pondělí 31. října 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Kurdové

odrazili útok jednotek chalifátníků v Sindžáru. Zrovna je nebombardovali proislamističtí Turci.

Chalifát

zaútočil na město Rutba, aby snížil tlak na svá centra, jako je Mosul.
Rutba byla ale za dva dny dobyta zpět a útok na Mosul zesílil.

Za velkého jekotu

se na netu objevil seznam muslimskýcvh podnikatelů v Teplicích a okolí. Blekotalové blekotají o "fašismu", nicméně řada občanů opravdu nechce přispívat na rozvoj islámského terorismu tím, že dají vydělat islámským podnikatelům (kteří tento terorismus, ať dobrovolně nebo pod tlakem svých souvěrců, podporují).

Chalifát

přiznal, že je v současnosti v defenzívě, a svádí to na pohádkovou bytost jménem Alláh.

Dva vůdcové Al Kajdy

byli zabiti v Afghánistanu prostřednictvím amerických dronů.

U Mosulu

byla údajně zlikvidována až tisícovka islámistických teroristů.
Chalifátníci zato povraždili stovky civilistů.

Němečtí manželé,

kteří odmítli poslat svého 13 letého syna na školou organizované vymývýní mozků do mešity, byli postaveni před soud a hrozí jim mj. pokuta 300 eur a vynucená dodatečná návštěva této zrůdné instituce jejich synem.

Probíhá

útok na islamisty v Aleppu. Islamisté použili proti vládním vojskům toxický plyn.

Muslimové

začali vystrkovat růžky i v Římě, kde se dosud dařilo držet je na uzdě pomocí státem podporované megamešity s umírněným programem. Ten se významné části muslimů nelíbí, a tak zorganizovali hromadný protest, podporující radikální islamismus.

Imigrace


V Itálii

postavili vesničané barikády a nepustili autobus s migranty do své vesnice.
Tamní vláda blekotá o tom, že by se měly státům V4 "zarazit dotace". Již jsem opakovaně psal, že by pak bylo nejracionálnější jako celá V4 z EU odejít.
Druhou věcí je, že italské lodě "zachraňují" imigranty hned u afrických břehů a místo toho, aby je vozily zpět, je navážejí do EU, takže ať si Italové trhnou nohou.

Francie

za velkého řevu islamistů a "lidskoprávní" chátry vyklidila ilegální tábor "džungle" u Calais.

19letý Syřan

se podílel typováním vhodných míst na přípravě atentátu. Byl zadržen německou policií.

Francouzská policie

opakopvaně protestuje proti mizernému zajištění, které vede k ohrožení zdraví a životů policistů. Včetně toho, že vyšetřující soudci dávají k dispozici jména a adresy policistů zatčeným teroristům.

Syrští imigranti

napadli a sexuálně obtěžovali v Berlíně v bazénu několik dívek.

Syřan na Slovensku

byl přistižen při zasílání peněz chalifátu.

Obecné

Dobíhají jednání o kolalicích v krajích s hlavním motivem: vyšachování vítězného ANO z krajských koalic. To se "zavedeným" stranám, pochopitelně, těžce vrátí v parlamentních volbách, ale s perspektivou 1 roku nikdo z krajských politiků neuvažuje.
Hlavním motivem týdne byla aféra s "medailí pro strýce Bradyho". Psal jsem o tom samostatný post a nemám, co bych dodal.

Rakev

z papíru musí mít alespoň pět vrstev, rozhodla vláda. Zase se montuje do věcí, po kterých je jí exkrement.

Valonsko

zablokovalo podpis CETA, náhražky za ryze fašistickou "smlouvu" TTIP.
Valonské veto se podařilo "demokraticky" obejít a smlouva, které dělá z občanů států EU otroky nadnárodních společností, byla pod vedením osvědčených "demokratů" Tuska a Junckera podepsána.

V Praze

našli ilegální sklad masa na kebab, oblíbenou pochoutku islamistů a jejich pomahačů, protože z každé prodané porce jde nějaké procento zisku na islámské teroristy. Sklad nebyl ani nahlášen, ani schválen, maso pochybného původu obsahovalo nedovolené znečištěniny.
Je dobré také připomenout známou Rothamskou kauzu ve Velké Británii, kdy se už nedozvíme, zda maso zavražděných nemuslimských dívek opravdu alespoň v některých konkrétních případech skončilo v kebabu, protože britští policisté muslimského vyznání "nedopatřením" zničili příslušné důkazy.
Zkrátka: Kebab - dobrou chuť a příjemný vrh!

Obří DDoS útok

na velké weby a hlavně klíčové servery internetu, které si pamatují IP adresy a jejich alias v "lidštině", byl veden z "internetu věcí", který je tč. silně propagován. Naprosto nesmyslně, protože je jen zdrojem bezpečnostních rizik.

"Turingův zákon"

představuje genberální pardon pro gaye ve Velké Británii. V tomto šmejdostánu byla homosexualita trestná do roku 1967 a věznění gayové měli až do dnes záznam v trestním rejstříku, který je omezoval na občanských právech.

V Norsku

unikla radioaktivita z jaderného reaktoru (nehoda relativně banální), nicméně úřady byly informovány až v následující den.

Vatikánští soudruzi

vydali befél, v němž připomínají, že se u katolíků nepovoluje rozptyl popela.

O polských vejcích.

zabavených kvůli "salmonelóze" jsem už psal.

Jediná letadlovka,

kterou má Rusko, projela kolem Velké Británie do středomoří ke břehům Sýrie. Doprovodná plavidla s raketami, včetně ponorek, jsou patrně větší vojenskou silou než tento veterán.

Ve Španělsku

nařídíli firmě Volkswagen platit odškodné majitelům znečišťujících vozů. IMHO by měli platit ekologisté, vymýšlející fyzikálně nemožné hovadiny.

Itálie

zažila velké a opakované zemetřesení.

Pořad s Bradym,

plný vulgarit a invektiv vůči presidentovi státu a dalším demokratickým politikům, Prima odvysílala se zpožděním, za velkého řevu antidemokratů.

V rozporu

s blekotáním bruselských antidemokratů britská ekonomika roste.

Romové

dělají nepokoje kvůli svému agresívnímu soukmenovci, který, zklidněn policií, z ne zcela jasných důvodů zemřel. Jejich předáci vyzýávají k fyzické likvidaci majitele provozovny v Žatci, kde k incidentu došlo, který ten den prokazatelně v této provozovně nebyl.

Ve svátek

se zavřely supermarkety. Den předem byla silná nákupní horečka. O problému jsem již psal.
Na zákaz svátečního prodeje, který diskriminuje část prodejců, je připravována ústavní stížnost.

Soudruh Bartoška

vyhlásil "týdny občanského neklidu". Asi by se lidé měli neklidem dožadovat prošetření financí filmových festivalů v Karlkových Varech, které jsou "dorovnávány" ze státního rozpočtu (tedy z našich kapes).

FBI začala prošetřovat další maily Clintonové,

za velkého jekotu demokratů, protože skutečnosti, které vyšly na jevo, jí srazily volební preference pod úroveň Trumpa.

Skončil

letošní letní čas. Zaplať Pánbu.

neděle 30. října 2016

Zákaz práce

Byl jsem 27. 8. nakupovat v Bauhausu, a paní pokladní jsem popřál hezký svátek. Dostalo se mi odpovědi "my svátek nemáme, oni nám zakazují pracovat".

Ekonomický dopad

V obchodních řetězcích, o které v první řadě jde, jsou pracovníci velice často placeni od počtu odpracovaných směn, takže výpadek jednoho prodejního dne řada z nich nějakou tou stovkou pocítí na výplatní pásce.
Představa, jak "si matky, týrané zlými zaměstnavateli a nucené pracovat neděle neneděle, svátek nesvátek, konečně odpočinou v kruhu rodiny", je zcela mimo realitu. Respektive se jedná o virtuální realitu odborářských bossů, kteří nikdy v úkolu nepracovali, protože se vždy živili mlácením hubou za paušál.

Širší ekonomické souvislosti

V ekonomice státu vcelku nutně spolu s nárůstem modernizace a podílem náročnějších ekonomických aktivit narůstá počet profesí, které se provozují nepřetržitě. Dříve se jednalo v podstatě jen o živočišnou výrobu v zemědělství, ostatní profese v podstatě mohly "ctít" neděle a svátky. Z čehož církev udělala povinnost a z "nectění svátků a nedělí" hřích.
V současné době je nutno zajišťovat nepřetržité služby od výroby energií a zajištění dodávky vody a plynu (já ještě pamatuji doby, kdy v případě havárie na rozvodech elektřiny, vody a plynu v neděli a ve svátek byly čekací doby na opravu mnohem delší, pokud vůbec nějaké opravy v té době byly prováděny), v nepřetržitém režimu funguje i zdravotnictví a některá zvlášť moderní a vyspělá pracoviště v jeho rámci již nerozlišují všednodenní a nedělní provoz a počet takovýchto pracovišť neustále narůstá.
Totéž se týká i řady technických profesí, kde se jede na nepřetržitý provoz, protože je to ekonomicky nejvýhodnější režim. I zde neustále narůstá počet takovýchto pracovišť a je to akcentováno i současnou fází ekonomického cyklu.
Je samozřejmé, že pracovníci těchto provozů mají také +- týdenní rytmus, tj. s nějakou delší pauzou v práci, nicméně ten je zpravidla u části pracovníků fázově posunutý tak, že jako den volna mají některý ze všedních dnů a naopak pracují přes dny volna. I tito lidé pak potřebují mít zajištěny stejné služby jako ti, kteří neděle "světí".
Což vcelku logicky vyvolává tlak na další a další profese, aby jejich služby byly dostupné přibližně stejně v rámci celého týdne.
U nakupování je ještě problém v tom, že během týdne se velice často rodina nesejde a není ani čas na pořizování větších nákupů. Proto je víkend (nebo svátek) logickým termínem velkých rodinných nákupů (někdy i spojených s např. společným obědem v restauraci). Tam, kde nedělní prodej nemají pak v sobotním dopoledni nákupní střediska a přidružená zařízení praskají ve švech.

Ideologické a ekonomické souvislosti

Jistěže se tento vývoj nelíbí kléru, který by rád "evangelizoval", přičemž plná nákupní střediska (zpravidla spojená s dalšími službami a kulturními aktivitami), kontrastují s prázdnými provozovnami náboženství. Ti drzejší pak blekotají o "chrámech mamonu" či spotřeby apod., které mají stát v kontrastu s "duchovními hodnotami", prodávanými v jejich prázdných provozovnách.
Je docela možné, že někteří naivnější členové kléru jsou opravdu přesvědčeni o tom, že když zavřou v neděli obchody, tak lidé půjdou do kostela poslouchat skřeky nějakého ministrantofila. Nicméně jsem toho názoru, že většina z nich má IQ o něco vyšší a chápe uzavření obchodů přes něděli spíše jako úspěšnou buzeraci nenáviděné sekulárně orientované populace.
Je zde, pochopitelně, i tlak ekonomický, založený na tom, že okolní státy mají v sobotu odpoledne a v něděli zavřeno, protože jejich obyvatelé nedokázali paralyzovat místní evangelizátory, a majitelé tamních obchodních řetězců přicházejí o obrovské peníze tím, že tamní občané jezdí nakupovat k nám.
Osobně by mě docela zajímalo, kolik poslaneckých hlasů pro současný zákaz prodeje o vybraných svátcích (přičemž alespoň některé se kryjí se svátky v Německu a Rakousku) bylo "zasponzorováno" tamními obchodníky.
Je také jasné, že současný stav je v podstatě jen počátek, že bude snaha "salámovou metodou" dosáhnout stejného stavu totálního hovadství, spojeného se zákazy nedělního prodeje, jaký panuje v sousedních státech.

Můj názor

Uvedený zákaz je IMHO zcela jednoznačně špatný a byla jím odbourána jedna z malá pozitivních věcí, které přinesl 17. listopad 1989 (a je snaha nás dostat v dostupnosti služeb v průběhu týdne do předlistopadového stavu, stejně jako v mnoha jiných věcech).
Pokud se na "trhu s politikou" objeví strana, která bude mít na programu uvedené zákazy zrušit, budu silně uvažovat o tom, že jí dám svůj hlas.
Na druhé straně jsem toho názoru, že takovýto "populistický" požadavek v programu by mohl ledaskomu hlasy přinést. Protože nespokojení jsou zákazníci, nespokojení jsou prodávající, spokojeno je akorát pár naprosto bezcenných blbů.

Ideální by jistě bylo lidi, co tento zákaz prosazují, označit a vytvořit jejich seznamy i s bydlišti a po dobu příslušných svátků (případně nedělí) jim neposkytovat žádné z nepřetržitě poskytovaných služeb: Vykázat je z dopravních prostředků i z nemocnic, vypnout jim vodu, elektřinu i plyn, odpojit je od internetu atd. Tedy, přenést je tam, kam patří: do temného středověku.

pátek 28. října 2016

Dvě Česka

Existují dvě Česka. Česko demokratické, bránící oprávněné zájmy občanů, a Česko multikulturalisticko - fašistoidní, proti těmto zájmům bojující pod praporem "pravdy a lásky".

Rozštěpení

Toto rozštěpení existuje už dlouhou dobu, nicméně se silně zviditelnilo s příchodem M. Zemana na presidentský post, proti vůli "pravdoláskařů", kterým nepomohly ani nejrůznější podrazy, o lživé agitaci ani nemluvě. Občané volili podle své potřeby, nikoli podle skřeků pražskokavárnické fašistoidní smečky.
Nicméně někteří komentátoři správně upozorňují na to, že už opoziční smlouva, která odstavila fašistoidní sebranku od vládních postů, byla příznakem rozdělování společnosti a oddělování demokratů a antidemokratů na naší politické scéně.
V úterý jsem zmiňoval, že současná "aféra s medailí strýci Bradymu" je nejspíš výsledkem komplotu antidemokratických sil, především klerofašistických, proti presidentovi Zemanovi.
Tento komplot musí mít ovšem širší bázi, protože se hned objevily "trucpodniky", vyhraňující se proti oficiálním oslavám svátku 28. 10., a něco takového se dá těžko zorganizovat ze dne na den.

Štěpení oslav

Nikdo z našich "veřejnoprávních" reportérů se neuráčil vysvětlit, jak to bylo s původním nepozváním některých rektorů. Šlo tehdy o zákaz setkání M. Zemana se studenty vysokých škol, s odůvodněním, že kandiduje ve volbách a zvrhlo by se to na předvolební mítink. A že se M. Zeman za tyto zákazy mstí. Už se ovšem zamlčuje skutečnost, že paralelně byla na některých vysokých školách podporována předvolební shromáždění na podporu Zemanova protikandidáta ve druhém kole, Schwarzenberka.
Zcela jistě by bylo naprosto správné, pokud by byla zamezena jakákoli předvolební agitace na půdě jakékoli university. Mimo jiné proto, že jsme apolitičnost školství odzváněli klíči v roce 1989 a domnívali jsme se, že skutečně školství zbavíme lidského odpadu, živícího se blekotáním nejrůznějších politických agitek (tehdy soustředěného především na marx-leninských katedrách a ústavech).
Dnes se ovšem ukazuje, že bychom museli explicitně zrušit všechny "vysoké pomocné školy", maskované jako studia humanitního směru a humanitních oborů, v reálu vychovávající pro ekonomiku státu naprosto bezcenné jedince (tedy, pokud se jim nedá do ruky lopata a krumpáč; paradoxně by jim tedy mohl prospět Zemanem podporovaný kanál Dunaj - Odra - Labe, protože při jeho stavbě by se mohli tito "odborníci" uplatnit velice dobře.).
Bylo by jistě méně správné, ale akceptovatelné, jako druhou alternativu vytvořit na vysokých školách pro oba kandidáty co nerovnější podmínky pro předvolební shromáždění a jiné podobné akce.
Ovšem vznik situace, kdy podle rektorova osobního vkusu a osobních politických preferencí se na vysokoškolské půdě konají aktivity na podporu pouze jednoho z kandidátů, je IMHO naprosto nepřípustné a ve skutečně demokratické zemi by takovýto akademický funkcionář byl donucen k abdikaci.
Školství v demokratickém státě by mělo vychovávat absolventy, schopné samostatného úsudku nad existujícími fakty, a nikoli méněcenné blábolily, blekotající téze kýmsi nařízených doktrín.
Je také dobré si uvědomit, že ti z rektorů, kteří "solidárně nechodí na Hrad" fakticky podporují program přeměny vysokých škol a univerzit na osobní politické pašalíky soudruhů rektorů.

Štěpení společnosti

President Zeman je ve skutečnosti pojivem té části společnosti, tvořící většinu, prohlašovanou ovšem "vyvolenými" za "rasistický a xenofobní póvl". "Štěpí" tedy společnost tím, že se tato většina občanů kolem něj shromažďuje.
Velmi oblíbenou metodou multikulturalistů a jiných antidemokratů je vytváření představy, že opačné názory jsou "extrémistické", a že je "prakticky nikdo nezastává". Nyní se ukazuje, právě díky působení presidenta Zemana, že uvedené názory nemají s extrémismem nic společného a zastává je naopak naprostá většina společnosti. Tím došlo k těžké diskreditaci pražskokavárnických pseudoelit, kterou jejich příslušníci nejsou presidentovi ochotni prominout, stejně jako to, že vyhrál v rovných a férových volbách.
Právě tento efekt vede ke "štěpení", které ve skutečnosti žádným štěpením není, jen zobrazením reálného stavu společnosti. Na tomto stavu nesou vinu především zmíněné pseudoelity, protože jsou to ony, kdo se odtrhl od společnosti a navíc pracuje v její jednoznačný neprospěch.

Pseudoelity a Zeman

Pseudoelity zcela jistě nemohou zapomenout presidentovi, že byl vůbec zvolen, i to, že nenaslouchá jejich "moudrým" kydům a řídí se zájmy celé společnosti.
Pseudoelity vyčítají Zemanovi vstřícnost Číně a zapomínají na to, že hlavy států původní evropské dvanáctky lezly čínskému presidentovi do prvoúst ještě razantněji než naši vládní a hradní politikové.
Vyčítají mu postoj proti embargu, uvalenému na Rusko v souvislosti s občanskou válkou na Ukrajině, a pomíjejí to, že zakázky po embargující EU velmi rychle vyplnily neembargující USA, což spolu se zjevnou amerikanofilií zastánců embarga dává celé této akci naprosto jiný smysl. Konec konců, následují tím jen příklad svého idolu, Václava Havla, který zrušením našeho zbrojního průmyslu opět především vytvořil na světovém trhu pole pro uplatnění západních zbojovek. A odkašlali to tehdy ještě českoslovenští občané nutností řešit haldy nezaměstnaných a přispělo to k nárůstu vnitrofederálního napětí, které nakonec vyústilo do rozpadu Československa.
Pseudoelity by patrně neuspokojil ani odchod M. Zemana z funkce presidenta. Aspirují na to, stát se jedinou vládnoucí silou společnosti, což je, vzhledem ke komunistické minulosti jejich starších ročníků a k marxistické orientaci ročníků mladších, vcelku jednoduše pochopitelné. Prostě touží po tom, aby se stali "vedoucí silou".

Bohužel, nemůžeme rozdělit Česko tak, že bychom vystěhovali "elity" do některého pohraničního okresu a mezi ním a zbytkem republiky udělali železnou oponu", bránící před nimi normální občany. Tohle nešlo ani při vstupu do EU, aby blbější část republiky do ní vstoupila a chytřejší nikoli. Bude nutno najít modus vivendi, nicméně menšina se bude muset přizpůsobit většině.

středa 26. října 2016

Ochrana zdraví, nebo obchodní válka?


Tento týden probíhá stahování milionů polských slepičích vajec "kvůli salmonelóze".


"Oblíbené omyly"

Na rozdíl od pologramotných novinářů, včetně veřejnoprávních, vejce salmonelózu nemají (maximálně, pokud by se v nich nějak drasticky pomnožila, by se jednalo o fenomén kažení vajec).
Ve vejcích ovšem může být mikroflóra (a zpravidla tam také je) a její součástí mohou být i bakterie rodu Salmonella.

Salmonely a vejce
Rod Salmonella obsahuje několik desítek druhů a některé z nich se vyskytují u drůbeže.
V případě slepic platilo až do druhé poloviny 80. let, že slepičí vejce jsou bezpečná, protože u Kura domácího neexistoval transovariální přenos salmonel (kdy bakterie vniknou do vejce krevní cestou v době, kdy vzniká ve vaječníku, a nacházejí se následně v jeho žloutku).
Naopak byl tento přenos znám u kačen a další vodní drůbeže, kdy salmonely běžně byly ve žloutku vajec těchto ptáků a dělaly obrovské potíže u výrobků, které se tepelně nezpracovávají (majonézy, kde žloutek jakožto zdroj lecitinů slouží jako emulgátor oleje a vody, a také různé cukrářské krémy s obsahem syrových žloutků).
U slepičích vajec se někdy nacházela menší množství salmonel těsně pod skořápkou, skrze kterou se tam dostaly. Tohle řeší především zákazy mytí vajec - vejce se dávají do prodeje jen nasucho očištěná, protože právě namočení "propasíruje" bakterie skrze skořápku.
Žloutky slepičích vajec a výrobky z nich, včetně všech úprav vajec, kdy bílek zkoaguluje a žloutek zůstává tekutý, byly bezpečné.
Tato situace se drasticky změnila ve druhé polovině 80. let, kdy se objevily kmeny druhu Salmonella enteritidis, schopné do slepičích vajec proniknout transovariálně, jak to bylo popsáno výš.

Salmonella enteritidis

Tento druh se stal ve druhé polovině 80. a první 90. let v euroamerických zemích patogenem č. 1 způsobujícím zažívací potíže s průjmy. Bylo to především proto, že přežívalo chování ke slepičím vejcím z doby, kdy se jednalo z hlediska těchto bakterií o zcela bezpečnou potravinu.
Celou situaci ještě akcentoval pád socialismu a rozvoj drobného podnikání. Objevila se řada cukrářských malovýrob i nových pohostinských zařízení, fungujících na bázi "kuchařky po naší babičce". Tyto kuchařky ovšem vznikly v době, kdy slepičí vejce byla bezpečná a obsahovaly řadu receptů s touto surovinou tepelně vůbec či nedostatečně upravenou.
Salmonella enteritidis má ještě jednu nectnost. Jedná se o "pololidský" patogen.
Jako lidský patogen fungují pouze Salmonella typhi a S. paratyphi. Tyto bakterie jsou schopny v lidském trávicím ústrojí dlouhodobě persistovat a zejména S. typhi může vyvolat doživotní nosičství (tyfoví bacilonosiči).
Ostatní salmonely, s výjimkou S. enteritidis, vydrží v lidském trávicím ústrojí maximálně dny a potřebují na to drsnou infekční dávku (tisíce až statisíce buněk na gram požité potraviny). Až se "vyžijí", tak je vytlačí lidská mikroflóra a jim samým se v lidském střevě taky nelíbí (jiný problém je průšvih, pokud by se dostaly třeba do poranění).
Salmonella enteritidis se chová jinak. Má infekční dávku srovnatelnou s původci tyfu a paratyfu (tedy desítky buněk nikoli na gram, ale na celou požitou porci potraviny. V lidském trávicím ústrojí vydrží i přes měsíc (tj. po 30 dnech má významná část pacientů ještě pozitivní stolici, ale stolice pozitivní po 60 dnech už je raritní). Což jsou vlastnosti, které ji připodobňují zmíněným obligátně lidským patogenům. Ovšem i tak spontánně vymizí i bez jakékoli léčby, což ji zase připodobňuje k obligátně zvířecím kmenům salmonel.
Jako všechny ostatní salmonely, i příbuzné bakterie, jsou buňky tohoto druhu usmrcovány několikaminutovou expozicí teplotám nad 80 stupňů. Var je ničí v sekundách. Jakékoli vejce, které je zkoagulováno v celém objemu (jako je uvaření na tvrdo) je bezpečné, protože teploty a časy pro likvidaci těchto bakterií byly s velkou rezervou překročeny. Naopak, vejce uvařená na měkko a sázená vejce s tekutým žloutkem jsou riziková, protože ve žloutku nebylo dosaženo teplot k usmrcení těchto bakterií.
Existují pasterační postupy, z nichž vyjde bezpečné vejce ještě v tekutém skupenství, které se používají pro ošetření vaječné melanže (směs žloutků a bílků, nejčastěji z "křapek"), což ovšem jde mimo domácí kuchyni.

Reakce na novou situaci

Na novou situaci bylo reagováno z pozice WHO (a převzaly to národní zdravotnické instituce). Bylo doporučeno, aby s veškerými vejci (ale i s masem), které neprošly tepelnou úpravou, bylo zacházeno jako s infekčním materiálem.
Což znamená, že nejen ony, ale nic, co s nimi přišlo do kontaktu, se nesmí dostat do hotového pokrmu, který již neprochází tepelnou úpravou. Znamená to i oddělení náčiní (to samé platí i pro syrové maso a vnitřnosti, které jsou infekční stejně) a kuchyňských provozů EU vyžaduje oddělenou "rozbíjnu" vajec, aby na potraviny nenalétal ani aerosol, vznikající při této činnosti.
Současně se tedy, alespoň pro hromadné zpracování (a se zdravotní výchovou vůči populaci, která je zpracovává individuálně), vyloučily výrobky ze syrových a polosyrových vajec.
U nás se tento program rozjel v dobách ještě vcelku funkčního školství již v první polovině 90. let a výsledkem byl poměrně význam,ný pokles salmonelóz obecně a rovněž i salmonelóz způsobených S. enteritidis. Tyto bakterie byly také záhy vytlačeny druhy rodu Campylobacter (především z nedokonale tepelně upravené drůbeže), které v současné době mezi průjmovitými onemocněními jednoznačně dominují spolu s virózami.

Poslání

Máme poměrně slušně zdravotně uvedomělou populaci a máme systém opatření "na slepo" uplatňovaných tak, jako by každé vejce obsahovalo salmonely (což není pravda, je to cca každé sté, nicméně zákon pádu namazaného krajíce zcela jednoznačně říká, že přesně to sté vajíčko by skončilo ve žloutkovém krému nebo uvařené na měkko nebo v majonéze). S tím, že jsou ve vejcích salmonely, prostě počítáme, jsme na to připraveni a poměrně jednoduchá opatření, dostupná každé domácnosti (o stravovacích provozech ani nemluvě) zajišťují bezpečné zpracování a konzumaci i takovýchto vajec.
Z tohoto pohledu považuji za nesmysl a plýtvání, pokud jsou likvidována vejce pouze proto, že se v nich výskytují salmonely.
Beru to spíše jako politicko - ekonomickou záležitost, patrně snahu o likvidaci polských zemědělců (konkurují, přes horší klimatické podmínky, zemědělství z řady států původní evropské dvanáctky).

Z hlediska ochrany zdraví zákazníků a konzumentů se jedná o aktivitu zcela nesmyslnou (jako většina toho, co EU organizuje a dělá).

úterý 25. října 2016

Daj-li medajli ... (aktualizováno + podruhé)

Stojaté vody české politiky rozvířila debata ohledně vyznamenání Jiřího Bradyho, strýce ministra Daniela Hermana.

Fakta


  • Definitivní seznam vybraných pro letošní vyznamenání byl podepsán cca týden před tím, než do Česka dorazil dalajláma a sešel se s panem ministram, tento seznam je také kontrasignovaný premiérem Sobotkou
  • Údajnou Zemanovu vyhrůžku o nevyznamenání Bradyho nikdo jiný než ministr Herman neslyšel
  • Šéf hradního protokolu Jindřich Forejt Bradyho do Česka pozval a naznačil (oficiálně seznam vyznamenaných není veřejně dostupný) poučením, jak se chovat při předávání medaile a kolik si smí pozvat příbuzných (atd.), že by ji také mohl dostat

Nad fakty

To, že do Česka přijede dalajláma, bylo známo dlouhodobě dopředu. Bylo, rovněž dlouhodobě dopředu, jasné, že oficiální či polooficiální setkání s ním může zmařit obchodní dohody s Čínou (minimálně tím, že Čína pak bude dodatečně požadovat pro ni výhodnější podmínky, tj. využije to jako záminku), a že z hlediska vlády a presidenta to bude vnímíno negativně.
Nebyl tedy sebemenší problém celou tuhle trapnou scénu sehrát, pozvat Bradyho do Česka a nařknout Zemana z toho, že Bradyho nevyznamenal kvůli aktivitám jeho synovce.
Druhou možností je, že Brady na seznamu je, a pak to bude vypadat tak, že Zeman byl donucen k ústupku klerikálně - kavárnické smečce. To se dozvíme až v pátek.
V prvním případě by se muselo jednat o šířeji založené spiknutí, v němž by jel i šéf hradního protokolu, ve druhém případě by na to stačil v podstatě Herman sám, byť zcela jistě se souhlasem církevnických a patrně i dalších antidemokratických kruhů.
První variantu ovšem podporují vyjádření pracovníků Hradu, byť anonymní, že "pan Forejt čeká pouze na to, až bude jmenován velvyslancem ve Vatikánu", která dávají jeho politickou orientaci i světový názor do souladu s panem ministrem Hermanem.
Je třeba si uvědomit, že antidemokratická smečka se se zvolením Zemana presidentem nesmířila a nikdy nesmíří a podobné aktivity jsou zcela v duchu tohoto nesmíření.

Trochu šířeji

Již v týdenním přehledu jsem vyslovil podiv nad tím, že se člověk, jehož blízký příbuzný prošel holokaustem, bude tak silně pronacisticky angažovat jako ministr Herman, který svou oficiální přítomností na sjezdu nacistů ze sudetoněmeckého landsmanšaftu podpořil tuto neonacistickou a revanšistickou organizaci i její požadavky, kladené na český stát.
Bez ohledu na to, jaké důvody pana ministra jako osobu k tomuto kroku vedly, si měl uvědomit, že tento krok bude vnímán významnou částí české veřejnosti zcela jednoznačně nepříznivě.
Jeho oficiózní setkání s dalajlámou lze interpretovat jako další snahu cíleně poškodit Českou republiku (po té akci se sudeťáky, byť si dalajláma takovéto srovnání a takovéto vy/zne/užití rozhodně nezaslouží).
Účast lidí kolem římskokatolické církve v pozadí celé záležitosti je signálem, že se může jednat o šířeji založenou i zamířenou akci proti ČR. Je třeba si uvědomit, že Vatikán má vůči našemu státu požadavky, jejichž splnění by nás vrhlo zpět před rok 1918. Přitom tito lidé jsou do jisté míry v časovém tlaku, protože ti, kdo odmítli řešit církevní "restituce" (přestože na tento slib lákali voliče), v příštím roce (nejpozději) končí a je pravděpodobné, že protičeských a současně procírkevních aktivistů bude po následujících volbách v poslanecké sněmovně výrazně méně než nyní. Je otázka, zda se klerikálové vůbec dokáží do této části Parlamentu ČR dostat.
V současné době je přitom president jedním z mála činitelů, s nimiž si církevníci a jejich loutky musejí dělat starosti.
Paní Samková přišla s teorií, podle níž má tato akce za cíl rozkmotřit presidenta Zemana se židovskou náboženskou obcí. V tom případě by se mohlo jednat i o reakci na postoj ČR vůči trapné rezoluci UNESCO o tom, že židovské památky v Jeruzalémě vlastně vůbec nejsou židovské. Tou se naše republika projevila jako jeden z mála lucidních a intelektuálně konzistentních států v EU a její prestiž u Izraele i židovských lobby po světě vzrostla.

A ještě něco

Je mi velice líto, ale o panu Bradym jsem neslyšel nic jiného, než že jako oběť holokaustu přežil koncentrák i následný pochod smrti na konci války. Rád bych četl o tom, zda měl i nějaké opravdové zásluhy za aktivitu, která závisela čistě na jeho vůli.
To, že se narodil jako Žid a byl z tohoto důvodu pronásledován, je jistě smutné a naprosto jistě zločinné. A Německo, opět zcela jistě, nebylo za tyto aktivity zdaleka potrestáno tak, jak by bylo zapotřebí a jak by bylo správné i po morální stránce. Nicméně, nemohu si pomoci, přestože je mi jasné, že mě mnozí za to nebudou mít rádi, narodit se jako člen etnika, které měli nacisté na seznamu "Etnika určená k vyhubení" je záležitost pouhé hry náhod, kterou ten narozený neměl sebemenší možnost nějak ovlivnit. Naopak, pokud někdo popadl kvér a dal se k partyzánům, nebo šel do povstání, tak o tom rozhodoval sám, o své vůli, a nesl zcela vědomě a rozmyslně svou kůži (a někdy i kůži svých blízkých) na trh přesto, že nemusel.
A, budu ještě ošklivější, i ten, kdo "jenom" šířil zprávy ze zahraničního rozhlasu (za jehož poslech byl trest smrti, někdy i pro celou rodinu) nebo šířil vtipy dehonestující Němce, nacisty a nacismus, toho udělal proti nacistické okupaci daleko víc, než ten, kdo se na základě příkazu vydal se zavazadlem, obsahujícím "povolené věci" na shromaždiště a nechal se odvézt do lágru. Konec konců, kritizovali to i sami Židé (viz známé heslo: "Již nikdy jako ovce!").
Je mi opravdu líto, ale takto to vidím.

Ukazuje se tedy stále víc, že za fasádou onoho "daj-li medajli" může být daleko větší špína, než je nějaké vyhrožování presidenta ministrovi.

Aktualizace

Kanadské velvyslanectví popírá, že by bylo konzultováno ohledně Bradyho vyznamenání, přitom toto je standardní  postup pro vyznamenávání cizích státních občanů. Brady tedy nebyl na finálním seznamu vyznamenaných (nedostal se ani do "předfinální" verze, která se konzultuje s velvyslanci) a nemohl z něj tudíž být ani vyškrtnut. Jinými slovy, tento fakt zcela jednoznačně podporuje verzi komplotu proti presidentu Zemanovi.

Druhá aktualizace

Ani přes naši ambasádu v Kanadě se žádná konzultace nepasírovala. Přitom by o vyznamenání kanadského občana jiným státem jednala kanadská vláda. Ani to se nekonalo.

pondělí 24. října 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Útok na Mosul

byl zahájen hned na začátku týdne.
Islámský stát vyhlásil represe proti všem civilům, kteří by chtěli z města uprchnout.
Chalifátníci unesli z okolních vesnic cca 500 civilistů, včetně žen a dětí, které chtějí použít jako živé štíty.

Českému aktivistovi

v Súdánu hrozí smrt za pomáhání příslušníkům tamních neislámských komunit. A tohle chtějí někteří politikové a aktivisté zavádět i zde.

Extrémní islamisté

ve Francii vyhráli soud. Podle rozsudku může dívka, kterou zfanatizovali a přivedli ke konverzi vycestovat do Saúdské Arábie, aby se mohla vrátit jako vycvičená teroristka (protože o ničem jiném "studium islámu" v tomto kontextu není). IMHO by ji posléze neměli pustit zpět.

23 ran holí

dostane žena v Indonésii, která "stála příliš blízko" svého přítele.
Je třeba zdůraznit, že islamofilní lháři vždy Indonésii propagovali jako stát, kde jsou současně s islámem i civilizované poměry. Je tedy názorně vidět, co si pod tímto pojmem patrně představují.

Na Slovensku zase

žena týraná manželem islámského vyznání ze Saúdské Arábie uslyšela od vyšetřovatelky, že podle islámu je toto chování zcela v pořádku. Vyšetřovatelka měla samozřejmě pravdu, nicméně pokud budou oficiální státní orgány jednat takto, tak se nesmí nikdo divit, kolik dalších lidí "to hodí" Kotlebovi.

V Německu

je před soudem islamistka, která se pokusila o útok ve jménu chalifátu. V USA zase odsoudili islamistu na třicet let vězení a následný doživotní dohled.

Knihkupectví

Barvič & Novotný v Brně zrušilo Kláře Samkové autogramiádu knihy "Proč islám nesmí do Česka", údajně "na příkaz z vyšších míst". Spekuluje se v této souvislosti o M. Hollanovi, který to ovšem vehementně popřel (což není důkaz, že zákaz od něj nebo z jeho okolí opravdu nepochází).

Prodlužované příměří

v Aleppu skončilo. Islamisté zabránili jakékoli možnosti odchodu civilních obyvatel, evakuace raněných nebo dodávek humanitární pomoci.

Imigrace

EUrosoudružka Langšádlová

z TOP blekotala ve sněmovně o integraci, která údajně "funguje". Ovšem, jen u jablek (civilizovaní imigranti, nevyznávající islám) nikoli hrušek (muslimové, kteří jsou neintegrovatelní, jak ukazují každodenní zkušenosti s touto komunitou prakticky ve všech neislámských zemích, kde je mají). Před mícháním jablek s hruškami mě varovaly už učitelky na základní škole, a to jsem ještě neměl množiny.

Obecné

Republikou otřásla kontraverze kolem návštěvy dalajlámy, k níž jednak část politické reprezentace sesmolila omluvný dokument, jednak se objevila kontraverze kolem ministra Hermana, jehož strýc údajně z tohoto důvodu nedostane medaili na 28. 10. Jinou věcí ovšem je otázka, proč že ministr Herman, když má strýčka koncentráčníka, tak nehorázným a bezprecedentním způsobem nadbíhá sudetským Němcům. Osoba s takovouto rodinnou anamnézou by měla být v těchto věcech alespoň částečně lucidní.

V USA zase začíná kulminovat presidentská kampaň. Donald Trump se odmítl vyjádřit k tomu, zda uzná výsledky voleb. Vzhledem k tomu, že obě volby B. Obamy, jehož je Clintonová logickým  pokračovatelem, doprovázely rozsáhle podvody a násilí proti voličům protikandidáta, je takové odmítnutí docela logické.

Pokračovalo rovněž jednání ohledně koalic v jednotlivých krajích.

V rámci povolební kocoviny se objevilo více hlasů, zejména z neúspěšných stran a kandidátů, na téma zrušení senátu.

Kyjevu (asi)

se podařilo usmrtit nastraženou bombou jednoho z významných představitelů separatistů z východu země. Zcela jistě příspěvek k mírovému vyřešení konfliktu ...

Vrah knihovnice

z loňského roku nakonec půjde do detenčního psychiatrického zařízení. Teď ovšem aby někdo nepřišel v budoucnu s tím, že už přestal být nebezpečný.

Kauza Rath

se vrátí k novému projednání před soudy. Ozývá se kvikot, ovšem já to vnímám jako důkaz, že alespoň část justice není (zatím) ochotna soudit pouze na základě politického příkazu a požaduje relevantní důkazy a podobné věci, se kterými se, coby se "zbytečnostmi", předlistopadové soudnictví nezdržovalo.

Bylo odmítnuto

znárodnění majetku, přinejmenším kontraverzního, milionáře Bakaly. JXD v Reflexu jásá jak pominutý, nicméně já to vidím tak, že tento pán dostal v privatizaci státní majetek za určitých podmínek a ty jednoznačně alespoň v některých bodech nesplnil. Což se trestá zabavením tohoto majetku i v konzervativně kapitalistických státech, protože tam dodržují ono "Pacta sunt servanda", platné od dob římského práva.

EUrostat uvedl,

že jsme nejméně z EU ohroženi chudobou. Obávám se, že je to hlavně proto, že ji v důsledku nerovných smluv se starými zeměmi EU i s EU jako takovou již dávno máme.

Zelený zežloutl

Ne politicky, ale žloutenkou typu A zežloutl náměstek brněnského primátora Ander za zelené. Politicky je ovšem i nadále meloun, tedy na povrchu zelený, vevnitř rudý a když se to smíchá, tak hnědý.

Ztohovníci

neuspěli u odvolacího soudu, protože ten odmítl nadřazovat svobodu projevu nad majetková práva.

Severočeši.cz

napadli výsledek voleb v kraji kvůli nejasnému odvolání zástupců na kandidátce osobou, která k tomu údajně neměla pravomoc.

Více než dva a půl milionu pacientů

se nakazí v evropských nemocnicích nemocničními kmeny bakterií a dalších mikrobů. Řada těchto infekcí je vysoce závažná a se špatnou prognózou.

Podle ekonomů

by brexit mohl slevnit potraviny. Já, co ještě pamatuji skokové zdražení řady potravin po našem vstupu do EU (a jiné prostě z trhu zmizely) jim dávám za pravdu.

Sněmovna

přijala na naše podmínky nebývale ostré usnesení o rezoluci UNECSO ohledně Jeruzaléma. IMHO by to chtělo z této organizace odejít a přestat ji financovat.

Senátoři

schválili fašistický zákon o kontrole domovních kotlů.

Neúspěchem

skončilo sestoupení modulu Schiaparelli na povrch Marsu. Z dosud neznámých důvodů sonda patrně po odhození padáku spadla volným pádem a, protože zřejmě nebylo vypotřebováno palivo pro brzdící motory, explodovala.

Horáček

bude kandidovat na presidenta. Jestli i Pažout se zatím neví.

Legionelu

mají na části kolejí v Liberci. Byla nalezena po omezení spotřeby, které vedlo k jejímu rozvoji v potrubí. Legionella sp. jsou bakterie, které žijí mj. rády v rozvodech vody, zejména teplé. Zdravému by teoreticky neměly uškodit, ale lidem s narušenou imunitou (i malým dětem a seniorům) mohou vyvolat atypický zápal plic, který může skončit i fatálně. Studenti se nyní nesmějí sprchovat, protože při této činnosti je nejvyšší riziko vzniku infekčního aerosolu.

Skotská vláda

si zahrává s novým referendem o nezávislosti, které by mělo Skotsko přivést do EU.

Mimo zaostalou EU

byl 13 letý Denis, trpící dosud nevyléčitelnou svalovou dystrofií typu Duchenn, léčen kmenovými buňkami. Progrese choroby se zastavila a nastalo i mírné zlepšení - zvýšení svalové síly a pokles zastoupení vaziva v kosterním svalstvu a v srdci. Léčba stála zatím něco přes milion Kč (první aplikace) a bude stát (několik dalších aplikací již vykultivovaných kmenových buněk) ještě jeden.
Zaostalá EU raději živí pseudouprchlíky, jejichž ekonomický přínos je záporný, ale místo toho s sebou přinášejí masovou kriminalitu a politický rozvrat.

Jednání o CETA s EU

skončilo podle kanadské minisryně Freelandové debaklem. Tato smlouva měla nahradit o něco profláklejší, ale srovnatelně škodlivou smlouvu TTIP.

Náhodně

byla objevena možnost přeměny CO2 a vody na etanol. Má se tím získávat údajně ekologický líh.

Ukrajinci i Poláci

shodně odhlasovali, že za druhou světovou válku může i SSSR.

neděle 23. října 2016

Medicína: Umění nebo řemeslo? 13


Jak zjišťujeme zdravotní stav populace 2



Ztracená léta

Dalším markerem zdravotního stavu populace jsou tzv. ztracená léta.
Tento ukazatel se konstruuje tak, že je stanoven věk, kterého by se měl dožít každý (nejčastěji věk odchodu do důchodu). Potom se do uvedeného ukazatele promítne každý, kdo zemřel dříve, těmi roky, které mu do stanoveného věku zůstaly, zatímco ten, kdo se tohoto věku dožil, se již bez ohledu na věk úmrtí do tohoto ukazatele promítá nulou.
Faktem je, že když byl tento ukazatel na naši populaci aplikován ve druhé polovině 80. let, tak došlo na úrovni okresů (pro něž byl po věkové standardizaci počítán) k výraznému posunu "dobrosti" a "špatnosti". Okresy, které vypadaly velice špatné podle standardizované úmrtnosti a střední délky života, se sice nestaly "dobrými", ale poklesly na úrověň dalších "horších" okresů. Těmi se staly i některé okresy, které podle předchozích ukazatelů, počítaných dříve, byly považovany za "nadprůměrně dobré" a dokonce některé z nich byly brány pro dříve prováděné studie životního prostředí a jeho vztahu na zdraví lidí jako okresy referenční se zdravým prostředím a zdravou populací.
Je zajímavé, že "vyskočily" směrem do špatných hodnot téměř všechny okresy, ležící z významného podílu své plochy na územích, doosidlovaných po odsunu sudetských Němců.
Jako pravděpodobná příčina se uvádí to, že osídlenci byli sociálně stigmatizováni, neukotveni v místě původu, a to se mohlo promítnout i do jejich zdraví. Tyto studie byly prováděny v době, kdy vymírala první generace osídlenců.
Z vlastní zkušenosti vím, že školství v některých oblastech blízko "čáry" fungovalo tak, že po vesnicích byly jako kmenové školy školy zvláštní a "normální" děti se svážely do "normální" školy, společné vždy pro několik vesnic.

Ukazatele fyziologického stavu populace

Jako anthropometrické ukazatele se používají velice často ukazatele typu výšky a hmotnosti, přičemž zásadní jsou indexy nad nimi konstruované (nejčastěji je v současnosti používán Body Mass Index (BMI), konstuovaný jako hmotnost v kilogramech lomená druhou mocninou výšky v metrech.
Významnou roli hraje i sledování dynamiky těchto jevů na dětské a dorostové populaci, protože ta je ještě citlivější než statické údaje.
Dále byly u dětí a mládeže zjišťovány dynamické ukazatele, presentující vývojový stav. Jako základní byl používán kostní věk (podle rentgenogramu pravé ruky a zápěstí, kdy je sledován výskyt osifikovaných a dosud neosifikovaných kostí a na základě toho je určován "kostní věk" s přesností na měsíce i týdny - a porovnáván s věkem kalendářním).
Protože pověst rentgenového vyšetření se průběžně horšila, přešlo se v řadě studií na méně přesný věk zubní. Ten je velice dobrý pro období prvních dvou let, kdy probíhá rozvoj mléčného chrupu, a potom přelomu mladšího a staršího školního věku, kdy probíhá jeho záměna za chrup trvalý. Výhodou je, že se jedná o bezrizikové vyšetření a v dobách školní lékařské služby se daly základní údaje vytáhnout i z karet jednotlivých žáků.
Dalším údajem je nástup puberty a jejích příznaků, přičemž nejlépe se dá definovat menarché u dívek (podobnou metodikou jako střední délka života, pouze se různě starých dívek tážeme, zda již mají měsíčky nebo ne a přes procenta v jednotlivých věkových skupinách prokládáme přímku - zde většinou stačí lineární regrese - a hledáme její protětí s hodnotou 50 %).
Lze zjišťovat i podíl tělesného tuku v těle pomocí tloušťky kožních řas, měřených kaliperem, a nověji i pomocí bioimpedance.
Bioimpedance je sice velice jednoduchá, ale selhává u silněji sportujících jedinců (mohou vyjít i záporná procenta tělesného tuku, což je nesmysl) a v některých dalších případech. Tato metoda je rovněž komplikována i tím, že je k přístrojům pro její měření zpravidla dodáno počítadlo (ať už jako samostatný přístroj nebo program do PC), fungující jako "černá skříňka", a algoritmy přepočtu naměřených hodnot na procento vody a tělesného tuku nejsou veřejně dostupné.
V případě měření kožních řas je nejvýkonnější metoda s měřením 11 kožních řas, přičemž se součet dekadických logaritmů naměřených hodnot dosazuje do dosti komplikovaného vzorce, ale jsou i méně přesné metody s použitím menšího počtu řas a jinou metodikou výpočtu. Tyto metody dávají v případech vedoucích k selhávání bioimpedance věrohodnější výsledky a jsou věrohodnější i tím, že algoritmy výpočtů nad naměřenými hodnotami jsou veřejně známé.
Tato metoda (či spíše skupina metod) je ovšem komplikovaná tím, že existuje více typů měřřidel tloušťky kožní řasy (kaliperů), přičemž proto, že působí různou silou na různou velikost a tvar plochy jejich "kleštičkami" sevřené řasy, jsou výsledky jimi dosažené vzájemně jen s obtížemi a s určitou chybovostí přepočítatelné.

Co vycházelo

Byla provedena velká studie dětí z velkých a menších měst a vesnic. Během ní bylo zjištěno, že paradoxně děti z vesnic jsou zavalitější až obéznější než děti městské, což verifikovala i analýza jídelníčku, kdy městské děti měly více ovoce a zeleniny ve stravě než děti venkovské.
Znaky tělesné zralosti byly u dětí a mládeže z menších a středních měst, i z okrajových čásí měst velkých, posunuty směrem do nižšího věku proti dětem venkovským (čili vývojová akcelerace). Děti z centrálních částí velkých měst byly naopak vývojově zaostalejší (tedy s pozdnějším nástupem jednotlivých znaků) proti dětem z menších měst a v některých lokalitách i proti dětem vesnickým.
Uvedený jev byl vysvětlován tak, že městské prostředí je pro dítě podnětnější, což vede k akceleraci růstu i nástupu znaků dozrávání prostřednictvím různých nespecifických faktorů. Ve velkých městech pak v určitých lokalitách převládne negativní vliv environmentální zátěže, který tuto stimulaci "přebije".
(pokračování)

sobota 22. října 2016

Medicína: Umění nebo řemeslo? 12


Jak zjišťujeme zdravotní stav populace


Úmrtnost

Je to trochu paradoxní, ale nejspolehlivějším (a tudíž i velice často využívaným) znakem zdraví populace (tedy nikoli jednotlivce) je úmrtnost.
Jestli někdo je živý nebo mrtvý, to je vcelku jasné, a těch pár jedinců, o nichž se neví, zda jsou v sudu s louhem na dně přehrady, nebo zda loví na Bahamách (či kdekoli jinde) zlaté rybičky, je tak málo, že to se statistikou prakticky nijak nepohne.
Důležitým faktorem je i skutečnost, že data o úmrtích se centrálně shromažďují a tato databáze je (za úplatu) výzkumným pracovištím dostupná v elektronické podobě.
O člověku v databázi se dozvíme následující údaje:
  • kdy se narodil
  • kdy zemřel
  • co bylo bezprostřední příčinou smrti
  • co měl za chorobu, která vyvolala předchozí bod
  • jaké měl další závažné choroby, které byly vůči jeho úmrtí irelevantní
V naprosté většině případů se úmrtnost vztahuje ke kalendářnímu roku, už proto, že existuje sezónní kolísání úmrtnosti, které srovnávání kratších časových jednotek komplikuje. Zejména, pokud bychom měli z různých oblastí data z různých měsíců, by bylo jejich porovnání mezi sebou dosti problematické.

Standardizace

Prvním krokem, který se musí s úmrtnostními daty udělat, je věková standardizace.
Je to logické: úmrtnost je závislá na věku (z hodnot v dětském věku klesá na nejnižší bod někdy na prahu dospělosti a potom stoupá, přičemž přechází z lineárního do exponenciálního růstu, až v nějvyšších věkových kategoiích se nárůst úmrtnosti zase láme někam k linearitě). Z tohoto faktu plyne, že zastoupeni vyšších věkových kategorií v jakékoli populaci velice výrazně zvyšuje počet úmrtí v ní.
Hrubou úmrtnost, např. v okrese, drsně zvedne zprovoznění většího domovu důchodců pro více okresů (o hospicech ani nemluvě), nicméně by tato akce neměla vést ke zvýšení úmrtnosti věkově standardizované (ten hospic by asi zvedl i tu, pokud by do něj byli opravdu sváženi "na umření" nemocní z okolních okresů).
Standardizovaná úmrtnost je tedy jakési číslo, které nám říká, jaký počet úmrtí za časovou jednotku (nejčastěji za rok) by připadal na populaci dané územní jednotky (ale také třeba profese) tehdy, pokud by měla standardní věkové složení.
Pro porovnání dvou skupin obyvatelstva stačí "přepočítat" jednu skupinu na věkovou strukturu té druhé, při porovnávání např. okresů či krajů se většinou všechny jednotky přepočítávají na průměrnou věkovou strukturu populace celého státu.
Věkově standardizovaná úmrtnost nám tedy je schopna detekovat, zda se někde neumírá víc, než je to normální.
Vzhledem k tomu, že se významně liší úmrtnost mužů a žen, jsou v naprosté většině případů pohlaví analyzována zvlášť.

Střední délka života

Střední délka života se stanoví přibližně tak, ža v každé věkové kategorii se zjistí, kolik z ní je ještě na živu a kolik již zemřelo. Dostaneme tedy řadu čísel, klesajících (a nikoli zcela lineárně) od stovky k nule. Kde tato čísla protnou hodnotu 50 % (většinou se pro to protnutí používá nějaký druh regrese), tak to je věk, kdy polovina z narozených je ještě naživu a polovina již zemřela.
K údajům z úmrtnosti pro tento znak ještě potřebujeme historické údaje o porodnosti, v létech nebo ještě kratších časových jednotkách.
Někteří novináři a popularizátoři mají tendenci tuto veličinu vykládat tak, že "dnes narození občané mají 50% pravděpodobnost, že se dožijí věku tolik a tolik let". Je to v zásadě pitomost, protože do příslušného regresního počtu vstupuje populace jako celek a tudíž až dnes narození budou v onom kritickém věku, bude ta regrese vycházet z úplně jiné číselné řady a protnutí křivky  procenta zemřelých s 50 % bude jinde.
Ještě méně vzdělaní novináři a popularizátoři si uvedený ukazatel pletou s průměrným věkem, což je údaj velice nezajímavý a vůči zdraví populace zcela irelevantní.
Střední délka života (nebo také průměrné dožití) se velice často používá pro mezinárodní srovnávání zemí s různou mírou "štábní kultury" sběru statistických údajů o populaci, protože tento ukazatel je vůči těmto rozdílům dosti odolný.
Průměrné dožití jako takové můžeme pořítat nejen pro věk nula (což je střední délka života), ale pro jakoukoli věkovou kategorii (kdy ignorujeme ty, kdo zemřeli mladší.
Takto vypočtené údaje mohou např. eliminovat pro mezinárodní srovnání dětskou úmrtnost, která je v zemích třetího světa drasticky vyšší než v zemích vyspělých, nicméně ve vyšších věkových kategoriích se střední délka života může i v těchto zemích dostat na vysokou úroveň, někdy i na vyšší, než ve vyspělých zemích (dá se to vysvětlit tím, že kdo dožije dospělosti, má "tužší kořínek").

Věkově standardizovaná úmrtnost i střední délka života ukazují, alespoň u nás, velice podobné výsledky. Když byly srovnávány tyto údaje pro jednotlivé okresy v rámci ČSSR, byly mapky nad nimi zkonstruované velmi podobné.
(pokračování)

čtvrtek 20. října 2016

Zde stával rodný dům Adolfa Hitlera ...

Rakouští soudruzi si vyrobili zákon, podle něhož mohou vyvlastnit a zbourat rodný dům A. Hitlera v Braunau am Inn.

Můj názor

Je to totální pitomost.

Zdůvodnění

Fakticky tím přiznávají, že nejsou s to zvládnout rezidua nacismu. Je více než 70 let po válce, nacisté docházejí - vymírají a pokud se rodí noví, tak je asi něco zatraceně špatně. Nikoli v těch nacistech, to zdůrazňuji, ale ve společnosti, která vytváří situaci, kdy se v ní nacisté rodí.
Nehledě k tomu, že A. Hitler je pro nacisty osobou do jisté míry kontraverzní, protože jednak prohrál válku a jednak se zbaběle vyhnul opovědnosti (a je jedno, zda sebevraždou, která nebyla nikdy stoprocentně prokázána, nebo útěkem do jižní Ameriky, pro který platí to samé). Z tohoto důvodu se postavení jeho rodného domu coby "svatyně nacistů" patrně značně přeceňuje.
Druhou možností je, že se zaměřují na naprosto marginální problém (určité pidiprocento lidí s podobnými názory se vyskytuje prakticky v každé společnosti, ale pokud je tato společnost zdravá, tak nemá prakticky žádný význam).
Dalším problémem je, že nezanikne místo, kde ten dům stál a ať tam vznikne cokoli, tak to automaticky pro tu část nacistů, která tento dům ikonizuje, převezme jeho roli.
Nepomohlo by, řečeno s nadsázkou, ani obyvatele Braunau vybít, město srovnat se zemí a řeku Inn převést do jiného koryta, jak se o tom přesvědčili jejich soukmenovci a (téměř) ideoví souputníci v Lidicích. V době GPS a podobných hejblátek je podobné úsilí ještě více a evidentněji odsouzené k nezdaru než v době heydrichiády.

"Pozitivní návrh"

Soudruzi za dob reálného socialismu říkali občanům (i spolustraníkům), kritizujícím nějaké negativní jevy v socialistickém Československu, že kritika by měla být pozitivní a přinášet konkrétní návrhy na zlepšení. Takže tady je:
Hitlerova osobnost bude zapomenuta v situaci, kdy nebudou ve společnosti existovat negativní jevy, na jejichž pokřivené kritice, a s mnohdy absurdními a zločinnými návrhy k nápravě, si Hitler a spol. vybudovali svou politickou kariéru. Jediná věc, která bude v této souvislosti fungovat, je náprava příslušných (a podobných) chyb a nešvarů prostředky, ležícími uvnitř mantinelů demokracie. Pokud společnost na tento proces rezignuje (bez ohledu na to, zda oficiálně, nebo jen bude řešení odalovat), tak si vychová nové Hitlery, kteří se vylíhnou zcela automaticky a žádné kladení věnců k rodnému domu svého předchůdce nebudou potřebovat, ba ani provádět (leda až bezpečně uchopí moc, a to už bude pozdě s tím něco dělat). A, pochopitelně, zbouráním jednoho domu uvedené problémy ve společnosti nezmizí.
Jako daleko pozitivnější se mi jeví pokusy vedení města "zapojit" tento objekt do připomínkové a antinacistické agitace (pomník obětem nacistického násilí umístěný před ním, aktivity městského spolku pro současné dějiny apod.).
Projekt zbourání rodného domu A. Hitlera je prostě totální úlet, který by se dal pochopit v roce 1945 u čerstvě propuštěných vězňů z koncentráku. Tento motiv použil také Drnek v alternativní historii "Žáby v mlíku" v níž se Československo po Mnichovu bránilo a ubránilo a jedním z posledních válečných aktů československých vojáků bylo zničení Hitlerova rodného domu, v níž to autor také vysvětluje reakcí na právě skončenou válku.

A možná ještě něco

Jak velký význam rodiště A. Hitlera v reálu mělo a má, dokazuje nelichotivá přezdívka, kterou dávali Hitlerovi vyšší důstojníci Wermachtu, stojící vůči němu a jeho nápadům alespoň v částečné opozici: "Český kaprál". Pletli si totiž toto město s Broumovem (německy podobně, ale bez toho "am Inn") a měli za to, že byl původem z Čech.
Podle jiných nepotvrzených údajů ovšem jedna větev Hitlerových předků sahá opravdu do Čech, ale do židovské čtvrti v Polné. Takže mohl být tento "velduch árijství" klidně i příbuzným Hilsnera ...
Což trochu asociuje známý protektorátní vtip, že "dokonalý árijec je dlouhán jako Goebbels, blonďák jako Hitler a štíhlý jako Goering".

Za nejhorší možnou alternativu motivace této akce považuji tu, že má sloužit jako zástěrka pro tolerování reálných neonacistických a neonacismus podporujících tendencí v rakouské společnosti, ať už kvůli sympatizování s touto ideologií, nebo kvůli rezignaci na odstranění negativních jevů, které ji drží při životě.

středa 19. října 2016

Shazování viny

Objevuje se fenomén odmítání příčinných vztahů v politice. Článek Karla Dolejšího v Britských listech zdaleka není prvním na toto téma. Podívejme se na to blíže.

Hlavní motivy
"Ideologie nemůže za to, že ji lidé zneužívají." Tohle by se dalo označit jako první motiv na toto téma. Došlo to až tak daleko, že byla vyhlášena téze, že vlastně "nacismus nemůže za zločiny nacistů". Je vcelku jasné, že zde šlo především o vyvinění islámu ze zvěrstev a zrůdností, které jsou jeho jménem a pod jeho ideologickou záštitou páchány po celém světě. A o vyvinění lidí, kteří islám a jeho šíření podporují z důsledků tohoto konání.
Druhý motiv představuje výše citovaný článek: "politici nenesou žádnou odpovědnost za své činy", zhruba tak by se to dalo shrnout.
I tohle vlastně znamená popírání jednoho z nejdůležitějších fenoménů, který dokonce (nebudou-li učiněny nějaké naprosto přelomové objevy) by měl bránit cestám časem do minulosti na bázi samotných základů fyziky, kde se zatím uplatňuje posloupnost i příčínný řetězec ve smyslu příčina -> následek.

Zneužívání ideologií

Je mi jasné, že zneužita může být doslova a do písmene jakákoli ideologie. Další a dosti významnou roli může v tomto fenoménu sehrát i fakt, že velice často vzniká posun mezi původním zněním a jeho významem a tím, co z toho udělají pozdější vykladači a uživatelé.
Na druhé straně však existuje řada ideologií, které jsou jednoznačně koncipovány tak, aby působily zlo. Jestliže nacismus sestavil seznamy "podlidských" etnik, která je zapotřebí vyhladit, nebo alespoň uvrhnout do věčného otroctví, tak koncentrační tábory, holokaust a další genocidní aktivity, masové vraždění atd. nejsou nějakým jeho zneužitím nebo špatným výkladem.
Mezi ideologií nacismu (včetně jeho kořenů, jakou bylo "náboženství" tajné společnosti a současně sekty Thule a podobných skupin, či marxismus, který přinesl jako první seznam "podřadných etnik", sepsaný samotným Marxem po prohrané revoluci v polovině 19. století - Hitler na něj dopsal akorát ty Židy) a mezi tím, co se dělo na nacisty ovládaných územích, je naprosto jasná příčinná souvislost. Jejím odmítnutím bychom mohli stejnými mechanismy vyvinit prakticky jakéhokoli vraha ve stylu "obžalovaný pouze vystřelil, bylo svobodnou vůlí poškozeného, že stál tam, kudy letěla kulka".
Stejně tak je naprosto jasná příčinná souvislost mezi islámskou ideologií (maskovanou zcela účelově jako náboženství), popírající práva žen, práva jinověrců i práva sexuálních minorit (vyjma pedofilů) a masovým porušováním základních lidských práv v islámských zemích (včetně těch, kde jsou uvedená práva formálně kodifikovaná, často z dob kolonizace, ale jsou masově a za naprostého nezájmu státních institucí porušována) existuje naprosto jednoznačná příčinná souvislost, včetně toho faktu, že odstraněním (nebo alespoň "masívním utiskováním") islámu toto porušování práv prostě zmizí.

Odpovědnost politiků

Citovaný článek se zcela jednoznačně snaží shodit vinu z politiků, kteří přivodili nějaký průšvih.
Je třeba naprosto jednoznačně konstatovat, že versailleský systém vytvořil v Německu situaci, kdy se společnost nutně musela radikalizovat. Přitom již v průběhu diplomatických jednání ve Versailles Německo prodělávalo těžkou krizi, kdy v něm, podobně jako v Rusku, povstaly bolševické živly a vystavily území, která ovládly, naprosto bezuzdnému teroru. A proti nim se formovala domobrana, řadící se politicky spíše k pravici či k alternativní levici (základ pozdějších nacistů).
Diplomaté ve Versailles si tedy museli být vědomi, že svými aktivitami destabilizují německou společnost a zadělávají na průšvih v dohledné budoucnosti.
To celé ještě akcentovala velká hospodářská krize, která Německo postihla daleko silněji než řadu jiných států. Opět byly naprosto jasné příznaky radikalizace neměcké společnosti a přesto na ně vítězné mocnosti nijak nereagovaly, ačkoli mohly. Přitom jim velká hospodářská krize vytvořila prostor pro vycouvání z největších zhůvěřilostí versailleského systému bez ztráty tváře.
Byly to vítězné mocnosti, kdo vytvořil v Německu situaci, kdy nešlo o to, zda přežije pochybně demokratická Výmarská republika, ale o to, zda ji zlikviduje Hitler nebo Thälmann.
Můžeme vyčítat Němcům, že podpořili Hitlera, ale už jsem tu kdysi napsal, že v podstatě zvolili ze dvou zel to menší, protože v případě vítězství německých komunistů, jejichž vůdce byl jen Stalinovým pohůnkem, by nedošlo k onomu fatálnímu střetu mezi Německem a sovětským Ruskem, po němž bylo Německo anihilováno a Rusko oslabeno tak, že nemohlo zabrat víc než půlku Evropy (k našemu neštěstí jsme patřili do ní). V případě porážky Hitlera a vítězství Thälmanna by tažení proti zbytku Evropy vykonávaly Rudá armáda a Wermacht bok po boku a je velmi pravděpodobné, že by se jim nedokázala ubránit ani Velká Británie. A pokud by se později bolševici a nacisté servali na hrobech našich předků, to by nám, i výsledek té rvačky, už mohlo být šumafu.
Jinými slovy, dovoluji si zpochybnit to, co hlásá pan Dolejší. Němci ze situace, do níž je dostali politikové vítězné Dohody, vybruslili relativně dobře, mohlo to celé dopadnout mnohem hůř. (A na Židy by zcela jistě došlo taky a nejspíš by dopadli v takovémto alternativním světě hůř, než dopadli v tom reálném. Byť se to může zdát nereálné.)
Pochopitelně, je nutno zdůraznit i odpovědnost politiků za silné ústupky, které podpořily Hitlerův extrémismus (nehledě k tomu, že v Německu byly síly, ochotné ho odstavit spolu s tvrdým jádrem nacistů od moci). Jedná se zejména o tolerování obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní a, samozřejmě, Mnichov. IMHO byli mnichované stejně vini rozpoutáním druhé světové války i holokaustem jako samotní nacisté a měli být po válce souzeni spolu s nimi.

Odpovědnost ideologů

Také ideologové by měli být jednoznačně odpovědni, pokud hlásají něco, z čeho vzniká takové zlo, jakým byl nacismus nebo bolševismus.
Je jasné, že totalitní státy nám na tomto poli do značné míry usnadňují práci tím, že se jejich vůdcové, včetně ideologů, rvou jako smečka hladových psů a většina z nich padne těmto rvačkám za oběť. V Norimberku nemuseli soudit Röhma a další veličiny od SA, protože je zlikvidoval sám Hitler. Vnitronacistickým rvačkám padl za oběť i Canaris a některé další nacistické celebrity, které by se jistě v Norimberském procesu dobře vyjímaly na lavici obžalovaných.
Stalin nechal zavraždit Trockého, čímž také ušetřil katovi práci. Sám zahynul za zvláštních okolností, které nevylučují atentát (podle některých zdrojů mají ruské - po sovětských - tajné služby prostředek, schopný vyvolat centrální mozkovou příhodu, na niž údajně Stalin zemřel). V čistkách po jeho smrti také zahynula spousta zločinců, ideologů i vykonavatelů, kteří si to plně a stoprocentně zasloužili.
Na druhé straně v demokratických poměrech by se takovýmto dějům mělo přece jen trochu pomoci a ideologické celebrity, hlásající zločiny a inspirující zločince, by měly být souzeny a klidně i popravovány. Zcela jistě jsou kandidáty na nějaký budoucí proces ideologové neomarxistických škol, protože politická praxe, opírající se o jejich učení, v současné době směřuje ke krachu Evropy a utrpení i smrti velkého počtu lidí.

Odpovědnost aktivistů

Jsem toho názoru, že svůj díl odpovědnosti by měli nést i řadoví aktivisté z různých NGO.
Zvedl bych klidně ruku pro zákon (a "hodil to" straně, která by s něčím podobným přišla), podle něhož by za každou oběť teroristů, pocházejících z řad #přijímaných imigrantů, byl "spravedlivě náhodně" vybrán jeden sluníčkový #přijímač a #vítač a popraven.
IMHO by se to ani nemuselo tlouct s moratoriem na trest smrti, protože by se nejednalo o trest jako takový, ale spíše o něco ekvivalentního popravě rukojmí. Ta je sice v některých situacích také zakázána, ale tahle mezi ně nepatří (je to ošklivé, ale je to tak).
Alternativou předchozího uspořádání by bylo navození stavu, kdy by každý imigrant musel mít svého sluníčkářského ručitele, který by byl činěn spoluzodpovědným a byl spolutrestán za všechny činy, kterých by se jeho klient následně dopustil (analogie s ručiteli třeba za půjčku od banky se docela nabízí). A který imigrant by si někoho takového nenašel, byl by buď odejit nebo vsazen do klece na způsob Guantanáma.
Jde totiž o to, že se výše zmínění aktivisté pohybují v jakémsi sociálním a právním vakuu a nenesou prakticky žádnou odpovědnost za důsledky svých aktivit.
Obojí by, alespoň dle mého soudu, do značné míry omezilo nadšení a bezstarostnost, s níž se tito aktivisté snaží vnucovat svoje zvrácené ideje většině občanů.

Zpět k té "palebné přípravě"

Jsem toho názoru, že uvedený článek (a není jediný na toto téma a zdaleka se nejedná jen o Britské listy) je součástí přípravy jakéhosi statutu beztrestnosti pro politiky a ideology, kteří nyní ženou EU do zkázy. Stále více narůstá odpor občanů proti jejím důsledkům (a těch inteligentnějších i proti jejím původcům), takže se stále více rýsuje nějaký zásadní průšvih v nedaleké budoucnosti. Některé odhady dokonce přesahují 50 % pro možnost celoevropské občanské války v nedaleké budoucnosti coby reakce na současnou imigrační krizi (případně další negativní aktivity EU). Přitom existuje vícero předpovědí různých a na sobě relativně málo závislých průšvihů, takže jejich pravděpodobnosti se alespoň částečně sčítají.
Za této situace tedy někteří ideologové a politikové, kteří "cestu do průšvihu" vydláždili a občany států EU na ni násilím nahnali, hlásají absolutní nevinnost politiků a ideologů ve vztahu k budoucím dějům.
Tomuto hlasu sirén bychom rozhodně měli odolat a měli bychom naopak jasně říct, že (např.) pokud vypukne v důsledku hlásání multikulturalismu evropská občanská válka, tak potom jsou jejími spoluvinníky všichni iodeologové, kteří filosofii na tomto principu hlásali (tj. všichni, kdo jsou ještě naživu z tzv. Frankfutské školy i jejich následovníci), i všichni politikové, kteří ten multikulturalismus cpali do zákonů a vnucovali ho společnosti. A že po takovéto válce bude uspořádán proces, ne nepodobný Norimberskému, kde tito ideologové a politici budou sedět na lavici obžalovaných jako viníci zcela ekvivalentní např. vůdcům teroristických bojůvek (pokud se nějaké podaří dopadnout a udržet naživu až do nějakého takového procesu).

"Neodpovědnost" politiků a ideologů za jejich činy i hlásané ideje je třeba co nejrozhodněji odmítnout a naopak je třeba dát těmto lidem jasně najevo, že pokud bude důsledkem jejih aktivit celoevropský průšvih, tak za něj ponesou plnou míru nejen morální ale i trestně právní odpovědnosti.

úterý 18. října 2016

Jak je to s tím zbožím? 2

Zdarma

Pochopitelně, výrok první sudičky neznamená, že zdravotnictví je skutečně zdarma. Je placeno z tzv. zdravotního pojištění, které zčásti odvádíme z našeho hrubého příjmu, zčásti je za nás platí zaměstnavatel (a za některé kategorie obyvatel také stát).
To, že se nejedná o standardní komerční pojištění, sebou nese řadu naprosto jasných nevýhod. Tou hlavní je fakt, že prakticky nikdo není zainteresovaný na kvalitě práce, kterou odvedou zdravotnická zařízení.
Pojišťovny se celkem logicky zvrhly na totálně zbyrokratizované instituce, jejichž jedinou starostí je, aby požadavek na proplacení zdravotního úkonu byl uplacírován na správném formuláři a na něm ve správném chlívečku. Protože se tyto formuláře a konkrétní požadavky na vyplňování jednotlivých chlívečků na nich relativně často mění (někdy i vícekrát v jednom roce - máme velký počet pojišťoven, takže se na tomto poli mohou prostřídat) musejí si lékaři platit právníka (či právně - administrativní osobu), která má (mimo jiné) v popisu práce hlídání a dávání echa stylem "Byl změněn formulář X5 u pojišťovny Y7 a nyní se správně vyplňuje takto ..." Pochopitelně, tyto peníze se promítají do nákladů lékařů (tak, jako práce uklizečky nebo třeba odborníka na počítače).
Lékaři jsou zavaleni administrativou a jsou rádi, že vůbec žijí.
Pacienti do léčení nemají co mluvit a ti, co by remcali, jsou natlačeni do nějaké prakticky bezzubé "oficiální pacientské organizace", u níž je zaručeno, že celkově systému nijak neuškodí.
Právě to, že toky peněz jdou zcela mimo jakoukoli kontrolu pacienta, a že bylo už v 90. letech zabráněno tomu, aby si zdravotní pojišťovny mohly svými službami a jejich cenou konkurovat, vede k tomu, že pacient nemá sebemenší možnost kvalitu zdravotní péče o svou osobu nějak ovlivnit, přestože jsou to "formálně jeho" peníze, které celý tento cirkus platí. Leda by emigroval, nejlépe mimo EU.

Pro všechny

Socialistické zdravotnictví nikdy nebylo pro všechny, jak je psáno v jeho rodném listě. Spíše zde platí ono orwellovské "všichni jsou si rovni, ale někteří si jsou rovnější".
Konkrétní podobu to dostalo ve formě tzv. diferencované lékařské péče, která stanovila jiná pravidla léčby pro papalášoidní pacienty s nejrůznějšími politickými zásluhami a jiná pro obyčejný plebs. A to ponechám stranou specializovaná zdravotnická zařízení pro ty opravdové papaláše, kteří se mezi "obyčejný plebs" ani nedostali.
Když pravice po roce 1989 navrhla, že některé nadstandardy, případně zařazení do operačního programu bez pořadníku apod. by mohly být na bázi tržních mechanismů, tak se rozlehl těžký socialistický jekot. Pochopitelně, ony se ty tržní mechanismy uplatňovaly i v hlubokém socialismu, cestou naditých obáleček, "záhadným způsobem" se vylíhlých tomu či onomu primáři či jinému představiteli zdravotnictví v kapse. A tenhle zaběhaný džob chtěli "zlí modří ptáci" (rád je z mnoha důvodů nemám, ale tohle mezi ně nepatří) nabourat. A chtěli, aby to šlo legálně a veřejně přes pokladu a dokonce, ó hrůzo! se z těchto penízků v obálečkách měla platit daň a další odvody!
Pochopitelně, zadržet se to nedalo, jen dočasně zpomalit, takže dnes se za nadstandard běžně platí a už to přestává být "divné".
Navíc se, což je také jednoznačně pozitivní, objevila vrstva "zlých zbohatlíků", kteří se mohou vykálet na systém zdravotního "pojištění" (v reálu zdravotní daně) a zaplatit si keš zákrok na soukromé klinice, kde platí poněkud jiné podmínky (což souvisí i s následující kapitolou). A ukazuje se stále víc, že tento systém začíná být výhodný i pro střední vrstvy, protože ztráty dané "tradičním" trváním pracovní neschopnosti při různých chorobách jsou tak velké, že do značné míry pokryjí účet od těchto zařízení.

Na světové úrovni

Zde budu opět zlý: Léčba na úrovni světové špičky cosi stojí a stojí daleko více než světový či dokonce socialistický standard.
Socialistické zdravotnictví se s tímto faktem vyrovnávalo především tím, že řada léků i léčebných zákroků byla prostě nedostupná. Dostali se k nim jen speciální pacienti v rámci výše zmíněné "diferencované lékařské péče" v nemocnicích pro papaláše.
Lidé, pochopitelně, nejsou blbí, takže když se z Hlasu Ameriky dozvěděli, že Brežněv má americký pacemaker na srdci, tak šel hlas, ne tak úplně mimo ralitu, že ruský se stejnými funkcemi a výkonem by za sebou musel tahat na vozejčku.
V podstě po celou dobu socialismu byl uměle tlumen pokrok v medicíně. Jistě byla špičková pracoviště, jistě byly i obory, kde se uplatňovaly i špičkové technologie a léky, ale celek jednoznačně zaostával, mimo jiné proto, že by se špičková péče ze stávající zdravotní daně nedokázala zaplatit.
Nekvalitní manažment a zkušenosti s ním pak po roce 1989 vedly k tomu, že se skutečně nakoupilo v některých případech více přístrojů a postavilo více specializovaných zařízení (typu operačních sálů) než by bylo optimální. Řada těchto věcí by se dala řešit levněji jejich sdílením, ke kterému postupn dochází.
Problém ovšem byl v tom socialistickém sdílení a hlavně v problematické odpovědnosti. Pokud budu konkrétní ze svého oboru:
Je jistě krásné, když existuje centralizovaná přípravna bakteriologických (a jiných) půd, která je vaří pro klinickou mikrobiologii, kožní (s jeho speciálními půdami na dermatofyta), hygienickou stanici (které ovšem později laboratorní provozy pustily a nechaly zprovatizovat), případně další instituce.
Kdo ovšem zažil půdy zmršené, nebo dokonce (po záměně) vylité do nesterilního skla (no dobrá, tohle řeší jednorázové misky, ale ty tehdy nebyly), tak si bude půdy vařit a vylívat raději sám, byť by měl třeba místo autoklávu používat Papinův hrnec z kuchyňského zboží.
A v případě sdílených operačních sálů jde, pochopitelně, o různé průšvihy přímo na pacientech, kdy někdo něco měl vysterilizovat a neudělal to, nebo to udělal špatně.
Ano, dnes se tyto věci skutečně sdílejí, ale museli jsme překonat období, kdy to sdílení obsahovalo nejrůznější systémové problémy, které se musely vychytat, a ne každý byl ochoten je vychytávat s riziky, které by šly na jeho triko.
Navíc se upravila i legislativa, takže jsem již viděl klinickou mikrobiologickou laboratoř bez varny, která kupuje hotové nalité Petriho misky s půdami. Vydělala na tom, že nemusí řešit akreditaci vlastní varny (a platit její prostory tak velké, aby se vůbec akreditovat dala) a pro svůj provoz potom akredituje jen práci s těmito nalitými miskami, protože ty akreditaci mají od svého výrobce. Což vyjde i neskutečně levněji, když započteme cenu "papírové vojny" vztahující se k akreditacím.
Pro akademické pracoviště by něco takového bylo v zásadě nevhodné (byť některé superspeciální půdy, potřebné jen v malém množství, kupujeme také). Výhodou akademického pracoviště ovšem je "neakreditovatelnost", protože laboratoře, kam mají přístup studenti, jsou automaticky ex lege neakreditovatelné.
Takže ona vyšší úrověň (nebudu raději používat termín "světová", protože je dost nejasný a i postupy a léky, oficiálně prohlašované za "světovou špičku", jí ve skutečnosti být nemusejí) se dostavila až v souvislosti s odumíráním socialismu a jeho alespoň částečném nahrazování tržními principy.
Světově dokáží fungovat i ony výše zmíněné soukromé kliniky (v podstatě stojící mimo systém zbytkového zdravotnického socialismu), které zvládají některé zákroky laparoskopicky, tedy s minimální zátěží pro pacienta a tomu je odměnou velmi rychlé obnovení práceschopnosti a návratu do zaměstnání (a to manažerské typy mohou pracovat z lůžka již pár hodin po zákroku a mají na to zajištěnou příslušné technické zázemí).

Z tohoto pohledu je uvedené heslo oranžových zcela zavádějící a odtržené od reality.

pondělí 17. října 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Talíban

postoupil do obklíčeného Laškargáhu.

Rusko

přeměňuje základnu v Tartúsu na trvalou.

Saúdové

přiznali útok na šíitský pohřební průvod v Jemenu. USA zaútočily na radarové základny na jemenském pobřeží, protože se podle nich účastnily raketového útoku na jedno jejich plavidlo.

Erdogan

se odvolal proti upuštění od stíhání německého satirika Böhmermanna za posměšnou báseň vůči jeho osobě.
Turci také kritizovali Clintonovou za pochvalná slova o Kurdech.

BBC

zveřejnila, že v Sýrii existuje nápravný tábor pro exbojovníky a zběhy chalifátu.

Dronem

údajne poprvé za svou existenci zaútočil chalifát.
Pravděpodobne je to nástup nového trendu, protože se chalifát snaží o přestavbu standardních dronů na létající bomby.

Hollande

se vyjádřil v tom smyslu, že francouzská Marianne bude jednou v burce. Pak se nelze divit, že tohoto defétistu, ne-li přímo kolaboranta s muslimy, Francouzi nechtějí a dávají hlasy LePenové.

Islamisté z Boko Haram

propustili část unesených studentek.

Aleppo

má být podle syrského presidenta Assada odrazovým můstkem pro tažení proti zbytkům chalifátu. I proto je důležité odolat skřekům humanitníků, naříkajících nad utrpením "civilistů", vesměs silných sympatizantů s džihádisty z chalifátu.
Někteří diplomaté se snaží zpochybňopvat přítomnost islámistů v Aleppu, ale ta je v podstatě jasně dána tím, že se tato část města nevzdává vládním silám, což by se stalo v případě, kdyby tam islámisté nebyli a nedrželi v rukou otěže moci.

USA a Velké Británii

se nelíbí úspěšné tažení prpti islamistům v Aleppu, a tak zvažují sankce proti Sýrii a Rusku.

O další masakr v kasárnách

si říkají USA: Přijaly do výcviku první muslimku.

Imigrace


Syřan,

plánující v Německu teroristické útoky a dopadený patrně nedopatřením dalšími imigranty se následně ve hlídané cele oběsil. Věřit tomu můžeme a nemusíme.
Podle policie měl vazby na chalifát.

Změnu ústavy

navrhl president Orbán. Ta by vylučovala možnost umístit na území Maďarska "uprchlíky" proti vůli maďarských občanů.

Imigranti

ve Švédsku znásilnili vozíčkářku, což způsobilo silné a současně silně politicky nekorektní pobouření obyvatel (tedy, jejich civilizované části).

Merkelová

naznačila mladým Afričanům, že mají o poměrěch v Evropě nerealistické představy. Problém je, že tím jen vytváří prostor pro daleko nebezpečnější migranty z islámistických zemí.

Abdeslam,

který byl údajně "mozkem" masakrů v Paříži, odmítl vypovídat. Je docela možné, že tak činí na něčí příkaz, aby absence informací umožňovala vyrábět "lepší image" islámu.

Německé tajné služby

se dožadují toho, aby byly u azylových řízení.

Obecné

Na domácí politické scéně dominovaly handly kolem koalic v jednotlivých krajích, kde leitmotivem bylo odstavení vítězného ANO. Velmi podobně to vypadalo i ve druhém kole senátních voleb, včetně agitační přípravy na ně.
President Zeman kritizoval snahy odstavit vítězné ANO cestou tvorby pochybných koalic, které z principu věci nemohou mít žádný funkční program.

Na Trumpa

se zjevně odrganizovaně vrhly spousty žen s obviněním, že je "sexuálně obtěžoval".

Samsung

stáhl z prodeje telefon, který vybuchuje.
IMHO hlavním problémem je skutečnost, že mobily mají tisíce možná potřebných, ale spíš zbytečných funkcí, které nejdou nijak uživatelsky omezit a žerou proud. Z tohoto důvodu musí mít baterka, schopná zajistit běh takového žrouta energie alespoň na jeden den, obrovskou kapacitu, která z ní při plném nabití dělá silně problémovou záležitost. Odhaduji, že se tato větev mobilů dostala až někam ke svým limitům, protože přidávání dalších funkcí povede k tomu, že přístroj bude muset být připojen prakticky neustále k síti, aby utáhl své funkce. Případně, že bude nutné s sebou nosit extra baterii, větší a těžší než byly první mobily.

Budovu Kliniky,

kde je ráj feťáků, pardon "alternativní komunitní centrum", dostala SŽDC. Na první pokus se do budovy její zástupci nedostali. Komentáře to hojně srovnávají s daleko razantnějším postupem exekutorů (zcela běžné je odvrtání zámku či vyražení dveří za policejní asistence).

Rozdávaly se

Nobelovy ceny. Vypadá to, že rozumněji než v předchozích letech.

S podobnou přípravou

na válku, jaká nedávno proběhlůa v Německu, přišel i Petrohrad, který plánuje 300 g chleba na osobu a den.

Odvolací soud

potvrdil osvobození policisty, střílejícího na auto, které odmítlo zastavit a ujíždělo před policií, v němž byla střelbou ze služebních zbraní usmrcena spolujezdkyně (kterou navíc policisté neviděli).

Podpora CDU

klesla na historické minimum a dostala se pod 30 procent. I tak je pořád tato strana s nejvyšší podporou, takže Merkelová může #přijímat i nadále.

Ztracený film

průkopníka kinematografie a trikových snímků Méliese "Soutěž eskamotérů" byl nalezen v daru, který obdržel Národní filmový archiv. Je dobré připomenout, že původním filmům "tikají hodinky" na bázi chemických a fyzikálních změn v celuloidu i filmové emulzi a umělé prodlužování "autorských práv" může vést k nenávratnému zničení jedinečných dokumentů (u nichž jsou často autorská práva nejasná a náklady na dohledání jejich držitele by mohly převýšit reálný zisk z distribuce).

Francie

začala dávat pokuty českým řidičům za to, že mají příliš nízké platy. Opět jeden z důvodů, proč odejít z EU.

Na Clintonovou

se objevují další a další nepříjemné skutečnosti. Tentokrát z jejích mailů vyplynulo, že "nenávidí obyčejné američany", což se u chamtivé multimilionářky dá docela očekávat.

Rybáři

se začali snažit obnovit život v řekách, které byly vyžrány v rámci "ochrany přírody" přemnoženými kormorány.

Kabinet

schválil letní čas na dalších pět let. Po vzoru EU. Opět další důvod proč nevolit kabinetní strany i proč podporovat odchod z EU.

Žebříček "špinavých podniků"

vyrobili ekosoudruzi z Arniky. Je v celku jasné, že jde hlavně o významné podniky, podílející se jak na "táhnutí" ekonomiky státu, tak i na vysoké zaměstnanosti. Mnohdy se jedná i o podniky, využívající špičkové technologie. Prostě: "zpět na stromy!".

Italský premiér

se opakovaně vyjádřil, že státům EU, které nechtějí na svém území uprchlíky, by měly být odebrány dotace. Tomu fandím, ale pak je nutno říct jasně i "B": Dotace jsou to jediné, co částečně kompenzuje řadu nevýhod, spojených se členstvím v EU. Jejich odebrání bude obrovským popudem pro odchod dalších států z EU.

V budově Matematicko - fyzikální fakulty UK

zpřístupnili rotundu sv. Václava, respektive její základy a torzo podlahy, které byly objeveny při rekonstrukčních pracech. Rounda nebude přístupná trvale, ale při různých významnějších příležitostech.

Za výroky

o M. Horákové a sovětské invazi se omlouvat komunistka Semelová nemusí. K totalitám jsou naše soudy velmi vstřícné.

Skotsko

vyhrožuje novým referendem o setrvání ve svazku Velké Británie, pokud by proběhl brexit. Faktem je, že by se zařadilo mezi menší a méně vyspělé státy a řadu výhod (a výjimek), které nyní má vlivem váhy Velké Británie jako celku, by zcela jistě nemělo.

Nový druh,

navíc asi endemický, objevili čeští vědci z UK na Českolipsku. Pojmenovali ho "včelák český" a podle analýzy DNA je odlišný od všeho ve své skupině živočichů - samotářských včel a vos, lovících hmyz.

Na Floridě

se zase objevil další typ komára, který je s to v místních podmínkách přenášet virus zika.

Experti z UNESCO

"objevili", že Zeď nářků v Jeruzalémě není židovská.
Izrael tuto organizaci přestal sponzorovat. Přidali se k němu i Japonci.

Záhadnou smrt

malých děvčátek z Nizozemí (sester) vyjasnil mezinárodní tým s významným podílem českých vědců. Rodiče dívenek jsou nositeli genů, které se při nevhodném kombinování v dítěti projeví zhroucením jeho imunity ve věku kolem jednoho roku. V Nizozemí jsou nositelé těchto vadných variant genů (alel) častější než v jiných takto vyšetřených evropských zemích.

Nové boje

se rozhořívají na Ukrajině. Kyjevské jednotky se snaží zlikvidovat východní provincie a ty se intenzívně brání. Ukázalo se, že se vyzbrojily od Ruska.
V Kyjevě prošel městem průvod banderovců.

28. 10.

bude první nuceně zavírací den. V nákupních centrech je i řada obchodů pod 200 čtverečních metrů, které by teoreticky nemusely zavírat.

Babiš

se po relativně neúspěšných volbách nechal slyšet, že by bylo nejlépe senát zrušit.

sobota 15. října 2016

Jak je to s tím zbožím? 1

"Zdraví není zboží", hlásá bilboard, kolem kterého jezdím do práce. Je na něm jeden z oranžových expertů pro zdravotnictví a kolem něj jásající postavičky, snad dělníci, snad funkcionáři.

Zdraví není zboží

Zdraví se zcela jistě nedá koupit a ani jeho prodej nepřipadá v úvahu.
Prodej např. ledviny nebo jaterního štěpu k transplantaci či odběr krve k transfúzi za úplatu se dost dobře jako prodej zdraví označit nemohou, protože jednak je hlídáno, aby k nějakému výraznějšímu poklesu míry zdraví u dárce nedošlo, jednak je komerční stránka podrobena tak silným regulacím, že se o tržní vztahy v podstatě nejedná a jednat ani nemůže.
A existuje i řada dalších zdravotních služeb (zejména založených na vztazích mezi občany či pacienty), které byly socializující či fašizující státní mocí zahnány do pololegality či naprosté ilegality.

Co je zboží

Zboží se, pochopitelně, v oblasti zdravotnictví vyskytuje zcela regulérně a ve velkém množství druhů. Jen namátkou:
  • léky
  • zdravotnické pomůcky
  • zdravotnické úkony
  • preventivní úkony (např. očkování)
  • zdravotnické a sociální služby (jaké se srovnávají s hotelovými)
  • placené i neplacené administrativní úkony
Uvedené věci pochopitelně zbožím jsou, protože se kupují a prodávají.

Maskování

Ještě někdy v 19. století šel nemocný k doktorovi a následně mu zaplatil buď nějaký paušál, nebo podle rozpisu (jako třeba řemeslníkovi) použitý materiál a vykonanou práci. Pak šel do lékárny a za své si koupil, buď volně nebo dle receptu, příslušné léky.
Problémem bylo, že chudší vrstvy na toto zboží neměly peníze a vyrojilo se mnoho srdceryvných příběhů o rodinách zničených "příliš drahou" lékařskou péčí (včetně léků).
To vedlo některé levicově orientované odborníky i politiky ke koncepci sociálně řízeného zdravotnictví, které je hrazeno státem. U nás první takovýto plán "široké dostupnosti lékařské péče" byl podle komunistů vyroben za války v ilegalitě (Nedvědův plán).
Není to ovšem úplně pravda, už předtím existovalo komerční zdravotní pojištění, které bylo dostupné širším vrstvám společnosti (jaké známe v karikarurní podobě např. z filmu s Vlastou Burianem "U pokladny stál"). Příchod nacistů do značné míry tyto aspekty dostupnosti zdravotní péče zafixoval a zvýšil jejich dostupnost i dalším kategoriím obyvatelstva (je třeba si uvědomit, že fašismus a nacismus jsou konkurenční ideologie k marxismu a prakticky jim jde o to samé, včetně toho, že se opírají v demokratických zemích o ten stejný elektorát). Nacistické programy péče o pracující byly prakticky totožné s tím, co po nás po roce 1948 zaváděli komunisté (ozdravné programy pro pracující, speciální zařízení a sanatoria, v Německu i lodě, pro pracující apod.).
Je zajímavé, že nikdo neřešil problém hladovějících ubožáků tím, že by se ve státních pekárnách (jaké se objevily po roce 1948 v souvislosti s likvidací soukromníků) začal zdarma dávat chleba.
Údajně to zkusili v SSSR a míra zneužívání chleba zdarma byla tak obrovská, že toho přes veškeré komunistické nadšení na straně jedné i přes pro nás nepředstavitelný (protože jsme to nezažili ani za nacistické okupace) represívní aparát, který by teoreticky mohl to zneužívání potlačovat, museli nechat.
Zdravotnictví má prostě tu smůlu, že je přece jen složitější a jeho zneužívání není tak jednoduše poznatelné, jako skrmování chleba ve velkém slepicím a králíkům.

Tři sudičky

Za komunistů se vyprávěl vtip, pochopitelně "silně ze života" o narození socialistického zdravotnictví:

Když se socialistické zdravotnictví narodilo, stály u jeho kolébky tři sudičky.
  • První řekla: "Budeš zadarmo."
  • Druhá řekla: "Budeš pro všechny."
  • Třetí řekla: "Budeš na špičkové světové úrovni."
A pak, jak to v podobných příbězích bývám to podělala sudička čtvrtá, která řekla:
"Ano, budeš mít všechny tyto vlastnosti, ale nikdy ne současně."
A od té doby, kdo nepodmazal, měl péči sice zdarma, ale na mizerné úrovni, kdo chtěl péči na světové úrovni, musel být buď z okruhu vybraných papalášů, nebo musel někoho podmáznout (atd.).


Tento poučný příběh má velmi obecnou platnost a vztahuje se prakticky na všechny zdravotnické systémy, které se snaží nějak socializovat. Platí do značné míry i na systém "Obamacare", proto ho také spousta lidí velmi rozumně odmítá, protože pro řadu pacientů v USA by znamenal buď zhoršení stávající (z komerčního pojištění hrazené) lékařské péče, případně nutnost si na kvalitnější (= v tomto případě standardní) péči platit peníze navíc.

dokončení příště

čtvrtek 13. října 2016

Druhé kolo

Do druhého kola podpořím kandidáta Duška, navzdory koblihám, které babišovci rozdávali.

Proč navzdory?

Protože mám ten dojem, že to rozdávání koblih je už docela zprofanované, a že může část potenciálních voličů odradit, případně přimět k tomu, aby zůstali doma.
Považuji za možné, že babišovci poněkud nezvládli přípravu svých aktivistů, kteří tu koblihu společně s Duškovým letákem docela lidem na zastávce MHD vnucovali. Asi bych daleko spíš akceptoval postup, při němž by mi byl nabídnut leták a pokud bych si jej vzal, tak by mi dodatečně byla nabídnuta kobliha.

Proč podpořím

Do druhého kola postoupili Dušek za ANO a Juránek za KDU-ČSL.
I při zcela absolutním odhlédnutí od osob obou kandidátů považuji KDU-ČSL za natolik velké zlo, že proti ní podpořím kohokoli (přiznám se, že bych proti nim podpořil i Vandase, někoho z komunistů nebo třeba Sládka).
Jistěže u mě mají vroubek v souvislosti s procpáním církevních "restitucí", které těmto v podstatě zločineckým organizacím přikleply stovky milionů, mimo jiné i z mé kapsy. Samozřejmě se na tom podílejí i výroky jejich představitelů a osobností k nim se hlásících, kteří suverénně prohlašují ateisticky orientované osoby za "lidi amorální", případně rovnou "potenciální zločince".
Byť realitou je pravý opak, existují psychologicko - kriminalistické studie, které jednoznačně ukazují vyšší ochotu páchat zločiny a vyšší stupeň pohotovosti k takovému jednání právě u osob věřících. A existují kriminalistické statistiky, které jednoznačně dokládají pozitivní korelaci mezi mírou religiozity obyvatelstva a mírou zločinnosti. Přičemž nejde jen o (mnohdy více či méně problematické) srovnávání mezi státy, ale i o srovnání (tam, kde to jde a má to význam) religioznějších a méně religiozních regionů uvnitř jednoho státu (při nichž odpadá řada rušivých faktorů, jaké se potenciálně uplatňují u toho mezinárodního srovnání).
Ono je to v podstatě logické: pokud k "vyřešení" zločinu stačí pár modliteb a pár drobných do kostelní pokladničky, a je to smazané a žádné svědomí pachatele tížit nemusí, tak asi bude ochota páchat předem promyšlené a připravené zločiny, za jaké by ateistu tížilo svědomí po celý zbytek života, daleko vyšší. A vzhledem k vycepovanosti věřící populace ve smyslu "nemysli a poslouchej svou autoritu" bude i daleko vyšší ochota páchat zločiny někým "shora" nařízené, ať už to bude nadřízený legální (typu představeného v zaměstnání, velitele ve vojenské nebo policejní (apod.) organizaci), nebo nelegální (vůdce zločinecké skupiny). A na té vycepovanosti k bezduché víře v autority a podřízení se jim je, pochopitelně, založeno celé křesťanství a jeho šíření, už proto, že dogmata tohoto náboženství jinak než bezduchým papouškováním zjevných nesmyslů a podřízenostíposluchačů vůči předříkávačům  šířit, na straně jedné, a přijmout, na straně druhé, nelze.
Čímž není dotčen fakt, že náboženství nemůže být dobrou berličkou v situacích nezaviněných průšvihů typu "proč jsem tenkrát jel z domu do práce jinudy než obvykle?, to by mi to děcko pod auto neskočilo".

Z historie v kraji

Pamatuji velice dobře (a už jsem to kdysi zde na blogu zmiňoval 26. 5. t.r.), jak před porodnicí na Obilním trhu několik let vydávalo křesanské skřeky vyšinuté individuum s křížem, údajně bojující proti potratům. Trvalo celá léta, než se tato kauza obtěžování pacientek a personálu dostala do fáze soudního nekompromisního a policejně vymahatelného zákazu.
Při tehdy jsem zmiňoval, že v tomto (ale i jiných případech) náboženských a dalších podobných bezduchých fanatiků, odmítajících se chovat podle zákonů, protože oni mají "svoje, a vyšší", ukazuje demokracie svou relativní nepružnost a neakceschopnost v porovnání s totalitními státy. Ty by byly s to celou věc vyřešit do 24 hodin (včetně předlistopadového režimu). K tomu se ještě jistě může přidat skutečnost, že takovýto extrémista může být v rámci demokracie legálními i ilegálními (a v celé škále odstínů šedi mezi nimi, bohatší než ve známém filmu) prostředky podporován a finální a státní mocí vymahatelné rozhodnutí zdržováno.
Shodou okolností (jistě zcela "náhodnou") přesmyk peripetií kolem tohoto individua do účinného a vymahatelného zákazu vpadl do doby, kdy Juránka na postu krajského hejtmana vystřídal sociální demokrat Hašek. Což pochopitelně vyvolává řadu temných, byť neprůkazných podezření, nicméně pro politiky platí nikoli presumpce neviny, ale presumpce viny.
Ať už ten konkrétní čas byla náhoda či ne, závěrem z toho musí být podezření, že za křesanského vedení vládla v kraji atmosféra tomuto obtěžujícímu individuu napomáhající. Konec konců, vedení kraje podporovalo i jiné, křesťanství celé společnosti vnucující, aktivity. Včetně církví vyhlášeného programu "reevangelizace" populace.

Jinými slovy, když vidím ANO, tak ani nežvýkám nadšením koberec, ba ani nehýkám blažeností, ale v porovnání s KDU - ČSL je to prostě "zlatá" strana.

středa 12. října 2016

Malá obludária

Pan Václav Klaus mladší se vyjádřil v komentáři na Novinkách 10. 10. 2016, že kraje by měly být zrušeny. Nedomnívám se, že by to byl dobrý nápad.

Obludárium

Obludárium může být, pochopitelně, pouťová atrakce s vycpanou mořskou pannou a různými dalšími příšerkami, vystavovanými zvědavým návštěvníkům poutě.
Může to ale být i vědecká sbírka reálně existujících monster v konzervační tekutině či jiném podobném médiu, pro poučení odborníků i studujících. Něco jako "Chcete vidět, co dělal Contergan? Tak se podívejte na preparáty č. X až Y, kde jsou potracené conterganové plody, nebo mrtvorozené conterganové děti."
V tomhle pojetí tento pojem budu používat v další části tohoto textu.

Krajská zastupitelstva

Krajská zastupitelstva jsou nyní naprosto excelentními "obludárii" v tom smyslu, že názorně předvádějí, s kým vším jsou ochotni se zástupci politických stran spojit, které ze zásad svých volebních programů jsou schopni smuchlat a hodit do koše, jen aby se dostali do v kraji vládnoucí koalice.
Obce a města, v nichž vznikají skutečně bizarní politické kombinace, jsou něco trochu jiného. Tam je to na úrovni lidí, kteří se osobně znají a jsou schopni spolu nějak spolupracovat na problémech, které se zcela míjejí s politikou na státní úrovni. Jsou tedy něco specifického a mají velmi malou výpovědní hodnotou vůči celostátní politice.
Naopak kraje jsou skutečně jako "menší státy", jak jim vyčítá ve svém komentáři pan Klaus mladší, a jejich aktivity již do značné míry rezonují s celostátní politikou. Nehledě k tomu, že kraje ji mohou ovlivňovat svou zákonodárnou iniciativou. Na této úrovni už neplatí ono "budu spolupracovat s Frantou, protože je šikovný na problematiku obecních vodovodů a vůbec mi nevadí, že je u komunistů; trubky mi na červeno natírat nechce", které se objevuje na komunální úrovni. Zde se již drží nějaká politická linie, která je (má být) v souladu s politickou linií přislušné strany na úrovni celého státu. A, pochopitelně, měla by být "držena" stejně či alespoň podobně i jednotlivých různých krajích.

Senátní podpora

Můžeme opět vidět na bilboardech nepostoupivších kandidátů do senátu i v různých médiích podporu toho či onoho z konkurentů, kteří prošli do druhého kola.
Stějně jako v případě krajských zastupitelstev a povolebních koalic se jedná velice často o promiskue vody s ohněm nebo oleje s vodou. Alespoň podle toho, co soudruzi spolu se svými stranami původně slibovali.

Koalice

Nyní pozorujeme v nově zvolených zastupitelstvech krajů hemžení, ne nepodobné tomu, jaké nastane po obrácení kamene mezi bledými a slizkými tvory, kteří se, vystaveni dennímu světlu, začnou chaoticky a bizarně pohybovat všemi směry a hlavně hledat tmu. Akorát tady se hledá cestička do vládnoucí koalice.
Na krajích vznikají naprosto šílené "vládní" kombinace stran, které si jsou programově zcela jednoznačně "po krku" a oslovují každá zcela jiné typy voličů.
Nicméně právě tyto kombinace, aliance, seskupení a koalice, jsou pravým "obludáriem", které k našemu poučení jasně ukazují morálnost či nemorálnost zástupců jednotlivých politických stran a hnutí. V nich můžeme nalézt odpověď, zda budou tyto strany dodržovat své sliby voličům, nebo budou postupovat stylem (z jednoho "jedovatého" předvolebního bilboardu před několika lety): "Dejte hlas komu z nás chcete, však my už se na vás nějak domluvíme".
A obávám se převelice, že už iniciální jednání za první tři povolební dny ukazují zcela názorně a explicitně naprostou bezcharakternost a programovou vyprázdněnost "tradičních" politických stran.
V této situaci se opravdu nedivím zastánci "tradiční" politiky, že by kraje nejraději zrušil, protože předvádějí občanům názorným a neokecatelným způsobem, jaký amorální hnus se za ní v reálu skrývá.
Na druhé straně ovšem my, občané a také voliči, můžeme jasně vidět, kdo si stojí za svým a alespoň zčásti se snaží hájit něco ze svého politického programu, s nímž šel do voleb.

Realita

ukazuje se naprosto názorně, že to, co nám "zavedení" politici předvádějí, je v lepším případě přehlídka žabomyších válek, v horším divadélko. V každém případě je průmět výsledků těchto sporů do reálné politiky v podstatě nulový.
Jistě, personálně to může být zajímavé v tom smyslu, že konec trubky toho či onoho penězovodu se přesune z kapsy A do kapsy B. Možná i toho politika A zavřou, pokud si počínal zvlášť blbě a hrozí to zkompromitováním celého penězovodu.
Pro normální občany to však prakticky nic neznamená.
Dovolil bych si přirovnání, že tyto spory, jednání a jejich výsledky mají asi stejný význam, jako má význam pro řešení šachové úlohy, jestli figurky na šachovnici jsou ze vzácných dřev, vzácných kamenů, laciných nabarvených dřev a nebo z plastu či papírmaše.
Existuje ovšem něco, co opravdu může pohnout (abych ještě dál využil předchozí příklad) přímo figurkami na šachovnici a vést k tomu, že vítěz z úlohy před změnou sice vyhraje, ale za cenu daleko většího počtu tahů a daleko většího počtu obětovaných figur, nebo že dokonce vítězem učiní přestavění figur stranu, která původně stála na porážku.
Tímto faktorem je jednoznačně islám a islamizace (a jejich hrozba našemu státu i naší společnosti). Proti tomu, zda nám tu bude za pár let (s laskavou domomocí neomarxistů a dalších fašistoidů z tuzemska i zahraničí) vládnout imámové s pseudoprávem šaríja, je otázka, zda si v dalším volebním období nakrade Pepa nebo Franta, naprosto zanedbatelnou prkotinou.
Tento faktor ve volbách v podstatě zazněl jen ze tří stran.
  • ODS se k němu dopracovala až tehdy, když zjistila, že nijak jinak nemůže občany oslovit, a tak zvolila slogan "bezpečí" s lehkým a velmi opatrným náznakem, kdo že je ten nebezpečný (což jí i tak vyneslo od neomarxistů a dalších fašistoidů nálepku "xenofobie"). Je ovšem otázka, zda strana, která se natolik angažovala v církevních restitucích a procpala tento megatunel i za cenu dovozu jednoho kriminálníka do sněmovny z poza katru, se bude skutečně angažovat proti ideologii, která té křesťanské zase není až tak vzdálená. Ona se ještě přidala s "bezpečím" těsně před volbami i ČSSD, ale té se to prostě nedá věřit ani náhodou.
  • ANO iniciovala vznik platformy proti islamizaci a opět to byl v podstatě předvolební tah, o jehož trvalosti lze mít do budoucna silné pochybnosti.
  • SPD má antiislamizační agendu ve svém programovém portfoliu již více než celé dosavadní období, v jehož rámci působí v poslanecké sněmovně. Ledacos se jí povedlo, ledacos nikoli. Tak už to v reálné politice prostě chodí. Rozhodně je v tomto čitelná a věrohodná. Na základě současných volebních výsledků se může stát tou stranou, která "vyluxuje" nyní propadlé hlasy příznivců dalších stran a hnutí takto tématicky zaměřených, případně získá i hlasy těch znepokojených voličů, kteří tentokrát ještě zůstali sedět doma.
Z tohoto důvodu jsem "to hodil" SPD (respektive v koalici s SPO) a žádné jiné, protože kdyby ve volbách věrohodná strana s tímto programem nebyla, nemělo by vůbec cenu jít volit a mohl jsem o to dřív vyrazit krmit a škrábat za ouškama kocoura na chalupě.

Současnou podívanou "pod pokličku" politických stran bychom neměli zapomenout; měli bychom ji držet v hlavě minimálně ten rok, který zbývá do řádných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Měla by být silnou motivací pro to, abychom volili ty, kterým skutečně o něco jde, tedy o něco jiného než o konkrétní příjemce dotací a státních zakázek. Pokud i takto poučeni a proškoleni budeme volit obludy z obludária, pak nám opravdu není pomoci.