úterý 29. září 2015

Cargo kult ve zdravotní prevenci

Fluoridace


Vědecko informační server Osel přinesl souhrnný článek na názory prof. R. Feynmana o cargo kultech ve vědě.
Pochopitelně, oblast zdravotní prevence je, pro svou značnou neexaktnost na straně jedné a silné vazby na politické proudy na straně druhé, přímo doménou cargo kultů. Řada doporučení v oblasti životního stylu a aktivit s ním spojených vznikla stylem "myslíme si, že je to tak dobře a budeme ignorovat veškeré informace, které by náš názor mohly zpochybnit".

Idea fluoridace

Na začátku ideje fluoridovat pitnou vodu byl poznatek, že v některých oblastech je u obyvatelstva snížený výskyt zubního kazu, který není vysvětlitelný jinou příčinou, než tím, že je zde vyšší obsah fluoridu v pitné vodě, nejčastěji podzemní.
Podrobnější historii objevu vlivu fluoridu na zubní zdraví lze najít zde.
Jako patofyziologický podklad pro tento účinek byl identifikován mechanismus vzniku zubního kazu. Ten vzniká naleptáváním skloviny kyselinami, které tvoří bakterie, vytvářenící biofilm na povrchu zubu, přičemž důležitým faktorem je přítomnost jednoduchých cukrů (případně i disacharidů, jako jsou sacharóza nebo laktóza) v dutině ústní. Tyto látky jsou poměrně snadno zkvasitelné na organické kyseliny při získávání energie, kterou bakterie využijí ke svým životním projevům.
Bylo zjištěno, že když se v zubní sklovině část atomů chloru nahradí atomy jeho slučivějšího příbuzného, fluoru, jsou už vzájemné vazby v krystalech natolik pevné, že síly, které mohou vyvinout ionty kyselin, už nedokáží vytrhnout ionty z krystalové mřížky látek, z nichž se skládá sklovina, a tudíž ji naleptat.
Přímo se nabídla idea přidávat do pitné vody s nízkým (nebo prakticky nulovým) obsahem fluoridů nějaké množství zdrojů fluoridových iontů, které by dodaly potřebný fluor do zubní skloviny, aby se tak zvýšila její odolnost.
Jednotlivé státy poté začaly fluoridaci pitné vody zavádět, vesměs se jednalo o navození koncentrace kolem 1 mg fluoridu na litr. V Evropě s fluoridací začínaly skandinávské země. U nás byla provedena pilotní studie Tábor - Písek, v níž fluoridování vody v Táboře nepotvrdilo zvýšení výskytu poškození skeletu, endokrinologických a jiných parametrů, ani vznik strumy. Naopak byl zjištěn vzestup zubního zdraví u dětí. Problémem, který byl pominut byla studie ve městě Bern, kde po zavedení fluoridace začal narůstat výskyt některých nádorových onemocnění ve věkové kategorii 60 +, což byl jev, který v naší studii Tábor - Písek, ale ani v řadě zahraničních studií na toto téma, nebyl vůbec předmětem sledování.

Problémy

Fluoridace pitné vody je spojena s několika problémy
  • fluor se touto cestou dostává do prostředí (protože ho většina končí v odpadních vodách), kde se ho normálně vyskytuje velice málo.
  • příjem fluoru má význam pouze v době cca 3 měsíce před prořezáním příslušného zubu. V jiném období je jeho příjem vůči zubnímu zdraví irelevantní, tudíž naprostá většina konzumentů fluoridované vody z ní nemá naprosto žádný benefit
  • došlo k nárůstu zdrojů fluoru pro populaci - jednak o rozvoj přidávání fluoridů do zubních past a dalších prostředků ústní hygieny, jednak v souvislosti s rozvojem kyselých dešťů narostla zátěž prostředí fluorem (včetně zdrojů pitné vody) imisemi (fluor se vyskytuje např. jako součást přísad do vysokých pecí, ale může být i v teplárenských a elektrárenských popílcích a dobře se z nich dostává ven do prostředí)
  • začal narůstat podíl populace pijící balené vody
  • fluorid má relativně úzkou terapeutickou šíři, kdy čtyřnásobek ještě neúčinné dávky má již slabé účinky toxické; ve veterinární praxi musí být terapeutická šíře prostředku, dodávaného do krmiva nebo napájecí vody, výrazně širší (minimálně 1:10), takže fluoridovaná voda by fakticky neprošla jako medikované krmení pro dobytek; shodou okolností je u lidí poměr příjmu pitné vody z vodovodu mezi těmi, co jí konzumují nejméně a těmi, co ji konzumují nejvíce, také cca 1:10
  • vcelku není nutné se vzrušovat nad cenou fluoridace, jak to někteří činí, protože ta je velmi nízká
  • jako argument proti fluoridaci zazněla i námitka z pohledu lidských práv, že je obyvatelstvu vnucováno něco, co nechce (a většina ani nepotřebuje), aniž by se k tomu mohli vyjádřit nebo s tím něco dělat.
Jinými slovy proti fluoridaci začínali ve vzácné shodě protestovat ekologové společně s obránci lidských práv i s rozumnějšími zástupci odborné veřejnosti.

Ukončení

Fluoridace pitné vody byla nejdříve ukončena ve skandinávských zemích, kde ji jako první v Evropě zaváděli. U nás byla fluoridace pitné vody pro Prahu ukončena už v roce 1988, s krycím zdůvodněním, že to souvisí s přestavbou a modernizací vodáren a poté bude fluoridace obnovena, nicméně mnohé nasvědčuje tomu, že se už za komunistů přestalo s fluoridací nadále počítat (a pravděpodobně by byla ukončena i bez "Velké Sametové"). Ve zbylých vodárnách byla fluoridace postupně ukončena do roku 1993, takže po tomto roce už je ve vodovodní vodě jen přirozeně se vyskytující fluor.

Jak na zdroje fluoru

Výše jsem uvedl, že příjem fluoru v tak malých dávkách má význam jen v době, kdy se vytváří sklovina, tj. asi od 3 měsíců do několika dní před prořezáním příslušného zubu. Později je možné dodat významné množství fluoru pouze lokálně, a to relativně silně koncentrovanými roztoky nebo gely, které se aplikují na křesle stomatologa, protože musí být zabráněno jejich polykání po dobu aplikace a následně zajištěno jejich odstranění. Není to tak rizikové, jako kdybychom ošetřovali třeba dásně roztokem kyanidu draselného, ale spolknutí slin s těmito prostředky by mělo za následek klinicky manifestní intoxikaci fluoridem. Pouze takto silné koncentrace vedou k průniku fluoridových iontů hlouběji do skloviny a náhradě iontů chloru v krystalických mřížkách v hlubších vrstvách skloviny. Fluoridovaná kosmetika může nahradit fluor pouze v povrchové vrstvičce atomární síly, která přijde vniveč při nejbližším jídle (a možná i při onom samém čištění zubů, které fluor dodá). U dětí má fluoridovaná ústní kosmetika význam v tom, že děti část pasty na zuby a podobných preparátů spolykají, a tím vlastně vytvoří situaci, jako by byla krmeny tabletkami fluoridu nebo napájeny fluoridovanou vodou. U dospělých tato cesta vstupu nemá žádný význam.
Minerálky s obsahem fluoridů jsou uvedeny třeba zde. Fluorid by se ovšem měl substituovat v závislosti na tom, jaký je jeho obsah ve vodě, kterou rodina používá k pití a vaření. Optimální jsou poté fluoridové tablety, podávané dítěti (případně puberťákovi) cíleně v době před prořezáváním zubů (existují tabulky, kdy se které zuby prořezávají, a dětský stomatolog by je měl být schopen upřesnit s odhadem, jak ke dítě individuálně "dopředu" nebo "pozadu" vůči anatomické normě).
Není dobré kombinovat více zdrojů. V době, kdy se v Brně přestalo s fluoridací, mělo příznaky (naštěstí většinou mírné) fluorózy (tedy poškození skloviny z nadbytku fluoru) cca deset procent školních dětí.
Nikdo další fluorid nepotřebuje (protože na jeho ostatní funkce v organismu stačí příjem o řády nižší). Dokonce ani náhrada (bezfluoridové) pitné vody minerálkou s fluoridem ve sklenici na noční ukládání vyndávacích zubů se na jejich stavu nijak neprojeví.

Je zajímavé, že přes existenci jasných důkazů o problematičnosti fluoridace, řada odborníků z generace, která ji zaváděla, po ní nadále teskní. To do jisté míry reflektuje i citovaný článek z Medical Tribune. Asi platí i zde ono známé, že nové ideje se ve vědě uplatňují nikoli díky rozšířování mezi stávající odborníky, ale jejich vymřením.

pondělí 28. září 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Osm mrtvých

si vyžádal atentát v mešitě, ohlášený předem šéfem islámské skupiny Boko Haram.

Britové prohlašují,

že se chalifít vojensky hroutí. Je to poněkud v rozporu s událostmi na bojištích. Faktem je, že porazit ho Evropa může, IMHO nejlépe nasazením jaderných zbraní, aby se neplýtvalo lidskými životy. Na druhé straně neexistuje mezi politiky vůle to udělat.

Rusko

zvyšuje svou přítomnost v Sýrii. Je na straně Asada, kterého všichni v Evropě odepsali. Je ochotno dohodnout jeho odstoupení ve prospěch legitimního nástupce. Protiasadovským Syřanům se to nelíbí.
Protiletadlové systémy z Ruska, i s odborníky, mohou velice dobře eliminovat vyhlášení "bezletových zón", které bylo předehrou ke svržení a likvidaci S. Hussaina nebo M. Kaddáfího.

Dezertéři

z chalifátu pláčou nad jeho brutalitou. Ta je však nikoli neislámská, ale je to islám ve své nejčistší podobě. A žádný jiný islám (který by byl rezistentní vůči přeměně na tohle) prostě neexistuje, protože právě toto je fundament islámu, k němuž všechny údajně civilizované verze nakonec sklouznou a neexistuje mechanismus, který by tomu mohl účinně zabránit.

Šéf Talíbanu

se nechal slyšet, že "bez stažení všech cizích vojsk v Afghánistanu mír nebude". Faktem je, že pokud Rusové uspějí v Sýrii, tak se mohou rozhodnout složit reparát z Afgánistanu.
Rusové prohlásili, že pokud se s Američany nedohodnou na koordinovaných akcích, budou proti chalifátu bojovat samostatně.

Syrští

povstalci podporovaní USA předali vybavení odnoži Al-Káida. K tomu je asi jakýkoli komentář zbytečný.

V Haagu

buou soudit prvního islamistu, obviněného ze zničení památek v Timbuktu. Jednak je problém, aby ho vůbec odsoudili, jednak to ty památky nenahradí.

Bagdád

oficiálně přiznal spolupráci s Ruskem, Sýrií a Íránem v boji proti chalifátu.

Imigrace

Pašování sype

ukazuje se na konkrétních příkladech lidí, kteří zahodili své středostavovské existence a dali se na dráhu pašování imigrantů.

Kvóty

Ještě na začátku týdne řada politiků i politických komentátorů prohlašovala, že kvóty jsou pitomost, která nemůže projít. No, a vídíte: Prošla. Proti byly kromě nás ještě Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Polsko od avízovaného postoje cuklo, zvláště zlí jazykové tvrdí, že za příslib umístění svých "zástupců" v bruselských strukturách, protože hlasováním pro kvóty patrně prohrají blížící se volby.

Největší přechod pro kamiony

uzavřelo Chorvatsko na své hranici se Srbskem z důvodu proudů migrantů.

Nasazení armády

na zvládnutí vlny imigrantů schválilo Maďarsko.

Soudružka

Kateřina Valachová radostně připravuje školství na děti migrantů. To, že se s nimi učitelé nedomluví, nepovažuje za podstatné.

Syrský trenér,

kterému podkopla nohu maďarská kameramanka, byl podle svědectví Kurdů členem teroristické organizace Fronty an-Nusra. Ať se jdou sluníčkáři, co tak ječeli, bodnout!

Merkelová

je terčem stále silnější kritiky ve světě i doma. V Německu klesla její popularita pod 50 procent.
Jejím posledním vejšplechtem je, že by se měla ujednotit hodnota péče o "uprchlíky" na německý standard, tj. že by měli víc, než má u nás např. pokladní v samoobsluze.
Německo také začalo zabavovat svým občanům nemovitosti a vyhánět je z bytů, aby mělo kam nasáčkovat "uprchlíky".

Jednotně

není hodnoceno ani násilné přidělení kvót na "uprchlíky". Řada sdělovacích prostředků si klade otázku, nakolik toto vítězství EUrofundamentalistů poškodí EU jako celek. Slovensko se chce hájit soudní cestou, zvažuje to i Maďarsko, česká vláda se tváří rezignovaně.
Stále rostou hlasy pro oddchod z EU, případně pro položení otázky o kvótách občanům v referendu. Existuje i petice na internetu na toto téma, organizovaná lidmi kolem expresidenta Václava Klause.

Česko

nabídlo Maďarsku vojáky a techniku jako pomoc při ochraně schengenské hranice.

Jeden ze zadržených

"uprchlíků" při střetech s policií v Maďarsku byl identifikován jako známý islámský fundamentalista. Ti chytřejší z nich mezi uprchlíky se ovšem takto idiotsky neprozradí.

Německo řeší problém,

že asi třetina "uprchlíků", hlásících se jako Syřané, má falešnou identitu a je odjinud.

Maďarsko

odstranilo žiletkový drát na hranici se Slovinskem. Údajně ho tam instalovalo jako test, jak rychle dokáže v případně potřeby tuto hranici uzavřít.

V Libyi

byl zastřelen, údajně tajnými službami jeden z organizárotů pašování "uprchlíků". Jen houšť a větší kapky!

Ukrajina

Blokáda Krymu

byla zahájena ukrajinskými aktivisty. Spojení pří o s Ruskem má Krym pouze přes mořské úžiny, případně úpřes moře do přístavů.

Lidé v tísni

byli vypovězeni z Luhansku. Není úplně jasné, za co konkrétně, ale vzhledem k politizovaní jejich aktivit je docela možné, že něčím překročili toleranční limit separatistické vlády.

Jinak se obecně zdá,

že pro nedostatek zájmu publika bude ukrajinský proces umírat, jako špatně napsaná a ještě hůř režírovaná divadelní hra.

Obecné

Šakal

byl nalezen na snímcích fotopasti v Polabí. Není to první snímek, ty předchozí byly ale noční v infračervených paprscích a zvíře na nich bylo zezadu, takže nebyla možná jednoznačná identifikace. Šakal kdysi v Evropě byl a následně byl zčásti vyhuben, zčásti vytlačen.

Motory,

které "poznají, že se testuje", byly údajně i ve škodovkách. Patrně i u nás budou majitelé některých vozů zváni do servisu.

Chili papričky

s "nadlimitním množstvím pesticidů" byly zabaveny potravinářskou inspekcí. Problém je, že chili se dává normálně do jídla tak málo, že by to většina lidí mohla vyměnit i za stoprocentní DDT, aniž by je to nějak ohrozilo. Vzpomínám na jeden indický druh "jedna paprička na kotlík guláše - ale ne hodit, jen třikrát namočit!", v tom by asi opravdu pesticidy moc nevadily.

Makak

ukradl fotoaparát a udělal s ním snímky, z nichž jeden se povedl tak, že je komerčně použitelný. Ochránci zvířat chtějí opici přiznat autorská práva. Dle mého míněni je to
  1. Ukázka, kam až celý koncept "autorských práv" padl
  2. Proč potom nepřiznat autorská práva třeba uragánu, protože za takových pohrom se také stává, že vlečené a kutálené fotoaparáty fotí a díky automatice z toho něco i je.
IMHO by ta opice musela alespoň částečně, v rámci svých mentálních možností, chápat, co vlastně dělá.

Rok

povinné předškolní docházky schválila vláda. Opět se sáhne lidem do peněženek bez nějakého zásadního přínosu.

Papež

během své návštěvy v USA podpořil klimaalarnḿisty, zato se ale odmítl setkat s disidenty na Kubě.
Současně varoval před náboženským extrémismem (tedy i před sebou?).

Zastupitel Zarycký

je souzen za to, že si jeho bejvalka pořídila jeho mobilem intimní fotografie se svým přítelem a on je následně použil v rozvodovém řízení.

Stále narůstá

počet případů motorů, poškozených palivem s přídavkem biopaliv. "Odborníci" nyní začali ujišťovat veřejnost, že "pokud se biopaliva přimíchají správně, tak se motor nepoškodí". Problém je, že u pumpy zákazník těžko pozná, jak je tam to palivo namíchané. Asi nezbude než si to vozit domů a biosložku od paliva oddělit (což by mělo jít postupy na úrovni praktik ze středoškolské chemie).
Ve dvou případech kontroly benzínek takové palivo objevily.

Na zlínsku

provozovali hotel, ač věděli, že mají ve vodě masívní kontaminaci legionelou. Výsledkem je jeden mrtvý a jeden nemocný.

Organizace

In justitia, ktrerá se zabývá údajnými projevy "rasové nenávisti" hlásí zvyšování počtu incidentů proti muslimům. O "kvalitě" této organizace názorně svědčí, že odsuzuje zátah policie v ilegální mulimské modlitebně, při němž byly nalezeny celostátně hledané osoby, zbraně a byl zadržen pachatel dosud vyšetřovaného činu.
Modlitebna dostala v posledních dnech výpověd od majitele nemovitosti, údajně ne kvůli islámu a současně výpověď dostali i další nájemci.

EU

zakázala další výrobek, tentokrát jsou na řadě bojlery, s výjimkou těch nejdražších.

V Katalánsku

vyhráli volby separatisté. Tyto volby jsou obecně považovány za náhradu referenda o odtržení, které centrální vláda zablokovala.

V USA

piplaný chlapec s anencefalií (chybí vršek lebky a velký mozek) dožil jednoho roku a ještě žije. Normální dožití anencefalů je pár hodin, pokud nezahynou už v děloze.
Anencefalie může být spojena i s genetickou zátěží rodiny, v níž se takto postižené děti rodí, druhou možností je nedostatek vitamínu kyseliny listové, kterou tělo potřebuje pro korektní uzavření nervové trubice a oddělení nervového systému od kůže, z níž se vyvíjí.

Vítězství Svobodných

v Horních Rakousích je všeobecně považováno za jeden z důsledků migrační krize.

neděle 27. září 2015

Co by měl pan Čulík odpovědět svým kolegům

Pan Čulík si na Britských listech stěžuje, že není schopen svým kolegům na universitě v Glasgow odpovědět, proč a jak se bere v Česku a dalších východních zemích negativní nálada vůči migrantům. Dokonce vyzval čtenáře, aby mu na toto téma psali.

Problém spočívá v tom, že se sám snaží úzkostlivě zakrývat podstatnou skutečnost: Ona nevraživost není zaměřena proti všem migrantům, ale proti muslimům. Což jsou hlasatelé a nositelé totalitní ideologie (byť vydávané za náboženství), naproto nekompatibilní s civilizovanými poměry. Naopak, s pomocí syrským a jiným křesťanům a dalším nemuslimům nemá naprostá většina české populace ani populace dalších východoevropských zemí naprosto žádné problémy.
Pokud se týká onoho islámu, byli to právě Britové, kteří nám podpisem svého premiéra na mnichovské "smlouvě" zajistili vpád zločineckých hord, hlásajících ideologii islámu velmi podobnou až s ním téměř totožnou (konec konců, muslimové byli jediní nenacisté, kteří měli vlastní oddíly SS, ostatní SS byli buď nacisté nebo členové "sesterských" politických stran a organizací z okupovaných a spojeneckých zemí). Kompatibilitu islámu a nacismu dokazuje i fakt, že Hitlerův Mein Kampf je nejvydávanější evropskou knihou v islámských zemích a v některých z nich je to jediná evropská kniha, která tam kdy byla vydána. (Pokud někdo bude namítat Bibli, tak ta tam byla jednak importována, jednak patrně neexistuje žádný biblický text, který by vznikl na území Evropy.)
Druhou věcí je, že východoevropské země a východ Německa zažily socialismus. Nyní zjišťují, že to, čeho se chtěli zbavit v roce 1989, a v následujících letech byli nadšení, že se jim to i podařilo, se nyní vrací. Vrací se to z Bruselu, který se stává rok od roku socialističtějším a skřeky tam sídlících papalášů a jejich čelních pomahačů v národních státech stále více připomínají skřeky těch, kteří byli v roce 1989 vykopnuti a v Rumunsku i odstřeleni.
Osobně jsem toho názoru, že soudruhovi Junckersovi už do projevů soudruha Jakeše moc nechybí, a kdyby se trochu inspiroval a vyladil kondici nad jeho známým projevem v Červeném Hrádku (někdo by mu ho mohl otitulkovat a poslat), tak by významným způsobem mohl přispět k setření svých posledních rozdílů vůči tomu, co zde vládlo před rokem 1989.
Paní Merkel v podstatě ani takto ladit formu nemusí, ona to zažila a stále více připomíná (zřejmě) ideály svého mládí.
Čili obyvatelstvo východoevropských zemí nestojí o socialismus, a to ani ten, který se nám pod různými zavádějícími názvy snaží vnutit Brusel. Nestojí ani o totalitní zřízení, podobné tomu, co tam měli za nacistické okupace (snad s výjimkou části východních Němců, kteří, stejně jako ti západní, nedají na soudruha Hitlera dopustit).
Příkladů interakce muslimů s civilizovanou společnosti existuje dost a dost ve starých zemích EU. Východoevropané jsou zhnuseni jednak samotným islámem, připomínajícím zmíněné období nacistické okupace a v mnohém ji co do hnusnosti ještě předstihujícím, jednak naprostou impotencí západoevropských států, které si od muslimů nechávají totálně kálet na hlavy, aniž by s tím cokoli dělaly (třebas blbě, ale projevily alespoň snahu nastupující problém nějak řešit).
Sama Velká Británie je příkladem naprosté impotence kdysi snad civilizovaného státu vůči islámským barbarům:
  • Už před několika lety si britský parlament pozval na debatu Geerta Wilderse, načež muslimové prohlásili, že dostanou do ulic 20 000 protestujících. A parlament, misto aby prohlásil, že do ulic povolá armádu, a z těch 20 000 ilegálně protestujících bude 20 000 kadáverů, couvl, a návštěvu Wilderse odvolal. Ten den přestala být Velká Británie demokratickou zemí, byť v tom okleštěném smyslu chápání demokracie, který tam měli vždy, protože obyvatelé Velké Británie nejsou občané, ale poddaní.
  • Tento trend potvrdily i události v Rotherhamu a dalších britských městech (nejčastěji jsou zmiňovány Rochdale, Leeds, Derby, Oxford, Burnley, Oldham, Blackburn, Telford, Skipton, Preston, Bradford, Bolton, Keighley, Accrington, Telford, Manchester, Harlow, Blackpool, Newcastle, Ribbon, Bristol, Coventry, Bury, High Wycombe, Nottingham, Birmingham, Barking, Peterborough, Leicester, Brierfield, Burton on Trent, Stevenage, Chesham, Nelson, Ipswich, Middlesbrough, Luton, Torquay, Dover a Londýn), v nichž muslimské gangy za spolupráce s policií a sociálkou (které o těchto zločinech dlouhodobě věděly, ale bály se, že v případě nespolupráce se zločinci budou nařčeny z "rasismu" a politické nekorektnosti) systematicky unášely, drogovaly a sexuálně zneužívaly nedospělé dívky. Některé z obětí skončily i jako surovina v islámských prodejnách kebabu. Přeji upřímně našim sluníčkářům, "co mají rádi svůj kebab", aby nějaké britské suroviny tohoto typu byly dovezeny i do našich kebabáren a, budu zlý, nejlépe s hepatitidami B a C (jednak coby výsledek toho drogování a současně coby viry způsobilé přežít tepelné zpracování masa a nakazit příjemce též skrze sliznici gastrointestinálního traktu).
  • I zavraždění vojáka Rigbyho, respektive reakce na ně, se nesla ve stejném duchu. Místo toho, aby úřady zajistily bezpečí v ulicích, vyzvaly místo toho své vojáky, aby mimo kasárna raději chodili v civilu, a zabránily i tomu, aby kolegové a rodina zavražděného postavili v místě zločinu pomníček (protože by se ti, co sdílejí s vrahy zrůdnou a zločinnou islámskou ideologii, motiv zločinu, mohli rozzlobit).
  • Další (a velice hojné) příklady proislámského řiťolezectví britských úřadů raději pomíjím.
Velmi podobné je to i v dalších státech staré části EU.
Konec konců, hnutí PEGIDA vzniklo jako reakce na vznik šariatské "policie", obtěžující občany v německých městech. Přitom nikoli jako reakce bezprostřední, ale jako reakce na skutečnost, že s tím německý stát, jehož někteří představitelé by si zjevně rádi uřezali uši, aby mohli strčit hlavu co nejhlouběji do islámské řitě, prohlásil, že s tím "nemůže nic dělat". Čili že v podstatě rezignuje na základní funkce, která stát má mít.

EU se prostě ve východních zemích stačila svými aktivitami totálně zdiskreditovat a ani hrozby "vyhození z EU" patrně nebudou stačit, protože zájem o členství v tomto socialistickém molochu, který ve stále dalších a dalších parametrech překonává (negativním směrem) nebožku RVHP, mezi občany těchto zemí klesá a prakticky nikde se bezvýhradná podpora členství v této organizaci nepohybuje nad 50 procent a současně stále více klesá procento těch obyvatel ("do počtu" příznivců), pro něž je členství v ní přijatelné jen s perspektivou nějakých razantních reforem smysluplným směrem (protože v reálnost něčeho takového přestávají věřit).
Stejně tak se stačila totálně zdiskreditovat i "uprchlická" agenda. Představa, jak k nám přicházejí "ubozí vyhnanci, ohrožení na životě", rodiny s malými dětmi, lidé vzdělaní a dobře začlnitelní do civilizované společnosti, prostě neobstojí v konfrontaci s fakty, odporujícími této oficiální propagandě EU. Lidé ve východních zemích jsou lépe informováni (už proto, že část "uprchlíků" se žene přes ně) o realitě, která je s těmito ideologickými žvásty v příkrém rozporu.

pátek 25. září 2015

"Česká směska" a xenofobie 5

Habsburkové

Po vymření Jagelonců nastoupil na český trůn první z habsburských králů, kteří zde vládli do konce monarchie. Ve skutečnosti jako Habsburk na českém trůnu druhý, protože na něm seděl v letech 1306 - 1307 Rudolf I. Habsburský, přezdívaný pro dodržování diety ze zdravotních důvodů "král Kaše".
Ferdinand I. se snažil, aby trůn dostal s titulu manželství s Annou Jagelonskou a nástupnické smlouvy mezi Habsburky a Jagelonci, nicméně z hlediska státoprávního uspořádání českých zemí byly tyto věci irelavantní a Ferdinand I. musel, podobně jako jeho nástupci, projít volbou českých stavů.
Po něm vládl Maxmilián II. (na českém trůnu I.), jeho nástupcem byl byl populární Rudolf II. Ten byl na konci života v roce 1611 donucen k abdikaci a zemřel hned v lednu následujícího roku.
Problém s Habsburky spočíval v tom, že si Češi nasadili do kožichu rod vší, které cílevědomě a systematicky (z otce na syna, z děda na vnuka) podkopávaly a oslabovaly zemská práva a cíleně rozkládaly společnost v českém soustátí.
Velmi důležitou roli sehrál požár zemských desek v roce 1541, tedy zhruba uprostřed vlády Ferdinanda I. Zemské desky byly klíčovým archivem, kde byly soustředěny informace o všech posunech pozemkového vlastnictví (dědictví, dary, prodeje, vyvlastnění atd.) a bez nich řada vlastníků jen obtížně prokazovala nároky na pozemky, což souviselo i s šlechtickými tituly.
Zemské desky byly sice následně podle listinných materiálů v držení šlechtických rodů a jiných vlastníků půdy zrekonstruovány, ale podle všeho zejména drobní vlastníci půdy z řad nižší šlechty měli toto dokazování daleko obtížnější, protože smlouvy se tehdy uzavíraly často jen ústně před svědky a následně se zápisem do zemských desek, takže po jejich shoření, pokud už svědci nežili, bylo snadné zlikvidovat celý rod nížší šlechty.
Velmi důležitou roli v tomto procesu sehrály i následující represe v průběhu třicetileté války.
Mladší bratr Rudolfa II, Matyáš, se snažil předat předem následnictví do rukou Ferdinanda II., nicméně po jeho smrti čeští stavové Ferdinanda odmítli, zvolili Fridricha Falckého a boje mezi ním a Ferdinandem otevřely sérii bojů všech proti všem, kterou známe pod jménem 30.letá válka.
Ferdinand II.se sice nedožil jejího konce, ale podařilo se mu mocensky prosadit tzv. "Obnovené zřízení zemské", které protiprávně prohlásilo české země za dědičné území Habsburků.
Jeho nástupce, Ferdinand III. přesídlil trvale do Vídně, nechal tam odvézt české korunovační klenoty, Karlovu univerzitu spojil s jezuitskou kolejí v Klementinu na Karlo - Ferdinandovu univerzitu a podřídil ji státní moci. Za něj vyvrcholila doba pobělohorských represí, spojená s odchodem či vybitím několika desítek procent obyvatelstva českých zemí.
Ferdinand III. také stranil velkým vlastníkům půdy a vyšší šlechtě, potlačoval nižší šlechtu a města, což byl trend, v němž pokračoval i jeho nástupce Leopold I. Důležitou roli hrála i destrukce hodnoty měny, která vedla k ožebračení těch, kdo měli pevné (nominálně definované) příjmy, protože ty ztratily s touto devalvací značnou část své hodnoty a často nestačily k uživení. Leopold se naproti tomu ovšem jako první snažil omezit robotní zátěž obyvatelstva na několik dnů v týdnu, ale šlechta masově císařský dekret zatajovala a sabotovala jeho uvedení do praxe.
Leopoldův následník Karel, jako římský císař VI., jako český král II., měl hlavní problém ten, že jeho syn, narozený jako první dítě, zemřel jako kojenec a následovaly jen dcery. Pro nejstarší z nich proto připravil "Pragmatickou sankci", která zaručovala přechod na další generaci po ženské linii. Bez ohledu na uznání Pragmatické sankce okolními panovníky se po jeho smrti strhly války, které musela jeho dcera hned po nástupu na trůn vybojovat. Někteří střízlivější historikové to komentují tak, že kdyby to úsilí a finance (šlo i o uplácení k získání souhlasu s tímto dokumentem) vložené do diplomatických jednání kolem Pragmatické sankce věnoval do budování armády, tak by jeho dcera měla problém s převzetím trůnu daleko menší.
V průběhu vlády Habsburků jsme byli také po dvakráte "multikulturně obohaceni" muslimy, kteří se dvakrát pokoušeli dobýt Vídeň a jejich dobyvatelské aktivity byly v obou případech spojeny s rozsáhlým drancováním, vybíjením obyvatelstva a jeho unášením do otroctví, takže jih Moravy se dvakrát za sebou z větší části vylidnil.
Z hlediska kontaktů našeho národa s cizím živlem je třeba konstatovat, že Češi za vlády Habsburků pozvolna přestali být pány ve své zemi, přičemž dosti významnou roli hrály pobělohorské konfiskace, byť postihly i německy hovořící šlechtu (případně poněmčené původně české šlechtické rody). Devastující vliv měly i aktivity římskokatolické církve, která v podstatě vzala za svůj cíl totální zgenocidování českého národa. Byla cíleně vybíjena a vyháněna česká inteligence a byla likvidována bohatá a hodnotná česká literatura z předchozích dob. Jako náhrada byl poskytován té hrstce gramotných, co ještě v zemi zůstala, jen bezcenný póvl od katolických pisálků, jehož tituly a autory zná (na rozdíl třeba od Komenského) jen pár odborníků a obsahy těchto "děl" téměř nikdo.  Důležité bylo i postupné poněmčování měst. Toto jsou věci, o nichž se lze dočíst v každé slušnější učebnici dějepisu.
Velmi podstatnou roli ovšem sehrála i totální likvidace nižší šlechty. Podle některých historiků není doložen snad jediný případ, kdy by rod nižší šlechty úspěšně přešel z předbělohorského období do konce "doby Temna". Buď byl vyhnán ze země, nebo připraven o šlechtický predikát a pozemkové vlastnictví s ním spojené (v podstatě došlo k pauperizaci a znevolnění nižší šlechty a svobodných sedláků). Pokud se na konci tohoto období objevili nějací šlechtici tohoto typu, většinou šlo o lidi buď do šlechtického stavu nově povýšené z nešlechticů, případně o imigranty. Faktem je, že např. v sousedním Polsku tvořila a tvoří právě nižší šlechta páteř národa, který z ní čerpal sílu v dobách dějinných katastrof a v dobách prosperity tato vrstva dodávala národu významné kulturní a politické činitele. I známý spisovatel Sapkovský (série o Zaklínači, série o husitských válkách z pro nás nezvyklého pohledu Poláků) pochází ze starého rodu nižší šlechty.
Marie Terezie ovšem sérií porážek ve válce s Pruskem přišla o průmyslové Kladsko a větší část Slezska a byla nucena zrušit "člověčenství" a další feudální zákony, které vystavovaly poddané totální libovůli šlechty, aby mohla zprůmyslnit české země, protože bez průmyslu by se její stát neobešel. Tento trend pokračoval i za jejího nástupce Josefa II. Zcela nechtěně dali tito panovníci impulz něčemu, co si pro své, ideálně kompletně německojazyčné císařství zcela jistě nepřáli: českému národnímu obrození.

čtvrtek 24. září 2015

Laktózová intolerance, nemoc nebo norma?

Část naší populace, především ve středním a vyšším věku, dostane po požití mléka a některých mléčných výrobků nadýmání, v horším případě končící kvasným průjmem (stolice je probublinkovaná a má kyselé pH a při odchodu z těla dráždí). Hovoříme o laktózové intoleranci, protože podkladem tohoto jevu je pokles enzymů ve střevní stěně, které naštěpí laktózu na složky, zpracovatelné v dalších metabolických cestách (a často velice silně "zálohované".
Tento stav je třeba nezaměňovat s galaktosémií, což je recesívně dědičná neschopnost od narození zpracovat jednu ze složek laktózy, galaktózu, která poté koluje v krvi a při vyšších koncentracích vyvolá poškození mozku, vedoucí k velice výrazné mentální retardaci (postižený je v podstatě neschopný ani sebeobsluhy, tedy tzv. "nevychovatelný"). Druhou složkou laktózy je glukóza, tu kdybychom neuměli zpracovat, tak bychom patrně uhynuli už ve stádiu oplozeného vajíčka, tak je tento sacharid klíčový pro řadu metabolických pochodů.
Nerozštěpené laktózy se rády ujmou baktérie střevního traktu, z nichž řada (zejména ty, co jsou součástí fyziologické mikroflóry), laktózu štěpí za vzniku plynu a kyseliny, což vyvolává následné zdravotní potíže.
Zatímco u nás trpí laktózovou intolerancí několik procent populace, a to většina ještě lehčí formou, kdy stačí rozdělit denní dávku mléka a mléčných výrobků do vícero dílčích dávek, požívaných v rámci dne (aby laktózy nebylo v jednom úseku střeva příliš velké množství, které by snížená, ale pořád ještě existující, kapacita enzymu laktázy nezvládla), jsou populace, třeba v asijských zemích, které mají laktózovou intoleranci v podstatě jako normu a těch, kdo ji nemají ve středním a vyšším věku, je pár procent. Tím se dá vysvětlit neobliba sýrů a dalších mléčných výrobků příslušníky těchto národů a jejich masové nahrazování sojovým proteinem (který ovšem má nižší obsah některých nutrientů, především mu prakticky zcela chybí vápník a obsahuje asi poloviční množství využitelných esenciálních aminokyselin oproti referenční bílkovině - z vaječného bílku, přičemž mléčné bílkoviny se od tohoto standardu liší jen nepatrně). Proto mají tyto populace vyšší riziko osteoporózy ve stáří, a proto probíhala tak dramaticky a s příznaky silných bolestí z kostry v Japonsku chronická otrava kadmiem, které interferuje s pevností kostní anorganiky.
Je ovšem třeba se na tento jev podívat i zo obrácené strany:
Prakticky jediným přirozeným zdrojem laktózy je mléko a jediná přirozená spotřeba mléka je kojení mlékem matky (ať už se jedná o lidské nebo jakékoli jiné savčí mládě). V přírodních potravinách (sýry a pod z tohoto pojmu v tomto kontextu vylučuji) se laktóza buď nevyskytuje vůbec nebo jen v nepatrném množství. Z tohoto důvodu je zbytečné plýtvat energií a materiálem (esenciální aminokyseliny) na tvorbu laktázy, která se ve střevě nevyužije. Proto má většina savců zabudovánu v metabolismu stopku a někdy na přelomu mláděcího a dospělého věku přestane laktázu ve střevní stěně produkovat. Protože jsme (a celá příroda) dílem "slepého hodináře", zůstávají některé další atributy ve vztahu k mléku zachovány. Z tohoto důvodu řadě zvířat (klasicky kočky) mléko šíleně chutná, přestože se po něm velice drsně podělají. Pro domácí kočky se proto vyrábí "kočičí mléko", které je směsí odlaktózovaného mléka, doplněného látkami, které se vyskytují v rostlinných nápojích (co se nyní nesmějí, a správně, označovat jako "mléka"), tedy ze soje, některých ořechů apod. (proto je to taky ošklivě drahé).
Z tohoto pohledu je přetrvávání laktázy ve střevě anomálie, nebo přímo choroba. Na druhé straně se tento stav stal velmi významným pozitivním faktorem v době, kdy naši předkové začali chovat dobytek. Benefitem z dobytka mohlo být nejen maso (a další produkty a suroviny z usmrceného zvířete), ale laktózu tolerující populace mohla získávat energii a nutriční faktory z mléka (a mléčných výrobků), tedy bez nutnosti zvíře usmrtit. Takováto populace tedy během zimního období zkonzumovala méně zvířat, než populace, která mléko nebyla s to konzumovat a musela je porážet na maso. Což se uplatnilo jako ekonomicko - propopulační faktor, který v některých oblastech, včetně Evropy, vedl k tomu, že takováto populace převládla a vytlačila populace, které mléko nekonzumovaly. Dělo se to patrně v době, kdy byli naši předkové organizováni do velkorodů, kdy velkorody konzumentů mléka prosperovaly více, častěji se štěpily zakládáním dalších a naopak vytlačovaly "masožrouty".
Uvedený jev, kdy v podstatě chorobný stav má nějaké pozitivní konsekvence, není vůbec, a to ani u lidské populace, výjimečný.
Asi nejznámější příklad tohoto jevu je thalasémie, genetický defekt, který u heterozygotů vede k anémii s typickým obrazem srpkovitých erytrocytů (avšak v zásadě nezkracující život) a u homozygotů k těžké poruše krvetvorby, vedoucí k úmrtí krátce po narození, nebo k porodu již mrtvého plodu. I takováto infernálně vypadající choroba (myšleni heterozygoti, protože homozygoti mít děti nemohou), vedoucí k úmrtí čtvrtiny potomstva, má ovšem svou světlou stránku: Srpkovité erytrocyty jsou rezistentní vůči původci malárie (který se v nich nedokáže rozmnožovat). Pokud populace žije v oblasti, kde se tato choroba vyskytuje, je pro ni výhodnější, když jim 1/4 dětí zemře coby homozygoti pro thalasemický gen, 1/4 na malárii (protože thalasemický gen nemají) a 1/2 (heterozygoti pro thalasemický gen) dlouhodobě přežívá, než aby jim, coby homozygotům pro zdravou variantu příslušného genu, zemřely na tu malárii děti všechny. Z toho důvodu se thalasémie vyskytuje všude tam, kde se v "historicky dohledné" době vyskytovala (nebo dodnes vyskytuje) malárie. Sám název je odvozen od řeckého slova "thalasa", označujícího moře, a zejména Středozemní, protože v přímořských oblastech kolem něj se tato nemoc původně vyskytovala a vyskytovala se zde i malárie.
Známý je i vztah genů pro mužskou homosexualitu, vedoucí u ženských příbuzných gayů k vyšší reprodukční úspěšnosti (mají v průměru více dětí). Z tohoto důvodu ani drastické zásahy proti gayům, odvozené z judaistických sexuálních perverzí, soustředěných do biblických textů, a prováděné celá staletí, nevedly k vymýcení mužské homosexuality.

středa 23. září 2015

Aféra Volkswagen

Německá automobilka, vlastnící i naši Škodovku Mladá Boleslav, měla v USA špatný den. Prasklo na ni, že má v řídících čipech dieselových motorů speciální program, který "pozná" (režim motoru, žádné drncání atd.), že auto nejede, ale je pravděpodobně testováno s koly protáčenými na válečcích. V takovém případě přejde do "nízkoemisního modu", při němž se propálí více paliva, ale vzniká méně oxidů dusíku.

Proč oxidy dusíku

Jak je něco takového možné, to jsem svého času zde již vysvětloval: Na základě fyzikálních zákonů platí, že motor pracuje tím účinněji, čím vyšší jsou tlak a teplota ve válci. Je to dobře znázorněno tím, že se tyto hodnoty vynesou do grafu, kterým je zobrazen cyklus motoru jako uzavřená smyčka, přičemž čím větší je plocha vymezená touto smyčkou tím (naprosto obecně, jakýkoli tepelný stroj) pracuje účinněji.
Problém je, že při vysokých tlacích a teplotách dochází k částečnému spálení dusíku na oxidy. Do jisté míry se tomu dá předejít jednak snižováním tlaku a teploty v tom válci, jednak přidáváním nadbytku paliva (protože to se s kyslíkem slučuje ochotněji než dusík a "vytěsní" ho z oxidačních reakcí, přičemž zbytky tohoto nadbytečného paliva se musí spálit za motorem v katalyzátoru. Část oxidů dusíku lze rovněž jímat do různých pomocných chemikálií, což ale rovněž snižuje účinnost motoru, protože část jeho práce se spotřebuje na protlačování výfukových plynů přes tato pomocná zařízení, která jejich proudění kladou odpor.
Uvedl jsem také, že jediné radikální řešení, které by tento problém vyřešilo, a navíc umožnilo i další zvyšování účinnosti motorů, by byla dodávka kyslíku do motoru nikoli ze vzduchu, ale ze vhodného oxidačního činidla (nabízí se koncentrovaný peroxid vodíku, nebo přímo kapalný kyslík). Cokoli jiného je v podstatě vytloukání klínu klínem podle toho, jaká barva a druh dřeva klínu jsou momentálně u hodnotitelů aut v oblibě.

Smog

Hodnocení bylo provedeno v USA proto, že zde mají velmi často na jihu země smogové kalamity losangelesského typu. Takovýto smog se nazývá oxidačním. Jeho lidmi vyrobenou složkou jsou právě oxidy dusíku z automobilové dopravy. Přírodní sloužkou je potom ozón, který je vytvářen UV světlem. Přírodním faktorem, který na to působí, je právě sluneční záření, proto to Los Angeles, které má více než 200 dnů ročně bez mráčku na obloze (a ostatní města, sužovaná tímto typem smogu, jsou na tom podobně).
Druhý (ale v pořadí vzniku v lidských sídlech první) je smog londýnského typu, redukční, do něhož člověk přispívá sazemi a oxidem siřičitým a příroda mořskou mlhou (s obsahem solí z mořské vody). Tento smog vznikal v době, kdy bylo v Londýně (a dalších postižených městech) velké množství lokálních topenišť a velké množství kotlů n výrobu páry, v nichž se topilo málo kvalitním a sirnatým uhlím z okolí Londýna. Je třeba si uvědomit, že v té době byla i doprava na Temži a jejích přítocích a kanálech doménou lodí s parními stroji (i tak maličkými, jaké známe např. z filmu "Africká královna") a po ulicích jezdila tehdejší MHD opět na páru.
U nás se vyskytují v zimním období a hlavně za imerzí smogy, blížící se tomu Londýnskému (nemáme ovšem mořskou mlhu, která by je doladila na echtovní londýnský smog), v létě ve špatně konfigurovaném terénu se silnou automobilovou dopravou (např. Pražská kotlina) máme smog blízký tomu losangelesskému (s tím, že nemáme tak intenzívní sluneční osvit, takže přísun ozonu do něj je měnší).

Hodnocení zdravotního dopadu

Oba smogy mají negativní dopad na zdraví lidí (a patrně i zvířat), ale není to tak drastické, jak se původně zdálo a jak to stále ještě papouškují ekologové. V reálu umírají za smogových kalamit zdravotně stigmatizovaní lidé, kteří by následně zemřeli stejně, takže úmrtnostní pík je vytvořen z větší části na úkor úmrtnosti v následujících týdnech a  měsících. Navíc i velmi hrozivě vypadající píky v úmrtnosti nemusejí být statisticky významné. To zjistili před časem matematikové, zabývající se statistikou časových řad. Tomu mohu leda věřit, protože kdyby ty práce neměly číslování a záhlaví stránek "normální", tak bych je s 50% pravděpodobností držel vzhůru nohama. Musím věřit i odborníkům, kteří podle oné metodiky přepočítali úmrtnosti za československých smogových kalamit, aby zjistili, že vzrůsty úmrtnosti během řady z nich podle ní nebyly statisticky významné.
Smogová situace, kdy lidé "vidí, co dýchají", má i svou psychickou stránku, která se promítá jak do subjektivních potíží, tak i do těch chorob, které mohou být zhoršovány špatným psychickým stavem (a je jich celá řada).
Extrémním případem je i známá urban legend o muži, který se dusil v hotelovém pokoji, nebyl s to najít kličku od okna (a nešel proud, aby si na to mohl rozsvítit), a tak nakonec v zoufalství okno rozbil a nadýchav se čerstvého vzduchu spokojeně usnul. Aby ráno zjistil, že okno je zabedněné dál, ale nad umyvadlem je rozbité zrcadlo.
Doloženo ovšem je, že za jedné z posledních smogových kalamit v podkrušnohorské pánvi, krátce po "Velké Sametové", vyvezli dětičky z hustých mlh a od houkajících a blikajících výstrah do objektů na hřebenech Krušných hor, kde se cítily báječně. Idyla trvala až do okamžiku, kdy se udělalo to, co se dělat nemá, a to ono "měření navíc", které položí veškeré dosavadní předpoklady. Tady to proběhlo tím způsobem, že přijeli příliš aktivní (no, porevolučně) hygienici a změřili koncentraci oxidu siřičitého. A byla vyšší než dole, na dně pánve, odkud byly dětičky vyvezeny. Je to logické, ty emise stoupají vzhůru a zarazí se o "pokličku" inverzního rozhraní.

A ještě jedna širší souvislost

Ukázalo se, byť to takto explicitně nikde řečeno nebylo, ale jednoznačně to z oficiálně uvedených faktů vyplývá, že ty testované motory v "testovacím" režimu vyprodukují více oxidu uhličitého (tedy "nebezpečného skleníkového plynu, horšího než Satanova flatulence"), než v režimu provozním. Takže vlastně pokud by se uvedené normy opravdu dodržovaly, burácelo by kolem nás globální oteplení daleko intenzívněji.

Prostě pořád platí ono:

"Zabij bobra, zachráníš strom."

úterý 22. září 2015

"Česká směska" a xenofobie 4


Lucemburkové

Po vymření Přemyslovců byli na český trůn opět v rozporu s nějakou xenofobií, přijati Habsburkové a Korutanci, aby se na něm nakonec pevně usadili Lucemburkové. Karel, toho jména jako český král první, jako císař římský čtvrtý, se pak stal největším Čechem, tedy, po Járovi Cimrmanovi. Ve svém životopise si Karel IV stěžuje, že za svého dětského pobytu v cizině zapomněl česky, ale že se jazyk po návratu do Čech opět naučil a nyní mluví česky jako každý jiný Čech.
Coby silná xenofobie je nám z  doby Václava IV. vyčítáno vyhnání německy hovořících profesorů z Karlovy univerzity. Problém spočívá ovšem v tom, že šlo o ryze politický akt plynoucí z toho, že denunciacemi církvi dostávali univerzitu i jejího zřizovatele, Václava IV. do problémů, které byly tímto aktem vyřešeny. Karlova univerzita se pak stala institucí umírněné reformace.

Husité

Existují představy o silné xenofobii husitů. Dokonce se objevují hlasy, podle nichž se husité podobali současnému islámskému státu.
Je zde ovšem řada rozdílů, které stojí za pozornost.
Už v samotných základech husitského hnutí stojí známý výrok Jana Husa, že "je mu dobrý Němec milejší, nežli bratr zlý".
Samo husitství bylo koncipováno nábožensko ideologicky, nikoli nacionálně. V jeho kořenech se patrně objevují i náboženští uprchlíci z jiných částí Evropy, pronásledovaní tam, coby kacíři. Na Karlově univerzitě působil Mistr Engliš (Petr Payne), příznivec Viklefa. který se s českým prostředím sžil a stal se jedním z ideologů umírněnějšího křídla husitské revoluce. Na druhé straně řada husitských bitev měla "ryze český" charakter, což také o nějakém extrémním nacionalismu nesvědčí.
Uvádí se, že důležitým hnacím motorem procesů, vedoucích k husitským válkám, bylo ochlazení spojené s pluviálem (extrémní deště). V souvislosti s tím docházelo k poklesu úrody, která navíc nemohla být sklizena pro rozbahnění polí. Chudnoucí obyvatelstvo (svou roli hrál i ekonomický pokles na přelomu vlády Karla IV. a jeho syna Václava IV) nebylo s to zaplatit stále dražší potraviny. Na druhé straně rozmáčený terén bránil přesunům husitských vojsk podstatně méně než klasickým rytířským vojskům, což využívali geniální husitští hejtmani ke strategickému přemanévrování protivníka.
Důležitým rozdílem proti islámským fanatikům je skutečnost, že husité, na rozdíl od katolického proudu (a u islámu je toto pozorovatelné ještě víc) nepotlačovali technický rozvoj. Naopak, husitské války, jako ostatně i mnohé jiné války v Evropě až po moderní dobu, se staly přehlídkou technických i strategicko taktických vymožeností, které od Čechů (nejen husitů) přebíraly další země.
Ještě tehdy snad platné papežské buly, stavějící mimo zákon přenosnou trojnožku (lučištník si ji postavil, opřel si o ni ruku s lukem a drsně se zvýšila přesnost jeho palby) a kuši (dokázala probít brnění spolehlivěji než první střelné zbraně, měla vyší kadenci než ony. ale zaostávala za lukem v rukách dobrého lučištníka) se staly silně neaktuálními při použití děl v otevřené bitvě a použitím ručních palných zbraní. Přitom protivníci husitů si nemohli dovolit tyto zbraně (nebo jejich napodobeniny) nezařadit do své výzbroje, protože jinak by dopadli velice špatně. To ostatně ukázaly i první střety těchto válek. Ty se tedy staly jedněmi z mnoha v historii, kdy bylo válčení spojeno s výrazným technickým rozvojem, jemuž nedokázala církev zabránit.
Po rozpadu husitského hnutí (bitva u Lipan byla spíše symptomem než příčinou) se řada husitů uplatnila jako žoldnéři po celé Evropě, aniž by to vedlo k nějakým kulturním problémům. V některých válkách a bitvách dokonce tito původní husité bojovali proti sobě navzájem. Řada husitů se také uplatnila na turecké frontě v Uhrách.

Jiří z Poděbrad

Král, který vzešel ze správcování země na sklonku husitství, rovněž pěstoval rozsáhlé zahraniční kontakty a jeho rytíři se dokázali pozitivně presentovat po celé Evropě. Obvinění Jiřího z otrávení Ladislava Pohrobka, které bylo evrgrýnem německé historické vědy až do 20. století) vyvrátil nález rozsevu osteolytického procesu v jeho kosterních pozůstatcích. Antropolog Vlček vsadil na leukemický proces, ale faktem je, že podobný obraz by mohla vyvolat i atypicky rychle probíhající syfilida nebo tuberkulóza, případně další infekce, v podstatě by to mohl být i rozsev rakoviny prostaty, která je ovšem u mužů jeho věku velmi neobvyklá (ať to bylo cokoli, zemřel na sepsi, vyvolanou zhroucením imunity).
Pro nacionalismus a xenofobii nesvědčí ani to, že král Jiří, když poznal totální neschopnost svých synů (a mizerně si vedli i jako vojevůdci) a zklamal se i v zeťovi Matyáši Korvínovi, tak předal vládu nad zemí Jageloncům.

Jagelonci

Tato původně polsko - litevská královská rodina se na našem trůnu uplatnila především králem Wladislavem, jehož emblém s "W" je zaintegrován do výzdoby některých významných staveb pozdní gotiky, přebírající do gotické formy některé z prvků v jiných zemích dříve nastupující renesance. Pokud za jejich vlády existovaly nějaké rozbroje, měly především charakter zhoršujících se vztahů mezi šlechtou, obávající se o svá privilegia, a městy, která bohatla "opovrženíhodnou" hospodářskou činností a snažila se vydobýt si postavení, odpovídající příjmům, které přinášela celé společnosti.
Relativně pohodová situace byla akcentována nástupem silně teplého období (bez jakýchkoli emisí oxidu uhličitého), které zvyšovalo úrodnost. Ani občasná sucha neměla katastrofický charakter, protože se vždy (na rozdíl od studených a vlhkých období) sklidilo alespoň tolik, že populace netrpěla fatálním nedostatkem potravin. "V Čechách na hlad slunce nesvítí", charakterizuje známé úsloví rozdíl mezi suchou a mokrou neúrodou. Důležitou roli sehrála i postupně budovaná rybniční soustava, která přispěla k místním srážkovým jevům typu mlhy a rosy, snižujícím stres rostlin z delšího sucha.
Napak, do období vlády Wladislavova nástupce Ludvíka je situováno několik "roků bez zimy", v nichž podzimní plískanice přešly do jarního počasí a odvážnější sedláci do sklizených polí zaseli podruhé a sklidili z jedné půdy dvojí úrodu. Vzhledem k mládí se Ludvíkovi (ještě mu nerostly pořádně vousy, když padl na ústupu z prohrané bitvy u Moháče) říkalo král Holec a k létům jeho vlády se vztahuje známé úsloví "za krále Holce byla za groš celá ovce", reflektující prosperitu a potravinovou dostatečnost té doby.
Začleněním do soustátí s uherským královstvím pod vládou Jagelonců jsme se dostali do pozice frontové země, bojující proti islámské expanzi přes Balkán do centra Evropy. Předchozí epizody bojů s "Turky" (ve skutečnosti etnickou sebrankou z celého území Osmanské říše, včetně unesených a poturčených potomků křesťanských a jiných nemuslimských etnik) byly nesystematické. Za Přemyslovců na českém trůnu, vládnoucích i v Uhrách, ještě islámská expanze k hranicím Uher nesahala, ani za Karla IV. Proti Turkům bojoval uherský král Zikmund, který byl ovšem na kordy se svým bratrem na českém trůnu, proto zapojení českých sil do toho boje bylo minimální. Boje uherského království za krále Matyáše šly rovněž mimo nás pro jeho rozkmotření se s Jiřím, které vyvrcholilo neúspěšným pokusem Matyáše o zachvácení českého trůnu silou.
Kontakt s Turky za Jagelonců vyvrcholil zmíněnou bitvou u Moháče, která znamenala také konec této dynastie na českém trůnu. Jejich nástupce (z titulu manželství s Annou Jagelonskou) Ferdinand I Habsburský, řešil krátce po nastoupení na trůny soustátí, k němuž přidal Rakousko, bezprostřední ohrožení svého hlavního města, Vídně.

(pokračování)

pondělí 21. září 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

V Egyptě

vojáci omylem postříleli část turistů z Mexika a jejich průvodce, protože je považovali za džihádisty.
IMHO blbá organizace: V oblasti, kde dělá armáda safari na džihádisty nemají turisté co dělat, a je věcí armády, aby oblast vyznačila a lidi tam nepouštěla. Zvádnou u nás i pupkatí strejci s flintou, když organizují leč.

Talíban

přepadl věznici a vypustil stovky zločinců, z významné části svých lidí.

Putin

vyzval světové společenství, aby neřešilo Asada, ale snažilo se soustředit na porážku a zničení chalifátu. USA začaly nechotně přizvukovat. Problém je, že řada států už má zřejmě kontrakty s povstalci na naftu, která by se vrátila pod kontrolu Asada a společností, s nimiž má kontrakty on.

Islámský radikál,

který byl pod policejním dohledem, pobodal v Berlíně policistku. Její kolegové ho při snaze zachránit ji nechtěně prostřelili až do ní. Tohle je problém, který perfektně řeší expanzívní kulky, protože při jejich zásahu sice z prvního poraněného vyletí kus "masa", ale ne kulka ve stavu poranit někoho dalšího. Aktivisté si ovšem humanistickým jekotem vyřvali zákaz používání této munice, a tohle je jeden z mnoha negativních důsledků toho zákazu. Paradoxně jsou podobné kulky naopak nařízeny v myslivosti, aby se zasažené zvíře dlouho netrápilo.
V turecké armádě v dobách za sultánů údajně platil předpis, že pokud voják zabije kamaráda a kulka jím prolítlá zabije ještě dva další, tak dostane milost, protože něco takového se mohlo stát pouze z Alláhovy vůle.

Muslimové

z Fronty an-Nusra povraždili 56 syrských vládních vojáků.

Turecko

opět bombardovalo pozice Kurdů, bojujících proti chalifátu.

Vojandy

speciálního ženského komanda z Jordánska byly k vidění na Dnech NATO.

Irácký stát

je už údajně v takovém rozkladu, že z něho utíkají i policisté a vojáci.

Uprchlíci

Maďarsko

ucpalo plot na hranici se Srbskem.

Charlie Hebdo

si dělá legraci z dojemného obrázku utopeného Aljana, kterého nechává ležet ve vodě před bilboardem "Dvě dětská menu za cenu jednoho". Drsné, ale, bohužel, blízké realitě.

V Německu

začala opatrná kritika Merkelové. Současně začala i nedůrazná snaha omezit proud "uprchlíků" do země. Theo Sarazin konstatoval, že 80% světové populace splňuje současné azylové podmínky, které má Německo nastaveno. V Polsku zkrachovaly projekty řízené charitou: Prakticky všichni opečovávaní uprchlíci, navíc křesťané, po pár dnech odešli do Německa. Několik málo slušnějších se alepoň rozloučilo, většina odešla "po anglicku".

Libanonský

ministr vzdělávání opakoval informaci, kterou už poskytli i jiní: existuje důvodné podezření o džihádistech z chalifátu, kteří jsou namícháni mezi "uprchlíky".

Merkelová

odmítla pohrůžky krácením EUrofondů zemím, které odmítnou "uprchlíky". Buď realisticky chápe, že by to mohlo znamenat konec EU, nebo má nějaký jiný nástroj k přinucení vazalů poslouchat její rozkazy.

V Maďarsku

po předchozích opatřeních výrazně klesl počet "uprchlíků". Navíc začal tento stát prokazatelně beznárokové uprchlíky vyhošťovat.

Chorvatsko

rezignovalo na zadržování uprchlíků.

Rakousko

povolalo armádu v souvislosti s uprchlickou krizí, protože poicie na ni nestačí, a zavřelo hraniční přechody. Faktem je, že u nás by se musela asi provést mobilizace záložáků, pokud by měla být chráněna i zelená hranice.

Aktivité kvičí,

že Česko drží "uprchlíky" v nehumánních podmínkách. Problém je, že ilegálové jsou v podstatě zločinci, řada z nich aktivně podniká kroky, aby znemožnila svou identifikaci, a běžně útočí na personál. Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.

Soudruh Dienstbier

prohlásil, že bychom mohli přijmout až 15 000 "uprchlíků". Ministr Chovanec to komentoval případně: Že nevěděl, že má pan kolega tak velký byt.
V Německu už začali občanům zabavovat nemovitosti, aby měli kam nasadit "uprchlíky": Prostě typický nacismus (tradice celého Německa), případně říznutý komunismem (tradice osis).

Odpůrci islamizace ČR

zablokovali krátkodobě a v podstatě symbolicky hraniční přechod v Dolním Dvořišti. Demonstrovali tak nutnost chránit území ČR před nelegály.

Ministr zahraničí

Lucemburska, které nyní předsedá EU, vyhlásil, že hodlají kvóty na "uprchlíky" prosadit i násilím.
Německo ho v tom podporuje.
Osobně nevím, jak si to soudruzi opředstavují. Pokud zůstane schengen, tak stejně "uprchlíci" budou cestovat za nejvyššími sociálními dávkami. A aby u nás dostávali víc, než kolik tu máme minimální mzdu, to je absurdum: Kdo pak zabrání tomu, aby se matka samoživitelka, pracující třeba v samoobsluze u pokladny, nezačala nějakým brebentěním dožadovat azylu s tím, že je uprchlice?

I Dalajláma

konstatoval, že Evropa nemůže přijmout všechny uprchlíky. Možná tím chce poškodit Čínu, která by ekonomický a politický kolaps evropských zemí patrně uvítala.

Migrant,

kterému maďarská kameramanka podrazila nohu, získal práci ve Španělsku.

Starosta Duisburgu

se vyjádřil v tom smyslu, že by raději místo některých východoevropanů přijal dvojnásobek Syřanů. Trápí ho především přistěhovalci z Rumunska a Bulharska.

Maďarsko

začalo stavět plot na hranicích s Chorvatskem.
Nakonec muselo kvůli migrantům povolat dobrovolné zálohy své armády.
Pohrozilo také Chorvatům, že pokud nebudou bránit zevní hranici EU, zablokuje jejich přijetí do schengenu.
Rumunsko zase odmítlo plán postavit plot na Rumunsko - Maďarské hranici.

U nás

se připravuje společné cvičení vojáků a policistů na ochranu hranic.

Další

migrant zahynul v EUrotunelu, dostal ránu vysokým napětím z troleje.

I Norsko

hodlá zavádět pohraniční kontroly.

Slovinsko

nasadilo proti migrantům slzný plyn.

Rodiny

syrských dětí, kterým byla nabídnuta péče v Motole, chtějí až na jednu odjet do USA. Přitom péči by zde dostali srovnatelnou, možná v některých parametrech i lepší (záleží na tom, který špitál je tam k bezplatné léčbě přijme).

Ministr Bělobrádek

se hodlá v případě nucení kvót většinovým hlasováním bránit soudně.

Armáda ČR

je údajně připravena na případnou vlnu migrantů.

Ministr Stropnický

navrhl založit uprchlický tábor v Maďarsku (pro odmítnuté uprchlíky) a upozornil na riziko verbířů chalifátu, působících mezi nimi.

Rakousko

zažilo na konci týdne největší nával uprchlíků.

Obecné

Ve školách

narůstají problémy s dětmi, které neumějí česky. IMHO české řešení (těžce porušující jejich lidská práva) - nějaká přípravná třída s doučením, nebo britské řešení - žák nemusí mumět vyučovací jazyk, na jedničku stačí, když vypadá, že je snaživý a multikulturně kreativní.

Rozbíhá se

další kolo boje o uhlí pod obcemi. IMHO je jasný problém v tom, že lidé neradi půjdou z míst, kde se narodili a vyrůstali, druhou stránkou problému je i to, že dosavadní náhrady za nemovitosti byly velmi mizerné. Když se za první republiky stavěly přehrady, třeba Vranovská nebo Knínická, tak se pro obyvatele zatopených vesnic postavily nové vesnice a dostali tím náhradu za své domky a zahrady cca 1:1. Za socialismu vyhnali lidi z rušených vesnic do panelákových haluzen, a to ještě na ně všichni neměli nárok. Právě z toho plyne odpor lidí v ohrožených sídlech.

Britští meteorologové

straší dvěma následujícími roky jako "nejteplejšími v historii"
  1. Je to poplatné "globálnímu oteplování"
  2. Údajně šíleně horký letošek měl noční mrazíky ještě v červnu, což se už mnoho let nedělo
  3. Pořád to nic není na "roky bez zimy", kdy podzimní plískanice přešly plynule do jarních dešťů, v únoru už kvetly jabloně a odvážnější sedláci sklidili ze svých polí dvě úrody za rok. Bylo to období nebývalé prosperity, kterou dodnes reflektuje úsloví "Za krále Holce byla za groš celá ovce" (král Holec = Ludvík Jagelonský).

Na Proseku

mají legionelu v teplé vodě. Legionella pneumophilla je podmíněně patogenní bakterie, napadající lidi s oslabenou imunitou. "Proslavila" se vyvoláním epidemie mezi příslušníky sjezdu americké legie (korpus, který bojoval v první světové válce), u nichž vyvolala (už to byli důchodci) epidemii atypického zápalu plic. Po této epidemii byla i pojmenována. Mohou onemocnět i malé děti, pacienti se supresí imunity po transplantaci, onkologičtí pacienti apod. Občas mají tuto "radost" v rozvodech teplé vody i nemocnice.

Tomio Okamura

připravuje návrh referenda o vystoupení z EU. Poslanci, napojení na EUrotunely, to zcela jistě zablokují, ale u voličů mu to rozhodně přízeň přinese.

Chlapec Ashya,

který loni absolvoval protonovou terapii pro nádor na mozku, navštívil s rodiči Prahu. Letos jde do školy. Rok bez příznaků recidivy zvyšuje pravděpodobnost, že byla léčba trvale úspěšná.

Církve

podávají žaloby na další a další majetky, hlavně nemovitosti, které se nevešly do "restitucí". Prostě předvádějí svou chamtivost a nenažranost.

Poslanci

odmítli schválit změny, které do zákona o mateřských školkách dodal Senát. Zejména se jedná o zrušení ustanovení, že by dítě pro přijetí do školky muselo být plně proočkované. Poslanci mj. argumentují uprchlickou vlnou. Ta je ovšem vůči většině položek našeho očkovacího kalendáře ne moc relavantní. Bylo by však dobré obnovit očkování proti TBC, které také (alespoň částečně) chrání i proti malomocenství. To se v zemích, z nichž část uprchlíků pochází, vyskytuje (Mycobacterium tuberculosis a M. leprae jsou příbuzné a imunita proti nim je alespoň částečně zkřížená, byť ne tak moc jako mezi kravskými a pravými neštovicemi).

Chile

zasáhlo silné zemětřesení, následované vlnou tsunami. Chile je v oblasti na čele postupu kontinentálního bloku Jižní Ameriky, který na jejím tichomořském pobřeží shrnuje zemskou kůru, vyvolává tlaky na zvyšování And, a tyto procesy jsou doprovázeny zemětřeseními.

V Dukovanech

odstavili oba bloky kvůli potřebě překontrolovat sváry na potrubí. Na konci týdne se elektrárna zase rozjela.

Ruské soudy

řeší žaloby na biblické a koránové texty, obsahující sexuálně explicitní pasáže (včetně incestu a jiných perverzí), extrémismus a další tématiku, která, pokud by byla napsaná jinde, by přinesla autorovi či vydavateli problémy.

Poslankyně

Jitka Chalánková (TOP) vyzvala k razantnějšímu postupu na ochranu unesených synů paní Michalákové.

Političtí korektníci

zakázali v Haagu Černého Petra, který tam chodí jako pomocník Mikuláče a pronáší od něj dárky dětem skrze komíny. Pikantní na celé záležitosti je, že Černý Petr není "afroevropan", jak prohlašují multikulturalisté coby zdůvodnění toho zákazu, ale normální běloch, jen zašpiněný sazemi z práce, kterou dělá (podobně, jako kominík). A pak se politickokorektníci diví, že je stále více lidí nenávidí.

Pravoslavná církev

vystoupila proti importovaným babyboxům s tím, že je to "zbraň západu proti tradičním hodnotám". Pikantní je, že ve středověku a na začátku novověku sama podobná zařízení, "okna života", provozovala v klášterech.

Průšvih!

V Praze chytli netopýra, nakaženého vzteklinou. Po několik let jsme byli rabies free zemí, maximálně se počítalo s možným doletem nakažených netopýrů z Alp na jih našeho území. Netopýří varianta viru se může přenést na člověka, lišky (představují hlavní rezervoár vztekliny v přírodě) by proti ní měly být odolné. Lišky jsme proto před léty očkovali nástrahovou vakcínou (vejce infikovaná oslabeným virem).

V Mnichově

proběhl Oktoberfest, tentokrát se poprvé objevily hlasy muslimů, kteří by chtěli tuto slavnost s více než stoletou tradicí zakázat. Inu, sami žádné kulturní tradice nemají, a tak je chtějí zakazovat jiným, aby se necítili méněcenní.

Skupina Ztohoven

sundala na Hradě presidentskou standardu a vyvěsila místo ní rudé trenýrky. K tomu:
  1. Mohou za to dostat až 2 roky natvrdo, viděl bych takový rozsudek docela rád
  2. Hanebně selhala ochranka, protože se ukázalo, jak blbě objekt střeží. Měli by si jít sednout s nimi (nejlépe do jedné cely, aby si to mohli vyříkat)
  3. Faktem je, že kdyby je někdo z té střechy sundal výstřelem ze služební zbraně, tak mu leda zatleskám (nehledě k tomu, že by nejspíš po výstražném výstřelu a svištění kulky kolem hlavy z té střechy sletěli, což by problém "co s nimi" při výšce napadeného objektu vyřešilo)

SYRIZA

vyhrála volby v Řecku, byť ztratila oproti minulým volbám z kandidujících stran nejvíce hlasů.

neděle 20. září 2015

"Česká směska" a xenofobie 3


Velká Morava

Velká Morava pěstovala bezproblémové kontakty s okolními evropskými státy. Pokud se objevily třenice, měly vysloveně politický, případně politicko - náboženský charakter. Až v závěru její existence se objevili kočovní Maďaři (opět nekompatibilní s evropskou usedlou populací), jejichž nájezdy rozvrátily Velkou Moravu. Nicméně nějaké lokální struktury zde musely přetrvat, protože Přemyslovci dobývali Moravu mečem, aby ji přičlenili ke svému knížectví.

Křesťanství

V souvislosti s Velkou Moravou existuje kult "věrozvěstů", Cyrila a Metoděje. Problém je, že ti zde byli s křesťanstvím až třetí. První misie na území Velké Moravy organizovali irští mnichové a byly nalezeny základy staveb, které jsou právě pro tyto misie typické. Tito opravdu původní věrozvěstové byli vyhnáni a nahrazeni franckými kněžími, kteří svou duchovní činnost spojovali s ryze světským podřízením Velké Moravy Francké říši. Jako výsledek chladného politicko mocenského kalkulu byli pozváni "věrozvěsti" z Byzance, která se v té době začínala odčleňovat od západní církve, což nakonec vyústilo do oddělení římsko a řeckokatolického proudu křesťanství.
V souvislosti s dalším politickým  vývojem nakonec došlo k vyhnání slovanských kněží a přičlenění českého knížectví, jako jednoho ze státních útvarů, vzniklých na území pod vlivem Velké Moravy a expandujícího do oblastí, kde tato říše původně vládla, k římské větvi, reprezentované církevním centrem v Řeznu.
Je docela možné, že tyto čistě mocensko politické přeskoky mezi jednotlivými verzemi křesťanství, následované po pár staletích velmi obdobnými v souvislostí s reformací a protireformací, stály u postupného rozvoje stále větší míry náboženské vlažnosti až skepse, přetrvávající dosud.

Knížectví

V rámci přátelských vztahů s císařem Otou se Boleslav II zapojil do boje proti Maďarům, kteří odmítli od říše přijmout tribut a zjevně se ji chystali napadnout. Boleslav poslal Němcům na pomoc kontingent svých rytířů. Ti byli v bitvě na Lechu (955) nasazeni jako záloha, nicméně poté, co Maďaři říšské vojsko objeli, se dostali do místa nejintenzívnějších bojů a padli téměř do posledního. Maďary, poutané tímto bojem, se podařilo dostat mezi souvislou řadu železem okutých rytířů a řeku, čímž byla eliminována jejich manévrovací schopnost. V následné silně nemultikulturní a politicky nekorektní řeži zahynulo podle odhadů historiků kolem 90 procent útočícího vojska, dílem meči rytířů, dílem utonutím v řece Lech (Maďaři neuměli plavat).
Masakr byl tak drsný mj. pro vzájemnou kulturní i jazykovou nekompatibilitu, kdy nemělo cenu brát maďarské bojovníky do zajetí (rytíři nedokázali odlišit maďarské šlechtice od kmánů) a Maďaři se zase neuměli vzdát.
Boleslav II se prakticky paralelně utkal s druhým proudem Maďarů někde na Moravsko - Slovensko - Rakouském pomezí, místo střetu není známo a nenašli zatím nic, cop by přispělo k jeho upřesnění ani archeologové (je docela možné, že mrtví Maďaři skončili v bažinách a ramenech řek, zatímco čeští na hřbitovech velkomoravských lokalit). Nebude daleko od pravdy, že se českému a moravskému vojsku se podařil podobný manévr jako u Lechu, ale s využitím znalosti dosti složitého terénu, protkaného rameny Dyje a Moravy a menších vodotečí, a dostali Maďary manévrováním do podobné situace jako u Lechu a rovněž je zničili.
Tyto dvě bitvy měly ten praktický dopad, že po nich přestali být kočovníci v Maďarsku rozhodující politickou silou. K moci se dostali usedlí Maďaři (v podstatě maďarizovaní Slované) s nimiž sv. Štěpán přijal křesťanství (což nebyl asi takový problém protože to k Balatonu přinesl už Pribina, vyhnaný Mojmírovci z Nitranska) a vytvořili standardní feudální stát, s nímž bylo možné vytvářet standardní vztahy, včetně dynastických sňatků.
Další multikulturní událostí z naší historie je únos Jitky z kláštera ve Svinibrodu v jehož důsledku získal kníže Břetislav přátelské vztahy s německou říší. O únosu nejen moderní historikové, ale i beletristé soudí, že šlo o promyšlený tah polomanželského Břetislava (sňatek Oldřicha s Boženou nikdo krom pražských kněží neuznával, a ti si nemohli dovolit knížeti vzdorovat) o získání vlivných příbuzných. Historikové také upozorňují na fakt, že jméno Božena, byť byli všichni následující Přemyslovci jejími potomky, bylo u této dynastie jednoznačně "tabu" a není doložena žádná takto pojmenovaná princezna (o nemanželských potomcích Přemyslovců, a zejména ženského pohlaví, takový přehled není).
Ti zvlášť jedovatí vyslovují hypotézy o tom, že se únos Jitky možná hodil i její rodině, která ji zavřela do kláštěra kvůli nějakým techtlům a snad i mechtlům s nežádoucí osobou a bohatý a mocný bastard, který po ní sáhl, jim docela přišel vhod.
Významný byl podíl Čechů na tažení říše do Itálie, pod vedením Vratislava II. Jeho rytířům se podařilo vmísit mezi prchající obránce a obsadit jednu z bran dobývaného města, řadoví bojovníci zase multikulturně obohacovali Italy opékáním chlebů vymodelovaných do tvarů dítěte nad ohni, což poněkud narušilo bojovou morálku obléhaných měšťanů.
Přemyslovci si, jakmile se stali mocnými, a tím obávanými soupeři a uznávanými spojenci, si běžně brali za manželky zahraniční princezny, nicméně jejich potomci byli vychováváni jako Češi a za Čechy se i považovali.

(pokračování)

sobota 19. září 2015

"Česká směska" a xenofobie 2

Avaři

Střet takto nově zniklého keltsko - slovanského etnika (které se ovšem během pár generací "slovanizovalo") s Avary znamenal střet s etnikem hodnotovým systémem i způsobem života zcela nekompatibilním.
Kočovní Avaři vpadli do středu Evropy, část slovanských kmenů si podmanili, část učinili poplatnými (naturálie, otroci, služba v pomocných sborech, možná i ložírování Avarů ve slovanských sídlech přes nepříznivé roční období).
Archeologové hovoří o "slovansko avarské kultuře", v níž se objevují slovanské výrobky, mající význam pro kočovníky a slovanské výrobky v pohřbech dle avarského pohřebního ritu. Což je ovšem název, hraničící s politickou korektností, protože navozuje dojem jakéhosi pozitivního soužití.
Pokud bychom hledali nějakou moderní analogii, můžeme se podívat do Rwandy, kde také cca 20 procent původně kočovných (a dosud s prvky kočovnictví v životním stylu) Tutsiů "multikulturně obohacuje" většinové zemědělské Hutuy. Multikultiralisté mají sice tendence blábolit o symbióze, nicméně zemědělci to zcela jednoznačně chápou jako útlak a vykořisťování a v zásadě nebudeme daleko od pravdy, pokud odhadneme, že takto pohlíželi na "avarsko slovanskou kulturu" i naši předkové.
Prostě soužití kočovníků a zemědělců je do zančné míry nemožné, protože kočovníci potřebují naprosto odlišný režim v přístupu ke krajině. Respektive je možné v situaci, kdy je dostatek místa, takže se minimalizují třecí plochy.
Ukázalo se to i v případě osídlování západní části severoamerického kontinentu, kdy docházelo jednak ke konfliktům osadníků s kočovnými indiány, jednak, později, k neméně tvrdým střetům mezi farmáři a chovateli dobytka (konec konců, i nejznámější bitka z dob Divokého Západu, přestřelka u o.k. corralu, měla tento kontext).
Slované také využili první příležitosti (sérii porážek Avarů Byzantskou říší) a šli do povstání, v němž zcela Avary vyhnali a přitom jim způsobili takové ztráty, že zbytky tohoto etnika byly nakonec pohlceny jinými kočovníky východoevropských stepí.
Toto povstání zahrnuje dva zajímavé aspekty:
  • Krále Sáma
  • Fredegarovu teorii o míšencích

Král Sámo

Ten je poněkud mýtická postava. Původně to měl být kupec z Franské říše, na jehož ozbrojenou družinu se snad nabalili povstalí Slované. Nemuselo to proběhnout tak idylicky, jako ve Štorchově románu Hrdina Nik, ale faktem je, že být v tehdejší době kupcem znamenalo současně být tvrdým oříškem pro kohokoli, kdo by si usmyslel kupeckou karavanu přepadnout (prostě aby cost X benefit hodnocení dopadlo pro variantu "nepřepadnout ho").
Kupec tedy musel, když bylo nezbytí, dokázat prosadit svůj zájem silou. Navíc musel být diplomaticky zdatný, protože ta síla byla až tím posledním ve spektru kupcových aktivit a nemohla být, ve vlastním zájmu i zájmu celého kupeckého stavu, používána moc často, jinak by totiž nebyl rozdíl mezi kupeckou družinou a regulérní zločineckou bandou.
Dá se předpokládat, že naši předkové pod avarským jhem mnoho diplomatických jednání nevedli, a je docela pravděpodobné i to, že avarský vpád byl alespoň u části slovanských kmenů spojený s vybitím rodových elit, majících takováto jednání ve svých tradičních dovednostech i výsadách. To byl pravděpodobně důvod, proč se Sámo stal po úspěchu vzpoury také králem osvobozených kmenů, jehož moc sahala pravděpodobně od území na východě Německa po západ Slovenska a od jihu Polska po slovanské osídlení v dnešním Maďarsku a Rakousku (jakási předzvěst Velké Moravy).
Určitou pikanterií je, že jméno Sámo, používané Fredegarem, není ve franštině doloženo. Proto někteří historikové soudí, že Sámo byl židovský obchodník Samuel (a stal se králem lidu, o jehož odvěké xenofobii i antisemitismu rádi blábolí multikulturalisté). Sámo patrně velice rychle (silně antimultikulturně) splynul se svými poddanými, holdoval mnohoženství a s největší pravděpodobností jako panovník prováděl (nebo se podílel na provádění) i nejrůznější pohanské "modloslužby". Je-li hypotéza o tom Samuelovi pravdivá, musel se JHWH kdesi na Chrámové hoře nafukovat vzteky k puknutí. Na druhé straně by to byl první důkaz toho, že Židé jsou s námi docela kulturně kompatibilní, pokud se jim podaří zbavit se jha judaismu (a patrně to bylo, ošklivě řečeno, snazší v případě pohanů než křesťanů).

Míšenci

Fradegar ve své kronice uvádí, že iniciátory a vůdci povstání byli míšenci, vzniklí z Avarů, znásilňujících a jinak zmermomocňujících (třeba při tom zimním ložírování) slovanské ženy a dívky. Ti se pak cítili odstrčení, protože s nimi lid jejich otců zacházel stejně, jako s lidem jejich matek.
Pokud se vrátím k té výše zmíněné Rwandě, tak v ní etnický střet Tutsiů a Hutuů vedl k prakticky totálnímu vybití smíšených párů a jejich potomstva. Šly po nich obě vzájemně bojující skupiny a obě je měly na jednom z prvních míst seznamu těch, které je třeba zlikvidovat.
Troufám si předpokládat, že velmi podobná situace se vyvinula i v souvislosti se slovanskou vzpourou proti Avarům. Míšenci ve slovanských sídlech byli nejspíš vybiti (zejména pokud jim Avaři projevovali vyšší míru důvěry než ostatním obyvatelům), nebo se jim podařilo utéct k otcům (a nelze vyloučit, že i tam dopadli špatně). Svědčí o tom i fakt, že geny, které by se daly označit za avarské, v naší populaci praktiky nemáme, a to málo, co by se tak označit dalo, se dá vysvětlit jejich přenosem přes maďarské etnikum, které vzniklo z kočovníků, absorbovavších zbytky poražených a vyhnaných Avarů.
Lze též poněkud cynicky konstatovat, že máme spolu s našimi předky oproti Hutuům štěstí v tom, že tehdy neexistovaly žádné "modré přílby", které by nás uvrhly zpět do avarského područí. Frankové se o něco takového později snažili, ale pohořeli.
Fredegar prostě nemohl rozdejchat, že podle něho zcela podřadní Slované vytvořili říši, která nakonec dala při odražení franckého útoku jejich armádě tak pokouřit (u Wogastisburgu, kteréžto bojiště dosud nebylo identifikováno a lokalizováno), že se těch málo přeživších muselo vykašlat na křesťanská manželství a oženit každý s vícero vdovami po padlých spolubojovnících. Než děti z těchto polygamních manželství dorostly, měli frančtí vládcové velmi nepříjemný nedostatek vojáků.

(pokračování)

pátek 18. září 2015

"Česká směska" a xenofobie 1

Extrémistické weby typu Britských listů neustále blábolí o české "xenofobii" a snahách vytvořit "etnicky čistou" populaci ve státě. Mnohdy přitom používají rétoriku takového druhu, že při začernění nevýznamného množství dobově podmíněných slov by se mohlo zcela klidně jednat o překlady textů Josepha Goebbelse a originály jeho českých přicmrndávačů z doby protektorátu. Už to je IMHO dostatečným signálem k tomu, abychom vůči těmto blábolům zachovali značnou míru ostražitosti.

Jak to tedy s tou českou xenofobií je?

Česká republika (před ní království) se nachází v centru Evropy. Má strategické umístění ("Kdo je pánem Čech, je i pánem Evropy", tvrdil už Bismarck). Z tohoto důvodu procházela naší zemí řada dobyvatelských vojsk, případně i vojsk dočasně spojeneckých. Česko bylo i cílovou zemí nejrůznějších emigrací a jiných přesunů obyvatelstva, od středověké kolonizace až po současnou vlnu příchozích z Ukrajiny a Vietnamu (o Slovácích ani nemluvě, ti jsou v podstatě "naši").
Veškeré tyto děje zanechaly na naší populaci zcela jednoznačné genetické stopy. Můžeme vidět "Čechy jak poleno", kteří by klidně zapadli mezi turkotatarské kočovníky, takové, kteří by zapadli někam do Levanty i další, kolem jejichž předků nejspíš mlsně obcházeli náboráři do SS, nebo alespoň do Lebensbornu (a mnoho dalších typů). Jakmile se začnou realizovat vztahy vietnamsko - českých dvojic, které občas potkávám cestou do práce nebo při různých pochůzkách (a už jsem viděl i Vietnamky s Čechem po boku a s pěkným "melounem" v břiše), budeme mít i Čechy nažloutlé a šikmooké (Češky asi ne, asijské ženy si vcelku běžně nechávají operovat oči na evropský stanadard a lze to očekávat i u míšenek).
Z tohoto důvodu mezi nás zapadnou bez problémů i příslušníci dalších národů.

Kde nastávají třenice?

Problémy se objevují nikoli na poli vzhledu (či obecně antropologických parametrů), ale v souvislosti s kulturními nekompatibilitami. Proto jsou permanentní problémy s romskou menšinou, protože ta má naprosto odlišně nastavený žebříček hodnot a prvků životního stylu, který se dostává do kolize s většinovou populací. Rom, který takovéto kulturní odlišnosti nejeví, zpravidla není ani jako takový vnímán (no co, asi má mezi předky nějakého Itala, jugoslávce, Bulhara nebo Rumuna).
Uvedený jev je ovšem těžký průšvih pro romskou populaci, protože ta česká z ní "vysává" kulturně kompatibilní jedince, kteří by za jiných okolností mohli stát v čele nějakého civilizačně emancipačního hnutí (čímž nemyslím, budiž řečeno explicitně, povýšení hodnot v podstatě rozpadající se rodové společnosti na úrověň hodnot vyspělé civilizace, jak to chápou někteří "profesionální Romové", ale vznik moderního romského národa, uznávajícího a ve svém konání respaktujícího přibližně ty samé civilizační hodnoty jako ostatní Evropané).
Naprosto stejné třecí plochy se objevují v konfrontaci s islámem. Problém není nějaká "rasová odlišnost", navíc u českých konvertitů k islámu zcela bezpředmětná, ale naprostá nekompatibilita islámu a jeho hodnot (či antihodnot) s hodnotami evropské civilizace. Což je u nás konkrétně akcentováno ještě i vysokým procentem ateistů a přívrženců k ateismu blízkým směrům a celkově velmi nízkým postavením náboženství (a věcí s ním souvisejících) na našem hodnotovém žebříčku (a to i u té části populace, která se při sčítáních lidu hlásí k věřícím a provádí občasné náboženské úkony).

Počátky naší populace

Značná etnická (či "rasová") tolerance v podstatě doprovází naše předky minimálně od jejich vstupu do České kotliny a jejího okolí. Úplně první lid, který obýval naši vlast a známe ho pod patrně vlastním jménem (a ne názvem, užívaným archeology na základě význačných kulturních artefaktů nebo typových nalezišť) byli Bójové, patřící do rodiny keltských národů či kmenů. Keltové zčásti na naše území přišli, ale zčásti v něm vznikli ze starších, zde se vyskytujících kultur (např. Knovízká).
Na našem území pak vytvořili řadu protostátních útvarů, velikosti současného okresu až kraje, jejichž obyvatelé se ovšem vzájemně bez problémů domluvili. Tuto realitu patrně zachycují některé z našich pohádek, kdy Hloupý Honza přejde přes kopec a je v jiném království. Nikde ovšem neslyšíme, že by Honza musel šprtat slovíčka zcela odlišného jazyka. I motiv města potaženého černým, červeným či bílým suknem ze stejných a podobných pohádek může reflektovat keltskou rozmařilost ve věcech veřejných.
Než se keltské protostáty dokázaly přeměnit v plnohodnotné státní útvary s pevnější a výkonnější organizací, přišli Germáni a vyvrátili keltská oppida. Některá obsadili, jiná byla využita v dobách pozdějších (výhodná poloha ve vztahu k nalezištím toho či onoho, stezkám, vodním tokům apod., vhodný terén pro vytvoření opevnění), jiná trvale zanikla (k neskonalé radosti moderních archeologů). Keltská populace patrně (mimo zčásti vybitou, zčásti vyhnanou horní sociální vrstvu) nezanikla, patrně však byla vytlačena do oblastí s méně úrodnou půdou (Germáni měli primitivnější zemědělství než Keltové, proto potřebovali výnosnější půdy, aby se vůbec uživili). Zanikla řemesla (nebylo komu řemeslné výrobky prodávat, protože keltští bohatí a mocní zákazníci nebyli a Germáni takové výrobky nekupovali), nicméně považuji za možné, že v omezeném měřítku přetrvávala, včetně předávání řemeslných vědomostí potomstvu.
Faktem je, že archeologové tak přesní v absolutním datování nejsou a nález řemeslného výrobku "keltského vzoru" z dob germánské okupace je jimi automaticky zařazen do předchozího období, kdy zde Keltové vládli.
Patrně se příliš nemýlím, když si naši zemi po germánském záboru představuji asi jako Anglii po Hastingsu, kdy lepší a významnější místa obsadili Normané, kteří také tvořili vládnoucí vrstvu, a "bokem" byly vsi utlačovaných Sasů (asi jak to známe z románů sira W. Scotta, konec konců, byl historik, podobně jako náš A. Jirásek). Včetně toho, že uvedené populace žily více-méně vedle sebe a příliš se nestýkaly, ani nemísily.
Germáni asi po třech stech letech spontánně odtáhli "za lepším". Je možné, že půdy s lepší bonitou se jejich primitivním zemědělstvím vyčerpaly a na horších hospodařit, na rozdíl od Keltů, nedovedli. Důležitou roli hrálo i oslabení Říma, který nedovedl přívalu germánských kmenů na své území čelit.
Česká kotlina se odchodem Germánů (podle některých pramenů jejich vůdcové museli vypálit některé z vesnic, jejichž obyvatelům se do neznáma nechtělo) výrazně vyprázdnila. Zbyli jen ostrůvky Keltů. Než se Keltové stačili zmátořit na to, aby si vytvořili novou vládnoucí vrstvu, vstoupili do země Slované.
Slované se od samého počátku nijak od původních obyvatel země nedistancovali, na rozdíl od Germánů. Hovoří o tom jednoznačně naše geny, kdy u významné části naší populace jsou přítomny geny, charakterizující keltské etnikum. Keltové nám také předali i patologický gen pro cystickou fibrózu, velmi nepříjemné a život zkracující (v těžší formě už v dětském věku) dědičné onemocnění, vyskytující se v Evropě ve zvýšené míře prakticky všude tam, kde přetrvávají (třeba i v "přenárodněné" formě) Keltové. Nějaké genetické stopy germánského vpádu do Čech oproti tomu u naší populace k nalezení nejsou.
Lze odhadnout, že došlo k poměrně rychlé populační fúzi, což dokazuje i řada názvů krajinných útvarů s keltským základem. K takovému předání vědomostí by při nějakém nájezdnickém či "xenofobním" chování nových příchozích nedošlo. Někteří historikové a archeologové upozorňují i na velmi rychlý nástup řemesel u nového etnika a hledají ho v převzetí technických dovedností, nikoli formy, od Keltů (což muselo být podmíněno oboustrannou tolerancí etnik, do nichž máme zapuštěny své kořeny). Zatímco Keltové používali už před vpádem Germánů hrnčířský kruh, Germáni se to od nich za ta cca tři století nenaučili (patrně v důsledku vrozeného rasismu a xenofobie, kteréžto jevy přetrvaly u jejich potomků až do současnosti), ale Slované ho začali používat velice rychle, byť na něm točili nádoby slovanských a nikoli keltských tvarů. Podobná podezření na řemeslnou návaznost vyvolávají i nálezy kovářských výrobků a šperků.
Dokážu si představit, že pokud se slovanský řemeslník oženil s keltskou dívkou,  snažil se vybrat si dceru "někoho od fochu", a že potom keltský řemeslník zasvětil buď zetě nebo vnuka do fines řemesla, pocházejících z keltské tradice.
Je tedy jasné, že už samotný vznik naší populace byl spojen s "rasovou" tolerancí a snahou o splynutí vzájemně kulturně kompatibilních etnik (a to Keltové hovořili pro naše slovanské předky nesrozumitelným jazykem, patrně méně srozumitelným, než byly tehdejší germánské dialekty vůči prastaroslověnštině).

(pokračování)

čtvrtek 17. září 2015

Hampl, nebo Mach? - Losna, nebo Mažňák?

aneb musí být svoboda skutečně bezbřehá?

V současné době se objevuje rozpor v chápání svobody. Ten je, nomen omen, velmi dobře viditelný v rozkolu, který postihl stranu Svobodných. Její vedení v čele s P. Machem prosazuje "svobodu za každou cenu", proto se odmítá účastnit aktivit, které by např. omezily "svobodu vyznání" muslimů. Oproti tomu křídlo Svobodných, reprezentované sociologem P. Hamplem, by rádo vidělo orientaci strany na spolupráci s Blokem proti islámu.
Tento rozpor ukazuje určitou dvojakost svobody.
Ať si vezmeme jakékoli definice svobody, potom musíme, chtě nechtě, při jejich logickém domýšlení dojít k závěru, že svobodný mohl být maximálně tak Robinson Crusoe na svém pustém ostrově, a to do chvíle, než zjistil, že tam zajíždějí páchat své orgie kanibalové. Svobodný byl třeba i Alexander Selkirk (jehož předlohovost vůči Robinsonovi je sporná), ovšem s tím, že pokud si potřeboval zatančit či zasexovat (kteréžto problémy svého hrdiny D. Defoe neřešil), tak se musel spokojit s mladými kozami. Jakmile se na ostrově objevil Pátek, přes veškeré benefity, které to Robinsonovi přineslo, byl s jeho absolutní a bezbřehou svobodou konec. A skutečný A. Selkirk se nechal naverbovat na první loď, která se u jeho ostrova zastavila nabrat vodu, přestože na ní byly jeho svobody dosti výrazně omezeny služebním řádem a dalšími předpisy.
Asi nejpěknější definice svobody zní "svoboda tvé pěsti končí u mého nosu". Nejpěknější z toho důvodu, že charakterizuje sociální interakce, které mohou svobodu omezovat, a naznačuje, že ty, které je třeba nějak omezovat, mají spíše zásadní až radikální charakter.
Pokud se podíváme na "náboženskou svobodu", tak ji skutečně můžeme chápat jako totální idylu, v níž jednotliví příslušníci různých, a někdy i protichůdných konfesí vyznávají každý svou víru, aniž by kdokoli jakkoli překážel těm, kdo vyznávají něco jiného.
Takovýto obraz poněkud připomíná obrazy ráje či Noemovy archy, na němž jsou vedle sebe býložravci i masožravci, oběti i predátoři, v radostné pohodě, připomínající rozjásané dětičky na křesťanské slavnosti či v prvomájovém průvodu.
Realita je u zvířat poněkud jiná. Vzpomínám si na vtip o tom, jak v jedné ZOO měli klec a v ní vlka a beránka. Návštěvníci pohodové soužití těchto zvířátek obdivovali, přinejmenším do chvíle, než se kdosi zeptal, jak tohoto významného chovatelského úspěchu dosáhli. I odpověděl ředitel: "Na to je jednoduchá finta: Každý den dáme vlkovi do klece nového beránka."
Pokud se reálně vrátíme k té náboženské svobodě, tak ta, zcela pochopitelně, zahrnuje svobodu vyznavačů dané konkrétní víry tuto víru vyznávat, ale současně zahrnuje svobodu všech ostatních členů společnosti tuto víru nevyznávat a nebýt jejím vyznáváním nijak omezený. Potom se ovšem objeví konflikt u těch konfesí, které mají jako integrální součást své víry (a jejího aktivního provozování)
  • vnucování této víry ostatním
  • vnucování chování, které z jejich víry plyne, ostatním
  • likvidaci přívrženců "nesprávných" náboženství nebo nenáboženských ideologických směrů
Pak nastává problém, který je nějakou abstraktní náboženskou svobodou a tolerancí neřešitelný, stejně, jako můžeme takovýto problém vidět i v jiných oblastech (s trochou zjednodušení: svoboda nacisty věznit a posléze plynovat Židy je v rozporu se svobodou volnosti pohybu a bezpečí, kterou by měli mít zaručenu Židé). Takovéto rozpory není možno řešit nějakým kompromisem, jednoduše proto, že funkceschopný kompromis prostě nelze vygenerovat.
A přístup P. Macha a spol. poněkud připomíná, jakoby někdo řekl těm nacistům, že tedy sice mohou ty Židy plynovat, když na to mají z titulu svobodného provozování nacismu nárok, ale musejí to dělat pohodově a tak, aby neporušili jejich lidská práva a svobody. Protože přesně takový přístup uplatňují Svobodní vůči islámu (tj. prosazování "svobody vyznání", a to i v situacích, kdy jsou v kolizi se svobodami zbytku společnosti). A někteří s nimi synergičtí aktivisté k tomu přidávají požadavek vůči nemuslimům, aby se "uskrovnili", "nehnali konflikt do extrémů", případně "nebyli fašisté a xenofobové".
Je mi velice líto, ale obávám se, že bude nutné vytáhnout a oprášit starý koncept Karla Marxe o rozporech antagonistických a neantagonistických, kdy ty neantagonistické je možné řešit nějakým kompromisem na základě dohody, zatímco ty neantagonistické je možné řešit pouze tak, že jedna strana zvítězí. Chybou Marxe bylo jednoznačně to, že rozpor mezi podnikateli a zaměstnanci prohlásil za antagonistický, přičemž současnost nám ukazuje, že antagonistický není (oni to tak viděli už fašisté, kteří zavedli tripartitiní jednání státu, podnikatelů a odborů; to od nich převzala EU a od ní zase po roce 1989 my). Mnoho hran obrousil i technologický rozvoj, který je za hranicí toho, co si Marx mohl vůbec představit (včetně technologií, umožňujících stále většímu okruhu pracovníků pracovat z domu, ale i jinými způsoby nebýt nekvalifikovanou námezdní silou, v níž Marx viděl sociální spasení).
Nicméně antagonistické rozpory zcela jasně a skutečně existují a právě oblast náboženství a náboženských svobod je jejich dosti významnou doménou. Jistěže lze některé "obrousit" do neantagonismu, jak se např. stalo v historii Evropy poté, co se reformovaní křesťané střetli v sérii ničivých válek s katolíky. Přitom už v těchto střetech začalo být brzy jasné, že při troše ústupků jakýsi modus vivendi možný je (např. už za třicetileté války některé katolické země podporovaly protestanty a naopak), nicméně to bylo dáno především tím, že obě strany přistoupily na kompromis, znamenající výrazné omezení náboženských svobod (nás to postihlo relativně nejhůře, protože jsme jako protestantská země spadli do katolické sféry). Nicméně to znamenalo možnost přežití bez permanentních náboženských válek. Ten kompromis ovšem do značné míry zdiskreditoval samo křesťanství (a potažmo náboženství vůbec). To se projevilo opět velmi výrazně u nás, protože jsme už takové kompromisy a násilné přechody z jednoho tábora do druhého zažili už od dob střetů jednotlivých proudů křesťanství na našem území za Velké Moravy dost a dost. Po nástupu antireformace se křesťanství u nás presentovalo jako ryze mocenská ideologie, nemající s nějakým duchovnem absolutně nic společného. Proto také, jakmile to bylo možné (pád Rakousko - Uherska), většina populace od náboženství odpadla (část i formálně, oficiálním rozchodem s církví).
Přitom část katolíků a zejména duchovních své zrovnoprávnění s ostatními konfesemi a s nenáboženskými světovými názory dodnes nerozdýchala (a bude to za tři roky sto let, co o privilegované postavení "státního náboženství" přišli) a dodnes jsou v katolicismu proudy, které by nás nejraději vrátily nikoli před rok 1918, ale rovnou před josefínské náboženské reformy v poslední třetině 18. století (tedy někam do roku 1760). A to, jak jsem uvedl, byla chtivost po náboženském monopolu u katolíků silně utlumena staletími náboženských válek, které devastovaly i katolickou populaci a rovněž i hospodářské zázemí katolické církve a jejích přívrženců.
Pokud se vrátím k těm sociálním interakcím, tak každý z nás je odmalička vycepován k jakési míře nekonfliktního jednání jak se společenskými institucemi, tak i ostatními členy společnosti. Řadu omezení, která ho ovlivňují navíc oproti třeba tomu A. Selkirkovi, v podstatě ani jako taková nevnímá. Jestliže vidí, jak se spoluobčance chystá vypadnout z kapsy či kabely peněženka, tak ji na tento fakt upozorní a vůbec neuvažuje nad tím, že je takto fakticky ohrožena / omezena jeho svoboda se té peněženky zmocnit a užít si s jejím obsahem. Naprostá většina z nás chápe, že hlučný a přes noc se vlekoucí mejdan před pracovním dnem není zrovna to pravé ořechové a nepovažuje jejich nepořádání za nějaké drastické omezení své svobody. Podobných příkladů na toto téma by se dalo vymyslet mnoho a mnoho.
Je velice problematické očekávat, že "náboženskou svobodu pro muslimy" si budou muslimové, jednak přivyklí naprosté superioritě islámu (s tím, že část nemuslimů jsou tvorové určení ke zotročení a zbytek je v podstatě lovná zvěř), jednak navyklí na interakce s lidmi, u nichž systematická práce nestojí vysoko na hodnotovém žebříčku (čímž je dána ekonomická impotence zemí, odkázaných ve své ekonomice výlučně či převážně na výsledky práce muslimského obyvatelstva) ochotni tuto svou svobodu (tedy včetně svobody vraždit, terorizovat a ekonomicky vysávat nemuslimy, jak islám svobodu vyznávání islámu chápe), umenšit tak, aby nedocházelo ke kolizi se svobodami nemuslimů.
A jsem u toho, kde je na poli, hájeném P. Machem a spol. zakopán pes (a už je řádně "voňavý"): Oni naprosto neřeší problém kolize svobody muslimů se svobodou ostatních obyvatel, byť k této kolizi dochází prakticky všude tam, kde se nějací muslimové vyskytují společně s nemuslimy. Buď jsou muslimové "šíleně utlačovaní", protože nemohou rozvíjet své náboženství do všech aspektů, kolidujících s právy jiných obyvatel (či občanů), nebo takto "utlačovaní" nejsou, a pak se naopak cítí (a v řadě ukazatelů zcela objektivně jsou) utlačováni ostatní obyvatelé. A dostáváme se do situace, kdy se svoboda muslimů a nemuslimů dostává do kolize, která není řešitelná kompromisem (tedy antagonostického), přičež navíc muslimové nejsou ochotni jít do kompromisu ani v naprosto banálních věcech.
Takže potom je nutné si vybrat, a to naprosto binárně, zde nám žádná fuzzylogika nepomůže: buď jednička nebo nula, buď černá nebo bílá, buď civilizovaní lidé nebo muslimové.
Pro mě osobně je výsledek toho výběru dán třemi faktory:
  1. Jsou to muslimové, kteří přinášejí do relativně harmonické, jen s minimálním počtem třecích ploch (a navíc notně ohlazených) disharmonii a rozval. Jsou to oni, kteří nedokáží žít v harmonii s žádným jiným etnikem, a nedokázali to nikdy v historii a nikde na světě
  2. Jsou to muslimové, kteří v civilizovaných zemích nejsou doma a chovají se jako nezvaný host, vynucující si od hostitelů svá pravidla, aniž by respektoval ta jejich
  3. Omezení svobody pro muslimy se nijak netýká svobod zbytku společnosti (vyjma těch, kdo z blbosti nebo za muslimské peníze s těmi muslimy kolaborují), zatímco "svoboda" pro muslimy znamená absenci svobody pro zbytek společnosti (a paradoxně pokles svobody i pro samotné muslimy, kterým se stíží vyhýbání se otravným a nesmyslným zákazům a příkazům islámu a znemožní přechod k nějakému civilizovanějšímu náboženství nebo nenáboženskému světovému názoru)
V tomto kontextu se bojovníci za "absolutní svobodu" stávají někým, kdo je zcela odtržen od reality a svými aktivitami fakticky napomáhají síle, mající záměr zde prakticky jakékoli svobody zlikvidovat. Stávají se prostě jakousi obdobou bojovníků za svobodu nacistů plynovat Židy.
Nedělejme si přitom sebemenší iluze: Muslim v islámské společnosti prakticky žádnou svobodu nemá. Je pod neustálým tlakem na dodržování islámských zákazů a příkazů, neustále mu hrozí nejrůznější akty vyslovené zvůle ze strany všech, kdo jsou mu nadřízeni. Jeho svoboda je, obávám se, výrazně menší, než např. svoboda dozorců v nacistických koncentrácích nebo dozorců v koncentrácích komunistických (přestože ti byli také formálně součástí privilegovaných vrstev). "Absolutní svoboda" pro všechny, tedy i pro tyrany a zločince, se velice rychle stává absolutní nesvobodou, také pro všechny.
Proto fandím spíše skupině kolem P. Hampla, která zcela jednoznačně ukazuje na fakt, že pro ty, kdo hlásají a v praxi i vytvářejí nesvobodu pro zbytek společnosti, je nutné postavit naprosto jednoznačné mantinely, které jim zabrání zasahovat do svobod zbylých členů společnosti. Přičemž je nutno brát jako samozřejmost, že respektování těchto mantinelů bude v případě potřeby vynuceno "organizovaným násilím", tj. státní mocí.
Vývoj ve straně Svobodných chápu tak, že buď zvítězí okruh politiků kolem P. Hampla, a pak se Svobodní stanou stranou, spolupracující s Blokem proti islámu, přičemž část "skalních" odejde (nejspíš k Pirátům), nebo budou Hampl a spol. ze Svobodných vypuzeni, BPI jim otevře svou náruč a ze zbytku Svobodných se stane bezvýznamná sekta, živořící na okraji politického spektra.

středa 16. září 2015

Jsou sluneční elektrárny ekologickým přínosem?

Nyní hodlám pominout veškerá fakta, usvědčující "bojovníky proti lidmi způsobenému globálnímu oteplování" z podvodu, i takové roztomilosti, jako sluneční elektrárny, jedoucí v noci na světlo z elektrických reflektorů, napájených ze sítě (protože výkupní cena elektřiny z nich je tak drasticky vysoká proti běžné ceně elektřiny, že se to vyplatí) a podobné zhovadilosti.

Představme si pole, které je pokryto solárními panely s takovými odstupy, aby se při rozumné výšce slunce nad obzorem vzájemně nestínily. Kolem nich se musí udržovat nízký porost, aby rostliny panely nestínily.
Co jsme takto vyrobili? Poušť, nebo alespoň polopoušt, kde je většina povrchu tvořena z anorganického materiálu. Proti klasické poušti je zde výhoda toho, že srážky z panelů stékají, takže nějak přispějí k vodní bilanci krajiny, ale rozhodně přispějí i k přívalovitosti odtékajících srážek. Panely se rozpálí snadněji něž třeba kamení nebo písek, takže zde dochází k velmi výraznému ovlivnění vzdušného proudění, které může u velkých elektráren nebo soustav menších vést k aridaci okolního území (takže si vlastně vytvářejí efektem "tepelného ostrova" své soukromé "globální oteplování").
Navíc prakticky černé panely mají posdstatně nižší odrazivost než třeba ta tráva nebo polní porosty, což vede k tomu, že daleko více ohřívají krajinu (ale i vzduch nad ní). Velice se obávám, že ji ohřívají podstatně více, než na kolik by ji ohřál CO2, který "ušetří" (a to pomíjím spornost té úspory, danou energetickou náročností výroby těchto panelů).
Celá tahle aktivita je totálně postavená na hlavu, a ještě stojí nemalé peníze, vytahované z kapes občanů, spotřebovávajících elektřinu ze sítě.
Patrně by to chtělo nějakou regulaci, která by vyhnala solární panely ze zemědělské krajiny a lesů na jižní fasády a střechy domů, kde takovýto efekt nenastává (jednoduše proto, že ho mají i stavební materiály a solární panely ho o tolik nezhorší).
Svého času jsem navrhoval a stojím si za tím dosud, že panely by se mohly klidně rozprostřít nad dálnicemi (opět území, které už je zbavené porostu), s tím, že by mohly jednak krýt jejich povrch před nepohodou (jako obrovská střecha), mohlo by na nich být zavěšeno osvětlení, dobíjené z těch panelů (což by spolu s předchozím mohlo výrazně omezit nehodovost) a přebytek energie by se pouštěl do sítě.
Patrně bude nutné nějakou takovou regulaci provést, pokud tedy nedojde k totálnímu zrušení solárních panelů coby neefektivní a neekologické výroby elektřiny.

A možná ještě něco

My, čtenáři SF, dobře víme, že solární panely nereagují jen na viditelné světlo, ale i na gama záření. Nebyl by problém u jaderných elektráren provozovat elektrárnu z křemíkových panelů, která by byla napájena radioaktivitou z primárního okruhu, vyhořelého paliva a podobných zdrojů. Takováto elektřina by měla (pomíjím vyšší výkon takto ozařovaných panelů) tu výhodu, že by mohla jet nepřetržitě, bez závislosti na rozmarech počasí, tudíž by poskytovala podstatně cennější formu elektřiny než solární. A jela by, pochopitelně, i při odstávce reaktoru.