pátek 31. července 2015

Je současná imigrační vlna podobná emigraci před komunisty?

Soudruh Laurentch Muschel, živící se imigranty, se vyjádřil v tom smyslu, že máme morální povinnost se postarat o imigranty z islámského světa, protože se západní země postaraly o uprchlíky před komunistickým režimem. To po něm papouškují četní "pracovníci" neziskovek a na ně napojení "sluníčkoví" aktivisté, kteří se už vidí přehrabovat v milionech na "začleňování" naprosto nekompatibilních a v reálu do naší společnost nezačlenitelných "uprchlíků".

Jak to tedy s těmi uprchlíky před komunismem bylo?
Naprostá většina těch, kdo prchali před komunismem, byli uprchlíci zcela jednoznačně političtí, kteří prchali před zcela reálnou hrozbou politického pronásledování (až po fyzickou likvidaci režimem). Konec konců, o tomto svědčí dostatečně názorně i případy, kdy za některými emigranty vycestovala na západ vraždící komanda ozbrojených komunistů.
Prakticky nikdo nešel na západ s tím, že "se tam bude mít lépe na sociálních dávkách, než aby zde pracoval", případně že se bude živit krimiálními aktivitami. Vím o případech typu mojí učitelky ze ZŠ, která se "legálně" dostala za uprchlou dcerou a její rodinou a hlídala vnoučata coby babička v domácnosti, aby umožnila dceři a jejímu muži pracovat, a to tak dlouho, že jí vznikl nárok na sociální příspěvek (v podstatě důchod) od státu, a přesto se vrátila k učitelskému platu doma.
Existuje pochopitelně i určitá "šedá zóna" lidí, kteří tam odjeli pracovat, ovšem v takových činnostech a oborech, v nichž se z politických nebo politicko ekonomických důvodů nemohli uplatnit doma. Jednalo se o řadu umělců (zakázaných režimem, nebo neustále buzerovaných zákazy a cenzurou), vědců, techniků, učitelů a dalších lidí se zákazem výkonu povolání z politických důvodů. Patřili do této skupiny i ti, kteří se do demokratických zemí vydali podnikat, což bylo v socialistických zemích buď zcela nemožné, nebo silně omezované.
Důležité je, že nikdo z těchto lidí nepovažoval za pozitivní, aby v západních zemích byla provedena socialistická revoluce a navozen stejný politický systém, jako ten, z něhož uprchli (byť si třeba na některé samozřejmosti tržní společnosti těžce zvykali). Ani mezi ně namíchaní agenti STB a jiných podobných organizací neměli za úkol svrhnout v cílové zemi režim, nebo zde zavádět paralelní socialistickou společnost. Většinou měli cíle špionážně diskreditační (sehnat a dovézt do republiky nějaké negativní informace o významných emigračních politicích a umělcích, případně osobách emigranty podporujících). I patrně nejvýznamnější z nich, Minařík, měl patrně odpálit jen bombu v redakci Svobodné Evropy a nikoli nějaký ekvivalent kanónu z Aurory.
Naopak obě hlavní vlny uprchlíků před komunismem (1948 a 1968/9) přinesly jednoznačně negativní informace o režimu, který se u nás dostal k moci, a jimi zprostředkované informace naopak posloužily k pravdivé (a na místních režimech nezávislé) informovanosti, a tedy v zásadě diskreditaci, u nás vládnoucího režimu. Vlna uprchlíků před sovětskými okupanty v zásadě přispěla k sociální izolaci tehdejších "revolucionářů" (placených a řízených KGB), kteří paralelně s naším pražským jarem bojovali (včetně okupací univerzit a bojů na barikádách) za zavedení socialismu stalinského typu v zemích západní Evropy. Konec konců, další ránu západním socialistům, komunistům a podobným fašistoidům zasadil rok 1989, kdy nebylo možné pochybovat, že lidé s autentickými zkušenostmi se socialistickým režimem (na západě od roku 1968 vyrostla nová (de)generace socanů) tento režim odmítli. Někteří naši občané (ale i z dalších postsocialistických zemí) se setkali s velmi hořkými výčitkami od západních levičáků, "co že jsme jim to udělali".
Pokud porovnáme naše emigranty s imigranty z islámských zemí, tak ti se chovají vždy přesně opačně: Snaží se do cílové země vnutit co nejvíce prvků islámu. Přitom vcelku nepokrytě proponoují jako svůj cíl společnost, která je přijala, v dlouhodobějším horizontu přeměnit na společnost islámskou. Nejsou schopni reflektovat to, co bylo pro naše emigranty naprostou samozřejmostí, že pokud v cílové zemi vytvoří ty samé podmínky, před nimiž utekli, tak pro jejich odchod z vlasti v podstatě neexistoval důvod.
Dalším důležitým rozdílem je, že se naši emigranti v naprosté většině případů zapojili do společnosti a s většími či menšími potížemi se vypracovali na její plnohodnotné členy, společnosti více dávající, než od ní beroucí. Naprostá většina islámských migrantů se v průměru cílové společnosti nevyplatí, protože sice část původních příchozích pracuje (a jejich shrnutí bývá (zne)užíváno pro tvrzení, jak jsou pro nás výhodní), nicméně jejich manželky (a jejich rodiny) a potomci nepracují a jsou na dávkách a to samé se v ještě větší míře týká jejich vnuků. Pokud se potom použije průměr, do něhož se zohlední všichni pracující a všichni na dávkách, tak ekonomický přínos imigrantů z islámských zemí je jednoznačně záporný.

Takže rozdíly mezi naší a islámskou imigrací jsou naprosto jasné, jednoznačné a zásadní: Naši emigranti civilizovanou společnost v cílových zemích ideově i ekonomicky podpořili, islámští ji ideově rozvracejí a ekonomicky vysávají. Z toho důvodu je třeba k nim přistupovat zcela opačně, než jak přistupovala společnost západních zemí k uprchíkům před komunisty.

čtvrtek 30. července 2015

Třetí říši podporují masy slušných Němců, kteří nemají rádi Židy. Nezničíme ji.

Takto bych si dovolil parafrázovat příspěvek pana Neffa na Parlamentních listech.

Dovolím si s těmi parafrázemi pokračovat:

"Islámský stát zřejmě nejartikulovanějším způsobem definuje určitý program pro jistou část obyvatelstva muslimského světa"
Nacismus zřejmě nejartikulkovanějším způsobem definuje určitý program pro jistou část obyvatel Německa.
"Ta neporanitelnost je zakořeněná v konceptu, o kterém jsem už částečně hovořil. Jednak jsou tam militanti, bojovníci, kteří se nechají odpálit bombou nebo vystřílejí mateřskou školku, ale pak existuje obrovská masa lidí, kteří je podporují; slušní muslimové, kteří pracují na poli nebo v nějaké dílně, ale jsou v podstatě sympatizanti, kteří dávají ideologii sílu"(*)
Ta neporazitelnost je zakořeněná v konceptu, kdy na jedné straně existují extrémní nacisté, kteří třeba pracují u plynových komor v koncentrácích, ale pak existuje obrovská masa slušných Němců a nacistů, kteří je podporují, kteří pracují v zemědělství nebo průmyslu, kteří dávají té ideologii sílu.
"Proti tomu se nedá bojovat"
...

Je mi líto

Nemá cenu pokračovat dál v těchto blábolech, které by mohly být klidně ukončeny i konstatováním, že když budeme na muslimy hodní a rovněž budeme vstřícní jejich požadavkům, přinese to mír celé jedné generaci.
Pochopitelně, bojovat se proti tomu dá, stejně jako se dalo bojovat (a dokonce vítězně) proti nacismu. Na islámský stát měly už dávno být použity jaderné zbraně. Ty byly stejně připraveny na tu masu "slušných" Němců, potažmo nacistů, kteří pouze podporovali "pár extrémistů" kolem Hitlera a spol. K jadernému bombardování Německa nedošlo jen proto, že projekt Manhattan dosáhl v praxi použitelných výsledků až v době Postupimské konference, takže se terčem bomb nového typu stalo neméně odporně se chovající (pokud ne hůř) Japonsko. Opět bez ohledu na "mírumilovné a pokojné" Japonce, pracující v dílnách a na polích. Dokonce i bez ohledu na případná rukojmí (v samotné Hirošimě byl zajatecký tábor, z jehož několika stovek vězňů nikdo nepřežil).
Kupodivu, opravdu stačilo proti velmi přitažlivé nacistické ideologii vybíjení Židů a příslušníků dalších "podlidských" ras a národů a zabavování jejich majetku, postavit "neslanou nemastnou" ideologii rovnosti lidí (viz Listina lidských práv), případně mírového soužití států a národů a právní ochrany mírového stavu. Přitom islám hlásá vybíjení a olupování "nevěřících" a znásilňování jejich žen a dcer, takže, s výjimkou toho znásilňování, protože nacismus chápal znásilňování "podlidských" žen jako "zločin hanobení rasy", je s islámem plně ekvivalentní.
Nikdo z těch, kdo vedli válku proti nacistickému Německu, si rozhodně nedovedl představit, či dokonce něco takového akceptovat, že bychom po nějakých dvaceti letech jednali s nacistickými pohlaváry jako "rovní s rovnými", třeba ve stínu kouře, valícího se z komínů krematorií některého z koncentráků, jak si to pan Neff představuje v případě pohlavárů "islámského státu" (třeba jednat se zrůdami z jeho vedení ve stínu křížů s dětmi, které porušily půst o Ramadánu). Případně, že bychom, třeba za suroviny z nacisty okupovaných území, nebo za plány na motory V2 (nebo jiné finesy nacistického technického výzkumu)(**), nacistům dodávali Zyklon B - a třeba i s Židy coby surovinou na mýdlo, jak se k něčemu podobnému v případě obchodování s islámskými státy chystá současná euroamerická věrchuška. A pokud nedojde k radikální změně ve vedení euroamerických států, bude patrně ochotna postavit pro uspokojení muslimů i koncentráky pro "rasisty a xenofoby", či "nevěřící psy" a případně iniciativně začít podle Mohamedových propozic plynovat (či vybíjet jiným způsobem) Židy, aby se s něčím podobným nemusel muslimský "herrenvolk" zatěžovat.
Je mi opravdu líto, ale takováto představa "zachování míru s islámským státem" je pro mě naprosto nepřijatelná, a jak se tak kolem sebe koukám, tak nejsem sám. A dosti lituji toho, že se pan Neff, kterého jsem si vždy vážil, nalézá na opačné straně barikády.

Pánové Okamura i Konvička nijak nestraší a neslibují nemožné.

Tito dva, a mnozí další kolem nich, pouze reflektují oficiální islámskou ideologii (v podstatě kdo tuto ideologii nepodporuje, toho nemůžeme považovat za muslima - a tudíž se s programem ochrany Evropy proti islámu míjí) v kombinaci s tím, co muslimové dělají všude tam, kde se reálně dostali k moci.
  1. Požadavek muslimů na vybití všech, kdo nevyznávají islám, případně islámem "povolená" náboženství se v případě ČR týká osobně cca 7,5 - 8,5 milionů lidí, což není žádné strašení, ale naprostá realita. Jen ji, bohužel, významná část takto ohrožených lidí dosud nereflektuje.
  2. Vyčištění Evropy od muslimů (přinejmenším od těch více než padesáti procent z nich, kdo podporují islámský extrémismus, včetně jejich rodin) je stejně reálné, jako se reálně podařilo denacifikovat Německo. V případě jejich odsunu dílem mimo evropský kontinent dílem do muslimských států v Evropě (Albánie a muslimská část Bosny a Hercegoviny) by se jednalo v přepočtu na obyvatele Evropy o podstatně menší transfer obyvatelstva, než jaké byly po skončení druhé světové války úspěšně provedeny přesunem německých menšin z řady východo- i západoevropských zemí do Německa. I deislamizace celého nyní islámského světa (analogická poválečné denacifikaci Německa) je možná a máme prostředky k jejímu provedení, jen to chce z odpovědných míst v euroamerických státech sesadit analogy Quislinga či Chamberlaina a nahradit je analogy Churchilla (který byl také prakticky celá 30. léta, včetně doby okolo Mnichova, označován za "nebezpečného válečného štváče").
  3. Pány Konvičku nebo Okamuru vidím jako přijatelnou a uvnitř hranic demokracie se pohybující reakci na riziko islamizace (a tudíž totální likvidace demokracie)(***). V pozadí, pro případ, že by se tyto politiky podařilo proislamistickým quislingům nějakým způsobem zlikvidovat, se rýsují i síly z hlediska demokracie jako takové podstatně méně přijatelné, leč pořád představující neskonale menší zlo, než jakým islamizace Evropy zcela jednoznačně je.

Nicméně před vládou islámu dám přednost (včetně aktivní podpory, bude-li toho zapotřebí) i něčemu daleko horšímu než jsou současné reálné alternativy Okamury nebo Konvičky. Klidně i velmi krvavému a nedemokratickému režimu (na způsob Pinocheta, nebo "vlády černých plukovníků" v Řecku), nebude-li dělat problémy nemuslimům, včetně ateistů a civilizovaných Evropanů obecně.

____________________
(*) Překlep jsem pietně zachoval a opravil ho pouze v parafrázi
(**) Je třeba si uvědomit, že jak první američtí, tak první sovětští kosmounauti letěli na raketách, poháněných oddeoptimalizovanými (připravuji na toto téma extra post) motory z V2
(***) Pokud se příznivci islámu odvolávají na svobodu vyznání, pak je třeba konstatovat, že islamizace znamená konec svobody vyznání pro všechny členy společnosti. Včetně muslimů, protože ti přijdou o možnost konvertovat ke kulturnějšímu náboženství nebo ateismu. Svoboda vyznání navíc stejně není neomezená, v principu jsou ve větší nebo menší míře potlačovány ty kulty, které agresívně zasahují do práv a svobod svých nevyznavačů, případně jsou jejich součástí aktivity, které jsou nepřijatelné na základě obecně platných zákonů (třeba vraždy motivované kultem; koreshité v USA byli vystříleni a upáleni kvůli provozování pedofilie atd.). Vzhledem k tomu, že islám splňuje obě uvedená kritéria, měl by být ve skutečně demokratické společností zakázán. Jeho perzistence je fakticky ukazatelem rezignace vrcholných politiků na udržování základních atributů demokracie v evropské společnosti.

středa 29. července 2015

"Porno" Rihanny

Puritáni kvílí nad novým klipem barbadosské zpěvačky Rihanny odkazovaným jak zde, tak k nalezení na youtu.be Tento klip se totiž dá docela dobře chápat jako určitá parafráze velmi oblíbeného softporno snímku "Padesát odstínů šedi". Přiznám se, že z toho znám pouze trailer, protože nejsem neukojená housewife, což je cílová divácká skupina tohoto filmu, a tak jsem opravdu neměl zájem shlédnout více. Maximálně jsem konstatoval, že Dakota Johnson je kočka, které by přehlíženost muži normální chlap moc nevěřil, takže její nasazení do hlavní ženské role (takto charakterizované) v tomto filmu opět směřuje na subpopulaci, která takového úsudku není schopna. Nicméně i v tom traileru jsou scény a motivy, které Rihanna velice jednoznačně parafrázuje či karikuje.
Rihanna zcela viditelně "nastavuje zrcadlo", abych tak po staru konstatoval, výše zmíněnému pornografickému a velmi úspěšnému "dílu", vydávanému za "vrcholné umění". Právě nelítostnost tohoto odrazu patrně vzbudila nenávistné ohlasy puritánštěji zaměřené kritiky. Ta totiž je ochotna tolerovat mnohou pornografii, pokud bude presentována pod pláštíkem "vysokého umění". Tenhle klip a jeho porovnání s kasovním trhákem, navíc úspěšným na filmových přehlídkách i u části filmové kritiky, celou tuhle pokryteckou mašinérii velmi krutě demaskuje.
V klipu se vyskytuje nahota x nenahota v průhledném prádle, jsou zde sexy scénky na milionářské jachtě i scénky, které (kdyby byly nahaté) by se mohly odehrávat na nějakém péčkovém serveru se sado-maso zaměřením. Závěrečné pokrvácení zpěvačky mi připomenulo známou scénu z filmu Upír z Ferratu, který ovšem tato paní zcela jistě neviděla (a patrně nikdo z jejího zázemí). Případně "krvavou" scénu z Drákulovin (odnemrtvení Lucy), kterou nejspíš znát bude (a když ne ona, tak někdo z jejího týmu určitě).
Nevidím tudíž nejmenší důvod, proč se na tento klip nedívat s trochou nadhledu.
Rihanna a hudba, kterou provozuje, sice není zrovna můj šálek kávy, ale docela dobře jsem se pobavil a zasmál, právě proto, že jsem si povšiml výše uvedených parafrází a citací, nakrkávajících (ne-li něco explicitnějšího) pokrytecké puritány.

úterý 28. července 2015

Jak je to s "opiem lidstva"?

Výrok, že "náboženství je opium lidstva" je autoritativně připisován K. Marxovi. Nicméně ten ho nepoužil jako první. První byli středověcí církevní myslitelé, jejichž srovnání náboženství s opiem mělo naprosto jiný kontext: Opium jako tišící a léčivý prostředek. Mezi středověkou až raně novověkou medicínou a medicínou doby Karla Marxe ovšem došlo k názorovému posunu na opium. Zcela jistě to souviselo na jedné strně s větším počtem pacientů, přežívajících stavy, jaké dříve končily smrtí, buď s utrpením (bez opia) nebo v relativním pokoji (na opiu), jednak s výskytem stále většího počtu zneuživatelů této drogy. Proto to samé přirovnání, které bylo dříve chápáno jako pozitivní charakteristika, mohl Marx použít jako charakteristiku dehonestační.
Pokud ovšem u této charakteristiky zůstaneme, objeví se nám aspekty ještě další, ukazující ještě jiné paralely mezi náboženstvím a drogou (v nejširším smyslu tohoto slova).
Pokud zůstaneme u toho původního významu srovnání náboženství s opiem, pak můžeme konstatovat, že skutečně v populaci jsou patologičtí (nebo jinak abnormální) jedinci, kteří mají potřebu psychické stimulace určitého druhu, jaká může být substituována některými náboženskými praktikami nebo některými drogami (odtud také pramení silná nevraživost většiny náboženských autorit vůči drogám: ty jsou pro jimi provozované činnosti v podstatě "nekalou konkurencí").
Co se ovšem stane, pokud toto bude aplikováno na lidi, kteří podobnou úchylkou netrpí?
Stane se to samé, jako když budeme podávat některé léčivé substance zdravým jedincům. Do jisté míry můžeme reflektovat Hahnemana a v řadě případů konstatovat, že látka, která nemocným od určité choroby pomůže, může u zdravých vyvolat velice podobnou poruchu zdraví. Asi nejvýraznější je to v onkologii, kdy naprostá většina cytostatik užívaných v protinádorové terapii je s to u zdravých lidí vyvolat nádorové onemocnění, tedy přesně to samé, co se jimi léčí u nemocných. Podobné je to, konec konců, i s ozařováním.
Můžeme tedy vyslovit domněnku (a ta byla v některých případech kasuistikami nebo i psychiatrickými diagnózami potvrzena), že normální člověk, který náboženství objektivně nepotřebuje, je při nuceném styku s náboženskými institucemi ve stejné nebo alespoň velmi podobné situaci, jako zdravý člověk, kterému začali do stravy přisypávat třeba cisplatinu. A nakonec vlivem náboženství okolo sebe zblbne natolik, že se pro něj náboženský život stane faktorem, usnadňujícím mu přežití v běžných situacích.
Můžeme tedy vyslovit doměnku, že náboženství, pokud ho necháme působit na společnost, si samo začně vytvářet "klientelu", tedy substrát, z něhož je živo. Pochopitelně, naštěstí (ale i neštěstí) pro společnost nikde není psáno, že dotyčný najde úlevu jen v tom náboženství, které mu způsobilo psychické a osobnostní problémy. Může začít pěstovat náboženství zcela odlišné, může se nakonec vrhnout i na některé náboženství podobné aktivity, ať už se týká různých "náboženství bez boha" typu dianetiky, nebo se dá na některý extrémní politický směr. Dříve to byly fašismus / nacismus / komunismus, dnes zase "frčí" ekologismus, globální oteplismus, multikulturalismus, genderismus a podobné "-ismy". Poznávací znak je vcelku jednoznačný: Tyto "-ismy" jsou pro své nositele v podstatě nekorigovatelné rozumem, protože jsou zpracovávány jinou složkou osobnosti, a to tou, kde se zpracovává náboženská víra (a ovšem která je zapojena do vytváření bludů a dalších příznaků psychických poruch a chorob, protože tato iracionální víra má k psychiatrickému onemocnění velice blízko).
Pochopitelně, protože uvedené procesy nejsou řízeny ani korigovány rozumem, poskytuje nám to vysvětlení, proč třeba "vědečtí genderisté" či "multikulturalisté" jsou schopni "spadnout" do islámu, hlásajícího pravý opak než příslušné "-ismy", a nejsou s to si tento rozpor ve svých postojích ani uvědomit, ani ho postřehnout, byť je na to někdo upozornil. Jsou prostě ve stejné situaci jako věřící křesťané, podle nichž je Turínské plátno pravé a současně souhlasí s tím, že do něj byl zabalen živý člověk. A patrně by jejich víru nezviklala ani kostra v autentickém Kristově hrobu. Konec konců, mohamedáni současně chodí v rámci hadže na Mohemedův hrob a současně je pro ně posvátná Chrámová hora v Jeruzalémě, z níž byl Mohemed odnesen na nebesa. A rozpor, jasný každému "nevěřícímu psovi", nejen že neřeší, ale ani nevnímají.

Praktický závěr z těchto řádků akcentuje důležitost odstaňování náboženství a podobných iracionálních aktivit z veřejného prostoru na straně jedné a usměrňování duševně méněcenných jedinců do aktivit co nejméně škodících jiným lidem i celé společnosti na straně druhé. Přičemž posouzení poměru cost x benefit by rozhodně nemělo být ponecháno v rukou věřících, ale mělo by být objektivizováno lidmi, kteří podobnou úchylkou či chorobou netrpí.

pondělí 27. července 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Bosna

vytvořila prostor pro výcvik islámských teroristů z chalifátu. Ukazuje tím jasně svoje postavení v politickém spektru a v podstatě rehabilituje veškeré zásahy proti bosenským muslimům za občanské války.

Cameron

Má plán na snížení přitažlivosti islámského terorismu. Obávám se, že naprosto nereálný.

V Suruçu

(Turecko) spáchali džihádisté z chalifátu atentát s cca 30 oběťmi.
Posléze došlo k přestřelce mezi tureckými vojáky a džihádisty chalifátu. Turecko se cítí být napadeno a žene to vejš (na NATO, které se kvůli tomu sejde tento týden).
Turecko se současně snaží do konfliktu zatáhnout i Kurdy. Je obtížné odhadnout, zda atentáty na jeho vojáky na kurdském území, které vyvolaly "odvetné" nálety na kurdské základny, byly dílem blbějších Kurdů, nebo provokaterů z Turecka.

Džihádisté

zajatým teenagerům vymývají mozky islámem a připravují je na dráhu vrahů pod praporem islámu.

Méně migrantů

než se původně čekalo, přijme patrně EU. Ukázalo se také, že Italské úřady záměrně nadhodnocovaly počty uprchlíků v zemi (je to ovšem sporné, protože počet zjištěných ilegálů bude silně závislý jak na konkrétní metodice, tak i na pověsti organizace, která ilegály počítá.

Nesmysly o migrantech

údajně šířila žena po FB a je nyní stíhána za šíření poplašné zprávy.

Maďarský plot

proti ilegálům bude mít na vrcholu žiletkový drát a bude opatřen cedulemi, upozorňujícími na nejbližší legální hraniční přechod.

Američané

údajně zabili jednoho z vůdců AlKajdy Muhsína Fadlího.

V Rakousku

odsoudili džihádistu z Čečenska za terorismus a napojení na chalifát. Pozichrovali to držením dětské pornografie. IMHO mohlo jít o fotografie jeho manželek :-)

V Británii

nalezli úryvek koránského textu z doby krátce po Mohamedově smrti (analýzou C14, takže +- sto i více let).

V Nigérii

spáchali islamisté další dva atentáty, z toho minimálně jeden sebevražedným útočníkem. Později spáchali třetí atentát s více než 20 oběťmi a čtvrtý s 15.

V Itálii

se podařilo zadržet dva sympatizanty chalifátu, kteří plánovali útok na Colosseum a americkou vojenskou základnu.

Šéf FBI

označil chalifát za v současnosti největší hrozbu pro USA.

V Maroku

odmítli tábory pro uprchlíky, které by tam ráda viděla ČR. Není divu, potřebují je dostat coby útočníky do Evropy.

Ruština

je třetí nejrozšířenější řečí v chalifátu, je to dáno přítomností řady příslušníků islámských etnik z bývalého SSSR.

Asad

přiznal porážky, ale odmítá "politické" řešení situace.

V Somálsku

zaútočili muslimští teroristé na hotel, obývaný především cizinci, nákladním autem s výbušninou.

V Jemenu

odmítli šíitští povstalci příměří, navrhované Saúdskou Arábií.

Ukrajina

Snipeři

se v poslední době stali jedním z nejvýznamnějších faktorů občanské války, zejména v oblasti Donbasu.

Ukázalo se,

že Čečenci bojují v občanské válce na Ukrajině na obou stranách konfliktu.

Kyjev

obvinil povstalce z ostřelování velkorážnými zápalnými granáty.

Obecné

Kubera

přišel se dvěma nápady:
  • nevydávat pasy neplatičům, což by je postavilo pod tlak v případě, že by chtěli vyjet mimo EU
  • uzákonit 0,5 promile alkoholu pro řidiče, což je hladina tolerovaná v řadě států EU

Bělobrádek

za KDU-ČSL provedl hlubokou rektální speleologii vůči potomkům nacistických zločinců (i dosud přežívajícím).

V Trenčíně (SR)

vyhodili primáře gynekologie poté, co nechal natočit na porodním sále videoklip kapely. Sám je uznávaným muzikantem a v klipu si i zahrál. Z hlediska nemocniční hygieny v tom problém nevidím (nejproblematičtejší nejsou kmeny z venku, ale nemocniční kmeny s multirezistencí na antibiotika a desinfekční prostředky).

Osmnáctiletá dívka,

nakažená jako dítě HIV, několik let nebrala léky a přesto je bez příznaků progrese infekce. Část lidské populace je prostě vůči HIV více či méně imunní a pokud se HIV rozšíří, uplatní se tito lidé coby "populace hrdla láhve".

Žďárská vražedkyně

neuspěla s odvoláním a půjde do detence.

U Studénky

se srazilo Pendolino s kamionem. Dva mrtví na místě, třetí dodatečně v nemocnici, spousta raněných. Řidič uvázl mezi závorami, které projížděl, když se spouštěly. Okamžitě se zvedla vlna hlasů, že Pendolino by nemělo jezdit na tratích s přejezdy. IMHO ne úplně pravda, protože přejezd fungoval tak, jak měl, chyba je jednoznačně na straně řidiče.

Na Floridě

se bojí pásovců: Jsou mezi nimi exempláře, postižené leprou. Svého času se považovalo za obrovský úspěch, že se našel jiný živočich kromě člověka, který může hostit Mycobacterium leprae, a umožnil tudíž studovat tuto nemoc a léčbu proti ní i metodami, které by se na lidech dělat nedaly.

Ve Španělsku

zvýšili věk zletilosti i sňatečnosti ze 14 na 16.

Senátoři

podpořili možnost zvýhodnění firem, které budou zaměstnávat na zkrácené úvazky.

EU

dala zelenou ne příliš účinné, leč neškodné vakcíně proti malárii. Faktem je, že daleko účinnější jsou plošné postřikly insekticidy a likvidace malarických bažin.

President Zeman

prohlásil, že pokud budou "uprchlíci" na hranicích ČR, sám vezme zbraň a půjde bojovat.

Byl zahájen

rozprodej Řecka. O to těm, kdo v Řecku zaváděli EUro a nyní blokují odchpod Řecka z EUrozóny, reálně od samého začátku šlo.

Příští rok v červnu

by Britové měli hlasovat o setrvání nebo odchodu z EU.

Lidskoprávníci běsní

Britské listy s patřičnými kýbly jedu komentují novou protiteroristickou legislativu v Tunisku, které bylo podle nich do té doby "oázou demokracie".

Pochopitelně, vše je jinak:

  • V Tunisku byl poměrně silný autoritativní režim, který se nepodařilo lidskoprávníkům rozložit, takže ustál i islamistickou kontrarevoluci nazývanou "Arabské jaro".
  • Prodloužení doby zadržení policií z 6 na 15 dnů lépe reflektuje skutečnost, že teroristické skupiny jsou sofistifikovaněji uspořádané a je obtížnější a časově náročnější dostat se k důkazům o vině konkrétního jedince
  • Teroristé mohou dostat až trest smrti - lidskoprávníci kvílejí, nicméně normální člověk si klade otázku, proč celá léta živit zrůdu, která, pokud bude někým neblahým propuštěna nebo se jí podaří utéct, bude znovu vraždit?
  • Lidskoprávníci mají oubytě z ustanovení, že: "Trest smrti může být uvalen i na toho, kdo šířil informace vedoucí k teroristickému útoku, při němž někdo zemřel". Nelze se jim divit, protože řada lidskoprávnických aktivit je v podstatě servisní službou pro teroristy, a pokud by to bylo spojeno s reálným nebezpečím života, tak by těchto proteroristických krys začalo ubývat jednak cestou poprav, jednak úprkem těch, co neztratili zbytky soudnosti a uvědomili si, kde se to ocitli. Není také žádným tajemstvím, že na teroristických útocích se podílí velké množství muslimů, kteří pachatelům samotného útoku poskytují jak materiální zázemí, tak i např. informace o lidech a objektech, které jsou pro útok vytypovány. Postižení těchto spolupracovníků, kteří v evropském právním prostředí dostávají pouze bagatelní tresty (pokud vůbec nějaké) je docela klíčové pro rozvrácení zázemí, z něhož tyto útoky vyrážejí. IMHO by mohl být postižen i duchovní, který akterům teroristických útoků (včetně sebevražedných) "vysvětlí", že jdou na džihád, a že se v případě úhynu okamžitě ocitnou v ráji (protože i tohle je informace, která vedla k útoku). Stejně tak by mohli dostat flastr (včetně oprátky) i příslušníci Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii, kteří islámským teroristům sdělovali identitu svědků, přinášejících svědectví o jejich zločinech.
  • Velký kvil se ozývá rovněž nad ustanovením, že "poškození veřejného nebo soukromého vlastnictví při demonstraci může být nyní definováno jako terorismus". Pokud si vzpomeneme na islámské excesy s hromadně zapalovanými auty a ničením dalšího veřejného i soukromého majetku v řadě evropských metropolí, tak pokud by byly tyto aktivity jednoznačně definovány jako terorismus s možností udělení trestu smrti, tak by se opět islamisty placení a řízení lidskoprávníci nemohli ohánět bláboly typu "bylo zničeno trochu soukromého majetku, to nemá žádný náboženský nebo politický význam".

Jinými slovy: Ustanovení, která prošla parlamentem Tuniska, by bylo vhodné zavést v celé Evropě (včetně EU) jako jednu z obranných linií proti islámskému terorismu. A vztah k těmto (a podobným) opatřením je jednoznačným škrtem o prubířský kámen, definujícím poměrně jednoznačně vztah dotyčného nebo dotyčné (osoby či instituce) k islamismu, potažmo islámskému terorismu.

sobota 25. července 2015

Korejci demonstrují průšvih (2)

Ovšem už v předchozím díle zmíněném středověku existovaly konflikty, které měly charakter materiální války, byť byly komplikované skutečností, že hlavní materiální základnou společnosti tehdejší doby byla zemědělská výroba, rozptýlená po velké ploše. Nicméně v některých konkrétních případech bylo přímo cílem bojů zničení nepřítelova zemědělství likvidací jeho nevolníků, úrody, obydlí apod. Později tyto techniky dovedli do větší dokonalosti osvícenější vojevůdci doby husitské, válku jako souboj ekonomických faktorů přímo chápal např. geniální vojevůdce Albrecht z Valdštejna.
Kuriózním prostředkem ekonomického charakteru bylo právo některých šlechticů po cestě na dvůr nadřízeného feudála vypálit určitý počet jeho vesnic. Např. český král coby říšský arcičíšník měl právo při povolání na dvůr římského císaře vypálit na jeho zboží sedm vesnic. Tato opatření měla ekonomický charakter a chránila příslušné feudály proti tomu, aby byli povoláváni ke dvoru kvůli prkotinám. Pomíjím i v podmínkých středověku spíše příznivý dopad míchání genů, protože vypálení vesnice se zpravidla bez nějakého toho znásilnění také neobešlo.
Mimo opravdu krátkodobé (dny trvající) konflikty tedy není reálné odlišit ryze vojenskou sféru od ryze nevojenské. Ani pro toto zmixování civilní a vojenské sféry není nutno umísťovat baterie raket a děl do nemocnic a škol, jak to dělají muslimové.
Ekonomické zhroucení režimu islámských okupantů bylo jedním z faktorů, které vedly k finálnímu úspěchu reconquisty na Pyrenejském poloostrově. A toto zhroucení bylo přinejmenším nepřímo vyvoláno některými akcemi v rámci reconquisty.
Známou epizodou z první světové války je zabavení velkého množství civilních taxíků, které dopravily do bitvy na Marně francouzské vojáky, a tím umožnily stabilizovat frontu a německý postup přeměnit definitivně na zákopovou válku, která charakterizovala celý tento konflikt na západní frontě až do závěrečných bojů.
Ve druhé světové válce hrálo velmi významnou roli bombardování Německa britskými a americkými bombardéry. Protože šlo o ohrožení vojenské výroby, nezbytné pro chod fronty, museli Němci jednorázově stáhnout z východní fronty velké množství protiletadlových kanonů. Jejich spotřeba munice (včetně spotřeby děl, vyrobených ryze pro potřeby protivzdušné obrany Německa a jeho satelitů) omezovala množství munice, kterou bylo možno dodat zbývajícím dělům na východní frontě. Řada autorů toto spojuje se zlomem v nadvládě ve vzduchu ve prospěch SSSR, která se poprvé uplatnila v bitvě u Kurska. A opět je zde těžko oddělitený dopad ryze vojenský od dopadu obecně ekonomického (ničení surovinové základny, dopravy, vodovodní sítě, výpadky v zásobování elektřinou atd.).
Škody způsobené bombardováním způsobily Německu, že řada významných zbraní a zbraňových systémů, které měly potenciál způsobit Spojencům pořádné problémy, zůstala buď v prototypech, nebo malých sériích (které nebyly s to způsobit takové škody, jaké by způsobilo jejich masové nasazení), případně se dostala do boje až v době, kdy jejich kvalita byla eliminována kvantitativní převahou spojeneckých prostředků. Rozvrat německé ekonomiky byl i jedním z faktorů, které zabránily Německu vyrobit alespoň "špinavou" jadernou bombu.
P. Clostermann ve vzpomínkách na letecké boje "Velký cirkus" líčí kruhové hony na první německé tryskové stíáhačky, ovšem tyto hony byly možné pouze proto, že v konvenčních letadlech měli spojenci absolutní a drtivou převahu, a tak mohli skutečně vysílat desítky letadel do míst, v nichž predikovali průlet tryskové stíhačky (na základě pozorování dalších desítek pozorovacích letadel) s tím, že v několika sekundách, než jim uletí, alespoň některé bude mít šťastnou mušku.
A je třeba si uvědomit, že "živé cíle", tj. odborníci nepostradatelní pro výrobu, byly důležitější cíle útoků na nepřátelské zázemí než samotná technika. Zcela explicitně to bylo řešeno při náletu na nacistickou základnu na Peenemünde, na níž byly připravovány rakety, později použité jako V2 (a další, které už ve válce nasazeny nemohly být, mj. i kvůli tomuto náletu). Při jeho plánování a v pokynech pro posádky bombardérů měly ubikace technického personálu přednost před výrobními halami a laboratořemi. Zabití vycvičených techniků, kteří znali řadu detailů a vychytávek (včetně takových, které se dost dobře nedají srozumitelně popsat v nějakém návodu či příručce*), také zbrzdilo celý projekt balistické raketové střely podstatně víc, než napáchané materiální škody.
Prostě bojovník "u soustruhu" může mít pro nepřítele významnější hodnotu, než bojovník "s puškou", bez ohledu na to, že tímto kvalifikovaným výrobcem zbraní může být i žena nebo výrostek.
Konec konců, sofistifikovanou techniku mohou vyrábět i malé děti, viz známá parodie na reklamní slogan: "Dárek vyrobený dítětem potěší nejvíce, proto kupte pod stromeček IPhone". Nehledě k tomu, že náhrada opravdu kvalifikovaného a zkušeného dělníka je náročnější (zejména pokud je nutno na jeho místo někoho stahovat z bojových jednotek) než náhrada frontového bojovníka.
Pokud je někdy používáno oddělení "civilních" a "vojenských" cílů, děje se tak prakticky vždy jen za účelem diskreditace (případně "odsouzení") některé ze stran konfliktu, nikoli na nějakém racionálním základě. Pro případ moderních konfliktů, a zejména chroničtějších, se musíme smířit s tím, že kterákoli osoba či objekt ve strukturované a funkčně propojené společnosti je nějakým způsobem použitelná pro válečnou ekonomiku (pokud již takto využívána není), a tudíž se stává naprosto legitimním cílem pro druhou stranu konfliktu (a to samé, pochopitelně, platí i pro osoby a objekty té druhé strany).
A to pomíjím i samotné bojové operace, kdy moderní technika umožňuje i nasazení dětských bojovníků (o ženách ani nemluvě), jací by byli v éře mečů a bojových seker proti dospělým profesionálům naprosto nepoužitelní. Ti dnes zvládnou střelbu pistolí menší ráže, nebo mohou být použiti jako nosiče výbušnin k sebevražedným atentátům (a pro mnoho dalších pro boj zcela relevantních věcí, které nemám prostor vyjmenovávat).

Takže, bohužel, platí, že konfliktů se, až na naprosté výjimky, účastní celá moderně pojatá společnost a kdokoli z ní (a jakýkoli technický prostředek) je legitimním válečným cílem. Ideály Červeného kříže v podstatě přišly "s křížkem po funuse" a jejich zaostávání za realitou se s vývojem moderních technologií i organizace společnosti stále prohlubují.
___________________________
* Zde si dovolím upozornit na skutečnost, že "normovací" mánie EU vedla ve členských státech k likvidaci postupů, jejichž základem je nepopsatelné know - how, a které nelze dělat způsobem "mírně vycvičená opice vezme příručku a jede podle ní bod za bodem". Zasáhlo to i Česko.

pátek 24. července 2015

Korejci demonstrují průšvih (1)

Korea zveřejnila závěry "Velkého Vůdce", na návštěvě v továrně, vyrábějící moderní zemědělské BIO postřiky na bázi Bacillus thuringiensis. Odborníci poznali, že na uvedeném zařízení by bylo možné pěstovat i Bacillus anthracis jako náplň do biologických zbraní (a že to možná Korejci dělají).

Na uvedeném faktu není nic mimořádného. Obě bakterie patří do stejného rodu. Mají podobné růstové vlastnosti a tudíž i nároky na zařízení, v němž by byla pěstovatelná masa buněk, které jsou následkem změny kultivačních podmínek donuceny k vytvoření spor. Mohou se drobně lišit nastavení teplot (což by se případně dalo poznat na "budících" konkrétního zařízení) i dob kultivace (což se z fotek a krátkých filmových záběrů poznat nedá).
Nasazení Bacillus thuringiensis je biologický boj proti některým hmyzím škůdcům, jimž bakterie ze sežraných kusů rostlin začnou ve střevě produkovat toxiny, které rozloží střevní stěnu a jedinec uhyne. Pro člověka je tento bacil prakticky neškodný, vyjma opravdu šílených infekčních dávek, které jsou zpravidla spojeny s nehodami v laboratořích nebo provozních linkách. Z dob socialismu se traduje kasuistika dvojice, která se vydala konzumovat svůj vztah na pole, označené výstražnými cedulemi (aby snížili pravděpodobnost vyrušení) a dostala "naplno" z leteckého postřiku dávku Bathurinu, nebo co se tenkrát používalo, a výsledkem byly mnohočetné vředy na kůži.
Bacillus anthracis se (podobně jako jeho příbuzný B. thuringiensis) v lidském střevě nemá proti konkurenci tamních bakterií moc šancí, uplatní se v plicích a na kůži (proniká do drobných oděrek a vytváří, vředy, charakteristické černou barvou) a nakonec, pokud  překoná přirozené bariéry (v plicích to má významně jednodušší) proniká do krve a organismus zlikviduje jednak zavalením masou bakterií, jednak toxiny.
Nasazení obou těchto bakterií je tedy ve své podstatě biologickou válkou, byť v tom prvním případě se jedná o válku proti hmyzím škůdcům.

Podobně existuje řada dalších prostředků, které mohou mít uplatnění jak v civilní, tak i vojenské sféře.
Metoda výroby dusičnanů průmyslovým jímáním vzdušného dusíku byla původně určena k náhradě chilského ledku, významného a pro intenzívní zemědědělskou produkci nezbytného hnojiva, jehož dovoz do Německa zamezila blokáda. Nicméně vedle hnojení se vzniklé dusičnany daly využít zcela jistě i jako komponenta střelného prachu a z nich vyrobená kyselina dusičná na výrobu střelné bavlny, TNT, nitroglycerinu, ekrasitu i dalších výbušnin s vojenským použitím.
Mimochodem, samotný ekrasit je jednak silná výbušnina, jednak je činidlo pro některé běžné medicínské laboratorní testy, jednak jsem viděl i jeho velmi mírumilovné použití označováním různých skupin myšek, chovaných ve společné kleci (protože silně a neodstranitelně žlutohnědě barví a je v této formě aplikace nejedovatý). Lze ho použít i jako významně odpudivé ochucovadlo, protože má velmi výraznou hořkou chuť (byť je sám slabě jedovatý a v moderní době byl nahrazen prostředky podstatně méně toxickými). Konec konců, i sám nitroglycverin lze použít vedle výroby náloží jako lék v případě nedokrevnosti srdečního svalu a dokonce (byť se tak běžně nepoužívá) i k zastavení astmatického záchvatu. K tomu druhému účelu se častěji používají jiné nitrosloučeniny, které ovšem lze použít i jako antidota proti některým chemickým zbraním, takže mají i využití vojenské.
V roztomilé knížečce pana Bergiera o průmyslové špionáži je popsáno, jak byly výroby některých otravných látek po druhé světové válce propojeny s výrobou plastů, a to tak důkladně, že ukradení konkrétních průmyslových postupů umožnilo podle neutajovaných údajů o výrobě těchto plastů predikovat objemy vyrobených bojových chemických látek. Což do jisté míry setřelo rozdíly mezi ryze vojenskou a ryze civilní špionáží.
I řada svým primárním použitím naprosto nevinných látek, užívaných např. ve zdravotnictví jako desinfekční (a jiné sanitační) prostředky nebo léky, může být použita pro přípravu látek přímo použitelných v boji, nebo jako sabotážní a teroristické prostředky (výbušniny, otravné plyny apod.). Což potom vede ke konfliktům typu "konvoj s humanitární pomocí byl zastaven pod záminkou dovážení vojenskéoho kontrabandu" versus "pod záminkou humanitární pomoci byl dovážen vojenský kontraband". Na konci WW2 vyráběli Němci velmi brizantní (leč poněkud neovladatelnou) výbušninu, jododusík, z tak typicky medicínského materiálu, jakým je beze sporu jodová tinktura. Viděl jsem i cestu přes minové pole (byť cvičné), vyznačenou prošlými obvazy.
Také u konzervy těžko můžete obtížně predikovat, zda poslouží k nasycení ubohých strádajících dětí, nebo jako železná dávka potravin pro teroristický či klasický vojenský oddíl. A neexistuje přitom jediná rozumná možnost jednomu z těchto použití nějak zabránit.
To samé, co platí pro jednotlivé materiály a výrobky, platí i pro jejich výrobu. Není možné ve smyslu humanitárních ideálů oddělit vojenskou (nebo dokonce ryze zbrojní) výrobu od výroby civilní. Velkou část (či spíše významnou většinu) polotovarů i hotových výrobků) lze použít jak ve vojenské (včetně terorismu), tak i v civilní sféře. Je nutné se smířit s tím, že do konfliktu, včetně ryze válečného, vstupuje ekonomika státu jako celek.
Vlastně už v době, kdy vznikl Červený kříž, vyžadující striktní oddělení civilní a vojenské sféry a rozdílné právní podmínky pro ně v případě války, bylo toto pojetí jeho tvůrců, reflektující situaci ve středověku či raném  novověku (ale ani tam v takto "ideální" podobě nerealizované), z technických důvodů zastaralé, protože už tehdy vznikaly technické produkty, které měly uplatnění jak ve vojenské tak i v civilní sféře. Tento problém se dále prohloubil normalizací součástek, kdy šroubek a matka o určité délce a průměru nalezly univerzální použití všude tam, kde byla dírka, kterou se daly prostrčit a zašroubovat. Asi generaci poté se navíc technici poučili, že je výhodné jak zbraně tak i civilní technická zařízení vytvářet nad již existující součástkovou základnou a projektovat jen minimum součástek, specifických pro daný výrobek nebo řadu (druh) výrobků. To akcentovalo zaváděním normalizace při výrobě (první normalizovanou zbraní byla pravděpodobně winchestrovka (nasazená seveřany v závěru občanské války v USA), cíleně prostřednictvím sériové výroby umožňující vytvoření funkčního exempláře "kanibalizací" dvou různě poškozených.

(pokračování zítra)

úterý 21. července 2015

Hajlující královna

Sluníčkáři jsou v rauši: Na britskou královnu se provalilo, že jako 6 - 7 letá holčička (tedy krátce poté, co se nacisté v Německu dostali k moci) hajlovala a dokonce to učila svou mladší sestru (jak ukázaly fotografie a filmy, které se dostaly do rukou bulvárních novinářů).
Sice se to jeden "pomýlený" historik snažil bagatelizovat konstatováním, že v té době jednak hajlování nemělo patřičné konotace, jichž nabylo až o desetiletí později, jednak, že v té době se patrně v Británii nenalezlo dítě, které by si toto gesto nezkusilo. Což do jisté míry mohu potvrdit (čímž dokáži rovněž svou pomýlenost a vůbec celkovou charakterovou narušenost), protože si pamatuji ze školy, že hajlovali i spolužáci, kteří měli už tehdy doma televizi a viděli v ní historické dokumenty nebo hrané filmy z doby války. Dokonce si k tomu pískali či broukali známou melodii Horst Wessel Lied.
Nicméně, abych to trochu napravil, připravil jsem děsivý bonz na mládežníky, motající se kolem signalizace. Některá písmena semaforové abecedy  jsou totiž docela jednoznačně (při troše "dobré" vůle) interpretovatelná jako hajlování. Jedná se především o písmena C, D, J, V, případně Y. Prostě bychom si měli dávat dobrý pozor na skauty, námořníky (a vůbec všechny lidi z ozbrojených sil). Měli bychom asi opět, po vzoru komunistů, zakázat ransomovky (protože jejich hrdinové se semaforovou abecedu nejen učili, ale dokonce ji učili i další děti - viz "Zamrzlá loď kapitána Flinta") a ty exempláře, co jsou v knihovnách, přesunout do "zvláštních fondů", nedostupných běžným čtenářům.

Pokud se vám předchozí text zdá střelený, tak to jistě a zcela záměrně střelený je.
Sluníčkářští antifašisté jsou banda naprostých blbů, bohužel, silně nebezpečných, kteří skutečně mohou v reálu s podobnými krávovinami přijít a ještě na to být hrdí.
Druhou věcí je, že velice rádi falšují realitu. Existují udavačské akce typu "osoba XY je nacistický sympatizant, můžeme doložit jeho fotografií v nacistické uniformě", aby se posléze, když už dehonestační kampaň byla v plném proudu (případně splnila svůj cíl, jako vyhození ze zaměstnání či studia), ukázalo, že dotyčný hrál jako komparsista v nějakém historickém filmu (a byly zneužity záběry z natáčení, případně políčka z daného filmu).
Konec konců, i pro dehonestační kampaň vůči vedoucímu hnutí Pegida Lutzi Bachmannovi, byla (vy/zne)užita fotografie z obálky knihy "Už je tady zas", popisující přenos Hitlera do současného Německa (IMHO by se na toto téma dalo spáchat cokoli od vyznění extrémně antinacistického po extrémně pronacistické, včetně katarze typu "viděl, že EU splnila vše, o co se snažil, a vrátil se v klidu do hrobu"). Co konkrétního na toto téma stvořili autoři citované knihy netuším, neboť němčina není můj šálek kávy.

Přestože monarchii (ani naši bývalou, ani stávající v jiných zemích) nijak zvlášť neprožívám (na rozdíl třeba od monarchistů), přeji britské královské rodině, aby současnou kampaň ustála. Konec konců, král v GB nevládne. O sympatiích britské politiky vůči Hitlerovi, která nakonec vedla až k Mnichovu, nerozhodoval tehdejší britský král, ale premiér, jmenovaný na základě výsledků voleb. Pokud se tedy v britských skříních skrývá nějaký kostlivec, tak jsou to skříně jednak na úřadu předsedy vlády, jednak v pralamentu.

pondělí 20. července 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

Irák zaútočil

v oblasti Anbáru proti chalifátu.

Alexander Ciccolo,

údajně mentálně chorý a fascinovaný islámem (ve skutečnosti asi konvertita k islámu, což je +- totéž), plánoval atentát v americkom Bostonu po vzoru bratří Carnajevů. Pikantní je, že je synem policejního důstojníka. Jeho přípravy na atentát byly policií dlouhodobě sledovány a byl v čas odchycen.

Chalifát

zavedl ženská komanda, která mučí, bičují, koušou, upalují atd. ženy, které se "chovají nevhodně" (např. vyjdou na balkón nebo se dívají z okna, případně nemají správný islámský "dresscode"). Opravdu zde chceme vládu takovýchto zrůd?

Irán

údajně upustí od výroby vlastní jaderné bomby (je-li možné se spoléhat na slova jeho představitelů, IMHO ne) výměnou za zrušení sankcí proti zločinnému a nelegitimnímu islámskému režimu, který v něm vládne.
Izraelský premiér Netanjahu to komentoval přirovnáním k severokorejskému režimu, kterému se pod stejnými kontrolními mechanismy, na jaké přistoupil Irán, podařilo A-bombu vyrobit.
Ajatolláh Chamenejí se zase vyjádřil, že smlouvu budou muset velmi dobře prostudovat, aby ji nemohl porušovat Západ.

Terooristé

z izraelských "zvláštních jednotek" zavraždili vojenského poradce syrského presidenta Asada. Je to další ukázka toho, jak Izrael svými aktivitami fakticky podporuje šíření islámských fundamentalistů z chalifátu.

Čtveřice

"francouzských mladíků" plánovala přepadnout policisty, uříznout hlavu policejnímu důstojníkovi a celé si to nahrát na video. Francie má už skoro 2000 registrovaných džihádistů, o nichž tajné služby vědí. Něco přes 1/4 z nich aktivně bojuje na území chalifátu (obávám se, že ti zbylí jsou spoojeni s vyšším rizikem).

Brazilec

(?konvertita) přepadl v Římě turistku a snažil se ji v Koloseu podřezat po vzoru chalifátníků. Naštěstí se ho podařilo policistům uzemnit kopancem a zadržet. Motiv "není znám".

Egyptský vojenský člun

údajně zasáhli džihádisté z chalifátu raketou.

Ve městě Chatanooga

(Tennessee, USA) vraždil "typický američan" jménem  Mohammad Youssuf Abdulazeez. Řídil se textem Hadithu 38, nabádajícího muslimy k vyvražďování všech "nepřátel islámu", tedy všech nemuslimů. Ale s islámem to jistě nemá nic společného. Coby posmrtný vzkaz zanechal "hlubokomyslnou úvahu": "Život je krátký a hořký, řiďme se Koránem."

Do znovudobytého Adenu

se vrátila část ministrů jemenské vlády.

Maďarská vláda

plánuje OMHO velice rozumnou věc: Zřizovat tábory pro uprchlíky zcela mimo obce.

Naši soudruzi

chtějí přijmout letos 400 "uprchlíků", první v září.

Ve Falúdži

ukřižovali několik desítek lidí za porušení ramadánového půstu. Inu, co jiného by se dalo od muslimů čekat, že?

Otravnou látku

použil chalifát proti bojovníkům kurdských milicí. IMHO je nejvyšší čas udělat chalifátu totéž.

Pět Čechů

zmizelo v Libanonu, případ je zatím velmi obskurní.

Podle odborníků

by polní nemocnice pro běžence v Jordánsku byla příliš drahá. Plné zaopatření tisíců "uprchlíků" a náklady na škody, které nadělají, odborníci tak nějak nereflektují.

Ukrajina


Ukrajinská vláda

má problém s krajně pravicováými a nacionalistickými milicemi, které použila (neúspěšně) v první fázi konfliktu. Jednak ji kompromitují, jednak jí samotné jdou po krku. Je tak trochu v situaci čarodějova učně, který vyvolal zlé duchy, ale už si nenastudoval, jak je zahnat zpět.

Osm ukrajinských vojáků

padlo v dalších bojích na Donbasu.

Porošenko

navrhl pro Donbas zvláštní status.

Obecné

Řecku

byly nadiktovány podmínky, které nijak nezlepší jeho platbyschopnost, jen způsobí napakování se tzv. "věřitelů". A dostane další půjčky, o nichž se ví, že jsou nesplatitelné. Za jednu z nich ručíme (=zaplatíme ji) i my, ačkoli nemáme euro. Navíc má dojít k obří privatizaci, která bude znamenat přesun řeckého majetku do rukou pochybných šíbrů.
Světem jde obří vlna nenávisti vůči Němcům.
Podle MMF bude třeba Řecku poskytnout až 30 letý odklad splácení dluhu (jinými slovy, současní EUropolitikové vyrobili problém pro budoucí generace).
MFF také konstatoval nefunkčnost EUrozóny v současné podobě (věc, kterou odborníci na ekonomiku konstatovali už před mnoha lety).
Aktivisté na sítích dávají dohromady bojkoty německého zboží.

Plot

na hranici se Srbskem začalo stavět Maďarsko. Na konci týdne už měli hotovou "testovací část".
Maďarská sluníčka proti výstavbě protestovala. "Ježíš byl také imigrant", hlásal jeden z jejich plakátů. Podle Bible to není tak úplně pravda, nicméně pokud zohledníme veškeré negativní dopady křesťanství v Evropě (a pozitivní žádné neexistují), tak by to byl velmi silný argument proti imigrantům.

NS

spáchal další problematický rozsudek: Potvrdil trest pro řidiče, který nacouval do dítěte, nedbale hlídaného matkou, pro výšku v zrcátcích (i podle znaleckého posudku) neviditelného.

President Zeman

konstatoval při odhalení pomníku F. Mitterranda v Praze, že budeme jednou muset kvůli imigrantům na hranice povolat armádu.

Sonda NASA

New Horizons úspěšně proletěla kolem Pluta, nafotila miniplanetu i její měsíce a nyní bude více než rok nafocené snímky posílat na Zemi, protože je to daleko a přenosová rychlost je malá.

ŘKC

dostane Mockerovy domy a část Jiřského kláštera výměnou za zrušení všech dalších restitučních požadavků v areálu Pražského hradu.
Kardinál Vlk tuto dohodu mezi kardinálem Dukou a presidentem Zemanem odsoudil, takže nenasytná zločinecká organizace bude dál otevírat chřtán.

Ve Vyšních Lhotách

bylo přes odpor místních obyvatel i samosprávy zřízeno zařízení pro uprchlíky. Údajně nebudou smět mimo areál a údajně v zařízení vzniknou nová pracovní místa. Nelze se divit tomu, že v některých jiných zemích (Rakousko, Německo, Francie apod.) podobná zařízení místní vypálili.

V havarované dodávce

bylo nalezeno 21 ilegálních imigrantů, snad z Afghánistánu. Bohužel, ne každá dodávka s ilegály havaruje, a když, tak stejně ne pořádně (= ilegálové vyváznou).

Soudruzi

z ministerstva vnitra se zoufale snaží, aby nějak dehonestovali odpůrce proti islámským imigrantům. Minulý týden z nich vypadla perla: "radikální politické požadavky a návrhy i způsoby mobilizace sympatizantů se prakticky nelišily od projevů krajní pravice".
Jejich problém spočívá v tom, že se antiislamisté posunují stále více do mainstreamu. V případě islamizace by bylo nějakým způsobem poškozeno (a většina velmi vážně až fatálně) cca 70 - 80 procent občanů, hlásících se k různým formám ateismu i "islámem neschváleným" konfesím. Na své by si ovšem přišly i třeba "katolické buzny". IMHO pokud by všichni takto potenciálně ohrožení lidé dali hlas konvičkovcům, tak by ti měli pohodlnou ústavní většinu.

Ministr Pelikán

navrhl zjednodušení osobního bankrotu. Kvílí především firmy a další subjekty, žijící z dlužníků.

V Pardubicích

zadrželi prostitutku, která nabízela sexuální služby (dokonce na internetu) přesto, že věděla, že je HIV pozitivní. Hrozí jí až tři roky vězení (IMHO málo).

Breivik

dostal svolení ke studiu politologie.

Poláci

budou těžit břidličný plyn za pomocí Číny. U nás je snaha zakázat i průzkum ložisek, pracují na tom především z různých pochybných zdrojů placení "ekologové".

V Polsku

se objevila nová syntetická droga, zvaná Mocnář, která přivodila smrt už několika desítek lidí. Ještě horší je, že její uživatelé jsou v rauši nezvladatelně agresívní.

Sluníčka kvičí

nad fotem britské královny, která v šesti a něco letech hajlovala i se svou mladší sestrou.

V sobotu

proběhly v Praze na Václavském náměstí tři demonstrace, jedna pro imigranty a dvě proti. Sluníčkářů bylo výrazně méně, ale kompenzovali to agresivitou.

"Pomáhat a chránit"

si asi vybavil plavec, kterého na jesenické přehradě přejel policejní člun - než zemřel.

Kněz

v kostele udal policii ženu, která údajně zpívala falešně. Tak trochu mi to připomíná, jak za totality měli někteří žáci z důvodu hudebního "hluchu" zakázáno zpívat Píseň Práce, Internacionálu a hymny naši a sovětskou. Inu, totalita jako totalita.

Hollande by rád

přeměnil EUrozónu v totalitní stát (Ein Volk, Eine Zone, Eine Euro).

neděle 19. července 2015

"Uprchlíci" jako medicínský experiment?

Představte si, že by někdo přišel s nápadem udělat následující experiment:
Přiveze několik stovek až tisíc lidí z různých koutů méně civilizovaného světa, nechá je pohybovat na dosah naší populace, a pak bude zjišťovat, které nemoci a jakými cestami se od nich na naši populaci přenesly.
Pokud by někdo s něčím takovým vyrukoval na standardní etickou komisi pro experimenty na lidech, tak by s největší pravděpodobností (po ošetření členů, které by z toho trefil šlak) došlo k velice razantnímu zamítnutí dotyčného návrhu.
Přesně tohle se ale děje v případě tzv. "uprchlíků". Musíme zcela reálně počítat s tím, že jsou prolezlí vším možným, od nejrůznějších, pro nás exotických, červů přes prvoky, bakterie až po viry. Když působila naše polní nemocnice v Afghánistánu, tak bylo úvodní podání anthelmintik prakticky všem pacientům (mimo ty ve velmi těžkém stavu) standardem a následoval prakticky vždy "porod řitním otvorem" cca kilogramu nejrůznějších červů (měl jsem možnost vidět presentaci s obrázky; protože jsou červi o něco "načechranější", jednalo se o klubko +- velikosti novorozeněte). Naprosto stejná situace je i v dalších rozvojových zemí, včetně, pochopitelně, výskytu potvor, které různě prolézají tělem, takže se jich takovýmto zákrokem nezbavíme (i v tom Afghánistánu to byl v podstatě jen úvod k cílené diagnostice a likvidaci toho, co ještě zbylo).
Další věcí jsou nejrůznější střevní bakterie. Ona stačí prachobyčejná Escherichia coli, nějaký exotičtější kmen, a nastane průšvih, který v době před zavedením infúzní léčby končil smrtí (ještě Napoleonovi zemřelo víc vojáků na infekční průjmy, zdaleka ne vždy vyvolané klasickými původci úplavice nebo cholery, než na kulky nepřátelských vojáků). Ono i dnes stačí svézt do jednoho dětského tábora děti z Brna a Ostravy, a už mezi těmito městy existující rozdíl v "místně obvyklých" kmenech udělá tak třetí den docela pík ve spotřebě toaletního papíru (a chudák táborový doktor aby si házel mincí či vykládal karty, jestli to je dysenterka na volání hygieniků, nebo "podělání se prosté", které zvládne sám). Pochopitelně, čím jsou lokality sobě vzájemně exotičtější a s kontakty řidšími (přičemž projetí nějakého safari, žijícího z konzerv a balené vody, se moc počítat nedá), tím razantnější rozdíly mezi "v dané populaci obvyklými" kmeny najdeme. A tím je i bouřlivější reakce populace A na kmeny populace B a naopak.
Pochopitelně, existují stovky pro nás exotických virů, které se různými (ne vždy úplně jasnými) cestami šíří v populaci. V některých případech vyžadují speciální přenašeče (různé druhy krev sajícího hmyzu), někdy ještě nějaké další živočichy kromě člověka. Mohou být exotické hmyzy zastoupeny u nás domácími druhy? Mohou tyto viry (a další původci nemocí) projít organismem našich domácích savců, případně ptáků a z nich zpět na člověka? Nevíme, ale brzy to zjistíme. Mám na mysli různé skupiny arbovirů, virů hemorrhagických horeček a podobné "radosti". A kdo bude (zoologové, epidemiologové, mikrobiologové apod.) připravený, ten "naseká" v případě propuknutí nějaké mzajímavé epidemie (nejlépe takové, aby byly k dispozici i pitevní nálezy) prestižní a hojně citované publikace.
Jednu jistotu ale máme: Řada uprchlíků pochází z oblasti, kde se vyskytuje běžně malárie. Přenašeče malárie z rodu Anopheles u nás máme a s poklesem velkochovů a rozšířením malochovů v zemědělství u nás jejich počet nejspíš narostl (komáři tohoto rodu potřebují pro páření menší prostory - chlív pro jednu dvě kravičky, kozu apod., velkostáje jim nesvědčí). Nedejme se mýlit současnou situací: na konci 19. století byla malárie na jihu Moravy a v sousedním Rakousku vcelku běžnou záležitostí, byla vylikvidována v průběhu minulého století kombinací důsledné léčby nemocných s vysušováním malarických bažin okolo Dunaje, Moravy a Dyje. "Návrat divočiny" prosazovaný (a částečně i provedený) některými šílenými ekology (stačí v podstatě "ekologické" zákazy plošných postřiků proti komárům v době jarních a letních kalamit), je přesně to, co může vést k vytvoření komplexu podmínek pro obnovení přírodního cyklu plasmodií (pokud se tak už nestalo) a promoření "uprchlíci" se mohou stát sirkou, hozenou po rozškrtnutí do stohu vyschlé slámy.
Takže side-effectem snahy některých "humanitních" aktivistů bude i odpověď na otázku, které exotické infekce se mohou adaptovat na naše poměry (přírodní i sociální).

sobota 18. července 2015

Yperit nejlepší sufražetkou

V souvislosti se značně pochybným návrhem zákona o obecném referendu z dílny vládních fašistoidů a antidemokratů se opět objevují útoky na referendum jako prostředek demokracie. V současné době "frčí" kritika pozdního zavedení volebního práva pro ženy ve Švýcarsku coby ukázka naprosté neschopnosti a nedemokratičnosti referenda.

Problém je ovšem někde jinde:
Švýcarsko se vyhnulo oběma světovým válkám, z nichž zejména ta první znamenala velmi mnoho právě pro emancipaci žen. Bylo to dáno masovou vázaností mužů na frontách, která si vyžádala nasazení žen na řadu do té doby "mužských" prací. A v okamžiku, kdy ženy samy sobě i svému okolí názorně ukázaly, že zvládnou mužské práce, bylo docela samozřejmé, že začnou tlačit na dosud mužské odměňování za práci a také na mužská práva politická (ono to šlo do značné míry ruku v ruce).
Velmi zajímavé jsou v tomto ohledu úvahy Jacka Londona o volebním právu žen (v USA byla situace složitá, protože některé státy USA měly volební právo žen už na konci 19. století, nicméně v jednom z hlasování ve volbách ve 20. letech bylo ženské volební právo na federální úrovni - a tedy nařizující je zbylým státům, které je ještě neměly - jedním ze stěžejních témat). London zdůvodňoval, proč bude hlasovat pro stranu s agendou ženského volebního práva, přestože jasným důsledkem bude poněkud neprozřetelné prosazení alkoholové prohibice.
Což se i stalo, v prvních volbách po zavedení ženského volebního práva v USA se dostaly k moci fašistoidní síly, které zavedly alkoholickou prohibici. Ta vytvořila velmi záhy dokonalé propojení organizovaného zločinu s právní sférou (advokacie apod.), justicí, policií a politikou, z něhož se USA pořád ještě nevzpamatovaly a je otázka, zda se jim to kdy v budoucnu povede (je to jeden z důvodů, proč se dívám, ač agresívní nekuřák, skepticky na nejrůznější prohibiční aktivity související s kouřením). Přičemž nešlo o žádný nečekaný side-effect. Toto riziko řada lidí předpokládala a veřejně před nimi i varovala, nicméně autorům prohibice zřejmě právě o tohle šlo.
Události první světové války tedy zapůsobily zcela jednoznačně daleko silněji než před tím hnutí sufražetek a jiných prafeministek, i když jim, vedle osobní odvahy a angažovanosti je nutno přiznat, že díky jejich idejím ženy věděly, o co se mají hlásit.
Nejdůležitější ovšem bylo, že se ženy staly v ekonomice nepostradatelnými. "Lysistrata" je opravdu jen komedie (stejně tak i její Klicperova adaptace "Ženský boj"). V dobách, kdy ženy opravdu neměly mužům co odepřít, než postelové radovánky, skutečně měly velmi slabou pozici pro získání jakýchkoli politických práv. V okamžiku, kdy při jejich případné stávce přestaly jet klíčové průmyslové podniky a řada služeb, měly pozici na vybojování svých politických práv podstatně silnější.
V souvislosti se zkušenostmi z WW1 jsem si také opakovaně dovolil předpoklad, že pořádná válčička, který by fyzicky demaskulinizovala islámský svět, jako ta první světová Evropu, by mohla vést k podobnému efektu, tedy uplatnění ženských práv v islámském světě (což by byl nejspíš začátek konce islámu jako takového, minimálně v té podobě, v jaké ho známe dnes). Případně by mohlo zapracovat něco jako encefalitida 16 (viz Merle "Muži pod ochranou").
Problém ovšem spočívá v tom, že průmyslová struktura i služby jsou v těchto zemích na velmi nízké úrovni (výrazně nižší než v Evropě za WW1), navíc mnohdy řešené dovozem pracovních sil z ciziny. Muslimové pracují jako námezdní pracovníci jen výjimečně, spíš provozují cosi jako drobné podnikání, případně organizované do podoby blízké "švarc systému" u nás, takže by chybělo právě ono masové zapojení se žen do klíčových oblastí v průmyslu, zemědělství a službách, které by jim  poskytlo onu kýženou politickou sílu. Druhou věcí je, že v řadě islámských zemí ženy volební právo mají, aniž by se to do jejich postavení sebeméně promítalo. Imámové v podstatě přišli na to, co je snem i našich politiků - eliminovali riziko, že se prostřednictvím voleb podaří něco zásadního ve společnosti reálně změnit.

A pokud někoho zarazil název: Dovoluji si předpokládat, že yperit, coby nejznámější BCHL z té doby asi nejvíc charakterizuje první světovou válku (protože v těch dalších se BCHL používaly minimálně) a naopak věci jako kulomet, minomet, zákop apod. nejsou pro WW1 úplně unikátní.

pátek 17. července 2015

Exotika za našimi humny

V románu H. R. Haggarda Doly krále Šalamouna je popsána cesta přes poušť, v jejímž středu má být jezírko. Spisovatel dramaticky líčí, jak se hrdinové, už téměř umírající žízní, dostali do oblasti, kde jezírko mělo být, viděli dokonce stopy antilop, nevzdalujících se daleko od vodních zdrojů, a pořád nic. Nakonec, více-méně ze zoufalství, vylezli na kopeček uprostřed pouště a na jeho vrcholku byl dolík, naplněný vodou.
V letech puberťáckých, kdy jsem to četl poprvé, i později, jsem to bral jako spisovatelovu snahu navodit dramatickou situaci.
Ovšem jako v tomto románu jsem si připadal, když jsem navštívil kráterové jezírko ve Vyšných Ružbaších, tedy u našich východních sousedů, perfektně odpovídající popisu pouštního jezírka v Haggardově románu, akorát si musíte odmyslet bujnou zeleň okolo, i paneláky lázeňských domů, a v jezírku se koupající děti brát jako druh antilop.
Jezírko vzniklo tak, že mineralizovaná (leč alespoň v nouzi pitná) voda vyvěrala a na okrajích vývěrů se po crelém obvodu usazoval travertin, z něhož vznikl pahorek s jezírkem uprostřed. Většinou u podobných vývěrů vznikají kaskády jezírek, jaké jsou známy třeba z Turecka, kam se na ně z Česka běžně jezdí, a podobné známe (včetně vyschlých) i z toho Slovenska. Připomínají také trochu sintrová jezírka v krasových jeskyních (kde ovšem vypadává čistý vápenec a děj probíhá celkově za jiných podmínek). Kráterové jezírko ve Vyšných Ružbaších je důkazem, že skutečně tímto mechanismem může vzniknout cosi, co připomíná sopku, ale s vodou místo lávy v kráteru.
Vzhledem k tomu, že na jihu Afriky jsou oblasti s doznívající (nebo i aktivní) sopečnou a tektonickou činností, které jsou doprovázeny podobnými vývěry mineralizovaných vod z hlubokého podzemí, považuji za pravděpodobné, že autor nějaký podobný výtvor přírody, byť třeba zasazený do méně nehostinných podmínek, než je střed pouště, znal a použil ho ve svém románu. Jako jednu z kulis, kterou nezasvěcený čtenář bude považovat za ryzí fikci, vyrobenou za účelem navození dramatické situace.
A přitom existující útvar tohotoi typu, můžeme navštívit po pár hodinách jízdy autem od našich hranic, nemusíme tedy letět přes rovník a cestovat pouští a savanou se safari. Moje cesta do této lokality pochází z posledního roku "doby předdigitální", takže jsem jen vložil odkaz na jeden z mnoha obrázků, které se dají na netu nalézt.
Mimochodem, kráter byl za doby naší návštěvy plný koupajících se dětí, jak to reflektují i některé jeho snímky na internetu (včetně zde citovaného). Okolo jsou cedulky, že je zde koupání přísně zakázáno. Když jsem se na to ptali místních, dozvěděli jsem se, že zákaz koupání je zde proto, aby nemuseli vydržovat u kráteru plavčíka nebo ručit za případné utonutí některého z koupajících se. Je to přece v EU!

úterý 14. července 2015

Redukovat naši civilizaci na "abrahámovský základ"?

Kdo viděl filmového Pána prstenu, tak si zcela jistě pamatuje Frodovo první setkání s prstenovými přízraky. Frodo a jeho společníci se na základě více-méně nejasného tušení (v knize je to rozebráno podrobněji) uklidí z cesty a schovají pod kořeny stromu, trčícího nad svah pod ní. Když se nad nimi na cestě zastaví jeden z prstenových přízraků, začnou z půdy a humusu pod kořeny kolem nich a nad nimi vylézat nejrůznější "milá zvířátka", jako červi, stonožky a podobná havěť. Zcela jistě by to mnohý pralesní domorodec bral jako určitou obdobu švédského stolu, a proto by i tuhle scénu hodnotil poněkud jinak než my. V našem kulturním okruhu se ovšem na tuto skupinu živočichů díváme s hnusem a odporem, a některá jsou přímo atributy smrti a toho, co se děje po ní. "Mít schůzku s červy" sice v našem civilizačním kontextu znamená také hodokvas, ale nikoli pro nás.
Zhruba takové pocity jako Frodo a jeho doprovod jsem měl po přečtení textu z knihy britského rabína Jonathana Sackse, který byl uveřejněn na Britských listech.
Dotyčný pán se dovolává "společného abrahámovského základu" judaismu, křesťanství a islámu. Už to by mělo být podezřelé protože prosazování podobného "bratrství" bylo v praxi prakticky vždy spojeno s nejdrsnějším  útlakem, zpravidla nemuslimů. Příkladem budiž Al Andalus, kde podobná ideologie vedla (či alespoň spoluvytvářela) ideologický podšprajc ke zotročování křesťanů a Židů.
Další části jeho textu jsou neméně absurdní:
  •  volá po "trvání na recipročním altruismu", nicméně jsou to v evropských zemích vždy křesťané a judaisté, kdo zavedení něčeho podobného blokují (IMHO muslim by měl mít v Evropě stejné postavení, jako nemuslim v Saúdské Arábii, nebo nověji na území "chalifátu").
  • nazývá abrahámovské monoteismy zdroji humanismu, přitom realita je taková, že humanismus se prosadil pouze v křesťanské mčásti Evropy, a to jako dědictví z mimojudaistických kořenů evropské pokřesťanštělé kultury. Bylo to přitom podmíněno velice tvrdým bojem proti nositelům toho judaistického, silně antihumánního, dědictví. Pokud v Novém Zákoně Kristus volá po milosrdenství, navazuje tím na helénismus, nikoli na nějaké tradice v judaismu. Proto byl také pro Židy tak nepřijatelný, že si vyřvali (pokud evangelisté moc nekecají) jeho ukřižování. Judaistický nebo islámský humanismus prostě neexistují (byť se mnozí ideologové v těchto nábožensko - ideologických směskách najít cokoli, co by za humanismus mohli vydávat a občas se jim takové ryze samoúčelné konstrukce i daří).
  • tvrdí, že příští konflikt bude mezi těmi, kdo připouštějí náboženské řešení politických konfliktů, a kdo toto odmítají; v tom má pravdu, ovšem už v následujícím textu "Zmatení mezi náboženstvím a politikou bylo něco, co Abraham a jeho dědicové odmítali.", se jednoznačně mýlí, protože židovský stát byl teokracie, v níž světské a náoženské aspekty života nebyly nijak odděleny, podobně jako v islámu (např. v Saúdské Arábii a dalších státech, řídících se islámským pseuoprávem). Ono "císařovo císaři, boží bohu" je dědictvím helénismu, tedy evropské civilizovanosti, nikoli abrahámovského barbarství.
  • "radikalizované a zpolitizované náboženství" se nešíří v posledním půlstoletí, jak prohlašuje autor. Jednoznačně politickým náboženstvím byl už judaismus, svědectví starozákonních textů je v tomto ohledu vcelku jednoznačné. Politickým náboženstvím je i islám, a to od dob, kdy Mohamed získal politickou a vojenskou moc. V křesťanství se o koncepci politického náboženství dlouho bojovalo, nakonec se z důvodu evropských kulturních a politických tradic nikdy plně neuplatnila, nicméně pořád zde působí síly (církve, klerikální politické strany atd.), které by chtěly evropskou společnost přeměnit na způsob třeba toho chalifátu, byť pod vládou kříže (ale ono by to vyšlo v podstatě na stejno).
  • volá po "obnovení absolutních hodnot", které "činí abrahamovský monoteismus humanizující silou, jíž byl ve svých nejlepších historických obdobích: posvátnost života, důstojnost jednotlivce, spojené imperativy spravedlnosti a soucitu, morální odpovědnost bohatých za chudé, přikázání milovat svého souseda a cizince, trvání na pokojném řešení konfliktů, zapomenutí křivd z minulosti a naslouchání opačným argumentům, budování budoucnosti, ..."
Poslední bod rozeberu trochu podrobněji:
  • "posvátnost života" neexistovala v žádném z abrahámovských náboženství. Všechna mají silný imperativ zabíjet jinověrce, "kacíře" apod.
  • "důstojnost jednotlivce" je možná jen v sekularizované společnosti, v judaistické, islámské, ani "neomezeně křesťanské" společnosti tento pojem vůbec neexistuje
  • "spravedlnost a soucit" soucit je ryze křesťanský pojem, v judaismu a islámu neznámý (maximálně jsou podporovány prvky altruismu uvnitř náboženské komunity), právo na spravedlivé vyšetřování a proces je ryze sekulární záležitost (viz nedávné výročí Magna Charta; tento dokument si vynutily světské síly, nikoli zastánci náboženství) a naplno začalo být toto pojetí uplatnováno až se ztrátou moci křesťanských církví
  • "morální odpovědnost bohatých za chudé" - asi to samé jako ten soucit. On ten soucit, když se přehání, může být i silně sociálně destruktivním faktorem, konec konců, to reflektuje i současná kontraverze kolem islámských imigrantů.
  • "příkaz milovat svého souseda a cizince" má v podstatě jen křesťanství, a to ještě ne v důsledné podobě
  • "trvání na pokojném řešení konfliktů" se týká prakticky jen konfliktů uvnitř skupiny. Vně se veškerá abrahámovská náboženství (resp. komunity je vyznávající) chovala extrémně nepřátelsky, včetně vcelku běžných nevyprovokovaných agresí.
  • "zapomenutí křivd z minulosti" se dá snadno zneužít, viz Němce, kteří by rádi z historie vypustili léta 1938 - 1945, aby demonstrovali, jak jim v roce 1945 bylo "šíleně a naprosto bezdůvodně ublíženo". Stejně tak by rádi představitelé všech tří "abrahámovských" náboženství by velice rádi, aby se nebraly v úvahu zločiny, kterých přívrženci všech tří jejich jménem napáchali. Na to se dá odpovědět jen závěrem Krylovy Písně neznámého vojína. Naopak, je třeba si tyto věci velmi dobře zapamatovat, abychom čas odvrátili jejich recidivu.
  • "naslouchání opačným argumentům" to přívrženci těchto náboženství nedělali nikdy
  • "budování budoucnosti" - tohle je trochu složitější, nicméně ani judaismus ani islám s nějakou budoucností nepočítají. Tohle je dílo některých směrů v křesťanství (naštěstí těch, které do značné míry převládly - např. chiliasté odmítali cokoli, co přesahovalo horizont následujících několika dnů, tedy v dobách vrcholného rozvoje těchto hnutí i třeba obdělávání polí). Navíc je všem abrahámovským náboženstvím bytostně cizí představa nějakého vývoje, tohle vzniklo až v křesťanském světě poměrně pozdě, s jeho oslabením reformací a sekularizací části inteligence.
Jakási "renesance" abrahámovských náboženství, nebo dokonce vnucení společnosti jejich společného základu, odpovídajícího společnosti sto let po opicích, může být snem leda někoho, kdo by rád viděl evropské země zpustošené a plné negramotných barbarů, neschopných ani nejprimitivnějších řemeslných dovedností.

pondělí 13. července 2015

Co uplynulý týden dal

Islám

V Maďarsku

na začátku týdne schválili zákon o vytvoření plotu proti migrantům a na konci týdne ho už začali stavět.

V Nigérii

se nepovedl atentát před místní mešitou: Třináctiletá atentátnice zlikvidovala jen sama sebe. Za akcí stojí pravděpodobně Boko Haram.
Neúspěšný byl i sebevražedný atentátník v Kábulu, který zaútočil na konvoj NATO.
Na konci týdne se teroristé v Afghánistanu "polepšili" a pomocí série nastražených náloží a sebevražedného atentátníka se dobabrali ke 29 obětem.

Za příliš těsné oblečení

bylo v Maroku (presentovaném našimi islamopropagandisty jako "relativně civilizovaný" islámský stát) zatčeno několik žen. Hrozí jim až dvouleté vězení. A tohle chtějí proimigrantští aktivisté mít i u nás!

Obama

se cachal, že islámský stát ztrácí území a bude brzy poražen. Experti to vidí na léta tvrdého válčení, pokud vše půjde dobře.

Bombardování

v souvislosti s nelegální agresí Saúdské Arábie proti Jemenu vedlo ke smrti nejméně 180 lidí.

V Pákistánu

se konaly rozhovory afghánské vlády a Talíbanu.

40 sunitských radikálů,

kteří zmasakrovali v Tikrítu Irácké vojáky (a především brance) bylo odsouzeno k smrti.

V pásmu Gazy

zadržují islamisté dva občany Izraele.

Dron

zlikvidoval Šahidulláha Šahída, jednoho z velitelů chalifátu. Stál za expanzívními aktivitami této organizace a jeho smrt bude na ně mít přinejmenším retardační efekt.

Chalifát

nasazuje "kamikadze" jednotky, které jsou ochotny jít do sebevražedných útoků. Mají mozky vymyté islámem, který tak názorně ukazuje svou nebezpečnost.

Muslimové ze Šabáb

napadli hotely v Somálsku. Zahynuli čtyři útočníci a způsobili přitom šest úmrtí.

Ukrajina

V Mukačevu

(pozor, bývalé město První republiky, podle JXD, a má pravdu, pár hodin cesta autem od nás) došlo k bojům mezi ozbrojenci Pravého sektoru a provládními policisty. Údajneš byla v oblasti i auta s českými SPZ (mohla být kradená, mohly být kradené SPZ, mohla patřit Ukrajincům, pracujícím u nás).

Obecné

Na začátku týdne

bylo vzpomenuto výročí upálení Jana Husa. Většina populace oslavila, podle leninského citátu, slavné výročí prací - na zahrádkách, chatách a chalupách.

Zvyšuje se

podíl žen, které se nechají vyšetřit na základě pozvánky RTG mamografií, jako sekundární prevenci rakoviny prsu. Pořád ovšem máme dosti vysoký podíl žen, které absolvují první kontakt s lékařem v pokročilém stádiu onemocnění.

Objevil se roztomilý skandál

Firma Hacking Team dostala "návštěvu" hackerů ve svých počítačích a výsledkem jsou gigabajty dokumentů, umístěných na stránkých WikiLeaks. Pro nás je zajímavé, že zákazníkem byla i Česká policie a na vývoji různých "kurvítek", pašujících malware do napadených počítačů, se podílela i řada tuzemských vysokých škol.

Povolení k euthanasii

dostala v Belgii 16 letá dívka s depresemi, kterými dlouhodobě trpí. IMHO je problém, že deprese mohou potlačovat léky, ale je problém s jejich předepisováním kvůli návykovosti. Navíc by se mohla, kdyby byla starší, občas namazat alkoholem, protože etanol je poměrně silné antidepresivum (své udělá i maruhuana). Obávám se, že na neřešitelnosti jejího stavu se může podílet i rigidnost celého systému podávání léků a podobných látek

Úsvit

(ti, co vyhnali Okamuru) se sloučil se stranou Národní zájmy.

K mysteriózní

události došlo na Litoměřicku, kdy do bazénu v kempu vnikla dosud nejasným způsobem elektřina. Koupající se pociťovali brnění. My, co známe film "Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky" víme, že to mohlo být horší. Zdá se, že nějaký průsak z bazénu se dostal na nechráněné vodiče a přes něj šlo napětí do nádrže.

Juncker

prohlásil, že má "plán B" na odchod Řecka z eurozóny. Nicméně zatím dělal vše proto, aby se tam napumpovaly další miliardy a jelo se dál za předstírání, že je vše OK.

Otec se synem

stříleli na autobus se zahraničními dělníky v Plzni. Motiv není znám, ale tohle se běžně dělalo v případě stávkokazů a skupin kazících mzdy. Pro odbory v USA to byl začátkem minulého století normální postup.

Sluníčka jsou na infarkt:

Skupina Slovenští branci na několika ZŠ ukazovala dětem zbraně, předvedla jim některé ukázky bojového umění a nakonec si mohly děti samy (slepými) ze samopalu zastřílet. Něco, co já pamatuji ze svého dětství, a co jsme před rokem 1989 organizovali každoročně na pionýrském táboře.

Sobotka

navzdory petici (180 000) podpisů hodlá přijmout 1500 "uprchlíků". Údajně si "bude vybírat", ale vyznávání islámu rozhodně zohledňovat při výběru nebude. Stále více lidem dochází trpělivost.

Madona z Veveří

byla zařazena mezi národní kulturní památky. Což znamená,m že pro ŘKC bude větší problém, ji vyreklamovat coby restituci, a pokud ji získá, bude mít problémy i s jejím případným zašantročením a zpeněžením.

Svoboda panoramatu

byla se skřípěním zubů uhájena alespoň pro země EU, kde ji ještě mají (tj. i Česka).

Sluníčkáři

zaplakali při 20. výročí "masakru" ve Srebrenici. Realita je ovšem zcela odlišná od americké, židovské a islámské propagandy.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nejvetsi-povalecna-genocida-kricely-titulky-pri-vyroci-A-ted-si-prectete-co-se-delo-ve-Srebrenici-doopravdy-383674

Zavřít letiště

museli v celé Indonézii kvůli velké sopečné erupci Mount Raung na ostrově Jáva. Připoměňme si, že něco podobného postihlo Evropu v souvislosti s výbuchem sopky na Islandu, kde se údajně další sopka k výbuchu (očekává se výrazně mohutnější) chystá. Nebezpečím pro moderní letadla je sopečný popílek, který po vniknutí do motorů provede brusným efektem buď zaseknutí ložisek, nebo jejich "vylágrování".

Temelín

ještě před ukončením servisní odstávky prvního bloku odstaví i druhý. Nějakou dobu tedy nebude dodávat do sítě vůbec.

Zemřel Omar Sharif

Pro svět titulní postava z filmu Doktor Živago, pro nás spíše Nemo z francouzského seriálu Tajuplný ostrov.

Oplodnění in vitro

schválil senát v Polsku (tamní dolní komora to učinila už dříve). Je to rána fanatickým katolíkům.

V Plzni

uhynulo větší množství čmeláků. "Viníkem" je pro nás exotická Lípa stříbrná, která obsahuje v medovici pro čmeláky obtížně stravitelnou manózu, jednak má v medovici málo energie, takže čmeláci jí spotřebují víc, než kolik si jí poletováním z květu na květ naberou.

neděle 12. července 2015

Problematická kartářka

V posledním Reflexu (vyšel 9. 7. 2015) J. X. Doležal referuje o případu, kdy soud na základě "expertky", provozující "kraniosakrální terapii" a věštění z karet, odebral dítě matce.
Popisuje své peripetie, jak se snažil objektivizovat váhu zmíněné expertízy, v níž byly nalezeny "narušené toky kraniosakrálních energií", zapříčiněné matkou, vůči vynesení rozsudku i rozhodnutí sociálky soudní řízení iniciovat.
Kraniosakrální terapie je jedna z širokého spektra totálních pavěd, pro jejichž teorii i praktické fungování neexistují sebemenší důkazy. O věštění z karet platí mnoho podobného. V obojím se mohou uplatnit psychologické postřehy provozovatele, nezávislé na prováděných úkonech, kterými lze vysvětlit některé úspěchy (má/nemá snubní prstýnek, jaké narážky ho viditelně znervózňují atd.). Při zohlednění této představy fungování karet i "kraniosakrální terapie" by dotyčná expertka mohla mít i pravdu, byť by ve skutečnosti detekovala (třeba i podvědomě) něco naprosto jiného, než "zaražené toky" (zvlášť před tou křížovou kostí by mohlo být zaražené i něco jiného, např. větry). Je ovšem otázka, zda takovéto dovednosti, nabyté studiem dospělých klientů, lze uplatnit bez nějakého speciálního výcviku i na děti. Podle všeho toho, co vím o dětské psychologii a psychiatrii, nikoli. Postřehy ze "světa dospělých" mohou být naopak v této oblasti při aplikaci na dítě silně zavádějící.
JXD svou reportáž o soudním rozsudku na bázi "expertízy" kartářky a kraniosakrální terapeutky uzavírá návrhem, aby co nejrychleji vznikl "zákon o čarodějnictví", který by provozovatele podobných pavěd postavil mimo možnost podávat takovéto expertní posudky.

Proč si myslím, se je to problematické:

  1. Pokud by ten zákon měl být objektivní, musel by na stejnou pozici osob, živících se podvody, postavit i kněze a další experty "přes víru". A už slyším ten jekot křesťanské a jiných náboženských lobby!
  2. Iracionální jsou i některé politické smery. Např. celé levé spektrum lze více-méně snadno racionálně odmítnout na základě praktických zkušeností s aplikací daných myšlenek (Kambodža za Pol - Pota, Severní Korea, Stalinský SSSR a mnohé další). Zde krásně platí známý Churchillův výrok, že "kdo ve dvaceti není komunista, nemá srdce, kdo jím je po třicítce, nemá rozum".
  3. Muselo by se jednoznačně rozhodnout, co je a co není ve výše uvedených oblastech (a mnoha dalších) iracionální, což je dost problém a zákonodárci i soudy na tomto poli jednoznačně a opakovaně selhávají. Stačí připomenout opiči procesy, proces s jasnovidcem Hanussenem, soudy s vědci ve středověku i později, v moderní době podpora globálního oteplismu i existence mimo racionalitu stojících pavědeckých oborů typu genderismu.
Buď by tedy vznikl "zákon jen pro kartářky a kraniosakrální terapeutky" a dotyčným by stačilo lehce přejmenovat živnost a jelo by se dál, nebo by vznikl nějaký obecný zákon, o němž by vzápětí nastal kvil, jak strašlivě zasahuje do náboženských (a asi i řady dalších jiných, včetně politických) práv.

Můj názor v této věci

Já sám nejsem nějakým zastáncem drastické restrikce "alternativních" či "pavědeckých" oborů (a je to jeden z důvodů, proč jsem po delších úvahách nakonec nevstoupil třeba do Sisyfa, byť jsem měl přihlášku do něj na stole). Už v textu výše jsem naznačil, že mnohé z toho může fungovat na bázi podvědomých postřehů, pro jejichž zpracování poslouží mimoděk manipulace, třeba s těmi kartami, jako určitá soustřeďovací a vizualizační technika. Jsem také velice skeptický vůči představě, že by bylo možné nějak jednoduše a hlavně bez velké chybovosti třídit alternativce na lidi "poctivě" podvědomě zpracovávající informace z jiných zdrojů, lidi bona fide klamající sami sebe představou schopností, jimiž neoplývají, a vědomé podvodníky (a jak řešit situaci, kdy se i ten vědomý podvodník "trefí"?). A někdy se může dostavit i "efekt anonymního dopisu", jaký se popisuje v detektivkách (např. Není kouře bez ohýnku od A. Christie), případně "statistického" (v některých učebnicích statistiky je popsán případ, kdy byl v určité lokalitě rozeslán anonymní dopis s textem (zhruba): "Všechno je prozrazeno, uteč!", načež opravdu překvapivý počet místních nebyl následně k dosažení).
Na druhé straně jsem ovšem zastáncem toho, aby soudci nesli za kvalitu své práce naprosto stejným způsobem kůži na trh jako příslušnící jiných povolání, pro něž je potřebná vysokoškolská kvalifikace. Současně jsem přesvědčen, že nějaké "občanské revizní komise" (pracovní název), které by měly možnost probírat se rozsudky a řešit podobně nesmyslné rozsudky, by mohly vyčistit naši justici od soudců, kteří opravdu vynášejí rozsudky čistě na základě toho, jak padly karty (protože výrazně levnější náhradou takového soudce by byla kostka z "Člověče, nezlob se!").

sobota 11. července 2015

Ať proběhne grexit!

aneb jen za peníze z vašich kapes, soudružky a soudruzi!


Řečtí voliči se jasně vyslovili pro ukončení agónie setrvávání jejich státu v EUrozóně. Dluhy, jejichž úroky narůstají geometrickou řadou, nejsou s to splatit, a tak je naprosto nutné a logické vyhlásit státní bankrot a odejít z EUrozóny. Přechod na nějakou neo_drachmu bude sice bolet, ale s oddělením se od mechanismů EUra. které jsou v podstatě jen penězovodem z řecké ekonomiky do kapes vybraných finančních skupin, především v Německu (které navíc pikantně Řecku ještě dluží částku podstatně vyšší než jeho dluh za řádění svých občanů v tomto státu v letech 1940 - 1945) je naděje na ekonomický růst, který by mohl vyústit do splacení alespoň části dluhů (věřitelé nebudou škodní, protože Řecko v astronomických úrocích stejně podstatnou část půjčeného splatí, případně už splatilo, jen to nebude takový vejvar, jak profesionální věřitelé čekali).
EUro představuje v podstatě soukromé hobby několika politiků. Pro jeho zavedení a udržování neexistuje jiný důvod, než politická prestiž těchto dam a pánů.
Katastrofální situace v Řecku nevznikla nenadále. Rozumní ekonomové před EUrem a zejména nabíráním nevýkonných ekonomik do EUrozóny varovali. Obecně také bylo známo, že Řecko plní podmínky přijetí jen v důsledku "kreativního účetnictví". Přesto bylo, v rozporu se zdravým rozumem, do EUrozóny přijato. Dále nebyly řešeny signály nedostatečnosti ekonomiky po přijetí EUra a jen se hasily požáry stále dalšími půjčkami.
Jejich nesplácení se řešilo formou přelévání peněz z jiných států EUrozóny do Řecka. To paradoxně rozhasilo řeckou ekonomiku tím víc, protože tento proces zvyšuje počty ekonomicky neproduktivních občanů, závislých na dotacích a dalších formách přerozdělováni, preferuje nepracující proti poctivě pracujícím atd.
I v případě, že by se dalo najít a nalít do řecké ekońomiky dostatek peněz, aby to vystačilo nad úroveň dočasného a omezeného spuštění bankomatů, bez drastických změn, v podstatě nerealizovatelných v jednotném EUroprostoru, nedojde k ničemu pozitivnímu. Naopak, ukazuje se, že řeckou ekonomiku stále více opouštějí domácí podnikatelé (kteří v důsledku EUra snadno přesunou své aktivity jinam) a ještě snadnější mají podobný proces podnikatelé z jiných zemí. Udržet je zde by mohl leda nějaký systém "povinných umístěnek", v podstatě nahrazujících nevolnictví nebo otrokářství. Je to ošklivá představa, ale pokud bude EU vývojově pokračovat v tomto směru, může dojít k navození (cesty mohou býti rozličné a zůvodnění tím spíš) situace, jaká byla v SSSR, kdy cestovat volně po sajůzu mohli privilegovaní držitelé pasu, zatímco naprostá většina populace musela mít bumážku i na cestu do sousedního okresu.
Jakékoli další pumpování peněz do Řecka je pumpováním vody do děravého sudu, nebo transfúzí do mrtvoly. Řecku musí být dovoleno krachnout, odpojit se od EUra, znehodnotit nereálné úspory a coby laciná země se odrazit ode dna.
Je jasné, se toto by vyvolalo dominový efekt u zemí, směřujících k řeckému vyústění. Nejdůležitější problém ovšem je, se by to velice výrazně nabouralo prestiž EUra a politiků, kteří ji spojili se svou kariérou. Ti se proto snaží udržet Řecko v EUrozóně, ať to stojí cokoliv.
Právě proto jsou, především německá kancléřka Merkelová (protože Německo EUrem vysává ostatní státy EU) a předseda EUrokomise Juncker ochotni dále do Řecka rvát nesplatitelné miliony, které se ocitnou v černé díře EUrem rozvrácené ekonomiky a v podstatě při svém zmizení ani nesasyčí). Je velice pravděpodobné, že dnes pro zítřek navrhované peníze by Řecku včera pomohly, ale jeho ekonomika se už dostala do natolik špatného stavu, že jakékoli další reálně vyhrabatelné peníze jí budou platné "jak mrtvému zimník", abych užil výstižné lidové rčení.
Pokud by to zmínění politici dělali ze svých úspor a dalších částí svého majetku, tak by se nic nedělo. Problém je, že toto své hobby financují z peněz daňových poplatníků, více přímější cestou ze států, které přijaly EUro, nicméně přes různá propojení ekonomik to nakonec postihne i kapsy občanů těch států, které z dostatku zdravého rozumu či jiných důvodů EUro nepřijaly.
Katastrofální je, že aktuální zpravodajství ukazuje vítězství zastánců dalšího nalévání peněz do Řecka.

Bude nutné jim co nejrychleji tvrdě říct: "Do krachující řecké ekonomiky nalévejte svoje, a ne naše peníze, soudružky a soudruzi!"

pátek 10. července 2015

Svoboda panoramatu

Tento problém velice dobře charakterizuje rozpornost textů Petra Žantovského a Štěpána Kotrby, který dokonce neváhal a sesmolil na Žantovského udání.

Věcně jde ve sporu o to, že Žantovský upozornil na věc, která se upekla v komisi EUroparlamentu. Takováto usnesení sice podléhají ještě dalšími procedurami, ale pokud nedojde k velmi výraznému odporu obyvatel EU, případně vlivných organizací, jsou tato rozhodnutí "cestou padajícího exkrementu", kterou ad nauseam popisuje pan Kotrba ve svém textu, překlopena do výsledného rozhodnutí EU, závazného pro všechny členské státy. Normálně také přísliušné usnesení vejde ve všeobecnou zámost až na závěru celé procedury, kdy je ve stavu již prakticky nevratném (při zachování stávajících byrokratických procedur EU).
Přesně stejným způsobem se dostaly do stavu závazného pro národní legislativy debility typu zákazu klasických žárovek nebo korupční normy typu podpory "obnovitelných zdrojů". A v době, kdy se o nich obyvatelstvo EU dozvědělo a začalo brblat, byrokraté s úsměvem prohlašovali: "Měli jste se ozvat asi přede dvěma roky, kdy se o tom dalo hlasovat, teď už se s tím nedá nic dělat."
Pan Žantovský neudělal nic jiného, než že upozornil na vznikající problém právě v období, kdy se s ním i podle EUrobyrokratů dá něco dělat. Udělal to s určitou mírou zjednodušení, aby tupý dav propagandou debilizovaných obyvatel EU pochopil, že řvát je nutné začít hned, a nikoli po uplynutí dalších "demokratických" procedur, popisovaných panem Kotrbou. Pokud by tam vypsal to, co vypisuje pan Kotrba, tak by nejspíš naprostá většina čtenářů "zhasla" někdy v první půlce textu a posluchači rozhlasu by při jeho čtení ještě dávno před pointou přepnuli na jinou stanici. Už jen pouhé konstatování, že budou ještě probíhat desítky byrokratických a jedna pseudodemokratická procedury, než nám to bude závazně nařízeno, by podstatu věci zamaskovalo a výrazně oslabilo její mobilizační potenciál. Přičemž pro cokoli, co EU hodlá zavést, platí, že zlo je nutno zarazit v samotném počátku. Pravděpodobně právě proto jsou panem Kotrbou citované procedury tak nesmyslně nepřehledné a složité, aby prostě 90 % a něco obyvatel EU nebylo s to postřehnout, co se na ně reálně chystá.
Z tohoto pohledu se pak není třeba divit pěně u huby zastánců omezení svobody panoramatu, když se objevily texty popisující podstatu věci a vynechávající tuny irelevantních blábolů, nemajících žádný praktický význam. A vypadá to, že si vynutily (alespoň prozatím) přinejmenším silné omezení tohoto opatření, které by v podstatě zkazovalo fotografovat a pořizovat videa ve veřejném prostoru.
U pana Kotrby, coby sochaře (alespoň jak to o něm píší Britské Listy v charakteristice autora), lze očekávat, že je spíše zainteresován na zpoplatnění panaramatu. A pokud ne osobně, tak přinejmenším jako člen určité profesní skupiny, která by z toho měla benefity.
Pokud výše používám slovo "zákaz", tak to myslím smrtelně vážně. Je to z toho důvodu, že řada nyní běžně používaných prostředků pro pořizování digitálních fotografií a videí nedělá jiné snímky a videa než komerční. Posílá je totiž je automaticky na různé weby, internetová úložiště a do sociálních sítí. Přitom za komerční je nutné považovat prakticky jakékoli jejich umístění v džungli internetu, o vystavení na většině sociálních sítí ani nemluvě (byť se ona komerce realizuje "jen" formou mikroplateb, případně sbíráním různých benefitů pro autory vystavených obrázků). Automatické odesílání fotografií a videí u některých mobilních zařízení přitom nejde vypnout, respektive existují informace od těch, co to zkusili, že to sice vypnuli, v nastavení se funkce zobrazovala jako vypnutá, ale zasílání snímků na internet pokračovalo i nadále. Takže je to zřejme zrušitelné pouze hlubšími zásahy do operačního systému (nebo jeho výměnou za jiný), čehož 99 procent a něco uživatelů těchto zařízení není schopno. Přitom zařízení takto automaticky se snímky a videi zacházejícími na trhu přibývá a v dohledné době patrně bude problém najít v tržní síti taková, která by něco podobného "pro lepší pohodlí a bezpečnost uživatele" nedělala.
Za důležité považuji i to, že zdaleka nejde jen o "vejvar" pro další skupinu potenciálních parazitů typu architektů, sochařů (apod.) a jejích dědiců, ale že lze touto cestou jednak zablokovat prakticky jakékoli nezávislé vizuální informace, jednak trestat ty, kdo zveřejní něco jiného, než povolená a patřičně zmanipulovaná videa a snímky jakékoli události, proběhlé ve veřejném prostoru.
Konec konců, komunistický režim také řadu disidentů soudil nikoli za odpor proti socialismu, ale právě za porušování autorských práv. A video z (např.) teroristického útoku, zachycující něco jiného než oficiální zpravodajství, by mohlo být zablokováno či trestáno formálně kvůli tomu, že je na něm také budova, jejíž architekt ještě není 70 let po smrti, případně na ní byla spáchána coby "výtvarně vysoce významný počin, zasluhující ochranu jako autorské dílo" nová fasáda.
A, jak známo, je-li něco technicky možné (a původní verze řešení problematiky panoramatu takovouto technickou možnost v sobě měla zakódovanou), tak se vždy najde někdo, kdo to udělá. Byť by třeba autoři původního návrhu byli tak hloupí, že by je tato možnost (vy/zne)užití jejich výtvoru nenapadla, o čemž si ovšem dovoluji silně pochybovat.
Jistěže se v různých článcích i diskusích objevily názory, že existuje priorita zpravodajství, případně jiné právní principy, které by měly v takovýchto případech upřednostnit svobodu zveřejnění nad restrikcemi panoramatu, ale to by záviselo na soudech, které v některých kauzách rozhodují tak, jako by je teroristé platili a řídili (a nejen u nás, ale v celé EU).
Z těchto důvodů je třeba jednoznačně poděkovat autorům typu Žantovského za vystižení podstaty věci a odmítnout představu pana Kotrby, že jedinou správnou (či dokonce přípustnou) možností informovat populaci o podobných kulišárnách je nepřehledné, únavné a s podstatou věci se míjející blábolení o podrobnostech byrokratických procedur EU.

středa 8. července 2015

Flanderkové v bruseli

Aston ve středečním (8.7. '15) Neviditelném psovi se vyjádřil v tom smyslu, že bruselští úředníci by neměli řešist ptákoviny typu igelitových pytlíků, ale soustředit se na skutečně důležité věci (Řecká devastace eurem, nástup islámu, "uprchlíci" apod.). Před ním to samé v různých obměnách uváděli mnozí další.

Pokud se vrátíme v historii o století a něco zpět, tak uvidíme dosti podobnou situaci. Na trůně rakousko - uherského soustátí seděl František Josef I., který velmi pilně vstával před pátou ráno a po provedení nezbytností, jako osobní hygiena, snídaně apod. usedl za úřednický stůl a na něm celý den pilně a pečlivě vyřizoval agendu celého mocnářství. Státu, který za jeho vlády nevyhrál skoro žádnou válku a v Evropě ztrácel postupně jednu pozici za druhou. Až se nechal vmanévrovat do světové války v postavení německého spojence. Do války, která, jakmile se vytvořila a stabilizovala fronta, se stala válkou opotřebovávací, spotřebující lidské a surovinové zdroje. V tom okamžiku (tedy zhruba sto let před tímto textem) bylo jasné, že německo rakousko - uherské spojenectví stojí na porážku, a je jen otázkou času, kdy se tyto státy natolik vyčerpají, tj. vyžerou všechny své zásoby, jako nemocný s kachektizujícím nádorem, že se zhroutí. Což se stalo až na podzim roku 1918, tedy o tři roky a něco později. Přičemž šlo o naprosto zbytečné utrpení všech zúčastněných, protože válka při daném poměru surovinových a lidských zdrojů prostě vyhrát nešla, a to bez ohledu na nejrůznější důmyslné vynálezy, z nichž asi nejvýznamnější je v Německu vynalezená a do průmyslové produkce zavedená výroba dusičnanů ze vzdušného dusíku, která umožnila německému a rakousko - uherskému zemědělství nahradit embargovaný chilský ledek. Bez ní by se tyto státy zhroutily už někdy na přelomu let 1915 / 16 pro nedostatek potravin.
František Josef I toho, pochopitelně, promávl daleko více. Pro nás nejdůležitější je, že nedokázal (ač k tomu prostředky měl) zastavit nástup německého nacionalismu, na který ostatní národy monarchie reagovaly rozvojem nacionalismů svých (tento proces byl aktuální hlavně v rakouské části monarchie, protože v Uhrách byla dlouho úředním jazykem národnostně neutrální latina, což jazykové spory poněkud tlumilo). Od krachu Badeniho jazykové reformy v 90. letech 19. století bylo neněmeckým národům monarchie jasné, že se buď s monarchií rozejdou (tedy dojde k jejímu rozpadu a zániku), nebo se jejich potomci budou dorozumívat germánskými skřeky, asi jako obyvatelstvo poněmčených území.
Nakonec se situace vyhrotila až do stavu, popisovaného ve známé anekdotě, v níž se František Josef svého kancléře ptá, zda jsou Němci Rakušany. I dostane se mu odpovědi, že nikoli, že jsou to samí němečtí nacionalisté, horující pro připojení k Německu. I ptá se, zda jsou Češi Rakušané, a dostane odpověť, že ne, že jsou to slovanští nacionalisté. Podobně se ptá na Poláky, Maďary, Slovince atd. A dostává opět velmi podobné odpovědi. A tak se nakonec zeptá, kdo jsou tedy Rakušané, a dostane se mu odpovědi "To jsme my dva, Vaše Veličenstvo!".
Naši (a nejen naši) monarchisté a další nostalgikové teskní po monarchii (pomíjím, že si ji značně idealizují), a identifikují nejrůznější body, v jejichž momentě by bylo možné vyvolat zvrat, který by vedl k udržení silného a relativně integrovaného soustátí ve střední Evropě, schopného si poradit s Hitlerem, a tak by přepsalo dějiny druhé poloviny 20. století a následující.
Problém spočívá v tom (a už jsem o tom kdysi psal v recenzi na Drnkův "Druhý dech Rakouské monarchie"), že habsburská dynastie nebyla s to od 18. století dodat na trůn osobnost, která by nebyla nějakým způsobem defektní. Přičemž defektní byly i možné alternativy, takže nějaká záměna panujícího Habsburka za některého dalšího člena rodiny by s největší pravděpodobností nic neřešila. Víc než jedno století na trůnu monarchie neseděl nikdo, kdo by byl schopen něčeho víc než jen hašení požárů a vynucených tahů na poli mezinárodní politiky. To pečetil František Josef I, jehož stoleté výročí úmrtí si připomeneme za cca rok a půl (18. 8. 1830 - 21. 11. 1916). Ludvík Souček, v narážce na známou Švejkovu Putimskou anabázi, označil Rakousko - Uhersko za zemi plnou flanderků, přičemž ten nejvyšší seděl na trůnu.
František Josef I. by byl výborným sekčním šéfem nějakého ministerstva, ale už na samotné ministrování neměl dostatečný rozhled, o postu "nejvyššího úředníka státu", jak post vládce redefinoval jeden z jeho předchůdců, Josef II., ani nemluvě. Nebyl neinteligentní, ale neměl rozvinutou složku strategického uvažování. Je otázka (nabízím to zdarma jako podklad "alternativní historie", dosud nečerpaný), co by se stalo, kdyby na habsburský dvůr nějakými peripetiemi zabloudil japonský mistr go a touto hrou vycvičil u prince Františka Josefa strategické myšlení (jedna z legend o vzniku této hry právě popisuje neinteligentního následníka trůnu nejmenované dávné monarchie v čínsko - japonském kulturním prostoru, pro něhož bylo go vyvinuto, aby se naučil taktice a strategii). Nic takového se však nekonalo a "tuhý kořínek" stařičkého mocnáře zpečetil průser až do nevratné degradace soustátí, které jeho synovec velmi moudře ukončil s minimem obětí.

V dnešní době je ovšem flanderků, tedy tvorů neschopných ničeho jiného než tupého se držení směrnic, které si vzájemně vymysleli, plná brusel. Tito tvorové opět nemají ani náznak strategického myšlení, snad jen v souvislosti se snahou udržet se co nejdéle u koryt. Ty igelitové pytlíky, případně jiné, stejně nesmyslné, číčoviny, nebo korupční normy typu podpory "obnovitelných zdrojů" či podpora silně korupční a pro občany EU velmi nevýhodné smlouvy TTIP, to jsou jediné věci, na něž stačí kapacita jejich intelektuálního rozhledu.
Jakékoli skutečně strategické rozhodnutí, zvážení rizik přesahujících horizont jejich setrvání na úřednickém postu, jejich kompetence atd. je za horizontem jejich psychických možností. Dělají přesně to, co dělal ve druhé polovině svého života František Josef I. (a čím byl starší, a jeho poradci stárli s ním, tím byl v těchto věcech vyhraněnější): Snaží se udržovat chod stávající státní (či spíš pseudostátní) mašinérie, aniž by uvažovali o jejích kvalitativních změnách, a aniž by byli ochotni připustit nutnost něčeho takového.
Právě toto je ten hlavní důvod, proč se zabývají naprostými nesmysly a skutečně důležité věci buď zcela ignorují, nebo jejich existenci kamuflují či zlehčují. To se může týkat i problémů s islámskou imigrací a obecně s nástupem islámu proti Evropě, krize států na jihu EU (vrcholící tč. v Řecku), krize na Ukrajině a podobných zásadních záležitostí, které se snaží ignorovat, udržovat zdání funkční fasády atd. a spíše potlačit odpor obyvatel, dožadujících se skutečných řešení. Jejich prodloužené ruce na úrovni národních států jsou ochotné pro udržení vymakeupované vizáže faktické mrtvoly rozsáhlým způsobem narušovat proncipy demokracie či porušovat platné zákony (viz např. "dočasné" odstavení demokracie ve Švédsku, nebo protizákonné zamítnutí referenda o výstavbě megamešity v Mnichově).
Je v podsatatě jasné, že takto (s touto převládající filosofií a od ní odvozenou metodikou) se stát ani soustátí řídit nedají. Jediným reálným vyústěním této politiky je obecný krach, jehož příznaky se rýsují na tolika místech, že patrně ani nejgeniálnější prognostik nedokáže odhadnout, který z rizikových faktorů bude onou příslovečnou poslední kapkou, po níž váha plného džbánu překoná soudržnost molekul v jeho uchu, navíc narušenou únavou materiálu.
Nicméně toto vyústění je patrně nutné, protože je velice nepravděpodobné, že by se uvnitř tohoto byrokratického systému, paláců ze skla a oceli přecpaných flanderkoidními zjevy, dostal na významný post někdo schopný provést zásadní změny, a že, pokud by se někdo takový zcela mimořádně objevil, že by ustál průběžné mydlení schodů zástupy flanderků okolo sebe.

My bychom se měli především starat o to, abychom byli střepem dostatečně kompaktním a s dostatečně ostrými hranami, schopným si ve vzniklé hormadě (roz)(od)padu zajistit kvalitní podmínky k přežití, případně růstu.