pátek 7. května 2010

Chlupy a pach

Tenhle článek je inspirován články a diskusí, které se objevily v ženských částech Seznamu a Centrumu.

Ochlupení je sekundární pohlavní znak. Je schopné umožnit poznat pohlaví dospělé (nebo i dospívající) osoby i při zakrytých nebo z jiných důvodů neviditelých genitáliích (1). Je možné také na první pohled určit zralost dané osoby, tj. její způsobilost k sexu a plození / porodu potomstva.
Jsem přesvědčen, že ochlupení ženských lýtek, které se dostavuje po ochlupení genitálu a podpaží, signalizuje okolí "už nejsem lolitka, která sice technicky zvládne sex, ale v těch dalších věcech (= těhotenství, porod, péče o mládě) moc úspěšná nebude".
Další věcí, která s ochlupením, a to především ochlupením genitálu a podpaží, velice úzce souvisí, jsou lidské pachové žlázy v této lokalizaci, které se významně podílejí nejen na produkci tělesného pachu jako takového, ale i na produkci feromonů.
Faktem je, že feromonům zase až tak dobře nerozumíme. Známe jejich signální funkci u některých druhů hmyzu (ale řada bílých míst je v našich znalostech o jejich funkcích u sociálního hmyzu). U savců víme, že existují a někdy mají drastický vliv na plodnost (nevýměna pláště personálem mezi dvěma místnostmi s myškami může znamenat zablokování možnosti zabřeznutí samiček a dokonce i úhyn a vstřebání již existujících plodů).
Také ne ve všech případech známe příslušnou přírodní látku, která feromonovou aktivitu má (spíše víme, že feromonovou aktivitu má nějaká látka syntetická, kterou jsme schopni do pokusu dodat), ne vždy je nám jasné, zda a jak ovlivňují funkci hlavní látky koprodukty, které se v příslušných výměšcích vyskytují také.
V případě člověka víme, že sexuální atraktivita je spoludefinována pachem. (Což využívali i někteří výrobci parfémů, které obsahují sexuální atraktanta jiných savců, patrně částečně účinná i na člověka.) Klasický je pokus se zpocenými tričky, kdy studentky čichem klasifikovaly trička svých kolegů a naopak. Následně se zjistilo, že tělesný pach je pro osoby opačného pohlaví tím atraktivnější, čím jsou si hodnotící a hodnocená osoba cizejší v systému HLA (2). Tento výsledek byl těžce šokézní, zejména pro nábožensky orientované vědce.
Je naprosto jisté, že na tělesném pachu (patrně tedy včetně feromonů) se podílí mikrobiální osádka kůže. Je také jasné (a našlo by se na to vícero studií), že vyholením (a hlavně pravidelným vyholováním s několikadenní periodou - dtto jiné způsoby odchlupení) se drasticky změní druhové zastoupení kožní mikroflóry od vymizení některých druhů a přistěhování se jiných z přirozeně lysých partií kůže až po změny poměrů v počtech těch, které na místě zůstanou. A protože zcela zřejmě jsou to právě bakteriální (a další mikrobiální) enzymy, které finalizují těkavé látky, odpařované do vzduchu (to bylo prokázáno srovnáním produkce těchto látek normální a desinfikovanou kůží), je zcela jasné, že takovýto zásah musí nutně narušit i produkci feromonů (nebo přinejmenším koproduktů, které se podílejí na detailnějším vyznění jejich hlavního účinku).
Je rovněž naprosto jisté, že feromony alespoň zčásti pocházejí z pohlavních hormonů, které se odbourávají napřed přímo v těle, pak se výsledky těchto reakcí (spolu s aktivními hormony) dostanou do potu pachových žláz a závěrem si s nimi ještě pohrají mikrobiální enzymy. Lze se důvodně domnívat, že hormony ještě řídí vylučování dalších látek, od nich odlišných (např. přímo tou pachovou žlázou). Jinak by pachové žlázy neměly smysl, protože hormony a jejich metabolity se vylučují na povrch kůže potem obecně (ale také i močí), nejen produkty těchto žláz.
Závislost intenzity tohoto jevu na hladině hormonů demonstruje fakt, že nejvíc jsou "žensky" cítit dívky na vrcholu puberty, zhruba mezi prvním nepravidelným krvácením a nástupem pravidelných cyklů s ovulacemi (potenciálním zdrojem průšvihů je fakt, že tento pík pachové sexuální atraktivity je časově umístěn zpravidla mezi 13. a 14. rokem), a potom ženy kolem klimakteria, kdy rovněž hladina hormonů v těle nejprve vlivem dysregulací mezi hormony narůstá.
Nic bych raději nevsadil proti tomu, že poměr feromonů v ženském potu bude kolísat i podle toho, je-li dotyčná v estrogenové nebo progesteronové fázi cyklu. (Logicky by musela být i tehdy, pokud by pachové žlázy neprodukovaly nic jiného než metabolity těchto hormonů.)
Nyní, jak je to s tím odchlupováním:
V evropském prostředí se tradičně odchlupovaly (a to ne vždy) ženy vyšších a bohatších vrstev (to nebylo vždy totožné). Dále se odchlupovaly "profesionální ženy", pro které to byla až někdy do minulého století jediná cesta snížení rizika některých pohlavně přenosných nemocí (od eliminace substrátu pro veš muňku po umožnění rychlejší a důkladnější očisty "živnosti" mezi jednotlivými zákazníky). Navíc profesionálka vystavením svého vyholeného genitálu předváděla zákazníkovi, že v jeho okolí nemá ani vyrážky, ani vředy, ani nemá nějaký masívní výtok z rodidel (což vše by mohlo ochlupení více či méně maskovat).

Pokud se podíváme na muže, preferující odchlupené ženy, tak jsou to:
1. Latentní pedofilové (ti praví, kteří jsou na opravdu nedospělá děvčátka před nástupem puberty, ne "lolitkáři"), protože pro ně se odchlupením dospělá žena přiblíží jejich sexuálnímu ideálu
2. Muži preferující sex s náhodnými partnerkami, pro něž je zažitým vzorem profesionálka, ať už z reálných aktivit někde v příslušném podniku, nebo z virtuálních na internetu. Zmíněné profesionálky pro ně představují "idol ženství", a proto preferují podobnou úpravu i u stálé partnerky
3. Muži, kteří mají partnerku jako ikonu svého bohatství a sociálního postavení, kteří ji rovněž stylyzují do podoby velmi luxusní a drahé sexuální pracovnice (a pravdou je, že pro takováto manželství platí známý výrok Marxe a Engelse o zákonné formě prostituce prakticky beze zbytku)

Obávám se, že ti zbylí muži módou odchlupování více či méně trpí, protože uvedený módou diktovaný vzhled (a další aspekty) sexuální atraktivitu jejich partnerek pro ně snižuje (nemusejí si toho být vědomi). V extrémním případě může dojít až k "úletu" do vztahu se ženou, která je z vrstev této módě nepodléhající (nejde nejen o "prosté ženy z venkova", ale i např. o "přesvědčené ekologisticko feministické aktivistky, žijící ve squatu"), což zpravidla končí katastrofou v obou partnerských vztazích, nebo vztahem s nějakou lolitkou v "předvyholovacím" věku, což zpravidla vede ke katastrofě ještě větší.

Pokud se podíváme na tento problém z dalšího úhlu, tak "tradičně se odchlupující" sociální vrstvy byly až na výjimky reprodukčně pasívní (tento stav zvrátila až moderní medicína, kdy ze dvou tří dětí obvykle přežívají všechny, ještě na začátku 20. století tomu tak nebylo, jen k prosté reprodukci populace bylo potřeba až deset potomků a početí ještě víc).
Tato reprodukční pasivita se vysvětluje různě, většinou prostřednictvím sociálních jevů (nechuť mít děti obecně, nechuť mít hodně dětí, protože se mezi ně bude muset rozštěpit rodový majetek atd., většinou u nábožensky orientovaných kritiků tohoto stavu s akcentováním "hříchu", protože u těchto sociálních skupin se pravidelně vyskytovalo oddělení sexu od reprodukce).
Víme, že v současné době je dost drasticky narušena mužská plodnost. Dnešní "špičkově plodní" muži mají spermiogram, který byl před pár desetiletími v oblasti kolem průměru. Uvedený trend přitom dále pokračuje.
Svádí se to na vše možné, od cizorodých látek v prostředí (např. ftaláty jako hormonální disruptory, mj. i pohlavních hormonů, ale třeba i hormonálně působící mykotoxiny a mnoho dalších) až po životní styl (móda texasek je obviňována z dlouhodobého utlačování a odkrvování varlat, oděv a osobní hygiena - koupání a sprchování v horké vodě - z opakovaných epizod přehřívání varlat, pochopitelně je zatracováno, zcela jistě částečně i právem, kouření apod.).
Nicméně dokážu si živě představit, že přirozeně ochlupená žena, nepoužívající navíc nějakou kosmetiku s antimikrobiálními substancemi (3) si dokáže svými feromony (fungujícími přesně tak, jak byla zajištěna jejich maximální účinnost přírodním výběrem po stovky generací) partnera připravit na ono období, kdy klesnou estrogeny a nastane ovulace, k maximálnímu výkonu "v loži i v semenotvorných tubulech". Byť je pravděpodobné, že k takovémuto slaďování bude zapotřebí více cyklů.
Jinými slovy, jistý odpachující prostředek ženu nezradí, ani když se ji budou snažit vyčichat dravci nebo kanibalové, ale může způsobit, že její manžel bude potřebovat Viagru a zhorší se
jeho spermiogram. Tedy, něco za něco. A, samozřejmě, totéž udělá i vyholení (zpravidla spojené i s další "intimní kosmetikou").

Páru, který by za mnou přišel s problémem nemožnosi chtěně otěhotnět bych tedy po vyloučení nějakých drastických organických příčin typu "pravidelně anovulační cykly" nebo "totální absence spermií v ejakulátu", vedle obvyklých zákazů kouření (4), nadměrného pití alkoholu, zásahů do jídelníčku apod. doporučil tak na rok přerušit odchlupování a kosmetiku omezit jen na preparáty bez přirozených antibakteriálních látek (a pochopitelně konzervantů) a též neparfémovanou. A i s tou šetřit v oblasti pachových žláz.

Je jasné, že to není úplně stoprocentně jednoduché: Feromonové signály jsou na podvědomé úrovni a jejich signály se mohou dostat do stoosmdesátistupňového rozporu s naučenými sociálními stereotypy. Muž, jehož partnerka bude cítit (natolik, že to pronikne do jeho vědomí), bude těžce zmítán rozporem mezi naučeným "je to smrad" a podvědomou reakcí na její feromony.
Zcela jistě, jako známe ženy s hezkým a škaredým obličejem, s hezkou a škaredou postavou (atd.), tak jistě existují také ženy s hezkým a škaredým ochlupením a hezkým a škaredým tělesným pachem. Ty druhé skupiny zcela jistě módu odchlupování a odpachování vítají, protože se jejím prostřednictvím povznesou alespoň k průměru. Nicméně neměli bychom si od nich nechat diktovat módu, protože potom bychom se mohli snadno dostat k situaci, kdy nám určité (malé) procento ošklivých žen nadiktuje "módní" nošení pytle přes hlavu.

Poznámky

(1) Existuje teorie "seed eaterů", kteří poposedávali v trávě a pojídali klásky trav a semeníky dalších rostlin. Tráva je zakrývala nad pupek. Prsy u žen versus chlupatá hruď a vousy u mužů (u starších i pleš) byly téměř jednoznačnou identifikací pohlaví sedící osoby. Má to ovšem tu vadu na kráse, že členové opičích tlup se vzájemně mezi sebou znají a pro lidské to s největší pravděpodobností platí také. Takže samec by si šel sednout nikoli "vedle nějaké samice, protože se chci pářit", ale vedle zcela konkrétní samice, s níž se mohl pářit v rámci složitých vnitrotlupových vztahů, jaké jsou u primátů obvyklé. Maximálně by to fungovalo u živočichů, kteří by se často pářili s příslušníky jiné tlupy, případně často (téměř vždy) unášeli za tímto účelem samice z jiných tlup. Takovéto věci jsou doloženy jak etology u opic a lidoopů, tak i etnografy u lidí, ale nikdy v takovém rozsahu, aby to mělo šanci výrazněji ovlivnit darwinský výběr.
(2) Obdoba krevních skupin, ale na bílých krvinkách a mnohem komplexnější a složitější. Je stejně jako krevní skupiny dědičná a po celý život neměnná. Pokrevně příbuzní mají HLA vzájemně podobnější (v některých případech až v takové míře, že si mohou vzájemně darovat orgány). V tomto pokusu se IMHO neuplatnilo HLA jako takové, ale pouze jako marker genetické příbuznosti obecně (jejíž stanovení bylo v době zmiňovaného pokusu nedostupné).
(3) Ty jsou skoro v každé kosmetice, jednoduše aby se nekazila.
(4) Neplodné ženy, které nejsou s to přestat kouřit, mají téměř nulovou úspěšnost asistované reprodukce.