čtvrtek 31. prosince 2015

středa 30. prosince 2015

Medicína: Umění nebo řemeslo? 2

Medicína má jednoznačně zastoupeny ve své praktické činnosti obě stránky. V oblasti teorie se toto neuplatňuje, medicínská teorie je holé řemeslo, na jehož zvládnutí je zapotřebí pouze dostatečně velká paměťová kapacita. Vybočuje několik málo oborů, které po studentech vyžadují též myšlení, a ty jsou zpravidla nejproblematičtější, protože svou vysokou "úmrtností" připravují fakulty o cenné dotace na studenty.

Co je v medicíně řemeslo?

Jsou to všechny rutinně vykonávané úkony, které je možné algoritmizovat, a které dříve nebo později budou vykonávat buď jednoúčelové automaty (v oblasti komplemetu laboratorních a dalších pomocných oborů je jejich nástup už v plném proudu), případně komplexní roboti.

Co je v medicíně umění?

Jsou to situace, do nichž vstupuje lékař fakticky jako léčitel a pracuje s kategoriemi jako nadání, intuice a do jisté míry i se zkušeností. Úspěšné zvládnutí této stránky medicíny odděluje kvalitní lékaře od průměru.

Řemeslná rutina má mnoho nectností, zejména ve snaze o unifikaci přístupu k pacientovi. Dovolím si připomenout klasický vtip z období totality:
V SSSR vymysleli automat na holení. Předváděli ho komisi pro posuzování vynálezů, a ta sleduje, jak se kolem otvoru, do něhož má holený zasunout obličej, otáčejí kolečka se žiletkami. Potom se jeden z členů komise zeptá: "Jak je řešeno přizpůsobení? Lidé přece mají obličej ten širší, ten užší, ten baculatější..." "Jen do prvního holení, soudruhu," odpověděli mu vynálezci.
Bohužel, přesně takto se chová i ona "řemeslná" stránka medicíny. V řadě případů jeví tendenci chápat pacienta jako soubor laboratorních hodnot a léčení jako soubor postupů, kterými ty laboratorní hodnoty dostaneme do mezí, stanovených jako hranice normality.
Trochu to připomíná počítač z raného Lemova románu Astronauti (který byl zjevně analogový), jehož každá zadaná otázka "vyvedla z rovnováhy" a cesta, kterou počítač rovnováhu zase nabyl, se rovnala vyřešení daného problému (až s odstupem doby jsem pochopil, že si Lem tehdy dělal legraci z některých představ komunistických ideologů o výpočetní technice a kybernetice).
Na druhé straně může ona "umělecká" stránka medicíny tendovat až k totální iracionalitě na způsob některých léčitelů pracujících stylem "nad fotografií pacienta jsem vytvořil kužel pozitivní energie, který jsem poté nasměroval na jeho tělo, abych ho uzdravil".
Jak jsem už uvedl, protože řemeslná stránka je snadněji říditelná a predikovatelná, je snaha z vyšších stupňů řízení, a hlavně v situacích, kdy jsou tyto posty obsazeny buď nelékaři, nebo lékaři, kteří na ně byli uklizeni, aby nemohli škodit pacientům, právě tuto stránku preferovat. Tohle je ještě akcentováno zásahy z oblasti justice, která má s neřemeslnou stránkou medicíny rovněž problémy a snaží se ji proto spíše potlačovat.
Můj názor je ten, že pokud by renesančním umělcům seděli za zadkem advokáti a prokurátoři, tak by se tehdejší (a jakékoli jiné) umění zredukovalo na fotograficky věrné portréty a konkrétní krajiny, případně na kompozice typu "modrý čtverec na bílé ploše s poměry stran ve zlatém řezu". O nějaké Moně Líze nebo Davidovi bychom si leda mohli nechat zdát.
Dalším problémem, který se řemeslnou stránkou medicíny velice úzce souvisí, je snaha o co nejsofistifikovanější technologie, a to i v situacích, kde to nemá smysl. V případě žloutenky rozhodují o posouzení stavu jednotky, maximálně desetiny jednotek bilirubinu v séru pacienta, nicméně v případě rozhodování mezi přístrojem, který ten bilirubin stanoví na setiny, a jiným, který na tisíciny jednotek přesně, bude řídící sféra tlačit na nákup toho s větší přesností, bez ohledu na to, že je to
  • nesmyslné z hlediska reálných potřeb diagnostiky a terapie
  • značně dražší
  • a takto vynaložené prostředky budou chybět jinde
Podobná situace je i v lécích a dalších medicínských prostředcích. Z ekonomického hlediska k tomu přispívá hrazení základních úkonů z povinného zdravotního pojištění, respektive zdravotní daně, protože tyto platby, na rozdíl od regulérního pojištění, nezaručují služby v nějak definovaném standardu kvality a kvantity. Proto jejich poskytovatelé (a rovněž pojišťovny) nejsou nijak zainteresováni na hospodárnosti celého systému a pacienti, přestože tento systém financují, jsou od rozhodování o těchto věcech zcela odříznuti.
Vedle pojišťovami hrazených úkonů se stále více (a se stále větší nelibostí ze strany pojišťovenských matadorů) rozvíjejí kliniky, které ukazují, že řadu úkonů lze provést skutečně šetrně a kvalitně, včetně minimálních zásahů do práceschopnosti (maximálně šetrné operační postupy, intenzívní rehabilitace, validní podávání účinných léků atd.), kdy nitorobřišní operace, normálně spojená s více než týdení hospitalizací a následnou pracovní neschopností v rozsahu cca dvojnásobném, se "scvrkne" na víkend + 2 - 3 "připlácnuté" dny, po nichž se pacient vrací do pracovního procesu (a někdy i na dobu ještě kratší). Přestože by se v řadě dalších případů takovéto zkrácení pracovní neschopnosti vyplatilo i méně movitým pacientům, pojišťovny se do něčeho podobného nijak nehrnou. Může k tomu přispívat i fakt, že úhrada zdravotní neschopnosti nejde ze zdravotních, ale sociálních peněz, a tudíž samotné zdravotní pojišťovny tato stránka výdajů míjí.
Existují i silné kontraverze kolem lacinějších a dostupnějších variant některých náročných medicínských úkonů, jejichž účinnost v "oficiální" verzi je přitom nevalná (léčba rakoviny - např.).
Asi největšími "trvalkami" na poli kontraverzí jsou debaty kolem domácích porodů a očkování, v současné době se část odborníků snaží kalit vody kolem vzniku kliniky čínské medicíny v Hradci Králové.

pondělí 28. prosince 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Belgická policie

pořád dočišťuje teroristy, snad související s pařížským masakrem.

Talíban

uštědřil porážku vládním afghánským vojskům a ovládl část provincie Hílmand. Navíc se mu podařil úspěšný sebevrasžedný útok na amesrickou základnu.

Boko Haram

zase nasadila v Nigérii dětské sebevražedné atentátníky, výsledkem je devět mrtvých a trojnásobek raněných.
Kvůli ativitám Boko Haram nechodí v Nigérii do školy kolem milionu dětí. Což je ideální stav, protože nevzdělaný blb je ideální "matroš" pro šiřitele islámu a podobných náboženství.

Chalifát

spustil rádiovou stanici, na níž šíří svou propagandu a verbuje bojovníky. Chalifát údajně během loňska ztratil cca 14 % svého území.

V Keni

se cestující muslimové zastali křesťanských spolucestujících proti islamistům z Šabábu. Je to zcela jistě chválihodné, ale současně spojitelné s rozpaky, nakolik to bylo či je myšleno vážně. Muslimové dokáží pro turisty běžně vytvářet "šaríja free" zóny i ve státech, kde jinak vládnou naprosto nelidské poměry (např. Maledivy).

Ve Francii

zmařili další připravovaný džihádistický atentát.
Další teroristy zlikvidovali Francouzi v Mali.

Vrchol debility:

Amnesty International se snaží prohlásit ruské nálety na džihádisty, konané se souhlasem a v kooperaci s legitimní syrskou vládou, za "válečný zločin".
Syrská opozice obvinila vládu z použití chemických zbraní. Neexistuje sebemenší důvod, proč by postupující strana něco takového dělala, a zprávy se také nepodařilo nezávisle ověřit.

"Vrchol humanity":

Románek služebné ze Srí Lanky s rodákem, obou sloužících v Saúdské Arábii, neskončí ukamenováním služebné, ale "jen" zbičováním a mnohaletým vězením. Islám v praxi, stejně odporný jako ti, co se nám ho sem snaží importovat.

Podle Ruska

změnil chalifát trasy, kterými pašuje ropu, aby se vyhnul ruským náletům.

Protiislamistické slíly

vytlačily chalifát od přehrady Tišrin, což znamená i přetětí zásobovacích tras, které vedly v jejím okolí.
Téměř současně vytlačil Irák po týden a něco trvajících bojích chalifátníky z Rámadí.

Zdechlina

jednoho z pařížských atentátníku baly v tichosti zakopána. IMHO by tito "lidé" neměli mít řádný pohřeb. V mých představách o tom, co s jejich kadávery, figuruje spousta odpadu z vepřových jatek a hory použitých ženských vložek.

Kontraverze

nastala kolem dění na Korsice, kde muslimové napadli hasiče střelbou a následně se demonstrance na jejich podporu "zvrhla" v útok na místní "no go" zónu. Zdá se, že nadpoloviční většina Francouzů toto vyústění nakonec schválila.

Imigrace


jsme utěšováni,

že narůstají počty zpět deportovaných imigrantů, nicméně se jedná pořád o zlomek promile toho, co se do Evropy hrne. A i tyto migranty je obtížné repatriovat, protože je nechtějí ani země, z nichž pocházejí.

Volksgenosse Gauck

si plácal játry, jak Němci "prokázali lidskost". Problém je, že tu lidskost za ně mají platit a prokazovat jiní, kteří si "uprchlíky" do svých zemí nezvali.

Stovky imigrantů

se pokusily prorvat do španělské enklávy v Africe, Ceuty.


Obecné


V Las Vegas

řádila jakási obdoba naší Hepnarové - vjela do lidí, odcházejících ze souteže Miss Universe. Proti Hepnarové je ovšem béčko - vypadá to, že nikoho na místě nezabila.
Následně se ukázalo, že řidička byla po osobním konfliktu a naíc zdrogovaná.
Na samotné soutěži pak proběhl trapas 1A třídy, na jaký rozhodně nemáme: Konferenciér nejprve nasadil korunku nesprávné dívce a teprve poté ji přemístil na tu správnou hlavu.

Nastala kontraverze

kolem podpory tzv. obnovitelných zdrojů na rok 2016. Ty totiž nemají zatím notofiklaci od bruselu, a tak by správně neměly dostat peníze. Vláda schválila, že peníze přesto dostanou.

Na rozdíl od předchozího

vláda schválila rozumné nařízení, podle kterého se budou moci jako "česká potravina" označovat jednosložkové potraviny jen 100% česakého původu a ve vícesložkových musí být české suroviny 75% a více. Jinými slovy v mléce musí být všechno mléko naší výroby, v salámu může být 1/4 masa a dalších komponent koupených z ciziny (což může být zajímavé tam, kde se jedná o speciality, vyžadující komponenty u nás nepěstovatelné, jako např. tropická koření).

Slovenský parlament

přehlasoval veto presidenta Kisky a schválil balíček protiteroristických zákonů.

Běží pořád zmatky

kolem leptavé masti, kteroá byly aplikována na děti na mikulášské slavnosti v Šumperku. Podle dalších informací si ji snad děti natíraly samy.

Řecko se vzteká

kvůli Zemanovu výroku, že Česko vstoupí do EUrozóny až poté, co z ní odejde Řecko, aby naši občané nemuseli platit řecké dluhy.

V Německu

vydal soud kontraverzní rozhodnutí o tom, že fotograf musí zničit "intimní" snímky své expřítelkyně, přestože jejich pořízení a držení fotografem bylo kryto standardní smlouvou, jaká se v takových případech pořizuje.
  • soud se plete do něčeho, do čeho by se plést neměl (tedy pereat soudnictví EU)
  • je otázka, jestli je podobný rozsudek vůbec realizovatelný, protože snímky z cloudu vymaže leda pánbu, ale ani majitel ne

Polský Sejm

schválil zákon, umožňující odstavit od moci soudce ústavního soudu, které narychlo najmenovala "demokratická" vláda v předtuše své totální porážky, aby zanechala po sobě v polském politickém systému nebezpečný pukavec. Brusel, pochopitelně, vříská jak Viktorka u splavu.

Rusko

vydalo zatykač na Chodorkovského za vraždy a další aktivity, kterých se měl dopustit v době své politické kariéry. Na rozdíl od našich novinářů nevidím důvod nevěřit tomu, že se jich jako jeden z lokálních "oligarchů" nedopustil, když takovéto aktivity jsou v zásadě zcela kompatibilní s tím, co oligarchové standardně dělají.
Oligarcha následně začal ,zvažovat politický azyl v některé ze zemí západní Evropy.

Vánoční projev

presidenta Zemana se ihned stal terčem multikulturalistických skřeků. Zejmína pasáž, v níž pan president konstatoval, že tato země není pro všechny, ale že je naše, způsobila některým příslušníkům fašistické sběře doslova amok.

Zdá se,

že se začínají hýbat věci v Severním Irsku, ve smyslu obnovení atentátů a další teroristické činnosti organizacemi, které neuznávají příměří, uzavřené mezi britskopu vládou a IRA. V této souvislosti je dobré připomenout, že v této provincii tiká demografická bomba, protože domácí Irové mají výrazně vyšší porodnost než potomci přivandrovalých skotských kolonistů, takže v dohledné době probritskou populaci přečíslí.
Celá tahle věc může být provokací ze strany Britů, aby mohli zamezit demokratickému hlasování o zrušení této britské kolonie a jejímu připojení se ke svobodnému irskému státu. Na druhé straně to ovšem může být i decentní připomenutí ze strany Irů, že si hodlají toto hlasování vynutit, třeba i násilím.

V Británii

mají "superkapavku", jejíž původce je odolný vůči většině antibiotik. Léčí se speciální kombinací antibiotik, která na příslušnou linii gonokoka ještě platí.

neděle 27. prosince 2015

Další benefit, o který nás připravuje EU

Vedle ekonomických a politických parametrů, které jsou spojeny s naším přetrváváním v EU a které by v případě našeho odchodu z této organizace byly jednoznačným benefitem, je nutno zmínit i přínos vědecký.
Česko prakticky každoročně opouštějí desítky mladých odborníků, schopných dosáhnout na úroveň světové špičky, jednoduše proto, že v důsledku ekologisticko - křesťansko - hovadistických regulací vědy a techniky nenajdou u nás, pokud budeme v EU, uplatnění v praxi a možnost odborného růstu. Obojí pak nacházejí buď v USA a podobných zemích, nebo končí v Číně, Japonsku a podobných destinacích, případně bohatších zemích třetího světa, jako je Indie. A dnes se také stále více objevuje jako možná destinace i Rusko. Což je zvlášť pikantní, protože se může stát, že v případě konfliktu s Ruskem, do něhož nás tlačí USA, budeme hubeni biologickými zbraněmi, vytvořenými od nás (a z celé EU) vyštvanými odborníky.
Uvedený jev je výsledkem faktu, že EU potlačuje, podobně jako před pár desetiletími bolševik, řadu ideologicky "nekorektních" věd a technologií.
Vzpomínám na spoužáka, který prchl krátce po absolutoriu techniky z prostředí potlačujícího "kybernetiku, tu buržoasní pavědu" do Austrálie, kde založil počítačovou firmu, která ho dobře živila a udělal s ní díru do světa hardwarově - softwarovými prostředky pro komunikaci nevidomých (mj.).
Dnes utíkají prakticky všichni, kdo chtějí dělat na světové úrovni biotechnologie, což v EU, malé a zaprděné hrůzou ze všeho, co by "odporovalo Bohu a ohrožovalo Matku Gaiu", prostě není možné.
Oficiální EU doktrínou na poli biotechnologií je ekologistický hovadismus, preferující BIO technologie nad zdravim populace (viz známá kauza zvýšení tolerančního limitu karcinogenních aflatoxinů v potravinách, protože se do nich nevešla "ideologicky pevná" BIO kukuřice, prolezlá kde všemi možnými svinstvy). Prostě, co je EKO - BIO atd., to je preferováno, bez ohledu na to, že se jedná o bezcenný hnus, zabíjející spotřebitele (jako loni BIO okurky, kontaminované toxickými kmeny Escherichia coli z BIO zemedělství).
Takže nám odcházejí prakticky nejschopnější lidé z populačních ročníků, končících vysokou školu. Nadprodukce ideově pevných "humanitních odborníků", v praxi s obtížemi zvládajících šůrovat hadrem stoly v mekáči, a k ničemu jinému společensky přínosnému naprosto nepoužitelných, tyhle lidi dost dobře nemůže nahradit.
Přitom to, co mohou vynést patenty na biotechnologie, vytvořené jedním z průměrných takto utíkajících (či spíš vyštvaných) absolventů, by pokrylo podporu v nezaměstnanosti desítkám "multikulturních antropologů" či "hlubinných ekologů". A ještě většímu počtu dotovalo jednosměrnou jízdenku na hranice nějaké zbytkové EU.
Důležitým faktorem uvedeného trendu odchodu odborníků je také skutečnost, že biotechnologie budeme potřebovat v době velmi dohledné, ať už současné změny sluneční aktivity povedou k teplotnímu optimu (tedy teplotám o jeden až dva stupně nad současným stavem) nebo naopak k další malé době ledové, kdy bude možné v zimě jezdit z Polska do Švédska přes zamrzlý Balt. V obou případech budeme potřebovat, a to naprosto vitálně, geneticky manipulované hospodářské rostliny a živočichy, abychom zajistili alespoň bazální produkci potravin. Něco takového nám absolventi "vědeckého genderismu" či jiných "věd", chrlení v současné době humanitními vysokými školami a fakultami, nijak nezajistí. Ti se budou maximálně hlásit do veřejnoprávních sdělovacích porostředků, snažících se "zklidnit" populaci a vysvětlovat, že je vše pod (ideologickou) kontrolou, a že není čeho se bát. Asi jako ve známém vtipu z období socialismu:
Energetický regulační stupeň č. 50: Všude, po celé republice, úplná tma, pouze na jednom sídlišti svítí jedno okno a za ním píše Jaroslav Dietel další díl optimistického televizního seriálu o naší energetice. Při svíčce.
Takže zcela jistým benefitem z našeho odchodu z EU by bylo postupné zastavení trendu odchodu skutečně kvalitních a ekonomicky přínosných mladých odborníků a možnost nerušeného rozvíjení biotechnologií, které by naopak k nám nasměrovalo část nadaných a jinak kvalitních lidí, odcházejících nyní z dalších zemí EU. Do Číny nebo Japonska je to přece jen delší štrapác a "bílý ďábel" tam musí překousnout nejeden rasistický ústrk.
Případný odchod části EKO - BIO a podobných pseudoodborníků do zbylé EU ze země, odpovídající peklu v pojetí jejich ideologie, bych bral spíš jako přídatný benefit, stejně jako přiškrcení jejich produkce zastavením jejího financování z různých "norských fondů" a podobných zdrojů.

sobota 26. prosince 2015

Inkluze?

Tak nám soudruzi "evropané" naléhavě doporučují pod hrozbou sankcí (někdo by přímo řekl, že vnucují) inkluzi ve školství.
Jedná se o začlenění mentálně retardovaných, instabilních, sociopatických a dalších podobně abnormálních dětí do normálních tříd (děti s tělesnými vadami jsou "inkludovány" zcela normálně a běžně, děti s vadami smyslovými tam, kde to jde - IMHO nevidím důvod, aby se např. všechny děti učily ve škole Brailovo písmo nebo znakovku (tu, konec konců, odmítá používat i část neslyšících).
V zásadě by stačilo vyjít z toho, kdo za tu inkluzi horuje: Směska levičáckých extrémistů a načalstvo EU. Lidé, kteří podělali vše, na co kdy sáhli. Jestliže takoví něco doporučují, pak je to samo o sobě argument pro udělání pravého opaku.
Podíváme-li se na to blíže, pak jejich argumentace o "šílené výhodnosti" inkluze používá příklady zemí se zcela mizernými školskými systémy. Zemí, kde absolvent státní základní školy umí přibližně to, co u nás dítko ze školy praktické, pracující např. s dětmi postiženými morbus Down. A negramotný maturant v těchto zemích není zjevem nijak vzácným.
Pochopitelně, když dojde na mezinárodní srovnání, tak tyhle země reprezentují žáci výběrových soukromých škol, které buď neinkludují, nebo do toho nacpou podstatně více peněz, než si my můžeme dovolit.
Císař Ferdinad Dobrotivý byl oligofrenik s nafouklou hlavou (a zřejmě i mozkem), nicméně zvládl několik jazyků slovem i písmem. Přesto na samostatné vládnutí nestačil a v době krize 1848 předal žezlo synovci.
FD je dobrým příkladem možných výsledků výuky a výchovy u i dosti výrazně mentálně (a patrně i neurologicky) poškozeného jedince, nicméně Habsburkové si mohli dovolit, aby se několik učitelů zcela věnovalo jediné osobě. Pokud ryze pragmaticky spočteme, co výsledek takovéto výchovy zpětně zaplatí společnosti na daních a sociálním pojištění, pak zjistíme, že je to činnost silně nerentabilní, bohužel.
Za hlavní problém inkluze je nicméně nutné považovat fakt, že přítomnost stabilně zaostávajících dětí, často navíc ještě s poruchami chování, má veskrze negativní vliv na výukový proces jako celek. Inkluze jednoznačně škodí i dětem průměrným a je doslova mor ve vztahu vůči jedincům mimořádně nadaným. Výuka musí být přizpůsobena nejslabšímu dítěti ve třídě, což bude i s "asistenty" nějaký inkludovaný. Problémem je, že nadanější děti potřebují několik minut na to, co inkludované dítě zvládne "s odřenýma ušima" za vyučovací hodinu, a zbytek hodiny se děsivě nudí, což vede ke kázeňským a jiným problémům (a mimo jiné se takové dítě odnaučí učit).
Inkludované dítě si navíc je vědomo své mentální nedostatečnosti a kompenzuje si ji v jiných oblastech. Ti, kteří jsou fyzicky zdatnější, fyzickou šikanou těch nadanějších (a nejžádoucnějším cílem jejich šikany jsou právě ti, kteří zvládnou látku celé hodiny nejdříve). Ti, co na to fyzicky nemají, se utíkají k žalobnictví, které může být v současné době politické korektnosti jednak akcentováno, jednak může PK brát učitelům (a zejména učitelkám) motivaci vyšetřit, zda se obvinění zakládá na pravdě.
Osobně se domnívám, že právě zážitky s debily, polodebily a různými "-paty" (a často s poruchami chování) z dob školních vedou většinu naši populace jednak k odmítání inkluze jako takové, jednak k odmítání názoru "odborníků", že "se to zvládne", "není to problém", "že je to přínos" apod. Protože byli na vlastní oči (a někdy i kůži) svědky toho, že se to nezvládlo a "přínos" byl veskrze negativní.
Tyhle obavy jsou navíc ještě akcentovány oprávněnými obavami z toho, že naši levičáci a ultralevičáci vysloveně chtějí zlikvidovat nadanější část populace. Proto existuje tak vysoký tlak na rušení osmi a šestiletých gymnázií, přestože se tak děje proti vůli prakticky veškerých rodičů.
Je to v podstatě jasné, nedávno jsem tu psal, že se někteří z nich prohlašují za elity, a přitom svou inteligencí i svým vzděláním na podobný post ve společnosti nemají. Z tohoto důvodu jsou vysoce motivováni k tomu, aby zde skutečné elity nevznikly, protože ty by je ze špičky společnosti s přehledem vytlačily, i kdyby se jim do toho nechtělo; třeba jen proto, aby se před nimi ochránili.
Další věcí je, že inteligentní a vzdělaní (skutečně a plnohodnotně, nikoli  pseudovzdělaní hlupáci z humanitních oborů) lidé představují přirozenou opozici všem, kdo se snaží společnost řídit podle iracionálních blábolů, ať už jsou to vize "otců zakladatelů" marxismu - leninismu a jejich (zpravidla intelektuálně i vzdělanostně zaostávajících) následovníků, nebo bezcenných barbarů, co sepsali Bibli a podobné "svaté knihy".
Tudíž je jejich existence v populaci pro všechny, kteří se podobné "návody na existenci společnosti" snaží uvést do praxe, osobami krajně nežádoucími a tito "jelitáři" mají proto snahu je zlikvidovat už na úrovni základní školy.

pátek 25. prosince 2015

Medicína: Umění nebo řemeslo? 1

aneb věčné dilema medicíny mezi Skyllou řemesla a Charybdou umění

Úvod

Vzhledem k tomu, že mainmotivem letošního Fénixconu byla Odyssea, dovolil jsem si takto přizpůsobit svou úvahu.
Tento text má historii, sahající až do temného pravěku, kdy harddisk počítače měl 20 MB (opravdu mega, ne giga) a vešel se na něj operační systém, potřebné programy i spousta smysluplných dat. Disketové jednotky měly přes 1MB, nebo i méně a USB bylo hudbou vzdálené budoucnosti. Monitory měly většinou dvě až tři barvy (černá - světlá - světlejší), ty drahé měly barev 16 a ty nejdražší 256, jako výběr z většího počtu.
V té době jsem rozepsal (a párkrát přepsal a doplnil) text na téma kolísání medicíny mezi řemeslnou a uměleckou složkou.
Ten text od té doby, pochopitelně vzal ďas, pravděpodobně je na jedné ze záložních disket, které na starších počítačích, co ještě mají disketovou jednotku, nejdou otevřít. Pro potřeby Fénixconu jsem ho popaměti zrekonstruoval a přidal k němu aktualizující doplňky.

Definice

Již antika rozlišovala techné a ars jako dvě rozdílné kvality lidské činnosti a ono ars brala jako cosi, co je dáno "shůry" (proto také existovaly Múzy, božské ochránkyně a inspirátorky umění, zatímco pro řemeslo byli jen božští patroni - třeba Héfaistos).
Antické dělení činností na umění a neumění je pro nás trochu nelogické až matoucí (a nekdy protikladné tom u našemu). Velmi ceněné bylo sochařství - zde jsme ovšem ochuzeni o závěrečnou polychromii antických soch, která jim zřejmě dodávala vyšší míru iluzívnosti (asi jako barokním sochám), zato malířství, s výjimkou maleb na keramiku, bylo chápáno pouze jako cosi na úrovni dnešních malířů pokojů. Naopak malby na amforách a další keramice byly hodnoceny vysoko, zatímco my v současné malované keramice (asi právem) vidíme jen lépe či hůře zvládnuté řemeslo. V architektuře si cenili věcí, které by dnes zvládly i počítače za pár šestek (a snad proto s nimi moderní architektura ani nepracuje).
Nicméně bychom se s antickými lidmi zcela jistě shodli na tom, že techné a ars jsou zcela rozdílné věci.
Pokusil jsem se obě složky definovat, není to sice "zcela přesně podle Wikipedie", ale zdůrazňuji v těch definicích ty stránky, které vypichují nejdůležitější rozdíly.
Umění je činnost, která se nedá algoritmizovat, ani s dostatečnou mírou  pravděpodobnosti predikovat. Počítače jsou na tomto poli dosti bezradné.
Proto jsou např. nákupy moderního umění druhem hazardní hry, která může vynést značné peníze, ale na druhé straně může vést k jejich utopení do následně naprosto neprodejných věcí. Navíc je do značné míry ovlivňováno módou. Jen některá díla - skupiny děl - se stávají módním vlivům více méně odolná. Např. dnes uznávaný Johan Sebastian Bach byl krátce po své smrti (ale už na sklonku života) v podstatě odepsaný a daleko větší slávu sklízeli jeho synové. Nicméně o pár generací později se projevila nadčasovost jeho díla, zatímco díla jeho synů upadla vesměs v zapomnění (a často jsou presentována jen v souvislosti s tím, že autoři byli synové svého otce).
Řemeslo je činnost, která se v principu dá naučit k provádění ve standardní kvalitě (byť na špičkové provádění některých řemesel určité zvláštní nadání potřeba je, ale takováto úroveň zpravidla hraničí s uměním a uplatní se jen v některých řemeslech). Může ho tedy vykonávat každý, kdo nemá obě ruce levé a je smyslově v pořádku (některá řemesla mohou provádět i osoby nevidící či neslyšící). Někdy a pro někoho ovšem může být investice (času a námahy) do naučení se řemesla ve standardní kvalitě natolik velká, že to vytvoří pro něho individuálně nepřekonatelný práh. Řemeslo lze algoritmizovat a s vysokou mírou pravděpodobnosti predikovat jeho výsledek.
Z hlediska řízení, a to zejména byrokratického typu, je řemeslo cosi příjemného, co se dobře plánuje a řídí, zatímco umění je cosi anarchistického a zmatek do systému řízení vnášejícího. Z tohoto důvodu v byrokraticky řízených institucích i celých státech (a soustátích typu EU) bude vždy bujet podpora řemesel (případně až dotažených na úroven tovární výroby), zatímco na umění bude vždy shlíženo s despektem, případně podezřením (příklady typu zakázané výstavi v knihovně AV jsou jen špičkou ledovce).

čtvrtek 24. prosince 2015

Úvaha slunovratová

Ve vánočním rozhovoru idnes "křesťanský intelektuál" (což je v podstatě protimluv, alespoň v dnešní době určitě), prof. Jan Sokol vyjádřil "geniální" myšlenku: "Veškerá civilizovanost vlastně přišla zvenčí." A že bez imigrantů bychom "chodili ve volských kůžích". Čímž zdůvodnil svůj podpis na pochybné "Adventní výzvě".
Intelektuál by měl vědět, že slunovrat zde slavili lidé zcela jistě (je to podloženo materiálními důkazy ve formě astronomicky orientovaných objektů, umožňujících stanovit oba slunovraty i období rovnodennosti) již celá tisíciletí před příchodem "imigrantů", přinášejících barbarství jménem křesťanství. Stanovovali tato atronomická data prostě proto, že bez nich nemohli s předstihem začít některé zemědělské práce (např. zasít před jarní sezónou dešťů). Předchozí, lovecké a pastevecké, civilizace takto přesně a s predikcí následního vývoje počasí stanovovat roční dobu nepotřebovaly, a tak se řídily primitivnějším kalendářem lunárním. A nějak se vypořádaly s přebývajícími či nedostávajícími se dny mezi slunečním cyklem a kulatým počtem cyklů měsíčních, což dodnes nezvládl např. kalendář islámský. Konec konců, i druhé (či první) nejvýznamnější křesťanské svátky mimo Vánoc jsou pohyblivé, právě pro závislost na primitivnějším kalendáři lunárním (takže křesťanství v této věci, jako v mnoha dalších, nebylo nositelem pokroku, ale naopak zaostalosti).
Intelektuál by mohl znát též významné autochtonní kulturní projevy, neovlivněné importem či imigrací, od Věstonické Venuše až např. po český architektonický kubismus. Mohl by vědět i to, že pro keltskou větev našich kořenů jsou české země místem zrodu tohoto etnika, takže autochtonním kulturním projevem je pro nás i např. všeobecně obdivovaný keltský zvěrný styl, známý především ze šperků a uměleckořemeslných výrobků. Znovuoživený v poněkud odlišné formě v abstraktních tvarech velkomoravských šperků. Do jisté míry se k němu některými zdobnými prvky hlásí i u nás velice rozvinutá secese.
Mohl by vědět rovněž, že podle archeologických nálezů (otisky na kouscích vypálené hlíny, asi setřepané při sušení zabláceného oděvu nad ohněm, možná pocházející též ze spálení do nepoužitelnosti vysloužilých oděvních součástí) víme, že už ti tvůrci Věstonické Venuše chodili v pletených oděvech (možná tehdy ze srsti, poztrácené na jaře línajícími mamuty), takže imigrantů k odložení volských kůží rozhodně nebylo zapotřebí.

Spíš by někteří "intelektuálové" měli odložit volské hlavy, či mozky šílených krav, což je, ovšem, poněkud obtížnější.

Skončím raději, abych se dál nerozčiloval, tradičním vánočním pozdravem:


Pokoj lidem dobré vůle,
a těm druhým taky - ale věčný!

úterý 22. prosince 2015

Ohrozila by kriminalizace "Základů Tauhídu" svobodu slova?

Pan JXD píše, že v případě kriminalizace docenta Konvičky stojí z důvodů svobody slova na jeho straně, ale pokud by byla kriminalizována kniha "Základy tauhídu", tak by se, chtě nechtě, musel postavit na stranu vyznavačů islámu.

Problém spočívá v tom, že pan JXD nerozlišuje mezi dvěma kvalitami vyjádření, z nichž ta první by měla IMHO (ale nejen "M", ale i mnoha odborníků na tuto oblast práva) plně spadat pod ústavou zaručenou svobodu projevu, a ta druhá jednoznačně nikoli.
Jinými slovy, jestliže bude někde v diskusi řečeno "Češi do masokostní moučky", bez dalšího upřesnění (případně "Češi, pokud udělají to a to, tak z nich naděláme masokostní moučku"), je to sice projev na pár facek (od všech Čechů autorovi), ale měl by být kryt svobodou projevu. V momentě, kdy se zadávají konkrétní ukoly konkretizovaným skupinám lidí (typu "kdo bydlíte do té a té vzdálenosti od kafilerií, obsaďte je, aby mohly být využity pro dělání masokostní moučky z Čechů"), tak už je to naprosto jednoznačně za hranou a projevy tohoto typu by už jednoznačně stíhatelné měly být, ovšem nikoli podle pochybných a antidemokratických paragrafů o "hatespeech", ale jako příprava trestného činu genocidy Čechů.
Kniha "Základy tauhídu" není jen záznam nějaké internetové nebo Facebookové diskuse, ale jakási islámská analogie katechismu, tedy výkladu víry a její spojování s praktickými aktivitami, jakými mají reagovat muslimové v interakci se svým nemuslimským okolím. S tím, že pokud takto nereagují, tak se protiví víře, což má za následek velmi tvrdé světské i posmrtné tresty. Její výroky tedy není třeba chápat jako nějaké nezávazné plácání, považující nadsázku za zcela legitimní integrální prostředek (jinak by musel být Jan Neruda za svůj známý "podčárník" "Kam s ním" stíhán za výzvy ke znečišťování veřejného prostranství, což se nestalo ani za jinak rigidního a s humorem a nadsázkou příliš nesouznějícího Rakousko - Uherska).
Uvedená kniha poskytuje návody, jak se má správný muslim chovat, a pokud se tak nechová, vyhrožuje mu pekelnými tresty (pro ateistu může být obtížné si představit, že někdo může takovým pitomostem věřit, ale i pro Židy bylo obtížně představitelné, že "Němci, národ s tak velkou kulturní tradicí, by mohli uvěřit takovým hovadinám, co hlásá pan Hitler"). A důležité je, že v podstatě poskytuje prostor pro vynucování tohoto chování od vlažně věřících členů muslimské komunity násilím ze strany těch "pravověrných".
Ve zmíněném Německu už to pokročilo tak daleko, že se do jejího řešení německým soudruhům multikulturalistům nechce pouštět, protože by to bylo spojeno s prací a současně i s riziky, že muslimové spolu s jurodivými sluníčkáři zorganizují nějaké masové prostesty v případě, pokud by státní moc začala zasahovat proti islámské paralelní "policii" a "justici" (proto tam nakonec přistoupili k netrestání šariatské "policie"). Přitom takovýto zásah by státní moc měla udělat už z pouhé svojí definice, a to s veškerou možnou tvrdostí. Stát má prostě na tyto stránky řízení společnosti z definice monopol, a pokud ne, není státem. Z uvedeného důvodu je nutné považovat chalifát za funkceschopnější stát než třeba to současné sluníčkářské Německo, které, na rozdíl od něj, na svém území paralelní policii a justici trpí a ještě bojuje proti těm, kterým se to nelíbí (PEGIDA, AfD apod.). Poměr státní moci v současném Německu k islámu do značné míry připomíná poměr státní moci na sklonku Výmarské republiky k nacismu. V podstatě to indikuje, že se v Německu, za podpory alespoň části státního aparátu, dostává k moci ideologie politického islámu, v řadě momentů ekvivalentní nacismu (a tam, kde ekvivalentní není, je ještě horší).
Je pravděpodobné, že činovníci na příslušných místech německé státní správy, ochromené ideologií multikultiuralismu, "pouze" nedělají to, co ze zákonů a podzákonných norem dělat mají, aniž by si byli naplno vědomi (alespoň naprostá většina z nich), k čemu jejich nekonání vlastně povede. Přesně tak, jako jejich kolegové před necelou stovkou let v souvislosti s nastupujícícm nacismem. Nicméně dovolím si predikovat existenci malé části z nich, která toto velice dobře ví a rozklad demokratického zřízení v zemích EU je jejím hlavním cílem (jako existovaly ve státním aparátu Výmarské republiky vlivná pronacistická lobby a "pátá kolona").

Kriminalizaci "Základů tauhídu" u nás proto považuji, na rozdíl od JXD, za velmi důležitý moment, umožňující jednak predikovat další vývoj vztahů státní moci a islámu (přinejmenším toho, je-li islámem tak rozložena jako v Německu, nebo dosud ne). Z toho pochopitelně vyplyne další strategie sil, bojujících proti islamizaci společnosti.

pondělí 21. prosince 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Islámské školky

v Rakousku vzbudily děs inspektorů: Od mala zde dochází k totálnímu vymývání mozků a navíc je mezi muslimskými dětmi a jejich vrstevníky uměle udržována jazyková bariéra. Školky tím cíleně zakládají na neúspěšnost v dalším životě (bez znalosti místního jazyka není možné úspěšné absolvování školy a tím i úspěšná kariéra), takže vytvářejí cíleně budoucí "rozhněvané" outsidery na dně společnosti, snadno zverbovatelné k teroristům.

Turecké lodi

provokují ruské snahou vyvolat srážku na vodních cestách v oceánu.

Chalifát

vydal fatwu o zabíjení postižených dětí. Touto akcí opět jen předvedl značnou ideovou blízkost islámu s nacismem.

Saúdové

vyrobili vlastní koalici proti chalifátu. Problém je, že to asi není ve stylu "nejlepší hajní jsou z bývalých pytláků", ale spíš "kozel zahradníkem".

Zdrojem

vzácného záchvěvu zdravého rozumu se stala francouzská justice tím, že osvobodila Le Penovou z obžaloby za výrok, že jí modlící se muslimové na ulicích připomínají nacistickou okupaci. Výrok prokuratura odmítla kriminalizovat, a tak jej před soud protlačili francouzští sluníčkáři.

Nyní

sluníčkáři opět žalují Le Penovou, tentokrát za to, že si dovolila vystavit na Twitteru zvěrstva, páchaná chalifátem. Je to ekvivalentní tomu, jako kdyby byli stíháni vystavovatelé dokumentárních snímků z koncentračních táborů nebo akcí vyvražďovacích komand SS.

Putin

konstatoval, že turecká vláda je islamistická (i u nás je označována za "umírněné islamisty"), a že by Turci rádi lízali USA jisté místo na těle.

Turecko

zahájilo na územích Kurdů akce, které mají blízko ke genocidě.

Imigrace

153

křesťanských uprchlíků hodlá přijmout Česko.

Merkelová

ustála sjezd své strany, ale stále ztrácí podporu běžných voličů. Bavorský premiér explicitně prohlásil, že mohou být přijati pouze ti, kdo uznávají hodnoty přijímajícího státu a společnosti v něm.

V Norsku

bylo nalezeno v telefonech imigrantů větší množství záznamů brutálních "poprav" v chalifátu. Sluníčkáři se velmi rychle vzpoamatovali a začali blekotat, že tím ubozí uprchlíci dokumentují, jak hrozně byli utlačováni.

Mafiánští bossové

se dali slyšet, že džihádisty na území Itálie nepustí, protože jim kazí kšefty. Faktem je, že podobně v Mafií ovládaných oblastech nepustili k lizu teroristy z Rudých brigád. Je třeba v této souvislosti vzpomenout, že Mafie byla původně národně osvobozenecká organizace, měla a má své údy i v těch nejmenších vesnicích, je perfektně zorganizovaná a rozhodně jí nědělá problémy udělat džihádistům věci, za které by policistu nebo vojáka zavřeli, až by zčernal. Což je asi jediný přístup, který na džihádisty platí.

Obecné

Věřící soudruzi

se na Slovensku pokusili kriminalizovat nejen potraty, ale i umělé oplodnění.

Solární zloději

se dožadují dikce zákona, podle níž by jim mohl zatrhnout příjmy jen explicitní příkaz z EU. Do vzniku této velmi nepravděpodobné situace by měli stát (a ty, co vytrvářejí hodnoty) do nekonečna vysávat.

SUKL

nařídil stažení hypnotika Heminevrin, protože mohlo ve výrobě dojít k jeho pomíchání s tobolkami vitamínu D (údajně se odlišují barvou) Vydává uklidňující signály, nicméně vitamin D je při předávkování jedovatý a dávkuje se rozhodně opatrněji než hypnotikum. Nehledě k tomu, že když pacientovi jedna tobolka hypnotika nezabere, tak si zpravidla dá další.

Objevují se kontraverze

ohledně vydání některých pozemků Polsku. Obce, jejichž pozemků by se to mělo týkat, s tím nesouhlasí. Navíc se ukázalo, že na jednom z vytypovaných pozemků je nerostné ložisko.

Ke střetu

novinářů a kněží došlo v Polsku. Kněží chtěli vymýtat ďábla z nezávislého tisku, novináři je zasypali karikaturami. Problém vidím v tom, že tyhla akce vítěznou stranu PiS leda kompromitují. Pokud tato strana neudrží vymozkované fanatiky na uzdě, může se stát, že se po příštích volbách budou v Polsku bourat kostely.

Akademie věd

si stěžuje na nedostatek peněz. Jsem zlý, ale po jistém nedávném incidentu bych nechal pány akademiky nad poloprázdnými peněženkami meditovat nad tím, zda je živí státní kasu plnící daňoví poplatníci, nebo nějaké parazitické genderistky.

Mladému Thajci

hrozí několikaleté vězení za zesměšnění králova psa.
Věnuji pietní vzpomínku svému bývalému šéfovi, který kdysi coby mikrobiolog pomáhající rozvojově lidu lidově demokratické Koreje musel řešit, zda se důstojnékovi do čepice vyexkrementoval vojáček, který ji hlídal (což tvrdil důstojník) nebo toulavý pes (což tvrdil vojáček).

"Do čeho's to dušu dal!",

chtělo by se zvolat nad dalším počinem soudružky ombudsmanky, která rozhodla, že dítě (pod 15) může samo přebírat doporučenou poštu "podle rozumové vyspělosti". Takže když mu budou chodit obsílky od soudu kvůli např. jízdě na černo, tak je bude dítě vyzvedávat a zahazovat tak dlouho, až na dveře zabuší exekutor.

Soudruzi poslanci

se opět snažili prosadit naprosto nesmyslný a ze zdravotního hlediska prakticky bezvýznamný zákaz kouření v restauracích.
Zákon nakonec prošel prvním čtením, což je zcela jednoznačně ukázkou úpadku demokracie v Česku.

Další kontraverzí

se stal návrh zákona, který by měl prolomit domovní svobodu, opět jednu důležitou instituci řádně fungující demokracie, a umožnit "inspekce" bez soudního příkazu pro údajnou kontrolu toho, co se pálí v kotlích.

Pokračuje

i kontraverze kolem elektronické evidence tržeb, která by představovala pro vybrané firmy a osoby perfektní průběžný průzkum trhu a současně i aktivit konkurence. Navíc se ukazuje, že prakticky nikde, kde ji zavedli, nevyvolala zvýšení výběru daní.

Multikulturalisté

kvílejí nad průzkumem, v němž Češi označili Romy za líné, muslimy za násilniocké a Vietnamce za pracovité. Navíc si dotszovaní dovolili přihlásit se k respektování faktu, že kultury sobě nejsou rovnocenné a různá etnika se od sebe liší, mj. i inteligencí.

V Dětské nemocnici

v Brně provedli unikátní zákrok na holčičce, která se narodila bez části jícnu a konečníku. Ukrajinci operaci nezvládli (o tom je i ta nerovnocennost kultur o příspěvek výš), a tak si ji rodiče zaplatili (něco přes 300 000 Kč) u nás. V Německu by zaplatili za stejně kvalitní výkon cca desetinásobek.

Naši politici

napříč spektrem stran odmítli konstrukce "minischengenů" a podpořili ochranu zevních hranic EU.

Rakousko

začalo hrozit odebráním dotací zemím, které odmítnou poslušně přijmout imigranty. Vzhledem k tomu, že dotace, tj. vrácení části peněz, které do EU strkáme, zpět, jsou nejsilnějším argumentem pro zůstávání v této organizaci, je tato hrozba ekvivalentem dráždění chřestýše bosou nohou.

Poslanci

dusili ombudsmanku za její postoje k "uprchlíkům".

Profesor

Martin C. Putna (co ho nechtěl jmenovat president Zeman) předvedl, že jeho jmenování opravdu nebylo OK, tím, že popsal plakáty na přednášku politologa Robejška: "ruský šváb".

Soudruzi

"odpamátkovali" rodný domek Petra Bezruče s tím, že "to zase až tak významný básník nebyl".

Církev

má dvě "zázračná" uzdravení po modlitbách k Matce Tereze, a tak ji může svatořečit. Tato pochybná osobnost už dostala (rovněž již silně pochybnou) Nobelovu cenu míru, takže se na celé kauze nic pokazit nedá.

Volební preferece

ČSSD předstihly volební preference ANO.

Norské ministerstvo

upozornilo zločineckou organizaci Barnevern, že ukradené děti cizinců nesmějí ztratit kontakt s rodnou zemí.

K soudu

jde vydání knihy "Základy Tauhídu", která mj. vyzývá muslimy, aby svrhli sekulární vlády a nastolili vládu islámu.

neděle 20. prosince 2015

EUnanke

Jednou z Lemových povídek z cyklu o Pirxovi, popisujících jeho život na konci kariéry, je povídka Ananké.

Pirx se stává svědkem fatální nehody zbrusu nové nákladní rakety, která přivážela na Mars skoro desetinásobek toho, co mohl přivézt jeho starý frachťák (který tyto moderní lodi prakticky odepsaly, alespoň pro zásobování tak velkých základen, jako byla marsovská). Nicméně loď, vybavená nejmodernějším elektronickým mozkem, nezvládla přistání za vcelku příznivých podmínek a zřítila se z několikakilometrové výšky na povrch planety, čímž vedle zničení samotné lodi a smrti celé posádky přišla většina dovážených zásob vniveč. Nehoda byla akcentována jednak docházejícími zásobami na marsovských základnách, jednak přibližujícím se příletem druhé, sesterské, nákladní lodi. Její  případná stejná havárie by znamenala nejen ztrátu další moderní lodi, ale i ohrožení populace na Marsu fatálním nedostatkem proviantu.
Vzhledem ke své profesní zkušenosti je Pirx jmenován členem vyšetřující komise. V záznamech činnosti elektronického mozku havarované lodi (něco jako "černá skříňka") se najdou známky toho, jak stále častěji kontroloval svoje subsystémy, a to na úrovni zcela banálních detailů, až nakonec přestal tyto kontroly stíhat v reálném čase a na své zpoždění proti realitě svou poslední akcí zareagoval tím, že planetu Mars vyhodnotil jako přibližující se meteorit. Jeho následný povel "plným tahem hlavních motorů od meteoritu" raketu během přistávacího manévru zastavil vysoko v atmosféře, a ta potom ztratila rovnováhu a nekontrolovatelně se zřítila.
Pirx nad těmito záznamy dlouho uvažuje, než si vzpomene na superpedantického kapitána, podobným způsobem obtežujícího své podřízené kontrolami i těch nejbanálnějších prkotin, který byl nakonec vyřazen z létání pro anankastický syndrom a zakotvil v instituci, testující nově vyrobené elektronické mozky a zacvičující je pro jejich praktické nasazení. Pirx měl možnost zjistit, že onen kapitán skutečně zacvičoval ten konkrétní elektronický mozek, který přivedl přistávací manévr do totální katastrofy.
Vzhledem k Lemově původnímu vzdělání (lékař se specializací na psychiatrii) jsou tyto partie doprovázey úvahami, zda, a v jaké míře může člověk v postavení testera vnutit elektronickému mozku svou psychózu.
Nakonec se podaří zařídit, že "osobnost" eletronického mozku na palubě přilétajícího náklaďáku, rovněž "vychovaného" psychicky nemocným lektorem, je přepsána "osobností" jiného počítače, cvičeného jiným lektorem a tato loď bez problémů přistane.

Analogii a důvod, proč tuto ,povídku vzpomenout, vidím v tom, že EUnijní administrativa stále více svým chováním připomíná onen nešťastný elektronický mozek, nakažený psychickou poruchou (psychiatrie to u lidí korektně pojmenovává "indukovaná psychóza"). Včetně toho, že se zahlcuje naprosto nepodstatnými nebo nesmyslnými detaily v situaci, kdy reálné a zásadní hrozby jsou někde úplně jinde.
Řeší se např., jak budou jednotlivé národy ve svých jazycích nazývat místní potraviny (a "řeší" to uživatelé méněcenných skřeků, nerozlišujících adjektiva od substantiv), staví se lyžařské areály v nížinách a aquaparky v horách bez zdroje vody, organizuje nesmyslné "ekoznámkování" budov a tisíce dalšḯch nesmyslů. Plody přímo tropické nádhery tyto aktivity nechávají bujet v souvislosti s "lidmi způsobeným globálním oteplováním", které nikdy nebylo prokázáno, zatímco Slunce jeví všechny známé příznaky propadu do dalšího minima své aktivity, tedy další "malé doby ledové" (před každou z nich, mechanismem zcela neznámým, nastalo několik až několik desítek nápadně teplých let).
Neřeší se problém, trápící naprostou většinu obyvatelstva EU, uvažující podstatně zodpovědněji než její "vůdcové", a to nástup islámu a snaha násilně islamizovat prostor evropské civilizace, což by v podstatě znamenalo konec civilizovanosti celého lidstva. Spíše se tento problém "řeší" denuncováním a kriminalizací těch, kdo na něj upozorňují.
Vedení EU prostě trpí zcela jednoznačně kolektivní duševní chorobou, ne nepodobnou tomu anankasitckému syndromu z Lemovy povídky, a celá EU stále víc připomíná blázinec, nad nímž převzali kontrolu pacienti. Vzhledem k tomu, že kolektivnímu orgánu se dost stěží dá nasadit svěrací kazajka a píchnout psycholeptika, je asi jediným reálně možným řešením rozbití EU, aby se nebezpečně bláznící skupiny v jejím čele staly "generály bez vojska".
Ideálním základem pro něco takového by byla skupina V4, k níž by se nejspíš přidala i část dalších zemí původního východního bloku. Předpokládám, že by se rovněž mohly jakékoli vážně vypadající aktivity skupiny států na tomto poli stát sněhovou koulí, vrženou na lavinový svah, a po následně proběhlých procesech by z EU nemuselo zůstat prakticky nic - vzhledem k tomu, že "zaječí úmysly" vůči této organizaci má více než 50 % obyvatelstva řady dalších členských států.
Ideálním spouštěcím mechanismem by mohly být požadavky některých extrémistů vedení EU a v proEUnijních složkách některých států, aby se krátily dotace těm státům, které odmítají zatěžovat svůj sociální systém přijímáním ilegálních migrantů, pro něž neexistuje žádné rozumné využití v ekonomice a mezi nimiž je značné množství (tč. deseti až statisíce) radikálních islamistů.

středa 16. prosince 2015

Vymyté mozky

Britské listy občas, zcela bezděky, přinesou cenný informační materiál: V domění, že argumentují pro islám, a islamizaci Evropy, v reálu přinášejí velice závažné argumenty a svědectví přesně opačného charakteru.

V rozhovoru s nobelistkou Malala Yousafzai a "pouličními muslimy" z Birminghamu bezděky předvádějí, jak mají muslimové totálně vymyté mozky. Rozhovory s nimi připomínají rozhovor o koncentrácích s přesvědčeným popíračem holokaustu, případně rozhovor o gulazích s politrukem na vojně.
Tito lidé se diví, že jsou teroristé, jednající jménem islámu a přesně v jeho intencích (včetně činů "proroka" Mohameda), považováni za muslimy a spojováni s vírou, kterou praktikují. Nobelistce Malale se zjevně nerozsvítiulo ani po přepadení Talíbanem, jednajícím přesně v duchu a dle litery islámu, zatímco ona naprosto jednoznačně základní ustanovení islámu porušuje.
Birminghamské dámě, která si oblékne uniformu nositelů islámského terorismu, je divné, že ji lidé za to napadají. Má prostě totálně vymytý mozek a nedokáže jím logicky analyzovat, co ta její "mírumilovná" víra fakticky říká.

Proč už křesťanství není (tak moc) rasistické?

Pokud se muslimové ohrazují ve stylu "zločiny Ku-klux-klanu také nikdo nespojuje s křesťanstvím", tak pravdivost tohoto jejich výroku je velmi omezená:
  1. Ku-klux-klan jednal zcela dle litery křesťanství, vyvozujícího podřadnost lidí tmavé barvy kůže starozákonní legendou o Noemových synech.
  2. Jejich oponenti, rovněž křesťané, byli a jsou vždy v poněkud choulostivějším postavní, protože nikde v Novém Zákoně není tato legenda (respektive to, co se z ní vyvozuje = věčné předurčení potomků Noemova černého syna k otročení potomkům ostatních dvou) explicitně vyvrácena. Nový zákon mluví nanejvýše o rovnosti po smrti, proto v něm najdeme i pasáže, vyzývající otroky k poslušnosti vůči svým pánům.
Pouze to, že ani Nový ani Starý Zákon nejsou chápány jako explicitně text vytvořený přímo bohem (na rozdíl od Koránu), umožňuje různé výklady typu drbání se levou nohou za pravým uchem, které rasistické dopady uvedených biblických pasáží formálně složitými pseudologickými postupy anulují.

Proč už křesťanství nepálí kacíře a čarodějnice?

Křesťanství neprovádí v nadpisu zmíněné a mnohé další prasečiny jen proto, že bylo zbaveno značné části svojí světské moci. Sekulární autority se postupně vymanily z pod vlivu náboženských fanatiků a dokonce je začaly za určitých okolností pronásledovat.
Už vícekrát jsem při různých příležitostech prohlásil, že správným křesťanem v Šumperských procesech (které můžeme chápat jako modelové, protože se zachovala, což je u procesů tohoto typu relativně vzácné, prakticky všechna soudní akta), byl pologramotný zištný psychopat Bobling, zatímco jeho neúspěšný protivník (v reálu i ve známém románu Kladivo na čarodejnice), vysoce vzdělaný a humanisticky orientovaný šumperský děkan Lautner, byl vlastně křesťanem špatným. Byl špatným proto, že víru v čarodějnice a jejich řádění popíral, i proto, že si dovolil kritizovat inkviziční tribunál, z podstaty jeho postavní v katolické církvi nekritizovatelný a neomylný. Důkazem toho je, že i křesťanská hierarchie (územně příslušné biskupství a arcibiskupství) se postavila za Boblinga.
Lautner ostatně nebyl rehabilitován dodnes, takže římskokatolická církev dodnes stojí svou autoritou za Boblingovými rozsudky.
Takže opravdu jediná příčina toho, že nám zde neřádí nějací křesťanští Boblingové je skutečnost, že církev ztratila moc prosadit výsledky jejich rozsudků do praxe a nechce se zkompromitovat tím, že by posvěcovala v praxi ignorované inkviziční rozsudky.

Jak je to s islámem?

Islám, pochopitelně, žádným podobným procesem neprošel. Jeho náboženské autority mají pořád prakticky stejnou míru světské moci, jakou měly v raném středověku. Prakticky všechny vraždy "ze cti", "odpadlíků" apod. jsou posvěcovány a organizovány z mešit. Z mešit je kázáno o nutnosti nenávidět "nevíru" (tj. nemuslimy), aniž by byla mezi muslimy nějaká sekulární síla, která by tomu učinila přítrž.
Pak se ovšem muslimové nemohou divit, že tato síla přijde zvenčí a postihne nejen samotné zločince ve jménu islámu, ale také všechny ty, kteří jim poskytují ideologickou záštitu. Tedy i tu Malalu, blekotající o mírumilovnosti islámu a o "samozřejmě rovnoprávném" postavení mužů a žen v islámské společnosti. Tedy i ty rozhněvané Birminghamské muslimy, nechápající, že je to právě jejich víra, která je spojuje s těmi teroristy zhruba stejně, jako pupeční šňůra matku s tělěm plodu.
Pokud muslimové chtějí něco udělat pro pozitivní změny ve vztazích mezi muslimy a normálními lidmi, tak by se měli začít chovat jako ti normální lidé: Měli by bojovat za vytlačení islámu z veřejné sféry, do mešit a muslimských domácností, a za jeho omezení na prvky, které nejsou v rozporu s civilizovanými právními normami.
Dokud tohle nezačnou dělat (a prokazatelně upřímně, bez jakéhokoli předstírání), jako právě tohle začali dělat vůči křesťanství a církvi osvícenci na sklonku éry bojů mezi reformací a katolicismem (a prosazovali to tvrdě, včetně explicitního násilí vůči zastáncům starých pořádků), pak muslimové zůstanou v postavení křesťanů, ctících toho Boblinga a veřejně vyhlašujících lítost, že se dnes nevěřící, kacíři, čarodějnice a další pakáž nemohou upalovat. Ostatně, američtí evangelikálové si jezdí léčit mindráky z tohoto stavu výpady do rozvojových zemí, kde organizují hony na nekřesťany, včetně závěrečného upalování chycených "kacířů".
Rozdíl mezi nimi a islámskými teroristy a pachateli islámských rituálních vražd (vraždy "ze cti", vraždy "odpadlíků" apod.) je ovšem značný: Ti křesťané jednají v rozporu se zákony a v případě dopadení a usvědčení jsou trestáni. Obdobně vraždící muslimové jsou v islámském světě za hrdiny. Maximálně jsou směrem k "nevěřícím psům" halasně odsuzováni, ale v reálu podporováni (viz aktivity Turecka vůči chalifátu).
Muslimům jistě mohou nemuslimové v tomto pomoci, ale zatím jejich výroky a postoje nenapovídají tomu, že by takovouto pomoc (která je např. v programu konvičkovců) vůbec byli ochotni přijmout.

úterý 15. prosince 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Dva Němci,

kteří sloužili chalifátu a utekli odtamtud, byli doma zatčeni a odsouzeni do vězení.

USA

zlikvidovaly šéfa islamistů v Libyi.

Byl zveřejněn

další test balistické rakety Íránem, přestože ten se zavázal k odzbrojení na tomto poli.

Donald Trump

za strašlivého jekotu multikulturalistů vyhlásil program zákazu vstupu muslimů na území USA.
Britové, či spíš "britové" sebrali čtvrt milionu podpisů na petici za zákaz Trumpovi vstupovat do britanistanu.

Erdogan mladší

prohlásil, že "islámský stát nejsou žádní muslimové", a že od nich žádnou ropu nekupuje.

Rusko

zkouší na chalifátu nové zbraně. Začalo v rámci těchto aktivit ostřelovat chalifát z ponorky.

Část teroristů

ze syrské opozice se snaží obvinit Asada. Asad není žádný lumen, ale zajistil svou tvrdou rukou bezpečné soužití muslimů a nemuslimů. Muslimům se, patrně, ani jinak než tvrdou rukou vládnout nedá (což věděli a praktikovali prakticky všichni úspěšní vládcové na území islámu, od Mohameda po současnost).

Putin

se nechal slyšet o možném použití jaderných zbraní proti teroristům. Že by sondoval?

Chalífa

prý utekl z chalifátu do Libye.

Irák

si stěžoval na napadení Tureckem poté, co turecká armáda napadla na jeho území formace, bojující proti chalifátu (především Kurdy).

Imigrace

Rakušané

začali stavět plot na hranici se Slovinskem. Problémy jim dělají majitelé pozemků, které přečnívají přes hranice.

Předseda EP

prohlásil, že "odmítání uprchlíků oslabuje EU". Mimoděk tím podpořil řadu konspiračních teorií, podle nichž zve EUrověrchuška negramotné muslimy, aby posílili její moc nad normálními lidmi, kteří ji stále více odmítají.

Sobotka

kritizoval "strašení lidí imigrací a islámem".

Ostatní

Padla

další bašta socialismu: Ve Venezuele drtivě vyhrály pravicové strany, levice se snaží obstrukcemi jejich vítězství omezit, jak to jen trochu jde.

Parlament

vedl těžké spory kolem přitvrzování protikuřácké legislativy. Dnes už jsou k dispozici vcelku tvrdá čísla z řady zemí, podle nichž významné procento hospod po tomto zákazu zkrachovalo.

Kanalizace vybuchla

v Držovicích u Prostějova. Pamatuji podobný případ v Brně, ještě za totáče, kdy tam bouchl plyn, prosáklý do ní děravou trubkou.

Na Floridě

sežral krokodýl utíkajícího zloděje. Nedala by se tato milá zvířátka v rámci "globálního oteplování" namnožit i u nás?

Čtvrtina dětí

se omlouvá z tělocviku. Svědčí to jednak o mizerné kondici dorůstající (de)generace, ale také o stupiditě tělocvikářů, kteří (podobně jako matematikové) stále více dětí nedokáží zaujmout, ale spíše je odradí.

Ministryně školství,

Kateřina Valachová, zajistila, že ředitelé škol nebudou moci posílat přes prázdniny učitele na úřad práce. Na druhé straně prosazuje idiotskou inkluzi mentálně zaostalých do normálních tříd, která nemá katastrofální následky jen tam, kde je úroveň školství tak katastrofální sama o sobě, že se to nepozná (=absolventi tamních  škol toho znají asi tolik, jako u nás absolventi praktických škol).

Za strašného jekotu

multikulturalistů a islamistů (často v personální unii) zkritizoval president Zeman Turecko, že bojuje víc za zájmy chalifátu než za zájmy civilizovaných zemí, sdružených do NATO.

Itálie vetovala

prodloužení sankcí proti Rusku a vyzvala k alespoň krátké debatě na toto téma. Faktem je, že sankce škodí více zemím EU než Rusku.

Ministr Pelikán

začal sondovat ohledně dluhové amnestie. Tahle věc není úplně blbý nápad, ale dá se udělat i tak, že výsledek bude blbější než mnoho úplně blbých nápadů.

Při mikulášských oslavách

potíral jakýsi "čert" děti mastí, která leptala. ?Blb? ?Terorista?

Po 17 letech

braní hojných sociálních dávek vyhostí Německo dvě romské rodiny z Kosova (pokud to multikulturalisté ještě nestačí zatrhnout).

Přesně tohle

vedlo ke vzniku hnutí PEGIDA a posílilo AfD: Německý soud nedokázal najít paragraf na samozvané šariatské policisty. Pouze jejich šéf bude souzen a snad i odsouzen, za jiné zločiny. Přitom je jasné, že zavádění paralelních zákonů, justice, vymahatelských organizací atd. je v podstatě rozkladný jev zamířený proti samotným základům státu (jakéhokoli).

Poslanci

odmítli vydání T. Okamury za jeho výroky proti EU a islámu.

Polská pravice

se snaží o likvidaci neblahého dědictví po levičácích, kteří totálně propadli v posledních volbách. Za jekotu levičáků z brusele i jiných podobných destinací.
V rámci čištění svinčíku po levičácích polská vláda uvažuje i revokovat souhlas s kvótami na uprchlíky.

Probíhá soud

za udělení licencí solárním šmejdům 31. 12., kdy od 1. 1. následujícího roku začala platit podstatně nižší výkupní cena. Pochopitelně, je to pěkné, ale hlavní vinníci jsou jinde: Tento týden se sešli v Paříži a opět blekotali nesmysly o "lidmi ovlivněném klimatickém oteplismu".

Proti Le Penové

se spojili socialisté s republikány, přestože průnik jejich politických programů je prakticky nulový. Vyřadili ji z druhého kola voleb, ovšem zadělali si na totální diskreditaci (asi jako u nás "oposmluvníci").

neděle 13. prosince 2015

Tři otázky pro vegany

Vegané propagují čistě rostlinnou stravu. V našich podmínkách těží z toho, že tento termín je v podstatě odborný a nepronikl do obecného jazyka, takže se úmyslně zaměňují za vegetariány.
Navíc v anglojazyčném světě pojem "vegetarián" znamená v podstatě kohokoli, kdo nějakým způsobem restringuje živočišnou stravu. Tedy jí třeba maso jen o víkendu, nebo vynechává některé druhy masa apod. Toto slovo tedy v anglojazyčném svbětě zahrnuje daleko širší a početnější skupinu strávníků, než jak je to chápáno u nás, kdy "vegetarián" v běžném jazyce znamená v podstatě to, co vegan, a méně striktní typy vegetarianismu jsou vyjádřeny adjektivem (např. laktoovovegetariáni jedí k rostlinné stravě také vejce a mléčné výrobky), tedy, pokud běžný jazyk do takového hloubky odbornosti vůbec jde.
Potom tito propagantisté operují s počty vegetariánů v západních zemích, nicméně sami propagují veganství, které je i tam relativně vzácné.

Existují v podstatě tři cesty, kterými teplokrevní obratlovci zvládají čistě rostlinnou stravu:

  1. Žaludky se symbiotickou mikroflórou. Takto funguje kráva a řada dalších přežvýkavců, kteří nechají požitou rostlinnou stravu natrávit v předžaludku a následně ji po částech vyvrhují do tlamy, přežvykují a polykají do dalších dvou až tří žaludků (kráva má další tři). Natrávení provádí symbiotická mikroflóra v extrémně anaerobních podmínkách (odpovídajících +- lidskému tenkému střevu). Ta přemění část celulózy a dalších roslinných polysacharidů na nízkomolekulární fragmenty (případně až na jednoduché sacharidy), které jsou tráveny a vstřebávány už podobně, jak se to děje v lidském trávicím ústrojí. Část takto vybavených býložravců nepřežvykuje, ale platí za to značnou choulostivostí trávícího ústrojí vůči zevním podnětům (kůň a typické koliky s až fatálními následky při realtivně bagatelních "dietních chybách"). Kdysi jsem už napsal, že si dokážu představit technickou napodobeninu bachoru pro kosmonauty na dalekých letech nebo v mimozemských koloniích, protože by to výrazným způsobem zefektivnilo přeměnu sluneční (či např. jaderné) energie na chemickou energii, akceprovatelnou lidským metabolismem.
  2. Znovupožívání exkrementů, protože k natrávení rostlinných polysacharidů dochází až v tlustém střevě, odkud se už nedokáží efektivně vstřebat, případně molekulární fragmenty polysacharidů o menším počtu jednotek "dotrávit" na jednoduché monosacharidy. Takto to funguje např. u králíků a zajíců (ale i dalších podobných živočichů), kteří chodí kálet systematicky na jedno místo, a pak se tam dokrmují. Něco zvládne natrávit i mikroflóra, která v bobcích zůstane i mimo tělo, takže správně odleželé bobky mohou být výživnější než úplně čerstvé. Tohle by teoreticky mohlo fungovat i u člověka, protože k natravování některých polysacharidů u něho v tlustém střevě dochází také. Vznikají při tom glukóza a mastné kyselinmy s krátkým uhlíkatým řetězcem (hlavně máselná a propionová), které se podílejí i na pachu stolice. Nicméně důležité je, že tyto látky mohou vstřebat a zpracovat přímo kolonocyty (tedy buňky na povrchu sliznice tlustého střeva) a výživa touto cestou přispívá k jejich dobré kondici, mj. odolnosti vůči některým rakovinotvorným faktorům (takže z tohoto důvodu mají některé rostlinné polysacharidy protirakjovinové účinky). Podobně funguje u některých nuceně veganských populací v zemích třetího světa získávání vitamínu B12 ze zeleniny, hnojené nekompostovanou lidskou stolicí (protože v tlustém střevě se tohoto vitamínu vytváří spousta, ale vstřebá se jen molekula, která se v žaludku spojila s "vnitřním faktorem" a jen na začátku střeva tenkého), proto tyto populace nemívají perniciózní anemii, která jinak hrozí veganům v zemích s vyšším hygienickým standardem). Nevýhodou tohoto zdroje vitamínu B12 je současný výskyt vajíček nejrůznějších střevních parazitů, kterých příslušníci techto populací mívají ve střevě i více než jeden kilogram.
  3. Pasáž extrémního množství potravy přes trávicí ústrojí, až desítky procent tělesné hmotnosti (jsou i druhy, kde je to přes sto procent) za den. Tato strategie je využívána vegetariánskými ptáky, protože ti mají z důvodu maximálního odlehčení těla relativně krátké střevo a nemohou si dovolit ani složitý žaludek (vole má poněkud jinou funkci).
A existuje, pochopitelně ještě čtvrtá cesta (jako v případě sudiček, kdy ta čtvrtá v tom udělá zmatek), typicky lidská: Za své nedlouhé klinické praxe jsem vícekrát zažil vegana, zdravě se stravujícího, dopraveného v těžkém tělesném  stavu na interní oddělení (krevní obraz na umření a další abnormality), který byl léčen transfúzemi krve (pochopitelně lidské) a aplikacemi dalších preparátů, vyráběných z živočišných těl, aby "poléčen" byl propuštěn k dalšímu provozování "zdravého životního stylu". Tato cesta by se, s trochou nadsázky, dala nazvat "cestou hraběte Drákuly".
Do jisté míry podobně fungují i potravinové doplňky, které mohou zajistit dlouhodobé přežívání na čistě rostlinné stravě. Vegani jejich cestou dostávají faktory, které by při normálním stravování získávali z potravin živočišnéhom původu. Výroba těchto látek je, pochopitelně, dražší a méně ekologická než "výroba" ekvivalentního množství potravin z živočichů.

Takže až uslyšíte někoho propagovat "vegetariánství" s čistě rostlinnou stravou, tak se ho nezapomeňte zeptat, kterou z těchto cest si zvolil.

pátek 11. prosince 2015

Úchylák

’Bezpečnostní kamera zaznamenala nežádoucí osobu.’ Na tuto formulaci byl zapisovatel městské policie, strážmistr Josef Konvalinka, zvláště hrdý, protože odpovídala významové neutralitě, co o ní neustále mluvili lidé z právního.
’Tato osoba vypadala jako asi čtyřicetiletý muž, velmi nedostatečně oblečený.’
Ano, nepoužil slovo "nahý", když dotyčný měl na hlavě jakousi čelenku s výrazným emblémem, vypadajícím jako písmeno H. Jinak už na sobě neměl opravdu nic, takže s formulací "nedostatečné oblečení" musel souhlasit i velice rigorózní soudce. Strážmistr smutně zavzpomínal na časy, kdy "dostatečná" velikost plavek (případně dolního dílu ženských plavek) byla jasně definována vyhláškou a bylo možno ji ověřit měřením pomocí krejčovského metru.
’Na místo byla vyslána v 10:16 hlídka městské policie ve složení Slavíčková, Kopeček, Louda, pod velením nadstrážmistr Kláry Slavíčkové’. Tato formulace se naopak strážmistru Konvalinkovi nelíbila, protože tam figurovalo jedno příjmení dvakrát.
Nakonec nad sešitem mávl rukou. Nu což, Klára je kus ženské a kdyby jí na policejní škole nenaměřili moc nízké IQ, tak by už byla otitulovaná a běhala by v uniformě státní policie. Nevážili si jí, a tady se pro ni chlapi mohli roztrhat.

...
Hlídka dorazila na místo po necelých deseti minutách. Nežádoucí osoba mužského pohlaví (to bylo velice dobře viditelné) stála na stejném místě, na jakém ji zaznamenala kamera.
"Občane, co tu děláte?", zeptal se strážmistr František Kopeček, který měl z celé hlídky nejpřísnější hlas.
"Čekám tu," odpověděl občan a po chvilce odpověď rozvedl: "Za půlhodinku tudy půjdou školačky. Vzrušuje mě, když se jim takto ukáži. A pokud některá omdlí, zatáhnu ji do křoví a zneužiji."
Hlídku zarazila až přehnaně spisovná řeč, velmi výrazně a pečlivě vyslovovaná.
"To nemůžeš!", ujelo rozčilenému strážmistrovi Jaroslavu Loudovi nedovolené tykání.
"To opravdu nemůžete," snažila se napravit dojem nadstrážmistr Slavíčková. "Takové konání je nezákonné." Nebyla si jista přesným paragrafem, a tak ho raději neupřesňovala.
"Mohu a vy mi v tom nemůžete zabránit," odpověděl občan, jehož už všichni tři členové hlídky měli v soukromí své mysli pojmenovaného jako "úchylák".
"Půjdete s námi", pronesla rázně velitelka hlídky.
"Prosím", prohlásil oslovený a natáhl k ní obě ruce.
Nadstrážmistr mu zacvakla náramky svých pout okolo jeho zápěstí. Jakmile je pustila, spadly s hlasitým cinkáním na kamenný obrubník. "Úchylák" stál dál s rukama nataženýma, ale nespoutanýma.
"Občane, neprotivte se hlídce městské policie!," zahřímal na něj František Kopeček.
Strážmistr natáhl na osloveného ruku a pokusil se ho zachytit osvědčeným policejním chvatem. Jeho protivník zůstal stát, zatímco on se rozpleskl na kamenném povrchu cesty.
Jaroslav Louda vytáhl služební zbraň.
"Občane, vyzývám vás, abyste se neprotivil hlídce městské policie a následoval ji na služebnu."
"Úchylák" pouze tiše zavrtěl hlavou.
Strážmistr vypálil varovný výstřel (v záznamu z mikrofonu u kamery bylo jasně slyšet zaječení kulky, odražené od dláždění). "Úchylák" nijak nezareagoval, a tak jej strážmistr další ranou přesně podle předpisů střelil do lýtka. Výstřel doprovázely stejné zvukové efekty jako ten předchozí. "Úchylák" místo pádu na zem jen přiložil na ústa dlaň a předstíral (nebo snad ne?) znuděné zívnutí.
Strážmistr jej vyzval ještě jednou a zamířil na střed jeho těla.
"Že to nevzdáte," oslovil ho "úchylák". "Viděl jste přece, že mi takto nemůžete nijak ublížit."
Strážmistr přesto vystřelil a bylo jasné, že ze vzdálenosti něco málo přes metr se musel trefit přibližně doprostřed těla. Reakce byla stejná, jako u předchozího výstřelu.
Strážmistr František Kopeček, který mezi tím dokončil oklepávání prachu z uniformy po pádu na zem, vytáhl svou služební zbraň a "úchyláka" střelil rovněž. Ani on však neuspěl.
"Takto mi nemůžete nijak ublížit," informovala je poněkud zbytečně závadová osoba. "Ledaže by..."
"Občane, vyzývám vás, abyste dokončil větu," zapojila se do hovoru s "úchylákem" velitelka hlídky.
"Museli by stát přesně proti sobě a střílet současně," informoval ji "úchylák", "ale to je strašlivě nebezpečné," dodal ještě.
Oba strážmistři s vytasenými zbraněmi napochodovali na opačné strany "úchyláka" a současně několikrát vystřelili. Potom, nebo už během střelby, se oba zhroutili k zemi.
Dále mikrofon zachytil jen ječení nadstrážmistr Slavíčkové, do něhož "úchylák" cosi říkal. Ten se během svých posledních slov jakoby rozpadl na sloup různobarevných kostiček, následně se rozplynuvších ve vzduchu.
Nadstrážmistr se skácela v mdlobách, z nichž ji vzkřísily až školačky, na něž čekal "úchylák". Prostřílená těla (do zápisu se původně dostal termín "na komoru", ale byl posléze vymazán na zásah zástupce náčelníka městské policie) jejich ochránců je vyděsila pouze středně, jak dokazoval záznam kamery.
...

Josef Konvalinka i jeho kolegové si zvukový záznam mnohokrát přehráli ještě před tím, než si ho stáhla PČR.
’Bylo rozpoznatelné, že závadová osoba hovoří o osobě jménem Darvin, nebo tak nějak, možná spolupachateli,’ dokončil zápis mimořádné události.
Byla to záhada. V městském adresáři se nikdo tohoto příjmení nevyskytoval. Nebyl ani na seznamu anglických lektorů – rodilých mluvčí, působících na zdejších školách. Ten prohledal Josef Konvalinka z vlastní iniciativy a byl na to hrdý.
Encyklopedie na internetu mu nabídla jakéhosi Charlese Darwina, ale co by nějaký anglický přírodovědec, navíc už dávno zemřelý, mohl mít společného s tímto incidentem? Ani nebyl, podle obrázků, "úchylákovi" nijak podobný.

Byla to prostě záhada.

středa 9. prosince 2015

Fénixcon 2015

V tomto roce ve dnech 4. a 5. 12. (jako tradičně, první celý předvíkend a víkend v prosinci) proběhl v Brně Fénixcon, tento rok spojený s Parconem. To se projevilo hlavně tím, že zde proběhlo vyhlášení výsledků Ceny Karla Čapka za uplynulý rok.

Měl jsem jednu z prvních přednášek (na téma kolísání medicíny mezi uměním a řemeslem). Potom jsme vyslechl excelentní povídání Františka Novotného o cestě z USA přes Kanadu, Grónsko a Island na Faerské ostrovy.
Druhý den jsem byl na přednášce Leonarda Medka o Homérově Odyssei (která byla vůdčím tématem letošního Fénixcanu), v níž rozebral způsióby, jak Homér (nebo jiný řecký básník téhož jména) rozkouskoval deset let Odyssei na šestitýdenní souvislý děj s četnými reminiscencemi na uplynulou dobu.
Stihl jsme navštívit křtiny nové knihy Vilmy Kadlečkové (restaurace kratšího textu, který vyšel ve sborníku Imperium Bohemorum s četnými kráceními) a Haniny Veselé (která křtiny nejnovější knihy spojila se stručným životopisem své telepatky Magnólie ve světě Asterionu - původně herním).
Františka Vrbenská měla excelentní rozbor zfilmovaných Odysseí, až po raritní kousky a vzpomenula úmrtí Pavla Weigela, překladatele z polštiny (přeložil např. kompletně Stanislava Lema, dosud vydané Pilipjuky a mnoho dalších, celkem asi 100 knih, zemřel 30. 11.).
Robert Waschka pak rozebral (a většinou totálně strhal jako naprosté nesmysly) bojové scény ve filmech (většinou šermovačky, ale i pár bitek na pěsti se v mukázkách našlo). Nejlépe z jeho kritiky vyšly klasické černobílé filmy se Zorro mstitelem z přelomu 30. a 40. let munulého století, černobílé. Současné filmy jsou vesměs po stránce bojových umění a jejich korektního provedení nesmyslné, včetně fantasy seriálu Hra o trůny.

úterý 8. prosince 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Imámové

ve Francii mají šířit "osvícený islám". Tento v praxi neřešitelný úkol (asi jako malování kulatého čtverce) jim zadala francouzská vláda.

"Křesťané

a muslimové jsou bratři", prohlásil soudruh papež. Asi nezná české úsloví "Po přízni řízni!"

Rusko

stáhlo do Sýrie bitevníky nové generece a protiletadlové komplexy, které mohou potrestat útočníka i v hloubi tureckého území. Turci si prostě zadělali svou agresí vůči Rusku na velice nepříjemné důsledky. Hroutí se i ruská turistika v Turecku, která Turky dost živila (měli bychom využít příležitost a snažit se, aby co největší část zhrzené ruské klientely skončila u nás).

Aktivisté kvičeli,

že Rusko shazuje na džihádisty bílý fosfor. I kdyby to byla pravda, tak co? Džihádisté použili chemické zbraně opakovaně, jak proti vojsku legální vlády, tak i proti civilnímu obyvatelstvu. Navíc začínají používat i primitivní zbraně biologické.

Francouzi

chytili dalšího pachatele masakrů 13. 11.

Al Kajda

obsadila dvě jemenská města.

Provalilo se,

že se v Libyi učí džihádisté pilotovat velká letadla na simulátorech.

Austrálie

přijala zákon, který jí umožňuje občany, podezřelé z páchání teroristických aktivit zbavit občanství.

Masakr

v Kalifornii, USA, spáchal pachatel, který byl muslim, ale jistě "ne pravý muslim", který se zradikalizoval v Saúdské Arábii a z tohoto státu, "který s islámem vůbec nemá nic společného" si přivezl manželku, "která vůbec nebyla muslimka". Postřílel 14 lidí, dalších 21 postřelil. Nálože, které měl dílem u sebe a dílem v domě, už nepoužil. Jeho auto na útěku policie rozstřílela, takže nehrozí, že se za pár let dostane na svobodu a budou mu vráceny zbraně i střelivo.
Později se provalilo, že jeho manželka přísahala věrnost chalifátu, který rovněž nemá s islámem naprosto nic společného. Ten se později k oběma přihlásil.
A ještě později se ukázalo, že sousedka věděla o podivném chování atentátníka, ale bála se ho udat, aby nebyla za "rasistku".

MAAE

konečně konstatovala, že Írán opravdu usiloval o výrobu jaderné nálože, pouze na to technicky neměl.

Německo

pošle proti chalifátu 1200 vojáků. Viděl jsem karikaturu, na níž "uprchlíci" pozorují nástup branců z pohodlí kavárny, živení "sociálními dávkami".

Ajatolláh Júsef Tabatabeínežád

prohlašuje, že v Íránu v důsledku o něco liberálnější politiky (tj. není to jak v Osvětimi, ale jak v Mauthausenu) nastupuje do zaměstnání více žen. Naše gender - blbky ovšem budou islamizaci i nadále podporovat a současně kvokat nad kvótami a "sexistickými akcemi".
S tím je v souladu i názor sociologa Ivo Možného, který považuje strach z feminizace, jdoucí z Evropy za jednu z příčin agrese muslimů proti Evropě.

Imigrace


Ve více lokalitách

došlo ke rvačkám mezi imigranty nabo napadání dalších lidí.

Makedonie

staví další úseky plotu na hranicích.

ČT

přinesla sluníčkáři silně kritizovaný rozhovor s Asadem. Nelíbilo se jim mj. i to, že Asad explicitně uvedl: "Mír v Sýrii nastane pouze tehdy, až skončí zahraniční podpora teroristů".

Agresívní "uprchlíci"

probodli kabinu českého kamionu v Calais kůlem. Nikomu se nic nestalo, naštěstí máme řízení na opačné straně než kamiony z GB a řidič neměl spolujezdce.

Obecné

Začala konference,

na níž se budou pseudovědci snažit co nejvíce vystrašit lidi věštěním nepříznivého počasí, a hlavně politiky, aby jim zase nasypali do žlabů. Jiný význam tato akce nemá.

Krymští Tataři

vyhlásili snahu zablokovat Kerčský průliv, přes který probíhá zásobování Krymu. Rusko ovšem prohlásilo, že se s piráty ve svých výsostných vodách mazlit nebude.

Senát

schválil Velký pátek jako státní svátek ČR.

Soudruzi

z Rady Evropy nám "doporučili" pečovat více o "menšinové jazyky" - němčinu a romštinu. U té němčiny nevidím důvod ji považovat za něco hodného péče, když má zázemí v sousedním Německu a dalších německy mluvících evropských zemích. U té romštiny je problém jednak v tom, že se jedná o konglomerát vzájemně nesrozumitelných dialektů, které jsou navíc neplnohodnoté, jak co do slovní zásoby, tak co do gramatických jevů. Hodnota takového jazyka pro někoho, kdo se nehodlá specializovat na Romy, je dost sporná.

Jejich starosti

a Rotschildovy prachy bych chěl mít: V Turecku přirovnal jeden novinář presidenta Erdogana ke Glumovi (být touto postavou z Hobita a Pána prstenu, tak se urazím) a nyní se vedou spory, zda je Glum jednoznačně záporná postava. IMHO není, protože Gandalf opakovaně říká, že Gluma není dobré zabít, protože může mít v budoucnu nějakou důležitou úlohu, což se projeví v závěru díla.
Out of topic: Glumovo závěrečné kraulování v lávě je pěkná ukázka tepelné zátěže časově omezené.

Putin

vyzval ostatní státy ke spojení se proti terorismu. Reakce jsou rozpačité, protože řada západních států teroristy živí, případně jim nadržuje.
Zároveň chce Putin vyvlastňovat neobdělávanou zemědělskou půdu. Tohle je problém, který se táhne od dob Jelcina, kdy mafiáni pod jeho netečnou vládou vykoupili či jinak získali půdu v okolí velkých měst, kde se dříve pěstovaly či samopěstovaly ovoce a zelenina. Tím získali monopol na dovoz těchto komoidit z jihu Ruska (a výdělky šly do jejich kapes). Tohle opatření je tedy v reálu vyhlášení války mafiánům.

Údajně

jíme polovinu brambor proti polovině minulého století. Máme to ovšem doplněno dovozem exotického ovoce.
Potěšující je, že pořád většinu brambor jíme jako zpracované hlízy, nikoli jako rozdělaný polotovar z pytlíku (jak to mají v USA, a proto mají brambory ne v zelenině, jako my, ale vedle obilí na spodku potravinové pyramidy). I v "šíleně nezdravých" hranolcích z fastfoodu je +- protiskorbutová denní dávka vitamínu C (v bramborové moučce čistá nula).

Dánové

docela moudře v referendu odmítli justiční spolupráci s EU.

"Samé dukáty"

budou moci vykřikovat kolumbijci spolu s papouškem Johna Silvera, pokud se potvrdí, že našli vrak jedné z patrně nejbohatěji naložených španělských galeon.

Za velkého kvičení

vyhráli "náckové" z Národní fronty první kolo regionálních voleb ve Francii. V praxi to znamená, že do druhého kola se spojí Hollandeovi sociálfašisté s fašisty Sarkoziho, zelenými fašisty a podobnými zjevy, aby vítězství jediné významné jakž takž demokratické strany na francouzské politické scéně zabránili.

pátek 4. prosince 2015

Když píše o historii levičácký extrémista...

Soudruh Hekrdla na webu První zprávy patřičně projevil svou fatální neznalost historie. Do svého blekotání o tom, jací jsou Češi rasisté (zejména vůči těm ubohým a mírumilovným muslimům), a jak vlastně nepatří do civilizovaného světa, zapojil větičku: "Zatímco maniak Konvička se děsí Eurábie jako se vídeňský maloměšťák 17. století děsil Turků,..."

Kdyby byl soudruh vzdělaný alespoň na úrovni osnov dějepisu pro základní školu, tak by věděl, že Vídeň byla Turky obléhána dvakrát. Poprvé to bylo krátce poté, co po prohrané bitvě u Moháče zahynul Ludvík Jagelonský, a na český trůn usedl manžel jeho sestry Anny (ano, té Anny, pro kterou byl postaven jako letohrádek Belveder).
Uvedené první obléhání (1529) nakonec skončilo fiaskem útočníků kvůli podzimním plískanicím, které na teplo zvyklí Turci nedokázali snést, mřeli po stovkách a tisících a jejich špatná fyzická kondice se podílela i na úspěšném odražení jejich posledního zoufalého útoku na vídeňské hradby. Do jisté míry se vnucuje analogie s mřením invadorů, "ubohých uprchlíků", poté, co na tlak občanů i rozumnější menšiny politiků byly zavřeny hranice a džihádisté převlečení za uprchlíky přestali být do zemí EU pouštěni.
Toto obléhání také inspirovalo amerického spisovatele Tima Powerse k románu "Stáčení temného piva".
Prakticky celou následující dobu panoval mezi habsburskou monarchií a Turky válečný stav, jen tu a tam přerušovaný časově omezeným příměřím, které Turci často porušovali. Takže celých prvních osm desetiletí 17. století byla hrozba napadení Vídně Turky naprosto reálná, což se ukázalo v dekádě deváté, kdy Turci (1683) znovu oblehli Vídeň.
Město zachránilo spojené vojsko křesťanských mocností, v němž dominoval polský král Jan III Sobieski. V bitvě, která uvolnila Vídeň z tureckého obležení, bojoval proti Turkům mladičký princ Evžen Savojský, který následně strávil většinu své vojenské kariéry na frontíru s islámem (byť byl občas převelen i na další bojiště).
Pochopitelně, ani před obléháním Vídně, ani po jejím vyproštění z obklíčení, turecká hrozba nebyla zanedbatelná. Turci neustále útočili na habsburskou monarchii a sousední státy. Obležení Vídně se klidně mohlo po nějakém větším neúspěchu na balkánských bojištích znovu zopakovat. Hranice Turecka byly kousek od nynějších hranic Maďarska se Slovenskem a Rakouskem. V Miškolci existují termální lázně se zatopenými jeskyněmi, které byly původně harémem jednoho z tureckých místodržitelů. Toto město, kousek od hranic Slovenska, už měli Turci jako bezpečné zázemí. Na jihovýchodě Slovenska jsou oblasti, které Turci opakovaně léta okupovali. Bratislava byla po většinu té doby hlavním městem Uher, protože Budín (jehož spojením s kupeckou Peští posléze vznikla Budapešť) byl obsazen Turky.
K dalšímu obléhání Vídně nedošlo jen díky permanentnímu válečnému úsilí Rakouska a v počátku následujícího století i proto, že proti Turkům v té době velel jeden z nejgeniálnějších evropských vojevůdců své doby, který dokázal mj. svést a vyhrát útočnou operaci proti dvojnásobné turecké přesile (vyproštění Petrovaradinu 1716), zmíněný princ Evžen Savojský. Až po sérii vítězných válek se podařilo někdy v polovině 18. století stabilizovat hranici s Turky zhruba na linii nynější hranice Maďarska s Rumunskem a bývalou Jugoslávií, což výrazně snížilo nebezpečí nájezdů tureckých harcovníků do okolí Vídně.
Turecká hrozba byla natolik silná, že i znepřátelené evropské státy tolerovaly svým začínajícím důstojníkům dobrovolnictví v rakouské armádě na turecké frontě a respektovali zde vytvořenou vojenskou kariéru. Vedlejším efektem tohoto jevu bylo, že v následujících vnitroevropských válkách proti sobě často bojovali důstojníci a generálové, kteří se osobně znali a respektovali. Vedlo to mj. ke zlidštění podmínek ve válce i při zacházení se zajatci i civilním obyvatelstvem.
Čili minimálně od bitvy u Moháče (1526) až do druhé poloviny 18. století byly útoky Turků směrem na Vídeň zcela reálné a dva takové se rovněž v tomto období odehrály. Výpady záškodnických jednotek, které sice samy město ohrozit nemohly, ale běžně vraždily a loupily v jeho nedalekém okolí, reálnost tohoto nebezpečí jen podtrhovaly; některé z těchto akcí se navíc daly považovat za průzkum bojem. A vídeňští měšťané tedy měli plné právo se po celé 17. období obávat jak méně pravděpodobného útoku na samotné město, tak i pravděpodobnějších útoků na své usedlosti v jeho okolí, případně setkání s tureckými harcovníky při cestách po okolních komunikacích.

Pochopitelně, tento blábol by snad ani nestál za komentář. Ale odolejte tomu, když proislámský a promultikulturní soudruh předvedl tak nádhernou sumu hlouposti a neznalosti školského dějěpisu! Navíc perfektně ukazující úroveň znalostí, s jakou se tito soudruzi odvažují kritizovat lidi podstatně vzdělanější (a dokonce v jejich oboru), než jsou oni sami. V této souvislosti věnuji pietní vzpomínku i soudruhu Čulíkovi s jeho "Orleánsem, rodištěm panny Orleánské", o čemž jsem už psal.
Opět se ukázalo, že z humanitních oborů vycházejí pologramotní hlupáci, kteří neznají ani základy své odbornosti, zato jsou napěchováni bohorovnou arogancí a hlubokým přesvědčením o své hypervzdělanosti a neomylnosti.
Druhou možností ovšem je, že dotyčný pán tuhle historii velice dobře zná, a že spoléhá na to, že ji nezná alespoň část jeho čtenářů.
Ať platí ta nebo ona varianta, v každém případě je citovaný článek naprosto perfektní ukázkou "kvality" proislámské sluníčkářské propagandy, vedené buď pologramotnými blby nebo drzými lháři, což je logické, protože nic pozitivního než blbost nebo vědomá lež se prakticky o islámu uvést nedá.

čtvrtek 3. prosince 2015

Tohle Němci zažili také

Britské listy zvěřejnily kňourání britské muslimky nad tím, že jí lidé běžně dávají najevo negativní postoje, dané tím, že se vyzývavě strojí do islámského oděvu. Podobně kňourají i muslimové z dalších zemí, včetně muslimů, nacházejících se v Česku.
Je mi velice líto, ale naprosto stejně takto kňourali Němci poté, co byli poraženi ve válce, byla odstraněna okupační moc a lidé jim mohli bez rizika sankcí začít dávat najevo, co si o nich skutečně myslí. Do té doby byli ujišťováni masami kolaborantů, od šéfů loutkových vlád až po samosprávy v ghetech a koncentračních táborech, jak naprostá většina lidí oceňuje jejich péči, a jak proti nim jsou jen "bandité", které nikdo z obyvatel nepodporuje. Do jisté míry si tak lhali do kapsy sami kolaboranti, do jisté míry se takto snad někteří (typoval bych např. E. Moravce) snažili chránit obyvatelstvo před plošnými represemi.
Musel přijít Karl Jaspers s jeho známou esejí "Otázka viny",  v níž rozebral všechno to, čeho se Němci dopustili nejen po stránce trestněprávní, ale i politické, morální a metafyzické.
Faktem je, že Němci se dodnes plně se svými vinami z éry nacismu nevyrovnali. Od konstatování (ještě v období Norimberského a následných procesů), že kdyby měli být potrestáni všichni nacismu fandící učitelé, od základních škol po univerzity, tak by se to rovnalo v podstatě likvidaci německého školství. Takže denacifikace nejen ve školství, ale i v dalších oblastech proběhla jen zlehka a velice nedůsledně. A platí to, bohužel, až po současnost, kdy německý stát dodnes stále odmítá vrátit identifikovaný nakradený židovský majetek (obrazy a další umělecká díla) a drží jej ve svých galeriích. Teatrální odsouzení nějakých devadesátníků, kteří zcela jistě neznali rozsah holokaustu (ale v podstatě ani dění v koncentráku, kam byli přiveleni) a nebyli na postu s pravomocemi cokoli měnit, to nijak nevyváží (i když patrně o to v těch několika procesech z posledního cca jednoho roku jde).
Druhou věcí je, že řada "vyrovnávacích" aktivit měla a má spíše kontraproduktivní charakter (u některých konkrétních aktivit bych nevylučoval, že záměrně), kdy např. "trestání" německé mládeže, narozené desítky let po válce, za zločiny z éry nacismu (třeba nucenou službou v židovských sociálních ústavech, narušující odborný růst a budování kariéry) spíše vyvolává negativní reakce.

Pokud se vrátíme k Němcům těsně po válce:

Řada z nich se, podle vzpomínek pamětníků (i mých rodičů), bezprostředně po osvobození chovala stylem "no, nepovedlo se, uděláme tlustou čáru". Sousedé, kteří úderem 15. 3. 1939 "přestali vidět" české sousedy, přestali odpovídat na pozdravy, v obchodech se dožadovali obsluhování v němčině (ačkoli předtím hovořili plynně česky) atd., najednou začali přeuctivě zdravit a komunikovat česky "jako by se nic nestalo".
A strašně se divili, že bude nějaký odsun, případně, že se organizuje odsun "divoký". Nedokázali pochopit, "kde se bere ta nenávist", když oni přece nic nedělali, jen se chovali přesně podle (zločinných) zákonů, které tu nastolila okupační správa. A vlastně trpěli daleko víc než Češi, protože ti nemuseli na frontu, jen do "totálního nasazení" na otrocké práce v "říši", nebo do zbrojovek, které nám ukradli.
Někteří Němci se s tím nedokázali vyrovnat dodnes. To, že přestali být úderem osvobození "panskou rasou" s desítkami až stovkami různých privilegií, od zásadních (jako lepší finanční hodnocení za stejnou práci a lepší příděly) až po zdánlivé maličkosti (jako přednostní místa v MHD), berou jako soubor těžkých křivd.
A některým nepomohl ani ten Jaspers. Řada rozumnějších Němců, řadových i politiků, ho ovšem reflektovala a využila jako nástroj vyrovnání se s problematickou minulostí.

K těm muslimům:

Oni fňukají a kňourají přesně jako ti Němci. Nedokážou pochopit, že jejich zločinné aktivity jsou nemuslimskou populací reflektovány jako takové. Nedokážou pochopit ani to, že je ignorováno jejich "samozřejmé" privilegované postavení ve společnosti, které jim zaručil Mohamed (jako Němcům Hitler) a jeho ideologie (prakticky sekulární, pouze s náboženským nátěrem), islám. Nedokážou pochopit ani to, jak si mohou nemuslimové dovolit mít nějaké námitky proti svému podřadnému postavení v rámci šaríe, která představuje "nejdokonalejší", případně "jediný správný" právní systém a nejsou s to reflektovat skutečnost, že tvůrci tohoto systému byli bezcenní barbaři za hranicí civilizovaného světa. A už v době, kdy tento systém vznikal, byly právní systémy daleko kvalitnější.
Nedokáží se smířit s tím, že by měli mít naprosto stejná práva a povinnosti jako islám nevyznávající obyvatelé (či občané), včetně vyznavačů islámem netolerovaných konfesí a různých druhů ateismu, které islám přikazuje zabíjet na potkání.
Medvědí službu jim poskytují různí fašisté, neomarxisté a další antidemokraté, kteří se je snaží zneužít jako nástroj k rozvrácení demokratických států v Evropě a dalších oblastech světa. Ti jejich naprosto nepatřičné kňourání a fňukání popdporují a tváří se, či dokonce explicitně prohlašují, že skutečně muslimové mají nárok na různá "nadpráva", která by z nich učinila privilegovanou společenskou skupinu, jakou byli Němci v období nacismu.
Přitom, pokud bychom učinili myšlenkový experiment (při němž by tedy nebyl reálně zabit žádný muslim), vzali v jeho rámci kouzelnou hůlku a vybili jí všechny muslimy ve všech zemích, kam se islám dostal buď násilnou konverzí původních obyvatel k islámu nebo explicitním vybitím nemuslimského obyvatelstva a jeho "nahrazením" muslimy, tak by zaniklo přes devadesát procent celosvětové muslimské populace, protože by zůstaly prakticky jen muslimské menšiny v neislámských zemích (a to asi ne všechny a všude).
Islám čeká na svého Karla Jasperse, který zhodnotí veškeré zločiny a viny, kterých se muslimové dopustili od časů proroka Mohameda po současnost.
Nicméně ten Jaspers se mohl uplatnit pouze v době, kdy bylo nacistické Německo katastrofálním způsobem poraženo a alespoň část Němců začínala tušit, že vina není výlučně na straně jejich nepřátel. NBavíc podmínkou jeho působení bylo obsazení Německa okupačními vojsky, které znemožňovalo nějakou odvetu "kovaných nacistů" vůči němu. Tato podmínka pro islám rozhodně splněna není a nebude, pokud civilizované země říši islámu nedegradují svou převahou (včetně nasazení ABC zbraní všude tam, kde se to ukáže jako vhodné, či dokonce nutné), nevyhlásí nad nimi okupační správu a nedonutí přeživší muslimy k podobné sebereflexi.

středa 2. prosince 2015

Elita či jelita?

Jistěže mnozí extrémisté, jako včera zmíněné Britské listy, se ohánějí tím, že presentují názory jakési elity, která má právo tyto své názory (a praktické chování z nich plynoucí) vnutit "neelitní" společnosti.

Problémy této koncepce

V podstatě existují dva okruhy problémů, které souvisí jak s výše presentovaným postojem "elit" a jejich přicmrndávačů, tak i s pojmem elity obecně.
  1. Elita vzniká spontánním a dlouhodobým vývojem. Lidé, kteří do ní patří, musejí být dlouhodobě uznáváni (neříkám uctíváni, to je spíš kontraindikací k zařazení mezi skutečnou elitu). Musejí být uznáváni i svými názorovými oponenty, přinejmenším jako hodnotní a čestní soupeři. Takováto elita rozhodně nevznikne tím, že se sejde pár bezcenných nýmandů (v lepším případě, v horším gaunerů s hodnotou v záporných číslech) a prohlásí: "My jsme elita a od tého chvíle jsou naše názory svaté a plebs nemá právo je kritizovat, protože je bezcenný." Takto nevzniká elita, ale maximálně jelita, a to ještě tím srovnáním ubližuji hodnotné potravině.
  2. Ona výše uvedená varianta "rychlokvašené" pseudoelity velmi zavání vůdcovským principem, jaký používají totalitní ideologie typu komunismu (oficiálním titulem Stalina bylo, až do rozkmotření s Hitlerem, slovo "vožď") nebo fašismu či nacismu. Starší ročníky vzpomenou i na blekotání o "avantgardě" společnosti (vybrané části komunistické strany) a podobně.
Ti, kdo si samozvaně titul jakési "elity" v naší polistopadové společnosti přidělili, jsou stejná směsice méněcenných a patologických osobností, jakou bylo možné vidět o něco dříve na záběrech z plenárního zasedání UV KSČ, případně dalších centrálních orgánů organizací nebožky Národní Fronty. Jejich blekoty nejsou v naprosté většině případů o nic duchaplnější než známý projev soudruha Jakeše v Červeném hrádku, který posunul naši společnost směrem k listopadovému převratu.
Dalším problémem této koncepce je skutečnost, že tato jelita v podstatě ztěžují až snad úplně znemožňují vznik autentických elit, a to dvěma způsoby:
  • vytěsnávacím efektem, kdy neprávem zabírají místo v příslušné sociální nice
  • celý pojem "elita" patřičně kompromitují; nikdo nemá úctu k bezcenným blekotalům z pražských kaváren a podobných institucí, přičemž k nim může mimoděk přiřazen i někdo, kdo na špici společnosti opravdu patří; a kvalitní lidé na druhou stranu rozhodně nestojí o to, aby byli s touto "elitou" jakkoli spojováni, a tak se od podobné pozice spíše distancují.

Jak poznáme "jelita"

Tyhle lidi poznáme v současných podmínkách Česka poloviny druhé dekády 21. století především podle toho, že se hlasitě derou o toto titulování, ostatní názory označují za "extrémistické", "populistické" a jejich nositele dehonestují (coby "fašisty", "nácky", "xenofoby", "rasisty" apod.), pokud se rovnou nesnaží kriminalizovat jejich nositele.

Jejich dopad na společnost

Vzhledem k tomu, že tito lidé podporují a aktivně šíří názory a postoje, které jsou jednoznačně negativní a společnost nejrůznějšími cestami ohrožují, je nutné jejich aktivity hodnotit jednoznačně negativně.

Jak se vůči nim chovat

Můj osobní názor je ten, že je správné vyvracet jejich konkrétní argumenty (pokud vůbec nějaké mají a presentují) z hlediska věcné stránky. Jejich postoje je třeba ignorovat (není třeba po této stránce s nimi vést spor, jako ho nevedene s duševně chorým), nanejvýš brát v úvahu to, že když něco doporučují (či nařizují), tak právě pravý opak bude s vysokou pravděpodobností to pravé a přínosné.

Kouzlo nechtěného

Paní Hana Zagorová si v souvislosti s předáváním stříbrného a bronzového slavíka Ortelům pustila ústa na špacír, když prohlásila, že shledává jejich hudbu za zajímavou a texty za nijak závadné. "Co nám to ta děvčica udělala, vždyť bere tolik peněz!", chtělo by se patrně zvolat mnoha jelitům, asi stejně, jako když tato zpěvačka podepsala Několik vět a soudruh Jakeš to ve svém nezapomenutelném projevu komentoval.

úterý 1. prosince 2015

Britské listy otevřeně extrémistické

Pan Čulík pln rozhořčení veřejně v rauši přiznal to, co normální lidé věděli už dávno: Britské listy zaujímají postoje, které s nimi sdílí jen nepatrná menšina české společnosti, jak ukázal jím citovaný průzkum veřejného mínění.
Normálnímu člověku by to stačilo, aby sklapl kufry a šel, on dál vykřikuje, jak extrémistických je těch 88 procent české společnosti.
Na podporu svého horlivého přesvědčení neváhá sáhnout ani k vysloveným lžím:
"...když většina obyvatelstva v hitlerovském Německu zastávala názor, že židi a Slované mají být vyvražděni v koncentračních táborech, protože to byl většinový názor, tak to byl názor legitimní?"
Je to, pochopitelně, mnohokrát vyvrácený nesmysl. Nacistické vedení podstatu holokaustu tajilo i před naprostou většinou členů a funkcionářů NSDAP (o řadových německých občanech ani nemluvě). Skutečný rozsah holokaustu dokonce neznali ani šéfové jednotlivých koncentračních táborů, v nichž probíhal. Dění v těchto táborech bylo utajováno dokonce i před rodinnými příslušníky personálu, kteří v areálu tábora bydleli. Personálu bylo známo, že na členy jejich rodin budou nasazováni provokatéři, a že v případě, kdy projeví nepatřičné znalosti utajovaných skutečností, půjde celá rodina před popravčí četu, nebo nějaký její ekvivalent.
Vedení NSDAP se obávalo, že v případě rozšíření informací o holokaustu dojde k tak masové negativní reakci německého obyvatelstva, že by jí mohlo být smeteno. A to se jednalo, prakticky jen s výjimkou komunistických a islámských, o jeden z nejrepresívnějších režimů v historii.
Naopak, uvedená kapitola historie je důkazem, že odůvodňování cenzury negativních informací či diskusí o té či oné minoritě prostě neobstojí, protože v demokratickém prostředí se těžko může proti takové minoritě vytvořit dostatečně silný konsenzus, který by se mohl demokratickými prostředky dobrat k jejímu vybití. Konec konců, i po skončení hrůzné a zrůdné okupace se prakticky nikdo nedožadoval vybití Němců, ale pouze jejich odsunu, protože se ukázalo nemožné s nimi spolužít v jednom státě. A podobně jako u nás Němci dopadli i v jiných evropských státech. Nedošlo ani k systematickému vybití kolaborantů (můžeme kritizovat některé z pohledu současnosti příliš tvrdé rozsudky našich poválečných soudů, ale např. ve Francii se s kolaboranty zacházelo plošně, bez stanovování individuální viny, a daleko hůře).

Pochopitelně, obavy z islámu nejsou nijak "iracionální":

  1. Nikdo z nás netouží po tom, aby zde byla nekritizovatelná, nevyšetřovatelná a netrestatelná islámská komunita, jak je tomu třeba v té Čulíkově Velké Británii, což jasně ukázala kausa "Rotherham rape crisis", o níž by měl vědět. Ještě blíže máme Německo, kde se běžně řeší islámské rituální vraždy a je tendence jejich pachatele vyviňovat, nebo jim dávat pouze bagatelní tresty. Reakce muslimů na policejní zásah v jejich ilegální modlitebně jasně ukazuje, že by statut takovéto privilegované menšiny rádi získali také.
  2. Spousta lidí u nás má praktickou zkušenost s islámem z dob "pomoci rozvojovým zemím", kdy v těchto zemích žily celé rodiny a často i několik let, takže nasbíraly spoustu zkušeností, jaké se v propagandistických blábolech multikulturalistů a neomarxistů nevyskytují.
  3. I po revoluci navštěvovali tyto a další islámské země naši odborníci a jejich zkušenosti jsou stejné, ne-li horší (v na východ orientovaných islámských zemích byly velice často islámské extrémy potlačovány). Osobně neznám nikoho, kdo prošel zkušeností popsanou v tomto nebo předchozím bodě, kdo by muslimy hodnotil kladně.
  4. Stejně tak existuje i praktická zkušenost se zde studujícími muslimy, která pro ně vychází rovněž negativně, jak u těch, kteří zde studovali za Husáka (či ještě dříve), tak i u současných. Perfektní ukázkou byla olomoucká kauza přepadení petičního stánku, v níž se tito studenti jasně a čitelně předvedli jako terorističtí násilníci.
  5. Existují i další typy osobních zkušeností.
  6. Spousta lidí u nás si přečetla kvalitní akademický překlad Koránu ze 70. let (původně vyšel v edici "Živá díla minulosti") a získala tím na islám realistický náhled, opět se zcela míjející s bláboly multikulturních propagandistů.

Čulíkovy obavy

z toho, že s námi "nikdo nebude chtít obchodovat", či že "nedostaneme z Bruselu žádné dotace" začínají být mimo realitu. Západoevropské země, rozložené masami islámských imigrantů, až muslimové vše rozkradou a zničí, budou moci obchodovat leda s "bílým masem", asi jako islámský stát (ropa v západní Evropě, na rozdíl od území chalifátu, není). Je docela možné, že pokud se udržíme, i za cenu znovuvystavění železné opony napříč Evropou, tak za pár let budou do těchto zemí naši emisaři jezdit vykupovat nemuslimské otroky, jak se to běžně dělalo ještě v 19. století v severoafrických islámských zemích. Jinou komoditu (snad vyjma teroristů) tyto země po devastaci islámem nebudou s to nabídnout. Nehledě k tomu, že už předtím se můžeme stát zajímavou destinací pro ty, kdo se začínají z obav před islamizací stěhovat z těchto zemí pryč. A pro naši společnost budou zcela jistě podstatně větším přínosem pracovití a vzdělaní západoevropané, než nevzdělaní muslimové, byť třeba s nějakým obskurním akademickým titulem, mající vztah k práci asi stejný, jako zakladatel jejich náboženství.
Druhou všcí je, že na své členství v EU v souvislosti s nejrůznějšími nepřímými náklady i ekonomickým hodnocením rizik, už zcela jednoznačně doplácíme. Odchod z této organizace by nás v horizontu několika následujících let poškodil podstatně méně, než další setrvání v ní.