neděle 7. srpna 2011

Pán s deštníkem a s konví

Ze svého dětství si vzpomínám na kreslený vtip v novinách. Byl na něm pán s deštníkem v jedné ruce a s konví, z níž tekla voda, ve druhé, nad záhonem kvítek.
Kreslíř zcela jistě považoval podobnou činnost za vrcholný nesmysl: No proč zalívá, když voda padá z nebe. Vtipu jsem se coby dítko smál i já.
Nicméně od té doby jsem vyrostl a začal se starat o rodinné latifundie, včetně sázení zeleniny i okrasných rostlin. I dospěl jsem ke zjištění, že po sázení je nutno sazenice důkladně zalít, což se nedělá (jenom) z důvodu zvlhčení hlíny, ale rovněž proto, aby se mechanicky posunula proudem vody hlína a domáčkla se k balu (nebo kořínkům) sázené rostliny. Na to nepomůže ani déšť (vyjma naprosto výjimečných průtrží mračen) a mnohdy ani kropení hadicí (pokud ji nechce člověk tahat po záhonku a nadělat tak víc škody než užitku). Je nutno pustit prudší proud vody z konve (třeba i přes kropítko) ke každé sázené rostlince.
Pochopitelně, může se stát, že jako na potvoru přijde déšť, třeba i takový ten mírný "zahradnický", který jinde na zahradě přinese mnoho užitečného. Ovšem, po sázení jeho intenzita prostě nestačí. A tak jsem už párkrát zaléval v dešti. Sice ne s deštníkem v ruce, ale kdo ví ...