sobota 30. dubna 2016

Jak je to s těmi lékaři

Došlo ke kontraverzi mezi ministrem Babišem a předsedou české lékařské komory Kubkem. Babiš prohlašuje, že je pro něj nepřijatelné skokové zvýšení lékařských platů o 30 %, požadované komorou.

Jak to tedy je?

Zdravotnictví je celá léta, v podstatě od komunistů do současnosti, hluboce podfinancované. Přitom nejde jen o samotné platy lékařů a sester, ale i o jejich relativně (proč, k tomu se ještě dostanu) malý počet (což s financemi na platy, pochopitelně, úzce souvisí). Netýká se to jen nemocnic, ale i praktických lékařů. V Německu stačí praktickému lékaři k dobrému uživení se kolem 20 pacientů denně (a lékařů systém uživí tolik, že se o pacienty prvního kontaktu takto skutečně i podělí), u nás je běžných kolem 60 pacientů za den (což při 8 hodinové pracovní době se dvěma hodinami na povinnou administrativu, různé pohotovostní služby a časově náročné a zpravidla předem plánované úkony typu vypisování důchodů, invalidit, lázní apod. znamená průměr 6 minut na jednoho pacienta). Nejde jen o samotnou náročnost, ale náš lékař je i v daleko vyšším stresu jako ten německý, protože za těch 6 minut nesmí nic podstatného přehlédnout, zatímco ten německý má na totéž více než čtvrt hodiny. Jinými slovy, práce našeho lékaře je více riziková a stresující než práce lékaře v Německu a současně je hůře honorovaná.
Další věcí je, že lékař by měl určitou část pracovní doby trávit průběžným sebevzděláváním, na což našim lékařům při jejich pracovní zátěži prostě během pracovní doby nezbývá čas a honí to po večerech a o víkendech, kdy by správně měli odpočívat, a současně i okrádá rodinu o své aktivity. I šofér, vykonávající podstatně méně náročnou práci, má předepsán povinný odpočinek a limity pro práci v jednom kuse (přičemž obojí se tvrdě hlídá), což ani lékaři ani sestry, ani jiní zdravotničtí pracovníci, nemají. Tam, kde něco konkrétního říká nesmlouvavě Zákoník práce, se to šidí prostřednictvím obskurní "pracovní pohotovosti", která zakrývá fakt, že nemocniční lékař může být v permanenci klidně 36 hodin v tahu, nebo i déle.
Další věcí je, že máme nejidiotštější možný systém zdravotního pojištění, kdy existuje větší množství zdravotních pojišťoven, ale ty si nesmějí vzájemně konkurovat, takže se ze zákona musejí chovat jako pojišťovna jediná, jen se zbytečně ze systému živí mnohočetná administrativa, vyvádějící peníze z péče o zdraví jako takové. Navíc pojišťovny mají i vzájemně různé aplikace, jimiž komunikují po netu se zdravotníky, což i tuto činnost výrazně komplikuje. Zdravotnická zařízení si musejí držet právníky, kteří jen hlídají idiotické rozdíly mezi jinak uniformními pojišťovnami a jejich změny v čase (v podstatě se jen neustále mění formuláře ve výkaznictví s tím, že změny jsou především v pořadí položek a jejich rozložení po archu k výkaznictví) Pro pacienty je nevýhodné i to, že některá zdravotnická pracoviště mají smlouvy jen s některými pojišťovnami.

Cizinci?

Stále více se ovšem od studentů při státnicích v posledním ročníku dozvídáme, že mají domluveno místo v zahraničí. Tohle ještě akcentuje totálně idiotský systém atestací, který prakticky znemožňuje odborný růst mladých lékařů. Mnozí odcházejí do ciziny v podstatě jen proto, aby raději odatestovali za normálních podmínek (srovnatelných se stavem, jaký byl u nás před rokem 1989) tam. Tento systém byl od samého počátku kritizován jak odbornými lékařskými společnostmi, tak i lékařskými fakultami a byl tedy prosazen pologramotnými ministerskými úředníky přes závažné námitky odborníků. Přes skutečnost, že se jednoznačně neosvědčil, je stále prodlužována jeho existence.
Příliv lékařů ze Slovenska pochopitelně situaci nezachrání. Pan Babiš se s takovým lékařem možná domluví, ale generace dnešních třicátníků už slovenštinu ne zcela chápe a čím mladší pacient, tím je to horší (pomíjím situaci na moravskoslovenském pomezí). Slovenština je pro ty, co už nezažili v dorostovém věku federaci a bilingvální státní rozhlas a televizi, prostě cizí jazyk, stejně nesrozumitelný jako třeba polština nebo lužickosrbština. Nedávno byla kolegyně ze zaměstnání s dcerou (1. třída) u lékaře, Slováka. Lékař s ní pěkně mluvil, kolegyně mu jistě rozuměla, nicméně dcera se jí pak přiznala, že nerozumela absolutně ničemu z toho, co jí říkal. S ukrajinštinou bych měl problémy i já, spíš bych musel na komunikaci s ukrajinským lékařem oprášit odbornou ruštinu.

Zdravotnictví zatím jakžtakž funguje.

Tímto tvrzením se ohánějí všechny vlády od roku 1989. Proto, že se lékaři a sestry (a další odborní zdravotničtí pracovníci) zatím neodvažují brát se o svá práva takovým způsobem, který by ohrozil životy a zdraví pacientů, jsou vládní kruhy klidné a: "nic se neděje, lze pokračovat ve stejném duchu".
Ve skutečnosti se ovšem děje, protože kvalita zdravotnictví neustále klesá (což je částečně vykompenzováno technologickým pokrokem, který, naštěstí, nemohou soudruzi z ministerstva ovlivnit, alespoň ne vždy a výrazně).
Zdravotní péči poskytují stále více vystresovaní a přetížení lékaři a sestry, pro nedostatek lékařů se postupně zavírají oddělení, nebo celé nemocnice (což je někdy demagogicky vydáváno za racionalizaci, ale ve skutečnosti to v daném regionu výrazně zhoršuje kvalitu a dostupnost lékařské péče, jen se to dá "papírově" zakamuflovat).
Vychováváme stále více lékařů, kteří budou pracovat v zahraničí a prostředky do nich vložené se našemu státu nikdy nevrátí, byť i tento jev se dá v ekonomice státu maskovat. Místo nich přicházejí lékaři a sestry často méně kvalitní (minimálně než ti, kteří od nás odešli na západ, protože tam jakýsi výběrový efekt je, a u nás zůstanou ti, kterými západní státy "pohrdly"), včetně zmíněných jazykových (ne)kompetencí.

Jak to může skončit?

Ono to nikoli "může", ale "musí" nakonec skončit krachem, který může přijít "naprosto nečekaně", především pro ty, kdo naše zdravotnictví řídí. Je to proto, že takovéto jevy mají tendenci se chovat exponenciálně a být navíc zatíženy spoustou pozitivních zpětných vazeb, které odchylky od stabilního stavu začnou, jakmile se situace dostane mimo regulační rozmezí, výrazně urychlovat. Řízení odvětví v takovém stavu (a zejména bez pochopení, že nastal stav kvalitativně nový) nemůže mít jiný efekt než zoufalé točení řidiče volantem sem a tam, když na náledí dostal smyk. Jinými slovy, jakmile zdravotnictví překročí mez regulovatelnosti, sesype se celé jako domeček z karet a nikdo s tím během toho pádu v podstatě nic nenadělá. Musela by se zavést jakási forma diktatury, jaká zde byla v 50. letech, nicméně ani ta by nezabránila masovému exodu zdravotníků do zahraničí, spíš by ho mohla ještě akcentovat. Takže by se musely na hranicích obnovit ostnaté dráty a postavit se k nim vojáci s kvéry.

Co se dá dělat?

Jedním z nesmírně důležitých faktorů zodpovědných za současný stav je skutečnost, že se lékařská komora (a s ní i ministerstvo) aktivně brání paramedicínským oborům, které v západní Evropě do značné míry přebírají zátěž na lékaře prvního kontaktu a v USA je dokonce paramedicínsky léčeno kolem 2/3 menocných.
Lékařská lobby aktivně brání činnosti těchto odborníků od jejího stavění mimo zákon přes finanční vlivy (tyto úkony, ačkoli jsou s medicínskými srovnatelné co do účinku na zdraví, a mnohdy i výhodnější, nejsou hrazeny pojišťovnami, a tudíž na ně většina populace nemá peníze). A tam, kde nemohou škodit takto přímo, alespoň příslušné obory veřejně dehonestují (viz různé aktivity sysifovců).
Bylo by nesmírně žádoucí, aby se tyto obory dostaly z pololegality a zdravotní pojišťovny začaly alespoň definované spektrum úkonů honorovat z povinného pojištění. Tím by se snížil tlak na systém a lékařů (i sester) by v něm bylo zapotřebí méně. Právě proto, že jsou u nás paramedicínské obory částečně mimo zákon, částečně alespoň mimo oblast úkonů, hrazených pojištěním, máme u nás vysoký počet lékařů na obyvatele a přitom nestíhají. V některých státech na západ od nás jsou paramedicínští odborníci prvním zdravotnickým kontaktem prio až 60 procent pacientů, kterým se objeví nějaké zdravotní potíže. Zpravidla bývají také levnější než lékaři. Systému by se tedy částečně ulevilo od přetíženosti lékařů i finančně.
Další věcí by bylo zavedení reálné konkurence mezi zdravotními pojišťovnami, tedy něčeho, o čem se píše od 90. let minulého století. V zásadě by stačilo definovat seznam úkonů, které musí každá pojišťovna z povinného pojištění hradit a zbytek nechat na "neviditelné ruce trhu", tj. na tom, zda si budou pojišťovny konkurovat tím, co navíc dokáží z povinného pojištění uhradit, nebo nabídkou připojištění s nadstandardem (v sousedním Německu mají tři různé typy pojištění, hradící tři různá spektra zdravotnických úkonů, takže něco podobného jde i v rámci EU legislativy). Nebránil bych se ani tomu, kdyby prokazatelně bohatí pacienti (existují takové věci jako daně z příjmu, které by to mohly prokázat) mohli platit nižší pojistku se spoluúčastí, jak je to běžné např. u havarijního pojištění aut.
Úlevu by přineslo i opačné optření: zrušení vzájemně si nekonkurujících pojišťoven a ponechání jedné, což by výrazně omezilo administrativu systému i náklady na ni.
Nicméně i tak systém zdravotní péče u nás zůstane silně podfinancovaný. Bude zapotřebí nějakým způsobem navršit přísun peněz do zdravotnictví, protože faktem je, že zatímco platy u nás jsou zlomkem platů třeba v tom citovaném Německu, tak náklady na některé zdravotnické úkony i ceny některých léků máme stejné. Dosáhnout rovnováhy mezi příjmy a výdaji lze tedy buď drastickým seškrtáním úkonů, hrazených ze standardního pojištění, nebo drastickým (stovky procent) zvýšením pojistného.

čtvrtek 28. dubna 2016

Čmárání po výlohách

Kdosi koncem minulého týdne pomaloval výlohy několika obchodů a provozoven, hlásících se k programu hatefree (tedy nenávisti ke svobodě). Ihned vypukl jekot, že to udělali "náckové", "konvičkovci", "okamurovci" a podobní nepřátelé státu.

Reakce společnosti

Problém je, že prakticky ihned se na zbývajících ještě existujících diskusních fórech objevily a převážily hlasy, podle nichž si to buď hatefree udělali sami, případně, že jim na tom zapracoval někdo z "pražských kavárníků". Objevila se i zasvěcenější a odbornější úvaha, podle níž by neonacisté nepoužili slovo "uprchlík".
Trochu mě zarazila reakce Lúmenn tak nějak nechápající dnes již normální výše uvedenou reakci.
Vyjasnění incidentu nepřineslo ani zveřejnění nějakých fotografií z bezpečnostních kamer. Ty v podstatě jen vylučují, že to neudělal někdo, komu by v souvislosti s nějakou aktuální reálnou či domnělou křivdou "bouchly saze" a on se takto odreagovával. Nehledě k tomu, že se ani dodatečně neprovalily zprávy o nějaké události, která by k takovéto reakci vedla. Skupina zahalených postav na snímcích, vyzborojených příslušnými pomůckami, ukazuje přinejmenším to, že pachatelé byli na svůj čin předem a promyšleně připraveni.
Lze, pochopitelně, od boku vyplodit (či z palce vycucat) desítky či stovky návrhů, kdo by to mohl být. Lúmenn zohlednila i možnou existenci Aštara Šérána. Nicméně existuje něco, čemu se říká Occamova břitva, s čímž, bohužel, současní absolventi humanitních oborů zpravidla neumějí pracovat (pokud si rovnou nemyslejí, že je to nějaký zvlášť odporný nástroj rasistického či nacistického teroru). A tento nástroj v podstatě jednoznačně říká, že nejreálnější je možnost také nejjednodušší a nejpravěpodobnější. Přidávání stále exotičtějších možností v podstatě s pravděpodobností těch hlavních nijak nepohne.
A dostáváme se k meritu věci:
Už i mainstreamová internetová média upozorňují na značnou asymetričnost informování ze strany oficiálních a státem kontrolovaných médií, jako jsou televize a hlavní noviny. Lidé nejsou blbí a profláklým lhářům prostě nevěří. Cenzura s tím nic nenadělá, maximálně podpoří víru v konspirační teorie (kdyby nebyly pravdivé, tak by se zprávy o nich necenzurovaly) a dodá věrohodnost i velmi divokým fámám.
V reálu mohou být zákroky proti svobodnému šíření informací, po nichž volají antidemokraté všeho druhu, spíše kontraproduktivní. Přitom by měli, alespoň někteří, reflektovat Marxe, který jasně řekl, že ideje se stávají materiální silou, pokud se jich zmocní masy. A Pergilla, který k tomu dodal, že naprosto nezáleží na tom, zda tyto ideje jsou nebo nejsou založeny na realitě (fňuk, takovou ignoranci si opravdu nezasloužím!).
Jenom připomínám, že "materiální silou" jsou i mnohá náboženství, přestože ideje, na nichž jsou založena, nemají z hlediska pravdivosti nebo pravděpodobnosti větší hodnotu než použitý toaletní papír. A z jiného soudku: Husákův režim byl "oddělán" fámou o ubití studenta Martina Šmída, bez ohledu na skutečnost, že tato fáma byla nepravdivá (a paradoxně ji vytvořili ti, kdo měli na starosti rozbití občanského hnutí proti režimu a slibovali si od ní zastrašení protirežimních sil). Režim soudruha Husáka a spol. (včetně sdělovacích prostředků pod jeho kontrolou) byl svou prolhaností natolik profláklý, že mu nepomohlo ani rozsáhlé dementi včetně předvádění živých Martinů Šmídů v televizi.

Analýza

Pokud zohledníme to, co o celé kauze víme, tak:
  1. Můžeme prakticky zcela vyloučit, že někdo tuto akci provedl v afektu. Tohle vylučují záběry kamer, ukazující organizovanou a zjevně i předem připravenou skupinu, zohledňující i existenci těch kamer
  2. Musíme tedy pracovat s tím, že akce byla spáchána po řadě přípravných úkonů, mezi něž zcela jistě patřilo i zvažování (analýza), zda akci provést nebo ne. Aktéři jistě mohli nepočítat s tím, že se horliví příslušníci justice, politicky se angažující na straně extrémní levice, budou snažit předělat sprejerství na "zločin proti lidskosti", nicméně i tak museli počítat s trestními i ekonomickými důsledky případného dopadení
Bereme-li v potaz ono přemýšlení pachatelů, zda to udělat, pak, chtě nechtě, musíme nyní vzít onu zmíněnou Occamovu břitvu a odřezávat pitomosti. Vlastně to uděláme v momentě, kdy položíme onu tradiční otázku, kterou by měl znát každý čtenář detektivek, tj. CUI BONO, případně CUI PRODEST.
Potom můžeme položit další otázku: "Může takováto akce nějak prospět protiislamizačním silám typu IvČRN nebo BPI?" Na tuto otázku je naprosto jednoznačná odpověď: "Nikoli." Tuto odpověď můžeme dále rozvést v tom duchu, že uvedené politické síly by se touto akcí cítily být jednoznačně ohroženy. Vědí totiž velice dobře, že fašistoidní establishment právě na nějaký podobný incident čeká jako na záminku, aby mohl zmařit jejich účast na volbách (v tomto roce do krajů a části Senátu, v příštím do Poslanecké sněmovny), a proto mu zcela jistě nebudou dávat do rukou takovouto příležitost.
Naprosto stejné úvahy bych očekával i od dalších integrovaných a spíše protirežimně zaměřených skupin a stran typu DSSS, Bartošovců (kteří momentalně navíc mají jiné starosti) apod.
Teoreticky by mohla něco podobného spáchat nějaká naprosto marginální skupina motivovaná tím, že reakce režimu "oddělá konkurenty" a ona se ocitne více na výsluní politické scény. O žádné takovéto skupině ovšem nevím, zato je mi známo, že mnohé takovéto skupiny jsou v podstatě produktem policie, případně tajných služeb, což se týkalo i např. záhadně se objevivší a náhle zmizevší České národní strany.
Komu naopak takováto akce může prospět?
  • zcela jistě samotnému hnutí hate free, které začalo být, a to zcela správně a logicky, většinou veřejnosti totálně ignorováno a mohlo by ze vzniklého rozruchu jen vytěžit publicitu. Této představě napomáhá i skutečnost, že sprejování či malování bylo (alespoň podle fotografií na netu) provedeno velmi ohleduplně, většinou na sklo, z něhož barva půjde dobře dolů
  • zcela jistě antidemokratickým silám v naší společnosti, reprezentovaným levicovými extrémisty ve vládě a okolí, navrhujícími stále tužší cenzuru a stále výraznější omezování občanských svobod a lidských práv, především pro příslušníky majoritní populace. Uvedené síly mají patrně pod kontrolou i část policie, což jednoznačně ukázaly události spojené s řetězcem demonstrací 6. 2. t.r. v Praze, kdy jako osoba, dirigující útok zakuklenců na uniformovanou policii a demonstrananty proti islamizaci, byl identifikován příslušník neuniformované policie. Přitom ti samí (s vysokou pravděpodobností, sedí oblečení, typ maskování i přibližný počet) zakuklenci následně provedli i napadení občanů na nádraží a "paličský útok" (pravděpodobně předpřipravený ze strany "vypálených" patřičným rozmístěním hořlavin) na ultralevičácké centrum "Klinika". V té souvislosti se také ukázalo, že ministr vnitra a jeho bezprostřední podřízení patrně nemají v rukou vládu nad celou policejní mašinérií
  • jinak se obávám, že další kandidáti na nějaký výrazný prospěch z této akce prostě nejsou k dispozici, ani Aštar Šérán, ba ani Hurvínek se Spejblem
  • jistěže se může najít nějaká další možnost, ale bude silně nepravděpodobná
  • spíše bych ještě viděl jako reálné nějaké blbečky, domnívající se, že dělají "něco pro národ", neuvědomující si, že jsou řízeni oficiálně či neoficiálně někým z policie nebo tajných služeb. Tato možnost ovšem s možnostmi, uvedenými zde na prvním a druhém místě, nijak nekoliduje
Takže to, co výše citovaná a, omlouvám se za to tvrdé konstatování, apolitická Lúmenn (a mnozí další, jako je ona) považují za "šokující reakci 'slušných Čechů'" je prostě výsledek elementárních logických úvah, kterých je (=měl by být) schopen prakticky kdokoli s normálním IQ a nepomrvenou schopností logicky a analyticky uvažovat (jedním z cílů ultralevicí prosazované "inkluze" ve školství je, aby takovýchto lidí bylo v populaci co nejméně).

A, mimochodem, ona masová rekace obyvatel, zcela jednoznačně zařazující pachatele někam do skupiny hate free a tomuto hnutí příznivých dalších antidemokratických elementů, patrně dosti vzala těmto antidemokratickým silám a těm, kdo je protežují, vítr z plachet. Dneska je situace taková, že i když režimní policie někdy v budoucnu odloví nějaké "živly" a vymlátí z nich přiznání k tomuto činu, formulované antidemokratickými silami (a justiční aktivisté je odsoudí třeba na doživotí), tak tomu prostě většina lidí stejně nebude věřit.

středa 27. dubna 2016

Může 50 kg dívčina sejmout policistu?

Českem hýbe kontraverze kolem toho, zda padesátikilová doktorandka z FAMU mohla způsobit policistovi natolik těžké zranění, aby mu způsobila týdenní neschopnost (tedy překonávající svou délkou hranici mezi přestupkem a trestným činem). Jeden ze zdrojů k této kauze je třeba ZDE.

Mohla

Přece jen mám v hlavě nějaké mlhavé zbytky od zkoušky z anatomie a v mládí jsem prostudoval i pár příruček sebeobrany.
Z těch příruček jasně vyplývá, že útok na krk je významným prvkem bojových umění. Z toho, co vím o anatomii, zase plyne skutečnost, že v této oblasti je spousta "zajímavých" struktur, jejichž vyřazením se dá docílit vyřazení celého protivníka, a to buď definitivního (=udělat z něj objekt zájmu hrobníkova), nebo alespoň dočasného. Nachází se tam hlavové nervy, z nichž zejména vagus může při podráždění vyvolat změny srdečního rytmu, až dočasnou či trvalou zástavu srdce. Nacházejí se zde vegetativní pleteně, jejichž podráždění vede ke stahu hladkého svalstva ve stěně krkavic a tím k nedokrevnosti mozku (některé školy bojových umění používají tento efekt ke stavění krvácení z nosu). Nachází se zde další cévy a nervy, jejichž činnost bude otokem okolních tkání narušena a budou "protestovat" mimo jiné i bolestí při pohybu i změnách polohy těla. Při trošce "šikovnosti" lze vyvolat krvácení do silně prokrvené štítné žlázy (což by mohlo vést i k trvalému poškození zdraví), případně porušit (se stejným efektem) i příštitná tělíska. Otok měkkých tkání v této oblasti může vést i k útlaku dýchacích cest a následnému (u)dušení. A to jsem zcela jistě na spoustu věcí ještě zapomenul.
Uvedené následky může mít i úder od podstatně menšího a slabšího jedince, konec konců, jinak by tyto věci nebyly popisovány v příručkách sebeobrany, které většinou počítají se silnějším a větším protivníkem. Následky úderu může akcentovat i fakt, že bylo útočeno zezadu, takže nedošlo ani k napnutí svalů. To ovšem nemusí k eliminaci následků úderu stačit. Sice existuje conanovská povídka, v níž barbar Conan čelí profesionálnímu škrtiči pouhým napětím krčních svalů, ale ta spíš jen ilustruje nereálnost něčeho podobného.
Pokud slečna na policistu hupsla, musí se počítat s tím, že její tělesná váha byla nikoli statická, ale dynamická, což je pro "dopadovou plochu" podstatně vyšší zátěž. To ještě může být akcentováno tím, že policista byl níže, než ona.
Takže zcela jednoznačně považuji útok padesátikilové osoby na policistu za schopný vyvolat vážné zdravotní postižení, případně i s fatálními následky (a nebylo by třeba ani modlit se, aby spustila motyka). Policistu od daleko vážnějšího zranění dělily asi jen centimetry místa reálného slečnina dopadu (kam působila jeho největší dynamická síla) od nejvíce citlivých partií krku. Ono místo pro větší distanc od citlivých míst na krku ani není.

Pracovní neschopnost a její délka

Další otázkou je, zda slečna mohla vyvolat policistovi pracovní neschopnost daného trvání.
Pokud v místě zhmoždění vyvolala hematomy a otok, který navíc na něco tlačil, mohlo skutečně trvat kolem týdne, než se situace zklidnila natolik, aby se napadený policista mohl plnohodnotně účastnit práce. Navíc zřejmě ještě došlo k "lupnutí", tedy nějakému narušení šlachy či kloubu.
Zcela jistě by mohl s bolestmi v krku při každém pohybu horní končetiny, případně při její omezené pohyblivosti, "doktorandovat" na FAMU, protože tam se asi moc velká fyzická zátěž nepředpokládá - mohl by klidně třeba chodit na projekce, zcela jistě číst odbornou literaturu, možná i psát na počítači. Nicméně policistu živí jeho pohybový aparát, a ten asi v perfektním stavu dříve nebyl. Považuji to velmi pravděpodobné podle toho, co vím o ustupování otoků a vstřebávání hematomů. Slečna má v podstatě štěstí, že tam nedošlo ke zvazivovatění krevního výlevu (jakési 3D loužičky krve) někde mezi svaly a dalšími strukturami, protože to by mohlo vyvolat v krajním případě až invaliditu, případně nutnost operace.
Nejsem, pochopitelně, kompetentní posoudit, zda bolesti a další potíže přestaly být překážkou v práci na konci 6. nebo 7. dne, ale pokud bych byl praktickým doktorem řešícím tento případ, tak bych nechal pacienta s "naklepanými" svaly doma raději déle, zejména pokud by mi bylo jasné, že je bude hned od nástupu do zaměstnání plně zatěžovat. Rupnutí zhmožděného svalu či nějaká podobná komplikace by pak alespoň částečně byly na účet lékaře, který poslal poraněného do práce předčasně. Takže bych se rozhodně jako lékař pojistil raději delší pracovní neschopností. A přinejmenším bych pak provedl / nechal provést velmi důkladné vyšetření.

Trochu širší souvislosti

Ona dívčina patří k fašistoidním antidemokratům, kteří mají představu, že jsou nad zákonem, a že oni mají výlučnou pravomoc určovat, co je a co není správné, případně zákonné. Její akce zcela jednoznačně reflektuje tento světový názor a v podstatě veškeré chování jejích spoludemonstrantů také.
Překáželi průběhu pokojné demonstrace, která byla řádně úřadům nahlášena a úřady na ní neshledaly nic závadného. Přitom právní názor úřadů na tuto demonstraci je daleko důležitější a závažnější než právní názor antidemokratických aktivistů. Inkriminovaná demonstrace byla následně napadena i žalobou a tato byla odmítnuta, takže její legálnost a soulad s právním řádem máme potvrzeny i z justiční sféry.
Další věcí je, že antidemonstranti zcela jednoznačně porušili základní zásadu chování, kterou definují pro kontakt občanů s policisty zákony. Policistům se neodporuje (výjimky by se sice daly najít, ale musel by je potvrdit soud). Pokud má občan dojem, že policisté porušují zákon, tak má plné právo podat si následně na policii (či konkrétní policisty) stížnost, nebo žalobu a nechat tedy její postup přešetřit buď kontrolními orgány nebo justicí. Zde nešlo (např.) o ohrožení života nebo závažné majetkové škody, spojené navíc s rizikem prodlení, které by odporování policii mohly legalizovat. Šlo zde jen o kapric prototalitních fašistoidů, snažících se prosadit svůj politický názor, s nímž naprostá většina veřejnosti navíc nesouhlasí.
To, že se dotyčné zastává významný počet pedagogů a studentů FAMU, svědčí jen o "kvalitách" této školy a zejména o tom, že uvedená škola hrubě porušuje zásadu apolitičnosti školství, za kterou jsme (mimo jiné) zvonili klíči v roce 1989.

Odsouzení této aktivistky považuji za pozitivní jev a doufám, že ho potvrdí i další instance.

úterý 26. dubna 2016

Nečekané pozitivní aspekty Černobylu

Je pochopitelné, že Černobylská katastrofa musela mít, vzhledem ke své složitosti a komplexnosti, i nějaké pozitivní aspekty.

Politika

Chování sovětského režimu po havárii zcela jasně ukázalo, že ani reformní "perestrojka" a "glasnosť" nejsou s to, když opravdu o něco jde, překonat zavedené stereotypy sovětských papalášů.
Celý Černobyl a vše, co po něm vyplavalo na povrch, zvýšil skepsi vůči reformovatelnosti sovětského (= komunistického obecně) režimu a vedl k nárůstu toho segmentu populace, který byl přesvědčen, že komunismus nelze reformovat, ale že je nutné ho zničit. Mimochodem, na podobnou roli, tentokrát vůči EU, aspiruje současná uprchlická krize.

Potraty

Někteří odborníci žehrají, že plodů, potracených po Černobylu z důvodu obav z jejich možnoho genetického postižení nebo znetvoření, bylo více, než kolik činí počet opravdových obětí černobylské radioaktivity.
Za důležitější aspekt ovšem považuji skutečnost, že v mnoha západních zemích, kde do té doby vládli totální bigoti, se podařilo, byť někde jen dočasně ("jednorázově vzhledem k Čerobylu") prosadit možnost potratu buď vůbec, nebo z důvodů, které tehdy nebyly tamní legislativou uznávány. A protože se svět v souvislosti s "černobylskými potraty" nezbořil, byla výsledkem i silnější podpora svobody žen v této oblasti.

Mykologie

Mykologové od Černobylu sledují nárůst radioaktivity plodnic jednotlivých druhů hub, protože černobylská radioaktivita (především radioaktivní cesium a stroncium) klesají v půdě do hloubky. Píky radioaktivity pak ukazují, jak je, jinak zcela anonymní, podhoubí druhů hub a velkými plodnicemi v půdě přinejmenším relativně ve vrstvách uspořádáno.

Novorozenci a kojenci

Ve veškerých vyspělých zemích se vyskytuje u dětí onemocnění, které se nazývá Reyův syndrom. Toto onemocnění se vyznačuje paralelním postižením jater a mozku. Vede ke komatóznímu stavu, končícím velice často úmrtím.
Uvedené onemocnění je multifaktoriální, může ho vyvolat i např. kyselina acetylsalicylová (Aspirin, Acylpyrin a mnohé další prášky proti bolestem a horečce), i některé další léky, mohou ho vyvolat i některé viry.
Od 60. let se ví, že jednou z příčin mohou být i toxiny, produkované mikroskopickými houbami druhů Aspergillus flavus, A. parasiticus a několika málo velmi blízkými druhy. Uvedené toxiny se nazývají souhrnně aflatoxiny.
Pro příčinnou souvislost svědčí jak nalézání toxikologicky významné koncentrace aflatoxinů v dětské výživě, která po zemřelém dítěti zůstala (a také výskyt produkujících kmenů uvedených plísní v tomto materiálu), tak i vysoké koncentrace aflatoxinů v sekčním materiálu. Podle svědectví (bohužel již zesnulých) odborníků byla tato koncentrace pravidelně vyšší než u zvířat, které byly v té době záměrně tráveny aflatoxiny v rámci experimentů.
Pro počernobylské události v Československu má význam skutečnost, že tehdejší monopolní výrobce dětských a kojeneckých sušených mlék (v první polovině 80. let se podařilo eliminovat, resp. odklonit od výroby pro lidskou spotřebu, některé dlouhodobě hygienicky nevyhovující výroby v jiných lokalitách) v Zábřehu na Moravě měl "nasávací oblast" v oblastech u Moravské brány, kde byly černobylské skvrny radioaktivního jódu. Protože mléko pro tuto výrobu nelze dlouhodobě (a tudíž i na delší vzdálenost) přepravovat, musela se přesunout výroba. Je to z toho důvodu, že proces sušení pouze sníží počet bakterií, nedochází k jejich stoprocentní eliminaci a při příliš vysokém počtu bakterií (mohou se namnožit právě během přepravy) už nemusí výstupní surovina odpovídat normě.
Výroba se přesunula na českou stranu Vysočiny a po několika letech se zase přesunula zpět.
Nechtěným důsledkem uvedeného jevu bylo, že krátce po Černobylu u nás zcela ustal výskyt aflatoxiny způsobených úmrtí novorozenců a kojenců na Reyův syndrom. První případy se objevily až v polovině 90. let. Souvisí s tím i drastický pokles výskytu produkujících mikroskopických hub, kdy do Černobylu byly kmeny Aspergillus flavus a A. parasiticus v podstatě obligátní složkou mikroflóry sušeného mléka a nebyl problém je zachytit prakticky z jakéhokoli náhodně vybraného balení (na tohle téma vzniklo i pár diplomových prací), po přesunu výroby tyto plísně z mikrobiologického obrazu sušeného mléka prakticky vymizely a ten se drasticky zlepšil. Byly zachycovány pouze sporadicky kvasinky a sporulující bakterie.
Jedním z vysvětlení tohoto jevu je fakt dvojího rozebrání výroby, spojeného s komplexním čištěním výrobního zařízení, včetně míst, která jsou pro čištění ve smontovaném stavu nedostupná a měla by být teoreticky "samoúdržbová".
Je velmi obtížné odhadnout, kolik vlastně těch případů Reyova syndromu, způsobeného aflatoxiny, u nás bylo. Režim si počínal velice dvoukolejně, kdy na jedné straně existovala poradní komise hlavního hygienika pro tuto problematiku, která informace na toto téma shromažďovala a analyzovala, na straně druhé byl výzkum na toto téma silně potlačován. Zdokumentovány jsou desítky úmrtí ročně, ale pouze z některých lokalit. Záleží jistě i na tom, že existují případy zdokumentované
  • jen na úrovni kliniky
  • nálezem aflatoxinů v nedopotřebovaném sušeném mléce
  • nálezem aflatoxinů v sekčním materiálu
přičemž rozdíl v počtu případů mezi první a třetí skupinou je přibližně jeden řád.
Uvedené kauzy i jejich hromadné posouzení také nesměly být publikovány, respektive podařilo se protlačit do publikací jen některé velice dílčí výsledky. Něco málo bylo opublikováno v časopise Státního zdravotního ústavu Acta Hygienica Epidemiologica et Microbiologica, který není k dispozici na webu, byl cyklostylovaný (což samo o sobě ukazuje na to, o jak malý počet výtisků se jednalo) a patrně bude v současné době většina dochovaných exemplářů ve špatném stavu vzhledem ke kvalitám cyklostylového papíru. Tento časopis měl i tématické přílohy (nahrazující sborníky konferencí), jejichž dostupnost je ještě nižší.
Velmi zhruba lze odhadnout, že "Černobylem zachráněných" dětí u nás může být kolem pětistovky. Vzhledem k tomu, že pro populaci celého tehdejšího Československa se odhaduje počet "Černobylských úmrtí" na tisícovku, znamená tento "Černobylský mimoděk vzniklý bonus" redukci tohoto počtu zhruba na polovinu.

pondělí 25. dubna 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

AfD

vyzvala k zákazu těch projevů islámu, které jsou v rozporu s ústavou Německa. Taková opovážlivost!

Belgický

ministr vnitra se zase odvážil přirovnat podpůrce teroristů k rakovině. Jejich zástupci - různé multikulturalistické spolky, začali ihned ječet, ale premiér se svého ministra zastal.

Saúdský král

vydal směrnici, která by měla trochu omezit zvůli náboženské policie v Saúdské Arábii. Neřeší tím ovšem podstatu věci: že tam nějakou takovou organizaci vůbec mají.

28 mrtvých

měl za následek bombový útok Talíbanu v Kábulu.

Chalifát

oznámil, že hodlá zaútočit na jihoevropské pláže.

Soudruzi

z Německé, dříve demokratické, republiky začali soudit exvedoucího hnutí PEGIDA.

Iráčan

byl vykopnut z vnitrostátního letadla v USA, protože telefonoval v arabštině. Má smůlu, o ukládání bomb a podobných projevech džihádu se na veřejnosti (anglofonní) holt anglicky nemluví a té arabštině v Americe moc lidí nerozumí.

Lotyšsko

se přidá k zemím, které zakáží zakrývání obličeje na veřejnosti, což se týká hlavně extrémních islámských dehonestujících oděvů pro ženy.

Německý

expresident Wulf vyzval spoluobčany, aby se "naučili žít s islámem". Tak nějak nereflektuje fakt, že se to nikdy, nikde a nikomu nepodařilo.

Na svatbu

sikhů v Německu zaútočili bombou nezletilí muslimové. Chytrolíni v našich sdělovacích prostředcích se divili, jak je to možné, když jsou sikhové mírumilovní. Nějak jim nedocvaklo, že sikhismus nepatří mezi islámem "tolerované" víry, sikhové vždy islamizaci tvrdě vzdorovali, a proto jsou na seznamu těch, koho mají muslimové jako náboženskou povinnost zabíjet na potkání (stejně jako ateisty).

Imigrace

Kvóty

na "uprchlíky" vláda odmítla.

Kvil

po všech možných ultralevých webech vyvola zpráva o utopení pár set "uprchlíků", plavajících z Egypta.

Aktivistka,

která šmejdí kde všude po světě a podporuje "uprchlíky" možná zanedbává své děti. Za velkého jekotu sluníčkářů to ventilovala sociálka.
Kontrola jejího bytu zatím dopadla pro ni dobře.
Trochu mi to připomíná Andersenovu povídku "Anne Lisbeth" o ženě, která zanedbala vlastní děti a naplno se věnovala cizím (najdete ji ve druhém dílu "Pohádek a povídek").

Řecko

začalo vyklízet jeden z "uprchlických" táborů.

Křesťanští "uprchlíci"

z Iráku, když se nedostali do Německa, tak chtějí zpět do Iráku, z něhož "utekli".

Ve Švýcarsku

vyvolalo povolení školy muslimským žákům nezdravit učitelku takový rozruch, že to vedlo k pozastavení řízení pro udělení občanství celé jejich rodině. Což je naprosto správné: Občané civilizovaných států mají uznávat občanské hodnoty a mezi ně diskriminace žen (opravdová, ne nějaké nedodržování fašistoidních kvót "na ženy") rozhodně nepatří.

Maďarský premiér

varoval před příchodem milionů migrantů, k velké nelibosti ultralevičáků a jiných "sluníček půlměsíčitých".

Obecné

Pořád je veden spor ohledně peněz, které má zaplatit ČSSD Altnerovi. Zachytil jsem diskusní příspěvek, který jedno ze Sobotkových zdůvodnění, proč Altnerovi nezaplatit, komentoval slovy: "A teď pražská právnická fakulta musí začernit Sobotku na seznamu svých absolventů, aby jím nebyla diskreditována". Nakonec ČSSD zaplatila alespoň něco lidem, kterým Altner její vinou dluží. Altner nakonec podal exekuční návrh na ČSSD.
Blekotalo se i kolem názvu "Czechia". Ten se mi také nelíbí, protože nereflektuje existenci Moravy a Slezska, ale chápu, že oficiální jednoslovná zkratka za "Czech Republic" je v některých situacích výhodnější, než nechat reportéry a politiky (tedy lidi, jejichž světlo v očích pochází z otvorů v jejich zátylcích) na místě improvizovat.
Stále více se rýsuje, že boj o americký "trůn" bude bojem mezi Trumpem a Clintonovou.
President vyhlásil termín voleb na podzim tohoto roku, pak se nechal opravit a vyhlásil ho na dřív.

Větší

daňové slevy budou mít rodiny s více dětmi. Zcela jednoznačně krok správným směrem, protože rodiny s více dětmi jsou obecně v rámci naší legislativy spíše bity, a rodin, které mají hodně dětí a rodiče nepracují, se to týkat nebude.

Kouzlo nechtěného (?)

Brusel přispěl na sjezd švédských neonacistů a také na aktivity jiných, podobně zaměřených, stran. Je z toho vidět, že neonacismus jako takový pantátům z brusele nevadí, vadí jim demokraté.

Hubení mandelinky bramborové

pomocí dosud k tomuto účelu nepoužívané houby vypracovali pracovníci Biologického centra AVČR.

Rusko

hodlá mediálně cenzurovat zprávy o sebevraždách. Můžeme se tomu smát či namítat proti tomu, ale faktem je, že "dobře" podaná zpráva o sebevraždě atraktivní účinky má. Mimo jiné to perfektně dokumentuje i epidemie sebevražd mladíků po vydání Goethova románu "Utrpení mladého Werthera".

Do Berouna

svezli "kavárníci" aktivisty, protestující proti presidentu Zemanovi. I tak jich tam byla jen cca 1/3 oproti příznivcům. Zeman je přirovnal k nacistickým bojůvkám SA a měl naprostou pravdu.

Presidentská kancelář

se odvolala v kause Peroutka.

Juncker

přiznal, že "EU leze lidem zbytečně do životů", nicméně všechny orgány EU v tom i nadále pokračují a své úsilí ještě dále stupňují.

Ukázalo se,

že v testech aut podváděla i automobilka Mitsubishi.

Plzeňskou synagogu

kdosi znečistil výkaly. IMHO prasečina, byť jistě ne od prasete. Další věcí je, že h...a obsahují DNA toho, z čího zadku vyšla (z rozpadlých buněk střevní sliznice), takže by nemělo být těžké určit, o koho šlo, a to i na úrovni jedince (není-li z jednovaječných dvojčat).

Norsko

pošlapává Breivikova lidská práva. Uznal soud.
Problém vidím v tom, že Breivikova akce, ať byla jak chtěla drsná, byla reakcí na pošlapávání lidských a občanských práv norských občanů vládnoucí fašistickou stranou, jejíž "mladé nacisty" Breivik částečně vystřílel.

Německým stranám

sociální demokracii (SPD), svobodným demokratům (FDP) a straně zelených vadilo, že policie může teroristům instalovat odposlechy do bytů a počítačů. Vyvolaly soudní řízení, podle něhož se to má změnit. Pak se po takovýchto akcích diví, proč získávají stále více hlasů "populisté".

Senát

podpořil poslední rok školky jako povinný pro všechny děti a povinnou maturitu z matematiky na všech typech škol. Obojí je kontraverzní, to druhé více.

EU

chce prakticky zrušit držení zbraní normálním lidem. Dokonce i nestřílejících atrap. Prostě cesta islámským teroristům k naší likvidaci musí být vydlážděna pro ně co nejpohodlněji a veškerá obrana proti nim musí být paralyzována.

Na americké bankovce

má být jako první černoch Harriet(a) Tubman(ová). Proslavily ji její aktivity při pomáhání útěkům černých otroků na Sever. Na druhé straně byla ale proti plné emancipaci černochů; např. odmítala, aby byli přijímáni do armády.

Královna Alžběta II

oslavila devadesátiny. Přejme jí hodně zdraví do dalších let!

Kanada

hodlá realizovat rekreační užívání marihuany.

Hackeři

napadli německé univerzity, na nichž se samy tiskly antisemitské texty a plakáty. Problém je ovšem v tolik prosazovanému "internetu věcí", jehož zabezpečení je z principu dosti ubohé.

Podpora EU

klesla razantně i na Slovensku.

Část poslanců

navrhla snížení trestní odpovědnosti až na 13 let.

Ministr Mládek

dostal dalšího Ropáka. Je spolu s jeho dalšími vlastníky v dobré společnosti lidí, bojujících za zájmy tohoto státu vůči ekologistickému hovadství.

Tepličtí

Pavkové Morozovové natočili klip, v němž se zastávají své islámistické spolužačky.

Němci

chtějí po našich výrobcích mléka certifikáty, že nekrmí GMO krmivy. Operují nalezením nádorů u myší, krmených GMO sójou. Problém je, že tyto testy byly zfalšované, protože kontrola nebyla krmena nonGMO sójou ale krmivy zcela odlišného složení. (Sója obsahuje látky, které mohou být karcinogenní, bez ohledu na to, je-li GMO nebo nonGMO.)

Soudruh Pelikán

chce rozšířit "hanobení" takovým způsobem, že kritika kohokoli a čehokoli by byla prakticky vždy podle tohoto zákona trestatelná. Aston si na Neviditelním Psovi myslí, že to dělá z blbosti, já nikoli.

V Rakousku

vyhrál prvním kolo presidentských voleb kandidát svobodných, ve druhém kole proti němu bude stát kandidát zelených. Vládní kandidáti totálně pohořeli. Pro nás, bez ohledu na skřeky sluníčkářů, je výhodnější vítězství kandidáta svobodných, jinak rakouští zelení budou moci blbnout daleko intenzívněji ohledně našich jaderných elektráren.

Kdosi

napsal na několik provozoven, co se hlásí k nenávisti vůči svobodě a svobodné kultuře (hate free, hate free culture) protiuprchlická a proti hateová hesla. Policie pátrá. IMHO si to tam namalovali sami, protože zájem o jejich skřeky mezi lidmi neustále klesá.

neděle 24. dubna 2016

Byla to předtucha?

Vzhledem k tomu, že se blíží třetí výročí s nulou na konci havárie v jaderné elektrárně Černobyl, objevují se v tisku i na webech články s obrazovým materiálem, pořízeným profesionály i turisty v přístupných částech černobylské zóny. Přičemž rozsah přístupných oblastí je spolu s přirozeným vymíráním radioaktivních izotopů stále větší.
Můžeme tady vidět fotodokumentaci míst, kde se okamžikem evakuace zastavil život a tehdy nebezpečně kontaminované předměty zůstaly tam, kde je museli zanechat jejich původní majitelé. Přičemž ona přehlídka věcí denního používání, stále více narušených časem a dalšími přirozenými činiteli, nabývá stále bizarnějších rozměrů.
Ona fotodokumentace mi ovšem stále více něco připomíná:
Jsou to záběry ze Zóny, rovněž lidmi narychlo opuštěné (mimo ty, kteří tam zůstali a buď zůstali mrtví, nebo se proměnili v monstra), po katastrofické události, která ji vytvořila. Ano, mám na mysli film Stalker režiséra A. Tarkovského, který byl dokončen sedm let před Černobylem.
Film vznikl na podkladě povídky, později románu A. a B. Strugackých "Piknik u cesty", který pod tímto názvem vyšel i u nás, ještě za minulého režimu (a dlouho trvalo, než vyšel opět po revoluci).
Román ovšem popisuje, že "Zóny" vznikly tak, "jako by někdo Zemi prostřílel, a na vstupu a výstupu projektilu vznikla Zóna". Jeho autoři také upřesňují, že se zde lidstvo střetlo s jakousi nám naprosto nesrozumitelnou a s námi se míjející civilizací (není to jejich jediné použití podobného motivu, našli bychom ho i v románech "Brouk v mraveništi" a "Špunt" i v některých jejich raných povídkách). Přirovnávají to (a odtud je i název původního díla) situaci, kdy lesem projíždí auto, jeho osádka se někde zastaví a na kraji cesty si udělá piknik. Po jejím odjezdu po ní zůstane b...l a svinčík, zahrnující různé poztrácené a odházené předměty. Po odjezdu návštěvníků se na místě shromáždí původní obyvatelé lesa, od medvědů až po červy a slimáky a marně přemýšlejí, co se vlastně stalo a k čemu ty divné (a v některých případech i nebezpečné) věci, nalezené v této "zóně" vlastně jsou.
Na okraj: Jako návštěvník Ruska mohu potvrdit (z vícero zkušeností), že chování se běžných Rusů v přírodě tomuto autory popsanému modelu chování zcela odpovídá. Rusko totiž neprošlo érou rozvoje trampování, k němuž patří i etika chování se v přírodě a vůči přírodě, hodnotící podobné chování se při pikniku jako negativně chápané "mastňáctví".
Film oproti knižní předloze silně potlačuje fantastičnost až fantasknost "exotických" předmětů a oblastí v Zóně. Soustřeďuje se daleko více jednak na rozervané nitro hlavního hrdiny, jednak, a tím jsem právě u motivu, uvedeného výše, na bizarní seskupení běžných lidských potřeb, vystavených vlivu času a přírodním procesům a ve filmu ještě "nadpřirozeným" vlivům Zóny.
Film obsahuje dlouhé záběry na podobná seskupení předmětů v lidmi opuštěné Zóně, o nichž údajně byly sepsány celé knihy textů, popisujících a rozebírajících jejich symboliku. Obávám se, že občas docházejících k závěru, že "chlapeček byl bosý, protože neměl botičky". V románu popsané exotické předměty a jevy jsou naopak ve filmu výrazně potlačeny (nemyslím si, že z ekonomických důvodů, protože náklady na některé z nich by asi nestály víc než to, co bylo reálně naaranžováno k natočení).
Vybrané filmové vize by mohly najít i určitou paralelu ve fotografiích Josefa Sudka (tabletopy běžných předmětů v neběžných souvislostech), ale mnohé z těchto vizí až mrazivě připomínají to, co vidí oko kamery nebo fotoaparátu v opuštěné Pripjati a dalších místech černobylské zóny, kde před katastrofou jaderné elektrárny běžel zcela normální život, ukončený rychlou evakuací obyvatel.
Takže mi nezbývá než položit nezodpověditelnou otázku, zda vize pana režiséra Tarkovského nebyly nějakou projekcí z budoucnosti. Předtuchou, jakou byl vcelku známý (respektive dodatečně proslavený, protože v době vydání to byl spíš "propadák") román o katastrofě parníku Titán, který se potopil v severním Atlantiku po srážce s ledovcem a měl nedostatek záchranných člunů (a i dalšími parametry se tento parník i jeho skon podobaly Titaniku, který v té době existoval nanejvýš jako první náčrty konstruktérů, i katastrofickému ukončení jeho krátké kariéry).

pátek 22. dubna 2016

Raději deset Kotlebů, než jednoho Halíka

Křesťanský apologeta Halík sepsal blábol, v němž hanobí český národ za to, že volby vyhrál český vlastenec s dlouhodobou historií boje proti totalitě Zeman proti pochybnému Schwarzenbergovi, který byl za totality za bukem a má navíc vazby na sudeťáky.

Pan Halík píše naprosté nesmysly. Není pravda, že by "téměř každá vesnice profitovala z evropských zdrojů", protože jednak významná část těchto pěněz byla naše, ať už se týká našich příspěvků do "EUrofondů" nebo povinné finanční "spoluúčasti". Důležité také je, že mnohé z onoho "rozkradení", nad kterým se pan Halík pohoršuje, bylo fakticky jen pokusem vyhnout se krajně nevýhodným podmínkám utrácení těchto "milostivě přidělených" peněz, např. nutnosti platit silně předražené (v porovnání s našimi tehdejšími, ale pořád ještě i nynějšími, tržními cenami) služby a materiály od zahraničních firem (ze starých zemí EU). Pokud započítáme, že staré země EU peníze z oněch "evropských zdrojů" dostaly cestou povinných nákupů jejich předraženého zboží a služeb z větší části zase zpět a ještě do nich byly vyvedeny peníze ze zdrojů českých, pak přijetí EUrodotací bylo výhodné jen pro stavebníky čapích hnízd a podobných ptákovin, nikoli pro ty, kdo hodlali vybudovat něco pozitivního a smysluplného. Jinak se na nás EU v podstatě napakovala, takže není důvod jí být jakkoli a sebeméně vděční. Pro zbytek Česka, včetně průměrného přínosu pro státní ekonomiku, představují dotace jednoznačné mínus (a to ještě pro jistotu nezapočítávám obrovské náklady na administrativu každého EUroprdu).
K Zemanově charakteristice: "Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt" jsem se zde už vyjádřil a platí (s nepatrnými odchylkami, které přibližnost pojmů jako "třetina", "každý sedmý" atd. s velmi výraznou rezervou pokryje) pro kterýkoli evropský národ. Tato charakteristika ovšem neplatí pro populace řady islámských zemí, kde je průměr IQ výrazně, až o desítky procent, nižší (s pravděpodobností hraničící s jistotou vlivem dlouhodobého působení islámu) oproti Evropě. Tamní obyvatelstvo má také výrazně vyšší religiozitu a přikládá náboženství ve svém životě mnohem vyšší hodnotu než civilizovaní lidé z Evropy, takže je pro podvodníky s náboženstvím téměř ideální cílovou skupinou. Z tohoto důvodu také není divu, že církevníci (jako je pan Halík) podporují náhradu evropské populace, která je na žraní jejich podvodů příliš inteligentní, migranty z těchto zemí.
Pokud se týká Zemanova potácení, tak bylo jasně řečeno, že měl zánět středního (a asi i vnitřního) ucha, při kterém jsou závratě a ztráty rovnováhy normální součástí příznaků. Jediné, co se mu dá vytknout, že s tím nešel ležet (ale mnozí manažeři přecházejí i horší stavy, nehledě k tomu, že bez něj by tu místnost s korunovačními klenoty nemohli při zachování protokolu otevřít).
Zakládání nějakých "bojových jednotek". K tomu tu ještě nedošlo, nicméně by naprosto nebyly na závadu, vzhledem k dovedení naší armády a policie předchozími vládami do naprosté impotentnosti. Pokud je mi také známo, nikdo nevolá po nějakých stranických jednotkách typu "lidových milicí" (už proto, že bojůvky pražskokavárníků na demonstracích demokratických sil se stále více podobají jednotkám SA), ale o útvarech, založených na územním principu a podřízených jednotnému celostátnímu velení, asi na způsob švýcarské armády. Lze předpokládat, že obránci v důvěrně známém prostředí budou jednak bojovat nejlépe, jednak budou (v souvislosti s tím, že hájí svá území, na nichž žijí jejich rodiny) nejvíce motivováni.
Takovouto domobranu potřebujeme naopak jako sůl. Stejně tak potřebujeme i plošný branný výcvik (včetně výcviku ke schopnosti poskytování první pomoci alespoň na úrovni dobrovolné sestry Červeného kříže). Významným faktorem, který zvyšuje rizikovost teroristických útoků a zvyšuje i počty jejich obětí, je právě nepřipravenost populace na podobné incidenty. Pak je samozřejmé, že vzniká zmatek, který záměry teroristů ještě dále podporuje a zvyšuje rozsah napáchaných škod, jak na živé síle, tak i škod materiálních.
Pochopitelně, je to mimo zájem nejrůznějších multikulturalistů (včetně pana Halíka), nejen proto, že organizovaná a branně zdatná populace by byla horším terčem útoků džihádistů, vůči nimž projevují velmi nadstandardní sympatie, ale byla by i hůře přivoditelná do područí nějaké formy totality prostřednictvím "multikulturního" nebo "proEUnijního" puče.
To, že se pan Halík v USA pohyboval mezi sobě rovnými, tedy lidmi nenávidějícími D. Trumpa, považuji za vysoce pravděpodobné. Už jsem tu napsal, že toho pána sice nemusím, ale v rámci současných presidentských kandidátů v USA je oním příslovečným jednookým mezi slepými. A slepého presidenta bych našemu hlavnímu spojenci v NATO nepřál.
Pochopitelně, stálou debilizační mantrou pana Halíka a spol. je "iracionální" strach z "uprchlíků". Co je, sakra, iracionálního na strachu z pochodu na naše území původně lidí, ale s vymytými mozky na úroveň jakýchsi biorobotů (podobně, jak to měli např. příslušníci SS) a naprogramovaných (mj. Koránem a šaríjou) na naše vybití? Naopak, tento strach je naprosto racionální. Ve prospěch "uprchlíků" hovoří a jednají jen naprostí blbové, nebo vlastizrádci, kteří si přeměnu ČR na islámistickou zrůdnost, jakou můžeme vidět ve zpravodajství z chalifátu, přejí a aktivně tomuto napomáhají.
Pan Konvička z mnoha důvodů srovnání se slovenským Kotlebou nesnese. Je příliš demokratický a humanisticky zaměřený. Jedinou jeho "výhodou" je skutečnost, že "českého nacionalistu" může udělat z česko - řeckého míšence (1:1) jen totální blb, byť na Konvičkovi to míšenectví není vidět tak výrazně jako na dalším "českém náckovi", Okamurovi. Tak nějak si ale nedovedu představit pana Konvičku, jak síťkou na motýly utlouká džihádistu (respektive tato představa je pro mě tristní tím, že je mi jasné, jak by takový střet skončil), ale dokážu si představit nějakého "kotlebovce" jak totéž dělá velmi úspěšně lešenářskou trubkou nebo teleskopickým obuškem. Pan Konvička má (bude mít) význam, pokud se dění v republice podaří udržet v rámci demokratických a civilizovaných poměrů. Pokud dojde k občanské válce, nebo něčemu podobnému, bude nutný k zajištění našeho přežití někdo daleko razantnější (nějaký "kotleba", bohužel).
Pokud bych si měl vybrat vládu halíků a další multikulturalistické verbeže, vedoucí tuto zemi cíleně někam do poměrů, jaké můžeme vidět na videích z chalifátu v Sýrii a Iráku, případně z islámistických území v Libyi nebo Afghánistanu, a vládou nějakých kotlebů, tak dám naprosto jednoznačně a velice aktivně přednost těm druhým (bez ohledu na své četné výhrady a kritické postoje, které vůči nim mám; jedná se jednoznačně o menší zlo;  raději budu držet minutu ticha za pátera Tisa, než se modlit v mešitě).
Nehledě k tomu (a to je i o té brannosti, domobraně apod.), že považuji za velkou škodu, že jsme tu neměli někoho takového (řekněme si to upřímně, nějakého "českého Pinocheta") který by toho 21. 2. 1948 ten Staromák obklíčil, pakáž na něm shromážděnou pokosil z kulometů (a třeba i přismahnul plamenomety) a odboráře a další "pokrokové" zločinecké živly rozvozil po stadionech a z nich rovnou do dolů a lomů. Nebyli bychom čtyřicet let v komunistickém pekle, do něhož (byť s formálně přemalovanou firmou) se nás Halík a spol., mávající šlechtičnou použitou vložkou a praporem multikulturalismu, snaží nahnat zpět.

čtvrtek 21. dubna 2016

Hate Free?

"Tohle už tu v naší nedávné historii dvakrát bylo. Poprvé se tomu říkalo (za protektorátu) 'Kuratorium pro výchovu mládeže', podruhé, za komunistů, 'Svaz československo - sovětského přátelství'."

Uvedeným citátem bychom mohli tento článek skončit dříve, než vlastně začal, a měli bychom dost pravdy. Pochopitelně, situace je vždy složitější, než jak ji může vystihnout jeden krátký citát.

Kuratorium

Tato organizace vznikla v době, kdy nás nynější staré země EU buď hodily nestydatě (některé v rozporu se spojeneckou smlouvou) přes palubu a jiné nás neméně nestydatě okupovaly a drancovaly a netajily se tím, že jejich konečným cílem je vylikvidování českého národa, přesně podle záměrů jistého pana Marxe, byť s ním formálně "nemluvili".
Část našich politiků se domnívala, že se něco podaří uchránit zavedením "hate free" chování populace vůči okupantům, aby nebyli drážděni a nechali národ přežít buď do své konečné porážky nebo do nějakého rozkladu svého režimu (jaký bylo možno v té době v počátcích pozorovat jak na režimu italských fašistů, tak i španělských falangistů).
Nemůžeme si vzít z nějaké zásobní líhně Evropu (jak se to dělá v biomedicínských oborech s bílými myškami), v níž by nacisté vyhráli, a studovat, zda by se uvedené naděje lidí kolem Emanuela Moravce naplnily, nebo zda by Němci uplatnili ono proponované "třetinu vybít, třetinu poněmčit a třetinu odsunout na Sibiř". Nicméně oficiálně se počítá s onou druhou možností a lidé z této organizace byli proto následně souzeni jako vlastizrádci (byť to mělo svoje peripetie od uznávání "odbojové povahy" těchto aktivit až po konečné vlastizrádcovství - také v návaznosti na britskou a sovětskou politiku vůči Hitlerovi).
Nicméně pořád platí, že šlo, u naprosté většiny zúčastněných, o chování BONA FIDE, vyvolané navíc naprosto infernálními podmínkami zvenčí.

SČSP

Tato organizace navázala na tradici prvorepubličních organizací tohoto zaměření, které přežívaly v podstatě do přepadení SSSR Německem i za okupace.
Zcela jistě byl původním cílem této organizace nějaký program pozitivní popularizace poměrů v SSSR (ve smyslu známých Fučíkových "reportáží") a vstřícnosti chování vůči tomuto státu. Tato organizace byla také začleněna do centralizované mašinérie státně komunistické propagandy. Ke členství v ní byli občané motivováni i tím, že za členství rodičů byly (v různých obdobích komunistické diktatury různě praktikované) bonusy pro přijímání dětí na střední, potažmo vysokou, školu.
Sovětští a jim ideově podřízení českoslovenští tvůrci této organizace ovšem poněkud podcenili, že se pohybují v národě Josefa Švejka, který dokáže přesným plněním befélů provést pravý opak.
Zejména ti sovětští pak podcenili kulturní a politickou vyspělost čechoslováků (zcela zákonitě, měli mozky vymyté sovětskou propagandou a lepší poměry, než byly v SSSR, si ani nedokázali představit).
Tyto věci se poté projevily tím, že značná část poznávacích zájezdů do SSSR (později pořádaná v rámci "azurového programu" i sesterskou organizací v Národní Frontě, SSM) se velmi snadno a velmi zákonitě "zvrhla" na v podstatě protisovětskou agitku, a to nikoli slovy, ale názorným předváděním. Což ještě mnohdy akcentovali stupidní a nadutí průvodci z řad sovětských partnerů.
Zkrátka většina z těch, co se z poznávacích zájezdů SČSP vrátili, případně i z těch, co absolvovali nějakou přednášku o poměrech v SSSR, se stávala těmi, kdo říkali (alespoň soukromě) "tohle, co jsme zde viděli, zavést u nás jen přes naše mrtvoly a kdyby se jim to podařilo, tak nám v hrobě bude líp".
A v podstatě nestačilo nic jiného, než plnit doslovně příkazy sovětských soudruhů a seznamovat naši populaci se sovětskou realitou, na niž soudruzi byli hrdí. Protože u nás byla tradice prvorepubličních civilizovaných poměrů (a kdo ji už nezažil, mohl ji vidět ve filmech pro pamětníky), nehledě k tomu, že realita komunistické diktatury v Československu byla oproti té sovětské výrazně příznivější (bez ohledu na bláboly profesionálních antikomunistů).

Hate Free

Toto "hnutí" je vysloveně protistátní a s antidemokratickým programem:
  1. Nejsme okupováni islamisty, abychom museli doufat, že bezbřehá kolaborace povede k nějakému zmírnění našich osudů, nehledě k tomu, že z historie víme, že kolaborace s islámem se nikdy v dlouhodobější perspektivě nevyplatila, respektive že se vyplatila pouze těm, kteří se těch dlouhodobějších následků nestačili dožít. Zakládat nějaké "Kuratorium pro proislámskou výchovu mládeže" je naprostý a jednoznačně škodlivý nesmysl a z hlediska přežití národa a jeho kultury zcela bezperspektivní záležitost, byť se někteří proislámští aktivisté ve školství o něco podobného snaží.
  2. Nemá ani cenu pořádat zájezdy do islámského světa za poznáním tamní reality. Jednak z toho důvodu, že tam už spousta našich občanů byla, jednak proto, že tuto realitu můžeme v podstatě denně vidět na zpravodajských serverech: Bezuzdné vraždění pro sebemenší, případně i jen vykonstruovaná, "provinění" proti islámskému "pravověří", které navíc není nijak definováno, takž si ho každá imámská zrůda vykládá po svém, nebo to nechá na svých podřízených, naprosto šílený útlak žen, srovnatelný útlak jinověrců, v podstatě v evropské historii (pominu-li oblasti Evropy okupované islámem) srovnatelný jen s útlakem Židů v nacistickém Německu, naprostá absence v Evropě běžných kulturních projevů, protože islám zakazuje hudbu, výtvarné umění, sport, silně (daleko více než komunisté) kastruje literaturu a další slovesnost, atd. atd.
Blábolilové, jací se shromažďují například kolem Britských listů, blekotají na téma, "jak Češi iracionálně nenávidí islám proto, že ho neznají". Pravý opak je pravdou: Právě poznání islámu a poměrů v zemích, které zachvátil, vede k nikoli "nenávisti", ale k rozhodnutí nepřipustit, aby takovéto poměry byly zavedeny u nás, a to i za cenu boje na život a na smrt (bez nenávisti, ta při vedení války jen škodí) proti těm, kdo se zde snaží tyto poměry navodit.
Faktem také je, že "Hate Free" dělá vše proto, aby zakryla před populací negativní stránky islámu a reality islámského světa. Dělá tedy pravý opak toho, co kdysi dělal výše zmíněný SČSP. Právě v tom spočívá záškodnictví této organizace.

Aktivistická kontraverze

V současné době hýbe veřejností a médii případ muslimské studentky, která je výbornou a ochotnou (a vše podobné kladné) studentkou gymnázia, ale současně propaguje islám.
Ředitel školy se hájí tím, že vůči takové silně pozitivní studentce nebude přece zasahovat.
Bylo by IMHO docela zajímavé, zda by pan ředitel stejně hájil studentku, která by propagovala aktivně nacismus a účastnila se na programech koheze našich občanů s nacistickou ideologií. Obávám se však převelice, že by sám vedl proti takové studentce postih i v případě, pokud by propagovala nikoli nacismus, ale i některé zcela legální politické strany, které našim samozvaným pseudodemokratům leží v žaludku.
Druhou, a ještě důležitější, věcí je, že každý normální člověk je nositelem vícero identit. Zcela jistě by nikdo nic neměl proti milujícímu manželovi, pečlivému otci, vynikajícímu společníkovi, perfektnímu klavíristovi atd., ale na druhé straně bylo nutno odstranit katana československého odboje, vysokého důstojníka SS, "trojku" či dokonce "dvojku" v hierarchii nacistické třetí říše, prostě zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. A to se ještě v době, kdy se o tom odstranění rozhodovalo, nevědělo, že byl rovněž jedním z aktérů konference ve Wannsee, v níž bylo definováno to, čemu se tehdy říkalo "konečné řešení Židovské otázky" a čemu my nyní říkáme jednodušeji "holokaust".
A zcela jistě by poslal Churchill i jeho podřízení do ... někoho, kdo by proti plánované akci britských parašutistů argumentoval onou první charakteristikou.
Takže, je mi velice líto, ona pozitivní charakteristika, kterou pan ředitel o oné dívčině všude po netu rozhazuje, má nulovou relavanci vůči jejím ideologickým aktivitám, asi jako Heydrichovo klavírní mistrovství vůči, rovněž jeho, "otcovství holokaustu".

středa 20. dubna 2016

Berou pracovníci ze zahraničí našim lidem práci?

Uvedená téze, na niž naráží nadpis, je mantrou sporů kolem zahraničních pracovníků. "Zlí xenofobové" se pochopitelně vyjadřují v tom smyslu, že ano, "hodní multikulturalisté" zase cokoli takového popírají.

Dvě kategorie

Problém vidím v tom, že strany sporu bez hlubší analýzy (protože jsou zaseklé v jeho ideologické stránce) nerozlišují dvě naprosto rozdílné kategorie pracovníků:
  • První žije na hromadných ubytovnách v dosti hororózních podmínkách, jaké moje generace zná z chmelových nebo bramborových brigád, popřípadě ze základní vojenské služby, a mladší si je ani nedovede představit. Rodiny má kdesi v mimoEUnijním zahraničí a zasílá jim peníze.
  • Druhá zde žije i s rodinami, které zde bydlí, stravují se, děti chodí do školy atd.

Ta první kategorie

jednoznačně našim pracovníkům škodí, protože žije (a je schopna žít) za peníze, za jaké se v Česku žít nedá. To kompenzuje tím, že má rodinu v zemi, kde jsou životní náklady často hluboko pod 25 % životních nákladů u nás. Sama pak žije v podmínkách, které neumožňují plnohodnotnou reprodukci pracovní síly (což kompenzuje dlouhodobými návraty do země původu). Tito lidé tím, že jsou ochotni pracovat za výrazně nižší mzdu, než jakou vůbec může přijmout náš občan, pro něhož jsou výše uvedené kompenzační metody nedosažitelné, skutečně ohrožují naše pracovníky poklesem ceny práce a tlakem na to, aby se různými cestami obcházela zákonná opatření na ochranu pracovníků před úrazy a poškozením zdraví z práce, minimální mzdě apod.
Existence této kategorie pracovníků na našem trhu vyhovuje jen "zlatokopeckým" podnikatelům, fungujícím na bázi filosofie "nahrabat si a zmizet" (nejlépe do nějakého daňového ráje). Není od věci konstatovat, že uvedená kategorie podnikatelů je shromážděna především kolem nevládních pralamentních stran, jako jsou ODS nebo TOPka. Tyto strany také může volit jen naprostý šílenec, nebo člověk, který to s naším státem myslí jednoznačně špatně.
Podnikatelé, kterým jde o dlouhodobou prosperitu v našem státě, se už s těmito stranami dávno rozešli.

Ona druhá kategorie,

až na výjimku, o níž se zmíním později, nemá prakticky žádné "výdajové úlevy". Jejich rodiny platí tuzemské nájemné za bydlení, tuzemské ceny za stravu a další životní potřeba. Mohou žít třeba skromněji než je český průměr, ale to je zhruba vše.
Tato kategorie pracovníků cizího původu je pro nás nekonfliktní, jejich zájmy se se zájmy našich pracujících nijak nekříží, protože mají zájem o udržení takových pracovních a platových podmínek, které vedou k plnohodnotné regeneraci pracovní síly, tedy požadavky srovnatelné s našimi občany. Jsou zde jediné dvě potenciálně problematické okolnosti:
  • vzhledem k tomu, že nejsou našimi občany, na ně může být "tlačeno" daleko intenzívněji než na naše lidi
  • mohou přispívat k převisu nabídky pracovní síly nad poptávkou po ní
Obojí ovšem naše zákony víceméně řeší, byť praxe bývá občas mimo realitu jimi vytyčenou. Zde by se nabízel dosti široký prostor pro skutečně pozitivní aktivity těch, kteří "chtějí pomáhat", místo toho, aby pomáhali teroristům a jiným džihádistům.

Ono "ještě něco"

Zmínil jsem se, že existuje ještě jedna cesta ke drastickému snížení životních nákladů, i při životě kompletně v tuzemsku. Touto cestou jsou některé "alternativní" způsoby života, které vynechávají naprostou většinu normálních aktivit, stojících za částí běžných výdajů normální populace.
Uvedené drastické redukce životních požitků jsou zpravidla spojeny se sektami a podobnými extrémními až extrémistickými náboženskými a ideologickými postoji, spojenými i s deformacemi způsobu života.
Naprostá většina sekt takovýto potenciál nemá, protože jejich členové nejsou plnohodnotnou pracovní silou a zpravidla se živí různými "alternativními" způsoby, mnohdy na hraně zákona. Tyto skupiny jsou zajímavé z mnoha jiných důvodů (i např. jako potenciální teroristé), ale z hlediska "braní práce" nikoli.
Existují ovšem i skupiny, které nežijí natolik "alternativně", ale jejich členové mají drsným způsobem omezeny jakékoli volnočasové a jiné regenerační aktivity. Takto uvolněný čas potom tráví buď "bádáním" nad náboženskými texty (v podstatě vymýváním mozků, které opět může vést až k terorismu, hromadným sebevraždám apod.), případně "prací pro společnost" (čímž je míněna sekta; provádí se buď práce zdarma pro sektu, nebo různé "evangelizační" aktivity apod.).
Tito lidé mohou mít opravdu natolik silně zredukované životní náklady i životní náklady svých rodin, že se mohou stát jakousi "soft" verzí exopracovníků "první kategorie", uvedených výše.
Těchto lidí ovšem zdaleka není tolik, aby představovali nějaké významné narušení trhu práce. Současně ani nemají ve zdravé společnosti nějaký silný růstový potenciál (zatímco zahraničních pracovníků, ochotných pracovat za zlomek minimální mzdy, mohou podnikatelští zlatokopové navozit klidně i několik milionů, pokud to nebude ošetřeno zákony a omezeno jejich tvrdým a nekompromisním vymáháním).
Na druhé straně jsou ovšem tito pracovníci vlhkým snem každého podnikatelského zlatokopa, protože klidně budou ochotni, na povel vedení sekty, pracovat za minimální mzdu a ještě jí část po výplatě odevzdávat zpět. A budou pracovat i ve zdravotně nevyhovujících podmínkách a dělat i další podobné přestupky a zločiny proti zákoníku práce a navazujícím právním normám, pokud se jim to patřičně "ideologicky zdůvodní". Jejich existence je jeden z důvodů, proč kategorie "podnikatelských zlatokopů" podporuje "evangelizaci", tj. zblbnutí populace bezcennými náboženskými kydy, které by z jejích členů potenciálně nadělaly zfanatizované a bez jakéhokoli omezení vykořisťovatelné zombie. Stejně tak hrozí riziko, že podobní "prezombizovaní" lidé budou navoženi ze států s podstatně vyšší a fanatičtější religiozitou, takže i toto je jedno z rizik masové imigrace, a dokonce i ze zemí "kulturně kompatibilních".

úterý 19. dubna 2016

Co dělají naši "vůdcové"?

Totalitním vůdcům v situaci, popsané v minulém příspěvku pak nezbylo, než předstírat, že se vlastně nic neděje, případně předstírat, že některé veskrze negativní jevy jsou vlastně jevy vysoce pozitivními. Jejich problém je (opět naštěstí pro nás), že si vytvořili vlastní virtuální svět, který s nimi naprostá většina obyvatelstva nesdílí a stále větší procento z nich se to přestává obávat konstatovat. Něco podobného se stalo i husákovským normalizátorům. I oni dočasně potlačili veškerou kritiku a získali představu, že je většina populace když ne podporuje, tak alespoň jistě podporuje.
Vystoupení hnutí PEGIDA a podobných občanských iniciativ zaskočilo antidemokratickou politickou scénu naprosto stejně, jako husákovskou věrchušku "Palachův týden". Což je, pochopitelně, pro nás velmi dobrá zpráva.

Popírání jasně existujících faktů

Ono vpředchozí části zmíněné popírání zjevných faktů můžeme pozorovat i v Čulíkově příspěvku:  "V Evropě prostě neexistují žádná muslimská 'no go areas', to jsou komické výmysly rasistů."
Přitom faktem je, že už policie řady zemí už zcela oficiálně vydává varování pro turisty (v některých zemích i s mapkami) i místní obyvatele (a před ní to "načerno" už léta dělaly cestovky), že do některých oblastí, a to jsou právě ony "no-go areas", by neměli chodit. A ten samotný Molenbeek pochopitelně je, přes Čulíkovo zuřivé popírání, typickým příkladem takovéto zóny, včetně toho že se v něm, dokud nenastoupila policie v podstatě s vojenskou výzbrojí a výstrojí a připravena okamžitě střílet do živého, mohli volně a zcela bezpečně pohybovat zločinci, hledaní policiemi celé EU i některých dalších zemí. Nemuseli se přitom bát udání nebo prozrazení. Jednoduše proto, že veškerá populace jádra této čtvrti sdílí jejich hodnoty a fandí jim. A to se ještě dodatečně provalilo, že se populace této zločinecké čtvrti snažila zatčení teroristů aktivně zabránit (EU začíná být jako Česko - taky se v ní nakonec vše rozkecá).
Pochopitelně, blekotem je i sám, Čulíkem a spol. vysoce oblíbený, pojem "protiislámský rasismus". Islám není rasa, naopak, na rozdíl od judaismu, který zcela jednoznačně rasistický je (a podobných kultů "jen pro bílé" by se asi našlo více). Islám, podobně jako křesťanství, je otevřen naprosto všem. "Prahovost" islámu je navíc ještě podstatně nižší než v případě křesťanství, u něhož má (ale ne vždy se to dodržuje) proběhnout jakési "politické školení" o tom, co je to křesťanství a jaké jsou povinnosti křesťana. Islám nic podobného nezná, navíc islám (na rozdíl od křesťanství, byť tam to platí s určitými výhradami) uznává "vstup" i na základě záměrně lživých informací, které byly adeptovi podány. "Protiislámský rasismus" je tedy stejný nesmysl jako rasismus protikřesťanský nebo protikomunistický. Je dokonce i větším nesmyslem než rasismus protinacistický, protože nacismus byl vedle ideologie definován i "rasově", byť na naprosto nevědecké bázi, ale to platí i pro všechna náboženství.
Kritika islámu a poměrů v islámských státech a islámských komunitách se naprosto nijak neodlišuje od kritiky poměrů v nacistickém Německu, koncentrácích, stalinském SSSR apod. To, že ji apologeti islámu slyší stejně neradi jako apologeti nacismu, spíše vzájemnou podobnost těchto ideologií podporuje.

Hodnotová negace

Druhou stránku naprostého mimoňství (cudněji by se to dalo nazvat "ztrátou zpětné vazby") stávající věrchušky, k níž se propracovala jednoznačně vlastním úsilím a systematickou výchovou svých členů k intelektuální těžkopádnosti, reflektuje řada článků v Britských listech, které v podstatě věcně popisují naprosté infernality jako cosi pozitivního.
Podobně působila i sovětská propaganda. Pokud si vzpomenu na knížky typu "Odvážná školačka" nebo "Volá šesté poschodí", snažící se pozitivně propagandisticky popisovat realitu SSSR, tak v nich člověk, jakmile jen trochu rozumu pobral, našel spoustu naprosto infernálních detailů, které jako takové ani tvůrcům, ani předkladatelům těchto propagandistických děl českému čtenáři (byť u těch druhých bych nějakou míru sabotážního přístupu nevylučoval) nepřipadaly.
Pan Čulík, když nejsou jím v pozitivním rouše podávané, ale v podstatě silně negativní, informace přijímány s povinným nadšením, tak se zmůže akorát na rasisticko nacisticky dehonestující výroky o českých občanech, případně občanech dalších postkomunistických států.
Je nám presentováno, jak je krásné, když existují na koupalištích dny či hodiny "jen pro muslimy", byť v jiné době muslimům na tato místa vstup zakázán není.
Je chváleno, jak "moudře" obecní úřady zakázaly postavit pomník vojínu Rigbymu, zavražděnému islámskými extrémisty, protože ten by "dráždil muslimy", aniž by si hlasatelé tohoto blábolu vůbec uvědomovali, že pro normální lidi je to jen další z důkazů, jak masově se islámská populace ztotožňuje s pachateli tohoto teroristického aktu, a jak se jí, přes obecnou znalost tohoto faktu, uhýbá (místo tvrdé pacifikace nebo vyhoštění ze země).
Pan Čulík ohledně Rotherhamské kauzy vítězně uvedl, že pachateli 11 případů byli "asiaté" (aniž by si byl vědom, že už je i v Česku obecně známo, že se jedná o politkorektní označení muslimů z Pákistánu), takže "vyřešený případ" (zahrnující kolem 1 procenta objemu kauzy) "dokazuje, že to nemá s islámem nic společného" (přičemž tak tak malý vzorek by nedokazoval nic ani v případě, že by pachateli skutečně byli nemuslimové; důležitá je ovšem islámská motivace těchto zločinů, kterou by nesmazala ani situace, pokud by se mezi pachateli nějací nemuslimové našli); uvedená informace je pro normálního člověka jen důkazem, jak moc postoupily ve Velké Británii nadváda muslimů na straně jedné a rozklad občanské společnosti na straně druhé. A výsledkem těchto procesů je fakt, že úřady nejsou s to tuto kauzu, jejíž pachatelé jsou všeobecně známi, došetřit. Situace poněkud připomíná rozklad policie a justice v době prohibice v USA, kdy se většina příslušníků justice a exekutivy spolu s částí zákonodárců stala pimprlaty organizovaného zločinu. Přitom USA se z této situace, dodnes, tedy do doby kolem tři čtvrtě století po ukončení prohibice, nevzpamatovaly.
Pan Kartous na BL uváděl nesmysly o tom, jak "velmi podobné projevy nese i česká kultura" a nějak zapomenul na to, že hromadná znásilnění náměstím plným mladíků, se v Evropě, a tím spíše u nás, opravdu nikde nevidí a patrně v této kulturní oblasti nebyla viděna nikdy až někam do prehistorie (kdy ovšem ještě žádná náměstí nebyla). Dokonce i extrémní sekty typu Adamitů se po stránce nekonsensuálního sexuálního obtěžování chovaly daleko cudněji a zdrženlivěji než "islámští mladíci" o silvestrovské noci 2015/16.
Roztomilý je i další případ: Pan Čulík vítězně informoval o průzkumu britské televize Chanel Four mezi britskými muslimy, "jak se muslimové silně identifikují s Británií", přitom sami muslimové chápou tento dokument negativně jako něco, co odhaluje jejich skutečné (negativní) postoje a záměry vůči civilizované společnosti. Dotaz v citovaném článku, jak může "vzorek jen 1081 muslimů reprezentovat tři miliony muslimů" je, pochopitelně, zcela mimo ralitu, protože může. Od toho jsou tu statistické metody, stanovující ranky odhadu. Proto také interpreteři průzkumu uvedli potenciálních teroristů jen 400 000 a nikoli 600 000, jak se někteří nad průzkumem podivují (zřejmě vyšlo rozmezí průměr +- 95 nebo 99 procentní statistická nejistota 400 000 až 800 000). Mimochodem, znamená to, že i mezi našimi muslimy (10 - 20 tisíc), pokud mají k ČR stejný vztah jako britští ke GB, což lze považovat za spíš pravděpodobné než jenom možné, musíme reálně počítat s více než tisícovkou potenciálních teroristů, byť třeba (zatím) nevycvičených a neozbrojených.

Pokusy věrchušky

Stále více antidemokratů v EU (těch, kteří alespoň tuší, která bije) se snaží pod nejrůznějšími záminkami (např. "šíření ruské propagandy") prosadit cenzuru internetu. Naštěstí to není tak úplně jednoduché po technické stránce a navíc se tím dostávají do rozporu se stále dalšími složkami společnosti, organizacemi a politickými stranami, které do této doby byly s vládnoucími režimy více-méně konformní. Případně své názory a postoje zaštiťujícími heslem "reforma", asi jako za Husáka silně umírněně reformní komunisté (včetně členů užšího vedení KSČ).
Nejednoduchost technické stránky cenzury internetu (nedaří se to stoprocentně ani Číně, ani teokraticky absolutistickým státům islámského světa) akcentuje skutečnost, že "blokovací" opatření jsou daleko účinnější v situaci, kdy lidé na cenzurované informace narážejí více-méně náhodou, než v situaci, kdy po nich cíleně pátrají. Nehledě k tomu, že od určité míry "promořenosti" populace (která je IMHO v řadě oblastí EU překročena) se mohou nezávislé a tudíž i pravdivé informace šířit i dalšími kanály, na internetu nezávislými. Konec konců, za protektorátu i za komunistů se o tom, co bylo v zahraničním rozhlase, také dozvídali i lidé, kteří ho, z nejrůznějších důvodů (třeba tenké stěny bytu a němečtí sousedé), neposlouchali.
Hlavním faktorem stávající situace je ono uvědomění si významného a stále rostoucího počtu EUroobčanů, že je a jejich rodiny stávající režim svým politickým směřováním ohrožuje na životech.
Citovaný dialog pánů Urbana a Čulíka, na který v předchozím příspěvku odkazuji, také názorně ukazuje skutečnost, že začínají narůstat rozpory uvnitř prorežimních sil. Pan Urban není žádný antirežimní aktivista, jeho kritika je velice krotká a řadu zásadních věcí a jevů pomíjí či záměrně ignoruje. Přesto je Čulíkova reakce na jeho článek až iracionálně ostrá. Pokud mám podhodit nějakou analogii, tak mě napadá až hysterická reakce Biľaka a spol. na decentně vstřícnou reakci části našich komunistů vůči Gorbačovově kritice srpnové okupace ČSSR.
Pana Urbana lze také pochválit za perfektní vylíčení husákovského "bezčasí" současných multikulti (atd.) režimů v EU, rovněž přispívající k jejich neschopnosti racionální reakce na dynamicky se měnící svět okolo nich i uvnitř nich samých.

Co dělat?

Svoje jsem k tomuto tématu napsal v postu "Koho volit". Hlavní je nyní přijít k volbám a dát svou nespokojenost rozumným (tj. hlasem pro protestní strany reálně průchozí do zastupitelstev) způsobem najevo. Volby nesmějí být podceňovány, protože pokud neprovolíme teď a za rok demokraticky orientovanou garnituru politiků, tak se může v dohledné době stát, že volby buď budou úplně zrušeny jako ve Švédsku (Švédové se mohou utěšovat, že je to "dočasné" ale my, na rozdíl od nich, víme, že jednotkou dočasnosti je jeden furt), případně bude zavedena nějaká "jednotná kandidátka multikulturní proEUnijní fronty". A nesmíme se nechat uchlácholit ani volebním vítězstvím (jak se to stalo demokratickým silám v Československu v roce 1948), možná bude třeba hodně hlasitě zachřestit zásobníky u kalašnikovů, aby si antidemokratická sběř nechala zajít chuť na nějaký "evropský únor".

pondělí 18. dubna 2016

Co uplynulý týden dal

Islám

Chalifátníci

povraždili v Karjatanu více než dvě desítky křesťanů.

Chalifátník,

vězněný v Austrálii, přepadl spoluvězně a vyryl mu do hlavy symboly chalifátu. Tyto tvory je prostě třeba věznit separátně.

Chalifát

dobyl zpět část města Ar-Raj.

Rusko

dodalo Íránu komplety protiletadlových střel S-300.
Faktem je, že pokud tím bude znemožněn případný zásah proti výrobě islámské jaderné bomby stejného druhu, jaký byl proveden proti reaktoru Osirak, tak se budou muset nasadit k zamezení takové výroby balistické rakety s jadernými hlavicemi.

Otec

teroristy Abdeslama pokrytecky fňukal ve francouzském rádiu, že "s terorismem se bude muset něco dělat".

Soudruzi

pořádali "odbornou" konferenci o islámu, jen pro zvané s pozvánkou na speciálním papíře. Sešly se tam prakticky jen známí apologetové islámu a proislamizační aktivisté (mnozí z nich přiznaní muslimové), takže výplodem nemohyl být nic jiného než bezcenné bláboly. Určité srovnání: "Odborná konference" veganů o výrobě masa.

Berlínská policie

politicky nekorektně rozbila arabský rodinný gang nájemných vrahů. Je třeba konstatovat, že právě takovéto gangy jsou jedním z důležitých faktorů neintegrovatelnosti muslimů do civilizované společnosti, protože jsou premanentní hrozbou pro ty, kteří by se integrovat chtěli (a tedy vytvořili v islámské komunitě nějaké zemanovské "ostrůvky pozitivní deviace").

Talíban

vyhlásil začátek jarní ofenzívy v Afghánistanu.

Boko Haram

masívně používá děti k sebevražedným atentátům.

Další teroristé

byli zadrženi v Bruselu.

Mladí Arabové

považují chalifát za "největší hrozbu". Teď jde o to, zda se bojí, že jim dojde "povolávací rozkaz", nebo zda se obávají kompromitace jimi vyznávaného islamismu.

Tajemník CSU

hodlá navrhnout zákon, podle něhož by se v německých mešitách musela povinně používat němčina. Je to opatření velice správné, které by se mělo zavést (ve smyslu povinného používání místního jazyka) všude. Odpadly by pak výmluvy, že "byl špatný překlad", "v kontextu arabštimy to tak nevyznívá" apod., které užívají běžně kolaboranti s islámem k obhajobě beztrestnosti džihádistických výzev.

Chalifát

se snaží probojovat k tureckým hranicím a ovnovit tak pupeční šňůru, kterou byl do oddělení od Turecka dlouhodobě vyživován.
Současně Erdogan pronesl projev o boji islámských zemí proti terorismu. Je to asi stejně důvěryhodné, jako kdyby Hitler pronesl pochvalný projev na adresu Židů.

Komik Böhmermann

má být v Německu stíhán za satirickou báseň na islamifašistu Erdogana. Stíhání vyvolalo velký odpor i mezi těmi Němci, kteří byli dosud antidemokratce Merkelové loajální.

Ofenzívu Talíbanu

na město Kundúz nakonec odrazily Afghánské vládní síly.

Chalífát

zaútočil v libyjském Benghází.

Imigrace


kolem 6000

nezletilých migrantů zmizelo v německu. Očekávání sjou spíše negativní (vraždy, sexuální zneužívání, nucení k prostituci ve speciálních ilegálních podnicích apod). Vše je to logický důsledek wilkommen politiky soudružky Merkel.

Agentura STEM

hlásí nárůst znaků napětí mezi Čechy a cizinci. Nemám k dispozici podrobnosti metodiky průzkumu, ale skok z 50 (2013) na 67 (2016) procent by měl být statisticky významný, nikoli pouhou fluktuací.

V Idomeni

se pořád nepodařilo zlikvidovat ilegální tábor ilegálních migrantů. Proti "bouřím" ilegálů bylo nutno nasadit slzný plyn a zábleskové granáty, k velkému ječení multikulturalistických parazitů.

Rakousko

začalo přehrazovat Brennerský průsmyk proti migrantům.

Merkelová

se nechala slyšet, že "při začleňování imigrantů by mohly pomoci zkušenosti se začleňováním vyhnaných Němců po válce". K tomu asi tolik:
  • "vyhnanci" byli Němci, mezi nimi a zbytkem obyvatel nebyla jazyková bariéra a kulturní spočívala v tom, že byli vesměs přesvědčenější nacisté než Němci ze samotného "rajchu"
  • v té době bylo Německo po krvavé lázni a část německých mužů byla ještě léta v zajetí (pokud se vůbec ze SSSR vrátili), takže bylo dost práce pro každého, kdo pracovat chtěl
  • pořádek tam hlídala okupační vojska, takže k nacistickým excesům z řad "vyhnanců" nemohlo dojít

Německá vláda

hodlá vytvářet umělá pracovní místa pro migranty. K tomu:
  • možná se tak podaří částečně zaintegrovat stávající "uprchlíky", ale zcela jistě ne jejich potomky
  • zcela jistě to bude akcentovat pohled na "uprchlíky" coby sociální parazity

V uprchlickém táboře

v Řecku zadrželi dva české aktivisty (předpokládám, že sluníčkáře z nevládek), nedovoleně ozbrojené a s drogami (marihuanou). Doufám, že dostanou, co si zaslouží.
Současně se provalilo, že mezi násilníky, útočícími na policii Makedonie, byli identifikováni "pracovníci" španělských nevládek.

Dva z pěti

(i tak je to úspěch) syrských migrantů, kteří loni unesli dívku a pět hodin ji střídavě znásilňovali, bylo v Británii postaveno před soud. Nemuslimům by hrozilo až doživotí, uvidíme, co dostanou muslimové.

Propukla aféra

se studentkou teplického gymnázia, která propaguje islamismus a vedení gymnázia ji chrání.

V Bulharsku

poslali "lovce migrantů" do domácího vězení. Strhly se masové protesty obyvatelstva.

Sobotka

se nechal slyšet, že v případě trvsalých kvót, které navrhuje EU, by se i Česko bránilo soudní cestou. Asi cítí, že by nepřidání se k ostatním zemím V4 nemusel coby premiér ustát.

Obecné

John Kerry

jako první ministr zahraničí USA od druhé světové války navštívil Hirošimu.

Místní referendum

ve Slavěticích dopadlo pro dostavbu Dukovan o další bloky. Na rozdíl od ekoblbů ze sousedních Rakouska a Německa naši lidé vědí, že elektřinu je nutno vyrobit, nikoli "vzít ze zásuvky". Jedním z cílů inkluzívního školství je i to, aby se v nové generaci absolventů ZŠ lidí s touto schopností spojit příčinu a důsledek do jednoho řetězce vyskytovalo co nejméně.

Vede se spor

o případném zdanění církevních restitucí. Faktem je, že zdaněny jsou i důchody a platy státních zaměstnanců, takže neexistuje důvod, proč by měly mít církve restituce nezdaněny.
Můj názor je ten, že církve svého majetku nabyly podvody a dalšími kriminálními akty, a proto by neměly dostat absolutně nic.

Donald Tusk

byl obviněn ze spoluviny za pád letadla ve Smolensku, v němž zahynula tehdejší polská vládní garnitura vč. presidenta a otevřela se cesta pro vznik vlády silně proevropské a antipolské Občanské platformy.

Jízdné

v pražských tramvajích lze platit kartou. IMHO takovou blbost bych nikdy neudělal.

Nevládky

blekotaly, že "president Zeman je původcem nenávisti". Později se k nim přidal i katolický čaroděj Halík.

Helmut Kohl,

který tráví politický důchod na své nemovitosti, si pozval na návštěvu maďarského premiéra Orbána. Obecně jsou na toto téma komentáře, že je to rána do zad Merkelové a vyjádření nesouhlasu s její politikou.

V USA

chytli čínského špióna, důstojníka námořnictva.

Americké Centrum pro kontrolu nemocí

se vyjádřilo, že "virus Zika je mnohem, děsivější než si mysleli". Koncem týdne také proskočila zpráva o přenosu zikaviru stykem mezi gayi.
Mezi tím byl další studií potvrzen vztah mezi zikavirem a mikrocefalií.

Policejní president

se omluvil za incident s akcí policistů proti FAMU během návštěvy čínského óbrpapaláše.

Japonci

plánují vypuštění odpadní vody z Fukušimy do moře. Je mírně kontaminovaná tritiem, což sice vypadá "hrozivě", ale vzhledem k rozptylu a poločasu tritia prakticky o nic nejde. Tritium se navíc, na rozdíl třeba od radioaktivního jodu v živé hmotě moc neakumuluje. A tritiované medikamenty a diagnostika se běžně aplikují pacientům do žíly.

V Brně

snad do měsíce vznikne nová koalice.

Kontraverze

je vedena kolem vytunelovaného podniku OKD. Patrně by bylo nejlepší ho nechat řízeně zkrachopvat a převzít státem.

President Zeman

opět zabodoval, když ocenil policisty a o demonstrantech hovořil jako o "nenormálních lidech".

Ministerstvo financí

(Babiš) protlačil zákon, nařizující poskytovatelům internetového připojení blokování přístupu k zahraničním webům, provozujícím sázky. K tomu asi následující:
  • i prakticky neúčinné blokování je natolik ekonomicky náročné, že řada menších poskytovatelů připojení bude muset skončit (což je patrně jedním ze záměrů této akce)
  • ani nejbohatší velké firmy nebudou s to provést stoprocentní blokaci (dá se obejít přes proxy přístup k zahraničnímu serveru, s nímž je vedena šifrovaná komunikace, ale i jinými postupy)
Můj názor je, že se jedná o "průzkum bojem" k zavedení politické cenzury na internetu, jakou provozuje Čína a některé islámistické totalitní režimy. A v tomto názoru zdaleka nejsem osamocen.
Sněmovna tuto idiocii posléze schválila.
Současně soudruzi schválili možnost stavění provozoven hazardních her vedle kostelů (což by v zásadě nevadilo) a škol (což je v podstatě zločin).

EUroparlament

by rád založil "evropskou FBI".

Skupina vědců

kolem Hawkinga ohlásila počátek práce na sondě, která by doletěla k alfě Centauri. Největší "legrace" je v tom, že projekt by měl být uskutečnitelný prakticky dnešními prostředky.

Odboráři

podpořili zavření obchodních řetězců o svátcích (v době, kdy Maďarsko podobné opatření po roce na základě odporu voličů zrušilo). Je to také ukázka, jak jsou odborářští bafuňáři odtrženi od reality samotných zaměstnanců, kteří ve svátcích a o nedělích dostávají 100% příplatek, a jichž by musela být část propuštěna, protože po redukci prodejních dnů by byli nadbyteční.

Exekutoři

pláčou nad tím, že by jim mohly být sníženy odměny. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedno z nejlukrativnějších legálních zaměstnání bych jim to i přál.

Byli nalezeni lidé,

kteří jsou nositeli alel pro závažné genetické choroby, ale tyto choroby se u nich nijak neprojevují. Průšvih je v tom, že není jasné, kteří z tisíců vyšetřených osob ze studie, v jejímž rámci byli nalezeni, to jsou, protože studie byla na pokyny etiků plně anonymizována (tj. neexistuje ani utajovaný seznam, "rozklíčující" vztah mezi čísly položek ve studii a jejich občanskou identitou). Ukazuje to názorně, jak bezcenná zrůdnost jménem "etika" (která není nic jiného než kamuflovaný křesťanský hovadismus) škodí.

Američtí soudruzi

kritizovali Česko za "postoje k Romům a muslimům".

Znalec

Radek Matlach, který nevěděl, že po smrti drasticky roste v krvi koncentrace draslíku (z nitra odumřelých buněk) a vystavil na sestru Věru Marešovou posudek ve smyslu, že pacienta vraždila injekcí draselné soli, má poroblémy poté, co byl jeho posudek zavržen skupinou odborníků. Může dojít i k jeho vyškrtnutí ze seznamu soudních znalců.

ČSSD

zatím nechce Altnerovi zaplatit, čeká na výsledek dovolání k Nejvyššímu soudu, přestože toto nemá odkladný účinek.

Ve Francii

vyvolali ultralevičáci nepokoje, protože padl návrh dát do pořádku pracovní právo.

Ústavní soud

odmítl návrh skupiny rodičů na zrušení inkluze ve školství.

Tři čtvrtiny občanů ČR,

přes intenzívní masírování lživou propagandou, považuje cizince za bezpečnostní riziko.

Díky českým výpočtům

se podle pozorování dráhy podařilo v Německu nalézt úlomky cca 500 kg meteoritu, který se na německé území zřítil.

Byla objevena

mezera v zákonech, umožňující mužům si "koupit" dítě v situaci, že si seženou prodávající matku, která nemá otce dítěte zapsaného v papírech, a za úplatu učiní prohlášení, že otcem dítěte je on. Budu hodně ošklivý: Je to asi menší zlo, než kdyby dítě vyrůstalo u sociálně deprivované matky (často narkomanky a pod. na okraji společnosti), i než nějaký Barnevernet.

Ze školy ve Třebešíně

byli nakonec, po velkých bojích a přes silný odpor vedení, přece jen vyloučeni dva z nejhorších organizátorů šikany učitelky.

Podařilo se zorganizovat

další celosvětový protest proti zločinným praktikám organizace Barnevernet v Norsku. IMHO by daleko větší dopad měl rozsáhlý bojkot norského zboží.

"Experti"

varují před "tisíci výtahy" v Česku, které mají být nebezpečné. Problém je, že v rámci harmonizace s EU během vstupování do ní byly prakticky všechny výtahy předělány podle EUronorem.

pátek 15. dubna 2016

Britské listy a zapomenutá demonstrace

Pánové Urban a Čulík se dostali v Britských listech do sporu.

Pan Urban velmi decentně naznačuje, že pokud jsou uveřejňovány "vládními" médii systematicky lživé informace, tak se velmi snadno stane, zejména poté, co se provalí na světlo pravda, že lidé přestanou těmto médiím věřit. Konec konců, toto reflektuje i německý termín "lügenpresse", vzniklý právě v této souvislosti.

Společenská smlouva

Problém ovšem vidím někde úplně jinde než pan Urban (a pan Čulík je naprostý mimoň, jak je u něj téměř standardem). Dovolím si citovat:
"Britské listy žijí ve světě, kde všichni zcela samozřejmě tuto víru sdílí. Pokud se ukáže, že nikoli, a pokud to dotyčný nechce pochopit, pak je jednoduše vyloučen z řad slušných lidí. A s neslušnými se samozřejmě bavit nebudeme, to bychom je legitimizovali."
Pochopitelně, ono "nebavíme se" zpravidla znamená ztrátu zaměstnání, vyházení dětí ze škol (v některých případech i rodiny z bytu) a další podobné represe, jak je známe z doby Husákovy normalizace. Konec konců, takto bylo motivováno i Čulíkovo udání blogera Rogozova (protože kdyby Čulík věděl, že jeho udání nebude mít ve stále více se fašizující Velké Británii pro udaného takovéto následky, tak by se s ním nesepisoval).
A když se vrátíme k onomu Husákovu režimu: Husák uzavřel s občany jakousi nepsanou smlouvu, která zněla zhruba takto:
"Když budeš alespoň předstírat loajalitu a víru v to, co hlásají režimní ideologové, a když budeš předstírat, že pologramotná hovada typu 'jen kalhoty, na saka nepouštět' považuješ za významné společenské autority, tak tě necháme na pokoji."
Naproto identickou nepsanou smlouvu pak uzavřely s občany stále více se fašizující režimy "starých" zemí EU (a dalších):
"Když budeš předstírat konformitu s hovadinami typu multikulturalismu, politické korektnosti, genderismu, feminismu atd., budeš předstírat, že tyto fašistoidní ideologie považuješ za vědecké a analogy onoho výše zmíněného specialisty na kalhoty, kteří je hlásají, za významné vědce, tak tě necháme na pokoji."
V závětří poklidných režimů v poklidném prostředí tyto společenské smlouvy mohly nějakou dobu fungovat. Jakmile došlo k problémům, a hlavně takovým, které byly řešeny na úkor širokých vrstev občanů, nutně muselo dojít k tomu, že se těmito smlouvami nadefinovaný stav společnosti začal hroutit.

Co se podělalo?

A tady jsme u té "zapomenuté demonstrace". Několik málo dní před známou pendrekiádou k 17. listopadu, organizovanou (patrně) některou ze složek STB za zády husákovského režimu, došlo v severočeském kraji k pendrekiádě jiné, které byli vystaveni občané, protestující proti stále se zhoršujícímu životnímu prostředí. A rovněž stále více se rýsujícím důkazům, jak toto prostředí ohrožuje je samé i životy jejich rodin.
Právě ona zmíněná demonstrace ukázala, že ona "společenská smlouva" s Husákovým režimem je z toho druhu smluv, které se podepisují vlastní krví, nejčastěji vydolovanou z napíchnutého bříška některého z prstů. Případně smlouvou se Shylockem, který si následně svévolně redefinuje onu libru (asi půl kila) masa, bez větších problémů vyříznutelnou z mnoha tělesných partií, coby srdce. Lidé se zkrátka cestou ran profesionálních pendrekářů dozvěděli, že ono "necháme tě na pokoji" znamená "necháme tě přežít, jen pokud to nebude v rozporu s naším ekonomickým zájmem; když to bude potřebné pro plnění pětiletek a dalších ekonomických ukazatelů, můžete ty i tvoje děti klidně chcípnout na zamoření prostředí (nebo z jiných důvodů) a nám je to šumafu".
Tahle demonstrace tedy ukázala, že s Husákovým režimem žádnou smlouvu o konformitě a "nechání na pokoji" uzavřít nelze, respektive, že režim si ono "nechání na pokoji" vykládá způsobem, pro většinu občanů naprosto nepřijatelným. Studentská pendrekiáda pak už byla jen a jen sirkou, vhozenou do sudu se střelným prachem, nachystaným předchozími událostmi. Ze svého okolí znám více lidí, pro něž byla právě ona demonstrace v severních Čechách (respektive její ukončení) poslední kapkou, která vedla k jejich přidání se na stranu rebelujících studentů a umělců. A řekněme si to upřímně - bez toho, že se k těmto iniciálním skupinám, poměrně rychle přidaly spousty dalších lidí, do té doby více-méně konformních s režimem (včetně řady komunistů, některých přecházejících i koordinovaně jako celé ZO KSČ), by husákovský režim pravděpodobně nepadl (nebo alespoň ne tak rychle a důkladně).

Co se podělává?

Ve starých zemích EU jsme svědky vlastně procesu velmi podobného, jaký proběhl u nás.
Obyvatelstvo si stále více uvědomuje, že ona smlouva o konformitě vůči zjevným lhářům a blbům, podporovaným režimem, má naprosto stejné parametry jako ta naše smlouva s Husákem (a smlouvy obyvatel s podobnými papaláši v dalších komunistických zemích). Že ty, s kým tuto smlouvu uzavřeli, naprosto nezajímá nejen jejich blahobyt, ale ani fyzické ohrožení, hrozící jim a jejich rodinám, podobně, jako to nezajímalo socialistické papaláše. Tento fakt se přitom stále více rýsuje jak v souvislosti s teroristickými útoky, tak i s "mravenčí prací" muslimů, ale i dalších preferovaných skupin. Tyto aktivity přeměňují společnost těchto států, z podoby do té doby pro nás nedostižného ideálu, do podoby naprostého pekla. Přičemž se prozrazuje i to, že stále více lidí ze zemí, které si na přelomu 80. a 90. let horko - těžko vybojovaly připojení se k tomuto světu, hledá po zjištění skutečného stavu cestu z tohoto pekla ven. A je veřejným tajemstvím, že pravděpodobně ve všech nebo téměř všech zemích za bývalou "železnou oponou" by referendum o odchodu z něj dopadlo pro exit. A velmi podobně by dopadla i obdobná referenda v řadě zemí na západ od ní.
Obyvatelstvo i "starých" zemí EU si začíná uvědomovat jak infernalitu svého postavení, tak i naprostou bezvýchodnost z ní, pokud zůstane moc v rukou jak současných vlád, poplatných zkrachovalé ideologii multikulturalismu a dalších "-ismů" (bez ohledu na to, že tuto zkrachovalost současně politici této garnitury slovně uznávají), tak i protinárodní a antidemokratické (cudně řečeno "demokratickým deficitem trpící") bruselské centrály.

Jaké jsou možnosti

K výše uvedenému prozření začalo docházet už před mnoha lety a podobné procesy mají, zcela zákonitě, tu vlastnost, že gradují více-méně exponenciálně. Určité rozčarování z EU a všeho, co s ní souvisí, naznačovaly průzkumy v některých starých zemí EU už v době, kdy my jsme do ní teprve vstupovali (s voličstvem oblbeným masívní propagandou, že vstupujeme do ekonomicky vysoce úspěšného a politicky neškodného EHS).
Pokažení situace akcentovali jednoznačně muslimové, protože se ukázali být stejní, jako ti nedočkaví piráti ze Stevensonova "Ostrova pokladů", kteří se nedokázali ukáznit a vynutili si proti vůli svého vůdce, Johna Silvera, vzpouru ještě dříve, než byl poklad nalezen a Hispaniola na zpáteční cestě do Anglie (a to Silver původně plánoval, že vzpoura vypukne až někdy ve druhé polovině této cesty).
Muslimové se také "nemohli dočkat", až jim kolaborující vlády natolik zblbnou a hodnotově rozloží populaci multikulturalismem a politickou korektností, že bude zcela bezbranná. S požadavky, naprosto neslučitelnými s civilizovaným stavem společnosti, vyrukovali, naštěstí pro nás, předčasně.
Právě tato situace vyvolala rozmach občanského, prodemokratického a antiislamizačního hnutí, které způsobuje vrásky na čele antidemokratických papalášů. Ti jsou stále více ve vleku událostí, reagují nesmyslně až chaoticky a nejsou s to se ani mezi sebou domluvit na koordinaci svých aktivit.

Jsem toho názoru, že celá EU se začíná dostávat do stavu, v jakém byl husákovský režim někdy na jaře 1989. Byť je jasné, že analogie jsou jen analogiemi. Nicméně to vypadá, že se společnost v ní stává sudem prachu, do něhož dříve nebo později, třeba i náhodně a "pachatelem" nezáměrně, padne jiskra. Takovou iniciací může být nějaký exces. Může to však být i takové jednání, jaké dříve pachatelům procházelo bez zvláštní odezvy občanů (konec konců, STB před imaginárním Martinem Šmídem zcela reálně ubila spoustu skutečně existujících lidí a prošlo jí to). Nejpravděpodobnějším kandidátem na pachatele takového činu jsou muslimové, ale nejsou zdaleka kandidátem jediným. Může to být klidně i nějaký horlivý policista či aktivista z protidemokratické nevládky.