pátek 30. září 2016

Dluhů odpouštění

Proskočily zprávy o tom, že ministr Dienstbier koketuje s plánem nějakého hromadného vyvedení občanů z dluhové pasti.

Dluhová past

Takto je pojmenována situace, kdy dlužník přestává zvládat platit nejen základní částku, ale i úroky. Do dluhové pasti se může dostat jistě vlastní blbostí, ale v zásadě tomu napomáhají i velmi "džungloidní" poměry v našem bankovnictví.
Teprve před několika roky se podařilo zákonit, že v podmínkách půjčky musejí být uvedeny opravdu všechny poplatky a úroky, které půjčka vygeneruje.
Nicméně i tak jsou tam zpravidla uvedeny velmi nepřehleně a zmateně ve stylu "částku A vám přičteme, částku B vám odečteme, s částkou C nebudeme dělat nic, částku D sečteme s částkou E a někdy ji přičtemě k částce A, někdy k částce B ...". A to ještě vše zabalené do právnického ptydepe, kterému nerozumějí ani sami právníci, jinak by se nemohlo stát, že jeden a tentýž text (zákon) je různými soudy vykládán různým způsobem.

Podpora zadlužení

Stát přitom v podstatě toleruje reklamy na zadlužování, které na nás čumí z kdejakého bilboardu a vyskakují z oken prohlížeče, pokud nemá člověk nainstalován (k velké nelibosti některých provozovatelů webových stránek) adblock nebo jiný podobný software.
A všechny tyto zdroje uvádějí, že zadlužit se je vlastně strašně výhodné, a že "nesplácení je pojištěno", případně "překlenovací úvěry" mohou zachránit člověka tehdy, když nemůže splácet.
A nakonec jsou zde i "oddlužovací" firmy, slibující, že "dluhy vyřeší", ale v reálu spolupracující s bankami a dodávající jim důvěrné informace o stavu jednotlivých klientů. Případně je dodávající přímo exekučním firmám (= co se ještě dá dlužníkovi zabavit), které si z celého tohoto dluhového průmyslu ukusují nemalý podíl zisku.
Přitom stát není schopen ani v rámci občanské výchovy ani v rámci např. výuky matematiky seznámit budoucí občany s pojmem úroků a úrokových sazeb a ukázat jim, o jak šíleně nevýhodné ekonomické vztahy v reálu jde (vyjma půjčky dotované státem, a to ještě jen některé).

Občané v pasti

Popsaná situace, kdy stát v podstatě bez odezvy nechává volně řádit na trhu skupinu výrobců, jejíž činnost je v podstatě výrazně škodlivější než např. aktivity tabákového průmyslu, podrobeného přitom četným restrikcím, nutně vede ke "zblbnutí" části občanů, kteří naletí na státem tolerované reklamy (mnohdy navíc vysílané ve "veřejnoprávních" médiích, takže by tedy stát měl za pravdivost nějak ručit), vede k tomu, že se naivnější část populace skutečně dostane do situace, kdy "využije" uvedené "služby" a dostane se do dluhové pasti.
Pro banky je to situace vysoce výhodná, protože mají zajištěný stálý příjem - exekutoři zabaví občanovi vše, co vydělá, s ponecháním jen zákonem stanoveného minima (a i o to minimum byla v zákonodárných orgánech docela dlouhá tahanice, než se je podařilo rozumným způsobem definovat). A průběžně dále zabavují významnou část toho, co vydělá, zdědí, vyhraje v loterii atd.
Důsledkem je, že když se občan přesvědčí, že se z pasti stejně nevyhrabe, a to ani nasazením sebevětšího úsilí, tak nakonec rezignuje a snaží se nějak přežít s minimální mzdou, kterou mu dluhový průmysl nemůže sebrat. To, pochopitelně, znamená, že se dostává na úroveň minimální daně, minimálních pojišťovacích plateb atd.

Stát v pasti

Nakonec se v pasti ocitá samotný stát, který má masu občanů, potenciálně schopných přispívat do ekonomiky, kteří do ní přispívají jen velice minimálně, pokud vůbec (navíc často berou z důvodu chudoby sociální dávky nebo čerpají jiné sociální benefity).
Dalším negativním jevem je narůstání populace, která v podstatě nemá nic, co by mohla ztratit, a z tohoto důvodu je ochotná podporovat i velmi extrémistické politické strany a hnutí. Konec konců, masy zbídačených a zadlužených občanů vynesly na sklonku Výmarské republiky do čela státu Hitlera a naprosto stejná situace mas občanů v carském Rusku vytvořila podhoubí pro nastolení režimu ještě mnohem zločinnějšího.
Proto už středověcí panovníci čas od času anulovali dluhy. Přitom tento akt zpravidla nevedl ke krachům a masovým sebevraždám profesionálních věřitelů, což je samo o sobě důkazem, o jak výhodný byznis se jedná (obávám se, že o něco výhodnější je už jen obchod s drogami).
Stát obecně tedy má, pokud je alespoň zčásti kvalitně řízen, zájem na tom, aby nějakým způsobem občany z dluhové pasti vyvedl, protože jinak představují jen zátěž pro jeho ekonomiku.

Z tohoto pohledu tedy nelze dělat nic jiného, než tuto aktivitu pana ministra podpořit, byť je jasné, že i to oddlužení se dá udělat naprosto blbě s dopadem na ekonomiku i politické prostředí státu zcela negativním. I zde, jako v případě ministryně Marxové, se totiž "ďábel skrývá v deteilech".

čtvrtek 29. září 2016

Potomci a JXD

Pan JXD na Reflexu kvílí. Neomarxistka Marksová chce diskriminovat kvůli bezdětnosti.

Realita

Tohle je jeden z mála, nebo snad dokonce jediný rozumný návrh této dámy: Daňově zvýhodnit rodiny s dětmi. Uvádím explicitně "daňově", protože "sociální pojištění", které povinně platíme a nemáme naprosto žádné záruky, že peníze z něj skutečně budou takto využity, má atributy daně, nikoli pojištění (stačí porovnat např. s povinným ručením provozovatelů aut).
Problémy tohoto návrhu vidím v podstatě jen dva.
Jednou "vadou na kráse" uvedeného návrhu je podle mého názoru to, že se to nedotkne nepracujících skupin obyvatel, na něž pojištění platí stát. Tento problém považuji za stěžejní a měl by se řešit. Komunisté měli něco v principu podobného řešeno daňovou úlevou pro rodiny s dětmi a státem dotovanými půjčkami "splatitelnými" narozením potomků.
Uvedené věci se někdy řeší tím, že jednou z pohyblivých složek důchodu je daňový příspěvek potomků do ekonomiky státu.
Druhým problematickým momentem je statut nechtěně neplodných párů. Ty by byly v této "návrhové" podobě skutečně "nevinně postiženy". Je otázka, zda osvojení dítěte nebo jiné formy náhradní rodičovské péče nebrat jako ekvivalent porodu "biologicky vlastního" potomka a jak toto vyřešit v konkrétním znění zákona. To samé se týká i párů stejného pohlaví (čili procpat přes agenty středověku z KDU-ČSL umělé oplodnění anonymním dárcem pro lesby, "nosnice" pro gaye apod.).

Zdůvodnění

Pan JXD a jemu podobní mohou zcela jistě argumentovat tím, že "oni si pojištění platí". To je jistě pravda, problém spočívá v tom, že oni si pojištění platí v penězích, které platí v současné době (co do reálné existence i co do reálné hodnoty). Neplatí si je v penězích, které budou platit v době, kdy do toho důchodu půjdou ani sami. Což je, bez vynálezu stroje času, umožňujících cesty do budoucnosti, technicky nemožné.
Důsledek výše uvedeného faktu je jeden, a velice důležitý: Nikdo nemůže zaručit, že peníze, které přejdou do penzijního (a jiných podobných) systému nyní, budou ještě mít nějakou hodnotu, až ti lidé půjdou do důchodu, případně jaká konkrétní hodnota to bude. Klidně se může stát, že uspořený milion bude mít menší hodnotu než tisícovka (a to bude dost málo, bez ohledu na to, zda půjde o eura, koruny, nebo nějakou hypotetickou budoucí měnu, třeba společnou pro země V4+).
Hodnota peněz se odvíjí od stavu ekonomiky. Bez "ekonomického zázemí" jde hodnota pěněz drasticky dolů. Extrémním případem jsou propady hodnoty peněz v krachujících státech třetího světa, nicméně podobnou situaci zažila i Výmarská republika a byla jedním z hlavních důvodů, proč populace nakonec podpořila nástup Hitlera a ztotožnila se s nacistickou ideologií.
V situaci, kdy se EU nachází jednoznačně ve stavu mnohočetné krize (v podstatě jednotlivé dílčí krize spolu příčinně nesouvisejí, nebo nikoli těsně), se nedá na euro ani měny, které jsou na ně napojeny, vsadit ani zlámaná grešle.
Dalo by se teoreticky spořit ve zlatě, drahokamech, umění atd., ale to si jednak mohou dovolit jen bohatí, problémem je i zabezpečení takových úspor a problémem je opět i to, zda za 20 - 30 let bude někdo ochotný si tyto věci koupit, případně za ně směnit základní životní prostředky. Opět připomenu meziválečná léta, kdy jedna z firem, vyrábějící plynové masky přišla s reklamním sloganem "Až přijde plyn, ani bratr ti nepůjčí masku".

Krize EU

Tyto krize jsou vcelku dobře známé.
První krize je zapříčiněna faktem, že euro je v podstatě ekonomicky nesmyslný projekt. Není možné dát stejnou měnu státům s velice rozdílnou úrovní ekonomiky (evropský "sever" versus evropský "jih" spolu s některými postsocialistickými státy). V takové situaci nutně musí měna představovat faktor, který dále zvyšuje ekonomické rozdíly a chudší státy dále ničí. Jakžtakž únosná situace může vzniknout pouze tehdy, když ta chudší ekonomika má zanedbatelný objem, jako je to v případě některých rozvojových zemí, které používají jako měnu US dolar. V situaci, kdy Německo sice představuje "tahouna EU", ale země "jihu" EU představují desítky procent jeho ekonomického výkonu a desítky procent ekonomicky činného obyvatelstva, je krize naprosto zákonitá a nelze ji nijak zastavit, asi jako nelze "ukecat" mořský příliv.
Druhá krize je zapříčiněna exponenciálně narůstající byrokratizaci EU. V tomto rádoby "superstátě" vládne nikým nejen neřízená, ale v podstatě ani nekorigovaná byrokracie, která se chová ryze podle svých zájmů, aniž by chápala, že likviduje organizaci jako celek. Chová se tedy velice podobně jako rakovinové buňky, které také nechápou, že v krematoriu nastane konec i pro ně. EU nemá ani rudimenty těch mechanismů ke "zkrocení" byrokracie, které měl nebožtík SSSR (a další socialistické státy, které kopírovaly jeho zákonodárství). Přitom ani tyto mechanismy nestačily a "tábor míru a socialismu" šel do kopru. Do kopru tedy půjde i celá EU; podle toho, jak rakovina byrokratizace postupuje, pravděpodobně výrazně rychleji než ten SSSR.
Třetí krizí je krize imigrační, která do jisté míry souvisí s tou předchozí, nicméně se v ní objevují další slabá místa EU, především různé antidemokratické orgány a skupiny, které likvidují společnost velmi podobně jako EUnijní byrokracie, ale mnohem agresívněji a jinými cestami. Situace připomíná tedy stav, jakoby člověk s rakovinným nádorem ještě navíc dostal například agresívní formu leukémie.

Prognóza

Bez ohledu na to, jestli uvedené krize dovedou EU do nějakého stavu rozpadu, jaký vidíme třeba v Somálsku, nebo v trochu jiné fazóně v krachujících státěch Jižní Ameriky, kde krach zavinily socialistické experimenty, mnoha EUnijním byrokratům i politikům bytostně ideově blízké, nebo zda bude krize ukončena nástupem nějakého diktátora či jiné formy silně autoritářské vlády, promítne se zcela jistě do hodnoty peněz i statků obecně.
Za této situace opravdu není jiné cesty, než mít v ekonomice velké množství kvalitních a k práci ochotných lidí. Uvedené dva atributy se naprosto míjejí se současnou imigrační vlnou, spíše se dají vztáhnout na předchozí nebo paralelní migranty z Vietnamu a podobných zemí, případně z postkomunistických států, jako je např. Ukrajina. Nicméně reálná imigrace z té druhé skupiny států je příliš malá na to, aby naši ekonomiku nějak výrazně pozitivně ovlivnila.
Takže budoucí pracovníky, držící ekonomiku nad vodou a zajišťující, aby penze programově bezdětných lidí měly vůbec nějakou hodnotu (= bylo možné za ně nakoupit předměty denní potřeby a platit jimi další výdaje na živobytí), si budeme muset "udělat" sami.
Pokud stát bude v tomto smyslu na populaci tlačit a učiní z programově bezdětného života něco výrazně méně atraktivního, než jaký je současný stav, je to zcela jednoznačně pozitivní věc se zcela jednoznačně pozitivním dopadem.

Pochopitelně, věcí naprosto zásadní důležitosti bude to, jak stát tento tlak bude provádět na úrovni konkrétních opatření, neboť, jak známo, "ďábel se skrývá v detailech".

středa 28. září 2016

Zklamaná "hovínka"

Skupina Ztohoven se starala o ruského uprchlého disidenta Olega Vorotnikova, jeho manželku a děti.

Proč?

Oleg Vorotnikov je na válečné stezce s režimem presidenta Putina a svou situaci nakonec vyřešil útěkem ze země. Skončil u nás, kde se ho ujala právě zmíněná skupina Ztohoven.
Tato skupina zajistila uprchlému disidentovi ilegální ubytování, potraviny, lékařskou péči a další humanitární pomoc. Nakonec, když byl chycen jak krade v samoobsluze, také pomoc právníka, který se skupinou spolupracuje.
Prostě předvedla názorně péči o uprchlíka.

Krach

Nakonec ovšem uvedená péče skončila krachem, který popisují členové skupiny v týdeníku Echo 24. V článku jsou i odkazy na FB stránky skupiny a jejích členů, kde jsou další podrobnosti o této akci, jejích peripetiích a konečnému krachu.
Ukázalo se, že Oleg Vorotnikov za projevenou podporu (která by mohla při důsledném vymáhání práva proti jeho podporovatelům skončit i přestupkovým řízením, minimálně, a mohla by i komplikovat postavení skupiny a jejích jednotlivých členů v dalším kole projednávání "kauzy červených trenýrek na Hradě") neprojevuje žádný vděk.
Disident tvrdě kritizuje, že u nás existují i média, která píší o jeho protivníkovi Putinovi pozitivně (či alespoň neutrálně). Není prostě zvyklý na pluralitu názorů a situaci zde si patrně představoval jako Putinii, ale naruby. Strašně se diví, že když se dopustí porušení zákona (jako třeba kradením v samoobsluze), že mu hrozí soudní jednání a, vzhledem k ilegalitě jeho pobytu u nás, je jednou z variant vyústění tohoto procesu i vyhoštění ze země (jinými slovy, předání Putinovi na stříbrném podnose).
Ukazuje se zkrátka, že, ač se hlásí k demokratickým hodnotám a je považován za zástupce "proevropských demokratických sil v Rusku", je v mnoha ohledech neschopen žít ve skutečně demokratické společnosti s pluralitou názorů. I on, ač je v opozici proti vládnoucímu režimu, je v podstatě tamními poměry deformován. Domnívám se v této souvislosti, že lhaní, které mu členové skupiny také vyčítají (i jeho ženě) je dáno prostě tím, že tamní disidenti jsou nuceni žít neustále ve lži a prostě si zvykli lhaním řešit všechny možné kontakty a konflikty s úřady, což u nás dost dobře nejde.
Je to dost rozpor s "naším" obrazem "ideálního disidenta" Ferdinanda Vaňka, který lhaní odmítal i v situaci, kdy by pro něho bylo jednoznačně výhodné a bylo i napůl oficiální a vrchností tolerované (o čemž je právě Havlova "Audience" s touto postavou).
Zkrátka a dobře, je to ukázka, že komunistický režim u nás byl podstatně měkčí, a že opravdový teror, jaký u nás trval jen pár let mezi komunistickým pučem a úhynem Stalina a Gottwalda, v tom Rusku působil a lámal charaktery celých generací.

Souvislosti

Pochopitelně, i takto totalitou deformovaný Vorotnikov je nám neskonale kulturně bližší než uprchlíci z islámských států, jimž byly lámány charaktery (a to i nemuslimům, svého času jsem se o tom zmiňoval), daleko drsnějším způsobem a po dobu mnoha a mnoha generací. Sýrie byla islamizována ještě za Mohamedova života v 7. století n.l. Co je proti tomu více než tisíci let lámání charakterů a cílené hovadizace obyvatelstva pouhých sto let (a to ještě ne celých) od VŘSR!
Kauza disidenta Olega Vorotnikova nám názorně ukazuje, že příchozí z cizí země, a dokonce přicházející v dobré víře, s dobrou vůlí a alespoň formálně vyznávající hodnoty nám blízké, už může být pro nás nepřijatelný a komunikace s ním obtížná až nemožná. A to jde navíc o politického uprchlíka, který je vysoce motivován, aby si to zde "nerozházel" a nebyl odeslán zpět, nejspíš do ťurmy nebo nějakého sibiřského lágru.
Pochopitelně, imigranti z islámského světa s námi mají společného podstatně méně. Shodneme se s nimi patrně na složení vzduchu k dýchání a potřebě vody (ale už ne na pitném režimu v celé jeho šíři), neshodneme se s nimi ani co se týče potravy (a pozor, pořád se pohybuji na úrovni bazálních biologických potřeb, jaké máme společné s řadou zvířat). Naše rozmnožovací zvyklosti jsou drsně odlišné. O dalších potřebách a vzorcích chování ani nemluvě.
Přitom od "uprchlíků", kteří se hlavně zajímají o to, jaké dostanou dávky a další zajištění, a pokud těch dávek dostanou dost, tak se jsou schopni klidně vypravit "na dovolenou" do země, z níž utekli, rozhodně nemůžeme očekávat nějakou motivaci typu "bude průšvih, když mě vyhostí zpět".
V lepším případě jsou tito "uprchlíci" jen profesionálními pobírači sociálních dávek (a hrozí vyvolat ekonomický krach či sociální vzpoury v naší společnosti), v horším sem jdou se záměrem zdejší společnost islamizovat.
Někteří s naivní představou, že islamizace Evropy je slučitelná s přetrváváním její ekonomické prosperity. Což je, pochopitelně, naprostý nesmysl: Evropa prospěruje právě proto, že hovada, která z mešit rozhodují o dění v islámském světě, či jejich křesťanské a judaistické ekvivalenty, byla u nás odstavena od reálné moci (byť, bohužel, ne vždy a všude zcela důsledně, jinak bychom se tu měli ještě podstatně lépe). Naopak, islamizace Evropy by s jistotou přivodila totální ekonomický krach s hladomory i opravdovými mory na bázi zhroucení hygienického zajištění lidských sídel. Brzy by zde byly poměry jako v Somálsku, nebo jiných "vysoce úspěšných" islámských státech.
V horším případě jsou tito lidé přímo islamizátory s výcvikem v chalifátu či jiných zločineckých centrech a je jim šumafu, co jejich aktivity udělají s ekonomikou islámem podrobených zemí. A je jim šumafu i to, jestli v důsledku svých aktivit i oni sami uhynou, protože se bude jednat o "smrt na džihádu" a oni odlétnou do ráje, š..kat nezletilé hurisky (a někteří z nich i hurisáky).

Sluníčkáři zcela názorně

Skupina Ztohoven jsou perfektní modeloví sluníčkáři, snad lehce říznutí pražskou kavárnou.
Názorně na sobě předvedli, že péče o uprchlíky, a to
  • opravdové
  • motivované se nám přizpůsobit
  • z kulturního okruhu nám relativně blízkého
je vysoce náročná a složitá a oni ji v podstatě nezvládli. A nakonec jim po prvních neúspěších došla i ochota problémy s ní spojené dále řešit.
Nicméně i tak nám budou kázat vodu (abychom přijali kulturně nekompatibilní pseudouprchlíky, naprogramované na naši likvidaci) a sami pít víno - o skutečného uprchlíka se postarat nedokázali.

A tak je to s těmi sluníčkáři zcela obecně.

úterý 27. září 2016

Byli Václav a Boleslav dvojčata?

Minimálně M. Ivanov ve své knize, věnované sv. Václavovi a jeho zavraždění (Vražda Václava knížete českého), upozorňoval na to, že nemusí platit ono legendisty tradované schéma o vzpouře mladšího bratra Boleslava proti staršímu Václavovi.

Purpurogenese

Otec Václava a Boleslava čekal na své nastolení na trůn poměrně dlouho. Je docela možné, že děti měl už před tímto aktem. České knížectví bylo tehdy pod silným vlivem Byzance (prostřednictvím slovanských věrozvěstů a jejich následovníků), kde se pěstovala tzv. purpurogenese. Ta se jmenuje podle barvy slavnostního odění byzantských panovníků i podle barvy textilií speciální komnaty, kde byl následník trůnu rozen. (Česky snad "nachorozenost".)
Pokud chcete srozumitelné vylíčení, jak takový porod budoucího císaře probíhal, doporučuji cyklus Harry Turtledove "Krispos z Videssosu". Autor je odborník (historik) na Byzanc a "jeho" Videssos je v podstatě trochu zidealizovanou Byzantskou říší.
Podle tohoto pravidla se nástupcem panovníka stal až ten syn, který se narodil jako první po jeho korunovaci. Další synové byli v pořadí, kdyby se něco nepovedlo (nebo naopak, třeba atentát, povedlo).
Je otázka, ze které senkruvny orientálního barbarství byl tento zvyk vyhrabán, protože neexistoval ani v antickém, ani helénistickém Řecku, ani v Římě.
Je tedy docela možné, že tento prvek definující následnictví byl přejat do českého prostoru společně s pravoslavnou formou křesťanství (byť se nakonec neujal ani v Rusku). Nevíme, zda něco podobného převzali či nepřevzali Mojmírovci, nicméně z legendy o Svatoplukových synech a z faktu, že Velká Morava podlehla nájezdům Maďarů patrně po oslabení vnitřními rozpory, můžeme usuzovat, že tam ke sporům o následnictví mohlo dojít také.
Pak by tedy stály proti sobě všeobecně pojímaná evropská tradice o následnictví nejstaršího syna a "přívažek" tehdy nepříliš rozšířeného ani uctívaného cizáckého křesťanství (navíc ještě sporný, protože západní větev křesťanství, u nás reprezentovaná vlivem Západofrancké říše /měnící se postupně na říši německou/, tento zvyk neuznávala). A následnictví konkrétní osoby by bylo uznáváno podle toho, na kterou větev křesťanství byla konkrétní (uznávající či neuznávající) osoba orientována.
Zavraždění Václava by tedy bylo v tomto pojetí chápáno jako likvidace mladšího kněžice, který neprávem (na základě jakýchsi pofidérních cizáckých zvyklostí) uchvátil stolec.

Dvojčata?

Už zmíněný Ivanov upozorňuje i na skutečnost, že jména obou bratří jsou v podstatě významově totožná: Věnce a bolěje jsou ve staroslověnštině významově zhruba totožné a obě znamenají "více". Tedy oba "více slávy". Kvůli totožnosti těchto slov (mohla proniknout do staroslověnštiny splynutím více slovanských nářečí do jednoho) jedno z nich vymizelo, v řeči západních Slovanů ono bolěje, v řeči východních ono věnce. Nicméně v 10. století se zřejmě v českém prostoru ještě užívala paralelně.
Z tohoto důvodu by bylo docela logické dva syny pojmenovat velmi podobně a jen využít dvě různá synonyma téhož významu.
Pokud by šlo o dvojčata jednovaječná (v případě dvojčat stejného pohlaví to vychází cca 1:1,5 v neprospěch varianty, že budou jednovaječná, nicméně i tak je to dost vysoká pravděpodobnost, a dvojčata v té době patrně připadala jedna na sto porodů), byla by bylo docela dobře možné až pravděpodobné, že mezi křtem a zformováním osobnosti (kdy už se dala čekat rozumná odpověď na otázku "Kterej z vás je Vašek?") byla tato dvojčata vícekrát zaměněna. To jistě akcentuje fakt, že kněžna se o kluky zcela jistě nestarala sama, ale měla na to řadu kojných, chův a služek (které se navíc mohly měnit).
Výsledkem tedy mohl být stav, že v případě lichého počtu záměn byli prvorozený a druhorozený bratr přehozeni, v případě sudého počtu záměn nikoli. Sourozenci si toho museli být vedomi a toho, který byl prohlášen za druhorozeného, muselo toto vědomí řádně štvát.
Zcela jistě se cesta dvojčat rozešla v momentě navázání nějakých vážnějších partnerských vztahů. "Ruská trojka" padala v úvahu leda s nějakou služkou či komornou. To, konec konců, reflektují i některé pohádky Karla Jaromíra Erbena.

Nabídka smíření v Boleslavi?

Je docela dobře možné, že Václav přijel do Boleslavi v ono osudné září (buď 929 nebo 936, nevíme, máme tedy alespoň možnost slavit "superkulaté" výročí jeho zavraždění dvakrát v každém století) s nějakým návrhem rozdělení knížectví na dva spolupracující státy.
Takováto možnost se jeví sice jako "sluníčkářsky nadšeně přijatelná", ale fakticky by to znamenalo roztříštění politické situace v české kotlině, která byla prakticky nedobytná tehdejšími prostředky (o tom se Germáni opakovaně ke své škodě přesvědčili v dalších stoletích), pokud se nenašlo území, které by invazní vojska vpustilo přes hraniční hory do vnitrozemí.
Je to ošklivé, ale větším státníkem se v této situaci ukázal Boleslav, který likvidací svého bratra (či možná dokonce dvojčete) zabránil rozpadu knížectví na dva státní útvary (které se klidně mohly začít dále rozpadat dálším štepením mezi potomky Václava a Boleslava, potomky jejich potomků atd.).
Likvidace Václava, později svatořečeného, byla tedy, konstatováno opět velice ošklivě, pozitivním státnickým činem, který vedl ke sjednocení knížectví pod jednu vládu. Je velice pravděpodobné, že v případě nějakého rozdrobení českého území na více ne vždy perfektně spolupracujících protostátních a později státních útvarů by došlo ke stejné situaci, jaká nastala u Polabských Slovanů a vedla k jejich zániku.
Tuto linii sledovalo i vybití Slavníkovců (za Boleslavova syna), s nimiž byli Přemyslovci ve vícenásobných příbuzenských vztazích, ale ti opět nebyli ochotni držet území české kotliny politicky (ale ani ekonomicky) jednotné.

Další vývoj

Své kvality prokázal Boleslav nikoli ve válce Saské, kdy odmítl mír, sjednaný Václavem. V ní byl nakonec poražen, v podstatě jako předtím jeho bratr, který se zavázal posílat do Německa oněch známých sto volů ročně, a po Boleslavově porážce byl tento tribut obnocven. (Ti volové se k nám pak opakovaně v dějinách z Německa vraceli, naposled s #přijímacími dekrety paní Merkel.)
Boleslavova "hvězdná hodina" nastala později, kdy při vpádu kočovných Maďarů (Staromaďarů) do střední a západní Evropy sehrál významnou roli v porážce jednoho proudu Staromaďarů jím dodaný český kontingent v bitvě u řeky Lechu, nedaleko Augsburgu, a sám český kníže porazil jejich druhý proud někde v oblasti moravsko - slovensko - rakouského pomezí (přesná lokalita bojiště není známa).
Zdaleka nešlo jen o zmasakrování Staromaďarů, které umožnilo Štěpánovi posléze vytvořit maďarský feudální stát. Pro evropské velmože (včetně zástupců rodin, pretendujících na císařský stolec) to byla názorná ukázka výkonnosti a spolehlivosti českých bojovníků (u Lechu teméř všichni padli, ale z boje neutekli).

Jednu generaci od zavraždění Václava se ukázalo, že s českými bojovníky je nutno do budoucnosti počítat a je lépe je mít na své straně. Od tohoto úspěchu pak vedla sice klikatá, ale jasně směřující linie ke snaze německých vládců mít s Čechy dobré vztahy a moci najímat či jinak motivovat české vojenské kontingenty na svou podporu. Kteréžto vztahy byly v podstatě dovršeny Zlatou bulou Sicilskou.

pondělí 26. září 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Syrská armáda

obnovila obléhání islámistických rebelů v Aleppu.
Shořel humanitární konvoj do Aleppa. Z jeho likvidace byli ihned obviněni Rusové, nicméně podle dokumentů to vypadá tak, že přepravovatelé konvoj vybrakovali a auta zapálili. Zboží skončí na černém trhu, nebo v rukou chalifátníků.
Aleppo je bombardováno a dobýváno. Za velkého jekotu lidskoprávníků, kteří podporují tamní džihádistické islamisty.

V USA

zadrželi islamistu, silně podezřelého z bombových útoků. Střílelo se u toho.
Údajně "mstil islámské bojovníky".
Ve stejnou dobu padl rozsudek 30 a 21 let nad teroristy v Národní Gardě, kteří rovněž páchali islámský terorismus.

EU

chce zakázat džihádistům cestovat po Schengenu. Není jasné, jak to chce zajistit bez kontrol na vnitřních hranicích.

Al Džazíra

blekotala o "sociálním rozkladu" Česka. Je docela zajímavé, že významnou část kritizovaných jevů, jako je distribuce ilegálních drog a provozování heren, je u nás v rukou islámských imigrantů.

Ve Francii

zatkli dva další teenagery kvůli poplašným zprávám o teroristických útocích.
V Německu zase zadrželi 16letého Syřana. Problém spočívá v tom, že i teenager může střílet nebo dokonce odpálit bombu.

Vladimír Sáňka

byl zproštěn viny z vydání knihy "Základy tauhídu". Rozsudek není pravomocný.

Kerry (USA)

volá po bezletové zóně v Sýrii, zatím byl rozumně oslyšen.

President Zeman

doporučil aktivaci "spících článků" Charty OSN k boji proti teroristům.

Chalifát

použil proti americkým vojákům yperit.

Obama

vetoval zákon, který by umožnil žalovat Saúdy za podíl na atentátech z 11. září.

V US nákupním centru

střelec zavraždil pět lidí a další zranil. Jednalo se o muslima.

V Jordánsku

povolali před soud spisovatele, který vytvořil karikaturu na džihádisty z chalifátu. Při opouštění soudní budovy byl spisovatel zavražděn.
A tihle "humanisté" a "demokraté" si otevírají ústa na presidenta Zemana!

Imigrace

Téměř třetina

muslimů ve Francii odmítá občanské státní uspořádání a občanské hodnoty. IMHO je situace ještě horší, protože dříve to byly počty daleko vyšší a pravděpodobně se část muslimů naučila "odpovídat, co chtějí úřady slyšet".

Zuřivý jekot

vyvolal Trump mladší s přirovnáním: Vezmete si bonbon z misky, o níž jsem vám řekl, že je tam namícháno pár otrávených? (Analogie "uprchlíků" a infiltrace islamisty.)

V Calais

začali stavět zeď, která má bránit imigrantům v naskakování na kamiony, jedoucí do Británie. Možná bychom jim tam měli poslat pár aktivistů, kteří by jim vysvětlili, že je to stejně hrůzně rasistický čin jako zeď v Matiční.

V Německu

mají kolem půl milionu odmítnutých migrantů, kteří se stáhli do ilegality a není možné je vypakovat ven.

Orbán

představil program vyvážení ilegálů mimo EU, nejlépe do táborů na území Afriky.

Obecné

Merkelová

schytala kritiku za propad v berlínských volbách.
Následně se nechala slyšet, že "na uprchlíky jsme nebyli připraveni", nicméně "zvládá" to dál.

Občané Brna,

kterým vodárenská společnost (z poloviny vlastněná cizinci) dovávala několik dní nepitnou vodu, nedostanou žádné odškodnění.

Anarchista Ignačák

uspěl u Ústavního soudu a měl by být propuštěn z vyšetřovací vazby. IMHO pokud uteče do zahraničí, měli by si za něj odsedět tret příslušní soudci, co ho nařídíli pustit.

Evropský soud

se postavil za klamání spotřebitelů.
To spočívá v tom, že nás nutí uznávat puncovní značky firmy, která "puncuje" mimo civilizované země, a přitom mají být vzájemně uznávány jen puncy ze zemí EU. Je jasné, že v zemích 3. či 4. světa není dohled nad kovy, které jsou opatřovány puncovními značkami, takový, aby hodnota výrobku byla zaručena srovnatelně se stavem v zemích EU.

Gang "mladíků"

ubil 31letého českého občana v Londýně. Vzhledem k tomu, že v případě útoků na Poláky jsou pachatelé okamžitě identifikováni jako Angličané či Britové ("rasističtí xenofobové"), jednalo se patrně o islámský přistěhovalecký gang.

V Budapešti

vybuchla trubková bomba s hřebíky, nastražená na policity. Policista je těžce raněn, policistka je v kritickém stavu.

neděle 25. září 2016

Zážitek s desítkami

Jdu takhle nic zlého netuše přednášet do jedné ze společných kampusových poslucháren. Protože mám presentaci (pdf vytovořené pomocí LaTeX beameru), zapnu počítač. Do předprázdnimnových týdnů tam byly Windows 7. Nic moc, ale dala se na tom najít v systému fleška a spustit z ní presentace. Vadilo mi a nich akorát to, jak šíleně dlouho nabíhají v porovnání s Linuxem Debianem, který mám na stole.
Nyní to nabíhalo snad ještě déle, a pak na mě vyskočilo cosi, co vypadalo jako podrbané Unity z Ubuntu. Nicméně, nejednalo se o tento systém, nýbrž na mě vycenily zuby "desítky".
Přiznám se, že najít na tom složku "tento počítač", abych se dostal k souborům na flešce, jsem nezvládl. Naštěstí šel spustit Adobe Reader a z jeho menu "otevřít soubor" jsem se k presentaci proklikal. Jakmile jsem měl tento program v celoobrazovkovém režimu, tak už se to chovalo více-méně standardně, jako předtím na těch sedmičkách.
Po presentaci ovšem nastal problém, jak to celé vypnout, když to nemá menu s touto položkou (jaké předchozí verze měly a mají v levém dolním rohu).
Sám ani nevín, kde jsem nakonec v nějakém subsubmenu vypínání objevil. Je umístěno natolik idiotsky a nelogicky, že je vyloučeno, abych si to zapamatoval.
Kolega se mi přiznal, že to u něj skončilo tím, že našel na webu Microsoftu jakýsi animovaný návod "jak se dostaneme k vypnutí desítek".
Já se přiznám k tomu, že kdyby mi po přestávce začínala někde jinde nějaká další výuka, tak by mi nezbylo nic jiného, než to vypnout "kolíbkou" vzadu na počítači nebo povytažením šňůry ze zásuvky.
Windows 10 se mi tedy předvedly jako totální shit a jsem rád, že doma, ani na stole v pracovně a v laboratoři, nic od Microsoftu, co by se mi mohlo "upgradovat" na desítky, nemám. Už tahle zkušenost mi stačila k poznání, že když jsem nadával na W98 a z WXP emigroval pro totální nespokojenost k Linuxu, tak to byly ještě zlaté systémy proti současné produkci Microsoftu.

čtvrtek 22. září 2016

Ach, ta zlá internetová média!

Scházejí se "odborníci", aby útočili na "mediální negramotnost" populace a "vědecky" bádají nad tím, jak přimět obyvatelstvo k tomu, aby přijímalo z internetu jen "správné" názory.

Základní situce

Situace s "médii" je IMHO velice podobná, jak tomu bylo za komunistů, případně ještě před tím za protektorátu.
Oficiální propaganda zjevně lže a tyto lži se kupí a vzájemně si odporují natolik, že jsou poměrně snadno identifikovatelné. Asi jako Goebbelsovské "výhodné zkracování fronty" nebo komunistické slevnění lokomotiv poté, co zdražily hrnce a další domácí potřeby "takže vlastně k žádnému zdražení nedošlo".
I v případě nedávných bombových útoků v New Yorku a New Jersey jsme byli horem spodem ujišťováni, že nemají absolutně nic společného s islámem, omočil si i guvernér státu New York. O našich lžimédiích ani nemluvě. Pak vyplynulo najevo, že:
  •  pachatel byl muslim
  •  motivem jeho útoku byl jednoznačně politický islám
Některá oficiální média dodnes nevydala opravu, jiná přinesla obnovenou informaci bez sebemenší reflexe předchozích lživých informací.
Za této situace (a takových kauz jsou desítky jen v posledních několika měsících) je naprosto logické, že lidé hledají serióznější a kvalitnější zdroje informací, než jsou ty oficiálně nabízené.
Chovají se tedy naprosto stejně, jako když se za komunistů poslouchala Svobodná Evropa (a režim různě postihoval ty, kdo informace z ní šířili dál) a za protektorátu zahraniční vysílání, přestože na každém rádiu povinně visela cedulka, že poslech zahraničního rozhlasu se trestá smrtí.
Tyhle zákazy a postihy byly naprosto jednoznačným důkazem toho, že totalitní režim nedokáže informacím z těchto zdojů čelit pravdivými informacemi vlastními.

Druhy propagandy

Už někdy před druhou světovou válkou rozdělili britští odborníci propagandu na tři typy: bílou, šedou a černou -
  1. Bílá propaganda představuje úzkostlivě pravdivé a z více stran potvrzené informace. Pokud se jí "zadaří" nějaká nepravda, je v nejbližším možném termínu s omluvou dementována. Je to informace oficiální.
  2. Šedá propaganda představuje polopravdy a překroucené informace z polooficiálních zdrojů.
  3. Černá propaganda představuje lživé informace ze zdrojů, které jsou pokud možno neidentifikovatelné a velice často se šíří i neoficiálními kanály typu šeptandy.

Rozdělení

Britové, pochopitelně, používali všechny tři zdroje. Nicméně, a to je strašlivě důležité, nikdy nepřipustili, aby oficiální mediální zdroje bílé propagandy byly použity i k šíření propagandy šedé, nebo dokonce černé. Prostě to, co oficiálně uvedla BBC nebo podobný zdroj, na to se dalo spolehnout, že je to v maximální možné míře ověřená informace. Také byly striktně oddělovány informace od komentářů a úvah.
Pro šíření dalších typů propagandy používali jiné zdroje, včetně např. vlnových délek německých rozhlasových stanic (v době náletů německé vysílačky mlčely, protože by mohly posloužit jako radiomajáky, a jejich program "přebíraly" německy hovořící spojenecké radiostanice).

Naše média

Naše rádobyoficiální média nejsou s to takovéto dělení zavést. Podobně se to nedařilo ani těm Němcům nebo komunistům. Je to logické, pravdivé informace jsou v podstatě "protirežimní a rozvratné", takže není sebemenší zájem je šířit oficiálními kanály jako bílou propagandu.
Uvedený jev je ukázkou slabosti daného režimu, a to nikoli v tom, jak při šíření propagandy "podléhá lživé konkurenci", ale toho, že v podstatě ve svůj prospěch žádné pravdivé informace nemůže presentovat.
Uvedený jev se plně týká i našich "sluníčkových" médií, která jsou schopna jen šířit bezcenné bláboly, tu a tam proložené nějakým neutrálním tématem, jehož pravdivost je irelevantní k celkové situaci ve společnosti i v celé EU. Je zajímavé, že informace tohoto druhu (typu "byly přívalové deště tam a tam") nikdo nemá potřebu vyvracet nebo hledat k nim alternativní zdroje.

Řešení

Řešení pro občany je jasné: Oficiálním médiím se prostě nevěří, zejména v situaci, kdy jde o nějaké politicky kontraverzní téma (v současné době především islámský terorismus, "uprchlíci" a jejich aktivity, případně sluníčkobláboly). Vedle internetových médií to "schytávají" i média papírová. Pochopitelně, nejvíc to cítí jednak ta papírová média (klesá počet kupujících) jednak internetové zdroje s placeným přístupem (klesá počet platících čtenářů).
"Odborníci" na média se zcela jistě mohou uschůzovat k smrti a nic na tom nezmění. Navíc placená média jsou nucena alespoň určitý podíl pravdivých informací přinášet (dostat se tedy někam do pásma "světle šedé" propagandy), protože jinak jim hrozí krach. Vyjma médií státních, ta mohou lhát i s nulovým počtem čtenářů, protože nejsou na příjmech od nich závislá, nicméně drasticky klesá jejich čtenost, což jejich producenti reflektují.
Řada extrémistů otevřeně vyzývá k cenzuře, přestože někteří jejich ideoví souputníci chápou, že tudy prostě cesta nevede.
Oficiálním nastolením cenzury (cenzura zcela jistě existuje už dnes, ale pohybuje se na hraně zákona a v podstatě působí v ilegalitě) by současný režim jen otevřeně přiznal skutečnost, že není schopen konkurovat cenzurované alternativě kvalitou a pravdivostí svých oficiálně šířených informací.
Je zcela jistě znevýhodněn i tím, že "méně oficiální" zdroje, tvořené často v situaci, kdy jsou jim z oficiálních míst nejrůznějším způsobem házeny klacky pod nohy, včetně mstivých zákroků vůči jejich informačním zdrojům, jsou prostě z principu náchylnější k chybám a omylům. Lidé tuto jejich situaci chápou a nepravdu z nich (většinou následně korektně dementovanou) berou s daleko větší tolerancí než nepravdy ze zdrojů oficiálních, podporovaných státním aparátem.
Řešením by tedy zcela jistě byl návrat k onomu výše uvedenému rozdělení propagand. Pokud bychom se korektní a úplné informace dozvídali z oficiálních zdrojů (a nikoli z alternativních), pak by asi byly přijímány přiznivěji i komentáře, snažící se o nějaké moderování pohledu na tato fakta:
Pro intelektuálně utlumené čtenáře (tedy o nadprůměr absolventů humanitních studií, mediálních studií a vše intelektuálně a vzdělanostně pod ním) názorný příklad: Pokud bychom se o masovém znásilňování evropských žen muslimskými antanthropy na silvestra 2015/16 dozvěděli okamžitě z oficiálních zdrojů, tak by byly přijaty příznivěji i těmito zdroji narychlo spatlané komentáře, snažící se tento jev zlehčit či alespoň "vysvětlit". Protože jsme se o těchto zločinech dozvěděli z "neoficiálních" zdrojů, tak "zlehčující a vysvětlující" komentáře oficiálních médií, která tyto informace dny až týdny zatloukala, případně lživě vyvracela (a dodnes jimi neprošly kompletní informace o těchto incidentech), nemají ani cenu použitého toaletního papíru - a tak je i populace hodnotí.

Jinými slovy, samotní režimní propagandisté svým lhaním a zamlčováním přeměnili režimní média na totální informační senkruvnu a nyní kvílejí nad tím, že lidem páchne.

středa 21. září 2016

Rasismus Přemysla Houdy

Pan Přemysl Houda má prakticky typické sluníčkářské povolání:
Přednáší na fakultě humanitních studií UK. Navíc ovšem přednáší na Vysoké škole ekonomické, tedy v oblasti naprosto nesluníčkářské, což musí být totální schíza. Něco jako černoch členem Ku-Klux-Klanu (ať jím myslíme kteroukoli z těchto dvou vysokých škol).
Přes své sluníčkářské povolání "si dovolil" napsat velice výstižnou esej 
"HOUDA: Rasismus dětských hřišť". Posléze se však zalekl reakcí, které na jeho text přišly, a tak napsal "opravu" "HOUDA: Rasismus dětských hřišť II: Ponižuji sebe i čtenáře, ale nejsem rasista".


Co na to říci?

Pokud si rozebereme první text, pak autor popisuje situaci, kterou zažila opravdu významná část naší majoritní populace:
Drobnou šikanu "v mezích zákona", či spíše na jeho hraně, která je ovšem v praxi a právně čistě velice špatně prokazatelná. A byla by špatně prokazatelná i tehdy, kdyby celé hřiště a jeho bezprostřední okolí natáčely videokamery, a to nikoli standardní nekvalita takto používaná, ale opravdu kvalitní a výkonné.
To hlavní se totiž odehrálo (a v takových situacích odehrává) v hlavách lidí, a to se prostě natočit nedá (pokud to nevezmou do ruky nějaký geniální režisér ve spojení s geniálním kameramanem).

Můj názor

Sám jsme byl svědkem podobné situace víckrát, v obchodě a ve frontě na autobus. V obchodě romská žena předběhla dosti dlouhou (i časově, vzhledem ke "kvalitám" obsluhy) frontu v obchodě. Což by dnes asi neprošlo. Ne, že by se lidé ozvali. Neozvali by se, jako se neozvali tenkrát za socíku. Ale mají možnost jít nakupovat někam, kam Romové nechodí (a obchodník pak zkrachuje. Buď proto, že nebude situaci řešit, a nevydělá si na sebe, nebo proto, že situaci řešit bude a zlikvidují ho "ochránci lidských práv". V případě autobusu takovou možnost lidé nemají, ale stále více jich přechází z autobusů na vlaky, kde se toto nestává.
Lidé se neozvali především proto, že Romové byli (už za socialismu) preferovanou sociální skupinou a jakékoli pokusy o sjednání nápravy končily už tehdy špatně. Minimálně tak, že za měsíce tahání po policajtech a soudech se Romům nic nestalo (a kdo nepracuje, tomu takovéto aktivity nevadí), ale stěžovatel v tom utopil čas a peníze.

Analogie

Naprosto stejně se, podle vyprávnění rodičů, chovali za okupace Němci.
Opět šlo o nejrůznější drobnou šikanu, v jejímž důsledku postupně narůstaly, řečeno s klasikem, "hrozny hněvu", který se potom přeměnil na zacházení s Němci po osvobození, od lynčování zvláště "zasloužilých", až po masovou podporu jejich odsunu českým obavatelstvem.
Jistě, rozdíl zde je. Romové nad námi nevyhlásili "protektorát". Nicméně mají k dispoozici svoje gestapo i svoje soudy, které jakékoli pokusy přimět je k tomu, aby se chovali dle normálních a obecně přijímaných pravidel, zcela nemilosrdně potlačí. Takže výsledek je v reálu ten samý, jako kdyby nás okupovali.

Podstata věci

Nedávné pokusy jednak na primátech, jednak na malých dětech zcela jednoznačně prokázaly, že "férovost" jednání, a to i ze strany nadřízených složek (v pokusech ošetřovatelů, vychovatelů či rodičů) dokáží vyhodnotit jak opičí mozky, tak i mozky dětí ve věku, kdy ještě neprošly socializací (což začíná v předškolním věku). A že neférovost jednání jak u primátů, tak i u lidských kojenců a batolat vede k vlně negativních emocí a k odmítání autority, která za tímto jednáním stojí. Některé z těchto prací byly referovány a jsou k dohledání i v našich volně dostupných internetových populárně vědeckých serverech.
Znamená to tedy, že smysl pro "férovost" není nějaký sociální konstrukt, který by se dal snadno zrušit nebo přeměnit. Máme to "zadrátováno" hluboko v mozcích, téměř souřadně s potřebou jíst, pít, dýchat a provádět podobné život udržující úkony. A máme to tam s největší pravděpodobností desítky milionů let, které nás dělí od společného předka s těmi pokusnými opicemi.
Projevilo se to např. v Kalifornii, kde zavedli "afirmační akci", podporující naprosto nespravedlivě aroameričany. (Podotýkám, že špičky afroameričanů afirmace vždy odmítaly.) Celá léta se o této akci smělo psát jen pozitivně, na sdělovací prostředky (bylo to v době v podstatě předinternetové, resp. na jejím konci již internet existoval, ale jen jako akademický fenomén) byla uvalena tuhá cenzura. Směly být uveřejňovány jen pozitovní ohlasy a z negativních jen takové, které vypadaly, že pisatel moc rozumu nepobral. Přesto občané v nejbližším možném hlasování afirmaci odmítli. A muselo se dále postupovat v rozporu se zjevnou vůlí občanů.
Jinými slovy, metodami sociálního inženýrství se toto potlačit nedá, maximálně se dají udržet projevy odmítání nějakou dobu pod pokličkou.
Konec konců, u nás jsme měli afirmaci "dělnických a rolnických" rodin při přijímání jak na střední, tak i na vysoké školy. Vesměs (výjimky jistě byly, ale těm afirmační stigma spíše škodilo, protože by se na školu dostali i tak) to byli trapní blbové a blbky, kteří byli terčem pohrdání ostatních studentů.

Důsledek

Stát, který nejedná férově, se tedy stane terčem negativních emocí ze strany svých občanů. Nemá jejich podporu a v krizi se na něj vykašlou, pokud explicitně nepřejdou k nepříteli. To, že je tedy nějaké etnikum takto preferováno, případně, že je preferována nějak jinak definovaná skupina, bude vždy budit negativní emoce a vždy bude takovéto jednání odmítáno.
Takováto nezasloužená preference nějakého etnika se tedy může stát (či bezděky spontánně přerůst) zdrojem destabilizace státu.
Důsledkem je i obecná laxnost k požadavkům či potřebám daného etnika (tam, kde to jde). Do této kategorie spadá i laxnost policie v nedávném případě nadávání a střelby na tábor romských dětí, o němž referovaly předminulý týden některé zpravodajské weby. "Švejkování" a pasivita jsou ostatně jednou z možných obranných taktik utlačovaných částí společnosti.

Poněkud specifický problém

Romové nás neokupují. Oni danou situaci nezavinili, jen využívají příležitosti a považuji za vysoce pravděpodobné, že pokud bychom byli postaveni na jejich místo, využívali bychom ji nejspíš také, nedělejme si o sobě iluze.
Skuteční viníci jsou jiní.
Jsou to lidé, kteří po(zne)užívají ty Romy na rozvracení demokratického systému, protože jejich politické preference a politický program jsou striktně antidemokratické. Ti vytvořili situaci, kdy Rom, zcela jednoznačně usvědčený (a ještě se i přiznal) odchází od soudu se v podstatě symbolickým trestem, místo s roky "natvrdo", alespoň těmi, které jsou na dolní hranici rozpětí trestní sazby. A, pochopitelně, vytvořili situaci, kdy se naprostá většina občanů bojí se ohradit proti šikaně (a kdo se nebojí, ten se bát začne, až bude kriminalizován, zbaven zaměstnání apod.).
Lidé, kteří toto dělají, až na výjimky nejsou Romové.
Bohužel, vzbuzují negativní vztah především k těm Romům a sami zůstávají v pozadí.

Pravděpodobně nejlepší reakcí, po opadnutí emocí, bude vymetení zastupitelstev od lidí a politických stran, spojených s hlásáním multikulturalismu, politické korektnosti a podobných neomarxistických žvástů. Příležitost k tomu budeme mít za necelý měsíc na krajské úrovni (a části senátu) a zhruba za rok na úrovni celostátní. Rozhodně bychom ji neměli propást. Budu hnusný, ale je to i v zájmu Romů. Ti se jinak mohou při jakémkoli "odtužení" společnosti dostat do podobné situace jako Němci po válce, a, na rozdíl od nich, výrazně méně zaslouženě.

úterý 20. září 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Norská kadeřnice

dostala pokutu za to, že odmítla "obsloužit" muslimku v hidžábu.
Takto to vyzní velice "rasisticky". Problém je ovšem v tom, že by musela v takovém případě vyhnat z provozovny všechny muže a další osoby, které dle islámistické šaríje nesmějí muslimce na vlasy pohlédnout, a tím by přišla jak o okamžité zákazníky, tak by asi někteří k ní už nepřišli.
Obdobně byl obžalován i německý restauratér, který chtěl po muslimce, aby odložila nikáb (se zakrytým ksichtem se taky dost těžko dá jíst, že?). Byl zasypán urážkami, žena odešla a podala na něj oznámení. Restaurace navíc nepodáva halal jídla, takže náboženská fanatička by tam stejně neměla co konzumovat. Celé to tudíž vypadá na provokaci. "Rasistická" restaurace je kosmopolitní a zaměstnává vedle evropanů i afričany a asijce více národností.

V Sýrii

bylo sjednáno příměří, které ovšem koncem týdne islámistické síly narušily.

Podařilo se zlikvidovat

mluvčího chalifátu abú Muhammada Adnáního.

Syřané

byli donuceni sestřelit izraelské letouny, které na ně útočily, aby tím pomohly islamistům z chalifátu.

Ke "svátku oběti"

v chalifátu jatečním způsobem podeřezali blíže neurčené množství zajatců (podle některých zdrojů deset). Současně se cílem muslimského podřezávání stala zvířata (hlavně ovce) v Rakousku a v Česku. Tedy v méně islamizovaných zemích, kde se občané ještě nebojí proti těmto zrůdnostem protestovat.

Česko

pošle do Iráku lékaře a sestry, aby "bojovali proti chalifátu". IMHO stejná váha munice legální vládě by měla větší význam.

Podařilo se vybombardovat

chalifátnickou továrnu na chemické zbraně. IMHO je ještě důležitější, že se zřejmě podařilo zabít alespoň část personálu. Ten má pro takovou výrobu vyšší hodnotu než samotné zařízení.

Ve Francii

zatkli už třetího teenagera zradikalizovaného chalifátem.

Islámští fanatici

hodlají zakázat prodej a konzumaci alkoholu na ostrově Bali (většinově nemuslimský ostrov v jinak islámistické Indonésii). Pravděpodobně to povede ke zhorucení turismu (australané, kteří tvoří jeho páteř se už dali slyšet, že se přeorientují na jiné destinace) a tím i ekonomiky ostrova (který jako nemuslimský prosperuje ekonomicky daleko více než islámistické části země).

Sebevražedný útočník

se odpálil v pákistánské mešitě.

Perfektní joke

se podařil islámským teroristům: Chtěli si pořídit selfie před akcí a s bombami. Použili ovšem mobil, který byl připojen na jejich odpalovací zařízení ...

Odpůrci islámu

demonstrovali na Václavském náměstí.
Soudruhům se nelíbilo skandování "Smrt Aláhovi", protože zastávají fikci, že Aláh je totožný s křesťanským bohem. Dle konzervativní teologie (lidé kolem Protiproudu) zcela jistě nikoli, takže Aláh je v podstatě synonymum pro ďábla. Z hlediska ateismu je to jasné: JHWH, křesťanský bůh a Aláh jsou konstrukty na stejné bázi, novější navíc ovlivněné těmi předchozími. O jejich totožnosti nemůže být řeč. Přičemž islám, uctívající absolutní zlo, má spíš blíže k extrémním satanistickým sektám než ke křesťanství.

Somálsko

Islamisté spáchali útok na tamní armídu a zabili generála spolu se sedmi vojáky.

Imigrace


Ve Francii

obvinili tři ženy z vazeb na teroristy, kteří se pokusili minulý týden o útoky s použitím propan-butanových lahví jako bomb.

V Maďarsku

byl "rasisticky", jak jinak, zadržen turecký žadatel o azyl, který se pokusil znásilnit 12 letou dívku (podle šaríje je ovšem jeho počínání zcela OK).

V Německu

se podařilo zadržet tři potenciální teroristy ze Sýrie. Minimálně jeden z nich prošel v chalifátu výcvikem na teroristu.

Rakouský kardinál

Christoph Schönborn se nechal slyšet, za jekotu sluníčkářů, že muslimové chystají dobytí Evropy a vymýcení křesťanství. Pochopitelněm, neřekl nic jiného, než to, co tvrdí islámské autority a co "zlí fašisté a xenofobové" citují již léta.

Německo

zveřejnilo komunikaci teroristů od Würzburgu a Ansbachu s jejich "řídícím orgánem" z chalifátu. Jeden z nich imigroval do Německa loni, druhý předloni ("mezi imigranty žádní teroristé nejsou", tvrdí imr vére sluníčkáři).
Ukázky komunikace jsou ZDE.
IMHO ukazují názorně, že osoba, přesvědčená, že po takovém činu odlétne do ráje, bude vždy a za všech okolností představovat riziko.

Regulérní bitky

mezi "žadateli o azyl" a místními občany, kteří jejcih teror již přestali tolerovat, se strhly v Budyšíně a Linci.

V Rakousku

bylo oficiálně deklarováno, že imigrant na podpoře dostane víc, než kolik činí důchod rakouského farmáře (u nás by byl nepoměr mezi částkami pro imigranty a příjmem obyvatel, kteří na ně vydělávají, ještě větší).

Obecné

Dominují a dominovat ještě více budou americké volby. Rozruch vzbudil kolaps Clintonové, který se stal na veřejnosti a byl důvodem třídenního přerušení kampaně. V té souvislosti se posílily zvěsti, že Clintonová používá dvojnici, protože sama by fyzickou námahu, spojenou s volbami, nezvládla.
Ukazuje se také, že Trumpa volí především dělníci a drobní podnikatelé (tedy ti, kteří vytvářejí příjmy USA), zatímco Clintonovou především příjemci sociálních dávek a velké firmy (které outsourcují mimo USA, takže od nich neplynou do státní kasy žádné nebo jen velmi malé příjmy).
Později se provalilo, že Clintonová "zatloukla" už během primárek závažné zdravotní problémy, z nichž některé byly řešeny operací.

Gynekologové

prokázali nejstarší porod císařským řezem, který matka přežila. "Porodila" tak Beatrix Bourbonská, druhá manželka Jana Lucemburského r. 1337 syna Václava. Porod přežila, žila dále 48 let, ale děti už neměla.

Němečtí sluníčkáři

zapálili auto předsedkyně AfD. Podobnost se řáděním islámských hord v řadě západoevropských měst je čistě náhodná, že?

V Rakousku

museli odložit druhé kolo presidentských voleb, protože obálky pro korespondenční hlasování nelepí (což je problém, protože pak může kdokoli hlasovací lístky vyměnit, což se nejspíš i stalo ve zrušeném druhém kole). O problému se vědělo dlouhodobě dopředu. Spekuluje se o snaze druhé kolo oddálit a na nepohodlného Hofera "něco najít", spekuluje se i o tom, jakou pěknou povídku by na toto téma napsal Jaroslav Hašek.
Hofer posléze jednal na Hradě s presidentem Zemanem a vyšla z toho idea posílení skupiny V4 o Rakousko, tedy v podstatě jakési měkké obnovení Podunajské monarchie.
Vstup Rakouska do V4 podpořil explicitně šéf rakouských Svobodných.

Jižní Korea

zveřejnila plán totální destrukce Pchjongjangu klasickými výbušnými střelami v případě, že by Severní Korea použila jaderné zbraně.

Novela zákona,

která by umožnila homosexuálům adoptovat biologického potomka svého patnera (partnerky) se odkládá na příští rok. IMHO přesně toto je téma na referendum.

Pokračuje kontraverze

kolem unesených dětí, které si museli rodiče z důvodu nečinnosti a neschopnosti policie najít sami.

Lucemburský ministr

se vyjádřil ve smyslu, že by mělo být vyloučeno z EU Maďarsko, protože "by střílelo na hranicích uprchlíky". Pak se ozvaly hlasy, že by mělo být vyloučeno naopak Lucembursko, protože umožňuje řadě firem obcházet EUnijní daňové zákony.

Boje na Ukrajině

pokračují, v posledním střetu byli tři mrtví a patnáct zraněných.

Klára Samková

vydala knihu "Proč islám nesmí do Česka". Křest měla v úterý 13. 9. v Praze. Ultralevicový aktivista Čulík tuto knihu odsoudil již 12. 9. a na autorku ihned podal trestní oznámení, IMHO aniž měl jakoukoli možnost se s textem knihy seznámit.
Kniha navíc prakticky jen cituje to, co o sobě muslimové veřejně říkají sami, a pouze to konfrontuje s platnými zákony.

Na Plzeňsku

byla objevena u nás vzácná houba Psivka Ravenelova (vzdálená příbuzná naší domácí Hadovky smrduté), zavlečená ze Severní Ameriky.

Juncker

opět inkoherentně blekotal, aniž by byl s to reflektovat svůj (a svých ideových souputníků) podíl viny na brexitu.
V rozhovoru pro list Liberatión posléze prohlásil, že nemá potíže s alkoholem, ale s rovnováhou. Pak ovšem salát k obědu zapil čtyřmi sklenkami šumivého vína.

Policie

opět odložila případ Anety Rodové, která měla spáchat sebevraždu tím, že si 14 krát probodla hrudník, z toho 3 krát zasáhla srdce. Sebevraždě byl údajně přítomen její expřítel, egyptský muslim. Při první pitvě se "záhadně" ztratilo srdce a v protokolech z ní není uvedeno, co s ním kdo udělal. Při revizi těla se prokázalo, že hladiny alkoholu a kokainu v jejím organismu neodpovídají oficiální hypotéze toxické psychózy.
Celá kauza poněkud připomíná vtip z mých "mládežnických" let: Na americkém Jihu se najde mrtvola černocha (tehdy ještě afroameričané neexistovali) prostřílená čtyřiceti střelnými ranami tří různýých ráží. "Tak odporný případ sebevraždy jsem dosud neviděl," komentoval nález přivolaný šerif.
V reálné historii našeho soudnictví ovšem figuruje "sebevrah", který upevnil nůž na stěnu sklepní kóje, několikrát na něj naběhl zády, z toho vícekrát zasáhl srdce, potom nůž uklidil (tak, že se ho nepodařilo najít) a v kóji se v klidu oběsil.
Aby bylo jasné: Manžel známé si probodl hrudník jednou ranou nožem z domácnosti (chronické manželské neshody v kombinaci s alkoholem), propíchl si srdce a zemřel. Jeho paní, ač na noži nebyly její otisky, na jejích šatech jeho krev atd. strávila několik měsíců ve vyšetřovací vazbě a další cca dva roky trvalo tahání po soudech, než byla osvobozena. Nebyla ovšem muslimka.

President Zeman

dal interview deníku Guardian. Byl komentován ve stylu, že je daleko horší než Wilders, Orbán nebo LePenová. Pro nás zcela jistě pocta, ačkoli tak to asi myšleno nebylo.

Samsung

má problém. Jeho chytré mobily občas explodují. Problém "vyřešil" softwarovou aktualizací, která zabrání nabít baterii nad 60 % její kapacity. Pak ovšem výrobek nevydrží bez nabití ani celý den.

Brno

mělo několik dnů vodu pitnou jen po převaření. Finanční kompenzaci vodárny, z poloviny vlastněné zahraniční firmou, odmítají.

V Tanzanii

byl opravdu nalezen úlomek malajsijského letadla, ztraceného loni. Na úlomku jsou stopy ohně.

Letošní léto

nesvědší houbařům, ale mělo by přinést nadprůměrné víno i jablka a švestky.

Světlo od polských skleníků,

které vadilo hlavně ekologistům na Liberecku, bude vyřešeno stmívacími roletami. Lidé v okolí si naopak noční osvětlení zdarma pochvalovali.

V pátek

proběhl v Bratislavě summit EU. Její vedení zde verbálně začalo hlásat to, co přesdstavitelé V4 už před dvěma lety, na začátku uprchlické tsunami. Je ovšem otázka, da budou následovat i činy.
Každý kuřík vám řekne, že kouření škodí zdraví. Ovšem, toto vědomí ho nijak nedonutí k tomu, aby kouřit přestal.
Představy Junckera o dalším směřování EU byly na summitu diplomaticky leč velmi rázně odmítnuty.

Soud EU

provedl jedno ze svých rozumných rozhodnutí: Poskytovatel wi-fi připojení neručí za jeho zneužití.

Virus Zika

byl prokázán již u dvaceti obyvatel Česka. Skutečná prevalence patrně bude výrazně vyšší, protože nákaza probíhá u většina lidí bez nějakých zvláštních příznaků či zcela bezpříznakově.

Hnusný rasismus

se objevil v příspěvcích pod článkem o odsouzení 22 letého Roma, který desítky dívek (minimálně) donutil fotogtrafovat se nahé nebo s obnaženými intimními partiemi, přičemž některým z nich vydíráním způsobil dlouhodobé psychické potíže. Při zákonem stanoveném rozpětí trestu 5 - 12 let nepodmíněně dostal tři roky podmíněně a peněžitý trest, který buď bez problémů uhradí z toho, co (patrně) vydělal prodejem těch fotek, nebo bude nemajetný a peníze nedostupné. Poté byla diskuse smazána ...

V Belgii

podstoupil euthanásii první dětský pacient, trpící nevyléčitelnou chorobou, vyvolávající silný dyskomfort.

V Německu

byla desetitisícová demonstrace proti "volnému obchodu" s Kanadou a USA, která by znamenala mj. příval naprosto nekvalitních potravin na trhy zemí EU.

Ve Francii

ekologisté zakázali plastové nádobí na jedno použití od roku 2020. Dá se očekávat, že to jednak zvedne ceny zboží na řadě stánků, řada bude muset skončit (protože nebudou mít zabezpečeno mytí) a vzroste i riziko přenosu nákaz.

V New Yorku

došlo k explozi s desítkami zraněných při výbuchu bomby z Papinova hrnce. Byla nalezena i další podobná zařízení. Přestože modus operandi zcela jednoznbačně ukazuje na islámský teror (viz akce bratří Carnajevů), všichni činovníci politkorektně popírají, že by šlo o islámský terorismus. Jedinou světlou stránkou je fakt, že takovéto incidenty nahrávají Trumpovi a potápějí Clintonovou.

Merkelová

dostala výprask i v Berlíně. Skončila jako druhá, ale nebude mít s vítěznou SPD na utvoření tradiční koalice. Významnou silou se stali Zelení a Linke (jedny z nich bude stávající koalice potřebovat). AfD skončila pátá, za ní se probojovali ještě Svobodní s blízkým programem. Vypadli Piráti.

neděle 18. září 2016

Medicína: Umění nebo řemeslo? 11

Metody detekce a analýza zdravotního stavu populace


Zdravotní stav populace je hromadný jev, který detekujeme a analyzujeme metodami epidemiologie a matematické statistiky.

Vztah mezi epidemiologií a statistikou

Statistika představuje skupinu matematických algoritmů, které popisují zpracování velkých souborů čísel (jednoho nebo více současně) tak, aby výsledkem byla pravděpodobnostní analýza.
Epidemiologie představuje soubor postupů, jak tyto datové soubory získat, a jaké testy na ně nasadit, aby z toho vylezly smysluplné výsledky.
Statistika je tedy jakýsi nízkoúrovňový nástroj a zpravidla byla vyvinuta "na míru" epidemiologickým problémům různého druhu.

Soubory

V naprosté většině případů nepracujeme s kompletními soubory, ale s výběry, které by měly být reprezentativní. V teorii to znamená, že každý člen sledované populační skupiny by měl mít stejnou pravděpodobnost do výběru "spadnout".
Tohle je v praxi velmi obtížné a nákladné. Pro ilustraci: Některé agentury na průzkumy názorů a postojů populace (teď před volbami se setkáváme s jejich výsledky častěji coby s odhady voličských preferencí) profesionálně dodávají seznamy lidí, které jim spadnou do lege artis provedeného populačního výběru. Dle náročnosti zadaných kritérií si berou stovky až tisíce od jednoho respondenta. Z toho vidíme, že takovýto výběr je extrémně náročný, mohou si ho dovolit jen nejbohatší organizace.
V praxi, a zejména v akademické sféře, se setkáváme (od studentských prací až po běžné grantové výzkumy) s výběry kvasináhodnými, u nichž vždy musí být diskluse o možných rozdílech oproti výběru "ideálně náhodnému".
Exitují i další výběry. Např. při stratifikovaném náhodně vybereme zástupce definovaných populačních skupin a dílčí výsledky přepočteme na jejich zastoupení v celé populaci (případně s extrapolacemi).

Studie

Nejjednodušší typ je studie deskriptivní, mechanicky popisující výskyt jednotlivých jevů v populaci. Jsou velice důležité, protože bez znalosti těchto základních informací nejsme s to regulérně naplánovat studie vyššího typu.
Analytické studie se zabývají vztahy mezi jevy v populaci. Ty mohou být velmi primitivní (např. porovnání BMI /marker obezity/ žáků dvou různých škol v různých typech lokalit) i velmi sofistifikované (např. mnohorozměrná multifaktoriální analýza vlivu jednotlivých faktorů na nějaký ukazatel zdraví, třeba výskyt nějaké nemoci). Těm studiím, které analyzují populaci v daném čase a časový faktor je nezajímá, říkáme průřezové.
  • Časově závislé analytické studie jsou dvojí, prospektivní a retrospektivní.
  • V retrospektivních studiích zjišťujeme, co se stalo v minulosti. Např. srovnáváme minulý životní styl pacientů s určitou chorobou s kontrolou (věk, pohlaví, profese atd.), která tuto chorobu nemá.
  • V prospektivních studiích naopak sledujeme velmi početnou skupinu lidí průběžně a potom můžeme dodatečně analyzovat, jak se lišil životní stal apod. lidí, kteří danou chorobu v určitém věku již měli, proti těm, kteří ji (zatím) nedostali. Takovéto skupině se říká kohorta a alternativní název pro tento typ studií je studie kohortová.
  • Studie případů a kontrol jsou organizovány pro relativně vzácná onemocnění. Při přijetí takovéhoto pacienta se k němu vybere kontrola, odpovídající co nejvíce zadaným parametrům (pohlaví, věk, profese atd.) a z dat případů a kontrol se vytváří databáze, kterou čas od času projede nějaký počítačový program a hledá tam statistickými testy nějaké rozdíly. Kontrol může být i více současně ("dvojníci" podle různých kritérií).
  • Klinické (intervenční, experimentální) studie jsou v podstatě pokusy na dobrovolnících a zpravidla nezjišťují zdravotní stav populace, ale např. se jimi porovnává účinnost různých léčebných metod a léků mezi sebou.

Znaky

Kritériem zdraví podle WHO je stav plné tělesné, duševní, duchovní a sociální pohody.
Je to definice velice široká a zcela jistě opravdu pokrývající celou škálu zdraví a jeho projevů a důsledků. Problém spočívá v obrovské nekonkrétnosti a zatížení subjektivním názorem vyšetřovaného i vyšetřujícího. Nedá se nijak matematicky analyzovat.
Z tohoto důvodu se používají znaky, charakterizující buď nějakou stránku zdraví nebo nějakou stránku zdravotního rizika. Tyto znaky mohou být:
  • numerické (výsledek nějakého vyšetření)
  • pořadové (škála větší až menší, nemusí existovat rovnoměrnost rozdílů mezi body na ní)
  • kvalitativní (různé možnosti, které se nedají škálovat, např. krevní skupiny, typ typického způsobu dopravy do zaměstnání apod.)
  • někdy se zvlášť uvádějí znaky logické (dá se k nim přihodit i pohlaví, byť studenti často vyrobí pohlaví 6 i více - M, m, Z, z, Ž, ž a někdy i F a f). Dosud se používají potomci programů, jejichž starší verze tyto znaky opravdu ukládaly do jednoho bitu
Musí být zaručeno, aby tentýž vyšetřovaný dostal při vyšetření stejnou hodnotu sledovaných znaků bez závislosti na tom, kdo sbírá data. Není to úplně jednoduché. Ve velkých studiích tazatelé procházejí dosti náročným školením, aby se ptali úplně stejně. Dokonce i laboratorní výsledky, dělané v jedné laboratoři, nemusejí mít tuto vlastnost, protože hodnoty může ovlivnit i doprava na různou vzdálenost (při práci typu "odebereme vzorky v nemocnicích A, B, C, D a E a všechny se zvezou do nemocnice A a tam vyšetří ve stejné laboratoři). Takto se "pohne" např. hematokrit (metoda, při níž zjišťujeme podíl krvinek v krvi jejím odstředěním v kapiláře), protože krvinky určitou dobu po odběru měknou a při odstředění se zmáčknou o něco víc. Ale mohou se i např. při delším "drncání" uvolnit některé enzymy z krvinek do séra apod.
Následně se znaky (jejich hodnoty) zpracovávají metodami matematické statistiky. Z této statistiky u jednodušších testů vyjde jako výsledek hodnota p, která představuje (vyjádřena jako procento nebo jako zlomek jedničky) "prostor pro náhodu", tady s jakou pravděpodobností by takovýto soubor hodnot vznikl náhodně.
Nikdy není zaručeno, že skutečně nejde o zcela náhodně vyšlý a v reálu neexistující vztah. Na druhé straně může jít i o vztahy zprostředkované něčím, co bylo při plánování studie opomenuto.
Statistický vztah nám také neurčuje směr závislosti, příklad s tuberkulózní krávou a laktací viz Intermezzo 1  ze 6. 1. 2016.

(pokračování)

sobota 17. září 2016

Spor ohledně hanobení

V Britských listech se objevil náznak sporu mezi šéfradaktorem a jedním z dopisovatelů.
Jedná se o to, zda "masové hanobení islámu" je či není trestatelné.


Problém, který zde vidím jako hlavní, a který nikdo z účastníků sporu nechápe (či alespoň nereflektuje) je ten, že příslušné paragrafy, 355 a 336 trestního zákona jsou formulovány natolik idiotským způsobem, že netozlišují pravdivé a nepravdivé informace. Což je právě pro tento spor dosti klíčový moment.

Různé výklady

Pokud vycházíme z konzervativně demokratické představy, tak by šíření pravdivých informacḯ mělo spadat pod Ústavou zaručenou svobodu projevu a o nějakých paragrafech trestního zákona bychom se vůbec neměli bavit. Bez ohledu na to, že tyto pravdivé informace jsou s to vyvolávat (a v reálu vyvolávají) negativní vztah k popisované ideologii či náboženství či skupině osob takto se orientujících. Za to si prostě dotyčné skupiny mohou samy svými aktivitami.
Na druhém straně ultralevičácká představa, hájená panem Čulíkem, je absolutistická v tom smyslu, že by postižitelná měla být i informace pravdivá.
Je vcelku jasné, proč právě ultralevice má zájem na takovémto výkladu citovaných paragrafů: V takovém případě by se ocitly mimo veškerou kritiku všechny zločiny komunismu a jeho derivátů (maoismus, trockismus, pol-potismus atd., vč. moderního multikulturalismu).
Při takto striktním pojetí zákona, jaké představuje pan Čulík, by v podstatě i sběr údajů o zločinech těchto zločinných ideologií mohl být kriminalizován. Kriminalizovány by mohly být i učebnice, které tyto zločiny popisují, či alespoň vyjmenovávají. Pokud bychom to vzali do důsledů nejabsurdnějších, tak bychom mohli kriminalizovat i např. svědky, kteří vypovídali před Norimberským tribunálem a samotná akta tohoto tribunálu (a na ně se vázající dokumenty) dát na index.

Úloha islámu

Pochopitelně, v současné době je onou "ubouhou a dehonestovanou" ideologií islám a "ubohými lidmi", proti nimž je vyvolávána nanávist, jsou muslimové. Nedejme se však mýlit, ultralevice islámu, v němž se míchá "chráněné" náboženství s "dosud kritizovatelnou" ideologií do naprosto nerozdělitelné směsky, využívá jako beranidla. Samotní muslimové jim leži u koncové části trávicího ústrojí a v případě, že by se dostali k moci, tak by je nemilosrdně zlikvidovali stejně, jako jejich předkové likvidovali "buržoasní živly" (v Číně to bylo 60 milionů lidí).
Pokud jí projde zakazování kritiky islámu, i té, která je založena na prokazatelně pravdivých faktech (včetně oficiálních dokumentů, kanonizovaných samotným islámem), tak v dalším kole budou "bíleny" učebnice, popisující zločiny komunismu a jeho derivátů, stalinské procesy, gulagy, "kulturní revoluci" v Číně, státem řízené hladomory, zločiny Trockého, pravdivé informace o Rudých Khmerech v Kambodži, vraždění na našich hranicích s NSR a Rakouskem atd. atd.
Bude možné vykreslovat pozitivní obraz zrůd, které tyto zločiny páchaly i těch, které dnes zastávají stejné nebo silně podobné ideologie. A veškerá kritika, byť postavená na striktně doložených faktech, bude postavena mimo zákon.
Účel celé této kontraverze je vcelku jednoznačný: Tito lidé chtějí současnou společnost vrátit někam do stalinské první třetiny 50. let se vším negativním (a z hlediska jejich zločinného a zrůdně pokřiveného vidění světa naopak vysoce pozitivním), co je charakterizuje.

Z tohoto důvodu nezbývá než přijmout s povděkem fakt, že na jejich udavačské aktivity zatím naše policejní a justiční sféra nereaguje.

A ještě poznámka:

Pan Čulík nemá pravdu v tom, že "je naprosto jedno, že 'hanobení' podporuje většina občanů i řada politicky či kulturně známých osobností". Právo zná situace, kdy je zákon překonán praxí a zanikne jeho vymahatelnost.
Toho jsme byli svědky v roce 1989, kdy tehdejší shromažďování na náměstích a zvonění klíči bylo zcela jednoznačně v rozporu s tehdy platnými zákony (a on to i Václav Havel v jednom z prvních televizních interview explicitně konstatoval). V rozporu se zákonem vzniklo i Občanské fórum u nás a na Slovensku VPN. A netrestalo se to proto, že tyto zákony jednoduše na základě masového nerespektování občany padly.
Pan Čulík se obouvá do imunity presidenta Zemana. Přitom ignoruje, že daleko vyšší imunitu mají úředníci EU. S trochou nadsázky: Pocud by se známý vrah dětí Marc Dutruit včas dostal mezi byrokratickou špičku EU, byl by nestíhatelný, i po skončení svého prácovního poměru, a mohl by i klidně během něj v těchto aktivitách pokračovat.

čtvrtek 15. září 2016

"Česká směska" a xenofobie 12

Neblahý osud Němců

Němci se v době nástupu Hitlera velmi rychle a snadno nechali znacionalizovat. Byl to paradox, protože v samotném Německu existovala proti Hitlerovi poměrně silná opozice, jejíž moc byla zlomena v podstatě až poté, co se Hitler dostal s pomocí dílem naivních ("bez našeho souhlasu si ani tu svou patku neprohrábne"), dílem zlovolných představitelů politického systému Výmarské republiky.
Pravděpodobnou příčinou uvedeného stavu je fakt, že Němci těžce nesli degradaci z "panského" národa za Rakouska na postavení menšiny (byť vysoce privilegované a s četnými právy, které jsou nadstandardem i v současné EU). Krize na pohraniční oblasti skutečně dolehla tížeji než na střed státu. Ale to mělo příčinu spíše v různé bonitě půdy a různém zaměření průmyslu, než v nějaké české diskriminaci Němců. V případě krize nekupují lidé mnoho zbytných věcí, a mezi ně patří jak produkty skláren, tak i např. porcelánek. Později, když se začala s velkými investicemi budovat pohraniční opevnění, byli německé firmy vyřazeny z této činnosti jednoduše proto, že nedokázaly zajistit loajalitu svých zaměstnanců a ochranu vznikajících pevností jak před špionáží, tak i před sabotážemi.
K odumírání vztahů mezi Čechy a Němci docházelo postupně, jak to popisuje Kozdas (str. 132 citovaného dokumentu). Na tohle téma existuje ještě podrobnější práce, ale ta, bohužel, není na netu.
Během okupace se situace vyhrotila natolik, že lepší zkušenosti měla česká populace paradoxně s říšskými Němci, než se svými mnohaletými sousedy. I v době mnichovského záboru nakonec vojáci Wermachtu zachraňovali zbylé české obyvatelstvo před řáděním sudetoněmeckých ordnerů.
Poválečnou situaci, opět jsem to již zmiňoval, komplikovala jednak přítomnost uprchlých osadníků z "východní marky", kteří, vzhledem ke svým aktivitám na okupovaném území v SSSR představovali pro vojáky Rudé armády regulérní lovnou zvěř, jednak fakt fanatického odporu a bezuzdného páchání zvěrstev nejen okupačními ozbrojenci, ale i řadovými německými obyvateli, a to jak v době, kdy válka už byla zjevně pro Německo ztracená, tak ještě i v době po oficiální kapitulaci "Rajchu".

Nastala situace, která měla v podstatě tři možná vyústění:

1. Němci budou standardním způsobem souzeni za konkrétní zločiny.
Dojde k tomu, že naprostá většina zločinů bude nepotrestána mj. pro nedostatek důkazů, neochotu svědků svědčit proti etnickým blízkým apod. Takže od soudu budou odcházet i zjevní zločinci s výsměchem vůči pozůstalým po jejich obětech na rtech. Tato situace by skončila politickou havárií, to bylo jasné. Později to názorně ukázaly i procesy proti českým kolaborantům, které se rovněž velice často dostávaly do důkazní nouze a "pronacistická drtinovská justice" byla jedním z pilířů komunistické agitace.
2. Němci budou souzeni, ale v nějakém "zvláštním režimu"
Takový režim bude bude odmítat alibi a jiné antidůkazy, popcházející od jiných Němců. V podstatě by šlo o velmi silný náběh na zrušení demokracie, byť by se za tu cenu asi podařilo významnou část zločinců z řad německé menšiny opravdu úspěšně odsoudit.
3. Provede se plošný odsun Němců.
Nakonec došlo na poslední bod. Navíc se nejednalo o "kolektivní trest", jak se snaží namluvit veřejnosti pronacističtí pisálkové. Šlo o to, že bylo konstatováno (postupimská konference), že Němci nejsou s to žít s jinými etniky pokojně v jednom státě a že odsun a "etnická čistka" jsou preventivním opatřením proti vzniku nepokojů na bázi chování německých menšin, které by mohl nějaký budoucí německý agresor využít tak, jak využil německé menšiny ke svému tažení Hitler.
President Beneš neměl kříšťálovou kouli, a tak nemohl tušit, že nerealizace bodů 1 nebo 2 nezachrání Československo před komunistickým pučem, který by tyto body výrazně posílily a snad i urychlily.
Řekněme si to upřímně, pro mnohé Němce byl odsun záchranou před daleko tvrdším osudem, protože tím zaniklo v řadě případů i vyšetřování jejich trestné činnosti za okupace, které by mohlo skončit i vynesením hrdelního rozsudku. Jinými slovy: Řadový udavač, píšící na gestapo, německé národnosti byl odsunut, stejný udavač národnosti české byl oběšen. A to mají Němci ještě drzost si stěžovat.

Maďaři

Podobně jako Němci byli postiženi i Maďaři.
V původních zákonech a dekretech jsou s Němci zmiňováni jedním dechem ("postižení Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů"). Maďaři na tom byli o něco lépe ze dvou důvodů: Vedle ostrůvkovitého osídlení jihu Slovenska Maďary existovalo i ostrůvkovité osídlení severu Maďarska Slováky (historicky je to dáno tím, že větší polovina maďarů jsou pomaďarštění Slované). Tudíž mohly proběhnout výměny obyvatelstva a zjednodušit etnickou hranici (a část Maďarů se tím pádem ocitla v Maďarsku i bez nějakého odsunu a protože šlo o výměnu obyvatelstva, dostali srovnatelné výměry půdy s tou, z níž odešli). Nicméně i tak je na jihu Slovenska početná maďarská menšina. Tohle je ovšem nyní, po rozdělení Československa, záležitost našich sousedů.
Naší historie se týká to, že část Maďarů byla "rozptýlena" do Čech a na Moravu (po vzoru podobných akcí soudruha Stalina v SSSR). Z raných dětskách let si pamatuji, že u sousedů bydlela v nájmu maďarská rodina a s jejich dcerkou, modrookou blondýnkou (opravdu, příkladná Maďarka), jsem si u nás na dvoře hrával. K mému velkému zármutku se vrátili na Slovensko ještě než jsme začali chodit do školy. To bylo důsledkem konce této komunistické akce "rozptýlení nepřátel", spojeného s mírným uvolňováním poměrů, jakýmisi červánky před Pražským jarem.

Takže abych to shrnul: Nikdy v historii neexistovalo v našem národě nějaké "nepřátelství pro nepřátelství" k jinému etniku, respektive takovéto jevy se vždy týkaly naprosto okrajových sociálních elementů, jaké jsou běžně k vidění prakticky ve všech národech. Tyto elementy lze skutečně označit jako xenofoby, protože jejich postoje a aktivity nemají a neměly racionální podklad.
Pokud zde byly nějaké větší animozity, zasahující do významné části národa, byly vždy zapříčiněny nějakým zásadnějším konfliktem a zpravidla (což je dáno naší historií) spojeným s odporem proti skupině (někdy na národní bázi), která si kladla za cíl naše vyhlazení (naposled výše zmínění Němci).
Pokud v současné době pozorujeme napjaté postoje vůči muslimům, není to nějakou xenofobií, ale zcela racionálními obavami z toho, jak se muslimové chovají v zápoadoevropských státech, kde je jich v populaci větší podíl (a očekávání stejného chování k nám, jakmile jich na to bude dost). Pokud se muslimové dokáží rozejít s postoji a chováním, které představují pro nás vitální ohrožení (což ovšem nepředpokládám, protože ty jsou neoddělitelnou součástí islámu), tak tato rezervovanost až napjatost velice rychle pomine (myšleno v dějepisném měřítku: od posledních masových vražd, spáchaných na našem obyvatelstvu Němci, uplynulo něco málo přes 70. let a naše vztahy s nimi jsou již realtivně dobré).


(konec)

středa 14. září 2016

Planeta u Proximy 4

(dokončení)

Etika

Etika v současné podobě "praktického provozování" představuje opět silný anticivilizační a antivědeckotechnologický jev.
Současná v praxi provozovaná etika je v podstatě náboženství, zahalené do pseudovědeckého hávu. Zejména pro postkomunistické státy je charakteristické, že tuto oblast "vědy" obsadila pestrá směska exkomunistických ideologů společně s resuscitovanými církevníky. Prostě vědecky bezcenný marxismus, kterého jsme se domnívali zbavit v roce 1989, úspěšně kopuloval s náboženstvím a v podobě "etiky" se vrátil zpět (mnohdy rovnou do prostor po katedrách marxismu leninismu).
V naprosté většině případů se pod rouškou "etiky" prosazuje judeokřesanská pseudoetika, která byla zastaralá a obecně škodlivá už v době, kdy byly sepisovány starozákonní texty. Jediným výsledkem tohoto myšlenkového směru od jeho vzniku až po současnou dobu je celosvětové šíření nenávisti a brutality, odpovídající jednání i myšlenkovému světu autorů Starého Zákona.
Určitou novinkou z posledních nekolika desetiletí je spolupráce etiků s komerčními firmami (především farmaceutickými). Jde o cílené blokování výzkumu v oblastech, které považují "spřátelené" firmy za svou doménu, protože by v ní mohly vzniknout konkurenční výrobky. Typické je působení zástupců farmaceutických firem coby "odborníků z praxe" či "z komerční sféry" v etických komisích na lékařských a jiných podobně zaměřených fakultách (či výzkumných ústavech), rozhodujících o tom, který výzkum bude povoleno rozvíjet a kterému se naopak rozsvítí červená.
Tento stav je opět vysoce konzistentní s tím, jak v minulosti církve (a zejména ŘKC) ovlivňovaly vědecký a technologický rozvoj. Byť se to tenkrát dělalo otevřeně pod praporem hovadství, zvaného náboženství.
Jednoznačně anticivilizační a škodlivou roli hrají i různé "etické kodexy" prosazované v různých oblastech lidských aktivit, které si hrají na zákony.
Jak jsem svého času uvedl, pokud tyto kodexy říkají to, co je uvedeno v zákoně, pak jsou zbytečné. Pokud říkají něco jiného, pak jsou jednoznačně škodlivé. Nelze je akceptovat, protože pak by mohli zákony vytvářet nějaké bůhvíkomu poplatné aktivistické tlupy a mohli bychom zrušit demokracii (což je politickým preferencí takto angažovaných aktivistů myšlenka velice blízká). Dokonce i tehdy, kdy se tváří jako "výklad a upřesnění zákona" škodí, protože výklad a upřesnění zákona přísluší jen a pouze soudu. Platí to samé, jako v předchozím případě: nelze připustit, aby se výklad zákonů přesunul někam mimo justiční sféru, nebo mimo demokratické procesy obecně.

Co se jmenovanými (a dalšími podobnými) aktivitami

Tyto a další ideologické bláboly spolu s náboženstvími nekompatibilními či málo kompatibilními s civilizačním vývojem bude muset lidstvo postupně leč tvrdě utnout. Bude muset začít používat technologie a postupy, které výše zmíněná náboženství (v oblasti vědy navíc působící pod rouškou "etiky") i ideologie zakazují. Jejich nositele bude nutno postavit do latě i velmi drastickými prostředky. Můžeme vycházet z pragmatické úvahy, že tito lidé by v případě prohraného mezihvězdného konfliktu stejně nepřežili. Navíc by asi nabyla významu teorie, podle níž některé anticivilizační ideologie, např. abrahámovská náboženství, byly do lidské kultury implantovány návštěvníky z kosmu za účelem zastavení technologického vývoje, případně zvratu vývoje lidstva zpět k opicim (aby se nemuseli namáhat s naším vyhlazením).
Navíc tyto náboženské a kvasináboženské ideologie a jejich provozovatelé škodí lidstvu odčerpáváním zdrojů na nesmysly (např. "boj s globálním oteplováním", respektive "změnou klimatu", když to oteplování ne a ne přijít). Dalším škodlivým faktorem je agrese aktivistů z této oblasti proti skutečným a plnohodnotným vědcům a technikům. Stačí se podívat na to, kdo uděluje u nás cenu "Ropák" a kdo ji "dostává". Nicméně situace u nás, kde "Ropák" je vnímán většinou společnosti jako něco pozitivního, je pořád ještě dobrá. V některých zemích byli vědci a technici, kteří se stali terči aktivistického póvlu, vyštváni z univerzit nebo jiných pracovišť a bylo jim zabráněno v další práci, mající pro lidstvo podstatně větší význam než např. výplody "Mezinárodního panelu pro klimatické změny" či různých multikulturalistických nebo etických institutů.

Velitelství Země, stádium 1

Do tohoto stádia se začínáme dostávat nyní, když se ukazuje, že obyvatelné planety jsou blíže a ve větším počtu, než se doposud myslelo (mimo velmi až superoptimistické nadšence typu raného Šklovského). Tím narůstá pravděpodobnost existence blízké civilizace, schopné letět do kosmu (argumenty na toto téma jsem snesl v prvním díle této série).
Naším základním cílem by mělo být zaměření na výzkum, jednak upřesňující stav obyvatelných exoplanet v našem okolí. Je otázka, zda by se nemělo připravit něco výkonnějšího, než připravovaná náhrada za Hubbleho a Keplerův vesmírný dalekohled. Navíc je jasné, že připravovaný přístroj nebude s to (kapacitní možnosti) provést dostatečně široký sken oblohy. Prostě proto, že k něčemu takovému ani nebyl plánován. Plánovalo se, zjednodušeně řečeno, vyšetření velkých hvězdných polí, spíše dál od Sluneční soustavy, a nasazení statistických metod, umožňujících extrapolaci pravděpodobnosti exoplanet podle typu hvězdy. Tyto údaje mají jistě smysl a velký význam, nicméně my bychom asi potřebovali oskenovat hvězdy do vzdálenosti cca 100 světelných let nějakým zařízením (na papíře taková již existují), zpřažujícím větší počet zrcadel ve velké vzdálenosti od sebe do jednoho dalekohledu, abychom mohli planety jako Proxima b vidět přímo a studovat jejich vlastnosti.
Zároveň bychom měli i zkusit detekovat "hnědé trpaslíky" v okolí Sluneční soustavy (zatím je nacházíme spíše náhodně), protože i ti by mohli mít planety v obyvatelné zóně. Jsou to objekty ještě méně zářící než červení trpaslíci.
Na tento výzkum by mělo být vrženo co nejvíce prostředků, i vědců. A, upřímně řečeno, absolventa oboru "multikulturní vztahy" uvidím raději s krumpáčem a lopatou při stavbě nějakého megadalekohledu nebo mezihvězdného megaradaru než ve společností placeném výzkumném pracovišti, produkujícím naprosto bezcenné bláboly (na způsob známého článku pana Sokala).
Současně by měl být prováděn i velmi intenzivní vývoj a praktické testování prostředků, umožňujících expanzi lidstva po sluneční soustavě a zejména budování tak uspořádaných základen, že budou s to přežít i totální a nevratnou zástavu zásobování ze Země (jinými slovy, aby přežily případné zničení naší planety). Měly by rovněž mít prostředky na přetrvání nějaké rozumné doby (měsíce) v klidovém režimu, kdy by jejich aktivity byly minimálně pozorovatelné.

Velitelství Země, stádium 2

Do tohoto stádia bychom se měli přesmyknout v okamžiku, kdy bychom zaznamenali jakékoli přírodními procesy nevysvětlitelné aktivity v okolí sledovaných hvězd (např. jaderné výbuchy, záblesky laserů, radiové vlny).
Je docela možné, že bychom byli s to zachytit projevy xenoformingu některé exoplanety nebo např. masového jaderného bombardování v souvislosti s meziplanetárním konfliktem.
Lidstvo by se pak muselo začít militarizovat a pod významným vlivem vojenských struktur začít jak expanzi do okolního vesmíru, tak i přípravy na případný boj na život a na smrt. Právě ono "na smrt" je současně docela dobrým argumentem i pro velmi drsné postupy pro zajištění jednotného zemského velení.
Museli bychom se překlopit do režimu, jaký zde panoval v době studené války. Armádní výdaje by musely výrazně narůst a společnost by musela být (právně i psychologicky) připravena na to, že v případě "písknutí poplachu" se prakticky ze všech jejích členů stávají osoby vojenské a z toho zbytku osoby podřízené vojenské disciplíně.
Pokročilejší stádium této fáze by patrně zahrnovalo budování anorganických "arch" (přebírám od pana O. Neffa), v nichž by byly uloženy informace o živých bytostech a efektory, které by podle uvedených informací dokázaly vytvořit nějakou redukovanou biosféru (včetně lidí). Takovéto "archy" by nemusely mít prakticky žádnou klidovou aktivitu, nemusely by být ani moc velké.
Genetická informace by zde mohla být uložena ve vysoce komprimované podobě. Některé bakterie mají až 50% genů podobných nebo identických s těmi, jaké má člověk; opice a lidoopi jsou nám podobní ještě mnohem více. Čili si dovedu představit nějakou genetickou bázi typu "savčí základ" + "přídavek pro primáty" + "přídavek pro šimpanze a lidi" + "čistě lidské geny". Komplikuje to, pochopitelně, poněkud odlišná distribuce genů do chromozomů u různých, byť blízkých, druhů i fakt genetické nejednotnosti uvnitř druhu (musely by tedy být uloženy informace o tom, které geny jsou uniformní a které a jaké mohou mít odchylky od základu) a symbiotických mezidruhových vztazích (u člověka hlavně symbiotické bakterie v GIT, klíčové jsou ovšem pro přežvýkavce).
"Archy" by mohly sloužit i jako prostředek expanze zemské biosféry do vesmíru i jako zdroj regenerace zemské biosféry v případě napadení Země cizí civilizací.

Velitelství Země, stádium 3

Tento stav by nastal v okamžiku, kdy bychom pozorovali mimolidské nepřírodní aktivity jakéhokoli druhu, směřující směrem k Zemi.
Existuje teoretická možnost, že někde v hustších částech naší galaxie by mohla vzniknout současným nebo téměř současným kontaktem více civilizací nějaká "hvězdná federace", jak ji známe např. ze seriálu Star Trek. Protože při takovém vícenásobném kontaktu skutečně existují scénáře, směřující k pokojnému soužití a spolupráci. V případě setkání dvou civilizací však všechny scénáře vedou ke konfliktu na život a na smrt. A tyto scénáře, jak jsem už uvedl, rozebírali lidé daleko kvalitnější než já, takže nemám důvod jim nevěřit.
Pokud by nás tedy navštívila nějaká "Enterprise" byla by pravděpodobnost finálního průšvihu dramaticky menší, než pokud by nás navštívil sflikovaný prototyp mezihvězdného drandítka třeba z té Proximy b.
V každém případě by na začátku této kapitoly uvedené pozorování znamenalo v podstatě mobilizaci. Aktivovaly by se všechny vesmírné základny, naopak řada z nich by zahájila přeměnu na ultrautajený režim, aktivivaly by se archy, poschovávané ve sluneční soustavě.
Pak už by nezbývalo než čekat, kdo nebo co se to na nás z poza heliopauzy vybatolí.

A co méně rozvinuté civilizace?

Pokud bychom během stádia 2 dorazili k blízkým hvězdám a objevili na některé z nich nekosmickou nebo předkosmickou civilizaci, byla by to pro nás obrovská výhra.
Stačilo by tuto civilizaci sledovat a v případě přichodu nějaké kosmické civilizace do sluneční soustavy ji "popohnat" ve vývoji tak, aby se na setkání hvězdných civilizací A a B ocitl hvězdolet civilizace C, schopný nastartovat vývoj vzájemných vztahů k mírové koexistenci.

(konec)

úterý 13. září 2016

Nazrává čas další charty? - 2


Islám

Situaci přiostřil a do značné míry procesy, které by proběhly v rámci desetiletí, zkrátil na rok (takže jsou lépe viditelné a nefunguje "syndrom pomalu vařené žáby") proces, zvaný "uprchlická krize". Problém, pochopitelně, nepředstavují uprchlíci jako takoví. Pokud by do EU utíkali třeba Ukrajinci (nebo podobní lidé), tak by je EU a její země stačily zvládnout bez nejmenších problému a zcela jistě i v daleko větším množství.
Hlavní problém je především v tom, že "uprchlíci" vyznávají absolutně netolerantní a s evropskou civilizací naprosto nekompatibilní islám, což se projevilo už krátce po první uprchlické vlně a s perspektivou, že problémy s "uprchlíky" budou jen a jen narůstat, aniž by bylo na obzoru nějaké alespoň trochu přijatelné řešení.
Druhým problémem je multikulturalismus a politická korektnost, které zabraňují racionálnímu jednání s nimi a donucení je k tomu, aby respektovali evropské zákony.
Právě v chování evropských špiček i špiček většiny členských států vůči islámu se projevuje ono v předchozím díle popsané masové porušování platných zákonů politickou věrchuškou, exekutivou i justicí. Pokud by uvedené právní normy byly důsledně dodržovány a chování z nich plynoucí vynucováno třeba i násilím, jak ohrožení občanů, tak i jejich odpor proti "uprchlíkům" by zdaleka nedosahovaly současného rozsahu. Tedy, pokud by se o něčem takovém vůbec dalo hovořit.

Jak jsem uvedl,

sdružování občanů se už děje a v současné době jsou ve hře především volby do krajských zastupitelstev a třetiny senátu. Tyto volby zcela jistě nejsou tak významné jako volby v příštím roce.
Zajímavý je po této stránce rozhovor "televize Britských listů" s rektorem Masarykovy university, který zcela zjevně předpokládá a explicitně to i říká, že současné vzedmutí občanských aktivit je jen jakýsi "karneval", který se následně "uklidní"
Pochopitelně, "uklidnění" může přinést jen to, že dojde ke dramatické změně chování státních aparátů zemí EU i vedení této organizace.
Soudruzi šíleně kvílí, že ke brexitovému hlasování přispěl i fakt, že Velká Británie bude moci přijímat lidi z ciziny podle svého, a nikoli na základě diktátu německé kancléřky. A diví se, opět šíleně i tomu, že tento postoj je součástí exitových nálad i v zemích, kde je "uprchlíků" zatím málo. Patrně předpokládají, že jsou lidé tak blbí, že si nedokáží spočítat dopad snah rozděldní techto tvorů do zemí, kterým se zatím vyhli, na základě kvót, prosazovaných Merlekovou a spol.
Za důležitý ovšem považuji fakt, že tito lidé považují aktivity občanů za cosi "anomálního", "co by mělo přejít", případně "co by mělo být potlačeno". Ukazuje to názorně jejich vztah k demokracii, který by se dal charakterizovat sloganem "demokracie je, když lidé volí toho, koho jim volit nařídíme".
Mezi temito příslušníky pseudoelit a občany proto zeje propast, která se neustále rozšiřuje a prohlubuje.

Zavazuje nás nějak podpis komunistických zločinců?

Pan Čulík s oblibou vyvolává ducha ženevských úmluv. Je kouzelné, že sám nechápe smysl tohoto textu, v němž je jasně psáno, že uprchlíci, mající nárok na přijetí podle tohoto dokumentu, musejí prchat ze státu, kde jsou bezprostředně ohroženi na životě (což prakticky nikdo z "uprchlíků", kteří došli do států EU nesplňuje, snad s výjimkou křesťanů, přicházejících z Turecka) a že není povinnost je přijímat v situaci, kdy by hrozilo porušení veřejného pořádku a vznik dalších ohrožení v přijímajícím státě.
Jistěže je pikantní i to, že tuto úmluvu za Československo podepsali představitelé zločinného komunistického režimu, jejichž podpisy nás, přinejmenším morálně, k ničemu nezavazují. Pan Čulík by si měl sehnat šikovného nekromanta a vyexecírovat ze záhrobí ducha Gottwalda, Slánského a dalších příslušníků tehdejší věrchušky.

K čemu to spěje

Celá situace vedle "štěpení společnosti" spěje k tomu, že bude definován nějaký dokument, konstatující, že stát a jeho orgány nedodržují zákony, ba dokonce ani ústavu a jejich systematickým porušováním ohrožují společnost jako celek.
Tedy dokument, konstatující to, co před devětatřiceti lety konstatovala Charta 77.
V souvislosti s petičními aktivitami se opět vrchguška obnažila.
Když v loňském roce byla podepisována petice proti druhému stupni registrace islámu, zaútočili islamističtí studenti v Olomouci na petiční stánek. Přitom se jedná o politický akt, ktzerý se jich, jakožto neobčasnů. nijak netýká. Za normálních okolností by byl pachatel tohoto zločinu proti ústavním právům občanů správně a tvrdě potrestán. Protože však pachateli byli muslimové, tak vyvázli bez trestu. Stavěli se za ně i pedagogové z UP (čímž ukázali, jakou hodnotu pro ně má Ústava ČR, i kam se vlastně zařazují). A ještě na sebe "takticky" prozradili, že tyto postoje zastávají hlavně proto, že je tato instituce závislá na penězích z muslimských zemí.
Navíc během diskusí, vztahujících se k té registraci druhého stupně, vyplynula na jevo skutečnost, že islám u nás obdržel registraci prvního stupně v příkrém rozporu se zákonem definovanými podmínkami a "nikdo neví", jak vlastně, protože příslušní úředníci už na ministerstvu nepracují a příslušné doklady nejsou k nalezení. Naštěstí se nalezli poslanci, kteří po této informaci šli do důsledků. Takže je velice prsvděpodobné, že právě sociální struktura, která se uplatnila u zmíněné petice (patřící mezi nejúspěšnější za celou polistopadovou historii) tento dokument předloží občanům k podpisu.
Prostě situace zraje k tomu, aby vznikla nějaká Charta 2017, která by kosntatovala opětné odštěpení věrchušky státu od občanů i od reality a vyslovila požadavky na nápravu věcí. Dostatečný počet podpisů by pak mohl hrát i roli určité předvolební antimanipulace, tedy ukázat šíři podpory těchto myšlenek, a tudíž i politických subjektů, které se s nimi ztotožňují.

Dokážu si představit i skutečnost, že by nějaká "Charta 2017" dokázala do značné míry i neutralizovat vliv zmanipulovaných průzkumů, snažících se dokázat, že volbou alternativních politických stran volič hlas "zahodí".

pondělí 12. září 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Džihádistu,

který plánoval zavraždění policisty uříznutím hlavy, zajistili v Austrálii.

Atentáty

pomocí výbušnin provedla syrská opozice v oblastech kontrolovaných vládními silami.

Podobné výbuchy,

zaměřené proti vládním silám, provedli islamisté i v Kábulu.

Na Korsice

došlo ke střetu, v němž místní občanky bránily ve vstupu do školky ženám v islámském oděvu.
Místní soud také potvrdil platnost zákona o zákazu burkin.

Chalifátníci

zakázali burky, protože se pod nimi mohou skrývat atentátníci.

Islámistický komisař OSN

blekotal nesmysly proti Zemanovi, Wildersovi, Ficovi a Trumpovi.
Jeho blekty odmítl dokonce i jinak vysoce konformní Zaorálek.

Radikálního islámistického "duchovního",

imáma Andjema Choudaryho se podařilo po 20 letech zdržování proislámistickými silami usvědčit z trestné činnosti a odsoudit na 5,5 roku vězení. Pokud by bylo nutno se takto párat s každým islámským teroristou a extrémistou, tak neexistuje šance před nimi občany ochránit.
V Německu pobdobně soudí obecně znáného saláfistu z Düsseldorfu, Stevena Laueho.

Dva fyzikové

zpochybnili verzi o zničení Twin Towers letadly. Jejich práce je blábol (o problematice konspirací kolem 11. 9. jsem se zmiňoval ve včerejším výročním článku).
Skoro k výročí atentátu se podařilo prosadit v Kongresu zákon, umožňující stíhat Saúdy za tento atentát. Obama je proti, což u muslima nijak nepřekvapuje.

Ministr Herman

zase útok připomenul blábolem o tom, že útok nebyl střetem civilizací, ale civilizace s barbarstvím (troufnu si odhadnout, že to nemyslel tak, že je islám barbarství).

Slovenské ministerstvo vnitra

přiznalo, že v zemi přibývá útoků na muslimky. Prostě lidé už mají po krk té zrůdné a agresívní ideologie, maskované za náboženství, a při hovadské nečinnosti státních orgánů se začínají o svou bezpečnost starat sami.

Chalifát

vydal nový časopis a hned v prvním čísle vyzval k masakrování občanů Austrálie.
Dvaadvacetiletý muslim následně pobodal v parku devětapadesátiletého muže a útočil i na policisty. Údajně se inspiroval džihádisty z chalifátu, tedy možná i touto výzvou.

Provalilo se,

že nejen Jasir Arafat, ale i Mahmúd Abbás byl špionem KGB.

Imigrace


Severní Porýní Vestfálsko

ukončilo spolupráci s islámistickou organizací Ditib. Využili komix, oslavující "mučednickou" smrt. IMHO se politici začínají třepat o svá místa.

V Rakousku

se podařilo zadržet pětici útočníků z Afghánistanu (imigranti, žádající mo azyl), kteří sexuálně atakovali dívky.

Novozélandský premiér

se nechal slyšet, že migranty jeho stát potřebuje, protože místní lidé jsou líní a fetují. Tak nějak se nepodíval na statistiky, jak "pilní" jsou imigranti, z nichž se daří zaměstnat promilové počty.

V Calais

vyroste čtyřmetrový plot proti imigrantům, atakujícícm vozidla, jedoucí eurotunelem do Velké Británie.

Ve Francii

odvrátili několik připravovaných atentátů, které měly být provedeny láhvemi s propan - butanem, ukrytými v zaparkovaném autě. Na přípravě těchto naštěstí zmařených akcí se podíleli imigranti z islámských zemí.
Při té příležitosti zrekapitulovali, že od začátku roku bylo pro spojení s terorismem zatčeno 300 lidí.
Pro přípravu teroristického útoku byl zatčen i nezletilý chlapec.

Německým novinářům

se podařilo prokázat, že někteří v "uprchlíků", žijící v Německu na sociálních dávkách, jezdí "na dovolenou" do zemí, z nichž "uprchli".

Obecné

Severní Korea

provedla úspěšné testy balistických raket a jaderné nálože, převyšující výbušnou sílu bomby v Hirošimě.

Merkelová

se vzpamatovává z volebního propadu v Meklembursku.
Začíná se rozkližovat i její rodná strana. Do voleb se může rozpadnout léta zavedený tandem CDU - CSU.

Vláda

schválila zastropování důchodového věku na 65 let.

V pivnici u Poutníka

v Brně došlo nejprve k vyhození Hollana a Stropnického (mladších, oba ekologičtí extrémisté). Následně, protože Hollan ohlásil na další den "vyříkání si" v této hospodě, ji majitel zcela rozumně zavřel.

Babiš

navštívil památník v Letech. Sebranku, která ho atakovala, perfektně charakterizuje jeho prohlášení: "Větu o táboře v Letech jsem neřekl, ale omlouvám se za ni".
Podrobný rozbor od profesiopnálního historika byl publikován ZDE.

Podařilo se zablokovat

projednávání fašistického "protikuřáckého" zákona ve zrychleném režimu.

IUCN

vyzvala Česko k "nápravě péče o Šumavu". Nelíbí se jí "malý rozsah" bezzásahových zón. IMHO jediné rozumné řešení bude zlikvidovat statut národního parku a začít tam naprosto normálně fungovat.

Epidemie virové hepatitidy A

na Jižní Moravě je údajně "pod kontrolou", ale nekončí.

Poslanci 7. 9. 2016

prolomili domovní svobodu, kterou takto formálně zákonem neprolomili ani komunisté. Toto datum je tedy přelomové, protože můžeme s klidem (a zcela po pravdě) říkat, že v oblasti tohoto lidského práva bylo za Husáka líp.

Soudružka Marxová

navrhla až podivuhodně racionální opatření: Pobírači sociálních dávek by měli pracovat ve veřejném sektoru a za to by měli vyšší dávky než ti, co by se takto neangažovali.

Na Broumovsku

se podařilo prokázat narození dvou vlčích mláďat.

Útočnice

ve smíchopvském Tescu byla údajně příčetná a může být souzena. Je otázka, nakolik tento posudek ovlivnily pocity kolegiality vůči psychiatrům, kteří ji bezprostředně před vražděním propustili.

V Kladně

zakázali reklamní stojan TOPky pro nebezpečí teroristického útoku. Je otázka, zda je to jen proto, že stojan v totmto konkrétním uspořádání umožňuje umístění i dosti velké bomby, nebo pro proislámskou orientaci jejích poslanců.

V Rakousku

se zjistilo, že obálky pro korespondenční hlasování špatně lepí, takže kdokoli může vyměnit jejich obsah. Tohle byl jeden z problémů i při minulém kole, které zrušil soud. Možná tedy bude druhé kolo voleb ještě odloženo (podle posledních zpráv ano, na prosinec).

Pražští soudruzi

si vymysleli havárii vodovodu před saúdskou ambasádou, aby mohli zhatit demonstraci konvičkovců. To se jim nakonec nepodařilo, ale demonstraci předčasně ukončili, což zřejmě bude mít soudní dohru.

Rodiče

našli sami děti, které jim unesl pedofilní úchyl. Pomohl jim "dopis na rozloučenou", které starší z dětí formulovalo tak, že v něm byly nápovědy, že jsou vězněny a kde asi. Policie "pomáhat a chránit" v podstatě odmítla, dokud nebylo vězení dětí nalezeno. A ještě někteří blbové blekotají, že takový způsob pátrání (včetně zapojení přátel na sociálních sítích) by měl být zakázán.
Alespoň že státní orgány zapracovaly v tom, že šel únosce do basy!

Al Džazíra

blekotala o "segregaci romských dětí v českých školách". Inu, až to bude blekotat nějaký sluníčkář, tak je třeba ho pranýřovat za hlásání názorů této teroristické organizace.

Facebook

cenzuroval ikonickou fotografii nahého vietnamského děvčátka, prchajícího před napalmem. Po obrovské vlně celosvětového odporu ji "pustil".
Tato epizoda jasně ukazuje, co jsou ti cenzoři na FB a jiných sítích zač.

Clintonová

se nechala slyšet, že polovina z těch, co podporují Trumpa, jsou "ubožáci". Obávám se, že na ty, co podporují Clintonovou by takováto charakteristika, coby málo "peprná", nestačila.

V "resociačním středisku"

v Galantě mají problém: Násilný sex jednoho z "resocializátorů" se 14letou dívkou, která byla odebrána od rodiny (lze to interpretovat i tak, že nyní víme, proč). Samotný ústav blekotá stejně jako barnevernetníci. Policie a další státní instutuce na případ kálely z vysoka, dokud se do kauzy nevložila poslankyně parlamentu.