zápisu slov, které má dítě ve slovní zásobě mluveného jazyka, ale jejich písemnou podobu nemá "celostně" nabiflovanou. Takováto výuka vede u žáků k simplifikaci jazyka a neschopnosti porozumět složitějšímu textu (obojí vidíme u běžných uživatelů angličtiny jako zcela normální jev).
Čili SPD si za svou pozornost hovadinám, které se dějí v našich školách, spíše zaslouží podporu i v případě, že s jinými programovými body této strany nesouhlasíme.
Osobně by mě docela zajímalo, jestli děti pana řidiče byly inkluzí poškozeny nebo zvýhodněny. Bohužel, nemáme jejich identické kopie z doby před inkluzí, které bychom protáhli speciální školou a porovnali výsledek se stávajícím stavem.

Ještě další důsledek

Hodně se hovoří o korespondenčních nebo jiných distančních volbách. Zpravidla je prosazují ty politické síly, které jsou v normálních volbách neúspěšné a mnohé jsou bez naděje v nich vůbec překročit limit vstupu do zastupitelských orgánů. Už to by mělo vyvolat podezření, zda si tyto síly od uvedených voleb neslibují něco zcela jiného, než je férový průběh voleb.
Opakovaně a v různých zemích byly prokázány, v různém stupni dokonanosti, manipulace s korespondenčními hlasovacími lístky. Přítomnost lidí, jako je výše zmiňovaný pan řidič, kteří odmítají férový postup při volebním klání, ukazuje, že k takovým pokusům by zcela jistě docházelo i při nich. A je jedním z mnoha argumentů, proč snahy o takovéto volby odmítat.
A zase je tu ještě jedna Pandořina skříňka: Pokud bude významná část populace přesvědčena, že distanční volby byly zfalšované (a opak prakticky nijak nelze prokázat), může dojít i k neuznání výsledků voleb touto částí populace, což už je jen malý krůček od regulérní občanské války.

Co je nejhorší

Nejhorší je asi to, jak významná část lidí na uvedený čin pana řidiče pohlíží: Jako na cosi naprosto bagatelního, jako "klukovinu", nebo jako dokonce jako na cosi, na co má dotyčný "právo". Je mi velice líto, ale jsem přesvědčen o opaku.
Jsem přesvědčen, že tento čin je zaměřen proti samotným základům demokratického uspořádání společnosti, a že na něj občan prostě právo nemá. Je to naprosto stejné, jako když lékař musí poskytnout pomoc i osobě, které se mu totálně ekluje, nebo se dokonce někdy dříve vůči němu či jeho rodině dopustila zločinu. Nebo když kněz nesmí prozradit zpovědní tajemství ani v případě, kdy to jemu nebo jeho blízkým přinese těžkou újmu (o tom je ostatně i jeden román od A Dumase).
SPD je standardní politická strana, jejíž program je jednoznačně demokratický (kdyby nebyl, byla by zakázána) a konvenuje, vzhledem k jejím volebním výsledkům i výsledkům průzkumů volebních preferencí, dostatečnému počtu občanů. Tím má právo na nerušenou předvolební agitaci, bez ohledu na osobní či skupinové politické preference těch, co tu agitaci provádějí.

Onen čin řidiče autobusu podle mého mínění míří proti samotným základům, na nichž stojí demokratický politický systém, a rozhodně by měl být přinejmenším morálně zavržen jako cosi, pro co v demokratické společnosti není místo.

neděle 16. srpna 2020

Tak nám soudruzi blekotají o "fake" jménem QAnon

Soudruzi z "FakeBooku" a "Twisteru" vymazali účty, související s údajnou "sektou" QAnon. Tato sekta údajně "věří" tomu, že svět ovládá "klika pedofilů", proti níž poctiví politikové, jako třeba Donald Trump, bojují.

Je to jako známý vtip

Z dob socialismu existuje vtip, jak se na vývěsce jednoho okresního kina objevila programová nabídka: "Dnes večer: Švédský pornografický film 'Dala baba vojákovi'". Před naplněným sálem (a patřičně naplněným a vzhledem k vykastrované poušti socialistické pseudokultury též i nadrženým) pak vystoupil vedoucí kina, který se omluvil za několik drobných chyb, které se do programu vloudily: Za prvé, nejedná se o film švédský, ale sovětský. Za druhé, nejedná se o film pornografický, ale panoramatický. Za třetí, nejmenuje se "Dala baba vojákovi", ale "Balada o vojákovi".
Pokud se tedy podíváme, na to, co soudruzi tvrdí o onom QAnon, tak zde se také vyskytuje pár drobných, v podstatě zanedbatelných, chybiček, jako v onom programu okresního kina.

Pedofilové?

Je mi velice líto, ale zcela jednoznačně ze dvou důvodů se o pedofily nejedná. Veškeré skandály, které se na tomto poli vyskytly, byly o klácení sice nezletilých, ale pohlavně dospělých dívek, pro něž se užívá termín "lolitky" podle známého Nabokova románu.
Odborníci mají pro tuto sexuální orientaci termín "hebefilie", který se prakticky mimo odborné kruhy nepoužívá. Rozdíl je zde přitom jasný, lolitky, alespoň ty starší, už jsou biologicky dospělé (tj. mohou otěhotnět), a jsou pohlaví výlučně ženského. Pedofilové jako takoví jsou orientováni na děti před nástupem puberty a pohlaví jejich sexuálních objektů je jim více-méně lhostejné. Jistěže existují i osoby zaměřené na pubertální chlapce (efebofilové), ale těm jsou zase lhostejné stejně staré dívky. Pokud je efebofilně orientována žena, může se svým objektem sexuálního zájmu otěhotnět (protože je pohlavne zralý).
Takže podle všeho se o žádné pedofily nejednalo a nejedná.

Motiv?

Obávám se, že motivem u těchto lidí není ani tak výlučná sexuální orientace na lolitky, to se více-méně neslučuje s jejich manželstvími (včetně zplození potomstva) se staršími partnerkami.
Motiv je asi někde jinde. Obávám se, že sexování zakázaných lolitek je spíše u těchto lidí věcí prestiže ve smyslu "stojím nad zákonem, platícím pro plebs". Mohou v tom hrát roli i vrozené atavismy, které můžeme pozorovat u některých druhů opic. Ty se patrně vyskytovaly i u našich předků ještě na pomezí zvířat a lidí. Vítězný opičák některých druhů po půtce o postavení v hierarchii tlupy náznakově předvede soulož s poraženým soupeřem, což je gesto, které soupeře ponižuje a posílá po sociálním žebříčku směrem dolů. I sexování členů poražené tlupy (při střetu dvou tlup) má stejný původ a máme ho zřejmě hluboce "zadrátovano" v našich mozcích, protože znásilňování žen (a nejen jich) na dobytém území provádějí prakticky všechny armády světa a prováděly tuto činnost od prahu historie až po (alespoň některé) současné konflikty. I ono masové znásilňování žen a dívek muslimskými přivandrovalci v evropských městech (viz silvestr 2018 - 19) má pravděpodobně stejný biologický původ.
Něco podobného je asi i akt (sexuální), porušující tabu a potvrzující tím vysoké postavení v sociální hierarchii tlupy.
Opět, pokud bychom sáhli do historie, nalezneme zde příklady samovládců, kteří porušovali nejrůznější tabu, i v oblasti sexuální. A opět to byl signál ve smyslu latinského úsloví "quod licet Iovi non licet bovi" (tedy "jsem bůh a mohu si dovolit něco, co si nesmí dovolit pouhý dobytek"). A tak historie zaznamenala Nerona, mimo jiné sexujícího vlastní matku, Caligulu, který klátil svoje sestry, a mnoho dalších. U dcery papeže, Lukrécie Borgie, není v případě některých jejích dětí jasné, zda je zplodil její otec, papež Alexandr VI., nebo její bratr Caesare. A pokud bychom šli po linii papežů, našli bychom řadu podobných zvráceností i v dobách bližších současnosti. Světští vládci, porušující různá tabu (včetně sexuálních), by se našli také. Můžeme z našich dějin vzpomenout císaře Zikmunda, který při jedné z návštěv Olomouce přefiknul několik měšťanských dcerek (z dnešního pohledu "pod zákonem") a následující den je nechal v kostele "pokřtít na čisté panny". A takové příklady existují nejen v dávné historii. Lze například připomenout na koncem minulého století sesazeného a později v exilu zemřelého středoafrického císaře Bokassu, pořádajícího hostiny, na nichž byly předkládány stejky z jeho poražených (a to i v řeznickém smyslu tohoto slova) oponentů.
Takže za motiv uvedených činů, "pedofilní organizace" lze považovat spíš presentaci výlučnosti a výjimečnosti, včetně vysoké míry prestiže, než sexuální orientaci jako takovou.
Jistěže by mohla být soulož s lolitkou chápána i jako jakýsi druh "vázacího aktu" ve smyslu "jsi náš, něco na tebe máme", ale spíš případný záznam takovéto akce typuji na vytvoření materiálů, chránících krk a statky organizátorů těchto aktivit, jak se zmiňuji dále.

Výmysl?

Není to tak dlouho, co otřásl západní společností skandál Jeffreyho Epsteina, který pořádal pro špičkové politiky, presidenty, expresidenty, členy královských rodin apod. akce s dospívajícími dívkami (lolitkami).
Poté, co se ho podařilo dopadnout a usvědčit alespoň natolik, aby bylo možné ho strčit do vězení, se ve vazbě nejprve pokusil o sebevraždu a později ji údajně i dokonal. Že prakticky nikdo rozumně uvažující na sebevraždu nevěří, je vcelku jasné: Dotyčný věděl příliš mnoho o příliš mnoha silně vlivných lidech. Je docela možné, že měl někde ukryty i kompromitující materiály (snímky, videa apod.) a přecenil jejich vliv coby pojistky své osobní bezpečnosti.
Zde se tedy nepodařilo skandál zcela ututlat, protože alespoň určitý výběr z Epsteinovy klientely pronikl na veřejnost.
V Belgii měli pedofilní, či spíše "pedofilní" skandál s M. Dutrouxem, který "lovil" školačky (spíše lolitky než opravdové děti) a není jasné, co se s nimi dělo dál. Faktem je, že byl usvědčen z "odlovení" a znásilnění dvou dvacetiletých mladých žen pro svou vlastní potřebu, tedy žen dávno za horizontem "lolitčího" věku (cca 15), což zpochybňuje jeho pedofilní nebo hebefilní orientaci (spolu s manželstvím). Je vysoce pravděpodobné, že ty mladší dívky nelovil pro potřebu svou, ale "na kšeft", akorát nám vyšetřovatelé a soudci této kauzy dluží informaci o jeho zákaznících. Pochybnosti vzbuzuje i jeho útěk a následné chycení osamělým hajným, když se policie i armáda v této věci ukázaly být neschopné. Kdysi jsem v diskusi na Neviditelném Psovi konstatoval, že by mě zajímalo, zda po této akci sedí ve vězení onen Dutroux nebo někdo jiný pod jeho jménem. Prostě zde se zřejmě ono vlastnění kompromitujících materiálů vyplatilo více než v případě J. Epsteina.
I my máme "Kuřimskou kauzu", která vykazuje některé shodné rysy, byť jejími oběťmi byly opravdové děti, tedy osoby sexuálně atraktivní pro skutečného pedofila. Odchylkou je zde ovšem mučení těchto dětí, které spíše svědčí pro sadismus pachatelů. Soudy i vyšetřovatelé veřejnosti dluží vysvětlení, o co vlastně šlo. Zda se jednalo o jakousi extrémní sektu, nebo zda pod tímto pláštíkem bylo pořizováno extrémní sadistické dětské porno (atraktivní spíše pro sadisty než pedofily), nebo zda šlo o ještě něco jiného.
Všechny tyhle (a, pochopitelně, by se nalezly i další) skandály reálně existují a jsou dohledatelné v soudobém tisku, případně na internetových archivech (pokud nebyly vymazány). Sexuální aktivity, související se "špičkami" společnosti, zaměřené na osoby "pod zákonem" tedy zcela jistě existovaly a patrně i existují. A nejedná se o žádné "fake".

Spiknutí?

Už vícekrát jsem uvedl, že na nějaká zásadní spiknutí moc nevěřím. Lidé mohou v určitých situacích jednat synergicky čistě proto, že mají jakési jasně dané zájmy a z nich vycházejí. A pokud se takových lidí sejde v čase a místě více, může to vyvolávat dojem "spiknutí" i v situaci, kdy spolu nijak nekomunikovali a žádnou koordinaci svých aktivit neorganizovali.
A je naprosto jasné, že pokud se sejdou lidé se společnými nebo podobnými zájmy, mohou své aktivity koordinovat. A opět k tomu absolutně nepotřebují nějaké tajné společenství, zednářské lóže apod. Takové organizace by byly nutné spíše v situaci, když by bylo zapotřebí části jejich členů nějaké centrálně vytvořené rozhodnutí a z něj plynoucí jednání vnutit. Asi tak, jak fungoval "demokratický centralismus" v komunistických stranách, nebo "vůdcovský princip" ve stranách fašistických a nacistických.
Pokud se tedy sešlo pár "hochů, co spolu mluví" v "Lolita Expresu" Jeffreyho Epsteina, tak jim stačilo "hodit řeč" během oddechu mezi dvěma "čísly", případně výměnou obsluhy, případně čekáním na nástup účinku další modré tabletky. To bohatě postačovalo k vymezení vlastních zájmů a dohodnutí dvou či vícestranné koordinace aktivit. A vůbec na to dotyční nepotřebovali tajné zednářské lóže nebo "světovou organizaci pedofilů" (nebo něco podobného). Spíš naopak, takováto organizace by jim přinesla víc omezení než prospěchu. Jistěže nelze vyloučit nějaké řeči na toto téma, či nějaké teatrálnosti zaměřené ven, ale chápal bych je spíš jako kalení vody či ukojení vlastního přerostlého ega zúčastněných než něco skutečně potřebného a podstaty věci se dotýkajícího.

Je to nepříjemné

Jistěže to nemusí být nepříjemné nám, normálním lidem, ale informace o těchto skandálech jsou zcela jednoznačně nepříjemné vládnoucí "elitě", protože jí, jak by řekla normalizační televize, "nastavují zrcadlo".
Budu hodně ošklivý, ale to, že se někdo dostal na špičku sociální hierarchie, a mnohdy bez sebemenší vlastní zásluhy, nebo, pokud je to "selfmade man", jako osoba fungující bez skrupulí a bez ohledů nejen na zákony, ale i elementární morálku, naprosto neznamená, že se jedná o nějakou elitu, k níž by měla společnost očima řadových občanů vzhlížet. Naopak se ukazuje jasná dichotomie mezi sociální špičkou a skutečnými elitami, jaká existovala ostatně i v tom starém Římě, v papežském státě, za vlády Zikmunda Lucemburského a ve mnoha dalších historických a geografických destinacích. A pokud se společnost má nějakým způsobem posunout vpřed, bude se muset zbavit právě tady těchto lidí, minimálně jejich odstraněním z pozic na špičce sociální pyramidy, na něž nemají nárok. Nebylo by to poprvé, co k něčemu podobnému došlo. A zcela jistě, bohužel, i ne naposled, protože část lidí pozici na špičce sociální pyramidy neustojí a promění se v monstra. A v historii bylo vždy z tohoto důvodu, třeba po pár generacích, onen proces zopakovat.
Jsem toho názoru, že potenciální oběti onoho "čištění společnosti od pseudoelit" mají sevřené hýždě. A, bohužel, slušných lidí je mezi nimi tak málo, že není možná nějaká reforma směrem ke zmorálnění této sociální špičky, aby se alespoň přiblížila svými vlastnostmi opravdové elitě. Konec konců, s tímto problémem se střetl již Jan Hus, který se snažil o reformu a zmorálnění tehdy již silně rozložené církve. Mít tehdejší církevníci dnešního ducha, zcela jistě by některá jeho kázání označovali za "fake", či "fakenews" nepřátelského původu, snad od Židů nebo mohamedánů.

QAnon tedy zcela reálně popisuje stav v nejvyšším patře společnosti západních zemí (včetně USA). Snaha jejich oponentů z nich udělat nějakou "sektu", je pochopitelně pouze lživá manipulace, která má jediný cíl - celé toto hnutí za očistu společnosti (a zejména špičky sociální pyramidy) kompromitovat. Vůbec bych se nedivil, kdyby ty nejdivočejší teorie, připisované tomuto hnutí, pocházely ve skutečnosti z dílen profesionálních desinformačních organizací, řízených a placených právě západními pseudoelitami.

pondělí 10. srpna 2020

Black Lives Matter z trochu širšího pohledu.

 

Hnutí Black Lives Matter mě zaujalo k promyšlení širších souvislostí s dalšími jevy v americké společnosti. Je docela možné, že "všechno je jinak", jak tvrdí známé židovské úsloví.

Dějiny

Je třeba začít už tím otrokářstvím a občanskou válkou v USA. Po celou dobu, kdy existovalo otroctví černochů, existovalo paralelně i otroctví lidí jiné rasy než černé. A zotročování bělochů bělochy se objevilo už v době, kdy Evropa ani o tom, že existují v Africe nějací lidé tmavé pleti, nevěděla. Konec konců, proto se příslušná společensko ekonomická formace nazývá "otrokářský řád". Otrocký statut měli také velice často běloši zajatí domorodci (ať už v Africe nebo jinde), pokud neobohatili místní jídelní lístek.
V době, kdy se do Evropy a hlavně do evropských kolonií vyváželi obyvatelé černé Afriky, byli zotročováni a vyváženi do kolonií také běloši, ať už šlo o válečné zajatce nebo lidi obviněné z různých přestupků a zločinů. A dlouho poté, co už byl lov otroků v Africe postaven mimo zákon a Atlantik křižovaly válečné lodi (především britské), které pronásledovaly lodi otrokářské, vývoz evropanů jako otroků do kolonií pokračoval i nadále. A na hranici s islámem v podstatě probíhaly únosy evropanů do otroctví (ze strany muslimů, především Turků) až do první světové války. A otrocký statut jejich potomků přetrvával v mnoha muslimských zemí až do druhé poloviny minulého století a ledaskde v islámském světě přetrvává dosud.
Čímž je řečeno, že být otrokem není nějaká vlastnost, která by byla vyhražena pouze pro obyvatele černé Afriky a jejich potomky. Protože tato situace je všeobecně, na bázi školských učebnic, známa, je třeba vinit ty, kdo hlásají nějakou exkluzivitu černochů či afroameričanů v této věci, za podvodníky a nikoli ty, kdo se jen mýlí.

USA

V USA byli otroci jako pracovní síla využíváni tam, kde se vyskytovala půda vhodná pro pěstování bavlny extenzívním způsobem, při němž bylo možné využívat nekvalifikovanou otrockou práci. Otroci importovaní ze subsaharské Afriky měli prostě tu smůlu, že při této práci více vydrželi (běloši i indiáni umírali na tomto typu plantáží podstatně rychleji a tudíž se nevyplatili, černoši tedy nebyli takto využívání z rasistických, ale ryze ekonomických důvodů).
Dovoz pracovní síly z Asie, především Číny, se v USA objevil až na konci 19. století. Nicméně poté bylo postavení čínských pracovníků (bez ohledu na zrušení otroctví) srovnatelné s postavením černých otroků před občanskou válkou, pokud ne horší.
V polovině 19. století se jasně ukázalo, že situace v produkci bavlny je neúnosná. Stávající pole s bavlnou se vyčerpávala a bylo nutno na nich intenzifikovat zemědělské postupy, aby byla udržena produkce. V jiných oblastech USA se kombinace vlastností půdy a podnebí, vhodná pro extenzívní produkci bavlny, nevyskytovala. Alespoň ne v takové míře, aby se zde daly zakládat rozsáhlé plantáže.
Bylo z toho důvodu jasné, že končí éra klasického otrokářství, protože k intenzifikaci pěstění bavlny a pro pěstování jiných plodin bylo zapotřebí síly kvalifikovanější a jinak organizované, než byla síla otrocká.
Sice existoval "kompromis", podle něhož byl do USA přijat vždy současně jeden svobodný a jeden otrokářský stát, ale v oněch nově přijímaných otrokářských státech byli otroci v podstatě ekonomický nesmysl. Tento kompromis měl ryze politický, nikoli ekonomický, význam.
Uvedené signály, které se projevily např. poklesem poptávky po otrocích, poklesem produkce bavlny v některých oblastech atd., neunikly extrémistům na obou stranách fronty.
Lze konstatovat, že naprostá většina obyvatel USA hleděla na otroctví jako na něco, co prostě je, a co by se mělo přinejmenším regulovat, aby nedocházelo k odpudivým excesům. Od mučení otroků sadistickým otrokáři, až po otrokáře, kteří dělali děti svým otrokyním, a ty pak prodávali na trhu. Uvedené extrémy byly brány jako odsouzeníhodné i běžnými obyvateli Jihu.
Známky konce otroctví ovšem vyvolaly poplach jak v táboře abolicionistů na Severu, tak i u extrémistů na Jihu, hlásajících podřadnost osob s černou barvou pleti, a to na základě známého biblického textu o Noemových synech. Je zajímavé, že tou samou Biblí se oháněli i abolicionističtí extrémisté.
Je velice pravděpodobné, že pokud by nedošlo k občanské válce, otrokářství by v USA zaniklo přirozenou a pokojnou cestou někdy na přelomu 19. a 20. století, asi stejně, jako dříve postupně zaniklo v evropských státech. A k jeho postavení mimo zákon by došlo v době, kdy už by fakticky skoro žádní černoši se statutem otroka neexistovali. Je velmi pravděpodobné, že zánik otroctví by nebyl doprovázen tak mohutným výronem rasismu, k jakému došlo po občanské válce v USA, kdy tento rasismus se v podstatě týkal i států Severu (černoši zde sice nemohli být otroky, ale neměli řadu občanských práv, včetně volebního).
Je docela možné, že by se na Jihu uplatnil model, známý z Japonska, kdy pracovníci mají celoživotní a nadstandardní vztah ke své mateřské firmě, a ta oplátkou řeší jejich sociální problémy v případě nemoci a ve stáří. Tedy, jedná se o jakýsi "patriarchální kapitalismus", vzniklý na bázi patriarchálních feudálních vztahů. Něco velmi podobného mohlo vzniknout i na tom Jihu.
Výše uvedené dokladují i některé literární prameny, reflektující Jih před občanskou válkou. Dokonce i v abolicionistické agitce "Chaloupka strýčka Toma" se dají nalézt pasáže, které počátky takového vývoje v těch oblastech Jihu, kde nefungovaly nebo už nefungovaly bavlníkové plantáže, naznačují. Pro vzpomínky Mark Twaina na dětství v otrokářské oblasti, ale mimo pěstební oblast pro bavlnu, to platí ještě víc, ale ty (Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna) mohou být jistě ovlivněny tím, že se jedná o vzpomínky na mládí. Nicméně černí služební se tam zjevně neměli o nic hůř než u nás nevolníci před nástupem josefínských reforem (o něco přes půl století dříve).
Možná bych ještě připomenul "Červeného bedrníka", kde jeden z konfliktů mezi hlavními hrdiny, zapojenými do zachraňování aristokratů z revoluční Francie před gilotinou, spočívá v tom, že hrdinčiny rodiče nechal oběsit majitel panství za "drzost", že se její otec odvážil říci si o zvýšení platu, a ona ho pak předhodila i s rodinou revolucionářům. Přitom baronka Orczyová, autorka tohoto díla, rozhodně jednoznačně stranila aristokratům, takže by si zcela jistě nějaký nesmysl na jejich pomluvu jako zápletku svého díla nevymýšlela. Fakt, že před revolucí mohl feudál zabít svého nevolníka, aniž by za to byl jakkoli potrestán (byť možná formálně tento čin trestný byl), lze najít ve více zdrojích; mj. je touto skutečností vysvětlován i zvyk francouzských venkovanů dávat dobytku, a zejména prasatům, jako jména šlechtické tituly.
Dovolil bych si tedy konstatovat, že otroctví v USA nebylo o mnoho horší než nevolnictví v Evropě, které bylo zrušeno v některých státech před US občanskou válkou a v jiných až po ní. A ti nevolníci byli, pochopitelně, bílí. A nevolnictví v Evropě se ekonomicky přežilo natolik, že vyjma extrémistů proti jeho zrušení, respektive převedení na ryze ekonomický vztah, nikdo moc neprotestoval.
Právě takovému přirozenému a pokojnému zániku otroctví zabránili extrémisté na obou stranách politického spektra USA, přičemž ti severní byli motivováni rovněž tím, že "rekonstrukce" poraženého Jihu bude příležitostí k mohutnému nakapsování se na majetku poražených.

Postavení otroků v porovnání s pracující třídou na Severu

Je třeba naprosto jednoznačně konstatovat, že s výjimkou extrémů se postavení černých otroků na Jihu příliš nelišilo od postavení námezdně pracujících na Severu. Formální svobodu těch druhých vyvažovalo to, že že ti první měli oproti nim zase zajištěno dochování do konce ve stáří, nemoci či po úrazu. Otroctví na Jihu rozhodně nebylo na úrovni starověkého Kartága nebo Říma, kde se masem utracených otroků krmily šelmy nebo vykrmovaly murény pro exkluzívní labužnické hostiny.
Pokud se týká sexuální agrese, tak ta byla v obou případech zhruba srovnatelná. Konec konců, necelých dvacet let před vypuknutím občanské války v USA vyšel Manifest komunistické strany, v němž jeho autoři (mimo mnoha jiného) konstatují, že majitelům podniků jsou sexuálně k dispozici manželky a dcery jejich proletářů. A neexistuje důvod věřit tomu, že to byla jen nadsázka či propaganda. Ostatně o "kozí dani" se zmiňuje ve svých knihách, reflektujících konec 19. a začátek 20. století i A. Zápotocký (byť mu je asi po stránce stylistické finalizovali nějací najatí spisovatelé).
Přičemž panuje shoda o tom, že kritický popis kapitalistických vztahů marxisty je korektní, že nesmyslné a zločinné jsou jen marxistické snahy o "nápravu", vedoucí ke zlu daleko většímu.

Občanská válka

Je nutno konstatovat, že už jen to, že Sever vehementně podporovali Karel Marx a Bedřich Engels musí soudnému člověku signalizovat, že to s tou jednoznačnou pravdou na straně Severu zdaleka nebylo tak horké, jak to líčí většinová propaganda od doby této války až po naše časy.
Konstatoval jsem výše, že otroctví by stejně přirozenou cestou v dohledné době na Jihu muselo stejně zaniknout, takže vést kvůli tomu občanskou válku, devastující celou zemi (v následujících válkách až po současnost pořád ještě USA nedotáhly počet padlých z této války a některé oblasti USA se z destrukcí, souvisejících s občanskou válkou, nevzpamatovaly dodnes), byl naprostý nesmysl. Existují propočty (a lze jim věřit, protože jde o triviální čísla a triviální postupy práce s nimi), že vykoupení všech otroků na Jihu by stálo méně než kolik stál rok občanské války.
S největší pravděpodobností šlo v této válce především o to, jakým způsobem bude otroctví ukončeno, tj. jestli takovým, že z toho bude mít prospěch celá společnost států, které to budou nějakým způsobem řídit, nebo zda způsobem, na kterém vydělají hlavně bankéři a další podnikatelé ze Severu. A právě to druhé mohla zajistit jedině válka a následující "rekonstrukce" Jihu.
Dovolím si malou odbočku: Jak bylo zmíněno, evropské státy o něco dříve a některé i paralelně či později s americkou občanskou válkou řešily podobný problém. Tím bylo zrušení nevolnictví. Nevolníci na tom byli sice formálně nepatrně lépe než otroci, ale v některých státech i je bylo možno nakupovat a prodávat, včetně např, rozdělování rodin. Dovolím si připomenout Gogolův román "Mrtvé duše", kde podstatou aktivit hlavního hrdiny je pojišťovací podvod, založený na nakupování nevolníků.
Rakousko zrušilo nevolnictví relativně slušným způsobem. Jeho jediným nečekaným a pro vládnoucí vrstvu Rakouska negativním dopadem bylo české národní obrození, které ovšem na druhé straně reflektuje i to, že propuštění nevolníci neupadli do bídy a bídu nakonec neměli ani jejich bývalí pánové. V podstatě stejným nebo podobným způsobem by nejspíš v řadě států amerického Jihu bez občanské války došlo ke zrušení otroctví a všichni dotčení (mimo severských bankéřů a podnikatelů) by na tom vydělali.
Rusko zrušilo nevolnictví naprosto blbě, což je ještě dosti slabý výraz. Po zemi se začaly potulovat statisícové (přinejmenším) tlupy "osvobozených" nevolníků, chcípajících hladem a beze střechy nad hlavou. Drastickým způsobem poklesla cena lidské práce a do Ruska se jako supové slétali podnikatelé z celého světa, kteří zde velice snadno na vzniklé bídě mohli vydělat, oproti možnostem v civilizovaných zemích, nepředstavitelně velké peníze. Konec konců, mezi nimi se potuloval a proplétal i jistý Heinrich Schliemann, jehož může do jisté míry ospravedlnit alespoň to, že takto vydělané peníze nepromrhal, ale použil je na vykopání Tróje.
Vrátíme se nyní zpět k těm USA:
Americká rekonstrukce Jihu, včetně zrušení otroctví, proběhla jen o něco málo lépe než zrušení nevolnictví v Rusku, takže i ona vytvořila masy zbídačených "osvobozených" otroků, kteří neměli žádnou možnost si vydělat ve válkou zdevastované zemi na základní životní potřeby, přičemž jejich "osvobozením" skončila povinnost majitelů se o ně nějakým způsobem postarat.
Část těchto mas se vrhla na Sever a nejeden horlivý zastánce osvobození černých otroků zjistil, že v marxistických kroužcích jim poněkud opomenuli říct, jaké bude mít to kýžené osvobození ubohých otroků následky: Podnikatelé ze Severu začali "katovat kosty" tím způsobem, že povyhazovali bílé dělníky a na jejich místa nabrali osvobozené otroky z Jihu, jimž mohli platit výrazně méně, zpravidla něco kolem poloviny platů původních bílých dělníků. Něco podobného se stalo i demobilizovaným vojákům Severu, kteří neměli možnost se vrátit na svá původní místa. A lidem z Jihu stačilo se potutelně usmívat a ptát se seveřanů, za co že to vlastně bojovali.
Výsledkem bylo, že ještě po první světové válce nebyl marxismus v USA mezi dělníky zrovna moc v oblibě, na rozdíl od evropských států. Nicméně občanská válka dosáhla svého cíle: Otroctví na Jihu bylo zrušeno takovým způsobem, že podnikatelé ze Severu museli přidělávat nástavce ke svým žokům na peníze.

Republikáni a Demokraté

Obě tyto strany v USA nesly svůj podíl viny na občanské válce. Republikáni pak svou vinu dovršili tím, že se zapojili do exploatace poražených jižních států, čímž vykopali dodnes existující příkopy napříč společností USA (hnutí BLM je do jisté míry zviditelnilo). Lze důvodně předpokládat, že právě tyto síly stály i za odstraněním A. Lincolna (při jeho atentátu se sešlo příliš mnoho "nahodilých" nedostatků v zajištění jeho bezpečnosti, aby to byla opravdu náhoda), protože ten se snažil alespoň ty nejnestydatější zlatokopy mírnit.
Demokratická strana byla stranou poraženého Jihu. Stála za snahou udržet afroamerickou populaci v co nejnižším sociálním postavení. Rekrutovali se z ní politici, kteří prosazovali ještě v polovině minulého století rasovou segregaci, aktivně se zapojovali do Ku Klux Klanu a podobných organizací, terorizujících osvobozené otroky a snažících se zabránit jejich občanské a politické emancipaci.
Tato strana poté, co se uvedené aktivity ukázaly být kontraproduktivními, náhle otočila o 180 stupňů a stala se naopak vůči afroameričanům "republikánštější než republikáni".
Jsem toho názoru, že jeden člověk se může takto otočit, zejména vlivem nějakého vrcholně traumatizujícího zážitku. Jsou popsány případy ateistů, kteří se v takové situaci "dali na víru" a věřících, kteří za stejných či podobných okolností víru ztratili. Takové otočení u politické strany, tedy velké masy lidí, by se dalo očekávat třeba při apokalypse jaderné války. Ta se, naštěstí, lidstvu vyhnula.

Tajemný obrat a jeho důvod

Dovolím si nyní sáhnout někam úplně jinam. Do sibiřské tajgy a života jejích domorodých obyvatel:
Tito lidé, provozující především lov, případně primitivní pastevectví, se chovali ke starým členům komunity, které ještě potřebovali (především jejich znalosti a zkušenosti), zdánlivě hnusně. Prostě je nutili, aby se o všechny své potřeby starali sami. Lze to charakterizovat slovy: "Máš hlad? Tak si něco ulov!"
Ono to vypadá krutě, ale faktem je, že to ty staříky udržovalo v kondici tak trochu podobně, jako když se dnes doporučuje, aby se senior staral o nějaké domácí zvíře, a byl tudíž permanentně nucen k aktivitě i když se mu zrovna nechce, a byl nucen při tom překonávat stařecké potíže, chronické bolesti apod.
A když se senior v této komunitě dostal do stavu, kdy už ho nebylo zapotřebí (byli tam další s ekvivalentními znalostmi a zkušenostmi), tak naopak nastala láskyplně vypadající péče o něj, krmení, utlumení pohybové aktivity (vše mu přinesli až pod nos a nezatěžovali ho prací). Výsledkem bylo, že u dotyčného velmi rychle nastoupily příznaky senilní demence (asi jako důsledek přejídání) a tělesného zchátrání (asi z nedostatku pohybu). Etnografové tento jev popisující uvádějí, že smrt po změně režimu péče nastala do dvou let. V podstatě jde o jakousi "láskyplnou euthanasii".
Zpět k Demokratům:
Velice se obávám, že jakmile začalo být jasné, že "boj za udržení co největší části hodnot Starého Jihu" pouhým bráněním toho mála, co z něj rekonstrukce zanechala, je ve své podstatě beznadějný, orientovala se nová generace Demokratů na zcela novou taktiku, jejíž strategický cíl - degradace / eliminace afroameričanů se však nijak neliší.
Jsem toho názoru, že veškeré "afirmační akce", přednostní přístup k sociálním dávkám a některým dalším benefitům a podobně, nebyly dělány ve prospěch afroameričanů, ale v podstatě k jejich konečnému zlikvidování, byť v delším časovém horizontu. Však také měly jednoznačně negativní dopad na celou tuto komunitu, drasticky zvýšily kriminalitu (a speciálně drogovou), zajistily (z uvedeného zejména sociální dávky pro afroamerické svobodné matky), že většina afroameričanů vyrůstá v neúplných rodinách, což je prokazatelně významný socioekonomický hendikep hned od samotného startu do života.
Je třeba také konstatovat, že nepočetné afroamerické elity podnikatelské, akademické, i z jiných oblastí, se stavěly vůči těmto aktivitám vždy negativně. Právě proto, že si jejich reprezentanti byli vědomi negativního dopadu uvedených opatření na celou afroamerickou populaci.
Celé to vyvrcholilo provolením lžiafroameričana Obamy presidentem. Ten totiž není ani náhodou afroameričan, či dokonce "potomek otroků". Jeho matka je běloška a jeho otec je černošsko - arabský míšenec z Afriky. Předky B. Obamy nikdy nebyli černí otroci, natož otroci z Jihu USA. Naopak, rodina jeho otce organizovala lovy na otroky a jejich prodej na otrokářské lodi. Je opravdu škoda, že plameny americké občanské války zničily většinu otrokářských archivů. Bylo by totiž docela zajímavé zjistit, kolik ze současných afroameričanů má mezi svými předky alespoň jednoho, který se dostal do otroctví právě díky aktivitám předků B. Obamy.
Nyní jsme v aktivitách demokratické strany svědky nasazení další levelu, kdy jsou afroameričané masírováni ideologií, že jim všichni ostatní, a zejména bílí, cosi dluží. Něco, co by jim umožňovalo naprosto bezpracný život. Je to, pochopitelně, jen další nesmysl a jeho cílem není nic jiného než vykopání propasti mezi afroameričany a zbytkem populace.
Na druhé straně se vyznačuje řada těchto aktivit doslova tupou debilitou, která je musí v očích i jen průměrně vzdělaných a průměrně inteligentních lidí drasticky dehonestovat. Konec konců, i našimi sdělovacími prostředky prošla informace, jak tito aktivisté kritizovali autory hry Kingdom Come, odehrávající se v Čechách a na Moravě v dobách válek mezi bratranci Václava IV., Joštem a Prokopem, že v ní nejsou žádní černoši. Je ovšem otázka, zda právě tato debilita není účelová.

Tajné služby SSSR

Je jasné, že tajné služby SSSR, jako nepřítele č. 1 USA ve studené válce, musely sledovat se silným zájmem emancipační hnutí, jehož některé prvky destabilizovaly US společnost a stát podobným způsobem, jako "mírové hnutí". O tom víme, že bylo prakticky stoprocentně řízené KGB (což se po otevření archivů za Jelcina ukázalo naprosto jasně). Existují indicie, že i emancipační hnutí bylo takto ovlivňováno, byť zde měli sověti ztíženou situaci nedostatkem "afrosovětů".
Nicméně se ví přinejmenším o aktivitách sovětů okolo M. L. Kinga, přičemž lze jistě konspirovat ohledně toho, jak moc si byl této skutečnosti vědom, i toho, kdo ho vlastně zlikvidoval. Zda US bezpečnostní síly jako nepřátelského agenta, nebo sověti poté, co hrozilo, že MLK jejich aktivity naopak nahlásí bezpečnostním silám USA, např. aby předvedl loajalitu afroameričanů vůči domovskému státu.

Současná situace

Je opravdu otázkou, nakolik současné aktivity hnutí Black Lives Matter propukla na základě nějakého řídícího signálu a nakolik spontánně, v podstatě před plánovaným začátkem.
Smrt mnohonásobného kriminálního recidivisty Floyda v podstatě zapůsobila jako rozbuška, podobně, jako předstíraná smrt studenta na demonstaci 17. listopadu 1989, byť, pochopitelně, srovnávám nesrovnatelné, zejména co do občanských kvalit obětí.
Je ovšem otázka, nakolik následné aktivity BLM byly nějakou předčasnou reakcí či naopak zda to bylo něco předem připraveného, jako "Kříšťálová noc" v Německu po vraždě německého vojenského atašé v Paříži. O té jsem toho názoru, že buď byl vrah nacistickými tajnými službami zmanipulován, nebo že tuto akci měla původně odstartovat nějaká nacistická provokace, načasovaná na snad o málo pozdější dobu, která byla po zmíněné vraždě odvolána. K tomuto názoru mě vedou příznaky perfektního plánování a logistického zabezpečení této akce, které by se prostě tak rychle nezvládlo zimprovizovat.
A, budu hodně ošklivý: Kříšťálovou noc připomíná i drancování a rabování afroamerických obchodů a dalších podniků. A to z toho důvodu, že tito lidé, kteří žijí nekonfliktně s US společností, jsou chápání aktivisty BLM jako nepřátelé a zrádci (minimálně jejich vedení má zájem na odstranění podobných lidí). Takže BLM k těmto lidem mají asi stejný vztah jako bojůvky SA v nacistickém Německu k Židům.

Co bude dál

Kdo přečetl výše uvedený text, tak chápe, že cílem skutečných vůdců aktivit BLM není nějaké svržení režimu na způsob bolševické revoluce, ale naopak vyvolání nenávisti proti afroameričanům, která by se promítla do nějakého systémového zásahu proti nim, který by zcela eliminoval emancipační proces z první poloviny minulého století a vrhl poměry v USA do poměrů (přinejmenším) krátce po skončení občanské války.
Zcela jistě kromě povstání a rabování by tomu mohly napomoci i korespondenční volby, o nichž nelze pochybovat, že budou masívně falšovány, což by dále prohloubilo příkop napříč společností. Nehledě k tomu, že korespondenční volby ze své podstaty nemohou být demokratické, tedy svobodné a tajné. To samé se týká i elektronických voleb.
Opět masívní zjevné podvody by mohly vyvolat systémový hněv proti afroamerické populaci a těm, kdo ji reprezentují, který by skončil nějakým drastickým opatřením, třeba i odebráním volebního práva této skupině obyvatel.

Co dělat?

Hněv všech demokraticky smýšlejících lidí by se měl zaměřit nikoli na afroamerickou populaci jako takovou, ale na politické síly z řad Demokratické strany, které stojí za organizací současných nepokojů a demonstrací, spojených s pouličním násilím a teroristickými akty. Zčásti se jistě jedná o afroameričany, kteří ovšem dělají "užitečné idioty" bělošským politikům a aktivistům.
MMCH je docela příznačné, že se žádný bílý Američan zatím nenechal vyprovokovat k násilí, a tak nezbylo organizátorům BLM nasadit proti "svým" demonstrantům afroamerického násilníka s autem.
Bude rozhodně nutné vyčistit politickou (ale i uměleckou a akademickou) sféru v USA od lidí, kteří jsou do organizování těchto aktivit zapleteni. Bude třeba zřídit nějaké komise či tribunály, podobné známým komisím pro vyšetřování neamerické činnosti, protože přesně tohoto se aktivisté napojení na Demokratickou stranu při BLM aktivitách dopouštějí. Konkrétní lidé by měli být odsouzeni, a to především ke ztrátě přístupu do sdělovacích prostředků a sociálních sítí.
V podstatě by tedy bylo vhodné postupovat stejně, jak se to dělalo s "aktivistickými" protektorátními pisálky po osvobození, nebo jak to následovalo v USA v těch 50. letech u lidí, kterým byla komisemi pro neamerickou činnost prokázána práce pro SSSR.
A opět si dovolím vzpomenout ono pootevření sovětských archivů za Jelcina, které ukázalo, že tyto známé komise senátora McCarthyho prakticky nikdy neodsoudily někoho nevinného. Každý, kdo jimi byl odsouzen, měl přímé nebo nepřímé napojení na sovětské tajné služby. Měly tedy lepší výsledky než US profesionální trestní soudci v případě hrdelních procesů, kteří v dlouhodobém průměru odsoudí kolem půl procenta nevinných. Ovšem do této statistiky spadají jen ty případy, kdy došlo k následnému osvobození nebo rehabilitaci (v některých případech posmrtné) v kauzách, kdy se podařilo dodatečně chytit (nebo alespoň usvědčit) pravého viníka. Lze důvodně předpokládat, že to půlprocento odsouzených nevinných u profesionálních soudců je jen pověstná špička ledovce. Proto bych se nasazení nějakých občanských komisí vůbec nebál.

Black Lives Matter tedy může být něčím zcela odlišným od toho, za co se vydává. Jeho skutečným cílem může být diskreditace afroameričanů a jejich uvržení do nějaké moderní formy poroby.

neděle 15. března 2020

To se panu Tomskému rozhodně nepovedlo!

Pan Tomský se rozčílil ve svém komentáři na Novinkách, proč že jsou zavřeny školy, když přece děti na coronavirus stonají jen lehce.

Rozčílení pana Tomského

Pan Tomský ve svém komentáři kritizoval různá opatření v souvislosti s epidemií coronaviru. Mimo jiné kritizoval i to, že jsou zavřené školy, přestože u dětí infekce probíhá lehce.

Realita

V případě epidemie je úkolem číslo jedna, za nímž je pak opravdu hodně dlouho nic (a teprve potom jakákoli další opatření), zamezit přenášení choroby z jedince na jedince. Pro tento případ ovšem platí, že je lehký, případně dokonce bezpříznakový průběh nemoci je průšvih. Jistě ne pro postiženého, ale pro protiepidemická opatření, která se velice často s takovýmto pacientem minou a on, aniž by si toho byl vědom, nemoc šíří.
Toto je akcentováno zejména v situaci, kdy není možné plošně vyšetřovat velké množství lidí (o celé populaci, a opakovaně, ani nemluvě). V takovém případě se často až zpětně zjistí, že ti nakažení, co umřeli a přitom neměli se žádným nemocným kontakt, mají jako společného činitele osobu, u níž se dodatečně laboratorně prokáže, že má v krvi protilátky proti původci nemoci, aniž by zjevně onemocněla.
Navíc u toho coronaviru je spousta faktů, souvisejících s jeho infekčností pořád ještě nejasná a pořád existuje mnoho neúplných nebo dokonce si lehce protiřečících poznatků.
Italská tragédie může být pro Evropu přínosem v tom, že se o této infekci nashromáždí spousta údajů, a přitom budou pocházet z demokratického státu, u něhož nebudou informace tak zkresleny jako z totalitní Číny, o dalších nedemokratických státech ani nemluvě. O Íránu víme v podstatě jen to, že se tam patrně (podle družicových snímků) kopou hromadné hroby, a že patrně onemocněli i někteří příslušníci tamní islamistické gerontokracie.

Důsledky

Právě vzhledem k tomu, že u dětí onemocnění probíhá lehce (a lze očekávat, že analýzy ex post zjistí i spoustu bezpříznakových vzestupů protilátek), je tato skupina obyvatel "zatraceně nebezpečnej materiál", který naopak může ohrozit rodinné příslušníky, zejména prarodiče a další osoby tohoto věku. Zkrátka dítko si párkrát roztomile zakucká a babička (neméně roztomile) zaklepe po nějakých třech týdnech bačkůrkami. Prostě rodinná idyla, že?
Takže přesně kvůli tomu a nikoli kvůli nějaké buzeraci rodičů, kteří si musejí nějak zajistit hlídání jejich dítek, byla dětská kolektivní zařízení uzavřena. Pokud bude epidemie dále progredovat (což je skoro jisté), dojde i na mateřské školy na straně jedné a na omezení pohybu (a vzájemného kontaktu) dětí na straně druhé.
Jedná se tedy v rámci toho, co bylo zatím vyhlášeno a zorganizováno, o jedno z potenciálně nejúčinnějších opatření, jehož dopad, bohužel, určí až nějaké studie ex post, protože nyní jsou laboratoře dostatečně vytíženy vyšetřováním podezřelých případů a jejich kontaktů. Navíc asi cena příslušných testů půjde dolů a jejich dostupnost se naopak bude zvyšovat, protože pravděpodobně vícero laboratoří, které tyto testy dělají polooficiálně, si bude patřičnou metodiku akreditovat (což je hlavně "papírová vojna", která se navíc nedá moc urychlit).

Pan Tomský tedy zcela viditelně střelil kozla a předvedl, že o toho problematice této epidemie (a podobných jevů) opravdu moc neví.

neděle 12. ledna 2020

Vražda? Sulejmáního

Světem "otřásla" likvidace generála islámských revolučních gard a druhého či třetího muže íránského režimu Kásima Sulejmáního (11. března 1957 - 3. ledna 2020). Marxisté kvílí společně s vydatnou částí muslimů, jakýže šílený zločin se to stal.

Historie

Islámské revoluční gardy byly a jsou zločinecká organizace, která se významným způsobem podílela na svržení jakž takž civilizovaného režimu šáha Pahlavího a jeho nahrazení totalitou, před níž blednou závistí i přežívající protagonisté nacistického režimu (a zbývajícím komunistům se vlajky přebarvují z rudé na růžovou). Po nastolení islámské totality se podílely tyto gardy na následných zločinech režimu, včetně zadržování zahraničních diplomatů. Podílely se i na masovém vraždění všech civilizovaných občanů Íránu, kterým se nepodařilo ze země prchnout. Podílely se a podílejí se stále na represích vůči obyvatelstvu, menšinám apod. Krátce po vítězství islámské totality v zemi se začaly podílet též na zločinných aktivitách režimu v zahraničí (respektive se staly hlavní výkonnou mocí islámského režimu na tomto poli).
Uvedenou skupinu lze velice snadno přirovnat k organizaci SS v nacistickém Německu (a má k ní skutečně výrazně blíž než třeba lidové milice v komunistickém režimu u nás nebo obdobné organizace komunistů v dalších socialistických státech).
Sulejmání, kterému se podařilo dostat se v této zločinecké organizaci na samotný vrchol, snese, a to velice dobře, porovnání s R. Heydrichem. Tak jako on byl na špičce vládnoucí totality a tak jako on dokázal (což je v reálu velice těžké, protože se jedná o sloučení v podstatě proti sobě stojících vlastností a aktivit na ně navazujících) spojit "ideovou pevnost" s pragmatičností (umožňující dělat věci, které podle fundamentalisticky pojaté ideologie nejsou zcela košer).
S Heydrichem spojuje Sulejmáního ještě jedna charakteristika: Podle všeho je, podobně jako Heydrich pro nacisty, pro islámský režim nenahraditelný. Nešlo tedy o nějakého poskoka, za něhož bylo možno vzít skoro kohokoli jako rovnocennou náhradu.

Méně známá historie

Je méně známo věcí, byť se to dá v historických pramenech doložit, že atentát na Heydricha proběhl v podstatě "za pět minut dvanáct", protože ten se měl, snad již následující, nebo ten další, týden odebrat na okupovaná území SSSR a udělat tam pořádek ve smyslu likvidace počínajícího odboje.
Faktem je, že obyvatelstvo SSSR vítalo německou armády chlebem a solí, jako zachránce před bolševismem, a že německým idiotům dalo docela práci tyto lidi přesvědčit o tom, že jsou ještě větší zlo než Stalin. Kterýžto proces zdaleka nebyl v době Heydrichovy smrti ukončen.
A Heydrich měl dostatečnou autoritu, aby utlumil represe, prováděné spíše mentálně nekompetentními důstojníky, a opět získal obyvatelstvo na stranu Němců. Nakonec v nejhorším, leč reálně možném, případě mohly proti Rudé armádě bojovat vlasovců (respektive nějaké jejich obdoby) ne horní desetitisíce a v době, kdy už se válka reálně vyhrát nedala, ale miliony a v době, kdy ji Němci reálně mohli vyhrát (nehledě k tomu, že masové vystoupení Rusů a dalších národů SSSR na straně Němců by Rudou armádu patrně drasticky demoralizovalo). A většina Němců mohla sedět doma a pracovat ve zbrojovkách (což by dost zásadně zvedlo vojenský potenciál Německa).
To, že k něčemu takovému (což by následně vedlo nejspíš k porážce SSSR a nějakému "německému míru" s Velkou Británií a urovnání vztahů s USA) nedošlo, bylo způsobeno právě oním atentátem. A z tohoto pohledu se jeví i oběti heydrichiády jako přijatelné v porovnání s totální likvidací národa, kterou Němci pro případ svého vítězství plánovali.

Reakce na atentát

Reakce na likvidaci Sulejmáního je velice podobná jako v případě nacistické reakce na likvidaci Heydricha. Je docela možné, že se časem dozvíme, že i v tom Íránu došlo k popravám za schvalování likvidace tohoto zločince.
Marxisté, jak jsem již uvedl, unisono kvílí spolu s islamisty, protože tito jejich "bratři v totalitě" jsou jim mnohonásobně milejší než oběti islamistů, ať již zlikvidované, nebo teprve "v naději" na tito likvidaci. Z jejich řad se ozývá blekotání o tom, jakým byla tato akce vlastně zločinem.
Prd byla!
Islámský režim v Íránu je zločinný jak na vnitrostátním poli, tak i po celém světě, kde působí jeho zástupci (z nichž většinu nějakým způsobem řídil nebo ovlivňoval právě Sulejmání). Islámské revoluční gardy jsou zločinecká organizace a její vedení lze tudíž zcela automaticky považovat za zločince. Je třeba zdůraznit, že Sulejmání měl v hierarchii islámského režimu tak vysokou pozici, že reálně mohl řadu zločinů, které spáchal nebo se na nich nějak podílel, odmítnout. A právě jeho vysoký stupeň svobody rozhodování je spojen i s vysokým stupněm odpovědnosti.
(Post)nacistické Německo soudí v poslední době "zločince", kteří v koncentrácích vykonávali práce na pozici poskoků, navíc nemajících žádný přímý dopad na průběh holokaustu, a navíc v postavení, kdy mohli akorát držet hubu a krok, tedy s nulovou svobodou jednání. Tito lidé naprosto nesnesou žádné srovnání se Sulejmáním, který v obdobném režimu stál na špičce mocenské pyramidy. Sulejmání si tedy zasluhoval trest nesčetněkrát víc než oni.
Nehledě k tomu, že jak stát tak i organizace v nichž Sulejmání působil, jsou zcela oficiálně vedeny na seznamech zločinců, takže i po této stránce je to zcela OK. Předstva, že proběhne nějaký "soud", než dojde k takovéto likvidační akci, je zcela mimo realitu. Dotyčný by zalezl do nějaké díry a vylezl až po létech, kdy by zase jeho nadšení slouhové začli vůči trestu odmítavě blekotat, tentokrát ohledně "promlčení".
Další věcí je, že Írán skutečně může zareagovat nějakou eskalací násilí a teroru, ale v dlouhodobějším časovém horizontu převýší dopady Sulejmáního likvidace nad dopady těchto křečí. Můžeme jen vyslovit politování nad tím, že nemáme po ruce žádného Děda Vševěda, který by nám řekl, kolik z obětí takovéto křeče by zemřelo v případě, pokud by Sulejmání dál nerušeně vedl svůj pragmatický a inteligentní džihád.
Posledním důležitým faktem je, že islám, jehož byl Sulejmání představitelem či zástupcem, je v regulérní válce s civilizovanými (= nemuslimskými) zeměmi od dob Mohameda. Přitom žádný z muslimů nemá kompetenci tento boj ukončit, protože neexistuje (a podle islámu do konce světa ani existovat nebude) žádný muslim s autoritou vyšší než on. Muslimové smějí v souladu se svou vírou uzavírat pouze lokální a časově omezená příměří, která jsou navíc svou vírou nuceni porušit vždy, pokud by z toho koukal nějaký zisk pro islám jako celek.
Likvidace Sulejmáního byla tedy naprosto legitimním aktem této války, kterou vedeme, bez ohledu na to, zda chceme či nechceme. Respektive kterou musíme vést, pokud nechceme být vyhlazeni.

Jediný rozdíl

Heydrich přežil atentát několik dní, ve kterých si mohl dostatečně užít bolestí i hrůzy z blížícího se a neodvratného konce. Sulejmání si možná ani neuvědomil, co se děje, a ihned z něj bylo cosi, co si už nic uvědomovat nemohlo. Patrně to měl odbyté snad ještě rychleji, než nešťastníci, co hupsnou pod vlak. V této souvislosti to mají dobré věřící, protože si mohou představovat, jak se tato zrůda nyní opéká v plamenech pekelných. Jsou na tom tudíž v této souvislosti lépe, než ateisté, které Sulejmáního bezbolestný konec spíše štve.

Likvidace Sulejmáního byla tedy jednoznačně morálně i mezinárodně právně odůvodněná a je velmi pravděpodobné, že z dlouhodobější perspektivy povede k oslabení islámského režimu, který v současnosti Írán ovládá.

pátek 3. ledna 2020

Nevládky a demokracie

Pan president se ve svém svatoštěpánském projevu opřel mj. do nevládních organizací. Měl pravdu a lze to nějak doložit?

Nevládky na naší scéně

Nevládní organizace prosazoval velice silně první porevoluční president V. Havel a lidé kolem něho.
V této souvislosti je třeba si uvědomit, že chartisté nebyli, až na pár světlých výjimek, žádní demokraté. Gró chartistů se rekrutovalo z komunistů (a dalších za "krizových let" se politicky angažujících lidí), kteří byli za normalizace vykopnuti, a to z nejrůznějších důvodů. Opravdové demokraty by bylo možno hledat mezi nimi s lucernou a v pravé poledne, stejně jako druhdy hledal Sokrates člověka, a asi se stejným výsledkem. K tomu je možné přidat aktivisty, vázané na předúnorové politické strany, které v podstatě demokratické také nebyly (alespoň ty, které přistoupily na Benešovu "fintu" s povolenými a nepovolenými stranami, kterou se zbavil, spolu s komunisty, nepříjemné konkurence). Pár demokratů se v této sešlosti najít dalo, ale v množství menším než malém.
Dál je vhodné si uvědomit, že KSČ měla až do roku 1989 ve svých stanovách zcela oficiálně institut tajného členství, což byli původně většinou členové jiných politických stran na významných pozicích, kteří tyto strany cíleně vedli komunistům pod nůž. Nejvíce jimi za únoru 1948 byla prolezená ČSSD, kterou proto po únoru KSČ slupla jako malinu "sloučením". Proti vůli většiny členů, leč dle vůle funkcionářů, kteří vesměs byli tajnými komunisty.
Bylo by naivní si myslet, že tento institut nebyl využit v "krizových letech". Naopak musíme zcela reálně počítat s tím, že část lidí, vyhozených při stranických prověrkách, byla vyhozena jen na oko s úkolem zapojit se do disidentských struktur a provádět v nich rozvratnou činnost, která by hlavně bránila tomu, aby došlo k demokratizaci disidentského hnutí. Je velmi pravděpodobné, že někteří z těchto lidí byli ke zvýšení věrohodnosti i vězněni. A je tudíž nutno očekávat výskyt těchto lidí i mezi chartisty.
Mezi chartisty byli ovšem i lidé ještě radikálnější než normalizátoři. Ti např. hlasitě vyčítali Husákovi a spol., že jsou příliš měkcí, a že mají v republice stát lesy šibenic, na nichž by skonali "nepřátelé socialismu", kteří se v "krizových letech" dekonspirovali. Sem patří prakticky vše, co se hlásilo a hlásí ke trockismu.
Výše uvedené naznačuje více-méně jednoznačně, že prosazování "nevládních organizací" mohlo být spíše trojským koněm totality pro polistopadový režim. Bez ohledu na to, že "nevládní status" získaly i slušné a pro společnost pozitivní organizace, jako dobrovolní hasiči, zahrádkáři a mnohé další. Ty ovšem fungovaly i dříve a "nevládní" charakter, který jim byl více-méně polistopadovým režimem vnucen, v podstatě nepotřebovaly.
Jistěže hlavním zlem v tomto kontextu jsou nevládní organizace s politickým zaměřením.

Proč jsou politické nevládní organizace zlo?

Odpověď na tuto otázku je více-méně jednoduchá. Tyto organizace stojí zcela mimo rámec demokratického procesu, který je jediný v demokratickém státu oprávněný zasahovat do politického uspořádání společnosti.
Tyto organizace fungují asi jako po "vítězném únoru" revoluční trojky, nebo později nechvalně známé "uliční výbory". Mají naprosto nulový, nebo zcela zanedbatelný, politický mandát (tj. počty politických příznivců, kteří by jim dali hlas ve volbách), ale přitom pošilhávají po pravomocích, jaké má leda parlament jako celek.
Navíc tyto organizace v naprosté většině případů prosazují věci, které tomuto státu (i většině jeho občanů) jednoznačně škodí. A jsou to v naprosté většině záležitosti, které by přes řádný demokratický proces (kam rozhodně nepatří jimi organizované nátlakové akce, až výhrůžky násilím jednotlivým politikům) neměly šanci projít.
Právě z tohoto důvodu považuji politické nevládní organizace za zlo, které by buď vůbec nemělo existovat, nebo by mělo být velmi silně regulováno a hlídáno.
Jsem proti představě, hlásané především ODS, že voliči mají jednou za pár let odvolit a pak už se jenom divit, co si na ně ta parta politických pletichářů dokázala vymyslet. Naopak, jsem např. pro odvolatelnost politiků, nebo zrušení (či modifikaci) zákonů na základě vůle voličů, ale tyto akty musí být provedeny jasně demokratickými procedurami, jako v demokratických státech, v nichž podobné instituty mají. Nebránil bych ani nějaké zmodernizované obdobě ostrakizace, jakou známe z demokratických antických řeckých států.
Rozhodně by však za podobnými akty neměl stát řev zanedbatelného (vůči množství řádných voličů) počtu jakýchsi "aktivistů", většinou placených a řízených kýmsi ze zahraničí, o němž se nelze domnívat, že to s naší společnosti (a státem) myslí dobře, ale spíš můžeme úspěšně předpokládat pravý opak.
Jsem toho názoru, že financování těchto skupin by mělo být naprosto jednoznačně zprůhledněno tak, aby i dárce pouhého eurocentu visel někde na webu a byl takto dohledatelný kýmkoli, koho financování konkrétní nevládky zajímá (tedy s přístupem zcela volným, bez nutnosti se někde přihlašovat, identifikovat apod.). Dokázal bych si představit i to, že by občané sami (volíme skoro každý rok, tak by to nebyl problém) u příležitosti voleb svými hlasy přímo a nezvratně (ze strany politiků) rozhodli, komu dát a komu nedat státní příspěvek (případně v jaké výši). Např. tím, že by měli k dispozici seznam registrovaných nevládek a mohli je pozitivně (ale i negativně) obodovat.

Rizika z nevládek

Nevládní organizace nás ohrožují nejen tím, že rozbíjejí standardní demokratický proces, ale i tím, že se nám snaží vnutit věci, které jsou proti našemu zájmu i proti vůli naprosté většiny občanů. Pokud se stát bude těmto organizacím podvolovat, o to menší podporu bude mít ze strany občanů a o to více občanů bude ochotno se zapojit do nějakých aktivit stát poškozujících.
Ve velmi dohledné budoucnosti nás čeká (o tom byla i další část presidentova projevu) boj proti tomu, aby nám byl vnucen "zelený úděl", který by naprostou většinu našich občanů doslova ožebračil. Bude navíc i snaha vnutit nám euro, které opět znamená pro naprostou většinu našich občanů likvidaci úspor a silný pokles životní úrovně.
Zejména tyto dvě věci dohromady budou působit synergicky a výsledkem může být totální zbídačení, jaké jsme zažili za nacistické okupace, nebo např. v souvislosti s nástupem katolíků po 30 leté válce. Tehdy byla vnucena celé společnosti jednak naprosto bezcenná a škodlivá ideologie, jednak bezcenná, silně inflační, měna (silně se na jejím zavedení podíleli Lichtensteinové, už proto bych vůbec neplakal, kdyby jejich stát přišel k nějaké zásadní úhoně).
A jsou to právě nevládní organizace, které budou tyto zrůdnosti a hovadiny, poškozující prakticky celou společnost (jistěže s výjimkou pár ze zahraničí placených "vyvolených") prosazovat cestami mimo rámec demokratického procesu. A bude to stát i celá společnost, které se budou muset s aktivitami těchto zločinných a nepřátelských organizací vyrovnat.
Neměl bych vůbec problém s nějakým "hnutím žlutých vest", neměl bych ani problém s nějakou defenestrací, dle naší politické tradice, protože tyto zločinné organizace jsou prolezlé společností jako rakovina a je vidět silnou neochotu řady státních činitelů proti nim zasáhnout tak, jak si to zasluhují, a jak by to bylo společensky a politicky potřebné. Viděli jsme to názorně v souvislosti s tzv. Klinikou.

Nevládní organizace s politickou orientací (o jiných ani pan president ve svém svatoštěpánském projevu nemluvil), jsou skutečně zlo a bezprostřední ohrožení demokracie u nás. Bude třeba nasadit veškeré naše síly, abychom toto zlo eliminovali. Měli bychom s tím začít už v příštím roce jako s výsledkem smysluplného novoročního předsevzetí.



Stručně


Odchodu paní Táni Fischerové, byť po politické stránce rozhodně nebyla můj šálek kávy, velice želím. Je docela možné, že bych ji při jiném průběhu prvních presidentských voleb volil ve druhém kole, pokud by se do něj dostala, protože některé týpky, co byly v kole prvním, bych na tomto postu viděl podstatně méně raději než ji.
Jako umělkyně byla naprosto skvělá, zejména nezapomenutelné je její spoluúčinkování se dvojicí Skoumal a Vodňanský.

pondělí 23. prosince 2019

Narušují sociální sítě (na internetu) demokracii?

Horem spodem do nás soudruzi z antidemokratickýcn stran cpou představu, jak sociální sítě likvidují demokracii a vedou k tomu, že lidé "nesprávně" hlasují. Pochopitelně, doplněno temnými podezřeními a hlubokomyslnými úvahami o tom, že právě na sítích sedí "manipulátoři" a "podvodníci", řízení Ruskem nebo Čínou, kteří rozhodují o tom, že volby dopadají "špatně". Je to celé, pochopitelně, lež a nesmysl.

Lhaní sobě

Soudruzi, kteří představují ony "správné" síly, které by měly masívně vyhrát, protože pak bude svět zářit rudě (nebo spíš zeleně) a bude zcela saturován inženýry a doktory z islámských zemí, radostně pracujících na našich důchodech (atd., těch bezcenných blábolů, které hlásá tato squadra, je mnoho), se snaží přesvědčit sami sebe, že skutečně jsou to oni, kdo mají pravdu, kdo nesou lepší zítřky a "zabednění důchodci" jim svou negramotností (většina z nich si není s to přečíst v originále vzletná slova o nádherné budoucnosti, vyřčená geniálními EUrokomisaři), a také trpící nostalgií po komunismu, to celé kazí.
Problém je, že dotyční absolutně nejsou ochotni pochopit, že oni jsou zlo. I ten největší zloduch má tendenci vidět v sobě dobráka, maximálně dobráka nepochopeného zbytkem společnosti / světa. A ti, kdo se odvažují proti němu bojovat, pro něho představují zlo. Takto se viděli nacisté (ostatně, někteří byli hluboce přesvědčeni o tom, že Židé jsou v koncentrácích vlastně spokojení, a pokud ne, tak jen proto, že podléhají "rozvratné propagandě"); a to samé se v podstatě týkalo i komunistů.
A jakákoli informace, která demaskuje zlo, je, pochopitelně, chápána jako nepřítel. Komunisté rušili "štvavé vysílačky", nacisté zavedli povinnost, aby na každém rádiu visela cedulka s textem, že poslech zahraničního vysílání se trestá až smrtí, naši tvůrci zla mají "rozvratné weby", které šíří "fakenews" z Číny a Ruska. A vůbec jim přitom nevadí, jak jejich oficiální představitelé lezou té Číně a tomu Rusku do jistého otvoru, který stát či národ má pouze symbolicky.

Lhaní společnosti

Propaganda těchto skupin a jednotlivců, je založena na polopravdách a vyslovených nepravdách, hlásaných i prostředky, které se verbálně (třeba svým názvem) hlásí k pravému opaku.
Budu velice ošklivý (byť už jsem to tady svého času zmiňoval). Existuje:
.Černá propaganda, jejíž zdroj je anonymní nebo falešný a uveřejňuje většinou nepravdivé informace (nemusí to platit stoprocentně).
.Šedá propaganda, která cíleně mísí pravdu s nepravdou, nadhodnocuje údaje příznivé, podhodnocuje ty opačné apod., často je její zdroj známý.
.Bílá propaganda, která jasně udává svůj zdroj a vždy udává, padni komu padni, jen a jen pravdivé údaje. Pokud se jí "podaří" odcitovat něco nepravdivého, tak to v nejkratším možném termínu s omluvou uvede na pravou míru.
Problém našich "demokratů" vidím především v tom, že nemají žádný nástroj bílé propagandy. Veškerá veřejnoprávní média se chovají "nejsvětleji" jako propaganda šedá a média na ně navazující v řadě případů nesou mnoho markerů propagandy černé.
Teoreticky platí, že bez bílé propagandy se agitační boj prostě vyhrát nedá (na to ostatně dojeli o předchůdci dnešních "demokratů", komunisté). Média, která ještě někdy v polovině 90. let minulého století patřila k propagandě bílé, si zašedili naši soudruzi "demokraté" sami. Jejich "vybělení" je záležitost mnoha let, asi jako když se chce profláklý lhář stát uznávaným pravdomluvcem. Může mu to trvat klidně i desítky let.

Sítě mají paměť

Zvláště "odpornou" vlastností pro naše soudruhy agitátory je skutečnost, že sociální sítě mají paměť a lze se dobrat (pokud je někdo nevymazal) k třeba deset dvacet let (pokud ta síť v té době existovala) starým příspěvkům.
"Špatní voliči" mohou třeba porovnat volební sliby kandidujícího politika s tím, co v reálu udělal, a "nesprávně" ho proto hodnotit. A nebo se podívat, jaké názory lajkoval ještě před tím, než začal pracovat na svém zvolení.
A mohou se, pochopitelně, o takových věcech informovat bez toho, že by to podléhalo bezprostřední cenzuře, jako např. komentáře na zpravodajských webech. Byť je, pochopitelně, ze strany antidemokratů snaha tu cenzuru co nejvíce rozšiřovat a aplikovat ji i na sociální sítě v co největším rozsahu, prostě "vyzmizíkovávat" nepohodlné informace, jako totalitní politici (typu Stalina) zlikvidované nepřátele či konkurenty na dokumentárních fotografiích nebo filmech.

Sítě lidi organizují

Naši antodemokratičtí lháři a manipulátoři se snaží přesvědčit všechny své odpůrce, že jejich postoj je naprosto osamocený, že ho nikdo nesdílí, případně že ho sdílejí jen "zločinecké živly". Stejným způsobem v poslední době fungují i "předvolební průzkumy", které většinou ukazují nikoli skutečné rozložení voličské přízně, ale generují takové, aby vyhrály "ty správné" strany. I jediná epizoda, kdy se v naší politice dostala do Parlamentu Strana zelených, byla patrně velmi silně ovlivněna průzkumem, jehož výsledky byly naprosto nekonzistentní s ničím předtím i potom.
Sítě mohou přinést naprosto odlišný obraz rozložení nálad i voličských preferencí, zcela neslučitelný s oficiální ideologií i hlásanými průzkumy preferencí, kdy se lidé jejich prostřednictvím dozvědí, že jejich názor je sdílen mnohými, a často i v ještě radikálnější podobě.

Nejhorší "nepřítel"

Za nejhoršího nepřítele označují naši "demokraté" řetězové e-maily.
Mají do jisté míry pravdu. E-maily je možné blokovat a cenzurovat podstatně hůř než sociální sítě a nasazení takových prostředků by vedlo ke drastickým změnám ve funkčnosti internetu jako takového. Navíc existuje řada poskytovatelů e-mailů zcela nezávislých na místní politice, které lze honit k odpovědnosti a vnucovat jim provádění cenzury daleko obtížněji než např. vlastníky nějaké sociální sítě typu Facebooku.
Z tohoto hlediska jsou řetězové e-maily patrně největší a nejvýznamnější oázou svobody v dnes již cenzurou dosti sešněrovaném internetu.

Ničí internet politiku?

Budu zlý. Je to jen a jen blábol našich "demokratů", kteří v reále bojují proti demokracii a nejsou ochotni uznat ani zcela jednoznačnou porážku svých fantasmagorických a jednoznačně škodlivých idejí.
Internet naopak dělá z politiky opět politiku. Protože politika je pojmenována podle "polis", což byla v antickém Řecku obec. Obec, v níž se všichni alespoň trochu znali a věděli, na koho je a na koho není spolehnutí, jaké názory kdo zastává a jaká je asi pravděpodobnost, že nezmění své cíle o 180 stupňů v tom momentě, kdy bude zvolen do vedení obce.
V průběhu 19. století se tohle z politiky totálně vytratilo. Politici se stali pro občany s volebním právem figurkou kdesi na pódiu obrovského megasálu, jíž není ani dost dobře rozumět, a k níž nemá občan absolutně žádný vztah. To, jestli bude zvolený politik poctivý, nebo totální gauner, byla spíš sázka do loterie než věc nějaké racionální úvahy. Volební rozhlasové a později i televizní pořady voliče a politiky nijak nesblížily. Volič měl k dispozici pouze jakéhosi napomádovaného šaška (respektive několik takových šašků) a absolutně neměl sebemenší šanci rozlišit to, co šaškovi předepisuje role (kterou sestavil kolektiv školených psychologů a manipulátorů), a co nějakým způsobem souvisí s jeho lidskou podstatou.
Sociální sítě působí zcela jinak než sdělovací prostředky. Vrací se sem ono
  • toho znám, alespoň podle toho, jak se stavěl před 5 lety k tomu či onomu problému
  • jakou má ženu, a jaké, a zda vůbec, má děti (podpořím na vrcholnou pozici bezdětného politika, kterému může být absolutně jedno, co zprasí, když tu po něm nikdo a nic nezůstane?)
  • přestěhoval se do "svého" obvodu v nejzazším možném termínu, nebo tam žije desítky let (třeba i od narození), a tudíž v této věci nerfixluje
  • jaké má jiné rodinné zázemí
  • co dělá v zaměstnání (je vůbec důvěryhodným zástupcem občanů profesionální politik, který nikdy a nikde nedělal +- normální práci?) atd. atd.
A budoucí volič (nebo nevolič) má najednou o kandidátovi skoro stejné informace, jaké měl občan antické polis.
Sociální sítě tedy politiku neničí. Ničí jen a jen hochštaplerská pojetí politiky typu "zvol nás a pak drž léta hubu", případně "zvol si z nás koho chceš, my se už (na tebe) nějak domluvíme". Pojetí, která se stala zcela zjevnou deformací a popřením původní podstaty politiky (a hlavně demokracie). Přičemž právě toto pojetí, které prosazuje např. ODS, je hlavním zdrojem onoho znechucení normálních občanů z politiky, které "demokraté" tak rádi kritizují.

Neexistuje žádné ohrožení politiky sítěmi

Sítě (a internet obecně) tedy demokracii jako takovou nijak neohrožují.
Ohrožují jen pojetí politiky, které má s demokracií jako takovou (danou poměry ve starověku, kdy vznikla) jen pramálo společného. Naopak představují jedinečnou příležitost k tomu, aby se politika vrátila od volby zcela neznámých lidí, jejichž neznámost je dána masovostí moderních států, nezvládnutelnou lidskou psychikou, k volbě lidí, o nichž volič něco ví a za svou volbou si může i stát. To se pochopitelně nelíbí těm, kdo založili svou kariéru na tom, že o nich voliči naprosto nic nevědí (protože jinak by je nevolili), nebo těch, kteří dokáží dělat v televizi "přátelského šaška", nebo "bravurního stahovače králíků", ale to je tak asi vše. Tento posun nutně musí každý, kdo je pro demokracii, vnímat jako pozitivní.
To, že si volič může za svou volbou stát a prostřednictvím svých znalostí o voleném se s ním ztotožnit, je konec konců i jedním z důvodů, proč jsou ti "špatní voliči" tak zaťatí ve své volbě.

Sítě tedy naopak odlidštěnou politiku, která je jednoznačně příčinou řady deformací politického systému, vracejí zpět k lidem. Z tohoto pohledu jsou sítě jednoznačně prospěšné a přínosné. Řvou proti nim především ti, kteří vsadili na onu deformaci demokracie, v jejímž rámci se podstatné věci řeší kdesi za plentou a volič má právo jim jednou za několik let obdivně přitakat vhozením lístku se jmény naprosto neznámých lidí do urny.