pondělí 30. listopadu 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Pařížští atentátníci

dle svědectví v období před atentátem chlastali, brali drogy a děvkařili. Podle multikulturalistů je to příznak, že to byli vlastně "hodní hoši", jenom se poté cosi zvrtlo. Kdokoli, kdo se alespoň trochu seznámil s muslimskou ideologií, ví, že toto naopak může být příznakem definitivního rozhodnutí jít v džíhádu na smrt, protože pak jsou muslimovi odpuštěny všechny podobné aktivity a on jde rovnou do nebe.

Francie

zahájila nálety na chalifát ze své letadlové lodi.

Belgie

se ukázala jako nefunkční stát (funguje na dost podobných principech nefunkční federace jako celá EU), což teroristům pomohlo v přípravě atentátu využít její území.

Slavnostní rozsvícení

vánočního stromu se v Praze na Staroměstském náměstí odehrálo bez lidí a v dopoledních hodinách. Údajně z bezpečnostních důvodů. Spousta lidí je naštvaných, preference Bloku proti islámu nadále rostou.

Američané konečně

a tak říkajíc s křížkem po funuse (když to dávno před nimi začali, a úspěšně, dělat Rusové), začali bombardovat zásoby a přepravu ropy, ukradené chalifátem.

Policie

znovu navrhla stíhání zástupců pražské muslimské obce za vydání knihy "Základy tauhídu" od islámského radikála, který má do řady států zakázaný vstup (případně by tam šel hned do vězení za teroristické a proteroristické aktivity).

Dvě rakušanky

bosenskomuslimského původu, které odešly svými těly povzbuzovat džihádisty chalifátu, jsou už údajně po smrti. Patnáctiletá Sabina patrně zahynula už před necelým rokem v souvislosti s bojovými aktivitami, sedmnáctiletá Samra byla ubita islámskými bojovníky při pokusu o útěk z města Rakka, které nyní intenzívně bombardují Rusové. Paradoxem je, že sami džihádisté odtamtud utíkají jako králíci. Situace poněkud připomíná konec nacistického Německa, kdy "zběhy" soudili nacističtí soudci a stříleli nacističtí policisté, kteří už dávno měli v kufru nachystané civilní šaty pro útěk. I v takovýchto detailech je islám pozoruhodně shodný s nacismem.

Turecko

sestřelilo ruský letoun, operující nad Sýrií v blízkosti jeho hranic. O kauze jsem referoval minulý týden, od té doby jen narůstají sankce Ruska (a další jsou oznamovány) a Turecko si stále více uvědomuje, že do medvěda se nekope, ani když se zabývá někým jiným.

Ve Francii

odmítají přijmout na své hřbitovy pozůstatky "teroiristů". IMHO správné, já bych šel ještě dál a prostě bych ty mršiny spálil a vysypal do prasečího hnoje. Alespoň by se hned poznalo, kdo s nimi sympatizuje, a kdo ne.

Islámský stát

zařadil Česko mezi 60 ďábelských zemí, proti nimž chce bojovat. Slova o "dobré společnosti" některých našich politiků nejsou tak úplně na místě, protože mezi těmito státy jsou i vyslovení mnichované.

Burky zakázali

ve švýcarském "italskojazyčném" (ve skutečnosti tam hovoří rétorománsky) kantonu Ticino.

President Hollande

přijel do Moskvy za "přítelem Vladimírem". Dohodli se na výměmě zpráv o teroristech. Původně se neshodli na Assadovi, ale nalezli kompromis v tom, že Asadovi bojovníci budou považováni za součást koalice proti chalifátu.

Imigranti

Polsko

po volbách a pařížských atentátech prohlásilo, že nedokáže přijmout imigranty (vesměs muslimy) z bezpečnostních důvodů, a že preferuje bezpečnost vlastních občanů.

Během týdne

i nejnatvrdlejší státy začaly omezovat imigranty a snižovat benefity, na něž by měli mít "uprchlíci" nároky. Mluví se i o zákazu slučování rodin.
Ve Švédsku začali mít problémy i s tím, že ze země odchází stále více nadprůměrně vzdělaných a pracovitých lidí. Tentokrát je nevyhánějí vysoké daně, jak tomu bylo při předchozím švédském exodu, ale imigranti a impotentní politika vůči jejich kriminalitě. Odcházejí také více ženy než muži, protože jsou více ohroženy, především znásilňováním.

Přestřelka

kolem uprchlíků nastala mezi presidentem Zemanem a premiérem Sobotkou. President kritizoval mj. odmítnutí připojit se k žalobě dalších států V4 proti kvótám. Připojení se k žalobě podpořil i Babiš.

Stovky "uprchlíků"

se pokusily násilně prorazit přes makedonskou hranici, byli zastaveni.

EU

razí dohodu s Tureckem o "uprchlících". Česko by na ni mělo přispět stamiliony korun.

Ukrajina

Byla zablokována

vedle elektřiny a vody a pod. také doprava na Krym. Rusko intenzívně pracuje na mostu. Situace s elektřinou se poněkud zlepšila nahozením elektrárny, která byla v době zahájení blokády v odstávce.

Rusko

zablokovalo přísun plynu Ukrajině.

Obecné

Téměř český humor

nalezli v sobě Belgičané, když jim policie nedoporučila uvádět aktuální informace z policejního zásahu proti teroristům. Začali zveřejňovat fotografie kočiček a fotomontáží s kočičkami.

Svobodní

zvolili do čela strany Petra Macha. Znamená to, že strana bude nadále respektovat svobodu muslimů znásilňovat svobody zbytku občanů. Možná by se mohli přejmenovat na "leninskou stranu užitečných idiotů".

Studio HŠH

vysoudilo na Národní knihovně odškodné tři miliony korun za to, že soutěž architektonických návrhů vyhrála Kaplického chobotnice, která nesplňovala její zadání. Na jedné straně je to dobře, protože neférovost soutěže a vítězství bezcenného braku od Kaplického bylo jasné od samého počátku, na straně druhé se obávám, že nebudou vyvozeny pratřičné důsledky, a že to budou muset zatáhnout daňoví poplatníci. IMHO by měli bezprostřední aktéři soutěže za její férovost ručit, např. složením nějaké jistiny.

Další otrava metanolem

se objevila na kladensku. Pacient byl ve vážném stavu, v jeho domácnosti nenalezli žádný pančovaný alkohol a na konci týdne zemřel jako 49. oběť metanolové kausy s tím, že souvislost s ní není jednoznačně prokázána (mohl se otrávit i zcela nezávisle na ní).

V Brně

na MOÚ vyrobili ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu v Řeži nové radiofarmakum, které se selektivně vychytává v mozkových nádorech a umožňuje jejich vizualizaci při pozitronové emisní tomografii (PET). Některé typy nádorů v této lokalizaci dosud nebylo možné bez říznutí do pacienta ani nalézt, ani určit jejich rozsah.

Opávia

byla dotlačena k tomu, že polský hnus, který začala vyrábět místo tradičních kulatých piškotů, musí explicitně značit jako vyrobený v Polsku.

Bývalý policista,

propuštěný pro HIV pozitivitu, vysoudil odškodnění. Pro ty, kdo rozsudek schvalují, bych doporučil vyčlenit speciální kliniku, kde by byli zaměstnáni pouze HIV pozitivní lékaři a sestřičky.

Byl obviněn

z gumového paragrafu o podněcování k nenávisti předseda Bloku proti islámu  a IVČRN, Martin Konvička. Opět jsem referoval minulý týden. Zatím to BPI a spol. přineslo spíše sympatie. Na Konvičkovu stranu se přiklání překvapivě dost osobností, k velké nelibosti fašistoidů a jiných antidemokratů.
Mimochodem, hnutí ANO, jehož zástupce tuto akci inicioval, má z větších politických subjektů na naší politické scéně svůj politický i ekonomický program nejblíže klasickému fašismu za prvních let éry Mussoliniho.

Ve Francii

zachytili znovu ptačí chřipku.

Vrbí se

idea jakéhosi "minischengenu", především států, které přistupují na rozdělování "uprchlíků" podle kvót. Podle některých verzí bychom měli zůstat uvnitř. Já bych zcela jednoznačně preferoval být vně společně s celou skupinou V4 a dalšími podobně orientovanými státy.

Evropa

měla v uplynulém roce nejvyšší nárůst nových případů infekce HIV.

Přelomem v léčbě cukrovky

může být injekce vlastních T-lymfocytů, ochraňujících beta-buňky (producenty inzulínu) před dalšími částmi imunitního systému. Metoda postoupila do stádia úspěšných pokusů na lidských dobrovolnících. Jsem zvědavý, jak moc a jak moc zjevně se ji budou snažit farmaceutické koncerny zaříznout.

Slovensko

v souvislosti s terorem hodlá zasáhnout do ústavy tak, aby policie a další protiteroristické složky měly volnější ruce.
Francie explicitně vyhlásila, že kvůli teroristům hodlá do konce února 2016 suspendovat některé body Evropské konvence o lidských právech.
Budu ošlivý: Obecně je v Evropě "přelidskoprávováno", přičemž praktické provádění lidských práv (a jejich výklad soudy), což je ještě horší, chrání zločince proti normálním lidem a postihují normální lidi, když se chtějí bránit proti zločincům.

Nejdramatičtější chvíle týdne

prožilo Česko v neděli: Celý národ do poslední chvíle hádal, zda si Karel Gott přijde pro 40. slavíka osobně, nebo ho nemoc spolu s následky léčby natolik zkrušily, že si netroufne. Nakonec přišel, přes doporučení lékařů a k velké radosti fanoušků. V této souvislosti manželka citovala Jaromíra Jágra, že život mezi ukončením hokejových aktivit a smrtí vidí jako prázdný a k ničemu (či nějak tak). Jsem toho názoru, že to Mistr vidí podobně zase se zpíváním. Zcela jistě mu všichni lidé dobré vůle přejí uzdravení ze závažné choroby a já se k nim tímto připojuji.
Drama na Slavíkovi ovšem pokračovalo i nadále, protože stříbrného slavíka obsadila skupina Ortel a bronzového její frontman. Jekotem multikulturalistů (protože skupina je skutečně velice politicky nekorektní) zaléhají uši.

neděle 29. listopadu 2015

Kočky, námořníci a muslimové dle profesora Schroedingera.

Pravděpodobně už všichni vědí, co je to Schroedingerova kočka: Je to kočka, zavřená v neprodyšné a pro naše pátrací prostředky nepropustné bedýnce (v níž má ale podmínky k nekonečně dlouhému životu), společně se zařízením, které v okamžiku rozpadu jediného atomu, sloužícího jako generátor náhody, naplní bedýnku jedovatým plynem, který kočku zabije. Profesor Schroedinger tímto pokusem demnstroval svůj princip neurčitosti, podle něhož některé hodnty kvantového světa jsou absolutně nedostupné, dokud je nezměříme a tím změřením ale současně neovlivníme. Proponoval, že kočka v bedýnce mezi uzavřením a jejím následným otevřením se nachází ve stavu "ani živá, ani mrtvá".
Pochopitelně, tento pokus je ryze myšlenkový, takže při něm nebyla zabita ani jediná kočička.

Pan profesor Schroedinger patrně znal staré řecké úsloví, že "jsou tři druhy lidí, živí, mrtví a ti, co jsou na moři". Protože před vynálezem bezdrátové telegrafie skutečně neexistovala možnost zjistit, zda posádka lodi, která právě zmizela za obzorem, je živá či mrtvá. Pouze až se loď vrátila, nebo se donesla zpráva o jejím ztroskotání (nebo alespoň informaci, že se neobjevila v žádné rozumné destinaci, v níž by se objevit musela, a v rozumné době pro dočerpání zásob, zejména pitné vody), přesmykla se posádka z polostavu "na moři" do stavu "živý" nebo "mrtvý".
Na rozdíl od Schroedingerových myšlenkových experimentů bylo mořeplavectví v historii tvrdou realitou a do stavu "mrtvý" se přesmykly spíš miliony než statisíce členů lodních posádek.
Pochopitelně, jakmile se stali "Schroedingerovi námořníci" masovějším jevem, bylo možné předvídat pravděpodobnost úspěšnosti jednotlivých plaveb. A "již staří Římané" dokázali tuto pravděpodobnost s rozumnou přesností odhadnout a na tomto základě rozvinout pojišťovnictví. Jakýmsi předchůdcem této činnosti byla sdružení loďařů, kteří se dohodli na spoluvlastnictví většího počtu lodí, takže v případě ztráty některých z nich nebyl jejich výlučný vlastník zničen, ztráta se rovnoměrně rozdělila a rovnoměrně rozdělený zisk ji (při korektním spočtení rizika) pokryl.
Pokud bychom se vrátili ke Schroedingerově kočce, tak pokud takových koček budeme mít baterii (stovkové počty) a budou mít coby řídící atom nějaký izotop s poločasem rozpadu kolem 24 hodin, tak při otevření bedýnek po jednom dni bude zhruba polovina koček mrtvá. Pokud bude použit atom izotopu s poločasem rozpadu třeba sto let, tak je velice pravděpodobné, že přežijí všechny kočky, případně že počty mrtvých koček budou v jednotkách. Pochopitelně, pokud bychom měli možnost takovýchto baterií bedýnek s kočkami nasadit dostatečně velké množství (obávám se ovšem, že by nám na to nestačil počet reálně žijících koček na Zemi), tak by se mohlo i v prvním případě stát, že by v některé baterii všechny kočky přežily a v druhém v některé všechny kočky uhynuly.

A nyní k těm muslimům

Muslim, který konformě žije v evropské společnosti, je jakousi obdobou Schroedingerovy kočky, protože o něm nemůžeme (= nemáme prostředky, jak se to dozvědět, a navíc použitím razantnějších prostředků bychom ho ovlivnili, podobně jako vlastnosti některých elementárních částic jejich měřením) vědět, zda se v konfliktu naší společnosti s islámským terorismem přikloní na naši stranu nebo na stranu teroristů. Je tedy ve stavu podobném, jako ta Schroedingerova kočka. Pouze v okamžiku, kdy bude muset řešit konflikt identit (identity muslima a identity občana civilizovaného státu), protože se tato identity dostanou do vzájemného rozporu, dojde k ekvivalentu otevření bedýnky s kočkou a my uvidíme, zda konkrétní člověk je především muslim nebo především občan.
Tento jev na úrovni jednotlivce pochopitelně nemá rozumné řešení (což zcela jistě budou zdůrazňovat všichni multikulturalisté), nicméně jakmile můžeme loajalitu muslimů k občanství studovat jako hromadný jev, je to už něco jiného a můžeme pracovat prakticky stejným způsobem, jakým pojišťovatelé ve starém Římě vypočítávali pojistné pro lodní plavby, případně nasadit i sofistifikovanější postupy moderní statistiky, a zdaleka ne jen pojišťovenské.
Zcela jistě bude takový přístup naprosto cizí absolventům "čehokoli, kde není žádná matematika". Tedy oborů, o nichž jako o bezcenných před časem hovořil pan president Zeman. A současně oborů, z nichž se rekrutují pomáhači islamizace "z blbosti".
Uvedení "odborníci" budou slintat nad prohlášeními různých muslimských skupin, odsuzujících teroristické aktivity "těch, kdo nejsou řádní muslimové a jednají nemuslimsky". Tak nějak jim nedojde historická paralela (byť to není žádná matematika), kdy na shromážděních, odsuzujících atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha hajlovali i aktivní odbojáři, včetně části těch, co byli zapojeni do jeho přípravy nebo následného ukrývání parašutiustů. A kdyby měli od Britů připraveny falešné identity a kvalitní doklady k nim, tak nepochybuji o tom, že by tam šli hajlovat i Gabčík s Kubišem, protože by to byl vysoce racionální čin, přispívající k jejich krytí.
A ještě více budou islamofilové nadšeni z různých průzkumů, v nichž se k podpoře teroristů hlásí méně než polovina muslimů.
Lidé, kteří alespoň trochu přičichli k té statistice, případně k dělání dotazníkových průzkumů, už tak nadšeni nebudou, protože řada z takových průzkumů má různé háčky a chytáky, jimiž se ptáme na to samé různými způsoby. Z takovýchto otázek pak plyne, že politické cíle teroristů podporuje naprostá většina muslimů (zpravidla mezi 70 a 90 procenty tázaných). Důležité také je, že jsou to zpravidla průzkumy veřejné se známou identitou respondentů, v nichž běžně část z nich lže i v případě dotazů na daleko méně choulostivé věci. I v našich podmínkách platí, že podpora "extrémistů" či opravdových extrémistů je nižší v neanonymních než v anonymních průzkumech a ve volbách se zaručenou anonymitou bývá ještě vyšší než v těch anonymních průzkumech.
Určitým prubířským kamenem se stal útěk dvou pachatelů Pařížského masakru z Francie do Belgie a jejich průběžné skrývání se v islámských komunitách.
Faktem je, že v evropském průměru protinacistického odboje jsme co do počtu zrádců spíše na té lepší straně, přesto se našel, když zůstanu u těch parašutistů, zrádce Čurda, který dovedl gestapo ke skrýši v kryptě Cyrilometodějského chrámu. A podobní zrádci se vyskytli i v odboji řady dalších národů.
V komunitě muslimů, co mají či měli nějaké informace o prchajících teroristech, která musí být z podstaty věci srovnatelně velká jako byl počet lidí, majících alespoň nějaké informace o parašutistech, se nenašel zrádce žádný. Můžeme na základě toho konstatovat, že islámská komunita je proti nám sevřená a antiloajální daleko více, než byli naši předkové sevření a antiloajální vůči nacistickým okupantům.
A když jsme u těch zrádců, tak motivem Čurdovy zrady bylo to, že se gestapo dopátralo jeho identity (chybička se vloudila na straně Britů) a hrozilo, že se pomstí na jeho příbuzných.

Jinými slovy:

  • to, že by tvrdý postup vůči muslimům nahnal členy islámské komunity do náruče teroristů a extrémistů, je pitomost, oni už tam jsou a výjimky se vyskytují zřejmě pouze v zanedbatelném počtu
  • naopak, dostatečná tvrdost ze strany mocenských sil sekulárního státu (i kdyby měla být technicky zajištěna přeměnou současných zákonů na drakonické) by mohla některé členy islámské komunity zlomit a přimět ke spolupráci, zejména, pokud bychom zajistili jejich následnou bezpečnost (konverze od islámu a falešná identita se jeví jako dobrý nápad)
Při výše uvedených myšlenkových experimentech nebyl utopen ani jeden námořník a nebylo ublíženo žádnému muslimovi. Pokud ovšem nebudou jejich výsledky velice rychle zavedeny do praxe, promítne se to velmi a zásadně negativně do života stovek milionů evropanů - nemuslimů.

středa 25. listopadu 2015

Aktuální témata

Aktuální témata jsou dvě a obě mají společné násilné šíření islámu.

Turecko a chalifát

Turecké letectvo sestřelilo ruský bitevní letoun, provádějící bombardování islamistických povstalců. Trosky letounu i oba piloti dopadli podle zatím ne zcela potvrzených zpráv více než 4 km od tureckých hranic, což do značné míry kompromituje tureckou verzi, že stroj sestřelili nad svým územím.
Podle posledních údajů se podařilo navigátora zajistit proasadovským silám a dopravit na základnu. Kromě pilota sestřeleného letadla zyhynul ještě po ostřelování jeden člen posádky vrtulníku, který po sestřelených letsích pátral. Jedním z důvodů střílení po katapultované posádce mohla být snaha o likvidaci svědků incidentu.
Faktem je, že Turecko se v syrském konfliktu opakovaně a systematicky angažuje na straně chalifátu, od bombardování jeho protivníků (především Kurdů, ale i dalších) až po zajišťování kanálů, jimiž proudí z chalifátu nafta, ukradené starožitnosti a případně další věci a opačným směrem zase munice a další vojenské propriety spolu s džihádisty, sexuálními oblažovatelkami a podobnými příznivci nijakými ohledy se neomezujícího islámu.
Dosavadní reakce Ruska je velmi tvrdá: Sestřelení bylo označeno za akt agrese (jistěže ke kladným aspektům jeho hodnocení nepřispělo ani turecké střílení po letcích na padácích, i po vrtulníku, který na syrském území sestřelené letce hledal), hovoří se o drastickém omezení obchodní výměny, ruské cestovky mají pod hrozbou sankcí omezit nebo zastavit zájezdy do Turecka, je docela dobře možné, že po diplomatické linii dojde i ke vzájemnému vypovězení velvyslanců.
Další ohlasy jsou spekulace, kterých se na webu vyrojila celá spousta. Vojenští činitelé se údajně dali slyšet, že by mohli aktivně zarušovat turecké radary a další prostředky, sledující prostor nad Sýrií (dělali by to s požehnáním legální syrské vlády, takže by si Turci mohli trhnout levou, ba i pravou, zadní). Hovoří se i o doprovázení bombardujících bitevníků moderními ruskými stíhačkami. Ty jsou minimálně o půl generace před tím, co má k dispozici Turecko, takže střet většího počtu letounů (eliminující náhodný prvek a do jisté míry i výkony posádek) by nejspíš nedopadl pro Turky moc dobře. Pokud by se to stalo nad Sýrií, kde to lze označit za odražení agrese, nemělo by Turecko ani nárok na ochranu od NATO podle článku 5.
Spekuluje se (a snad je to i částečně potvrzeno) lze i o dodání lepších protiletadlových kompletů Kurdům a dalším proasadovským silám (dokonce ani ne aktuální generace systému, jehož starší verze na Ukrajině "sundala" z více než deseti km dopravní letadlo, ale něco, co má dosah až 30 km), což by s propojením systémů včesné výstrahy mohlo být pro turecké letectvo, bombardující zatím protivníky chalifátu prakticky beztrestně, velmi drsné.
O čem se zatím nespekuluje, ale IMHO to může mít ještě zajímavější aspekty i perspektivu celkového dopadu, je možné posílení Rusko - Řeckých vztahů. Řecko (jako člen NATO) vedlo s Tureckem válku a dodnes jsou vztahy mezi ním a Tureckem dosti napjaté, už kvůli reminiscencím na tureckou okupaci Řecka i současnou tureckou okupaci historických řeckých území v Malé Asii, včetně toho, že oba státy spolu před pár desetiletími vedly regulérní válku. Pokud by se Řecko dalo navnadit (třeba mohutnou finanční injekcí) k zapojení do konfliktu s Tureckem, muselo by NATO zůstat stát stranou (lze předpokládat, že s pocitem krajní úlevy), protože by se nejednalo o napadení členského státu nečlenským.

Domácí scéna

Lídr iniciativy IVČRN a jeden z hlavních lídrů Bloku proti islámu byl obviněn podle značně gumového paragrafu "ze šíření rasové nenávisti".
Trefně to komentuje J. X. Doležal v Reflexu, který vyjmenovává část podobných kauz, kdy bylo takovéto stíhání nakonec zastaveno. Nejde jen o kauzu kázání Alráwího o nucení dětí k nenávisti vůči nevěřícím třeba i bitím, ale i o další.
Druhou věcí je, že stíhané Konvičkovy výroky jsou zpravidla reakcí na obdobné výroky s opačným znaménkem islámských diskutérů (případně jejich nohsledů ze "sluníčkové" scény).
Čili jestliže někdo na FB napíše něco ve smyslu: "Jakmile se dostaneme k moci, tak vás, všechny nevěřící psy, podřežeme, jak do dělají naši souvěrci a náš vzor v Sýrii", tak reakce ve smyslu "To vás raději pozavíráme do koncentráků a tam z vás naděláme masokostní moučku" je naprosto stejného kalibru.
Státní moc by IMHO buď měla tyto věci neřešit (tuto situaci bych preferoval už z toho důvodu, že dle mého, a nikoli jen mého, názoru nemají verbální trestné činy v trestním zákoníku demokratického státu co dělat. Kriminalizace těchto činů je typická pro fašistické či komunistické režimy a také ti, kdo se příslušnými paragrafy ohánějí, patří jednoznačně do extrémně antidemokratické části politckého spektra), nebo potrestat aktéry diskuse oba, asi ve stylu známé Mládkovy písničky: "... oba starší pánové,/ když je potom zabásli,/ poprávu si přibližně/ stejně vyfásli".
Celá věc se jeví být akcí na politickou objednávku, protože náhodný souběh výroku ministra spravedlnosti (na jehož rodinu byly nalezeny docela ošklivé věci) a akce prokuratury (navíc územně nepříslušné) je prakticky vyloučen. Je otázka, zda se islamizátoři na půdě naší justice cítí natolik pevní v kramflecích, aby tento proces ustáli (včetně naprosto zjevného překrucování reality, ke kterému by museli sáhnout), nebo zda někdo naopak situaci neodhadl.
Je rovněž otázka, jak zareaguje "manažer Babiš", protože ministr Pelikán v podstatě postupoval proti "firemní kultuře" (Babiš se zřejmě rozhodl přihřát preference ANO na problematice imigrantů).
Blok proti islámu obvinění zcela explicitně označil za politické (v čemž se bude mýlit jen se zanedbatelnou pravděpodobností) a pokud bude postupovat takticky, tak nahrabe tolik politických bodů, kolik by mu nedala ani kampaň v desítkách milionů Kč.
Druhou věcí ovšem je, zda se někdo nepřipravuje zrušit volby, nebo zavést něco jako "jednotnou kandidátku Hate Free Fronty", a celá akce není palebnou přípravou na otevřené zrušení demokracie ve státě.

úterý 24. listopadu 2015

Zemřela proislamistická aktivistka

Minulý týden podlehla rakovině děložního čípku Lucie Bittalová, aktivistka z udavačské organizace "Hate Free", proislamistických nevládních organizací a dalších proislamizačních struktur. Po stanovení diagnózy se angažovala v proprohlídkové kampani "Měsíc raka".
Tereza Stonišová v Reflexu vyčítá "kopání do holky s rakovinou" těm, kdo kritizují její aktivity, jmenovitě Evě Hrindlové a Petru Hamplovi.

Vezmu to po řadě:

  • Proislámističtí Pavlíci Morozovové z Hate Free, ekvivalentní konfidentům gestapa nebo STB, rozhodně nepředstavují nic pozitivního, lidsky ani politicky. Jsou to jednoznační nepřátelé demokracie (už proto, že jednou z nutných, či spíš přímo atributivních, podmínek demokracie je svobodná diskuse). Pokud se někdo dá na takové aktivity, tak ho ani rakovina nevyviňuje z toho, že, ať už z vyslovené zlovolnosti, nebo z čiré blbosti, dělal něco špatného a napomáhal zlu. A neměl by být z tohoto titulu nekritizovatelný, byť by na tu rakovinu třebas i zemřel (stejně jako lze kritizovat dementního starce s parkinsonismem a mnohočetnou závislostí na drogách - Adolfa Hitlera, a zejména jeho činy).
  • Jakoukoli prevenci lze dělat dobře nebo špatně. "Měsíc raka" přinejmenším nebyla prevence dělaná dobře.
  • Hampl oprávněně kritizuje to, jak se místo nějaké poctivé práce věnovala jen šikanování lidí, trollingu na internetu a podobným, bezcenným a škodlivým aktivitám.
  • Hrindová ji kritizuje za její proislamizační aktivity, za aroganci vůči našim občanům, ale i např. vůči utrpení žen v islámu. Dobrá, píše o karmě, já to posléze pojmu trochu jinak.

Rakovina děložního čípku a její prevence

Rakovina děložního čípku je multifaktoriální onemocnění, v němž ovšem významnou roli hraje opakovaná infekce různými typy lidských papilomavirů, z nichž některé jsou prokazatelně onkogenní (rakovinu vyvolávající). Tyto viry se chovají genderově nekorektně, protože riziko pro ženy je mnohonásobně vyšší, včetně toho, že méně často u mužů jimi vyvolané bradavice na kůži okolo pohlavních orgánů a mezi scrotem a konečníkem se odchytí snadněji a jejich případné "podezřelé" chování je dobře pozorovatelné. U ženy dlouhodobě probíhá jimi vyvolaný proces skrytě, bez jakýchkoli příznaků, pozdější příznaky progrese onemocnění jsou takového charakteru, že mohou být delší dobu považovány za příznaky banálního infektu ze špatné hygieny při pohlavním styku (nebo partnera/ů). Zejména pokud má žena v tomto ohledu ne zcela čisté svědomí.
Vedle virů se uplatňuje ještě i např. kouření (věnuji pietní vzpomínku kolegovi, který v této souvislosti vždy připomínal film Emanuela 2, kde se kouřily cigarety i jiným tělesným otvorem než ústy), případně další "prorakovinové" prvky životního stylu.
Primární prevencí tohoto nádoru je nepromiskuitní sexuální život. V případě střídání partnerů (náhodných partnerů) důsledné používání bariérové ochrany (kondom). Proti části uvedených virů je možné očkování, není sice všelékem, ale výrazně riziko této choroby snižuje. Tato informace je zásadní a měla by být součástí jakékoli preventivní výchovy.
Sekundární prevencí (tj. nádor vznikne, ale je s vysokou pravděpodobností odchycen v dobře léčitelném stádiu) jsou pravidelné gynekologické prohlídky (buď prohlídka v zrcadlech, hledající makroskopické příznaky stádií předcházejících vznik rakoviny jako takové, nebo stěr z čípku děložního a jeho cytologické vyšetření, pátrající po zhoubně změněných buňkách). Sekundární prevence by měla řešit pouze karamboly, vzniklé i v případě řádně prováděné prevence primární.
Bude-li přílišně zdůrazňována sekundární prevence, pak to, bohužel, může sklouznout k pochopení typu: "mohu š..at jako králík, střídat (silně promiskuitní) partnery několikrát denně a přitom stačí, když půjdu čas od času na prohlídku".
Zdravotní prevence je prostě věda a když se dělá špatně, tak může mít klidně i negativní odezvu, tj. riziko "preventované" choroby naopak zvýší.

Závěrem

Nehodlám kopat do mrtvoly, ale dotyčná si svou smrtí "kádrový profil" nijak nevylepšila a nevylepšila ji ani pochybně vedenou kampaní "Měsíc raka".
Nesdílím názor paní Hrindové o špatné karmě, protože kdyby to takto fungovalo, tak by celá Anti Hate tlupa úřadovala z lůžek na onkologii. Což se, bohužel, neděje. Nemůžeme se prostě spoléhat na to, že nějaký pán na obláčku sešle na gaunery rakovinu. Gaunery a politické extrémisty musíme vytlačit z politické scény porážkou ve volbách (čím dříve, tím lépe, nebo se ještě dočkáme toho, že volby zakážou) a jejich následným zákonným umravněním.
Vize, jak si dušička - holubička slečny Bittalové nyní své proislamizační aktivity vyříkává v návi s dušičkami - holubičkami žen zavražděných ze "cti", ukamenovaných či jinak ve jménu islámu bestiálně umučených, a to v oblaku vyrvaných peříček, může sice být hezká, ale k řešení současných problémů společnosti nic nepřinášející.

pondělí 23. listopadu 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Následky pařížského masakru

dominovaly celý týden v dění kolem islámu a "uprchlíků". Policie, především ve Francii a Belgii, prováděla razie v lokalitách, kde se teroristé vyskytovali a mohli se tam zase skrývat. Pozitivní je, že byla oficiálně přiznána existence no-go zón, byť různí proislamističtí akivisté jejich existenci popírají dál (konec konců, Goebbels taky popíral existenci plynových komor ještě v bunkru uprostřed obklíčeného Berlína).
Ukázalo se také, že existovaly s cca týdením předstihem signály, že se v Paříži něco chystá, ale nebyly, především v důsledku politické korektnosti, odpovídajícně vyhodnoceny. Jinými slovy, politická korektnost a její důsledek - předpodělanost státních orgánů před proislámskými aktivisty, nesou na pařížském masakru významnou část spoluviny.
Existují i odvetné akce proti chalifátu, který se k organizaci masakru přiznal a vyzval své příznivce k dalším podobným akcím. Francie začala chalífát zlehka bombardovat, Kanada se rozhodla protiislámistické akce zcela ukončit. Hollande se kasal "zničením islámského státu", nicméně zatímní francouzské aktivity vypadají na zpsobení nevýznamného bebina.
Ukázalo se, že hlavní strůjce masakru studoval na jedné z neprestižnějších středních škol v Bruselu. Nebyl z významných islámských teroristů tohoto století jediný, kdo měl formálně vyšší vzdělání, řada jeho kolegů jsou (byli) i vysokoškoláci.
Koncem týdne zahájilo akce Rusko, jakmile se stoprocentně potvrdilo, že zlikvidování jejich letadla bombou je opravdu akcí chalifátu. Nyní kombinovaně (letadla a okřídlené střely) likviduje město Rakká (hlavní město chalifátu) a neustane, dokud ho nezbombarduje alespoň na úroveň Berlína v roce 1945. Rusové na bomby a rakety píší nápisy křídou, jako "za naše", "za Paříž", jak to bylo zvykem i za druhé světové války. Dovolím si citovat protektorátní vtip z konce války:

Sejdou se Čech, Francouz a Němec a baví se o tom, jak je jejich hlavní město krásné. "Já vylezu na Petřínskou rozhlednu a vidím, jak je Praha krásná," povídá Čech. "Já zase vylezu na Eifelovku a mám celou naši krásnou Paříž u nohou," povídá Francouz. A Němec kontruje: "To já na sebe postavím dvě cihly, stoupnu si na ně, a mám u nohou celý Berlín."

Chalifát se začal přesouvat z Rakky do Mosulu, takže bude nejspíš "zberlínován" i ten.
Je také jasné, že dříve či později přijdou další útoky. "Citlivými událostmi" jsou vánoční trhy ve větších městech více islamizovaných států, mistrovství světa v hokeji a v příštím roce mistrovství Evropy ve fotbale.
Paříž se obává i chemických a biologických útoků a začala proto hlídat vodní zdroje.
Pochopitelně existuje mnoho radílků, kteří "se obávají", aby náhodou "mírumilovné" muslimy nepobouřily nějaké výroky kritizující oprávněně islám. Ti také pláčou nad tím, jak masakr posílil "radikály". U nás se v duchu ozvěny teroristických útoků odehrál 17. listopad, v Německu překročily preference AfD deset procent. "No hrůza!"
Pláče se také nad tím, že teroristé zabili i nějaké muslimy. Tak nějak plačky nereflektují skutečnost, že když někdo střílí do davu samopalem (nebo jeho ekvivalentem), tak prostě kosí vše, co je na dostřel a ve směru palby - "vinej nevinnej", jak praví klasik.
Chalifát začal vyhrožovat i USA. Do jisté míry by to mohlo podpořit více protiislamizačně naladěné republikány. Z jejich řad se ozývají hlasy i o možné povinné registraci muslimů a podobných akcích.
Válku chalifátu vyhlásili i Anonymous a do konce týdne se jim podařilo nabourat tisíce účtů teroristů na Twitteru. Anonymousové také ohlásili, že teroristé chystají útoky v dalších zemích, některé podklady pro toto tvrzení mohli získat z "prolustrovaných" teroristických účtů.
EK chce omezit držení zbraní v celé EU, přestože přesný opak funguje: V Izraeli zavedli nošení zbraní a velmi výrazně tím omezili účinnost teroristických útoků. EK se v podstatě chová jako prodloužená ruka chalifátu.
Muslimové celé Evropy veřejně prohlašují známou mantru, že oni nic, to vše zlí teroristé, kteří nemají s islámem lautr nic společného.
Internet ovšem zaplavily výzvy "pokojných a mírumilovných" muslimů k dalšímu vraždění, ve jménu vysoce humánního a tolerantního islámu. Došlo také (mimo jiné) k výzvám k atentátu na Bílý dům.

V Číně

byli zmasakrováni teroristé, kteří v září zaútočili na důl v Sin-Ťiangu. Pachateli byli islámští teroristé (u nás vydáváni za "separatisty" či "národně osvobozenecké bojovníky").

27 mrtvých

je bilance nájezdu islamistů na luxusní hotel v Mali a jeho následného osvobození za účasti Francouzů.

900000 "uprchlíků"

už dorazilo do Německa.

Ministr Chovanec

konstatoval, že muslimové v ČR zatím nepředstavovali problém, ale masy "uprchlíků" by to mohly změnit. I tento velmi střízlivý a pro muslimy spíše vstřícný (řada islámských aktivit byla "přehlédnuta") vyvolal nenávistný jekot sluníčkářských aktivistů.

Balkánské státy

začaly blokovat přesuny "uprchlíků", ke hrůze Řecka, které do té doby kálelo na nějaký schengen a hájení jeho hranic.

U dvou pařížských atentátníků

se podařilo prokázat, že přišli coby "uprchlíci" přes Řecko. Sluníčkáři něco podobného do poslední chvíle odmítali připustit.

Posledním německým hitem na uprchlickou notu

se stal návrh poslance za CDU Eckhardta Rehberga, který chce zavést nucené práce pro německou mládež, aby sloužila a pomáhala imigrantům. Věřící soudruh navrhuje cosi, jako byla u nás náhradní vojenská služba (alespoň víme, kam šel na inspiraci), v jejímž rámci by absolventi středních škol posluhovali imigrantům, protože sluníčkářské organizace nezvládají. Ten -píp- si opravdu neuvědomuje, že tak získá každým rokem ročník nakrknuté mládeže, nenávidějící "uprchlíky", voliče AfD či něčeho ještě horšího?
A to pomíjím fakt, že povinné otročení obyvatelstva berou muslimové (a imámové to tak svým "ovečkám" presentují) coby znak "podrobení se země islámu".

Ukrajina

Ekonomický propad

rozdělené a rozhárané země dále pokračuje.

Dodávky elektřiny

na Krym zablokovali aktivisté. Vyřadili tím i dvě ukrajinské jaderné elektrárny. Rusko urychluje připojení Krymu elektrickým kabelem.

Obecné

Velká Británie

pravděpodobně bude celkově posledními událostmi posunuta k názoru nesdílet s EU všechna bezpečnostní rizika.

Nejrozsáhlejší

transplantaci obličeje provedli v USA. Příjemce byl hasič, který utrpěl devastující popáleniny v souvislosti s výkonem práce.

Kvikot způsobila

účast presidenta Zemana na Albertově, přičemž vzpomínkovou akci zde pořádal Blok proti islámu. Projevy jak presidenta Zemana, tak i M. Konvičky byly velmi umírněné, vůbec se nevztahují k islámu, a přesto vřeští islamisté a proislamisté všeho druhu jako zběsilí.
Negativně se vyjádřil kde kdo, přispěchali s kritikou i chalifátní podržtaškové z brusele.

Antizemanovci

uspořádali večer 17. 11. demonstraci u Pražského hradu.

Narůstá napětí

mezi USA a Čínou okolo umělých ostrovů, kterými se snaží Čína získat nároky na naleziště ropy a plynu v jihočínském moři.

Na IKEM

provedli unikátní operaci, kdy pacientce s poruchou vyprazdňování žaludku, která pro ni nemohla jíst a musela být krmena sondou, zavedenou až na začátek střeva, nařízli svěrač pyloru cestou endoskopie. Problémem operace (mimo jiné) je agresívní prostředí v žaludku (kyselina plus pepsin), které hrozí takovou ránu vyleptat až do protečení obsahu žaludku skrze díru v žaludeční stěně do dutiny břišní. IKEM byl s touto operací 17. na světě, ale první ve střední a východní Evropě.

Aflatoxiny

byly nalezeny ve fících z Turecka. Aflatoxin B1 je jedním z mála prokázaných lidských karcinogenů.

Židovského učitele

pobodali v Marseille tři útočníci, hlásící se k chalifátu.

O "dvourychlostní" EU

se začalo oficiálně mluvit mezi EUrounijními politiky.

Antibiotika

byla objevena v medu od společnosti Včelpo. Firmě bylo odebráno povolení používat značku Klasa. Nyní se testují medy dalších tuzemských výrobců.

Radikálního islámského kazatele

Abú Izzadína vypověděli z Maďarska. Měl přitom zakázáno opustit Velkou Británii, ale "záhadně se ocitl" v Maďarsku. Je to názorná ukázka toho, jak státy bývalého východního bloku ctí zákony, zatímco západní na ně (alespoň v souvislosti s islamisty) kálejí.

Geneticky upraveného lososa

schválili k lidské konzumaci v USA. Je šlechtěný na rychlejší růst a odolnost vůči některým chorobám. To bude zase jekotu po sluníčkářskýcn a ekologistiských luzích a hájích!

Jednotky OMON

rozehnaly aktivisty, útočící na průvod gayů v Moskvě. Ukazuje se, že to s tím pronásledováním gayů v Rusku není tak strašlivé, jak to tu prezentovali někteří anitirususté.

V USA

propustili po 30 letech špiona Jonathana Pollarda. Nejsem si úplně jistý, zda udělali dobře.

Univerzity

žalují presidenta Zemana za neudělení titulů třem profesorům. Zemanovými důvody jsou ve dvou případech signály o napojení na STB, ve třetím nestandardní finanční transakce dotyčného.

Zemřela

podle mne trochu kontraverzní aktivistka Lucie Bittalová (připravuji samostatný článek).

V neděli si "antizemanovci"

udělali na Albertově "náhradní 17. listopad". Je ovšem nutné připomenout, že loni to byli právě oni, kdo narušil slavnostní akt odkrytí pamětní desky, včetně házení vajíček.

Čtvrtině občanů

se nelíbí, jak president Zeman oslavil 17. listopad, hlásají naše sdělovací prostředky.
Inu, známe to: "Americký president závodil se sovětským prvním tajemníkem. Američan doběhl předposlední a reprezentant SSSR doběhl svěží," dělala si srandu z jejich předchůdců moje generace.

neděle 22. listopadu 2015

Můžete konstatovat zlo šířené islámem, ale jen v akademické debatě

Pan Klvaňa v Reflexu nějak pochopil, že s pouhým označováním normálních lidí za "extrémisty" tak nějak nepochodí, a tak začal měnit disajn blábolů, podporujících šíření islamismu a islámského terorismu.
Jeho téze jsou zhruba takové, jak jsem shrnul v názvu článku:
  • je legitimní nemít rád islám, protože utlačuje ženy a je v rozporu s demokracií
  • jakmile ovšem půjdeme do veřejného prostoru s transpartentem s přeškrtnutou mešitou (jehož smysl pan Klvaňa zjevně nechápe), tak strašlivě riskujeme, že se "na nás nabalí extrémisté", což je podle pana Klvani strašlivé, byť blíže nijak nedefinpvané, zlo. Musíme mu prostě věřit, že to zlo je.
  • ona debata o negativních aspektech islámu patří podle něho jen na akademickou půdu, do nějakých diskusních klubů nebo do diskusních pořadů ve sdělovacích prostředcích.
Takže si to shrňme po řadě:

Škrtnutá mešita

Tento symbol reflektuje tézi islámu (nikoli islamismu, protože je to "součástí islámské věrouky"), že kdekoli muslimové postaví plnohodnotnou mešitu (= s minaretem), tak je tato země navždy islámská a na její obyvatelstvo se, i v případě, že by muslimové byli z té země později vyhnáni, vztahují známé koránské verše o zabíjení "nevěřících" na potkání. Z tohoto důvodu také islámský stát (co nemá "absolutně nic společného s islámem") proponuje dobytí všech zemí v Levantě, které byly svého času okupovány buď arabskými muslimy nebo Turky (od Rumunska, Bulharska a Řecka přes jih Itálie a podstatnou část bývalé Jugoslávie s Maďarskem a částí Slovenska až po jih Francie, Španělsko a Portugalsko). V podstatě by si muslimové z tohoto titulu mohli dělat nárok i na nějaká území na jihu Moravy a v Dolním Rakousku, kam se dostali dvakrát v souvislosti s obýváním Vídně.
Uvedený symbol tedy značí zabránění muslimům se v dané oblasti plnohodnotně usadit a prohlašovat toto území "na vždy" za svoje. Z tohoto pohledu je to naprosto legitimní vyjádření legitimního politckého programu, stejně jako třeba přeškrtnutý hakenkrajc nebo pentagram.

"Akademická debata"

Faktem je, že akademická debata byla vedena v této společnosti několik let. Zásadním problémem je, že tato debata neměla naprosto žádné rozumné vyústění. Existují lidé, kterým jede o udržení demokracie se všemi jejími atributy, a lidé, kterým je demokracie (se všemi svými atributy) natolik proti srsti, že jsou ochotni podpořit i islamizaci společnosti, aby tu nenáviděnou demokracii zlikvidovali islamisté, když oni na to nemají.
Blábolení o tom, jak je islám vlastně šíleně mírumilovný, jak je to "velké náboženství", jak vlastně nejsme s to dokázat, že by muslimové někoho zavraždili nebo chtěli zavraždit (stačí, že podobný blábol pronese nějaký zjevný lhář a navíc muslim, a více než tisíc let zkušenosti s muslimy a veškeré jejich "svaté" texty a další zdroje islámu by ta zjevná lež měla převážit), že Aiše vlastně nebylo devět, ale 16 či 20 - existují desítky způsobů, jak mohl být její věk "špatně spočítán". Zapřou se i její tradované autentické výroky, pomine se i to, že ji Mohamed sexoval už od šesti (tj. hned od svatby, pouze jí nestrkal TO TAM), pomine se i to, že Chomejní, s odkazem na Mohameda, se hned po úspěšném islamistickém puči oděckoval s devítkou. A kdyby na tomto aktu bylo cokoli neislámského (jak se nám snaží tvrdit různí "odborníci" v rámci akademických diskusí), tak by ho ta tlupa zločinců, v jejímž čele stál, sežrala, jak hejno žraloků sežere kteréhokoli svého člena, jevícího jakýkoli hendikep.
Prostě takovéto a podobné bláboly lze vyvracet v "akademických debatách" desítky let a nemá to naprosto žádný význam. Lháři buď budou po sto první blábolit stokrát vyvrácenou lež, nebo ji nepatrně (a z hlediska obsahu zcela nevýznamně) pozmnění a začnou ji vydávat za "nový argument, o němž by se mělo vážně, a nejlépe léta, diskutovat".
Jak jsem uvedl výše, diskuse v podstatě nemá cenu, protože fakta jsou jasná, jediným problémem je skutečnost, že část diskutujících chápe antidemokratičnost a anticivilizovanost islámu jako obrovské plus a jejich argumentace jsou jen bezcenné blábolení za účelem zčásti mlžení, zčásti předstírání diskuse, a druhá část to samé chápe jako atributivní neslučitelnost islámu s demokratickou a obecně civilizovanou společností. A dříve nebo později (a v Česku už to nastalo) pochopí, že diskuse s tou první skupinou je naprosto bezcenná (prostě pan Klvaňa horuje za to, aby mohl on a jemu podobní dál léta blábolit nesmysly a zjevné lži a vydávat to za "opravdovou diskusi"). Navíc odpůrci islamizace vidí, že zrůdnosti, provozované muslimy, mají minimální podporu veřejnosti (včetně voličů), takže jedinou logickou cestou je, přejít do politické sféry a nechat rozhodnout voliče v regulérních volbách, jak je v demokracii zvykem.

Politika a extrémisté

Pan Klvaňa varuje před tím, že na "politická vystoupení se vždy naváží extrémisté". To je zcela jistě pravda a musí se s tím počítat. Zcela jistě má každý politický směr nějakou masu částečně lhostejných příznivců, masu přívrženců zcela konformních a vedle nich masu příznivců fanatických, jdoucích až do takových extrémů, které nejsou ani cílem ani cestou jeho mainstreamu. Zcela jistě se na většinu politických hnutí a stran nabalují i síly, které je mají coby zástupné za směr(y), jaké nejsou na politické scéně k dispozici, nebo jsou pod nějakou mírou restrikce. Zcela jistě se na jakékoli demonstraci (ať prorežimní, nebo režim kritizující, a jedno ze kterého konkrétního směru) objeví profesionální či alespoň chroničtí kraválisté, dělající výtržnosti s tím, že je nějaké konkrétní politické cíle toho či onoho hnutí či strany nezajímají. To je prostě atributivní znak politiky někdy od antického Řecka a vydávat to za něco "zásadně špatného", nebo dokonce za "důkaz špatnosti" nějakého konkrétního politického směru a jeho požadavků je prostě buď totální nesmysl, nebo (a to spíš) zlá vůle.
Konec konců, na "sluníčkáře" je napojena rovněž řada politických extrémistů. Najdeme tam i lidi, nespokojené s výsledkem druhé světové války a přesvědčené, že tento pro ně nepříznivý výsledek by měl být nějak anulován či zvrácen - o tom je i známý požadavek na pohnání presidenta Beneše před nějaký mezinárodní soud (na aktéry konference v Postupimi či Norimberského procesu si soudruzi, či volkgenossen, zatím netroufají). A našli by se tam extrémisté ekologičtí, neomarxisté, pol-potovci, trockisté a podobná cháska. A naprostá většina z nich nenávidí demokracii, protože ta umožňuje "hloupým a ideologicky nesprávně naladěným" podlidem bránit realizovat v praxi jejich "geniální" ideje.
Takže normální lidé, na rozdíl od pana Klvani, chápou, že pokud nějaká politická myšlenka dozraje do určité podoby a jeví se mít politickou podporu v populaci státu, tak by naopak měla projít prubířským kamenem voleb a otestování, kolik občanů je ochotno ji podpořit. A jedině toto je regulérní demokratická cesta.
Je ovšem jasné, že zastánci ideí, jejichž podpora mezi voliči je minimální až nulová, potřebují různá omezení demokracie či obcházení jejích principů, aby něco z toho, co hlásají, procpali do reality.

Jak je to s náboženskou svobodou

Žádná z ústavních svobod není bezbřehá a týká se to i svobod náboženských. Stát může restringovat kulty, které jsou v rozporu s jeho zákony. Islám je přitom v rozporu přímo s Listinou základních lidských práv a svobod, což definovaly nezávisle na sobě tři rozsudky Mezinárodního soudu pro lidská práva ve třech různých kauzách. Protože uvedená Listina je součástí naší ústavy, nezbývá než konstatovat jako fakt, že islám je v rozporu se samotnou naší ústavou. Hledat rozpory se zákony nižší úrovně je tudíž bezpředmětné.
Z tohoto důvodu jsou po uvedených rozsudcích (časovaných do konce minulého a první dekády tohoto století) politické snahy nějak restringovat islám zcela legitimní a opřené o výsledky práce mezinárodní justice. Muslimové se z tohoto důvodu těžko mohou dožadovat náboženských práv, stejně jako se nacisté nemohou poté, co proběhl Norimberský proces, dožadovat práv politických, byť obecně zajištěných na stejné úrovni a stejným způsobem jako jsou zajištěna práva náboženská.

pátek 20. listopadu 2015

Nacista v Osvětimi?

Pan Alrawi si postěžoval, že se muslimové (asi v Brně, když dal rozhovor Brněnskému deníku) bojí zapálit svíčku na památku obětí pařížských masakrů v pátek 13. 11. Problém je, že jejich přítomnost by tam působila stejně, asi jako nacista, "uctívající památku" na pietním místě v Osvětimi (nebo, ať nejezdíme tak daleko, v Terezíně či v Kounicových kolejích apod.).
Obávám se, že by negativní reakci ostatních návštěvníků takového pietního místa neoslabilo ani pravdivé konstatování, že současní nacisté nikoho neplynovali a neplynují. Což je podstatný rozdíl mezi nacismem a islámem, protože islám je v současné době provozován v řadě států až po ultimátní zvěrstva, srovnatelná s tím řáděním nacistů. Než stačíte přečíst tento článek, tak s vysokou pravděpodobností někde na světě uhasne jeden život, ať už cestou "mírového" prosazování šaríe se vším jejím ohavným hnusem, nebo cestou "řádné" teroristické akce.
Sám Alrawi se veřejně přiznal, že v brněnské mešitě kázal nenávist (a zdaleka to nebylo kázání tohoto typu jediné a zdaleka nebylo také nejhorší a nejnenávistnější, od těch ostatních se liší jen tím, že bylo perfektně zdokumentováno). Hájí se tím, že hlásal nenávist k "nevíře", ale nikoli k nevěřícím.
Pominu sám fakt, že něco podobného je v podstatě vyloučeno, protože "nevíra" jako taková neexistuje, existují pouze nevěřící, tj. všichni nemuslimové. Druhou věcí je, že "konvičkovci" zcela explicitně, a to od samého počátku své existence, opakovaně říkají, že jim nevadí islám jako náboženství provozované v soukromí, ale islám tlačený do veřejných prostor a islám jako politická ideologie. Je to přitom méně nesmyslné než Alráwího obhajoba, přitom tu naši nositelé sluníčkové idiocie bez problémů akceptují, zatímco Konvička je pro ně "nácek" a "xenofob". IMHO je téze konvičkovců v praxi nerealizovatelná, protože v islámu nikdy nedošlo k oddělení náboženské a sekulární sféry, takže potlačení / odmítnutí realizování jejich politických požadavků na bázi náboženství (= islamismu) je muslimy samotnými chápáno jako odpor proti islámu.
Alráwí si dovolil blekotat i známou mantru, že "pouze nepatrné množstí muslimů podporuje teror". Jednak mu odporují průzkumy mezi muslimy, které ukazují, že teror podporuje zpravidla více než polovina muslimů, žijících v civilizovaném světě, jednak naprostá většina toho "nepodporujícího" zbytku podporuje cíle, které teroristé proponují. Neodpovídá to ani webům a Facebookovým skupinám, které provozují čeští muslimové a zejména čeští konvertité (v praxi naplňující známé přísloví "poturčenec horší Turka").
Pan Alráwí také dojemně pláče nad tím, jak pozoruje zhoršující se nálady veřejnosti vůči muslimům. Vinu za to dává "sdělovacím prostředkům a lidem na sociálních sítích".
Jeho prohlášení je problematické v tom, že touto cestou nenávist (nebo alespoň negativní vztah) vůči nějaké skupině vyvolat nelze. Sociální sítě mají tendenci sdružovat lidi stejného nebo podobného názoru. Pokud na nějakou skupinu (třeba na "Xichtoknize") vleze někdo, kdo nesouhlasí s tím, co se v této skupině dělá či hlásá, tak prostě půjde pryč s pocitem dámy, která se omylem ocitla v gay-klubu. Naše média se celá léta snažila vyvolat negativní společenské nálady vůči Vietnamcům a dalším asijským komunitám. Z doby, kdy jsem se ještě díval na TV, pamatuji, že celé dlouhé měsíce neuplynul týden, aby ve zprávách nebo jiných pořadech nezaznělo něco negativního o Vietnamcích. Přitom je to minorita, k níž je vztah majority lepší než vůči některým minoritám evropského původu a blekotalové v televizi na tom nedokázali nic změnit. Oproti tomu v TV v podstatě neuvidíte pořad, který by negativně představoval muslimy a islám. To samé se týká i médií tištěných či webových. A ty, co o islámu zveřejňují i negativní informace, si zatraceně hlídají, aby vše, co uvedly, byla důkazy podložitelná pravda. Což jim na druhou stranu nedělá problémy s celkovým zaměřením, protože o islámu, s trochou, ale ne velkou, nadsázky, existují pouze dva druhy informací: pozitivní a pravdivé.
Jinými slovy, jsou to sami muslimové svými aktivitami (tedy tím, co aktivně dělají, říkají, prosazují, nikoli "svou pouhou existencí, nebo tím, že se jinak modlí") vyvolávají u společnosti odpor. Přitom míra toho odporu prostě roste s tím, že se po excesech typu vystřílení redakce Charlie Hebdo či necenzurovatelných (byť se o to naše sdělovací prostředky docela usilovně snaží) aktivitách "islámského státu" prostě narůstá počet lidí, kteří se o islámu nějak informují.
A platí, že i určité mnimální penzum objektivních informací, jaké lze získat přečtením alespoň výtahu z Koránu a bazálním informováním se o poměrech v islámských zemích, bohatě stačí k tomu, aby se z člověka stal zavilý antiislamista, který je ochoten říct "tohle zde jen přes mou mrtvolu" a stát si zatím. Druhou věcí je, že za socialismu se jezdilo do vybraných islámských zemí poskytovat "rozvojovou pomoc", a byly do toho zapojeny stovky až tisíce rodin, které tam mnohdy vycestovaly celé a na pár let. Po revoluci zase do řady bohatších islámských zemí jezdili odborníci, někdy i čerství absolventi, vydělat nějaké peníze, opět zpravidla na více než rok. A nelze pominout ani to, že naši turisté patří spíše ke "šmejdivějšímu" typu, ochotnému opouštět čistě turistické destinace, takže si přinesou z pobytu někde v severní Africe u moře (nebo ledaskde jinde) mnohem autentičtější představu o tamních poměrech než např. bohatý americký turista, neopouštějící "koncentráky pro turisty".
A tohle vše (a patrně další věci, na které jsem při psaní nevzpomenul) tvoří prostě řadu pramenů, které se nakonec slévají do řeky, na níž pluje loď s názvem "Blok proti islámu" s Konvičkou coby kapitánem. A nyní na ni nastoupil president státu (který IMHO pochopil, že zde narůstá politická síla, o niž se může opřít daleko spolehlivěji než o "Zemanovce" nebo prozemanovské křídlo v ČSSD).
Jistěže fašistoid Pelikán a spol. mohou tuto řeku zahnat do podzemí, ale tam ta voda poteče dál a může nadělat paseku daleko větší. Jako proudící voda v základech domu. A vyvřít někde na zcela nečekaném místě nikoli jako pokojný proud uvnitř břehů demokracie, ale jako opravdová katastrofální erupce. Konec konců vinu na nástupu nacismu v Německu nenese jen Hitler, ale také všichni ti, kdo zlikvidovali v zárodku jeho demokratické či alespoň demokratičtější alternativy a pak už Hitlera zadržet nedokázali (už proto, že sám Hitler byl, pragmaticky řečeno, menším zlem než němečtí komunisté), tedy výmarští pelikáni.

HIV pozitivním vstup nedoporučen

Tak tenhle provokativní a politicky málo korektní slogan bych si asi měl dát na dveře od laboratoře.

Proč?
V rámci výzkumu, který ukončujeme, ala na jehož výsledcích (včetně baterie zachycených kmenů hub) budeme ještě pracovat, jsme zachytili několik desítek kmenů potenciálně patogenních, které jsou schopny obligátně vyrůst na člověku s oslabenou imunitou. Včetně lidí HIV pozitivních, u nichž může být hluboká (případně orgánová či systémová) mykóza prvním signálem toho, že se vedle ošklivého laboratorního výsladku něco velice ošklivého děje i na úrovni kliniky. Faktem také je, že naprostou většinu mikroskopických hub v případě hluboké nebo systémové mykózy z pacienta s oslabenou imunitou vytáhnou až v krematoriu, případně (po pohřbu do země) na nich zapracují kořínky prorůstajících rostlin a půdní bakterie. A jsou známy případy, kdy HIV pozitivní laboratorní čiu pedagogičtí pracovníci využili svá lidská práva tento stav zatloukat a výsledek se dostavil v podobě nemilosrdně rašící spory kdesi v plicích, nebo jinde po těle.
Na přelomu 80. a 90. let jsem sbíral reprinty prací, popisujících, jaké houby u pacienta HIV+, případně rovnou s AIDS, vyrostly. Pak jsem toho nechal, protože v tomto stavu může na pacientovi vyrůst prakticky vše, co vyroste při 37 stupních a nepotřebuje nějaké speciální symbionty. Takže třeba ne hříbek, protože tomu by bylo jednak moc teplo a jednak by mu chyběly kořínky rostlin, s mimiž žije v mykorrhíze, ale ano například některé druhy hnojníků. Například tento opravdu pěkný. Nebo i tahle roztomilá houbička, běžně rostoucí na mrtvém nebo umírajícím dřevě. Svého času jsem ji viděl vyfocenou, jak vyrostla na řezu lidského mozku (pacient s AIDS; zemřel na absces mozku, který mu způsobila) do stádia botanicky určitelných plodniček, čímž ušetřila laboratorním pracovníkům čas a práci s jejím přeočkováním na vhodné médium, případně s určováním podle DNA.
Mikroskopických hub za těchto okolností může vyrůst celá plejáda, byť nejčastěji jsou to podméněně patogenné druhy rodu Aspergillus a z nich nejčastěji Aspergillus fumigatus. Ono jde i o to, že se jedná o houbičku docela hojnou, stačí někde bušit kladivem do zdi nebo krumpáčem do hlíny (existují na to práce z oboru nemocniční hygieny) a s vysokou pravděpodobností se její spory ocitnou ve vzduchu. A jakmile je jednou "tam", tak už k lizu méně pohotové konkurenty nepustí.
Pochopitelně, občas se najde i exotika. Kolegyně Jesenská z Bratislavy kdysi, ještě za komunistů a v ČSSR, nalezla kmen Paecilomyces liliacinum, který napadal oči pacientů, vykapávaných po oční operaci infúzním roztokem. A protože to bylo za socialismu, tedy implicitně nedostatkového hospodaření, tak měli na oddělení flašku, jaká se dávala na infůzní stojan, a když potřebovali prokapat pacienta, tak z ní odpíchli nějakého půl mililitru a zase ji vrátili k dalšímu použití. Dokonce se jí podařilo nález potvrdit tím, že odpíchla onu inkriminovsnou láhev, a ten samý kmen, který izolovala z pacientů (dokumentace nebyla pro slabší povahy: představte si velkou Petriho misku, na ní na vrstvě půdy vyloupnuté lidské oko a z něho rostoucí paprskovitě svazky houbových vláken nafialovělé barvy, vypadalo to dekorativně, ale na zeď by si asi většina lidí takovou fotku nepověsila), izolovala i přímo z jejího obsahu. Naštěstí se jednalo o lokální záležitost, kmen špatně rostl při 37 stupních (ačkoli některé kmeny tohoto druhu rostou do 38 stupňů) a proto bylo možné pacienty zachránit odnětím infikovaných očních bulbů.
Vzpomínám i na houbový absces v plicích, v němž se podařilo zachytit jednak začínající rakovinu plic, jednak kmen Aspergillus parasiticus, produkující aflatoxiny. Potom se vedla velká diskuse (kdyby to nebylo mezi učenci, řeklo by se asi spíš "hádka") o tom, zda infekce nasedla na počínající nádor coby místo, kde má organismus narušenou obranyschonost, nebo zda produkce rakovinotvorných aflatoxinů (in vitro je zachycený kmen produkoval i při těch 37 stupních tělesné teploty) nevyvolala zvhrhnutí buněk kolem "normálního" houbového abscesu na nádorové.
Zkrátka a dobře, mít oslabenou imunity, byť bez klinických projevů, a přicházet do kontaktu s těmito jinak vcelku roztomilými organismy, tak nějak nejde dohromady. Přitom bit je v případě havárie prakticky vždy makroorganismus, tedy člověk.
Takže jsem zvědavý, co mi na "politicky nekorektní" cedulku řeknou.

čtvrtek 19. listopadu 2015

Opravdu dialog?

Jakmile se sluníčkáři a jejich zpřízněnci trochu otřepali po pátku 13. 11., hned jsme se začali dozvídat z mnoha stran, že nyní je nejdůležitější vést dialog všech, kdo si přejí pokoj (to jsou samozřejmě i všichni muslimové, vyjma těch, které se podařilo zlikvidovat se zbraní v ruce nebo výbušninou na těle).

Podíváme-li se do historie, která by měla být, jak se píše již někde na začátku většiny učebnic latiny, "MAGISTRA VITAE", tedy učitelka života, můžeme se podívat, jak to s těmi "pokojnými dialogy" je.
Pokud se vrátíme do doby husitské, tak sice na obou stranách konfliktu existovaly nějaké skupiny "pro dialog", ale měly minoritní postavení. Pokud k nějakému dialogu (tehdy "disputaci") došlo, tak mnohdy z toho nebylo rozumné stanovisko, na němž by se shodli všichni. A v těch několika málo případech, kdy došlo ke shodě a dohodě, byla oběma stranami (vždy tou, která měla momentálně navrch) zcela bezohledně pošlapána, ne-li rovnou zadupána do země. Takto skončila i slavnostně samotným papežem odpřísáhlá kompaktáta, takto skončil i Rudolfínský majestát a prakticky jakákoli další dohoda, vzešlá z nějakého "pokojného dialogu".
Myšlenkám Petra Chelčického se začalo naslouchat až na sklonku husitských válek, které přešly v orgie loupení a zabíjení (už proto, že profesionální zabijáci, celý život bojující za pravost toho či onoho náboženství, nebyli s to s tím přestat a museli být v podstatě vybiti - aby následně chyběli při obraně soustátí před invazí Turků). Nicméně i poté ještě musela přijít třicetiletá válka, aby bylo dosaženo alespoň velmi primitivního kompromisu "koho země, toho i náboženství".
První náznak jakési náboženské tolerance u nás vytvořil Josef II se svým Tolerančním patentem, který (s řadou omezení) umožňoval existenci nekatolíků v násilně zkatolizované zemi. A stejně ho řada historiků (a asi právem) podezírá z toho, že mu nešlo ani tak o tu náboženskou svobodu, jako o oslabení moci římskokatolické církve, která začínala přerůstat rakouským Habsburkům přes hlavu (a před očima měli negativní příklad svých španělských příbuzných, kteří se dostali v podstatě do jejího područí). Nicméně i tato velmi problematická a v řadě momentů pouze náznaková toleranční reforma musela být vynucována násilím, za použití vojska, a to jak proti církevníkům, tak i proti hovadům, zfanatizovaným kněžími v katolických kostelích. A po jeho smrti uspořádala římskokatolická církev hotové orgie oslav (nicméně Josefův bratr nakonec většinu reforem ustál).
Tam, kde osvícenství "nevypustilo páru" zavedením alespoň částečné náboženské tolerance, nakonec došlo k výbuchu násilí při první vhodné revoluční situaci. Ve Francii to bylo za Revoluce, kdy vůči církvi a fanatickým věřícím byly vedeny přimo patologické orgie násilí (a ve Vendée, kde katolíci se zahraničními interventy uspořádali vzpouru vůči Revoluci nakonec řádila revoluční vojska tak, že by z toho i mnohý SS, řádící v židovských oblastech na okupovaném území Polska a SSSR, dostal komplexy méněcennosti). Podobně proběhl "dialog" mezi církví a republikány ve Španělsku.
Explicitně řečeno: Francie je jakžtakž sekulární stát, protože tam dialog vyhráli sekularité a zmasakrovali a donutili přijmout jimi nastavená pravidla hry věřící, ve Španělsku to dopadlo opačně, proto zůstává baštou náboženského tmářství všeho možného druhu.
I u nás došlo k násilnému omezení ekonomické moci církve (Masarykova pozemková reforma) a násilnému zavedení rovnoprávnosti římských katolíků s jinými církvemi a dokonce i s různými skupinami "neznabohů" po pádu Rakousko-Uherska s jeho omezenou "tolerancí". Řada římskokatolických věřících i kléru tento fakt dodnes nebyla schopna rozdýchat a při každé vhodné příležitosti volá po návratu před rok 1918 (a někteří zcela neomaleně až před josefínské reformy).
Ani komunisté nevedli s církvemi nějaký dialog. Nasadili šibenice, věznice, uranové lágry a podobné prostředky. A ejhle: Získali vděčnou skupinu kolaborantů s komunistickou mocí, včetně toho, že mnozí kněží se rádi proměnili v prodloužené oči a uši STB a meldovali o všem "závadném", o čem se při svých aktivitách dozvěděli. Byla to, pochopitelně, i určitá symbióza, protože režim jim vytvořil vcelku fešácké podmínky a pomáhal jim likvidovat konkurenční "neschválené" kulty, církve a sekty. Řekněme si upřímně, že likvidace toho posledního měla i pozitivní dopad na populaci jako celek. Problémy s opravdu tvrdými a osobnostně destruktivními sektami tu nastaly hlavně až po roce 1989, kdy už se nepotlačovaly, ale "vedl se dialog".
Čili suma sumárum: Náboženské tolerance a mírového soužití lidí s různým náboženským vyznáním se nikdy v minulosti nedosáhlo tím, že by si zástupci či hlavy příslušných komunit sedly a "vedli dialog" a následně vznikl nějaký modus vivendi, který by všichni s jásotem dodržovali. Naopak, musela přijít brutální síla, ochotná řádit jak černá smrt nebo ještě hůř a současně schopná odhodlání k tomuto řádění zcela názorně a jednoznačně předvést, aby byli fanatičtí věřící a jejich náboženští vůdcové dotlačeni k alespoň přijatelnému dodržování určitých pravidel. A jakmile takováto síla sebeméně povolí (jak se u nás stalo po roce 1989), tak se mezi věřícími vždy najdou nějací fanatičtí idioti, kteří by rádi vrátili společnost do éry náboženských válek každého proti každému (protože jim, pravým a upřímným stoupencům pravé víry Bůh zcela jistě přinese vítězství, o tom nelze mít sebemenších pochyb).
Nějaký "dialog" nic nevyřeší. Jednak v jeho rámci nebudou zastoupeni všichni (ani ten imám ani ten rabín ale ani kněz nezastupují všechny věřící dané konfese a nikdo v takovém "dialogu" nezastupuje ateisticky orientované občany, u nás cca 3/4 populace). Dojde k tomu, že zbytek věřících (resp. naprostá většina toho zbytku) prostě daného papaláše, "vedoucího dialog", odsoudí coby zrádce a přejde k jinému, případně to půjde zcela mimo ně (katolický kněz bude něco vyjednávat za protestanty?) a nevěřící to budou maximálně chápat jako pokus o společný komplot náboženských tmářů proti nim. Prostě tudy cesta se stoprocentní jistotou nevede, minimálně dokud nebude svět unaven desetiletími velmi intenzívní náboženské války, jako naše země po válkách husitských.
Jedinou rozumnou cestou je sekulární, nábožensky neutrální, moc a její prosazení tvrdými prostředky. Možná i drastickými. Ve dnešním Nevisitelném psovi je explicitně popsáno, jak funguje "dialog" s muslimy a islamisty v Japonsku: Muslimové nemají nárok na občanství, ani na trvalý pobyt. Nesmějí získat nemovitost, ani do pronájmu, a zaměstnat je smějí jen zahraniční firmy. Nemohou záskat ani pobytová apod. stipendia. Islám mohou vyznávat jen v soukromí a jeho šíření je trestné. Japonka, která si vezme muslima, je navždy vyvržena ze společnosti.
A funguje to dobře, problémy s muslimy, ani islámským terorismem v této zemi nemají.
A pokud bychom se chtěli inspirovat něčím jiným, než tím Japonskem., tak by tu byla inspirace z oblasti "filosofické SciFi", navíc zaměřené velice "sluníčkářsky" (už dlouho suším na disku rozepsanou její velmi tvrdou kritiku právě z tohoto pohledu): Je to trilogie R. J. Sawyera "Hominidé", "Lidé" a "Míšenci". Popisuje téměř "platónskou" "ideální společnost", v níž v případě spáchání zločinu byli všichni zločincovi pokrevní příbuzní do určitého stupně příbuznosti vykastrováni, aby nedošlo k dalšímu šíření "zločineckých genů" v populaci. Explicitně konstatuji, že v románu je toto presentováno jako vysoce "sluníčkové", politicky korektní a multikulturní řešení, za jehož prosazení v románu bojují právě podobné týpky, jaké se letos nedostaly na Albertov s červenými kartami (román tedy představuje jakýsi politickoliterární antipod "Turnerových denníků"). Realizace podobného opatření "ideální sluníčkářské společnosti" by tedy byla pro "sluníčkáře" asi dosti krutá i z tohoto pohledu samého (něco jako "dávej pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit").
Z ryze technického pohledu je faktem, že i z velmi důkladně "samobouchlého" či rozestříleného teroristy zbude dost na jeho identifikaci dle DNA (předvedl nám to nechtěně i strůjce pařížských atentátů) a nebyl by problém dohledat k nějakému podobnému postihu (nebo trvalému vypovězení coby jeho alternativě) všechny jeho příbuzné do určité míry podobnosti DNA. Kdyby se do toho investovalo dost, nebyl by problém hledat nikoli laboratorně v nějakých ad hoc odebraných vzorcích, ale počítačem v databázi již předanalyzované DNA všech muslimů ve státě / Evropě.
Jsem toho názoru, že takové (či podobné) opatření v rukou sekulárně orientované a náboženskou neutralitu prosazující společnosti v pokročilém stupni připravenosti a s názornými ukázkami, že je myšleno vážně, má daleko lepší perspektivu zajistit náboženský mír ve společnosti než nějaký dialog nebo dokonce konkláve třeba i tisíců rabínů, kněží a imámů. V reálu instituce nikoho nezastupující a nikým neuznávaná.
Přitom by toto opatření nebyl "trest", ale ryze technické preventivní opatření (asi jako izolace kontaktů s ebolou), tj. dalo by se udržet zcela mimo sféru vlivu soudů a podobných institucí, až příliš ochotných chránit zločince před oprávněným trestem.

středa 18. listopadu 2015

Jak je to s těmi koncentráky?

Fašistoidní sebranka nyní ječí na presidenta Zemana, že stál na pódiu a zpíval hymnu s "fašistou, který chce koncentráky, plyn a dělání masokostní moučky".

Pochopitelně, je to do značné míry překroucený nesmysl.
Svého času jsem na jedné z internetových diskusí zachytil zajímavou a, bohužel, velice realistickou hlášku:
"Není pochyb o tom, zda zde budou či nebudou koncentráky. Je už dávno rozhodnuto o tom, že budou. Nyní se hraje pouze o to, zda v nich budeme my, nebo muslimové."
Ano, Merkelová a spol. (i když tento výrok je z časů před "uprchlickou krizí") dávno navodili situaci, která nemá mírové řešení, respektive pravděpodobnost něčeho podobného je velmi nízká a s každým "uprchlíkem" tato pravděpodobnost dále klesá.
Je škaredé to takto formulovat, ale Konvičkova slova o koncentácích atd. jsou, možná trochu prostořekou, ale velice realistickou reakcí na situaci, kterou on nenavodil, jen se ji snaží uřídit uvnitř demokratických mantinelů. Pokud zůstaneme u těch "koncentráků", tak po Pearl Harboru zavřeli v USA všechny (nebo téměř všechny) japonoameričany za ostnatý drát a vyjma pár politických extrémistů se nad tím nikdo nepohoršoval a nepohoršuje. Bylo to velice realistické řešení, které IMHO mnoha z nich zachránilo život. Velmi podobně bychom si měli počínat i s těmi muslimy, protože řada z nich je nějak napojena na islámský stát a naprostá většina z nich jsou jeho sympatizanty. IMHO by ani nemuselo jít o nějaké "tábory". Patrně by stačilo oplotit (na způsob pásma Gaza) vybrané "no go zóny" (z jedné bruselské vyrazili do Paříže i páteční atentátníci) a postupně do nich přemístit všechny muslimy vyjma jasně zdůvodnitelných výjimek.
V současné situaci se navíc musíme připravovat na válku. Jednak v ní už fakticky jsme (alespoň na úrovni nesymetrické války o malé intenzitě), jednak zjevná připravenost na ni je jeden z faktorů, které mohou pravděpodobnost vyústění současné situace do regulérního válečného stavu snížit. Pořád platí ono známé "chceš-li mír, připravuj válku". Jakýkoli pacifismus a smířlivost jsou signálem, že jsme snadnou obětí prvního přivandrovalce, kterému se zachce nám cokoli vzít a nás samé přitom tak trochu zlikvidovat. Tak tomu bylo, konec konců, i v souvislosti s Hitlerem, kdy jakýkoli ústupek "usmiřovatelů" vedl k posílení Hitlerovy vnitropolitické pozice a současně ke stupňování jeho požadavků.
I další Konvičkův požadavek (omezení občanských práv muslimům a jejich sympatizantům) je plně v souladu s tím, co se dělo za konfliktu s fašismem: V Británii zavedli opatření která nakonec paralyzovala britské sympatizanty nacistů (a bylo jich srovnatelně se současnými sympatizanty muslimů u nás). Po válce byla řadě nacistů a pronacistických sympatizantů (za chování, které nebylo ohodnoceno vězením, případně poté, co si odseděli trest) suspendována občanská práva, a bylo to naprosto správné a nedělo se to jen u nás, ale prakticky všude tam, kde zažili nacistickou okupaci.
Z tohoto důvodu právě "fašoun" Konvička se svým projektem militarizace společnosti,  přípravy na "horký" konflikt a paralýzy nepřátelské páté kolony dělá pro mírové vyústění současné sociální krize daleko víc, než kterýkoli pravdo - lásko - sluníčkový blábolil.
Navíc: hlavní "čeští nacionalisté" jsou polojaponec Okamura a polořek Konvička. Na to, aby hlasatelům této idiocie došla nesmyslnost nálepkování těchto politiků za "české nacionalisty", nemají (alespoň někteří z nich) dostatečnou mentální kapacitu a sdíleči této téze - většinou sekrety či exkrety různých humanitních pseudostudií - na to nemají zcela jistě a prakticky ve sto procentech případů.
Situace je tedy jasná: musíme jasně a čitelně předvést vůli se bránit a zasáhnout původce islámského terorismu, tedy samotné muslimy a jejich sympatizanty, bez ohledu na lživé bláboly o "odsuzování terorismu".
V souvislosti s těmi "našimi" muslimy je třeba si vzpomenout, jak masová byla jejich účast na demonstraci proti zcela normálnímu a plně odůvodněnému policejnímu zásahu v "mešitě" (v reálu vlastně ilegální modlitebně). Tento zásah byl v naprostém souladu s právem tohoto státu i právem, uznávaným civilizovanými společnostmi obecně. Pokud tedy muslimové proti němu masově protestovali, a navíc se neozval z jejich řad prakticky nikdo, kdo by tento zásah schvaloval, či alepoň konstatoval jeho zákonnost (neřku-li odsoudil zločin, jehož vyšetřování tento zásah zapříčinilo), pak tím pouze demonstrovali jejich naprostou nekompatibilitu s evropskou civilizovanou společností (včetně konvertitů). Předvedli tím názorně, že si stojí za zaváděním "šaríje" a dalšími zrůdnostmi, které proponuje chalifát, přestože se od něj (ovšem, pouze ryze verbálně) distancují.

Jinými slovy, president Zeman na Albertově stál na tribuně s politikem, který dělá pro mír a klid v této zemi (snad s výjimkou zmíněného Okamury) patrně nejvíce a zcela jistě víc, než kdokoli z vládních stran. Opravdu není jeho vinou, že mezi politiky, prohlašovanými pražskou kavárnou za "demokraty", se nenajde nikdo, kdo by usiloval o záchranu tohoto státu před islamisty.

úterý 17. listopadu 2015

Proč nemohou být muslimové teroristy

Proislamistický neomarxistický server Britské listy vydal "desatero", kvůli němuž údajně muslimové "nemohou být teroristy. Je to, pochopitelně, snůška nesmyslných blábolů, jako prakticky vše, co sluníčkáři a jim podobní ze sebe vyplodí, nicméně určitý rozbor považuji za vhodný:

1. Terorismus čili hiraba je islámským zákonem zakázán. Je zařazen do jedné skupiny s loupeží, okrádáním pocestných a vymáháním výkupného - jakýmkoliv pokoutním použitím strachu nebo přinucení ve veřejném prostoru za účelem získání moci nebo peněz. Princip zákazu šířit strach ve veřejném prostoru je založen na koránu, súře al-Májda 5:33–34.
    Problém je, že sám Mohamed teror, loupeže a další podobné aktivity prováděl. Maximálně se toto může týkat vztahu uvnitř muslimské komunity, což se dá téměř vždy v praxi eliminovat dobrozdáním nějakého "odborníka", že ti druzí jsou buď špatní muslimové, nebo nejsou muslimové vůbec.


2. Terorismus je považován za horší, než jakákoliv jiná vražda. Vražda je koránem přísně zakázána.
    Platí to, co v předchozím bodě. Nevyprovokované násilí (včetně loupeží a vražd) muslimů vůči nemuslimům bylo a je normou (a prováděl to i sám Mohamed - tedy, pokud za "provokaci" nebudeme považovat samotnou existenci nemuslimů, jak to někteří muslimové interpretují) a nedojde-li k naprosto zásadní reformě islámu, tak tomu bude i nadále.

3. Pokud má terorismus náboženský motiv, je takový motiv podle islámského práva nepřípustný. Je koránem zakázáno nutit jiné lidi přestupovat na islám, a to od roku 622. Ve věcech náboženství nemá existovat žádné přinucení, člověk si má víru zvolit dobrovolně.
    Problém je, že Mohamed běžně vraždil zajatce, kteří odmítali přestoupit na islám a o těch, co pod hrozbou smrti na islám přestoupili, prohlašoval, že tak učinili dobrovolně.
Verš z roku 622 "o žádném přinucení" má k tomuto nulovou relevanci. Byl přednesen jako odpověď na stížnost vdov po Židech a křesťanech, žijících nedobrovolně v islámské komunitě, na fakt, že z jejich dětí vyrůstají muslimové, ačkoli ony přísahaly svým zemřelým manželům, že je vychovají v náboženství otce. A zda nemají ty děti (z nichž se pobytem v islámském prostředí "spontánně" stávali muslimové) být nějak nuceny k náboženství svých otců. Mohamedova odpověď je tedy výzvou k porušení přísahy a k islamizaci všech členů komunity.
Navíc se jedná o velmi raný verš, (622 je rok Hidžry, tedy útěku Mohameda a jeho stoupenců z Mekky do Mediny a tedy hranicí mezi prvním a druhým obdobím tvorby Koránu z celkových tří).

4. Islámský zákon zakazuje agresívní válčení, povoluje pouze obrannou válku.
    Prakticky všechny území, na nichž žijí dnes muslimové (včetně Arabského poloostrova, včetně samotné Mekky), byla dobyta agresívní válkou.

5. Právo vyhlásit svatou válku má pouze řádně stanovený lídr muslimské komunity, která je ve válce.
    Za takovéhoto lídra se ovšem může prohlásit prakticky kdokoli.

6. Sunnitskou tradicí je zakázáno zabíjet nevinné, kteří se nepodílejí na válčení, a ničit civilní infrastrukturu.
    Opět věc, kterou nedodržoval ani Mohamed a nedodržují ji ani současní muslimové (+ všichni mezi Mohamedem a současností).

7. Jsou zakázány zákeřné útoky. Muslimští velitelé musejí poskytnout nepříteli férové varování, že přichází válka. Prorok Muhammad v koránu předepisuje, že varování má být předloženo s čtyřměsíčním předstihem.
    Opět příkaz, který se vztahuje jen na vnitromulimské konflikty, a který je navíc snadno obejitelný (viz bod 1). Sám Mohamed opakovaně zrazoval své spojence. I Mekku obsadil cestou zrady a křivopřísežnictví.

8. Korán předepisuje chovat se slušně nejen k těm, kdo se také chovají slušně, ale i k těm, kdo škodí.
    Opět jen ryze vnitroislámský příkaz. Nehledě k toumu, že kniha "Základy Tauhídu", kvůli jejímuž vydání byli vyšetřování čeští muslimové, jasně uvádí, že muslimové mají povinnost nenávidět jakoukoli vládu nemuslimů. Což je jedna z mnoha tézí, pro něž je tato kniha v civilizované zemi nepřijatelná.
9. Korán požaduje, aby věřící postupovali spravedlivě, i když mají důvod ke hněvu.
    Problém je, že tato spravedlnost nemá s tím, jak ji chápou normální lidé, absolutně nic společného.

10. Korán tvrdí, že křesťané a židé po smrti přijdou do nebe stejně jako muslimové, pokud věří a činí dobré věci, a označuje křesťany za nejlepší přátele muslimů.
    Jedná se o rané verše, které byly pozdějšími súrami "zrušeny" a neplatí. Nabízí se i ošklivá otázka, zda by křesťan nebo Žid nebral pobyt v islámském nebi spíš jako trest.

Jinými slovy, jedná se o snůšku účelových desinterpretací, přinejmenším na hranici explicitního lhaní. Pro příznivce islamizace společnosti vcelku charakteristický jev.

pondělí 16. listopadu 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

V Nigérii

došlo k dalším útokům na muslimy poté, co v jedné z jižních provincií zvítězila ve volbách křesťanská kandidátka a volby byly následně islámistickou vládou zrušeny a jmenováno zastupitelstvo muslimské (perfektní ukázka "islámského pojetí demokracie", názorně předvádějící, že soužití nemuslimů v jednom státě s muslimy není reálně možné).

"Knifefáda"

palestinských Arabů (a muslimů) proti židovskému obyvatelstvu Izraele pokračovala i nadále.

Egyptu a posléze USA

se podařilo zlikvidovat vysoké představitele chalifátu.

Ve výcvikovém středisku

postřílel jeden z vycvičovaných jordánských policistů dva instruktory z USA, jednoho z JAR a tři kolegy. Ukazuje to názorně, že i u nás jako vysoce civilizovaný islámský stát (za což je Jordánsko vydáváno v souvislosti s postem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, obsazeným princem z tamního vládnoucího rodu) nedokáže zajistit, aby se mezi frekventanty podobného výcviku nedostali extrémisté.

Islámistický stát

Kosovo nebyl přijat do UNESCO.

Jedna z frakcí,

na které se rozpadl Talíban, se přidala k chalifátu. Pochopitelně, jedni za 18, druzí za (20-2).

Syrská opozice

odmítla ruský plán na uklidnění situace a vypsání voleb, v nichž by m ohl kandidovat i Asad. Je si patrně vědomá toho, že by vedle něho neměla ve férové volební souteži šanci uspět

USA

vypsaly milionové odměny za hlavy šéfů somálských islamistů.

V Iráku

zahájili Kurdové ofenzívu proti chalifátu. Jdou s nimi jezzídové, hořící touhou po pomstě. Lze předpokládat, že dříve nebo později nastane kvil "sluníčkářů" nad tím, jak závažně jsou "porušována práva" islámistických teroristů.
Česko hodlá Kurdům poslat zbraně, pokud to "sluníčkáři" nějak nezmaří.
Podle Kurdů před nimi chalifátníci utíkají.
Po ofenzívě byly objeveny masové hroby kurdských a jezzídských žen, které se chalifátníkům nehodily za sexuální otrokyně.

Byla zachycena

islámistická buňka, která údajně plánovala po Evropě atentáty na diplomaty.

Populární

"Džihádista John" byl údajně zabit pomocí drionu.

Dvojice

neznámých útočníků polila dveře a fasádu brněnské mešity vyjetým motorovým olejem. Muslimové kvílejí, že je u nás mnoho prostoru pro "islamofoby". Nabízí se ovšem otázka, zda si tyhle útoky neorganizují muslimové sami.

V Bagdádu

zavraždil sebevražedný útočník dvacet lidí.

Šéf britské diplomacie

prohlásil v Praze, že "Asad bude muset jít". Problém je, že (naštěstí) Velká Británie nemá možnost to prosadit.

Uprchlíci

Na Vánočním ostrově

se vzbouřili "uprchlíci", kteří nedostali pobyt v Austrálii a byli tam jako na bezpečné místo umístěni. Prostě všichni "uprchlíci" chtějí dům, několik atraktivních blondýn a dobře placenou nenáročnou práci. Nebudou-li to mít, budou se bouřit, protože je o to místní "nevěřící psi" okradli.
K podobnému vzbouření "uprchlíků" došlo i v Calais.
V našich Drahonicích zase zahálili "uprchlíci" hladovku. Ovšem, v islámském stylu, takže většina "hladovkářů" prokazatelně pravidelně jí. Další se při agresívních aktivitách zranili a museli být ošetřeni, jeden hospitalizován.
Po atentátech v Paříži přerušili "uprchlíci" hladovku a atentáty odsoudili.

Sluníčkáři

lamentují nad táborem "uprchlíků" příázračného jména Moria na ostrově Lesbos. Problém ovšem spočívá v tom, že za řadu kritizovaných věcí mohou sami uprchlíci. Ti jen pasivně čekají, kdo s jak se o ně postará, místo aby např. udržovali v táboře pořádek (pokud ovšem někdo viděl orientální město, tak ví, že pořádek není nejsilnější stránkou tamních obyvatel).

Další "uprchlíci"

přicházejí do EU a neodrazuje je ani zhoršující se počasí.

Finsko

prohlásilo, že odmítne až 2/3 "uprchlíků". A to se až do Finska dostávají pěkně pozitivně selektovaní, při stejné benevolenci, jakou projevují Finové, by to na vstupu do EU bylo tak 1/10 až 1/5.
Kontroly na hranicích zavedli i Švédové a i oni se přestávají s "uprchlíky" párat.

Další "uprchlíci",

včetně dětí, se utopili v Egejském moři. Sluníčkáři brečí nad tím  že už to nikoho mimo jejich komunitu v podstatě nezajímá.

Rakušané

poté, co opakovaně kritizovali Maďarsko za stavbu plotu proti "uprchlíkům" začali stavět na svých hranicích vlastní. Pardon, ovšem nikoli plot, ale "bariéru".
Když na to upozornil maďarský ministr zahraničí a okomentoval to ještě známým sloganem proislamistky Merkelové "Zvládneme to!", byli EUrosoudruzi v pomykově a nizozremský EUrosoudruh to označil za "podpásovku".

V celé EU

klesá ochota obyvatel přijímat "sluníčkovou" verzi blábolů o "ubohých uprchlících". I v samém Německu klesá ochota občanů "uprchlíkům" nějak pomáhat.

S požadavkem

vracet neúspěšné žadatele o azyl do zemí původu neuspěla EUrounijní byrokracie u afrických politiků, kterým jde o to, nacpat do Evropy co nejvíce "svých" lidí.

Ukrajina

Rychlejší udělení víz

podpořila vláda pro občany z Ukrajiny, mající charakter "expertů" a potřebné pro tuzemskou ekonomiku.

Boje za se zesilují,

na východě Ukrajiny padl od posledního příměří jeden vládní voják a pět dalších bylo zraněno.

Obecné

Volání po změně

dozoru nad psychicky nemocnými začalo být slyšet poté, co president Zemam vyznamenal IN MEMORIAM Petra Vejvodu, který chránil spolužačku před útokem schizofreničky a sám přitom přišel o život.
Přitom v zásadě není problém vyvinout sety, které by z moči či ze slin na místě stanovily, zda pacient bere léky (respektive má v těle odpovídající koncentraci příslušného léku), jako nebyl problém vyvinout podobné testy (v některých případech ve formě "policajtuvzdorných" barvících se papírků). A dát do legislativy možnost pacienta, který odpovídající hladinu léku nemá, zabásnout, aby nebyl nebezpečný.

Disidentka Su Ťij

vyhrála volby v Barmě. Uvidíme, jestli jí tamní chunta předá moc, a co je ještě důležitější, zda bude vůbec schopna rozumně vládnout.

Katalánský parlament

schválil odtržení této provincia od Španělska. Centrální vláda v Madridu zuří, protože dostává z Katalánska mnohem více, než kolik se do něho přerozdělováním financí vrací, a z rozdílu může být vyživována řada bezcenných lemplů.

Političtí korektníci

kvílí nad sestavou polské vlády. Mohou si za to ovšem sami, kopáním příkopů mezi sebou a normálními lidmi.

EU kvílí

nad tím, jak Turecko nedemokratizuje. Přitom to byla právě EU, která pomohla současné islamofašistické tlupě k moci.

Brusel

má problém s britskými požadavky na reformy v EU, jejichž splněním podmiňuje Cameron podporu setrvání v EU v referendu, které je plánovánao na rok 2017. Problém ovšem akcentuje skutečnost, že není jasné, zda splnění těchto minimalistických požadavků občany Velké Británie uspokojí, a zda vůbec budou v byrokratickém molochu EU reálně proveditelné.
Našim EUrohujerům se zase nelíbí požadavek na to, aby sociální dávky brali jen ti, kdou ve státě nějakou dobu pracovali.

V Liberci

vyvinuli metodu regenerace rohovky z kmenových buněk (i pacientovi vlastních), rostoucích na nanovláknové přízi nebo na gelu.

Kosovo

zablokovalo dohodu se Srbskem, kterou protlačovala a Srbsku v podstatě vnutila EU. Muslimové prostě nikdy nebudou mít dost.

EU

hodlá označovat zboží, vyrobené v "ilegálních osadách" na údajně palestinských územích v Izraeli.

Tentokrát skutečně vědečtí

klimatologové se ozvali a upřesnili propad Země do "malé doby ledové" na roky 2030 - 2040, kdy bude dlouhodobé minimum sluneční aktivity (sejde se více cyklů na Slunci v negativní fázi). V případě skuneční aktivity nejde ani tak o změnu intenzity slunečního záření, jako o jevy typu slunečního větru, které ovlivňují vysokou oblačnost, a tím i zemské albedo.

Italští výrobci olivového oleje

falšovali nejkvalitnější (extra panenské) oleje méně kvalitními.

Rektor UK

odsoudil "možné zneužití 17. listopadu nacisty" (= bojovníky proti islamizaci. "Zlí nacisté" na něho vytáhli dopis do Rudého Práva, v němž coby medik blábolil na podporu režimu během "Palachova týdne". Přinejmenším tím dopisem už tenkrát projevil značnou míru politické neprozíravosti, která mu nejspíš zůstala.

Na Masarykově

nádraží v Praze byla odhalena pěmětní deska, připomínající vyhnání českého obyvatelstva z o Mnichovu okupovaného pohraničí.

Maoismus v malém

předvedl jeden z vůdců západních "osmašedesátníků", kteří v době našeho "obrodného procesu" za zlidštění socialismu vedli boj za zavedení socialismu stalinského nebo maoistického typu v západní Evropě. Soudruh Aravindan Balakrishnan věznil, tyranizoval a sexuálně zneužíval šest žen, včetně vlastí dcery.

Cizince

bude u nás pro trvalý pobyt čekat přísnější zkouška z češtiny.

Saúdové

údajně chystají změny v režimu. Souvisí to i s personálními pnutími uvnitř vládnoucího rodu.

V pátek večer

proběhla v Paříži série islámských atentátů, které, jak už jsme se do 24 hodin mohli dozvědět od proislamistických agitátorů, vzburcovaných tak pohotově, že by se člověku mohlo zdát, že o té akci byli informováni předem, že "s islámem nemají naprosto nic společného".
S odsouzeními si velice pospíšily i islamistické skupiny, včetně našich.
Krutě leč realisticky to komentoval Asad, který konstatoval, že Francie svou politikou napomáhá šíření terorismu, a tak sklidila plody této politiky. Zcela jistě za tato pravdivá slova moc obliby nesklidí.
Předseda Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (Německo) konstatoval, že mezi "uprchlíky" mohou být namícháni i teroristé. Tedy něco, co je v podsatatě obecně přijímaným faktem mimo extrémistické proislámistické kruhy.
Soudruh Juncker si velmi rychle pospíšil s prohlášením, že "nesmíme začít odmítat imigranty".
Alespoň část našich politiků se dala strhnout atentáty k prohlášení, že naše politiky prověřování "uprchlíků" byla a je správná.
V souvislostí s projevy kondolence u francouzské ambasády prohlásil president Zeman, že je zapotřebí oprvnit Evropu.
Část muslimů zcela veřejně vyjadřuje radost a uspokojení nad atentáty.
V táboře "uprchlíků" u Calais byl založen požár.
Reflex přinesl úvahu, že teror je možné porazit rozložením islámu spoluprací s umírněnými muslimy. Je to tedy program, který už před léty přinesla skupina IvČRN. Podstatným zádrhelem tohoto programu je IMHO problém, kde vzít ty umírněné muslimy, případně, jak je rozpoznat od neumírněných, kteří se mězi ně budou snažit aktivně dostat.
Další úvahou, která u nás zazněla, je konstatování, že proti chalifátu je třeba se spojit i s Putinem nebo Asadem (asi jako se Churchill spojil proti Hitlerovi se Stalinem, byť si o podstatě jeho režimu, na rozdíl např. od Roosevelta, nedělal nejmenší iluze).
Podle některých analytiků je uvedená akce válečným aktem.

sobota 14. listopadu 2015

Kauza pařížských atentátů

Muslimové nám znovu a velice názorně předvedli podstatu ideologie, kterou zastávají a hlásají. Na tom nezmění nic skřeky islámských aktivistů, ani snaha jejich pohůnků, sluníčkářů. Ti všichni se nyní mohou zalknout blekotáním o tom, jak tyto zločiny nemají nic společného s islámem (a je škoda, že se jim ty lži nemohou vzpříčit v krku, a navždy je zadusit).
Troufnu si odhadnout, že do týdne tu budou jednak konspirační teorie o tom, že atentátníci byli vlastně agenti Mossadu (nebo alespoň Mossadem řízení), k čemuž jistě poslouží i to, že se je nepodařilo chytit živé, jednak budeme nuceni číst či poslouchat bláboly, jak je to vlastně přirozená reakce na to, jak strašlivě ubližujeme ubohým muslimům. Předpokládám také, že do toho týdne se (západo) evropští pollitikové otřepou, asi jako po atentátu na redakci Charlie Hebdo, a začnou se ohlížet po nožích či břitvách, aby si mohli uříznout uši, limitující nyní závažným způsobem hloubku zásunu jejich hlav do islámských konečníků. A že pouze pár "extrémistů" z východu EU bude přímo zločinně (a za sborového odsuzujícího jekotu trapných šašků, kterým ani tento atentát nebude stačit na pochopení podstaty islámu, i těch, kteří tuto podstatu dobře znají, když za ten islám kopou) provádět nějaká opatření, znepříjemňující teroristům život.
Velice rád bych se mýlil, ale taková byla reakce i na předchozí islámské aktivity a nevěřím tomu, že by se politikové západních zemí EU dokázali změnit. Tipuji, že se spíš naopak atentátu budou snažit využít k tomu, aby nemuseli v "neklidné době" pořádat volby, které by je se stále rostoucí pravděpodobností poslaly "na střídačku" a na jejich místa posadili ty, kteří jsou ochotni a schopni Evropu jako takovou bránit.

Co bychom měli dělat?

  1. Rozhodně nevěřit blábolům o "mírumilovnosti islámu". Teroristé jsou muslimové a jejich akce je přesně v intencích i v souladu s učením islámu. "Odsuzování" atentátů islámskými skupinami i jednotlivci je asi na stejné úrovni, jako když Goebbels až do samého hořkého konce prohlašoval vyhlazovací tábory za podvod a manipulaci Spojenců, čemuž část Němců věří dodnes. Bláboly o to, jak islám terorismus a útoky na pokojné obyvatelstvo odsuzuje, jsou opravdu jen bláboly a nic jiného.
  2. Vztah k atentátům je jednoznačným "prubířským kamenem". Kdo popírá jejich příčinnou souvislost s islámem, ten se sám a dobrovolně řadí do tlupy usvědčených lhářů, jimž nelze věřit prakticky nic z toho, co hlásají, není-li to potvrzeno nezávislým a skutečně důvěryhodným zdrojem.
  3. Je nutné zachovat velkou opatrnost vůči stranám a hnutím, které ještě před pár měsíci lámaly kopí za islám a muslimy a teď se mohou zkusit svézt na vlně nevraživosti vůči islámu vyvolané atentáty. Proti islamizaci naší společnosti jsou důvěryhodní pouze členové Bloku proti islámu a, je to ošklivé ale je to tak, DSSS. Všechny ostatní politické síly je nutno brát jako konjunkturalisty a současně jako síly nedůvěryhodné a nespolehlivé.
  4. Bude nutné všemi možnými (i nemožnými) prostředky omezit vliv muslimů v naší společnosti. Samozřejmostí by mělo být, že muslimské náboženské obce nedostanou registraci druhého stupně, na niž tlačí, aby mohly, podobně jako v západních zemích EU, vychovávat ve věznicích i školách islámské teroristy. Dokážu si představit přerušení - ukončení víz pro zahraniční studenty z islámských zemí (jedním z pramenů proislámských postojů akademických funkcionářů je značný benefit, který některé vysoké školy mají z jejich studia). Dokážu si představit i vyhoštění dalších muslimů - neobčanů. Nevidím důvod, proč by s tím, co zbude, nemělo být naloženo tak, jak to udělali v USA po napadení Pearl Harbouru s japonoameričany, kteří byli plošně internováni do konce války. Osobně to považuji za velmi rozumné opatření, které zachránilo mnohým z nich život, a to nejen v souvislosti s "lynčovacími" náladami v americké společnosti, ale i s tím, že byli krutě a nekompromisně odstaveni z míst, kam na ně mohla dosáhnout japonská tajná služba (např. prostřednictvím vyděračského tlaku na jejich v Japonsku žijící příbuzné).

Osobně si dovedu představit, že pro muslimy, žijící v bývalých zemích východního bloku, je tento atentát událostí katastrofického charakteru, protože na rozdíl od daleko více zislamizovaných zemí na západ od bývalé "železné opony", vyvolal místo strachu a snahy "podvolit se" vlnu zjevné nenávisti a vůli po odvetě, včetně volání po opatřeních, která by jednou pro vždy něčemu podobnému zamezila.

čtvrtek 12. listopadu 2015

Opět ta galerie

Nakonec se ještě vracím ke kauze zavřené výstavy, abych explicitně jmenoval řadu dalšíách souvislostí, na něž v předchozím článku. Reaguji také na "právnický" příspěvek paní Havelkové v Lidových novinách.

V roce 1989 jsme tady zvonili klíči mimo jiné proto, aby zde nedocházelo k tomu, co bylo zcela běžné za předchozího režimu (a přispělo to jak k jeho všeobecné neoblíbenosti, tak i k finálnímu pádu), tj. aby o odborných věcech nerozhodovali "ideově kovaní" blbové a nevzdělanci.
Když se odborníci na elektroniku a počítačovou techniku obrátili (cca v polovině 80. let) na soudruhy z UV KSČ s tím, že bude nutné posílit rozvoj výzkumu, vývoje a aplikace polovodičů, dostalo se jim odpovědi, že abychom předehnali kapitalismus, bude nutné se zaměřit na výzkum a vývoj celovodičů. Uvedená soudružská odpověď se stala symbolem tuposti režimu a jeho představitelů, asi jako se normy na okurky, banány či tuzemské názvy tuzemských výrobků staly symbolem naprosto stejné (ne-li horší) tuposti a hovadství představitelů EU.
Proto (i v kontextu s děním V EU) řada lidí pozoruje se znepokojením příznaky toho, že se opět derou pod ideologickým pláštíkem k moci nevzdělaní tupci, ekvivalentní těm soudruhům z UV KSČ. Oni v řadě případů nějaké akademické tituly také měli, přinejmenším "RSDr." (a někteří měli i VUML - Večerní univerzitu marxismu - leninismu), jen ta ideologie je trochu jiná (nicméně stejně antidemokratická a popírající realitu). I z toho důvodu zareagovala (a zcela jistě ještě bude reagovat) řada demokraticky orientovaných osobností na události kolem výstavy v knihovně Akademie věd výrazně negativně. Tím myslím např. pana Tomka v prvním a druhém článku, sžíravou parodii na Neviditelném Psovi, paní Hrindovou, pana Konvičku, a rozpačitého kocoura, který soudružky genderistky přirovnal k soudruhovi Goebbelsovi, negativně uzavření výstavy ohodnotila i jinak apolitická Lúmenn. I Kojot se tentokrát vyjadřuje sice pro zavření ale spíše opatrně, byť s jeho závěrem nesouhlasím.
Požadavky paní Havelkové na "fotografie skutečných žen" "při práci" jsou naprosto konformní s bezcennými bláboly koryfejů socialistického realismu, který tuto zemi zamořoval od vítězství komunistů v roce 1948, byť v některých obdobích byla více či méně tolerována i "nepříliš provokující" skutečně umělecká díla. A, pochopitelně, onen socialistický realismus byl prakticky stoprocentně shodný s realismem nacistickým (jehož díla náš prostor, naštěstí, nestačila v důsledku válečných událostí zamořit), přičemž u řady z nich, pokud by se z nich odstranila (na to jsou grafické počítačové programy přímo ideální) explicitní symbolika typu svastik nebo pentagramů (případně se u některých děl prohodila), tak by i kovaný kunsthostorik, neznající dané konkrétní dílo, měl problémy s jeho správným přiřazením jednomu či druhému stylu.
Pokud autorka výše citované požadavky myslí vážně, tak jí doporučuji pořídit si stroj času, nastavit na něm rok 1950 a dostane se po jeho spuštění přesně tam, kde bude spokojena (prostorové souřadnice by měla nastavit nejlépe někam do SSSR). Stím sháněním stroje času bych jí i pomohl, protože "Kdo chce kam, pomozme mu tam." Ale rozhodně budu vždy proti snaze do toho stroje času nacpat celou společnost, která si tohle prožila a opravdu si nechce to samé, či něco podobného, prožít ještě jednou. Tak úspěšné a povznášející toto období nebylo, spíš naopak.
Faktem také je, že výše uvedené pseudoumělecké směry (nacistický a socialistický realismus) charakterizovala rovněž vysoká míra prudérnosti, kdy v podstatě jakékoli obnažené tělo bylo považováno za pornografii a jeho tvůrce patřičně režimem pronásledován a trestán. Nedávno jsem měl příležitost navštívit výstavu Káji Saudka "18+", kde byla vystavena mj. i díla, za jejichž vytvoření strávil autor nějakou dobu ve vězení. Opravdu nestojím o to, aby se podobné časy vrátily a aby k uvěznění umělce stačilo jeho nařčení z pornografie nějakým negramotným, leč ideově kovaným, blbem.
Svůj názor na to, proč právě ženské akty jsou "prubířským kamenem" zvládnutí fotografické techniky jsem uvedl včera a opravdu nemám důvod na něm něco měnit. Pochopitelně, tento názor není něco, co bych "vynalezl", zastává ho řada odborníků na fotografii jak klasickou, tak i digitální; najdete ho např. v Součkových "Cestách k moderní fotografii", jak citovaný, tak i dále zdůvodněný. A lze se s ním setkat i např. v odborných pracech o padělatelství (což už přinejmenším hraničí s autorčinou odborností).
Na celé kauze je také zcela evidentně vidět to, že dotyčné gendrové "dámy" se nijak nenamáhaly nějakým poučením se či dovzděláním o problematice a širším kontextu výstavy, než předložily svá "moudra". Čímž bezděky, jak jsem konstatoval, předvedly "kvality" oboru, na kterém graduovaly (protože něco podobného by měla být pro regulérně VŠ vzdělaného člověka naprostá samozřejmost). Obory tohoto typu ovšem už dávno deklasovala známá Sokalova aféra.
Svůj názor na pseudovědecké blábolení genderistů jsem svého času napsal zde. Až budou genderistky ochotné bojovat za to, aby mezi homeless bylo rovné zastoupení mužů a žen (zatím je mezi nimi těch žen cca 5 - 10 procent), pak by se dalo uvažovat alespoň o dobrých úmyslech na jejich straně.
Další věcí je, že považuji (a opět v tom nejsem sám) za krajně nežádoucí, aby o tom, co se dělá či nedělá, rozhodovali nějací samozvaní aktivisté. Proto ono Kojotovo "Ukončení a přesun výstavy umělecky nevýznamných a námětově sporných fotografií rozhodně není žádným drastickým a nedemokratickým či dokonce totalitním zákazem, ale prostým projevem sebereflexe pořadatelů této výstavy" je totální nesmysl. Není dost dobře možné, aby jacísi nikoho nezastupující aktivisté mohli po komkoli vyžadovat "sebereflexi", jako smečky rudých studentů v maoistické Číně za Kulturní revoluce.
O takových věcech by měl rozhodnout v demokratické společnosti pouze soud, na základě regulérním demokratickým procesem přijatých zákonů. Protože pokud připustíme, aby se k podobným závěrům docházelo jinou cestou, můžeme celou slavnou demokracii zabalit a výtisky Ústavy rozeslat k volnému použití po veřejných WC. Konec konců, celý komunistický puč v únoru 1948 proběhl tak, že se tlupa bezcenných hovad a zločinců (do značné míry ideologicky souznějících s těmi genderisty a podobnými antidemokraty) chopila mimoústavní cestou moci ve státě. A už před tím prováděla přípravné zastrašovací akce, ne nepodobné tomu, co nám předvedly soudružky genderistky. Tato část naší historie je názorná ukázka toho, proč je třeba velmi tvrdě a důsledně trvat na respektování ústavních principů, a to v podstatě na základě zásady nulové tolerance vůči antidemokratům.
Nepovažuji za přípustné, aby oficiální státní instituce, placená daňovými poplatníky, srazila kufry před nějakými aktivisty, jejichž názory odmítá naprostá většina populace a strany je hlásající končí po regulérních volbách mimo parlament s pár stovkami hlasů. To by pak ty volby neměly naprosto žádný význam a mohli bychom je zrušit (což je ostatně nepokrytě cílem některých "elit").
A to pomíjím skutečnost, že "vědecký genderismus" je v podstatě neomarxistickou filosofií s velmi podobnými cíli (odstranění demokracie, "převýchova" společnosti terorem apod.), jaké proponuje i klasický marxismus, nebo výše zmíněný maoismus. Dotyčné dámy jsou v principu destruktivnější antisociální živel, než např. hajlující skinhedi.
Já za sebe budu jak v krajských tak celostátních volbách volit některou z těch stran, které budou mít v programu omezení / zastavení financování neziskovek, podobných té, jaké figurují v této kauze, protože naprostá většina (90 - 99 procent) těchto organizací si žádné finance od státu, ani další úlevy, vzhledem k tomu, co prosazují, nezaslouží. A zcela jistě podpořím pokud možno i ty síly, které dají AV vhodnou formou (třeba i po linii financování od státu a personálních zásahů) najevo, že kdo se podělá před totalitu prosazujícím antidemokratickým aktivistou (byť je to zcela jistě pro něho osobně pohodlné), tak v podstatě podporuje jeho politickou linii, a to se vším, co z ní plyne.