středa 21. srpna 2013

Prague Pride

Hned v úvodu se přiznám, že mě uvedený festival nijak neoslovuje, ani jeho účastníci. Vlastně paradoxně mou pozornost na tuto akci zaměřily až nenávistné reakce radikálních klerikálů, především sdružených kolem uskupení D.O.S.T. Takže jsem se na něj podíval podrobněji, zejména z hlediska, zda i zde platí známé tři zákony:

1. Pokud klerikálové něco prosazují, je to špatné
2. Pokud klerikálové něco zavrhují, je to dobré
3. Pokud si myslíš, že to, co klerikálové zavrhují, je špatné, nebo že to, co prosazují, je dobré, pak to znamená, že jsi to nedostatečně a do všech důsledků analyzoval

Prague Pride je festival části sexuálních minorit. Průzkumy ukazují, že oslovuje jen menší procento takto orientovaných jedinců, a že většina z nich naopak dává přednost strategii "moc na sebe neupozorňovat". Je otázka, zda takováto nápadná akce, spojená s výstředním oděním, které více odhaluje než skrývá, má nějaký přínos.
Zamyslíme-li se nad tím hlouběji, tak nutně musíme dojít k závěru, že pokud bychom zavrhovali akce jako Pride, museli bychom nutně zavrhovat i hetero akce typu karneval v Riu, kde se také vystavuje hodně "masa" a topless tanečnice, oděné "na ostro" v krátkých sukýnkách, ukazují prakticky vše. Pochopitelně, nejsem kompetentní porovnat tu tanečnici s podobně vyzývavě oděným pánem, na to bych musel být bisexuál (gay by měl stejný problém jako já, ale v opačném gardu). Nicméně se mohu cítit kompetentním k prohlášení, že oděvy jsou +- srovnatelné.
Další věcí je politický a sociální rozměr akce (konec konců i ty hetero karnevaly takovýto rozměr mají). Komunita "jinak orientovaných" slaví výrazný pokles svojí diskriminace v některých (především vyspělých) zemích. Nabízí se analogie s prvomájovými průvody (ještě v dobách, než je komunisté ukradli a zprofanovali svou ideologií), jimiž pracující slavili významné milníky na cestě k sociální emancipaci. Včetně připomínky faktu, že v řadě zemí takováto emancipace dosud neproběhla. Opět, jestliže to povolíme jedněm, není důvod to nepovolovat druhým.
Faktem je, že v důsledku aktivit extrémních klerikálů dosud nedošlo v našem státě k plnému zrovnoprávnění uvedených minorit s majoritou. I registrované partnerství, které mělo být původně pro páry všeho druhu, bylo na tlak klerikálů (z ODS a US) vyhrazeno jen pro GL páry - aby vzápětí klerikální agitátoři spustili vřískot, že "sodomité" mají něco extra. Čímž předvedli, že křesťané jsou jen a jen amorální lidský odpad, ale to jsme už věděli, takže nic nového pod sluncem. V současné době se vede boj o to, aby příslušníci GL párů mohli adoptovat dítě svého partnera (což je naprosto běžné u hetero párů), aby nemuselo v případě jeho smrti (nebo dlouhodobé nemoci, úrazu atd.) putovat do dětského domova a mohlo zůstat v domácnosti, kde je zvyklé. Klerikální agitátoři vydávají uvedené snahy za "kradení dětí z dětských domovů za účelem jejich zneužívání a nakažení homosexualitou". Tedy opět produkují bláboly naprosto bezcenné a mimo realitu, jako celá ta jejich víra. Naopak, obecně může být adoptování i biologicky zcela cizího dítěte GL párem opačného pohlaví z hlediska sexuálního zneužívání méně rizikové, než adoptování hetero párem (prostě proto, že v hetero páru je vždy alespoň jeden, pro něhož je to dítě potenciálním sexuálním objektem).

Je dobré si uvědomit, že zdrojem předsudků proti GL minoritě je celá tisíciletí starý text:
Leviticus  18:22   "Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost."
Jeho autory byli bezcenní primitivové, jejichž kulturní úroveň bych poněkud nekorektně charakterizoval tak, že kdyby se tu skrze nějaký stroj času objevili, měli bychom těžké dilema, zda je strčit do centra pro imigranty, nebo raději do karantény u pavilonu opic v ZOO. A převelice se obávám, že ta druhá volba by byla z mnoha hledisek praktičtější. To platí pochopitelně i pro řadu jejich současníků, naše předky (např. kanibaly z Knovízské kultury) nevyjímaje (abychom si zase tolik nefuněli).
Uvedenou právní normu (a její další rozvedení ve starozákonních textech) ve světě rovněž provozují a propagují hlavně méněcenní primitivové, kteří vesměs nijak nepřispívají ke kulturnímu bohatství lidstva, spíše naopak (viz téměř nekonečný seznam kulturních památek, zlikvidovaných např. muslimy; ti se této "normy" drží také).
Je zajímavé, že v zemích, které nejsou postiženy uvedeným "kulturním" vlivem gayové fungují jako normální členové komunit a většinou zvyšují sociální statut a sociální úspěšnost dětí svých sourozenců, což je do značné míry v rozporu s tím, co o nich hlásají klerikálové.
Mimochodem, nedávno bylo prokázáno, že kombinace genů, která u mužů vyvolává homosexualitu, je u žen zodpovědná za vyšší reprodukční úspěšnost. Takže obecně neplatí představa, že bychom mohli díky homosexuálům vymřít - jejich sestry nadělají dětí dost a ty budou mít ještě strýčka (a jeho partnera), který s nimi rodičům pomůže. Dovolím si predikovat, že něco podobného se najde i u genů, zodpovědných za lesbickou orientaci u žen. Už proto, že kdyby uvedené genové kombinace nevedly k reprodukční úspěšnosti alespoň nepřímo (ale v postačující intenzitě), tak by byly dávno darwinským výběrem z populace odstraněny (ovšem, řekněte klerikálovi "Darwin" a uslyšíte ten jekot).

Závěrem musím konstatovat, že mě Prague Pride nechává v podstatě chladným. Je ukazatelem stavu, že emancipace sexuálních minorit pokročila, ale ještě nebyla dokončena. V tuzemsku chybí relativně málo (možná se něco pozitivního stane, pokud pravice, včetně klerikálů, bude mít po předčasných volbách jen bezvýznamné zastoupení v Parlamentu, takže by se mohlo podařit dorazit věci, které dosud klerikálové úspěšně blokovali). V řadě rozvojových zemí je postavení těchto minorit na středověké úrovni (ale oni tam mají ten středověk prakticky ve všem, co si u nás nekoupí) a naší hlavní snahou budiž starost o to, aby ten středověk nemohli exportovat k nám. Proto také považuji za naprosto nesmyslnou angažovanost některých lídrů pocházejících z této komunity (např. britský poslanec Mike Freer, hlásící se oficiálně ke své gay orientaci) v oblasti "boje proti islamofobii", protože de facto otevírají dveře právě té středověké ideologii, která pro ně má připravený trest smrti a tam, kde vládne, ho také běžně používá.
Snad jedinou věcí ovlivní tento festival moje chování: Protože zmíněná iniciativa D.O.S.T. vyhlásila bojkot piva značky Stropramen, protože poskytl letošní Prague Pride podporu, začnu si ho kupovat častěji než činím. Pokud tak učiní víc lidí, kterým tito vyvolávači středověkých poměrů vadí, tak na tom zmíněný pivovar může naopak vydělat.

sobota 10. srpna 2013

Bylo jaderné bombardování Hirošimy a Nagasaki správné?

V úvodu je nutno konstatovat, že použití jaderných zbraní proti Japonsku bylo naprosto legitímním válečným aktem. Uvedený fakt je akcentován ještě tím, že v době bombardování, ale i ještě několik let po něm, byly dlouhodobé následky ozáření a zamoření natolik neznámé, že s nimi vůbec nebylo počítáno. Nicméně i v případě plné znalosti těchto následků bylo a je použití jaderných zbraní proti Japonsku naprosto obhajitelné.
Invaze na Japonské ostrovy by byla podstatně náročnější (hlavně kvůli delším trasám) akcí než operace Overlord a, na základě zkušeností jak se jmenovaným vyloděním ve Francii, tak i s vyloďovacími operacemi na tichpomořských ostrovech, počítalo se s téměř milionem padlých na straně Spojenců, především USA. Extrapolací chování Japonců při dosavadních vyloděních (hromadné sebevraždy, sebevražedné útoky "na bodák" apod.) bylo možno očekávat i přes deset milionů mrtvých Japonců, při katastrofických scénářích ještě mnohem více.
Nasazení nové zbraně by bylo legitimní i při záchraně života třebas jediného spojeneckého vojáka, paradoxně jeho očekávaným efektem bylo zachránění podstatně většího množství japonských životů než životů spojeneckých vojáků.

Existují tedy nějaké důvody, proč by bylo možné označit vybombardování Hirošimy a Nagasaki za špatné?
Zcela jistě lze odmítnout bláboly různých "pachatelů dobra", kteří nevidí rozdíl mezi oběťmi bombardování v legitimní válce (kterou navíc bombardující nevyvolali, ale byla jim vnucena) a řáděním např. Číňanů v okupovaném Tibetu, nebo pol-potovských band v Kambodži.
Rovněž lze odmítnout i odsouzení "bombardování nejaderné země". Jednak proto, že tento pojem v mezinárodním právu ještě neexistoval, jednak proto, že se Japonsko rovněž snažilo stát jaderným státem, k čemuž mu měly napomoci materiály a informace, zaslané z Německa před jeho kapitulací. Je otázka, zda by Japonsko do dobytí vzdálenějších částí svých ostrovů (které bylo plánováno někdy na polovinu roku 1946) nedokázalo nad německými materiály a s německými odborníky zbastlit alespoň primitivní jadernou nálož.
Přece jen však takový důvod existuje:
Svržení jaderné bomby na Hirošimu a dále i Nagasaki (druhý úder byl důležitý proto, aby se demonstrovalo, že bomb je větší množství) znamenalo naprosto jednoznačnou informaci: Vyrobení jaderné bomby je možné.
Toto byla informace důležitější, než vše, co odeslali do SSSR sovětší a prosovětští atomoví špioni.

Dnes zpětně víme (ovšem, po bitvě je každý voják generálem), že osud Kurčatovova týmu byl dlouhodobě nejistý. V rámci sovětského vedení existovala silná klika, která tvrdila, že hon za jadernou bombou je honem za chimérou, který poškozuje SSSR tím, že ho nutí plýtvat lidským i technickým potenciálem, aniž by přinášel něco pozitivního. Koncepce přeměny hmoty na energii podle rovnice e=m.(c^2) byla kritizována coby "buržoasní machismus" (podle prací německého filosofa a fyzika Macha, které kritizoval Lenin v díle "Materialismus a empiriokriticismus"). Kurčatov a spol. byli kritizováni coby nebezpěční buržoasní úchylkáři (proto se také nalézali v GULAGu) a výsledek jejich práce byl řadou kremelských ideologů považován za nemožný, právě na základě ortodoxně vykládaných Leninových děl.
Pokud by američané projekt A-bomby na oko odpískali a Japonsko nebombardovali, byl by Kurčatovův tým nahnán zpět z výzkumného do standardního tábora a většina těchto odborníků by byla velice rychle fyzicky zlikvidována, buď bez soudu, nebo při nějaké soudní frašce s "buržoasními úchylkáři". Podle některých dokumentů snad americký jaderný úspěch předběhl nevratnou fázi takovéhoto rozhodnutí jen o několik týdnů.
Jinými slovy, SSSR mohl být někdy v září 1945 bez Kurčatova a spol., ale i jakýchkoli dalších odborníků schopných např. vytěžovat zprávy atomových špionů nasazených do US jaderného výzkumu. V této situaci by SSSR začínal prakticky v bodě nula a bylo by naprosto nereálné očekávat její získání před rokem 1955 (v reálu zprávy jaderných špionů umožnily SSSR získání jaderné bomby již v roce 1949) a pravděpodobně, ani při největším nasazení, by ji neměli hotovou do přelomu 50. a 60. let.
Je otázkou, jak by se vyvíjel svět, kdyby se jaderná zbraň stala překvapením např. v korejské válce, nebo jí byl podpořen Čankajšek proti Maovým komunistům. Neexistoval by bipolární svět spoutaný "rovnováhou strachu" a sovětská expanze by mohla být daleko tvrději potlačována bez rizika jaderného Armagedonu. Mj. by Československo mohlo jít "řeckou cestou", tj. vyhnáním komunistů v občanské válce. Středo a východoevropské státy by se pravděpodobně buď vůbec nestaly sovětskými satelity, nebo vy se této "výhody" velice rychle zbavily.
Uvedený alternativní vývoj se vznikem jaderně impotentního SSSR je pravděpodobně jediným argumentem, který je možné vznést proti jadernému bombardování Japonska.

čtvrtek 1. srpna 2013

Vyřešený průšvih

Občas se stanou průšvihy, že by jeden nevěřil.
Náš ústav pro sběr informací a artefaktů v minulých érách pořádal výpravu do Palestiny krátce po jejím záboru Římany. Kohosi nadchla možnost, že když tam Římani rabovali, určitě zásobovali tamní černý trh věcičkami, co po nich jdou sběratelé, jak slípka po flusu. Protože jsme byli velká grupa, vyhrabal kdosi z hlavounů ve vedení, že výprava už musí mít doktora. Tak nám podhodili jednoho, jmenoval se Paul, který kdysi studoval tuberkulózu u kromaňonců, takže měl s cestováním v čase jakési zkušenosti.
Tu jeho kromaňonskou zkušenost jsme všichni trochu přecenili, i starej Sam, co nám velel. Být nenápadný v Palestině na přelomu letopočtu je něco trochu jiného než lítat v kůži ze šavlozubého tygra kolem pasu a s kyjem v ruce po boreálním lese. Ale to jsme si uvědomili až cestou, tak jsme do něj hustili naše známá 3N "Nenápadnost - Neprokazatelnost - Nenásilí".
Já sám jsem měl z něho takový divný pocit: Byl ten typ... Asi jako ti, co hrají Rhetta Butlera ve filmových verzích toho slavného románu. Takový, co po něm ženské jdou a chlapi mají strach se k němu otočit zády. Vypadal mladě, ale měl už syna na vysoké škole. Ten studoval bohosloví, ale prý stylem "každý semestr raději dvakrát".
Ze začátku to vypadalo, že si všechny naše rady vzal k srdci, takže jsme ho popustili na trochu delší lonž. Dostal na cestu, jako my všichni, standardní bojové implantáty. Z menšího průseru by se s nimi měl dostat. Taky jsme měli dost práce lítat po místech, kde by se mohlo prodávat pod rukou něco zajímavého, a ne ho pořád hlídat.
On si jednou udělal výlet do pouště, aby se nepotkával s mnoha lidmi, jak nám řekl. Hodlal sbírat nějaké brouky a kytky, co už tam dnes nežijí. Místo toho sbírání ale našel mladou holku, kterou dva římští vojáci jen tak z hecu pověsili na strom, jako na kříž. Potom jsme se domákli, že si ji tak připravovali na znásilnění, protože ženská, co se pár hodin potí na slunku, prostě jinak voní, feromony, a tak.
Paul se ukázal jako rytíř bez bázně a hany, protože jakmile jednoho z těch dobytků sejmul taserem, tak ten druhý už proti jeho, i s implantáty dost mizerné, technice, neměl šance a seznámil se taky s pěknou sbírkou jiskřiček.
Potom holku sundal, ta na něho vyvalila kukadla, a jak se dostali z vlny, tak zapadli na noc do jakési opuštěné chatrče. V tom momentě byla, tak říkajíc, ruka v rukávě. Asi byla holka z toho stromu dobře připravená a na něm zapracovaly všechny ty adrenalíny a testosterony, co se vylijí z implantátů, protože říkal, že na ně ta bouda div nespadla.
Starýho Sama omejvali: Všechna N byla dost v háji. Holka navíc, možná jak byla nadržená, po té jedné noci byla v tom. A to byl průšvih - tenkrát a tam to brali dost přísně a řešili to házením kamení. Paul taky dost rychle pochopil, co jsou to kulturní bariéry, a že by se s holkou nakonec neshodli ani na tom, co si dají po promilované noci k snídani. Původně ji ten trouba snad chtěl nějak tajně propašovat do časové kapsle.
Sam je takovej ten ráznej typ, co si ví vždycky rady. Trochu mi připomíná Indiana Jonese. Ale toho původního, s kloboukem a bičem, ne toho 3D, s tím růžovým medvídkem.
Našel jednoho mladého tesaře, který si chtěl založit dílnu. Paul se musel u nás zadlužit ze svého žoldu, my prodali něco z toho, co jsme už získali, a peníze dostala ta dívčina jako věno. Tesaře si Sam vytypoval podle toho, že ten hoch měl příbuzného, snad strýce nebo bratrance, který si vzal neplodnou ženu a měl s tím fůru trablů; hlavně když pak měl syna se služkou a potřeboval to spytlíkovat, aby po něm kluk podědil alespoň něco.
Takže se milý Jusúf nechal ukecat, že má ohledně plodnosti Miriam vcelku jistotu. Nakonec si akorát vymínil, že pokud to první dítě bude kluk, tak ho dá ne na svoje řemeslo, ale učit k nějaké místní pouštní sektě na kazatele. S tím Paul souhlasil, konec konců, z kluka by byl vlastně kolega toho jeho staršího (a přitom o víc než dvě tisícovky let mladšího) syna. Poklidné zaměstnání, založené na legálním obírání hejlů, se mu pro potomky docela líbilo.
Když jsme se s těmi dvěma mladými loučili, tak ona už měla docela bříško a chystali se na vyhlášené sčítání lidu. To už jsme si odpustili "Nenápadnost", že ano, naložili bohatou kořist a vyrazili zpět. Všichni jsme byli spokojení, jak elegantně jsme ten průser zprovodili ze světa.
No, a nejzajímavěji na tuhle historku reagoval Paulův syn:
Hrozně se na otce naštval. Úplně nesmyslně prohlásil, že s takovým příbuzenstvem by kněze dělat nemohl, a přestože měl pár měsíců před absolutoriem, utekl ze semináře. Dal se pak k jakési hevymetallové skupině a zpívá hororové texty o ďáblech, smrti a tak. Ale asi udělal dobře, protože je pořád populárnější a už ho začala hrát i rádia pro normální lidi. Pokud jste jeho podmanivý hlas ještě neslyšeli, třeba tahle rádia neposloucháte, tak ho budete brzy znát z televize, protože kolem něho prý už brousí nákupčí několika stanic.