pátek 29. července 2016

Aktualita, plán B a zbraně

Aktualita

V posledních dvou dnech zažívám obrovský nárůst návštěv, včera přes tisíc za jeden den, dnes už přes 500. Návštěvy jdou z Ruska. Zajímalo by mě, zda mají i ostatní bloggeři od Googla stejný jev, nebo jestli jsem se ocitl na jandexu, či co.

Zřejmě nemají plán B

Existuje starý vtip o tom, jak vrchní předkládá účet zákazníkovi:
"Tak to byla polívčička čtyři padesát, bifteček s hranolky třicet dva čtyřicet, tatarka padesát haléřů, dvě pivínka za sedm korun, když to vyjde dvě padesát ..."
"Co, co?," vyhrkne zákazník.
"Tak to nevyšlo," pokračuje vrchní ...
Takže i ten blbej vrchní měl pro šizení zákazníka jakýsi "plán B" (byť v tomto vtípku z dob socialismu /proto ty ceny/ dosti naivní).

Na druhé straně se ukazuje, že proislamistické evropské elity žádný "plán B" prostě nemají. Dokáží jen "přitvrzovat" prvky ze základního plánu ("A"), což se projevuje oním "více Evropy" po Brexitu i "více pochopení, tolerance a soucitu" po každém dalším islámském teroristickém útoku. Nejsou dokonce schopni ani přijít s nějakou záludnou akcí, v jejímž rámci by se na oko stavěli proti islámským teroristům, byť by je v druhém plánu podporovali, či alespoň klamali tělem "uvolněním" tlaku bruselské byrokracie na prosazování naprostých nesmyslů (žárovky, vysavače, banány, topinkovače atd.).
Naopak, dále a stále zjevněji EUnijní elity spolupracují s politickým islámem (tedy islamismem) a jeho exponenty. Tohle je i podstatou boje proti legálnímu držení zdraví, jehož zákaz chtějí tyto "elity" prosadit plošně pro celou EU. Chybí jen to, aby někdo z bruselských "elit" nesl islámským teroristům při některém z dalších útoků patrontašku nebo baťoh s výbušninou. Troufnu si odhadnout, že do nějakých deseti let i k tomu dojde. Celá "nová levice" všech směrů (od trockismu přes klasický stalinismus až po zelené a multikulturní výhonky "nové levice") totiž s islamismem začíná splývat do jednotné zločinecké vrstvy, jejíž příslušníci se shodují na tom samém: na nutnosti zlikvidovat demokratickou a svobodnou evropskou kulturu jakýmikoli prostředky.
Je jasné, že je to "svatba" podobná sňatku Hitlera se Stalinem (karikatura se Stalinem jako ženichem a Hitlerem jako nevěstinkou je snad i na Wikipedii), a že následně se servou nad hroby civilizovaných Evropanů a lágry s jejich zotročenými zbytky tak, jako se servali nacisté s bolševiky, ale tahle rvačka, i její vyústění, nás už v podstatě nemusejí zajímat. Nehledě k tomu, že ať vyhraje kdo vyhraje, výsledek bude prakticky stejný: degradace celého lidstva na tvory s kulturou někde na úrovni Australopithéků. Až na to, že místo pazourku a obsidiánu budou používat k tvorbě primitivních nástrojů skleněné střepy z trosek současných velkoměst.

Zbraně mezi lidmi

V případě teroristických útoků na Charlie Hebdo i na koncerty v Paříži mohli soudruzi ještě mlžit, takže jim mohla část lidí skutečně (a upřímně) věřit, že "zbraně jsou zlo" a jejich omezením dojde k nastolení vyšší míry bezpečnosti.
Atentát v Nice tvoří zlom, kdy prokazatelně kdokoli, kdo by měl na místě zbraň, mohl útočníka zpomalit (alespoň prostřílením pneumatik) nebo zlikvidovat. Trapné bylo, že nezasáhli ani policisté - buď zbraně neměli, nebo je měli zakázáno použít i v takovéto situaci. Jistěže to nastoluje otázku, zda není lépe mít místo nefunkční policie funkční domobranu.
Pravděpodobně i toto hledisko je skryto za požadavkem na vymazání záznamu atentátu, tedy důležitého důkazního materiálu, umožňujícího rozpitvat nejen aktivity samotného zločince, ale i chování policie.
V Mnichově byla situace ještě vyhraněnější: Jeden ze svědků, který s atentátníkem komunikoval, zcela explicitně prohlásil, že kdyby měl u sebe zbraň, byl by ho zastřelil (jistě k velké nelibosti všech multikulturalistů, trockistů, neomarxistů a další levicové verbeže).
K tomu mohu dodat jen tolik, že na základě mé zkušenosti lidé s horším zrakem lépe trefují krátkou než dlouhou střelnou zbraní, protože situace, kdy je neostrá buď muška nebo hledí, má na trefu více negativní vliv než když je obojí jakžtakž ostré a neostrý je terč (což se týká jak lidí s krátkozrakostí, tak i lidí dalekozrakých s brýlemi "na blízko"). Stejně se míří zhruba na střed těla, a jestli se útočník, trefený někam do břicha, bude ještě pár minut svíjet v bolestech, než odejde "obšťastňovat" hurisky, je úplně jedno. Nehledě k tomu, že než překoná šok a stane se alespoň částečně akceschopným, je čas na "ránu jistoty" z větší blízkosti.
Poslední teroristické útoky naprosto názorně ukázaly, že vztah k držení zbraní populací je jasným indikátorem toho, zda je daný politik (nebo politická skupina) "pro teroristy" nebo "pro občany". Pokusy toto jasné a jednoznačné měřítko "odkecat" jsou jen trapným lhaním a mlžením.

On v podstatě ukázal to samé i Breivik, protože jeho opět mohl vyřídit prakticky kdokoli s funkční zbraní. Jeho obětí (jakože jich, ošklivě leč reálně řečeno, nebyla žádná škoda, šlo o líheň levičáckých zrůd, srovnatelných s Hitlerjugend nebo Komsomolem či našimi "klinikáři") by bylo podstatně méně, kdyby byla akceschopná (tj. ozbrojená funkčními zbraněmi) i místní policie, která sice na místě byla, ale beze zbraní.

středa 27. července 2016

Ještě ke "Kauze Nytrová"

Nejsem to já, kdo přišel s tím, že kauza poslankyně Nytrové ukázala docela názorně, že poslanci jsou stejně stupidní jako volič prostý, a že z tohoto pohledu zastupitelská demokracie nepřináší v kvalitě hlasujících žádný zásadní přínos v kvalitě hlasujících. Z tohoto pohledu můžeme paní poslankyni jen poděkovat. Vedle "Kateřiny Biomasy" se zařadila k těm, co ukazují názorně stupiditu a nevzdělanost (ale i neschopnost se vzdělávat) zastupitelů.

Kvalita zastupitelů

Kauza ukazuje názorně, že mezi zastupiteli a běžnými občany žádný zásadní rozdíl není. A to samé se týká i kvality jejich rozhodování. Jediný rozdíl spočívá v tom, že výsledky voleb jsou do určité míry deformovaným obrazem politických názorů voličů (5% kvóty, zabraňující průniku nových politických subjektů na scénu a dělající z části občanů občany druhé kategorie, kteří nejsou v zastupitelských orgánech nijak zastoupeni).
Druhou věcí je, že poslanci jsou snadněji ovlivnitelní různými lobbistickými a jinými antidemokraticky manipulujícími skupinami než občané. Už jen proto, že pokud poslanci mají hlasovat třeba za barevnou propisovačku, tak těch výrobků stačí 200 (v reálu ještě méně, protože té části, která bude stejně proti, nikdo nic nedá, takže se vystačí se stovkou  a něco), zatímco v případě ovlivnění řadových voličů by se jich musely rozdat miliony. Dalším aspektem je, že poslanci, kteří jsou od normálních občanů odděleni zdí vysokých příjmů, mají daleko menší pocit odpovědnosti než běžní občané, kteří veškeré chyby v legislativě pocítí naplno. A to ani nemluvím o "zastupitelích", kteří jsou občany cizího státu, a kteří, když se něco podělá (respektive když oni neco podělají), jednoduše vytáhnou ze šuplíku cizí pas a "sbohem a šáteček".
Z tohoto pohledu jsou skutečně referenda daleko lepším nástrojem řízení státu, než když se stát ocitne v rukou dvou stovek takovýchto Nytrových.

Zrušit volby?

Další otázkou ovšem je, zda vůbec nezrušit volby. Tím nemyslím zrušit demokracii a zastupitelstva atd., ale zda jednoduše těch 5 - 6 milionů věkem, zdravím a bezúhonností odpovídajících občanů nedat na seznam, z něhož by se vylosovalo 200 lidí (a protože by se jejich práce dala dále zredukovat, mohlo by jich být klidně i více).
Další věcí je, že by takto získaní zastupitelé mohli do jisté míry více sloužit jako porota, říkající "ano" nebo "ne" zákonům navrhovaným odborníky (případně senátem) v porovnání se současnou poslaneckou sněmovnou, přičemž by jistě mohli mít i vlastní zákonodárnou iniciativu.
Výhody jsou vcelku jasné:
  • odpadlo by "volbní třeštění", včetně jeho finančních aspektů
  • omezil by se vliv nikým nevolených funkcionářů z partajních sekretariátů
  • složení zastupitelstva by lépe odpovídalo složení společnosti (včetně zastoupení minoritních směrů)
  • zastupitelé by mohli hlasovat důsledně tajně, aniž by to kolidovalo s nemožností kontroly dodržování proklamovaného politického programu občany
  • odpadl by problém "zastupitelů" zcela odtržených od reality, kteří dělali celý život vždy jen profesionální politiky, a to v podstatě od školních škamen
Zcela jistě by se objevily nějaké "mouchy", které by bylo nutno řešit, ale jsem toho názoru, že výhody by spíše převážily.

úterý 26. července 2016

Co bylo v posledních dnech


Dostalo se mi příležitosti se podívat na Island se zastávkou v Kodani. Byl jsem off - line, respektive s jakýmsi mizerným spojením přes Vodafonský telefon, v němž je cenzurována řada českých zpravodajských webů, a to i tehdy, když se člověk připojuje přes místní wi-fi, nikoli přes telefonní účet.

Nicméně jsem v podstatě o nic nepřišel:

Islámistický puč v Turecku bylo něco, co se více-méně dalo očekávat. Reakce bruselských a jim poplatných soudruhů se dala očekávat také: V podstatě ve stylu "pan Hitler je hodný, bez ohledu na Kříšťálovou noc", jak to, konec konců, známe od předchůdců dnešních "evropských" státníků z doby před druhou světovou válkou. Jedinou racionalitě se podobající reakci provedlo NATO, když "začalo zvažovat" stažení jaderných zbraní z tureckého území.
Druhým světlým momentem v uplynulých dnech bylo prohlášení britské premiérky, že v případě potřeby použije jaderné zbraně i za cenu, že budou zasaženi rovněž civilisté (což je u jaderných zbraní ex principio samozřejmost; pravděpodobně neexistují vojenské cíle, které by se daly jaderně zlikvidovat bez toho, že by přišli k úhoně nějací civilisté). Pochopitelně, za šíleného jekotu pachatelů dobra, který byl komentován ve smyslu "jaderné zbraně mají cenu tehdy, když jsme odhodláni je použít, jinak žádný smysl a odstrašující účinek nemají".
Útoky islamistů, kteří, pochopitelně, "nemají nic společného s mírumilovným islámem", stále houstnou. Z dálky (Island ani není v EU) "to tak vyzerá", že islamisté buď přepínají strunu, případně že se jejich vůdcům situace začíná vymykat z rukou, protože protiislámské a protiimigrantské (zatím každý útočník má imigrantskou minulost, přinejmenším v tom, že je potomkem imigrantů, demonstrujícím, že se muslimové ani  dlouhodobým životem v civilizovaných zemích nejsou s to stát civilizačně kompatibilními) nálady narůstají a podpora stran s takovýmto programem narůstá napříč Evropou (nejen EU) také. V EU se to projevuje i nárůstem preferencí "exitových" stran, které ani nemusejí mít nějak zvlášť vyjádřenu antiimigrantskou agendu. To je dáno i tím, že v praxi antiEUnijní a antiimigrantská agenda vzájemně splývají.
Je velice pravděpodobné, že to, co předvádějí muslimové a jejich příznivci v EU, zasáhne i do voleb v USA, protože proti očekávání odborníků po posledních evropských masakrech narostla podpora D. Trumpa. Dost "hezky" se zapojil do tamních voleb i bratr (nevlastní) nynějšího US presidenta, který, ač také muslim, jak sám přiznal, podporuje Trumpovu antiimigrantskou politiku včetně zákazu vstupu muslimů do země.
Jsem toho názoru, že tohle je hlas "umírněného muslima", který se chce modlit v mešitě, jako křesťané v kostelích a judaisté v synagogách, a jinak žít normálním životem amerického občana. Obávám se, že tato představa je dosti naivní, asi jako představa našich "osmašedesátníků" o možnosti vybudovat socialismus "s lidskou tváří" (tedy bez politických procesů a nevyprovokovaných represí, které ovšem tvoří podstatu socialismu jako takového). Tito lidé se buď reradikalizují nebo se s islámem nadobro rozejdou, asi jako ti "osmašedesátníci". Nicméně i ti později reradikalizovaní mohou sehrát kladnou roli, jak to ukázala i "velká sametová".

Možná ještě jeden postřeh:

V Kodani jsem viděl na ulicích daleko větší míru špíny a všeobecného nepořádku oproti Reykjavíku. Trochu mi to připomenulo, jak mnozí, co se dříve vraceli ze západních zemí, kritizovali nápadný nárůst špíny a nepořádku na ulicích u nás oproti tehdejším západním zemím. V tom Dánsku už není situace o nic lepší než tč. u nás (u nás se to po roce 1989 zlepšilo, tam se to zřejmě zhoršuje), takže přechod Kodaň - Brno nebyl z této stránky nijak šokézní.
Osobně to dávám do souvislosti s tím, jak se v EU rozmáhá socialismus, protože špína a b*del jsou prostě atributy tohoto politického uspořádání společnosti.

pátek 15. července 2016

Podobnost čistě zákonitá a pár drobností k tomu

Reakce soudruhů z brusele na brexit a další příznaky narůstajícího odporu občanů proti EU a jejím výstřelkům stále více připomíná rozhořčené kvokání představitelů "Strany" po 17. listopadu 1989.

Projev komunistického papaláše Štěpána k dělníkům ČKD už vytáhl na bruselské soudruhy kde kdo. Dovoluji si ovšem přijít s něčím daleko hlubším. V pohnutých dnech po 17. listopadu straničtí ideologové nelenili a připravili speciální číslo politického časopisu KSČ Nová Mysl, věnované vedoucí úloze KSČ ve společnosti. Respektive obsahující plejádu článků, které z různých pohledů "dokazovaly", že tato vedoucí úloha je naprosto nezbytná, a že bez ní půjde společnost totálně do háje (ne-li na nějaké ještě horší místo).
Pikantní ovšem bylo, že celková nepružnost stranického aparátu zapracovala i tenkrát. V porovnání s revolučními silami, které dokázaly informaci o nějaké události vtělit do tiskové podoby během několika hodin, trvala příprava onoho čísla tak dlouho, že vyšel až krátce poté, co byla "vedoucí úloha Strany" oficiálně zrušena. Proto jsem si toto číslo zakoupil a mám ho někde "v hlubších kulturních vrstvách" uloženo coby pikantní kuriozitu.
Nicméně některé projevy a články, které nyní vidím na internatu a ve sdělovacích prostředcích, jakoby idei onoho časopisu vypadly z oka. I ony se snaží dokázat, že EU, která selhává na celé čáře a kde zasáhne, tam situaci spíše ještě zhorší, je "naprosto nepostradatelná". Připomíná se také, jak jsme byli rádi (zdaleka ovšem ne všichni, mnozí už alespoň tušili, co je ta EU zač), že nás západoevropské země "vzaly mezi sebe", aniž by se zmínil fakt, že jsme pro ně pořád ještě podřadný póvl, kterému se sluší dávat předražené šunty, maskované stejnými značkami a názvy, jaké se prodávají ve "starých" zemích EU.
Celá věc připomíná ono známé Palackého "kdyby nebylo Rakouska, museli bychom něco takového vytvořit", kterážto slova, adresovaná německému sněmu ve Frankfurtu, Palacký po několika desetiletích revokoval a nahradil oním rovněž známým "byli jsme před Rakouskem a budeme i po něm", což byla vize realističtější.
Problém je zde velmi podobný jako s tím Rakouskem: EU má sice potenciál vykonat mnoho dobrého (a ten mělo i Rakousko, což Palacký reflektoval výše zmíněným výrokem zcela správně) ale na druhé straně kdykoli udělá něco konkrétního, je to špatné, buď totálně zbabrané, nebo je to výplod vysloveně zlovolných sil, které se v EU dostávají k moci. Stejným způsobem, v důsledku nekvalitního vnitřního uspořádání a zcela jistě i velmi nekvalitní osoby, která seděla na trůnu od roku 1848, se Rakousko (později Rakousko - Uhersko) stalo nástrojem šíření německého nacionalismu, který jednak vyburcoval jako odpovídající reakci nacionalismy dalších národů (a jednou z reakcí na něj bylo i české národní obrození a zejména emancipační snahy po roce 1848).
Stejně tak EU generuje nacionalismus i tam, kde již byl před její érou zdánlivě vymizelý a nebýt přeměny úspěšné EHS na politický moloch, potácející se po Evropě jako ožralý kolos s hliněnýma nohama, případně jako Otesánek, který mimo plán spořádal zásilku čistého lihu.
Stejně jako v případě rozpadu socialismu existovaly politické a publicistické síly, které horovaly za zachování předlistopadového režimu s tím, že připouštěly opatrné reformy, které by ovšem nenarušily podstatu věci, tak podobně máme politiky a publicisty, kteří prohlašují, že nepřipustí v zemích EU demokracii, protože "neinformovaní lidé by rozhodli nesprávně", zatímco titíž lidé, když pod vlivem zavádějící a v některých případech i vysloveně lživé propagandy rozhodovali v referendu o vstupu do EU, tak bylo jejich rozhodnutí legitimní a nezpochybnitelné. Zdůrazňuji, že ti samí lidé, kteří "moudře" rozhodli o vstupúu do EU nemají mít možnost poté, co se přesvědčili o její realitě, hlasovat o dalším setrvání v ní.
Zkrátka a dobře řečeno, reakce EUropapalášů stále více připomíná reakce papalášů komunistických v dob hroucení socialistického režimu.

Facebook jednostranný

Tiskem proskočily zprávy, že skupina amerických a izraelských občanů žaluje Facebook za to, že umožnil islámistických teroristickým skupinám (oficiálně zařazeným na seznamy teroristických skupin) vést FB účty a jejich prostřednictvím organizovat teroristickou činnost, včetně konkrétních vražedných atentátů.
Uvedené zcela excelentně prokázané proteroristické aktivity umožněné FB (žalobci jsou pozůstalí po obětech, které byly za pomoci aktivit na FB teroristicky zmasakrovány) jsou v příkrém rozporu se skřeky jeho provozovatelů o nepřípustnosti násilí a nenávisti.
Rušení stránek či účtů demokratických občanských organizací, bojujících proti islámistickému terorismu legálními prostředky (petice, legální demonstrace, volební preference apod.) jsou v příkrém rozporu s tím, že FB umožňuje opačné straně - islámistickým teroristům - rozsáhlou propagandistickou činnost i organizaci konkrétních letálních teroristických útoků.
Uvedená žaloba názorně ukazuje, že "boj proti násilí a nenávisti" FB pouze předstírá a je to pro jeho majitele v podstatě synonymem boje proti demokratické občanské společnosti.
Já osobně jsem opakovaně uvedl, že nejrozumnější je přesun na jeho alternativy (existují minimálně ruská a čínská), které jakési omezovací aktivity mají sice také, ale netýkají se boje proti islámskému terorismu. Pokud by to udělal dostatečný počet lidí, FB by zanikl, což by bylo spíše dobře.

Stručně ke včerejšímu atentátu v Nice:

Každý, kdo věří, že se po spáchání takového činu dostane rovnou do ráje k obšťastňování hurisek, je potenciálním pachatelem takovéhoto činu. Pokud národní státy (které k tomu mohou dotlačit občané) nebo EU (která je svou antidemokratičností neschopná jakékoli pozitivní akce) nezačnou podle tohoto faktu jednat, nic se nezmění.

čtvrtek 14. července 2016

Kausa Nytrová

Poslankyně Pavlína Nytrová za ČSSD si "pustila hubu na špacír". O co jde?

Adopce homosexuálními páry

Už jsem zde nedávno uvedl, že se rozsudkem Ústavního soudu stal aktuálním zákon, který zakazuje homosexuálním párům žijícím v registrovaném partnerství adoptovat děti. Tento zákaz byl vcelku logicky oprávněně označen za neústavní, protože diskriminuje jednu skupinu občanů, navíc ještě naprosto nesmyslným způsobem.
Diskuse v poslanecké sněmovně, jejíž součástí zmínený projev byl, se navíc vedla o nejmírnější formě adopce: adopce dětí homosexuálního partnera, a to ještě v situaci, kdy druhý biologický rodič buď není znám, nebo není dostupný (třeba zemřel) nebo s adopcí souhlasí.
Hysterická reakce paní poslankyně jen reflektuje nesmyslné předsudky, které se vyskytovaly ve společnosti někdy do poloviny 90. let. Ty také byly v té době sloně podporovány mocenským aparátem (včetně Veřejné bezpečnosti, později policie).

Kriminalizace homosexuality v minulosti

Jedním z důležitých motivů podpory předsudků proti homosexuálům a snášením "odborných" argumentů, proti jejich dekriminalizaci byl fakt, že kriminalizovaní homosexuálové byli dlouhodobě využíváni jako policejní informátoři, protože policie měla moc je prakticky kdykoli dostat do vězení, takže vůči nim měla silný vyděračský potenciál. Jakmile nastala už jen dekriminalizace homosexuality, ztratila tato mocenská složka nad homosexuály podstatnou část své moci, což jí velice nevyhovovalo.
Také v té době se "hrálo" kartou znásilňování dětí (dobře to pamatuji z tehdejších internetových diskusí), byť se jedná o zcela jinou sexuální orientaci, a různí "odborníci" ujišťovali veřejnost o tom, že v případě dekriminalizace homosexuality vytáhnou do ulic tisíce stolikových chlupatých "panenek" a budou znásilňovat všechny chlapce, kteří jim příjdou pod ruku.
Také to byl jeden z důvodů, proč dekriminalizace homosexuality proběhla nadvakrát, nejprve byl několik let legální homosexuální sex partnerů nad 18, teprve později byl věkový limit srovnán s limitem pro heterosexuální styk, tj. 15.
Zcela jistě hrají roli i předsudky náboženské, protože judeochristianismus ve své sexuální perverznosti stavěl a staví mnohé normální projevy lidské sexuality do pozice "hříchu", aniž by to ovšem bránilo jeho představitelům takovéto i další formy sexuality aktivně provozovat.
Z tohoto pohledu projev poslankyně Nytrové musel pohladit po duši všechny klerikály ve směmovně, ať už se jednalo o A tým (KDU-ČSL), který je vládní, nebo o opoziční B a C týmy (TOP a ODS).

Napadání poslankyně

Poslankyně byla prakticky ihned napadena z pozic politické korektnosti a dokonce byla hackery narušena její webová stránka.
Ač považuji to, co paní poslankyně pronesla, za snůšku nesmyslů, prohlašuji jednoznačně tuto reakci za v principu špatnou, ne-li přímo hovadskou. Pokud má paní poslankyně (a mnozí další) takovéto názory, pak považuji naopak za vhodné, aby s ní bylo diskutováno. Už proto, že potlačení těchto názorů z mocenských pozic je medvědí službou samotným homosexuálům (možná právě o toto některým z potlačovatelů jde), protože mezi stoupenci těchto a podobných (třebas i umírněnějších) názorů bude těmito aktivitami maximálně vyvolán či posílen pocit, že jde o "homosexualistické spiknutí" a místo redukce těchto názorů ve společnosti dojde k jejich posílení a prohloubení (byť nebudou ventilovány, a bude s tím čekáno na situaci, kdy nějak vyjádřeny budou moci být).
Naopak, pokud takovéto předsudky a názory ve společnosti panují a pokud jsou dokonce součástí oficiální ideologie parlamentních stran (včetně jedné vládní), tak je celospolečenský dialog na toto téma neobyčejně žádoucí, byť by v něm měla padat argumenty a informace, které už mezi odborníky a politicky angažovanými občany zazněly v 90. letech.
Jediné, o čem není možné diskutovat, je fakt rovnosti občanů před zákony. A, bohužel, odpůrci paní poslankyně svými aktivitami dělají to samé, co ona provedla slovy, jen cílová supina je jiná (a to je v podstatě jedno).

Dokonce si troufnu vyslovit hypotézu, že nárůst předsudků proti homosexuálům je do určité míry vyvolán tím faktem, že se v rámci politické korektnosti o některých tématech (na rozdíl od zmíněných 90. let před vstupem do EU) nesmí diskutovat a homosexualita patří mezi ně.
Tento incident ukazuje jasně, jak oficiální cenzura a potlačování "nesprávných" názorů v EU vedou v podstatě k jejich bujení a podporování.

středa 13. července 2016

Epopej na cestách?

Je jistě pěkné, když se propaguje Česká republika a její kultura. Ďábel se ovšem skrývá v detailu.

Zápůjčka Muchovy Slovanské epopeje

Muchova Slovanská epopej by měla vycestovat do asijských zemí a pobýt tam několik let. Můžeme se dohadovat o tom, nakolik je to propagace našeho státu. Je třeba si uvědomit, že oficiální eurohujerská doktrína, hlásaná sociálfašisty a pobírači dotací, je s Muchovým vlastenectvím v silném rozporu. Muchovy připomínky slavných postav z historie českého národa i ostatních slovanských národů jsou zase v příkrém rozporu s oficiálním německým hlásáním podřadnosti Slovanů. Jinými slovy: Mucha je v příkrém rozporu s tím, co se u nás oficiálně hlásá a propaguje (možná proto ta snaha držet ho mimo Prahu, a když se do Prahy dostal, tak ho vykýblovat mimo ČR).

Ekonomická stránka věci

Vykazují se miliony, které by Praha za zápůjčku měla dostat. Problém ovšem je v tom, že Muchova plátna musejí cestovat srolovaná.
Po každém přemísťování pláten ve srolované podobě je nutno, přestože na to Mucha pamatoval při tvorbě obrazů speciálním srolovatelným plátnem a dalšími technickými prvky, provést restaurační zásahy na malbách, řešících toto "fyziologické" porušení jeho díla (Mucha také plánoval, že stěhování bude minimálně, a že v Praze budou plátna vystavena na důstojném místě v podstatě "napořád").
Jakýkoli takový zásah, ať je prováděn sebekvalifikovaněji a sebešetrněji, znamená, že na plátnech bude "méně Muchy a více restaurátorů", jak to komentuje paní Z. Poláková, která je zkušenou a kvalifikovanou restaurátorkou. A hlasy dalších odborníků z branže, uvědomujících si meze svých možností, jí dávají zapravdu.
Jinými slovy, každé takové putování (a zde se bude jednat o přemísťování mezi vícero lokalitami) sníží autenticitu pláten (a tedy nějak i jejich hodnotu).
Další věcí je, že restaurátorské práce jsou drahé, protože se jedná o vysoce kvalifikovanou práci, prováděnou s použitím velmi drahých materiálů i technických prostředků. Toto se musí násobit obrovskou plochou Muchových pláten a jejich počtem. Nakonec se dostaneme k cenám (odvozovaným jak z oficiálních ceníků restaurátorských firem tak i např. z výše oficiálních grantů, když jsou restaurátorské práce hrazeny z grantů či soukromými vlastníky), vysoce (o desítky procent minimálně) převyšujícím to, co Praha za zápůjčku dostane. Jinými slovy: Někdo bude velmi silně dotovat celou tuto akci. Protože lze s úspěchem pochybovat, že se následné restaurátorské práce budou hradit ze stejného měšce, do něhož jako kapříci připlavou peníze za tu zápůjčku, půjde o přesun peněz pravděpodobně z veřejných prostředků do kapsy města Prahy a zde patrně do kapes některých politicko - papalášských skupin.

Problémy s převozem

Výše jsem zmiňoval pouze "fyziologické" narušení, autorem víceméně plánované a zohledněné při technologii vytváření díla. Dalším problémem jsou vlivy autorem nijak neplánované, které mohou znamenat daleko větší ohrožení.
Mucha pravděpodobně nepředpokládal, že se plátna budou transportovat letadlem, protože v jeho době stroje schopné jeho dílo (byť po částech) uvézt byly vzácností. Navíc i taková letadla létala nízko, v podstatě v přízemní vrstvě vzduchu.
Transportní letouny, které plátna povezou, létají ve výškách, kde panuje mráz kolem -30 stupňů, který bude na plátna působit.
Uklidňující prohlášení o tom, že plátna budou v "klimatizovaných bednách" jsou nesmysl. Jedná se o standardní bedny a veškerá "klimatizace" spočívá v obložení pěnovým polystyrénem a obsypání válců sbalených pláten v hranatých bednách drtí tohoto materiálu. Není zde nic, co by chránilo plátna před změnami tlaku, před odtékáním vzduchu z obalů při vzletu a před natékáním ledového vzduchu při klesání.
Je to prostě zavádějící termín, pod nímž si neinformovaný představuje něco na způsob kontejnerů, v nichž jsou převáženy vyhořelé tyče z jaderných reaktorů (které mají opravdu aktivní klimatizaci).
Teplotní a tlakové šoky budou něco, co na plátna dosud nepůsobilo, s čím nebylo při jejich tvorbě počítáno a co je může poškodit daleko více než normální transporty, jaké dosud absolvovala.

Další problémy

Plátna se dostanou do oblastí s velmi nezvyklým počasím, vysokými (až subtropickými) teplotami a vlhkostí. To v nich může "probudit" organismy, které se tam dostaly v době jejich vytváření jako součást vzdušného spadu a dosud klidně "spí" mezi vrstvami plátna, barev, šepsu apod.
Asi nejnebezpečnější jsou houby, které mají bohaté spektrum enzymů a jsou schopny narušit jak samotné barevné vrstvy (včetně "sežrání" vyschlého oleje), tak i nosného plátna a dalších komponent obrazů.
Vzpomínám na líčení Dr. Herinka, který byl významným mykologem (byl autorem mykologické části toxikologie Vondráček + Riedel i norem pro prodej hub na trzích) a pracoval v nemocnici v Mnichově Hradišti. Zde v 80. letech byl svědkem toho, jak po promáčení střechy chirurgického pavilonu v důsledku závady na střeše vyrostly na stropě operačního sálu houby. Posléze se zjistilo, že upevnění reflektoru nad operačním stolem bylo ve 30. letech, kdy se pavilon stavěl, řešeno zazděním velkého špalku do stropu, na který byl reflektor přišroubován. Protože připojení bylo následně omítnuto, tak se za těch cca 50 let existence  dřeva ve stropě sálu vytratila z povědomí lidí a připomenula se až poté, co ze stropu sálu vyrostly houby, které tam to půlstoletí čekaly na trochu vláhy.
Něco podobného se, pochopitelně, může stát i těm plátnům, jakmile se na nich vytvoří vlhkost (třeba kondenzací z prudkých zmen teploty), nebo se dostanou do silně vlhkého klimatu. Takovéto škody jsou pak zpravidla nenahraditelné. I v nejlepším případe ja na daném místě obrazu nikoli Mucha, ale restaurátor, byť poracující podle fotodokumentace a dalších zdrojů.

Jde o unikáty

Důležité je, že Muchova plátna jsou unikáty, které nelze dost dobře penězi odhodnotit. Takovéto unikáty se zpravidla nepřevážejí a kdo se na ně chce podívat, tak ten prostě musí absolvovat cestu do galerie, kde jsou uloženy.
Chce-li někdo vidět Monu Lisu, musí se vypravit do Francie a podívat se na ni v Louvru. Chce-li někdo vidět Madonnu ve skalách, musí se vypravit do Britské národní galerie v Londýně. Chce-li někdo vidět oltář Mistra Pavla, musí vyrazit do Levoče (a může tam v muzeu shlédnout i přesné kopie oltářních figur, které byly vystaveny na světové výstavě v Montrealu)
Právě ten oltář Mistra Pavla je také názornou ukázkou toho, jak by se s Muchovou epopejí mělo zacházet: Měla by se pořídit její přesná kopie 1:1. Ta by mohla být i na odolnějších materiálech a mohla by klidně cestovat po světě. A chtěl-li by se někdo seznámit s originály, nechť se vypraví do Prahy. Nebo jinam; nebyl bych ani proti vrácení pláten do Moravského Krumlova, když Praha předvedla, že si tohoto díla prakticky nijak neváží.

úterý 12. července 2016

Jak je to s potomstvem sexuálních minorit?

Věřící soudruzi se zase rozčilují nad tím, že by homosexuálové mohli adoptovat děti, a že to přece je "proti přirozenému pořádku" (či něčemu podobnému).

Adopce

Faktem je, že adopce zahrnuje zhruba tři kategorie:
  1. Adopce vlastních dětí (jichž je adoptující biologickým rodičem), což se může stát zejména homosexuálům mužům, že mají dítě a "nemají ho v papírech". Souvisí to i s nedostupností umělého oplodnění pro osamělé ženy, případně lesby, které toto řeší a řešily semenem v injekční stříkačce a dárcem pro lesby bývá často gay. Matka posléze může zemřít a je IMHO lepší, když se o dítě bude starat biologický rodič, než aby šlo do ústavu.
  2. Adopce partnerových (partnerčiných) dětí. Ta je dosti obvyklá praxe u heterosexuálních párů, které vznikly z rozvedených či ovdovělých partnerů. Opět nevidím sebemenší problém, aby partner(ka) biologického rodiče získal(a) vůči dítěti určitá "nadpráva", která by řešila jak vztah v případě vodění ze školy, návštěvy nemocného ve zdravotnickém zařízení apod. Včetně zachování "nadstandardního" vztahu k dítěti v případě úmrtí partnera(ky).
  3. Celý problém adopcí je zcela účelově nábožnými bigoty soustřeďován do této kategorie, představující adopci zcela cizího dítěte. Zde existuje v zákoně o registrovaném  partnerství paradoxní situace, kdy zcela cizí dítě může adoptovat osaměle žijící osoba, ale nikoli homosexuální pár. Přitom je jasné, že ta druhá možnost zajistí dítěti daleko větší míru jistoty, dané mimo jiné tím, že jsou v rodině dva zdroje příjmu, že je náhradník v případě dlouhodobé nemoci či úmrtí adoptujícího apod. Přitom je jasné, že pokud reálně může ve "volné soutěži" oproti heterosexuálním párům "zvítězit" osaměle žijící osoba, je nabídka těchto párů tak nekvalitní, že by proti ní měly harmonicky žijící homosexuální páry docela dobrou šanci. Dovolím si také konstatovat ošklivý fakt, že v případě homosexuálních párů bude adopce dítěte opačného pohlaví daleko vyšší zárukou jeho nezneužívání než v případě páru heterosexuálního, kde alespoň pro jednoho z partnerů je to dítě potenciální sexuální objekt.
Naši věřící soudruzi tedy mlží a blábolí nesmysly, jak je, konec konců, u nich standardem (jinak by neblábolli o bohu). Neustále od nich slýcháme i obavy, aby dítě nebylo homosexualitou "nakaženo", přestože bylo opakovaně prokázáno, že sexuální orientace je vrozená a, až na naprosté výjimky, spojené s těžkými traumaty měnícími celou osobnost, celoživotně neměnná.
Zákaz adopce v situaci, kdy je povolané heterosexuálním párům či singl žijícím osobám, je navíc protiústavní, jak rozhodl nedávno Ústavní soud.

Umělé oplodnění

Negativní reakci sklidil i návrh ministryně Marxové, aby o umělé oplodnění mohly úspěšně žádat i osamělé ženy. Což by otevřelo cestu i pro ženy, které žijí v lesbickém vztahu.
Pochopitelně, pro křesťany platí, že by podle nich měly mít nárok na děti pouze páry, používající křesťanské pářící praktiky a následně vymývající odmala mozky takto vzniklých pářících produktů křesťanskými nesmysly. Vrcholem tolerance křesťanů je tolerování vzniku dětí u nekřesťanských párů (mezi civilním sňatkem a žitím "na hromádce" není z křesanského hlediska žádný rozdíl), které následně provozují nábožensky neutrální nebo dokonce ateistickou výchovu. Z uvedeného důvodu se proto křesťané snaží o co nejsilnější zablokování reprodukčních možností všem, kdo s nimi nesdílejí víru.
Uvedené snahy mají pro křesťany ještě jeden půvab: Zvyšují míru stresu a utrpení ve společnosti, což je stav pro ně žádoucí, protože vede k tomu, že alespoň někteří trpící budou hledat pomoc v jejich falešné víře.
Křesťané na jedné straně žehrají na to, jak "vymíráme", na druhé straně ovšem dělají vše proto, aby nechtěně neplodných párů bylo ve společnosti co nejvíc (v současné době jsou jich řádově statisíce).

Další problémy

Křesťané stojí i za dalšími překážkami pro neplodné páry, případně páry postižené existencí nějakých problematických (nejčastěji patogenních) alel.
Vše začíná "od podlahy" blokováním výzkumu poruch plodnosti a jejich řešení i výzkumu alternativních cest vzniku dítěte.
Už jsem zde kdysi psal, že není problém, aby gayové měli vlastní společné dítě (oplození denukleovaného vajíčka dvěma spermiemi), včetně toho, že na některých druzích opic bylo vyzkoušeno odnošení oplozeného vajíčka v břišní dutině (pochopitelně, protože dělohu nemá) samce a "porození" císařským řezem. Je velmi pravděpodobné, že by totéž šlo i u lidí. Druhou možností je "profesionální nosnice", která vajíčko odnosí ve své děloze a porodí.
O lesbických žen je situace obdobná s tím, že by ono odnošení zvládly i samy. Teoreticky i zde lze propojit dvě vajíčka, případně jádrem z jednoho vajíčka oplodnit vajíčko druhé. Navíc se rýsuje i možnost vyrobit z pluripotentní buňky spermii, která by partnerčino vajíčko oplodnila stejně jako mužská. To samé platí mi pro muže, kdy by bylo patrně možné z pluripotentní buňky vydiferencovat vajíčko.
Existuje i možnost editace genomu, která by pomohla nosičům mnoha genetických chorob, protože by mohli mít zdravé dítě (navíc nepřenášející vadné alely do dalších generací). Vše je vyzkoušeno na různých druzích zvířat, jen u člověka se z "etických" důvodů musejí takto získaná embrya likvidovat.
Ukazuje se názorně, že "etika" je jen synonymum (či názvem jiné formy) pro náboženské hovadství, především křesťanské, stavějící se proti rozvoji vědy a techniky od dob vyvražďování "pohanských" vzdělanců na sklonku antiky až do současnosti. V postkomunistických zemích má "etika" ještě ten pikantní přídech, že její katedry na vysokých školách byly zpravidla zřizovány v prostorách bývalých kateder marxismu - leninismu. Ty byly, obávám se, oproti současnému šíření a prosazování "etického" náboženského tmářství, přímo ostrovy vědy a osvícenosti.

Svobodní

Strana svobodných se k poroblému vyjadřuje tak, že úsilí uzákonit rozšíření možností adopce nebo umělého oplodnění nepodporuje s tím, že "společnost by se do těchto věcí neměla plést a měla by vzniknout smluvní svoboda občanů". Což je sice hezké, ale v praxi to znamená, že, ať už záměrně nebo z blbosti, stojí na straně náboženských tmářů. Protože "nepodpora" je v tomto konkrétním případě jejich spojencem.

pondělí 11. července 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Turecko

nabídlo spolupráci Rusku v boji proti chalifátu.

Obětí

bombového útoku islamistů v Bagdádu z minulého týdne bylo dopočítáno kolem 250.

Chilcotova komise

dospěla k závěru, že invaze do Iráku "byla neoprávněná, protože nebyly vyčerpány všechny možnosti jednání". IMHO pitomost, protože bylo naprosto jasné, že si Saddám dělá z vyjednávačů legraci. Dotyční pánové prostě sledují naprosto stejnou linii, jakou sledoval i Chamberlein.
Problém je také v tom, že Saddám chemické zbraně jednoznačně měl (použil je ve válce s Íránem i proti Kurdům na severu státu) a nijak neprokázal jejich likvidaci. Chemická munice z doby války s Íránem se také po jeho pádu našla.

Provalilo se,

že v blízkosti Bataclanu v Paříži, na který byl spáchán teroristický útok, byli těžce ozbrojení vojáci, kteří nemohli zasáhnout, protože jim to zakazují interní předpisy.

Džihádisté

z chalifátu sestřelili v Sýrii ruský vrtulník, posádka zahynula.

Imigranti


Bezcenné bláboly

blekotali imigranti, kteří byli přijati u nás a následně prchli do Německa. Jejich bláboly jsou naprosto snadno vyvratitelným lhaním. Můžeme se jen dohadovat, zda souvisejí s obecnou kulturou života ve lži, která je pro orient charakteristická, nebo se snahou za každou cenu zůstat v Německu.
Nadační fond Generace 21, místo aby bouchl do stolu, se na to dívá smířlivě. Prostě lidské onuce, které nám dělají ostudu.

Belgická bezpečnost

opakovaně selhala v případě imigranta - teroristy Abdeslama, jednoho z pachatelů atentátů v Paříži. Problém je, že u milionů Abdeslamů, putujících do Evropy na základě pozvání Merkelové, zadělává takovýto přístup na mnohonásobný průšvih.

V Southamptonu

byli muslimové vytlačeni z veřejného prostoru, který hodlali zabírat v souvislosti s koncem Ramadánu. Multikulturalisté dílem běsní, dílem kvílejí.

Maďarsko

zavedlou hloubkovou kontrolu jižní hranice (= kontrola potenciálních migrantů bude prováděna v širším pásu za hranicí).

Konvičkovci

uspořádali před brněnskou mešitou "ramadán po česku", na němž mj. připomenuli odporné islámské kamenování žen a jiné prvky této anticivilizace, které nás mají podle multikulturalistů "obohatit".
Soudruzi kvičí, že byl také spálen Korán, nicméně toto znamená v jazyce, kterému muslimové rozumějí, vyhlášení války.

Ve Švédsku

došlo k řadě dalších sexuálních napadení na hudebních festivalech "cize vypadajícími" mladíky, útočícími ve skupině.

V Německu

bylo zpřísněno a redefinováno znásilnění. Teoreticky proti imigrantům, je ovšem otázka, proti komu bude uplatňováno v praxi.
Navíc za hromadné sexuální útoky o Silvestra padly zatím jen podmíněné tresty, které jsou pro imigranty naprosto nezajímavé.

Uzavření

balkánské trasy se projevilo nižším počtem "uprchlíků" v Německu. I tak se ovšem nálady v tamní společnosti stále více obracejí proti nim.

Syřan

ubil manželku nohou od stolu v uprchlickém zařízení v Trevíru.

Obecné


Prvním přínosem

brexitu bude asi snížení daní právnickým osobám.

Další osady

na okupovaných územích schválil Izrael. Pak nám budou pobrekávat, když někteří z okupantů dostanou na kokos, jak se stalo minulý týden.
Faktem je, že sověti se s německými osadníky na okupovaných územích absolutně nekašlali a zabíjeli je všemi dostupnými prostředky.

Šéf UKIP

rezignoval s tím, že splnil svůj program. Lze to považovat za rozumné řešení, protože se věnoval práci ve zcela odlišných podmínkách, než jaké nyní (snad) nastanou.

Juncker,

který odmítl svou spoluvinu na brexitu, ztrácí pozice. Nakonec bude (možná) nedemokraticky vyštípán, což nám bude předkládáno jako důkaz toho, že "demokratický deficit EU je vlastně jen mýtus". A, pochopitelně, nikdo nebude reflektovat fakt, že EU nemá žádné mechanismy, kterých by se zjevně neschopných politiků zbavila.
Náš soudruh Sobotka prý Junckera usilovně prosil, aby zůstal ve funkci. Teď jde jen o to, zda v něm náš politik, který v životě nepracoval a od školy dělá jen politiku, vidí spřízněnou duši, nebo zda je to rafinovaná sabotáž proti EU.

Podle průzkumů

posílilo ANO a posílili i piráti a Okamurovci. Oslabily hlavně ostatní vládní strany.

Sonda Juno

zaparkovala na oběžné dráze kolem Jupitera. Musela pracovat, vzhledem k více než půlhodinovému času pro přenost informací, zcela samostatně.

Na Velehradě

(nemajícího absolutně nic společného s historickým Veligradem, kam dorazili "věrozvěstové") uspořádali římští katolíci pouť.

Podle žalobce Zemana

jsou nejvyšší patra policie prorostlá s organizovaným zločinem.

EUroparlament

odvolal, co bylo zavedeno a zavedl, co bylo zrušeno: Disajn energetických štítků.

Jeden z činovníků AfD

se nechal slyšet, že "popírání holokaustu je legitimní názor". Vedlo to k odchodu části poslanců kolem něj od AfD. Můžeme se domnívat, že takto fungují "spící agenti", které do strany nasadila Stasi (respektive její západní obdoba).

"Čeští řidiči neumějí zipovat",

hlásají soudruzi dopraváci. Nějak pomíjejí skutečnost, že v rozporu se zipováním jsou některé stále platné paragrafy zákona, že samotné zipování je v zákonu popsáno tak, že z toho nikdo normální nepozná, jaká situace je popsána a co se při ní vlastně má dělat. Další věcí je, že značka, která by místa se zipováním naprosto jednoznačně vyznačila, je využívána jen nepatrně.

Soudruzi soudci

zrušili předběžné opatření, které omezovalo činnost teroristů a dalších politických radikálů v nezákonně obsazené budově Klinika.

Biskupové

se dohodli na Velehradě na stažení žalob na kraje ohledně vydávání majetku. Dělají se prostě hezkými.

Nejvyšší soud

se bude zabývat případem aktivistky, která napadla policistu a způsobila napadenému pracovní neschopnost, nejprve (obvodní soud) odsouzenou a po odvolání vyviněnou.
IMHO jak jsem toho názoru, že policisté jednají v řadě případů nepřiměřeně agresívně, tak v tomto případě jsem jednoznačně na straně napadeného policisty.

Umělé oplodnění

by mohly podstoupit ženy i bez souhlasu manžela. IMHO ambivalentní věc, nicméně v některých případech asi rozumná.

Po kontraverzích policie

s afroamerickými zločinci došlo v Dallasu k napadení policistů při demonstraci, čtyři byli mrtví na místě, pátý zemřel později. Jeden z pachatelů se vyhnul zatčení sebevraždou, safari na další pokračují. Jeden z nich byl následně zlikvidován robotickou bombou.
Situaci zcela jednoznačně zavinili PK aktivisté, podle nichž je každý afroameričan automaticky nevinný, přestože byl dopaden při činu a kladl odpor, případně vytahoval střelnou zbraň.
V každém rádci pro cestovatele se v případě kontaktu s US policií doporučuje maximální zdrženlivost, nekladení odporu, nedělání prudkých pohybů a gest, která by mohla být vykládána jako sahání po zbrani.

Mladí Slováci

prý "raději nacistu než korupčníky". Soudruzi jsou z toho celí vyděšení.

President Zeman

podpořil jednání s Ruskem.

Poprvé

v tomto století zhynul při býčích zápasech matador.

Bin Ládinův syn

vyhrožuje USA krevní mstou za smrt otce.

Leví a ultraleví

demonstranti zranili v Berlíně při "protestech" 123 policistů. Bojovali zejména za tolerování krádeží nemovitostí a podobných specifik levičácké scény.

neděle 10. července 2016

Měli by cyklisté mít řidičský průkaz?

Můj názor je, že by cyklisté měli mít řidičský průkaz. V následujícím textu se pokusím ukázat, proč by tomu tak mělo být.

"Cyklizace", kterou prosazují "zelení" má také svou stinnou stránku, kdy potenciálně dostává na kola lidi, kteří by neměli být jinými účastníky provozu než chodci. Je také třeba si uvědomit, že pohyb vlastní svalovou silou vede, zcela jistě u netrénovaných nebo málo trénovaných, k poklesu pozornosti vůči okolí, protože má dotyčný co dělat s pohonem kola vlastními svaly.
Toto nutně zvyšuje riziko havárie. To nadále rostě ještě s tím, když dotyčný má jen kusé informace o tom, jak se má na silnici chovat, a jak se mají chovat ostatní.

Nejde o nějakou buzeraci

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že řidičský průkaz je pro cyklisty potřebný, a že bez jeho zavedení bude nadále přibývat dopravních nehod, zaviněných cyklisty.
Cyklisté podle mého soudu zaviní podstatně více nehod, než kolik ukazují oficiální statistiky, což je dáno mj. i tím, že nejsou pojištění, a aby se nějaké peníze z pojišťovny získaly, musí nehodu "zavinit" řidič automobilu. Dalším faktorem je nepojištěnost cyklisty (absence povinného ručení) = nehoda zaviněná cyklistou znamená dlouhé tahání po soudech s nejistým výsledkem.
Jen málo cyklistů jde naprosto zjevně po zisku "Bouchalova poháru", přičemž vyrobí tak drsné porušení zákonů, že nezbude nic jiného, než připsat vinu jim (bez ohledu na negativní ekonomický dopad pro další účastníky nehody).
Naprostá většina cyklistů se na silnici nebo jiné komunikaci prostě nesmyslně motá, až nakonec zaviní nehodu, mnohdy i takovým způsobem, že jí cyklista ani není přímo účasten. Je to proto, že si cyklisté vyžadují podstatně větší míru pozornosti od ostatních účastníků dopravy, kterým pak už nemusí zbýt kapacita na řešení dalších akutních problémů. Navíc cyklista tím, že je daleko zranitelnější než ostatní účastníci dopravy, si vynucuje větší míru ohledů.
Jako naproto zásadní problém vidím to, že cyklisté mají (až na výjimky) jen velice mlhavé představy o dopravních předpisech a výsledkem tohoto stavu je i skutečnost, že nedokáží predikovat, co udělá další účastník silničního provozu, chovající se podle platných předpisů. Právě proto se chovají chaoticky a nevyzpytetelně, což zvyšuje riziko vzniku dopravní nehody v jejich okolí.

Jaký asi rozsah znalostí potřebují?

Dle mého soudu by stačila nějaká obdoba ŘP pro malé motocykly, která pokrývá patrně vše, co cyklista potřebuje vědět.
Obsahuje patrně vše důležité o tom, jak se mají chovat další účastníci silničního provozu, jakým způsobem budou při daných dopravních značkách "řešit" křižovatku nebo nějakou jinou standardní situaci. Budou chápat i značky, zakazující odbočování tím či oním směrem (což byla věc, která se stala osudnou onomu zmíněnému Bouchalovi, který odbočoval do zákazu a ještě před rozjíždějícími se automobily).

Vedlejší efekt

Existence ŘP na bicykl by také mohla vyvolat postupné odstranění těch cyklistů, kteří nejvíce ignorují dopravní předpisy a jsou ohrožením provozu.

Cyklista, aby se mohl stát plnohodnotným účastníkem provozu na komunikacích, potřebuje mít garantovanou sumu znalostí a dovedností, která je pro provoz kola na silnici zapotřebí.

sobota 9. července 2016

Demokracie podle pražské kavárny

Pan Pehe ve svém komentáři na Novinkách, v němž reaguje na komentář Michala Mocka v Právu bezděky předvádí myšlení pražského kavárníka a jeho vztah k demokracii.

Trochu to připomíná frau Merkel, která sice prohlásila, že "multikulturalismus je mrtvý", ale to jí nijak nebránilo, aby na základě této oficiálně mrtvé ideologie nepozvala do Evropy miliony kulturně nekompatibilních invadorů. A na základě principů této "mrtvé" ideologie nevyžadovala jejich přijímání a začleňování do společnosti.
Pan Pehe je schopen (nebo spíše byl již donucen) připustit, že EU, ale i politika v národních státech se stále více odcizují normálním občanům. Na druhé straně ovšem tvrdí, že je naprosto nemožné, aby šli politici do voleb "s tisíci nejrůznějších bodů".

Programy

To s těmi tisíci programovými body je sice pravda, ale problém spočívá ve faktu, že v posledních desetiletích stále více selhává obecné směřování stran. Stírá se rozdělení mezi levicí a pravicí a vzniká jakýsi mišmaš, kdy tradiční levicové strany dělají vysloveně pravicové politické kroky a naopak.
Výsledkem je, že volič, předpokládající, že jím volená strana se bude alespň snažit přiblížit k povšechným zásadám svého programu, je čím dále tím více frustrován, protože snaha podpořit tu část politické reprezentace, která bude zastávat určitý program, volbou konkrétní politické strany, je v pozici slepce, který neví, zda v plechovce je ananasový kompot, polévka, nebo ředidlo na barvy.
Další věcí je, že existují rozpory mezi krajskými a ještě nižšími reprezentacemi politických stran, mnohdy provádějícími zcela protichůdnou politiku.
Věc došla tak daleko, že některé strany podporují nebo naopak blokují zákony v rozporu s tím, co mají psáno ve svém programu.
Takže se nelze divit, že se před jedněmi volbami objevily bilboardy s nápisem: "Zvolte si z nás koho chcete, my se už na vás nějak domluvíme".

Reakce voličů

Voliči reagují podrážděně.
Jedním z projevů tohoto podráždění je volání po přijatelném zákonu o obecném referendu, který blokují především tzv. demokratické strany tzv. pravice (což je opět v příkrém rozporu s pravicovou politikou obecně, protože ta podporuje hlas voličů i odpovědnost za něj). Proto je nesmysl, když z úst "pravicového" politika slyšíme blábolení typu "oni by mohli zvolit špatně, a to nesmíme připustit". Právě naopak, z podstaty pravicové politiky plyne, "ano, hlasovali jste blbě, tak vám v tom nyní vymmáčíme čumáky jako štěněti v loužičce, a příště budete hlasovat líp".
Nehledě k tomu, že neexistuje sebemenší důvod předpokládat, že hlas pro konkrétní vec nebo proti ní je méně složitý než hlas pro některou z naprosto nečitelných politických stran, o níž lze do budoucna předpokládat pouze to, že bude generovat politická rozhodnutí ryze nevypočítatelně a z pozice toho, kdo není "in" ve všech politických intrikách a hrátkách, v podstatě náhodně.
Druhou reakcí voličů je hlas novým, nezavedeným stranám, o nichž je volič (právem) přesvědčen, že nebudou o nic horší, než ty stávající (v čemž má pravdu mj. i proto, že laťku kvality posadily zavedené a tradiční politické strany "zatraceně nízko").

Elita

To, co neslyšíme z úst ani novinářů ani politiků, je verbalizace skutečnosti, že, až na naprosté výjimky, v čele zavedených politických stran nesedí žádná elita. Elita se vytváří mnoho let a v některých případech i činností mnoha generací, kdy vznikají soubory nepsaných pravidel, která příslušník skutečné elity neporušuje, v podstatě za žádnou cenu.
Elita rozhodně nevzniká tak, že se za ni nejaká skupina prohlásí. Jedním ze znaků skutečné elity je i skromné vystupování, které je naprosto neslučitelné s jekotem ve smyslu "já jsem elita, a tak jste všichni povinni mě poslouchat!".
Ti, kdo se buď sami, nebo i vzájemně, za elitu označují, žádnou elitou v reálu nejsou.

Pan Pehe nám tedy předvádí samozvanou "elitu", která s elitou reálnou nemá nic společného, i její smýšlení.

středa 6. července 2016

Jaký bude mít brexit dopad?

Všichni EUrohujeři straší, jaký strašlivý bude mít brexit dopad na Velkou Británii.
V reálu se ukazuje, že jeho vliv bude velmi malý, protože Velká Británie je významným dovozcem zboží z EU a především z Německa, takže případná obchodní válka by ekonomiku EU a Německa zvláště poškodila více než britskou. Navíc lze říci, že by dopad byl horší než dopad sankcí proti Rusku (a je otázka, zdy by německá ekonomika dva takové průšvihy souběžně ustála).

Peníze

Dále se hovoří o odvodech do EU a následných tocích peněz z EU. Z tohoto pohledu je pak kritizováno volební heslo zastánců brexitu, podle něhož Velká Británie odvádí určitou sumu liber. Podle kritiků by měly být od této sumy odečteny peníze z EU. Problém ovšem je, že EU neposílá členským zemím peníze, ale prostředky.
Stačí zalistovat v jakékoli učebnici politické ekonomie a najdeme tam definici, že peníze jsou speciální zboží, které má tu vlastnost, že je libovolně směnitelné. Socialistické "prostředky", přestože se nazývají stejně (libry, eura apod.) ve skutečnosti penězi nejsou, protože jsou vázány na nákup určitého konkrétního zboží nebo služeb, odpadá zde tedy ona libovolná směnitelnost, daná definicí.
V reálu mají libry (eura) v prostředcích podstatně nižší hodnotu, než v penězích. Za určitých okolností mohou mít i hodnotu nulovou či dokonce zápornou. Z tohoto hlediska jsou podobné námitky bezpředmětné.
I my odevzdáváme do kasičky EU plnohodnotné peníze a vracejí se nám jen prostředky o mnohem nižší hodnotě, byť s vyšším nominálem. Troufám si odhadnout, že ani my nedostáváme to, co odvádíme.

Normy

Další obrovská výhoda pro Británii je ta, že se bude moci zbavit velké části EUronesmyslů. Kriplormy ISO bude muset uplatňovat jen na zboží, které poputuje do EU. Všude jinde bude moci pracovat s normami vlastními, zpravidla kvalitnějšími.
To samé se vztahuje i na výrobní a další s výrobou spojené postupy.
Obrovskou výhodou je i to, že se Velká Británie zbaví EUrohovadin typu zákazu žárovek, účinných elektrických spotřebičů, povinné výroby ekologických biopaliv (na něž se více nafty spotřebuje, než kolik se jich za tu energii vyrobí). Bude moci přestat vykrmovat solární barony a jiné bezcenné parazity, napojené na "ekologii" a jiné pachatelství dobra v rámci EU.
Pochopitelně, to samé by pro nás znamenal i czexit.
Opět je to oblast mnoha jednoznačně pozitivních dopadů, kde vydělá prakticky jakýkoli stát, který se od EU odtrhne.

Lidskoprávní agenda

Velká Británie je nucena živit snad desítky (o nichž se přes medializaci kauz ví) až tisíce zločinců, kteří nemohou být kvůli EUnijní lidskoprávní agendě vydáni do rodných zemí, nebo zemí, kde spáchali své zločiny, protože by jim tam hrozilo potrestání, a to by zástupy bruselských pachatelů dobra nemohly přenést přes srdce.
Výsledkem tedy je, že se Velká Británie zbaví spousty zločinců, které bude moci vydat ke spravedlivému souzení a potrestání. Vzhledem k tomu, že tito lidé představují na straně jedné zátěž sociálního systému a na straně druhé bezpečnostní riziko, oddechne si nad jejich odsunem spousta lidí a mnozí právě proto hlasovali pro brexit.

Skotsko a Severní Irsko

Řekněme si to upřímně: Severní Irsko je pro Velkou Británii v dohledné době stejně ztraceno. Je to dáno tím, že populace loyalistů, která byla do severních provincií uměle dovezena (ze Skotska), a která nemá naprosto nic společného s etnickými Iry (naopak Irové byli ze svých domovů v severních provinciích vyhnáni a jejich místo zaujali pod patronací armády imigranti), má výrazně nižší porodnost než Irové, takže v dohledné době by stejně došlo k přečíslení probritských imigrantů (resp. jejich potomků) a následnému přehlasování o tom, zda zůstat ve svazku s Velkou Británií, nebo zda se od ní odtrhnout a připojit se k Irsku.
Z tohoto pohledu je případné odtržení Severního Irska v souvislosti s brexitem nepříliš zajímavé.
Pokud se týká Skotska, tam je situace poněkud odlišná. Je třeba vědět, že Skotsko do značné míry žije z britských peněz. Pokud by se od Británie odtrhlo, nastal by pro ně dosti velký průšvih, protože by do EU vstupovalo jako velmi chudá země, požadující více na dotacích, než kolik by odevzdalo na příspěvcích.
Nějaké peníze by Skotsko mohlo získat za pronájem britských vojenských základen na svém území (takže představa, jak budou tyto základny masově rušeny je mimo realitu). I bývalé sovětské základny mimo Rusko zpravidla zůstaly v činnosti a představují pro exsvazové státy výhodný zdroj financí i zaměstnanosti vlastních obyvatel. K něčemu podobnému by zcela jistě došlo i zde.
Skotsko navíc muselo přistoupit v souvislosti se vstupem Velké Británie do EU ke drastickým redukcím rybolovu. Obnovení rybolovu by opět bylo velmi pozitivním faktorem, vedoucím k růstu podpory setrvání Skotska ve svazku Velké Británie mimo EU.
Další věcí je, že existuje precedens, kdy Dánsko je v EU a jeho autonomní území, Grónsko a Faerské ostrovy v EU nejsou.  Jinými slovy, Skotsko by mohlo být v EU a Anglie a Walles nikoli.

Angličtina

Angličtina by přestala být oficiálním jazykem EU, protože žádný jiný stát mimo Velkou Brtitánii ji jako jednací jazyk v EU nemá uvedenou.
Ozývá se kolem toho příšerný jekot a kvil, nicméně k tomu nevidím sebemenší důvod. Tahle méněcenná hatmatilka rozhodně žádnou pozitivní hodnotu nemá a pokud se přestane v EU prosazovat a šířit, nic strašného se rozhodně nestane.

Takže se ukazuje to, co bylo uvedeno v úvodu: Žádná katastrofa se neřítí ani na Velkou Británii, ani na národy EU. Celý brexit není ničím jiným než názornou ukázkou nekvality řízení EU, která vedle dalších faktorů vedla občany Velké Británie, aby hlasovali pro odchod.

pondělí 4. července 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

U Fallúdže

se pořád ještě bojuje. Síly chalifátu dosud nejsou poraženy, přestože dobytí samotného města již bylo ohlášeno.

Dvě právničky

podaly v Německu žalobu na tureckého presidenta Erdogana kvůli masakrům, spáchaným na Kurdech.
Nejsem si jist, zda je takovéto pojetí mezinárodního práva principiálně v pořádku, protože otevírá Pandořinu skříňku, v níž se ukrývají i mohemedánské fatwy na civilizované lidi (mimo mnoha jiných potenciálních průšvihů).

V Česku se vše vykecá...

I vykecalo se, že část výkupného za Hanku a Tonču kdosi přemístil, patrně do své či spřátelené kapsy.

V Istambulu

na letišti zažili jeden z nejhorších džihádistických atentátů, spáchaný více atentátníky, kteří jednali ve vzájemné koordinaci. Výsledkem je téměř 40 mrtvých a kolem 150 raněných.

Syrští antiasadovci

se střetli s velmi nevalným výsledkem s džihádisty z chalifátu. Dostali na kokos a ještě zůstaly nepříteli jejich zbraně. Americký výcvik jim moc nepomohl.

Bulharsko

vyhlásilo zákony, které v podstatě znamenají zákaz islámu. Ten se v tomto státě nesmí propagovat, obhajovat ani šířit (Bulharsko není jediné, kdo takový zákon má, navíc má zkušenosti s několikasetletou islámskou okupací).

V Bangladéši

zaútočili ozbrojenci na restauraci, vzali rukojmí, a nejméně 20 jich následně povraždili, většinou podřezali. Motivy nejsou úplně jasné (?Ramadán?). Armádě se podařilo útočníky zlikvidovat. Přes oficiální tvrzení bangladéšských úřadů se k útoku přihlásil chalifát.

Belgie vydala

do Francie komplice atentátníků, másících podíl na přípravě a logistickém zajištění masakrů v Paříži.

Imigrace

Belgičané

upravili své zákony, které jim zakazovaly nahlížet žadatelům o azyl do mobilů a počítačů. Mezinárodní normy toto nezakazují, takže nyní budou mít volnější ruce při jednání s "uprchlíky", kteří většinou lžou o své situaci, věku, občanství atd.


Obecné

Neustále se šílí kolem brexitu, přestože se vlastně dosud nic neděje. Někteří aktivsté chtějí opakování referenda, rozumnější se jich ptají, jestli by také nechtěli opakování zápasu s Islandem.
Libra začala k velké nevůli soudruhů bruselistů zpevňovat. Vyskakují Skotové, nicméně v EU existuje více států, které se bojí separatismu na svém území a budou blokovat snahy odtrženého Skotska se dostat do EU, aby nevytvořily negativní precedent, který by dopadl i na ně.
U nás je jakýsi kompromis, kdy se na jednu stranu oprašuje známé heslo "... na věčné časy a nikdy jinak!", jednak od nás zazněla zatím nejtvrdší kritika bruselské věrchušky, která se tváří, že na brexitu nemá sebemenší podíl viny. Ta volá "Více Evropy", což v jejich hatmatilce znamená přitvrzení všech idiotismů, které vyprovokovaly Brity k hlasování pro odchod. To se týká i výhrůžek o povinném zavedení EUra všem zbylým členům.
U nás byla také zřízena speciální pracovní skupina pro brexit.

Polsko

v souvislosti s brexitem uvažuje o zavedení eura.

30 pravicově

orientovaných demonstrantů bylo na povolené demonstraci v Sacramentu napadeno několika stovkami ultralevicové verbeže. Deset z nich bylo vážně pobodáno noži.

Zdravotní sestry

nebudou muset mít vysokou školu. Rozhodla o tom vláda. Problém je, že je to rozhodnutí EU, které se bude muset nějak obejít. Tento befél EU je dán velmi mizernou kvalitou školství (včetně zdravek) ve starých zemích, kde prostě asbsolventky a absolventi nemají dost znalostí a dovedností k výkonu povolání.

Soudruzi ztohovnaři

rozestříhali ukradenou presidentskou standardu na malé kousky a rozeslali náhodným lidem.
Brněnským divadelníkům z Husy na provázku se tato "performance" líbí, a tak vyvěsili na Špilberku červené trenýrky.

Lady Gaga

zakázali v Číně, nejen koncertovat, ale i prodávat hudební nosiče a stahovat její hudbu. Může za to její setkání s dalajlámou.

Nigel Farage

konstatoval obecně jasnou skutečnost, že vedení EU si pouze namlouvá, že tato organizace funguje, realita je naprosto jiná.

Soudruzi poslanci

prohlašují, že si nezasloužíme o vybraných dnech v roce mít možnost nakupovat. Zákaz prodeje o sedmi svátcích prohlasovali soudruzi z ČSSD, KSČM, KDUČSL a Úsvitu. Je třeba na to pamatovat, až půjdeme k volbám.
Zákaz patrně skončí u Ústavního soudu.

Ústavní soud

zrušil zákaz adopce dětí homosexuálními páry. Za velkého jekotu bigotů a dalších antidemokratů. Ti nyní blekotají o tom, jak budou ubohé děti vnucovány homosexuálním párům k totálnímu zneužívání (alespoň dle kontextu).
Faktem je, že Ústavní soud zrušil absurditu, kdy homosexuál nebo lesba mohli adoptovat dítě jako jedinec, ale nemohl je adoptovat celý pár. Dalším bodem byla uměle udržované nemožnost adoptovat biologické děti partnera.

Jeremy Corbyn

sice obdržel masovou nedůvěru od poslanců Labour Party, ale odejít nemíní. Na druhou stranu, čím déle bude tento ultralevičák s kladným vztahem ke kde jakému teroristovi v čele této strany, tím rychleji a hlouběji se propadně do bezvýznamnosti.

Evropská Komise

přikývla na zrušení ekoabsurdity, kdy se na již hotové a schválené projekty silnic a dálnic měly dělat znovu posudky EIA (aby nebylo možné na ně dostat dotace).

IKEA

stahuje druh komody, která, pokud není upevněna ke zdi, může být stržena na zem, což se stalo ve více zemích dětem a některé z nich i zemřely. Obávám se, že se jedná o normální vlastnost nábytku, a že pokud nebudou byty přeměneny na vězeňské cely nebo alespoň holobyty (kde je vše upevněno na zeď), bude nemožné nehody tohoto druhu zcela vyloučit.

Ústavní soud

také rozhodl, že slovo policisty by nemělo mít větší váhu než slovo jiného svědka nebo obžalovaného. Problém vidím v tom, že policista je pod služební přísahou, zatímco obžalovaný  může v rámci své obhajoby legálně lhát.
Z tohoto důvodu se bralo svědectví policisty jako "silnější" ovšem s tím, že pokud byl přistižen při lži, mělo to pro něho tvrdé následky.
Obávám se proto, zda uvedený rozsudek ve svém důsledku nepovede k "legálnímu lhaní" policistů a zda neznamená rezignaci na vynucování dodržování služební přísahy.

Objevily se úvahy,

zda po brexitu zůstane angličtina jedním z jazyků EU, protože Irsko má přihlášenou gaelštinu a malta maltštinu, a angličtinu měla jen Velká Británie. Její zařazení mezi oficiální jazyky EU po brexitu by muselo proběhnout jednomyslným hlasováním zbylých členských zemí.

Donald Trump

na předvolebním mítinku znovu obhajoval mučení při výslechu teroristů a podobných zločinců.

"EU je skvělý projekt s mizerným vedením",

prohlásil president Zeman. Já osobně to tak nevidím, protože "skvělý projekt" by měl být idiotenfest a mizerné lidi ve svém vedení prostě ustát. Navíc je EU konstruována tak, že se lidé tohoto druhu dostávají do jejího vedení zcela "samospádem", což je jednoznačně špatné.
Úvahy o "špatnosti" přímého hlasování občanů, které se objevily v souvislosti s "nesprávným" výsledkem referenda o brexitu jsou poněkud diskreditovány faktem, že většina totalit v současnosti je formálně parlamentními (tedy zastupitelskými) demokraciemi.

Asociace krajů

konstatovala, že církve se domáhají vydání věcí i nemovitostí, za jejichž nevydání získávají od státu mnohamiliardové kompenzace. Dožadují se toho, aby byly církve státem tlačeny k respektování dohod, které uzavřely s vládou Petra Nečase.
Kraje mají prostě hrabivost a nestydatost církví z první ruky, protože na nich se řeší největší sprosťárny církevníků.
S tím souvisí návrh Jihočeského kraje na zdanění církevních restitucí a restitučních náhrad. Sobotka, který je církvím velmi příznivě nakloněný, toto odmítá, ovšem s vědomím, že tak přichází o svůj elektorát.

Norský soud

rozhodl v neprospěch paní Michalákové. Ta se patrně odvolá a má pro odvolání přislíbenou pomoc od státu. Další věcí je, že celosvětové protesty proti zrůdné politice státních únosů dětí Norskem patrně nejsou účinné. Daleko lepší by byl hromadný bojkot norského zboží.

Palestinec

ubodal třináctiletou dívku spící v domě rodičů. Policisté ho následně zatřelili.
Problém je v tom, že se incident odehrál v ilegální osadě Kirjat Arba, kde Židé podle platných mezinárodních smluv nesmějí zakládat stálá sídla, protože se jedná o půdu, která legálně patří palestinským Arabům.
IMHO je v oblasti Paletiny situace, která vylučuje nějaké mírové a všeobecně přijatelné řešení.

Novináři jásají

nad zacelováním "ozonové díry" Problém spočívá v tom, že pokud by byly naše původní představy o problému pravdivé, k zacelování by ještě docházet nemělo a snížená produkce freonů do atmosféry po jejich omezeních by se ještě neměla do stavu ozonosféry promítnout.

Rakouský ústavní soud

prohlásil druhé kolo presidentských voleb za neplatné z důvodu nelegálních aktivit významné části komisí při sčítání korespondenčních hlasů.

Česko

má jednu z nejnižších nezaměstnaností v rámci EU. To je mj. důležitým argumentem proti překotnému přijímání eura, protože většina členů eurozóny je na tom hůře než my.

President Zeman

by podpořil referendum o vystoupení z EU, sám by ale hlasoval proti.

Vůdce Al Kajdy

Ajmám Zavahrí veřejně vyhrožoval USA "vážnými důsledky", pokud si dovolí popravit vraha a teroristu Carnajeva.

Rada Evropy

opět "konstatovala", že v ČR pokračuje "segregace Romů". Problém spočívá v tom, že "argumenty", na nichž staví, jsou z velké části prokazatelně lživé aktivistické bláboly, jak bylo konstatováno v souvislosti s předchozími jednáními na toto téma.

Podle Jaroslava Flegra a kolektivu

zvyšuje infekce toxoplasmou pravděpodobnost, že se narodí dcera. Dle mého odhadu se pravděpodobně jedná o zvýšení potratovosti plodů mužského pohlaví.

neděle 3. července 2016

Umění nebo řemeslo? 11


Jak zjišťujeme příčiny nemocí?

Příčiny nemocí mimo situace, kdy je kauzalita naprosto jasná i z klinické praxe, případně z patofyziologických mechanismů, které jsou nám známé, zjišťujeme pomocí asociování znaků zdraví se znaky, odpovídajícími rizikovým faktorům. Nicméně uvedené asociace mají co říci i v situacích, kdy se zdá být vše jasné (viz vztah mezi zdravím a úrazem, který nedávno nabouraly a zesložitěly výzkumy vlivu parazita Toxoplasma gondii na lidský mozek).

Jaké jsou znaky zdraví?

Možná to bude znít jako paradox, ale pro populační zdraví je jedním z důležitých znaků úmrtnost. Je to proto, že tento znak je velice "tvrdý" (typu ano - ne), doprovázený dalšími údaji (pohlaví, datum narození, datum smrti, příčina smrti, další chproby, které s ní souvisely a další choroby, které pacient měl, ale které s jeho smrtí nesouvisely).
Pochopitelně, pramalý význam má hrubá úmrtnost, která znamená počet zemřelých na administrativní jednotku (okres, kraj, stát ...) a rok. Není nic překvapivého, že hrubá úmrtnost silně závisí na věku. Čím jsou lidé starší, tím častěji umírají (s výjimkou raného dětství, kdy vyšší úmrtnost v této věkové kategorii reflektuje různé nezvládnutelné genetické a vrozené defekty). Ve středním věku začne úmrtnost narůstat v podstatě exponenciálně, takže i malé rozdíly v podílu osob v důchodovém věku v populaci generují velké rozdíly v hrubé úmrtnosti.
Je jasné, že máme-li dva soubory s různým zastoupením věkových skupin, bude věková struktura v řadě případů hrát daleko významnější roli než nějaké další faktory.
Abych to trochu zvulgarizoval: Postavíme-li někde velký domov pro seniory, pak v daném okrese či městě docela drsně zvýšíme hrubou úmrtnost. Pokud se toho chopí nějaký pologramotný novinář stylem "státní orgány zamlčují šílenou úmrtnost v okrese O v porovnání se sousedními okresy P a Q", případně ještě "úmrtnost v okrese O začala strašlivě narůstat před třemi lety - co nám státní orgány tají?".
Jinými slovy, hrubá úmrtnost je číslo pro kočku. Musíme provést tzv. věkovou standardizaci, kdy úmrtnost přepočteme po ročnících na nějakou idealizovanou populaci se standardním zastoupením věkových skupin. Může to být např. populační průměr celého státu. V takovémto případě by se ta "úmrtí navíc", vytvořená domovem pro seniory, měla srazit zohledněním vyššího zastoupení starších věkových skupin v dané lokalitě.
Věkově standardizovaná úmrtnost se naopak dá velice dobře k porovnání úmrtnosti v jednotlivých oblastech (ale i např. profesních skupinách) ke vzájemnému porovnání použít. Již jsem zde zmiňoval, že v hrubé úmrtnosti byl zdravotní stav populace těžebních okresů na severozápadě Čech a v dalších problematických oblastech překryt tím, že zde byl vystavěn nový průmysl (ať už na zelené louce nebo rozšířením stávajících závodů), takže zde bylo relativně více mladých lidí, přicestovalých po vyučení za prací, a teprve věková standardizace ukázala, jak hrozivý je stav tamní populace.
Po věkové standardizaci se dá počítat i střední délka života. Toto číslo získáme v podstatě tak, že pro každou skupinu (třeba ročník) zjišťujeme, kolik procent je ještě naživu a kolik již zemřelo. Uvedenými procenty proložíme přímku, a kde ta protne 50 %, tam je věk, v němž polovina populace daného věku je naživu a druhá již nikoli.
Uvedený ukazatel se často používá pro mezinárodní srovnávání, protože je poměrně odolný vůči různé úrovni "štábní kultury" sběru statistických dat.
Novináři jej rádi desinterpretují jako "průměrný obyvatel země X má šanci se dožít Y  let", což je nesmysl, protože až budou dnes narození obyvatelé země X ve věku Y, tak ten ukazatel bude s vysokou mírou pravděpodobnosti někde jinde.
Další zajímavostí je, že tento ukazatel nemusíme počítat pro "věk nula", ale je možné ho počítat i pro libovolný další věk. Zajímavé je např. to, kolik bude žít v průměru ten, kdo dosáhl věku odchodu do starobního důchodu (základem jsou pochopitelně všichni, kdo se daného věku dožili, a zemřelí dříve se ignorují).
Uvedené počty se užívají i pro různé státy, kdy se ukázalo, že v některých rozvojových zemích mají sice průměrné dožití od narození výrazně kratší než my, ale pokud se bere např. průměrné dožití dvaceti či třicetiletých, tak už to mají srovnatelné s vyspělými zeměmi. Jinými slovy, probíhá u nich tvrdá selekce v období po narození až někdy do začátku dospělého věku, a pak už úmrtnost tak hroznou nemají.
Na konci 80. let byl zaveden ukazatel "ztracená léta". Jeho filosofie je taková, že se stanoví věk, kterého by se měl dožít každý (většinou je to věk odchodu do důchodu). Kdo zemře před tímto věkem, tak se do ukazatele promítne tolika roky, kolik mu jich do toho limitního věku zbylo, kdo zemře starší, se do průměru promítne nulou.
Faktem je, že tento ukazatel měří cosi jiného než předchozí jmenované. Standardizovaná úmrtnost a průměrné dožití v bývalém Československu akcentovaly oblast Severčeského kraje a Ostravska, ztracená léta tyto oblasti také zdůraznila, ale vedle nich "vyskočily" i okresy, do té doby považované za "zdravé" a někdy používané i jako referenční proti okresům se známými riziky v oblasti životního prostředí.
Je jasné, že uvedené ukazatele se počítají zvlášť pro muže a ženy, protože tam jsou značné rozdíly, což je dáno odlišnou genetikou (zdvojený chromozom X versus dvojice XY).

Příčiny úmrtnosti

Z dat o úmrtnosti lze počítat i tzv. specifickou úmrtnost podle jednotlivých skupin nemocí. Problém je, že přesnost v této oblasti není zdaleka tak velká jako v případě samotného faktu smrti.
Podnikatelů, o nichž se neví, zda leži v sudě s louhem na dně přehrady nebo loví zlaté rybičky na Bahamách, není zase tolik, aby to pohnulo s celorepublikovou statistikou. V případě příčin úmrtí jsme už odkázáni na subjektivní mínění lékaře, který sepisoval podklady pro úmrtní list, a také jeho nadřízených, kteří ho vedou k preferenci určitých diagnóz.
Celé to může být ještě komplikované diagnózami, které jsou potvrditelné pouze pitvou. Protože propitvanost populace mezi okresy dosti výrazně kolísá (a kolísá i v čase), výskyt těchto diagnóz ve výkaznictví v podstatě nic neříká o jejich reálném výskytu v populaci a jeho časové a místní fluktuaci.
K dalšímu zdroji nejistot přispívá jev, o němž se mezi laiky málo ví, ale je rovněž důležitý: V každém okresním či krajském špitále je oddělení, "kde se umírá". Nikoli proto, že by tam na paceinty byli zlí, ale proto, že se zde ocitnou pacienti se souběhem vícera chorob a s velmi špatnou perspektivou. Zpravidla to souviselo s postavením a politickými konexemi příslušného primáře, který si nemohl dovolit, na rozdíl od jiných, takovéto pacienty odmítat.
A nyní si představte případ paní, která jde ráno do obchodu, rozplácne se na chodníku, zlomí si krček stehenní kosti, rozbije si brýle a je z toho zmatená.
Může skončit na chirurgii či ortopedii, kde se jí budou snažit tu zlomeninu zadrátovat (a určité procento pacientů to nepřežije). Může skončit na interně, kde jí budou nohu pouze polohovat a dbát aby nezemřela na zápal plic z dlouhého ležení (což se ne vždy povede a pokud zápal plic dostane, zpravidla na něj i zemře). Může skončit i na psychiatrii nebo neurologii (uhodila se do hlavy a je zmatená), případně i na očním (rozbité brýle). A je jasné, že pokud tu samou paní "dochovají" na různých odděleních a úmrtní list budou sepisovat dle svého úzu, tak to budou zcela rozdílné kauzy, zařazující se do statistik dle specifické úmrtnosti do zcela jiných kolonek. Chirurg bude obviňovat z její smrti faktory, které vedly k tomu, že nepřežila operaci, internista zase ty, které vedly k nepřežití zápalu plic. Neurolog bude vidět nějakou "svou" příčinu, proč se rozplácla na tom chodníku (např. malá mozková příhoda), očař to svede na špatný zrak a psychiatr si na ní ze svého oboru něco také určitě najde (např. smrt zaviněná demencí v souvislosti s hospitalismem).

(pokračování)

sobota 2. července 2016

Dvě drobnosti

Dvě záležitosti příliš drobné na samostatný příspěvek ale příliš velké na vložení do přehledu týdne.

Vysavače

EU nám zakázala efektivně pracující vysavače o vyšším výkonu a nyní se pracuje na zákazu efektivnějších toustovačů a varných konvic.
Pochopitelně, mantrou je "ekologie", a opět pochopitelně, v pojetí bruselských bezmozků.
Bezmozkovi z brusele či nějaké ekologické NGO nevysvětlíte, protože správně neměl úspěšně dokončit ani zvláštní školu, že spotřeba anergie na určitý úkon je násobkem příkonu a času.
Většině těchto bezmozků není možné vysvětlit ani to, že energie nevzniká z ničeho, ale musí se nějak "vyrobit" (tedy, z fyzikálního hlediska přeměnit z jiné, pro nás nepoužitelné, formy na formu použitelnou). Nejde jen o tradiční výroky "ryzích ekologů" typu: "Proč zamořovat životní prostředí auty na naftu a benzín, když v zásuvce je dost energie i pro elektrická auta", případně "Pokud by nešla elektřina, tak bych si na televizi svítila svíčkou" (o topení v kamnech mrkví ani nemluvě).
Při diskusích o zavádění zbytečného denního svícení aut se ukázalo, že naprosté většině diskutujících "pro" nedochází (a patrně ani těm blbům, co to zavedli), že o to (cca 5% za denního provozu) vzroste spotřeba aut, protože ji musí vyrobit alternátor, a ten bude klást při výrobě většího množství elektřiny motoru vyšší odpor.
Jinými slovy, tito lidé, kteří nám diktují své bezcenné hovadiny, nezvládli (či alespoň nepochopili) ani učivo základní školy (termodynamické zákony).
Ale zpět k těm vysavačům:
Pokud by příkon vysavače jen snížil výkon, tak by se prostě neušetřilo nic, protože vysátí stejné místnosti by trvalo proporcionálně déle. Zásadním problémem je ovšem fakt, že nižší výkon zhoršuje kvalitu vysávání neproporcionálně, jinými slovy, při polovičním výkonu nestačí dané místo na podlaze přejet dvakrát, ale někdy je potřeba přejet třikrát i vícekrát. Paradoxně tedy celková spotřeba energie vysavačem s nižším příkonem je při vysátí téže místnosti vyšší. A to ještě pomíjím fakt, že některé druhy prachu takový kriplvysavač nenasaje ani pak (a výsledkem jsou alergie a další zdravotní potíže, které se promítnou do ekonomiky, a nakonec i do spotřeby elektřiny - "propálí" ji nemocnice).
Dalším aspektem je skutečnost, že úklid vysavačem o nižším příkonu "sežere" nejen více elektřiny, ale současně i výrazně více času. To, pochopitelně, nevzrušuje bruselského úředníka, který má v přepočtu statisíce Kč měsíčního platu a může z něj vydržovat armádu služebných, které mohou vysávat až do aleluja. Vyšší časová zátěž při úklidu ovšem naopak znamená nižší kvalitu života mas normálních lidí, kteří si uklízejí sami.
Stejné aspekty mají i připravované topinkovače a toustovače s "ekologicky" přiškrceným příkonem, případně i nevýkonné rychlovarné konvice. Opět se jedná o zloděje času, protože jejich práce bude trvat patřičně déle, a opět, vzhledem k tomu, že budou i déle svým provozem ohřívat své okolí, bude jejich zavedení spotřebu energie spíše zvyšovat než snižovat.
A to ještě pomíjím obecně platnou a známou skutečnost, týkající se velkého množství elektrických přístrojů, že s příkonem roste jejich efektivita.
Celá tahle kuza názorně ukazuje, že normální lidé, kteří v reále vydělávají na jejich platy, jsou v očích bruselských úředníků jen bezcenný póvl, na němž jim naprosto nezáleží.

Holčička

Soudruzi udělali pokus s holčičkou, která se špinavá a roztrhaná, dožadovala pomoci a ta jí byla odmítána.
Soudruzi to, pochopitelně, interptretují "hrozným sobectvím" lidí, kteří takovouto pomoc odmítli. Je to, pochopitelně, naprostý nesmysl.
Sami soudruzi mnohokrát udělali na lidi nejrůznější podrazy, kdy "za bukem" čekalo komando, okamžitě sankcionující normální a přirozené lidské chování. U nás se takto nechvalně proslavila ultralevicová aktivistka Šabatová se svými romskými provokačními komandy.
Vzhledem k tomu, že v celé EU nyní probíhá temnými silami řízený boj "proti pedofilům", opravdu se nedivím nikomu, kdo uvidí dítě v nouzi, tak místo snahy o poskytnutí pomoci začne zdrhat. Může se důvodně domnívat, že pokud by tu pomoc poskytl, obvinilo by ho za bukem číhající komando fašistických EUroinkvizitorů z "pedofilie" a totálně ho tím profesně i občansky zlikvidovalo ("najít" během jednoho roku v zabavené elektronice obrázky typu "child porn" opravdu není žádný problém).
Druhou věcí je, že scéna patrně působila nepřirozeně (ona působí nepřirozeně i na videích) a přinejmenším část lidí tušila nějaký podraz i z ní samé, nikoli ze širších souvislostí, které jsem výše zmínil.
Je to ošklivé, ale sociální inženýři ve službách neomarxistických, trockistických a dalších fašistoidů vytvořili ve společnosti v podstatě válečnou atmosféru. Přežívá jen ten, kdo se permanentně chová jako voják na nepřátelském území. A řídí se tím, co je řečeno třeba v "Bigglesovi od velbloudích stíhaček": "Když uvidíš něco přitažlivého a dožadujícího se tvé pozornosti, mazej od toho, protože je to past".
Potlačování základních pozitivních prosociálních instinktů a chování populace je něco, co je samozřejmou součástí politického programu ultralevicových sociálních inženýrů, a musíme počítat s tím, že je toho dosahováno i tak odpornými prostředky, jako je zneužívání dětí jako provokatérů.

I tyhle dvě drobnosti, byť se záležitosti samé přímo netýkají, ukazují názorně, že hlasování sociálně konzistentnějších Britů pro brexit bylo správnou a racionální volbou.