Zohledňuje IPCC ve svých modelech vodu?

Když se podíváme na desinformační weby typu "Fakta o klimatu", tak se v kapitole o skleníkových plynech dočteme jen o oxidu uhličitém, ostatní (včetně antropogenních) jsou ignorovány. Když je IPCC vyčítáno, že nepracuje se skleníkovým efektem vody, dostane se odpověď, "že vodní pára je pochopitelně skleníkový plyn," + nějaké citáty z Wikipedie. Jak to tedy s tou vodou je?

Co nám napíše pan Google

"Vodní pára je silným skleníkovým plynem, ale není to plyn, který člověk přímo přidává do atmosféry, a proto není jedním z faktorů změny klimatu, kterými se zabývá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a proto není zahrnuta do seznamu skleníkových plynů IPCC."
Pochopitelně, jakýkoli model, jakými se IPCC ohání, nemůže při ignorování vodní páry fungovat.
To je zásadní problém a, pochopitelně, to, že není jedním z faktorů změny klimatu, jak to tvrdí IPCC, je bezcenný nesmysl. Minimálně do doby, kdy jakékoli antropogenní nebo jiné ovlivnění obsahu vodní páry v ovzduší bude vědeckými metodami vyloučeno.

Jaká je realita?

Voda má běžně ve vzduchu tři možná skupenství: plynné, kapalné a tuhé. Plynným skupenstvím vody je vodní pára, tedy faktor, odpovídající za nejvyšší podíl skleníkového efektu ze sumy všech atmosférických plynů, které tento efekt vyvolávají. Kapalným skupenstvím jsou vodní kapénky, většinou mikroskopické velikosti, které mohou na základě Stokesova zákona dlouhodobě persistovat jako vznášející se ve vzduchu. Pevným skupenstvím jsou krystalky ledu, pro něž platí zhruba totéž, co pro vodní kapénky.
Problém je, že jak vodní kapénky tak krystalky ledu jsou do značné míry "antiskleníkové", tj. ony "skleník vytvářející" vlnové délky slunečního záření se od nich odrážejí z většího nebo menšího procenta zpět do vesmíru. Rozdíl je akcentován ještě tím, že intenzita tohoto jevu je u kapek závislá na jejich velikosti a v případě krystalků ledu i na tvaru.
Na druhé straně mohou oblaka zahřívat zemský povrch tím, že z něj vyzařované teplo odrážejí zpět. Proto jsou také v zimě nejvíc mrazivé noci při jasné obloze.
Důležité je, že tlak a teplota atmosféry v kritických výškách jsou blízké parametrům, vyvolávajícím přechod vody z jednoho skupenství do druhého, a to natolik, že tyto přechody nelze spolehlivě předpovídat.
Patrně všichni čtenáři si povšimli, že kondenzační pruhy za letadly, které jsou tvořeny kapénkami nebo krystalky vody, některé dny rychle mizí, tj., že voda, původně vysrážená do kapének či krystalků ledu, rychle přechází do plynného skupenství, zatímco jindy přetrvávají velice dlouho, jen se difúzí pomalu roztahují a často jsou viditelné ještě poté, co jejich původce dávno zmizel za horizontem. Právě tento jev (a nejen pro výšky, v nichž létají letadla) bychom museli spolehlivě předpovídat, abychom se s tou vodní párou či nepárou někam dostali.

Měření

Pamatujeme z rozhlasu hlášení o výškách, teplotách a rosných bodech, které měří meteorologové pomocí balónových sond. Bývala součástí předpovědí počasí a dělali si z toho legraci Cimrmani. Faktem je, že tato měření jsou značně řídká a nereprezentativní (probíhají jen na menší části zemského povrchu a ještě nestejnoměrně). Naprosto neumožňují nějakou abstrakci, která by je zevšeobecnila.
Přitom právě údaje z těchto měření by mohly vést k predikování výše zmíněných přeměn skupenství vody, a tedy toho, zda voda bude mít v daném období skleníkový nebo "antiskleníkový" efekt.
Jistě si dokážu představit technickou i ekonomickou náročnost získání dat, která by umožnila s rozumnou mírou pravděpodobnosti pro sloupec atmosféry nad kterýmkoli místem na Zemi předpovědět poměr skleníkové vodní páry a "antiskleníkových"  kapének a krystalků vody. Předpovědět velikost těch kapének a u krystalků též i tvar by bylo ještě náročnější.
Je tedy jasné, že se do tohoto měření nikdo nepouští, ani IPCC. Ty stávající balónové sondy bych si dovolil přirovnat k tomu, že by něco mezi tisícem a desetitisíci občanům ČR (přičemž by nebyla zaručena reprezentativnost jejich výběru) byla změřena tělesná teplota a z výsledku se věštilo, zda v ČR probíhá nebo neprobíhá chřipková epidemie.
Ovšem pokud takováto měření a na nich postavené modely chování vody v atmosféře nebudeme mít, je celé věštění vlivů na skleníkový efekt rovnocenné věštění z kříšťálové koule nebo z kávové sedliny.
Voda tedy na skleníkový efekt vliv má. I malé změny v procentech skupenství vody v atmosféře se mohou velmi výrazně promítnout do velikosti skleníkového efektu. A je naprosto jasné, že abychom odlišili změny skleníkového efektu daného vodou od jiných, třeba toho oxidu uhličitého, museli bychom sledovat tuto vodu přinejmenším jako matoucí faktor (jak se to běžně dělá ve výzkumech, prováděných v rámci exaktních věd, např. technických nebo biomedicínských oborů). Pokud se nic takového nedělá, svědčí to jednoznačně o pavědeckosti přístupu k problému, což jistě u klimaalarmistického IPCC není nic překvapujícího.

Interpretace

Důležité je i to, že jistě i změny poměrů mezi jednotlivými skupenstvími vody v atmosféře mohou být antropogenní. Pokud se ovšem zaměříme pouze na, podle řady studií naprosto neškodný, oxid uhličitý, můžeme dojít k naprosto nesprávným závěrům.
Je totiž docela dobře možné, že na zvyšování podílu páry ve vodě, obsažené v atmosféře, nějaké lidské aktivity vliv mají, ale pokud se tato možnost naprosto ignoruje, tak se z vědeckého výzkumu skleníkového jevu stává bezcenný blábol.
Důležité také je, a IPCC se tím rovněž nezabývá, že oxid uhličitý se ve vodě rozpouští jednak fyzikálně, jednak s vodou reaguje na kyselinu uhličitou, která by měla snižovat teplotu, při níž se voda mění v krystalek ledu a naopak zvyšovat teplotu, při níž se přemění na páru. Přičemž přinejmenším to druhé by mohlo vést k paradoxnímu snížení skleníkového efektu oxidem uhličitým v důsledku snížení zastoupení vody v plynném skupenství v atmosféře. Nicméně i fyzikálně rozpuštěný oxid uhličitý by měl mít stejný efekt.
Přitom výše uvedené by se dalo alespoň modelovat ve speciálních komorách, jaké v reálu existují.
A když jsme u toho, patrně hodně ze čtenářů bude znát pojem Wilsonova mlžná komora a spojí si ho s výzkumem elementárních částic. Asi menší procento bude znát, že v této komoře je velmi nízký tlak vzduchu a vodní pára ve stavu, kdy na základě nějakého podnětu může kondenzovat. Tímto podnětem může být průlet nějaké elementární částice, která za sebou zanechá stopu z vodních kapének. Tu lze vyfotografovat, a to i stereo nebo z více směrů. Lze také, pomocí magnetů či elektrostatického pole, zjišťovat, zda se jedná o částici na tyto faktory reagující či nikoli. Důležité ovšem je, že ve vysokých vrstvách atmosféry jsou poměry velmi podobné této komoře, takže alespoň někteří výzkumníci zastávají hypotézu, že i sluneční vítr (jehož kolísání připouštějí i klimaalarmisté) může v různých obdobích různě přeměňovat vodní páru na vodní kapénky, a tím ovlivňovat skleníkový efekt.
Je pochopitelné, že ignorování výše uvedených faktů nutně povede celý výzkum skleníkového efektu na scestí od vědy k pavědě.

Hlavní příčina

Je jasné a potvrzené na sobě nezávislými studiemi, že hlavní příčinou nynějšího oteplování je současné zvyšování aktivity Slunce, která je v současnosti nejvyšší za posledních tisíc let, nicméně existují odhady o dosažení či překročení maxima této aktivity za více tisíců let - podle některých odborníků byla dosažena úroveň, při níž Slunce ukončilo před cca dvanácti tisíci lety poslední dobu ledovou a nastolilo podmínky pro vznik lidské civilizace.
Nedávno jsem zde citoval alespoň dvě základní studie, které zjistily takové zvýšení sluneční aktivity, že pro ostatní příčiny změn klimatu už mnoho prostoru nezbývá a jedna z nich dokonce prokázala snížení odrazivosti zemské atmosféry i povrchu Země, vykrývající prakticky vše, co ještě vedle sluneční aktivity zbývá k vysvětlení.
Je také docela možné, že zvýšené sluneční záření povede ke zvyšování podílu páry v atmosférické vodě, a tím bude vliv této aktivity na klima dále zesilován. S tím ovšem zásahy proti emisím CO2 naprosto nic nenadělají, musely by být použity naprosto jiné prostředky. Dokážu si představit např. likvidaci černých fotovoltaických panelů, planetu patrně ohřívajících, a pokrytí všech ploch, kde je to alespoň trochu rozumné, bílou barvou nebo Al fólií.
Ignorování moderních studií o příčinách změny klimatu opět pranýřuje IPCC jako tlupu pavědců a setrvávání na této pavědě diskredituje i vedení EU.

Zavržení sledování vodní páry a jiných skupenství vody v atmosféře je tedy hrubým metodickým přešlapem IPCC a dalších "klimavědců" a zcela diskvalifikuje jakákoli jejich proroctví na poli předpovědí klimatu.

Omyly pana Vodvářky

VIP bloger iDnesu, pan Tomáš Vodvářka, zveřejnil své postoje k předvolebnímu letáku SPD a spolupracujících stran.
https://blog.idnes.cz/vodvarka/na-vlastni-oci-letak-spd.Bg25040674
 Vzhledem k profilování fanoušků iDnes sklidil spíše pozitivní reakce. Protože jsem jiného názoru, dovoluji si jeho post probrat step by step v pořadí témat, jaké má uvedeno autor.

Kandidáti jiných stran než SPD na kandidátce

Možnost kandidovat na kandidátce nějaké strany pro nečleny této strany, a dokonce i pro členy nějaké jiné strany, prostě náš právní řád připouští. A pokud nebude narychlo účelově změněna příslušná legislativa, jak se už párkrát stalo, nejedná se o nic vybočujícího z mezí platných zákonů. Navíc je takové předvolební spojení stran a hnutí pro voliče daleko čitelnější než když se po volbách dělají koalice typu olej a voda a jejich deklarované programy se chaoticky a nepředvídatelně kastrují. Druhou věcí je, že v některých případech lze vyslovit přinejmenším silné podezření, že se s eliminací některých bodů předvolebních slibů počítalo předem, a že ten program byl jen cílený podvod, zaměřený na voliče.

Bytová drahota a návrh paní Šichtařové

Pan Vodvářka plácá nesmysly o tom, že by SPD "nějak slevnila byty státním zásahem do cen". Opak je ovšem pravda.
Tržní ekonomika, jíž je paní Šichtařová stoupencem, jasně dává do souvislosti vzácnost zboží a služeb s jejich cenou, přičemž mezi dostupností a cenou je zhruba nepřímá úměra (ne vždy lineární). Byty jsou u nás vzácné a drahé, protože postavit bytový dům s respektováním naprosto nesmyslných předpisů EU je velmi obtížné a šíleně drahé. Dalším lapsusem je skutečnost, že nějaký pochybný aktivista třeba z Chebu může léta blokovat stavbu čehokoli třeba ve Zlíně. Legislativu je třeba od těchto faktorů vyčistit, potom opravdu nastane stavební boom a cena bydlení i nemovitostí půjde dolů. Čistě tržními mechanismy.
A, pochopitelně, EU stále prosazuje mnohokrát vyvrácenou desinformaci o "globálním oteplování, způsobeném antropogenním oxidem uhličitým", a nařizuje "bezemisní" budovy, v nichž jako "bonus" ke značnému zvýšení ceny ještě získáváme výrazné zvýšení rizika kdejaké respirační infekce, od chřipky až po tuberkulózu. Toto je třeba odmítnout, i za cenu odchodu z EU.
Teorie o antropogenním oxidu uhličitém a jeho zásadním vlivu na klima byla vyvrácena misí CERES, o níž česky na Neviditelném Psovi referovali Jan Pokorný, Josef Seják a Milan Šálek.
Mise CERES se perfektně doplňuje se stanovením změn sluneční činnosti v závislosti na čase (na základě proxydat), popsaných v článku "Milankovičovy cykly v klimatu na Zemi" na populárně naučném webu osel.cz.
Dovoluji si doporučit v tomto článku zejména obrázek 3. Upozorňuji, že na něm nejsou teploty, ale sluneční aktivita (na teplotách středověkého klimatického optima ještě nejsme) a právě ono závěrečné zvýšení sluneční aktivity za posledních 20 let bylo potvrzeno nezávisle a zcela jinou metodikou onou misí CERES.
Od nynějška je jakýkoli "boj za klima" snižováním emisí oxidu uhličitého (tedy  i nucené iracionální zateplování budov) nikoli pouze nesmysl, ale přímo zločin.

Trestní stíhání politiků

Pan Vodrážka kvílí nad tím, že SPD a spol. chce "zavírat všechny politiky ze současné doby". Přitom ovšem sám jmenuje kauzy, které jednoznačně z politických důvodů nejsou vyšetřovány a řešeny a je jasné, že tyto aktivity orgánů činných v trestním řízení se budou moci rozjet až poté, co tato vláda skončí. Konstatování pana poslance Kotena, že řada současných politiků je v silném podezření z trestné činnosti, je prostě skutečnost. Jedině soud může tato podezření vyvrátit.

Mobilizace a válka s Ruskem

Pokud povedeme válku z Ruskem, bez ohledu, zda se uplatní obavy pana Foldyny, nebo se to stane jiným mechanismem, budeme opravdu muset mobilizovat a vycvičit (a vyzbrojit) velké počty občanů. Jinak prohrajeme, respektive při současném stavu naší armády i celkové připravenosti našeho státu na válečný konflikt s kýmkoli, by asi byla lepší čestná kapitulace.
Nyní by nás s přehledem převálcovalo nejen Rusko, ale např. kterýkoli z Pobaltských států (o Polsku ani nemluvě).
Máme, v kontextu současného stavu vojenské techniky, slabší armádu, než jakou měl Němci okupovaný protektorát. A ještě je tato armáda oslabena tím, že významnou část z ní tvoří vojenští specialisté, důležití pro nasazení naší armády v rámci vojsk NATO, ale téměř zcela nepoužitelní, pokud bychom měli válčit sami, nebo jen v rámci spojenectví několika napadených států, třeba části států bývalého východního bloku, na které si Rusko pořád činí "historické nároky".

Emisní povolenky a podpora OZE

Pan Mach má pravdu: Emisní povolenky i podporu nesmyslných OZE s nulovým přínosem pro energetiku i ekonomiku je nutno zrušit. Zejména v souvislosti s tím, že definitivně padla desinformace o "globálním oteplování, způsobeném antropogenním oxidem uhličitým" (viz kousek výš, u bytové drahoty).
Proti emisím CO2 není třeba nijak bojovat, tudíž jak emisní povolenky tak i OZE jsou naprosto zbytečné. Výdaje v této oblasti je nutno začít škrtit.
Pan Vodvářka se bojí různých arbitráží a podobně, ovšem to neznamená, že by se s tímto léta hnisajícím vředem naší ekonomiky nemělo do nekonečna nic dělat. Během funkčního období by měla vláda dosáhnout toho, že se alespoň na tomto poli "pohnou ledy". Bylo by patrně možné např. výdělky z této nesmyslné a celospolečensky škodlivé činnosti zatížit daněmi v takovém rozsahu, aby se přestaly vyplácet (uplatnit podobný princip, na jakém je založeno zdanění např. alkoholu a tabákových výrobků). Fotovoltaické a větrné elektrárny by rovněž mohly být zatíženy povinnými poplatky do fondu na jejich likvidaci. Faktem je, že v přepočtu na vyrobenou energii je likvidace větrníků a polí FV panelů výrazně dražší a složitější než likvidace jaderné elektrárny.
Připomínám, že tyto zdroje byly instalovány pod záminkou "boje za klima", která nyní jednoznačně padla. Pokud EU bude trvat na těchto nesmyslech i nyní, když jsou spolehlivě vyvráceny, byl by to důvod k odchodu z ní.

Absence léků na našem trhu

Podle Dr. Síly a dalších odborníků na našem trhu chybí nejen nějaké "nové léky", ale, bohužel, i generika, tedy látky, jejichž patenty jsou prošlé a mohou být opravdu snadno a rychle vyráběny; prostory a lidi na takovou výrobu máme. Rozhodně je to perspektivnější, než dovoz takových léků z Indie, u níž tč. hrozí jaderná válka s Pákistánem.

Kritika europoslance I. Davida

Pan Vodvářka kritizuje pana europoslance za jeho kritické postoje k EU, a co že tam tedy vlastně dělá. Tak nějak nechápe, že pan David zastupuje (a dobře) euroskeptické občany. A ignoruje i historický fakt, že např. na rozbití Rakouska -- Uherska se podílelí za naši stranu i politici, kteří před tím působili v jeho rámci. Ostatně i sám T. G. Masaryk jeden čas seděl v Poslanecké sněmovně Říšské rady monarchie za obvod Morava 04 v letech 1907 - 1911.
EUroposlanec pan David dělá velice dobrou práci i tím, že občas zveřejňuje informace, jaká další zla na nás EU připravuje.

Chudoba, Soros a Trump

Pan Vodvářka odmítá údaje pana poslance Okamury o hrozbě chudoby a jejího narůstání.
Pan Okamura má jednoznačně pravdu. Se zdražením energií (a následně řady dalšího zboží i služeb) výrazně narostl počet lidí pod hranicí chudoby a dynamika tohoto jevu je jednoznačně nepříznivá: do chudoby upadají další a další jednotlivci i rodiny spolu s tím, jak jim docházejí úspory.
Pan Vodvářka se též snaží zesměšnit negativní postoje pana Okamury a celé SPD k patologické osobnosti miliardáře Sorose. Přitom řádně odsouzený zločinec Soros (za insider trading, ještě 25. 4. 2025 byla tato informace na české Wikipedii), svými spekulacemi poškodil snad stamiliony lidí a rozhodně o něm nelze uvést naprosto nic pozitivního. Když připomenu, jak lidé politické orientace pana Vodvářky nenechají jedinou nit suchou na A. Babišovi, který nikdy řádně odsouzen nebyl ...
Pan Vodvářka též kritizuje sympatie SPD vůči presidentovi Trumpovi. Dovoluji si s trochou nadsázky a respektováním toho, že "nelze vstoupit dvakrát do téže řeky" konstatovat, že se Trump snaží zachránit USA ze spárů neobolševiků z Demokratické strany. Dělá prakticky to samé, co by musel dělat u nás nějaký demokratický politik, kdyby takový existoval a podařilo se mu na přelomu 50. a 60 let svrhnout vládu KSČ. Zatím si počíná velmi dobře.

Ještě jedna drobnost

Dovolím si explicitní vyjádření k oné problematice původu klimatické změny. Asi bude nejlépe citovat pana profesora A. Einsteina, proti jehož speciální teorii relativity se ozývaly četné negativní reakce, především ovšem z nevzdělaných či polovzdělaných kruhů, jaké nyní horlivě "bojují za klima" (různí teatrologové, uměnovědci, duchovně orientované osoby apod., specialisté na "gender" tehdy ještě nebyli). Pan A. Einstein se k těmto ohlasům vyjádřil v tom smyslu, že ty protesty jsou naprosto nesmyslné, protože by stačilo udělat jediný solidní pokus, jehož výsledky by byly v rozporu s tím, co by pro ně předpověděla speciální teorie relativity, a ta by tím automaticky padla.
Jestliže se tedy vrátím k výše citované misi CERES a podle proxy dat sledované historii sluneční aktivity, mohu jasně konstatovat, že tyto vědecké studie v podstatě vyvrátily teorii o globálním oteplování způsobovaném antropogenním oxidem uhličitým a, že je v našem bytostném zájmu, aby tato vyvrácená teorie padla do všech důsledků, a zejména těch, které mají na naši ekonomiku a život obyvatel katastrofální dopad.
Vedení EU si přitom počíná jako normalizační vedení KSČ v době, kdy už bylo jasné, že vědecký komunismus a jím definované premisy a cíle politiky jsou překonané (a začalo se opatrně i s omezováním státně dirigistické ekonomiky), ale "Poučení z krizového vývoje..." neustále leželo na rudém oltáři jako nejsvětější objekt. Pro Brusel je ovšem ono "sanctum sanctissimum" boj proti antropogennímu oxidu uhličitém.
Z uvedeného důvodu je pro nás životně důležité, aby se do naší příští vlády dostali k onomu nyní již zcela demaskovanému nesmyslu kritičtí politici, kteří budou ochotni a schopni prosadit jeho likvidaci i za cenu rozchodu s EU. A, řekněme si to upřímně, v krátkodobém horizontu takový akt může být jistě nepříznivý, ale už ve střednědobém (+- "pětiletka") by příznivé dopady měly převážit.

Program onoho slepence na bázi SPD a kandidátů dalších politických stran s kompatibilními politickými programy má mnoho pozitivních rysů. Jistě je ambiciózní a ne vše v něm je reálné dokončit za jedno volební období. Jak jsem uvedl výše, už to, že by se hnuly ledy v případě letitých nesmyslů, které už stály naši státní kasu stamiliardy korun, majících přitom stejný efekt, jako by ty peníze byly spláchnuty do WC, by mělo smysl. Pokud by se cíleně začalo se pracovat na jejich ukončení, by bylo obrovské plus. Jistěže panem Vodvářkou kritizovaný program není program pro nevzdělance, tupě opakující nesmysly made in Brusel, ale spíš pro občany opatřené určitým vzděláním a schopností kritického myšlení.

Opravdu je uhelná energie "šíleně drahá"?

Ultralevicový Guardian vytiskl kritiku Trumpem realizovaných rušení omezení pro těžbu uhlí a provoz uhelných elektráren. Česky ji najdete v Britských listech. Blekty ekologů se točí kolem toho, že "uhlí je šíleně drahé, zatímco plyn a OZE jsou daleko levnější".

Opravdu je uhlí drahé?

Ve skutečnosti je energie z uhlí pořád nejlevnější, zejména tam, kde jsou dostupné dobře těžitelné uhelné sloje. Plyn se musí dovézt z větší dálky a ne nezanedbatelné je, že pokud bereme uhlí za "prokleté" coby zdroj skleníkového efektu, tak skleníkový dopad plynu v přepočtu na vyrobenou kWh je vyšší o úniky metanu, skleníkovějšího silněji než oxid uhličitý (jeden a půl až jeden a tři čtvrtě krát "prokletější"). I přeprava uhlí je daleko jednodušší, nevyžaduje potrubí, ani speciální cisterny, nebo cisternová plavidla. Dá se přepravovat v tom samém, v čem jsme schopni přepravovat písek, štěk nebo podobné materiály.
Drahým činí uhlí výlučně nesmyslné emisní povolenky a další regulace, které ho mají protitržně zdražit.
Pokud se týká oněch OZE, ty jsou drahé svou podstatou, včetně toho, že vyrábějí nepatrná množství energie na obrovských plochách, z nich je nutno tu energii nějak svést dohromady (a beze ztrát to nejde). Dalším problémem je chaotičnost jejich činnosti a nutnost zálohovat naprosto nepředvídatelné výpadky těchto pseudozdrojů. OZE jsou proto masívně dotovány a srovnávat jejich dotovanou energii s nedotovanou (ba dokonce uměle předraženou) energií klasických zdrojů mohou opravdu jen ekologové, ať už to činí z hlouposti a nevzdělanosti, nebo jako záměrné a vědomé lhaní.

Uhlí a USA

Uhlí je tradičním zdrojem energie v onom rezavém pásu, byť je, pochopitelně, jeho energie následně převáděna na jinou formu, nejčastěji elektřinu, nicméně je využitelná i tepelná energie, která už se k výrobě elektřiny nehodí, ale mohou se jí vytápět stavby, od průmyslových objektů až po lidská obydlí. Je to jistě samozřejmé, ale asi je nutno toto zdůraznit, že ani fotovoltaika ani větrná energie nic takového nedělají. Jediným způsobem, jak využít energii z nich k vytápění, jsou topení na elektřinu.
Uhlí pochopitelně slouží i jako chemická surovina (např. k výrobě oceli, ale i dalších kovů), případně se z něj dá vyrábět koks, dehet a plyn. Koks opět slouží k produkci kovů z rud, plynem je možné topit (a na rozdíl od energie z OZE je dlouhodobě skladovatelný) a dehet je významná chemická surovina, sloužící k výrobě mnoha typů zboží, od stavebních izolací po některé léky. Těžba uhlí na energii uvedené produkty slevňuje.
Jiné státy než USA, které mají nedostatek ropy a jsou odkázány na její dovoz, mohou z uhlí vyrábět syntetický benzín, jak to dělali za druhé světové války Němci. Pokud se v tomto procesu použije uhlí pouze jako surovina, a nikoli paralelně jako zdroj vodíku a energie (obojí může dodat jádro), je to výroba poměrně efektivní.

OZE a USA

Na rozdíl od bezcenných blábolů zelených aktivistů, energie z OZE je šíleně drahá. Na výstavbu fotovoltaických i větrných elektráren o nominální kapacitě jednoho jaderného bloku se spotřebuje víc peněz, než na výstavbu onoho jaderného bloku. Pokud zohledníme, že jaderný blok zpravidla pracuje po 80 % doby své životnosti, zatímco u OZE jsou tato procenta sotva čtvrtinová (a pokud zohledníme fakt, že po významnou část doby svého provozu OZE produkují energii, která je naprosto nevyužitelná a je nutno ji složitě a draze "mařit", musíme jít s těmi procenty ještě níže). Z toho plyne, že stejné množství elektřiny jako jaderný blok vyrobí OZE o několikanásobně vyšším nominálním výkonu, a tudíž i o několikanásobně vyšší pořizovací ceně. A to ještě silně nespolehlivě, což si vynucuje další náklady, včetně dotování této energie, aby byla vůbec kupována (případně povinného nakupování, což vyjde nastejno).
Jediné, co jejich cenu opticky snižuje, jsou bezuzdné dotace těchto nesmyslných zdrojů, na jejich výstavbu i na provoz. Zatím nikdo nedotuje jejich likvidaci, která je paradoxně dražší a složitější než likvidace jaderné elektrárny.
Podíváme-li se na situaci v USA, tak nejdražší a současně nejméně spolehlivou z hlediska stability dodávek mají elektřinu v Kalifornii, tedy ve státě, který má největší podíl OZE na její výrobě v rámci USA. Takže levnost elektřiny z OZE je naprostý nesmysl a ještě je nutno zohlednit onu nespolehlivost dodávek, která činí elektřinu z OZE podřadnou oproti energii ze "špinavých" zdrojů.

Obnovením dolování uhlí a provozu uhelných elektráren v podstatě Trump plní sliby svým voličům, protože zlepšuje ekonomickou situaci v chudších částech USA, kde měl největší voličskou podporu. To, že kašle na bezcenné žvásty a nesmysly, šířené ultralevicovými ekologickými aktivisty, je v podstatě rovněž plnění předvolebních slibů. Ostatně, z těchto škůdců ho patrně nikdo nevolil.

Opravdu chceme "patřit na Západ"?

"Západ" představuje jakési hodnoty, k nimž se údajně hlásí ti, kteří, po vzoru sovětských politruků, akcentují naše členství v EU "na věčné časy a nikdy jinak". Jaká je ovšem na tomto poli realita?

Západ

Ano, k Západu jsme shlíželi skrze ostnaté dráty na našich hranicích, dělajících z celého Československa, ale v podstatě i z celé RVHP + Varšavské smlouvy, jakýsi megakoncentrák. Ti šťastnější z nás byli v dosahu vysílání rakouské nebo západoněmecké televize a mohli to, o čem jiní jen snili, vidět alespoň na televizní obrazovce. Ovšem jen černobíle, komunisté prosadili jako standard výrazně horší normu pro barvu, nekompatibilní s vysíláním rakouské a západoněmecké televize. Nějaké informace nám dodala i vysílání zahraničních rozhlasových "štvavých vysílaček", které občas porovnávaly situaci u nás a na onom Západě.
Velké procento populace horovalo pro uvolnění ekonomiky a politiky alespoň na úrovni hybridního systému v bývalé Jugoslávii, kterou měli možnost šťastnější z nás vidět na vlastní oči, včetně toho, že ta ekonomika fungovala lépe než naše, mj. byla schopna dodat více a kvalitnějšího zboží.
Ti ještě šťastnější se dostali na opravdový Západ, kde, samozřejmě, fungovali na přídělech devízového příslibu jako žebráci. A viděli ovšem věci, které nebyly k vidění ani v té Jugoslávii.
Další šťastlivci nějakým pozitivním řízením osudu neztratili kontakt se svými blízkými, kterým se podařilo na onen Západ uprchnout, především po sovětské okupaci v roce 1968. I od nich bylo možné slyšet spíše chválu než nějakou negativní kritiku.

Prozření

Padl komunistický režim, který na sklonku roku 1989 už nepodporovala ani "ozbrojená pěst dělnické třídy", tedy Lidové Milice. Vyhnil a rozpadl se.
S velkou radostí jsme se, včetně velkého procenta bývalých členů KSČ, kteří v té straně byli, protože z nějakého důvodu museli (třeba se obětovali, aby se jejich děti dostaly na střední, potažmo vysokou, školu - a podobných důvodů mohlo být více).
Takže nejen nestraníci, ale i exkomunisté vítali režim, kde bude možné svobodně podnikat a lidé nebudou předem škatulkováni podle nějakých s jejich schopnostmi nijak nesouvisejícími kritérii. Řada lidí začala podnikat, někteří byli úspěšní, jiná zkrachovali. Řada lidí se začala angažovat ve stranách a hnutích, jejichž existence by byla za komunismu naprosto nemyslitelná (včetně zcela nepolitických spolků).
K našim čtenářům se konečně dostal celý literární žánr, fantasy, který nám byl komunistickými kulturtrégry zuřivě odepírán.
Pokud se u tohoto jevu zastavím, tak prvky fantasy byly obsaženy v televizním seriálu "Ctná paní Lucie", který byl bezcennými lidskými hovady v čele normalizace nejprve přesunut do méně atraktivního vysílacího času a posléze skrečován (poslední díl nebyl odvysílán) a na příkaz normalizační zrůdy na presidentském postu dokonce i vymazán.
Do roku 1989 vyšla v češtině pouze dvě díla fantasy, a to byl román švédského autora Bertila Mårtenssona "Světy bez hranic", snad proto že závěr románu se překlápí do žánru SF, a že dílo bylo hodnoceno jako nejlepší švédská SF (KOD v roce 1982 a druhé vydání 1989), a druhým takovým dílem byl Hobit od J. R. R. Tolkiena, vydaný v roce 1979 v relativně malém nákladu.
Prvky fantasy obsahuje ještě např. Burroughsův Tarzan, ten ovšem za komunistů směl vyjít pouze na Slovensku a ve slovenštině.
Takže na nás ihned po pádu režimu vyletěla plejáda naprosté klasiky. Již ve dnech Velké Sametové se mi podařilo zakoupit výběr povídek R. E. Howarda s Conanem, který původně byl určen jen pro SF klub, ale během hroucení se režimu byl dán i na stánky s volným prodejem.
Uvádí se také, že neúspěch zmíněných "Světů bez hranic" byl dán právě "nepolíbeností" naší čtenářské obce tímto žánrem.
Nadšení tedy vrcholilo, a pak jsme se mohli dostat i na onen Západ.
Dostal jsem se i já, na univerzitní letní školu ve Velké Británii. A byl jsem velice zaskočen, když jsem byl opakovaně svými západními "spolužáky" i těmi, kteří onu školu provozovali, tázán, jak jsme jen mohli dopustit, že tak krásný a geniální režim, který jsme u nás měli, padl a byl nahrazen "hnusným kapitalismem". A nebylo možné jim vysvětlit, že onen režim byl zvrácený a hnusný a naopak nyní, když padl, se cítíme svobodní a naše ekonomika je také svobodná.
Další akcentace tohoto jevu a z něj plynoucí skepse nastala v době "harmonizace" naší ekonomiky s ekonomikou EU, během níž se zaváděla řada socialistických či promonopolních opatření a řada lidí kvůli tomu byla donucena ukončit svoje podnikání, protože sice nenastal jeho zákaz, jaký byl za komunistů, ale znemožnění hromaděním nejrůznějších nesmyslných překážek.
Obojí znamenalo pro mě, a nejen pro mě, že jsem hlasoval proti vstupu do onoho "SSSR č. 2", kterým se EU po své transformaci ze svých předchůdců jednoznačně stala.

Současný stav

Je mi líto, uvádím parafrází známé anekdoty z dob socialismu: EU po svém založení postupně dokráčela na okraj propasti a v současné době činí veliký krok kupředu. Což je dáno příklonem k naprosto bezcenným nesmyslům, které s hospodářskou spoluprací, jakou prováděli její předchůdci a učinili členské země bohatými a prosperujícími, nemá absolutně nic společného.
Celé je to dáno do značné míry tím, že zatímco my jsme se v roce 1968 snažili, jistě naivně a s nemožností dosáhnout reálně nějakých citelných pozitivních změn (ale po bitvě je každý vojín generál), o jakési "zlepšení a zlidštění" socialismu, na onom Západě vysokoškolští studenti a další podobní od reality odtržení jedinci bojovali ve velkých městech za likvidaci "kapitalismu" (tedy demokracie a tržního hospodářství) a za zavedení socialismu stalinského, případně maoistického, typu, které představují to "pravé ořechové".
Hnutí západních barikádníků bylo sice policejními složkami potlačeno, ale jeho účastníci, jejichž tresty byly, bohužel, jen symbolické (ve stalinském SSSR by jako odpůrci režimu skončili v gulazích a většina z nich by tam nepřežila, v maoistické Číně by byli zlikvidováni rovnou), zahájili následně "pochod institucemi", které jsou v současné době prolezlé rudou rakovinou, většinou už žáků či následovníků oněch barikádníků. Toto "zrakovinování" se týká i bruselských institucí a z východních států se do nich dostanou většinou jen ti lidé, jejichž smýšlení je s oněmi EUromarxisty kompatibilní.
Můžeme než vyslovit politování, že postih těchto rudých zrůd nebyl silnější a důslednější, např. doživotní zákaz dokončit VŠ vzdělání a pracovat ve státní službě.
Nicméně, současný Brusel a současná hlavní města států na západ od bývalé železné opony, jsou prolezlé marxisty a v řadě konkrétních případů jsou marxističtější než gorbačovská Moskva.
A je tedy nutné konstatovat, že na tento "Západ" většina našich lidí nechce patřit, protože něco silně podobného jsme tu měli před koncem roku 1989, zcela jistě jsme si toho užili dost, a o další zážitky tohoto druhu nestojíme.
Opravdu nechci, aby se moje děti musely prostituovat členstvím v nějaké "správné" politické straně (či aktivistické organizaci) jen proto, aby moje vnoučata mohla studovat střední a případně i vysokou školu (jako moji rodiče). Opravdu zde nechci výběrová řízení, založená na faktorech irelevantních vůči pracovní kompetenci, byť by to tentokrát nebylo členství v komunistické straně, dělnický či rolnický charakter rodiny, angažovanost ve složkách Národní Fronty (atd.), ale "správné postoje" k boji za klima, k imigrantům apod., "správný" gender a preferovaná barva kůže (atd.). Opravdu zde nechci realizaci bezcenných ideologických nesmyslů, vymyšlených marxistofašisty z vedení EU na ovládání a ožebračování občanů, založených na pavědeckých žvástech hlupáků (kteří tomu věří) a hochštaplerů (u nichž se jedná o vědomý podvod).
Z tohoto důvodu opravdu na zeměpisný současný Západ nechci. Chci na Západ, jaký byl v době studené války, v 60. a 70.letech, než došlo k jeho marxistické demenci. V reálu je ovšem daleko snazší se vrátit k režimu, který tu byl někdy v polovině 90. let minulého století, kdy jsme se již vymanili z vlivu marxistického SSSR a ještě jsme nespadli do vlivu marxistické EU. Tento návrat by byl technicky uskutečnitelný snáze, stačilo by po odchodu z marxistické žumpy EU obnovit legislativu, jakou jsme kolem toho roku 1995 měli, což by se dalo udělat relativně snadno. Stačilo by škrtnout veškeré zákony a vyhlášky novější než z 31. 12. 1995 a potom cíleně budovat demokracii a tržní ekonomiku. Faktem je, že bychom se rázem stali západnějšími než celá "slavná" EU.

Takže pokud patřit na Západ, tak na ten autentický, který existoval v dobách studené války, a ne na ten marxisticky zparchantělý, který je v té samé zeměpisné lokaci nyní. A v podstatě zřízení blízké takovému "Západu" jsme tu měli v 90. letech, takže tažení na autentický Západ by se v podstatě rovnalo návratu ke stavu před přizpůsobováním naší politiky a ekonomiky za účelem vstupu do EUromarxistické EU.

Budeme muset "neodlesňovat"?

EU vygenerovala další nesmysl: Boj "proti odlesňování: kupováním "správných" výrobků z rozvojových zemí, jejichž producenti neodlesňují.

O co jde?

Původní materiál EU je zde český obsah vyprávěný s asistencí právníka lze najít zde.
EU se tedy domnívá, že pokud donutí výrobce a prodejce v EU prodávat zboží jen od "správných" producentů, kteří "neodlesňují", podaří se jí snížit skleníkový efekt. Pochopitelně, původ každého zboží (káva, kakao kaučuk, dřevo, maso, výrobky z kůže, dřevěné pelety pro "ekologické" topení a mnoho dalšího) bude muset být stopován až k primárnímu producentovi a u něho se bude muset prokázat, že on neodlesňuje.
Vzhledem ke globalizaci světové ekonomiky též k tomu, že EUrounijní pseudoprávo nikde jinde neplatí, bude technicky velice obtížné ono výkaznictví organizovat. Zvládnou to velkopodniky, schopné si na některé úkony najmout třeba specializované detektivní firmy (a náklady na ně "rozpustit" v takovém množství zboží, že to zákazník ještě přežije), ale bude to naprosto nepřekonatelná překážka pro podniky menší, rukodělné výrobce čokolád, malé pražírny kávy, řemeslníky, zpracovávající kůže, a mnoho dalších podobných. Tyto podniky budou donuceny "zavřít krám".

Proč je to nesmysl

Nesmyslem je už onen "boj proti skleníkovému efektu antropogenního oxidu uhličitého", ale to nyní ponechme stranou. Bylo to rozebráno zde.
Dalším nesmyslem je to, že by likvidace tropických deštných pralesů měla nějak ovlivnit bilanci oxidu uhličitého. Tento biotop má bilanci obou dýchacích plynů, kyslíku a oxidu uhličitého, vyrovnanou, tj. kyslík, který přes den vyrobí fotosyntézou se záchytem oxidu uhličitého a jeho transformaci na sacharidy, v noci zhruba stejné množství kyslíku pohltí a výsledkem oxidačních jevů při dekompozici odumřelé organické hmoty je zhruba stejné množství oxidu uhličitého. Po tropickém deštném pralese zůstává jen anorganický substrát, což je významný rozdíl oproti našim lesům, v nichž je produkován humus a ten s délkou žití lesa přibývá a po úhynu lesa je s to zajistit růst jiných rostlin.
Z uvedeného plyne také, v učebnicích ekologie opakovaně konstatovaná, obtížná vratnost deštného pralesa na plochy, na nichž vyhynul.
Jistěže likvidace, a zejména zbytečná, deštného pralesa má mnohá negativa. Mimo jiné se v těchto biotopech nacházejí tisíce či spíš desetitisíce dosud neznámých druhů rostlin a živočichů, a většina z těch známých není ani zdaleka probádána z hlediska účinných látek. S trochou zjednodušení či nadsázky je možné konstatovat, že s každým kusem zničeného deštného pralesa může zmizet navždy lék na některou z metel lidstva, které dodnes nedokážeme léčit. Jenže řešením asi není zákaz odlesňování, kterému nejsme s to v ekonomicky liberálním prostředí zabránit, jako spíše v důkladném výzkumu, zakládání botanických zahrad, arboret a podobných kultur, kam by byly ony neznámé a nepopsané (a neprozkoumané) druhy rostlin a živočichů přesouvány. Něco takového ovšem zapáchá prací, navíc opravdovou exaktní, nikoli nějakými tlamocviky.

Další nesmysly

Kaučukovníková plantáž je v podstatě les. A je-li dobře vedena, pak jsou mezi kaučukovníky vmezeřeny jiné stromy, které zamezují prudkému přenosu nějakého zavlečeného patogenu, který může kaučukovníky, rostoucí těsně vedle sebe, zlikvidovat jako požár vyschlý les.
Kakaovníková plantáž je les, protože kakaovník je strom.
Kávovníková plantáž je zpravidla doplněna nějakými porosty, protože kávovníkům celodenní insolace nesvědčí.
O pěstování těchto a dalších plodin se lze dočíst v knize Františka Polívky "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí", původně vydané  Olomouci v roce 1908 a v roce 1996 jako fotoreprint v Praze.
Ani zvířata nelze chovat celodenně na prudkém tropickém slunci.
Jinými slovy, produkce těchto výrobků není spojena s nějakým odlesněním, ale s tím, že stromový a keřový porost určitého druhového složení je nahrazen jiným, se složením odlišným. Je opravdu otázka, zda tento proces snese název "odlesňování", nehledě k tomu, že i zde je uhlíková a kyslíková bilance stejná jako u divokého pralesa.
Dalším problémem je, že to, co z deštného pralesa odvezeme (myšleno organická hmota se zabudovaným uhlíkem, "polapeným" ze vzduchu v rámci fotosyntézy), je fakticky trvalejší vyvedení uhlíku z onoho výše popsaného řetězce syntézy a dekompozice v deštném pralese. Ve dřevě i v jiných výrobcích je fakticky uložen uhlík, pohlcený fotosyntézou stromů deštného pralesa, a blokovaný dlouhou dobu před návratem do atmosféry. Výrobky památkové či muzeální hodnoty mohou v sobě takovýto tropický uhlík držet i stovky let. To samé se týká i kaučuku a výrobků z nich, vč. pneumatik. Rozkládají se v klimatu většiny svých destinací daleko pomaleji a pokud budou sekundárně využity, např. rozemleté pneumatiky do asfaltu za účelem vzniku pérující a neklouzavé plochy, mohou v sobě držet tropický uhlík nejméně desítky let.
Nicméně stejně vypadne z oné dynamické rovnováhy i uhlík v kakaových bobech, v semenech kávovníku, nebo v kaučuku. Rozhodně se i po spotřebování a odložení z těchto materiálů uvolňuje oxid uhličitý pomaleji než by se tak dělo v tropickém klimatu.
Pochopitelně, kácení a šmelcování tropických deštných pralesů na "ekologické" topné pelety, je totální prasečina, nicméně je to cosi, co vymysleli sami zelení v rámci svého naprosto nesmyslného "boje za klima".

Může deštný prales kumulovat uhlík?

Odpověď je jednoznačná: Přírodní naprosto ne, ten funguje tak, jak jsem uvedl výše. Na druhé straně ovšem s dopomocí člověka může dojít k vytvoření něčeho podobného, jako je kompost nebo humus z našich podnebných podmínek, a v těchto umělých výtvorech je potom uhlík udržován minimálně stovky let.
Jak se to ví? V souvislosti s nedávnými suchy byly nalezeny v Amazonii obrovské plochy umělých objektů, zejména kanálů a ostrůvků mezi nimi. Po archeologických výzkumech víme, že tamní lidé ze dřeva, patrně těženého v deštném pralese z jejich okolí, vytvářeli ostrůvky a jeho tlením získávali úrodnou půdu, na níž pěstovali kulturní rostliny a jídelníček si doplňovali rybami, patrně nějak extenzívně chovanými v oněch kanálech.
Na oné obrovské ploše bylo patrně zajištěno stálé proudění vody a obyvatelé organizovaně vyráběli nové ostrůvky a kopali kanály mezi nimi. Tato kultura tedy musela být více podobná pěstitelům rýže než pěstitelům pšenice. Což byla její slabá stránka, protože po zavlečení neštovic (které se k nim dostaly patrně od Inků, k nimž se dostaly obchodními kontakty se severnějšími domorodci, a ti se nakazili od postkolumbovských evropských návštěvníků), se patrně onen důmyslný systém zcela rozpadl (patrně jednak nebylo na jeho udržování dost lidí, jednak mohli pomřít ti, kteří věděli, jak údržbu provádět).
Celou obrovskou plochu oné kultury rychle pohltil prales (protože tam byly ony ostrůvky kompostu a úrodné půdy), takže někteří dobrodruzi, hledající bájné El Dorado, vůbec netušili, že po něm kráčejí, akorát jen poněkud "s křížkem po funuse". Tato kultura onen rituál "zlatého muže", myjícího se z pozlacení v jezeře za házení zlatých milodarů vodním božstvům, asi skutečně provozovala. Zvěsti o něm působily na "zlatobažné" Evropany jako magnet. Ale už za cca sto let byl na místě sídlišť a polí oné kultury "panenský" deštný prales.
Nakonec ani nevíme, zda současní amazonští indiáni jsou "zdivočelými" potomky oněch zemědělců a chovatelů ryb, nebo zda do té oblasti doputovali poté, co původní obyvatelé vymřeli.
Takže ano, pokud bychom chtěli, aby tropický deštný prales zachycoval trvaleji nějaký uhlík, museli bychom postupovat jako oni předkolumbovští obyvatelé Amazonie a citlivou těžbou získané dřevo a další organickou hmotu proměňovat na černozem (která se dodnes v Amazonii nachází i s patřičný množstvím navázaného uhlíku, tedy cca půl tisíciletí poté, co skončila její produkce) a na ní potom pěstovat nějaké tropické plodiny ať už rázu potravin nebo technických plodin. A jako bonus bychom získali prostředek na obnovu pralesa na sterilních plochách, bývalých plantážích apod. Opět je to ovšem něco, co zavání oním velice ošklivým slovem "práce", navíc v tomto případě systematická a dlouhodobě prováděná, při jehož zvuku se správnému bojovníkovi za klima zježí srst i na zcela lysých tělesných partiích.

Ještě něco?

Ano. Ještě je třeba dodat a zdůraznit konstatování výše uvedené. Že totiž ono opatření postihne přednostně menší a malé podniky, velkých se dotkne daleko méně. Je tedy cíleně zaměřeno na likvidování podniků patřících střední třídě, která je v evropských společnostech hlavním obráncem a zárukou demokracie.
Jsem přesvědčen o tom, že tohle není náhoda, ale jeden z cílů celé této naprosto nesmyslné akce, protože sociální skupina (třída), důsledně hájící demokracii, je tím nejhorším nepřítelem těch politiků, kteří se z EU snaží udělat totalitní stát.
Druhou věcí je, že toto opatření se bude (a velké firmy na to zase mají, malé ne) nejrůznějším způsobem obcházet či fixlovat a výkaznictví bude v podstatě generováno buď rovnou AI nebo nějakými specializovanými firmami, které ji budou využívat, a opravdového "odlesňování" se celá tato akce naprosto nedotkne.

EU nám tedy generuje další nesmysl a paskvil, který pár bohatcům pomůže (minimálně odstraněním konkurence) všechny ostatní obyvatele EU zcela jednoznačně poškodí. V reálu není přitom s to přinést cokoli pozitivního. Nicméně je to jen další závaží na váze s miskami "zůstat" a "odejít" (z EU), položené na tu s nápisem "odejít". Nikdo nám totiž není s to zaručit, že vedení EU vzápětí neprovede další podobnou ptákovinu.

Naše "ekologické" chování

Britské listy pláčou nad statistikou, podle níž se Češi chovají nejméně ekologicky z celé EU a navíc mají také nejmenší procento "správně" myslících obyvatel. Je to ale špatně?

Ojetiny

Faktem je, že ojetina má daleko menší "ekologickou stopu" než nový automobil, protože ji nikdo nemusí vyrábět, od tavby kovů přes syntézu plastů až po výrobu pneumatik a skel v oknech. Čím déle automobil jezdí, tím více se jakási "ekologická nálož", vzniklá v souvislosti s jeho vyrobením, "rozředí" na více služeb, které lidem udělá. Navíc řada "ojetin" je používána na kratší vzdálenosti, jako je např. cesta do práce, nebo, např. u zemědělců, na pole apod.
Ojetiny sice mohou (ale nemusejí) produkovat více škodlivin na ujetý kilometr, ale naprostá většina jich vyprodukuje stejně nebo méně než ekosoudruhy preferovaný elektromobil, o který, podle výše zmíněné statistiky, obyvatelé České republiky stojí nejméně z celé EU. Což jistě může být dáno i tím, že na našem území je jeden z nejvyšších podílů terénů, v nichž elektromobil předvádí naplno své výrazně horší jízdní vlastnosti a nižší míru úspornosti oproti normálním autům.
Platí také, že řada nových automobilů, a také elektromobilů, má v důsledku vyšší hmotnosti, daleko vyšší obrus pneumatik oproti starším a lehčím vozidlům. U elektromobilu je to jistě akcentováno vožením až několikametrákové baterie jako balastní hmotnosti navíc.
Jistěže existuje i zdravá nedůvěra oproti novým autům, která mají v povinné výbavě automatiku, nahlašující překročení maximální povolené rychlosti (což při úřednickém šlompáctví ani nemusí být pravda u úseků, kde takové omezení bylo jen dočasné), různé "asistenční" služby, které řidiči v podstatě překážejí v bezpečné jízdě (a standardně je před začátkem jízdy vypínají i řidiči ze starých zemí EU, nejen "barbaři z východu"). A jistě je problém, když se s vámi "lepší" automobil začne v nějaké kritické situaci, třeba při předjíždění, "rvát" o povolenou rychlost a bránit vám tento manévr bezpečně dokončit.
Skepse proti novým automobilům obecně a s akcentem na elektromobily je tedy naprosto správná a nelze se divit, že je u nás takto rozšířená.
Obyvatelé západních států, kteří jsou nám dáváni za vzor, spíše připomínají ovce, pokorně capající na jatka.

Termíny

U nás je opět podle výše citované statistiky nejméně lidí, přesvědčených o tom, že nesmysl, jakým je ona stopka na auta v roce 2035, bude skutečně realizován.
Zcela jistě to má zase kořeny v naší minulosti, kdy jsme takových blábolů mohli za minulého režimu vidět spousty a tyto spousty jsme také viděli zkrachovat. Viděli jsme HuKo, s velkým humbukem postavené a jako novostavba posléze odstřelené. Viděli jsme krach řady "geniálních koncepcí", prosazovaných lidmi, od nichž se současné vedení EU liší pouze nepatrně. Viděli jsme i krach různých aktivit typu "pětiletku splníme za tři roky".
Takovýto hujerský plán, zcela ignorující realitu, je zcela jednoznačnou poukázkou na to, aby na příslušné plánovače a prosazovatele hleděli rozumní lidé skrze prsty. Každý člověk se zdravým rozumem by zcela jistě nejprve vyvinul náhradu za auta (či paliva do nich), ale funkční: patrně žádný z těch blafů, jimiž jsme systematicky krmeni, nemá šanci na praktickou realizaci.
Ostatně, zažili jsme i lysenkismus a jiná pavědecká blábolení, prosazovaná státní mocí, takže pro nás současná situace s "bojem za klima" a za 666 "genderů" (atd.) není nic nového a krach toho, co se nyní děje, je zcela jednoznačně očekávatelný, jako krach těch minulých akcí.
Prostě, naše kolektivní paměť je velmi skeptická k nesmyslům a bude-li vedení EU na jejich splnění trvat, může se dočkat i czexitu (už nyní by v jeho rámci pravděpodobně převažovaly výhody nad nevýhodami, zejména v souvislosti s tím, co se nyní děje v USA).

Akcentace

Celý problém s realizací nesmyslů, které EU prosazuje a k nimž jsme tak skeptičtí, má ještě ten aspekt, že byla jasně vědecky prokázána nesmyslnost spojování současné klimatické změny s antropogenními emisemi oxidu uhličitého, na nichž je celá automobilová politika EU postavena.
Jediným antropogenním faktorem, který se do klimatu měřitelně promítl, bylo postupné omezování emisí oxidů síry do ovzduší od 80. let (majících opačný efekt než skleníkové plyny, byť realizovaný jinými mechanismy, je to podrobněji vysvětleno na Wikipedii), které velice dobře koreluje s nárůstem teplot. Dokonce i teplotní skok mezi roky 2022 a 2023 koreluje se zákazem užívání paliv s vyšším obsahem síry v lodní dopravě a pomocí oxidu uhličitého je naprosto nevysvětlitelný. Pochopitelně, za toto omezování mohou jen a jen ekologické organizace.
Když se k tomu přičtou klesající albedo Země a postupné (byť kolísavé) zvyšování sluneční aktivity, což je zřejmě dáno přechodem některého z delších slunečních cyklů do teplé (či teplejší) fáze, nezbývá pro oxid uhličitý naprosto žádný prostor. A tedy nezbývá žádný prostor ani pro blbnutí s jeho emisemi.
I tento faktor je nutno přidat k naší skepsi vůči nesmyslům, hlásaným a prosazovaným bruselskými pologramoty.

Není tedy sebemenší důvod se znepokojovat, nazírání naší populace na ekonesmysly, prosazované Bruselem a na něj navazujícími organizacemi, ukazuje jen a jen zdravou míru skepse vůči zjevným pavědeckým nesmyslům jimi prosazovaným. Jediným úkolem opozice je, uvedené nálady a postoje přetavit na obecnou skepsi vůči EU a vůli se z této organizace co nejrychleji a nejrazantněji vymanit.

Skutečně nás budou likvidovat Trumpova cla?

Dnes jsme ze všech stran masírováni tím, jak Trump nasadil strašlivá cla na zboží, z jiných států, včetně států EU, a tím způsobil totální katastrofu, trh hyne a burziáni umírají na infarkty, protože z neotevíratelných a nerozbitných oken nemohou skákat, jak o slavném Černém pátku.

Cla

Clo je jistě jakási nepříjemnost, která má do jisté míry kompenzovat rozdíly v ekonomické síle producentů toho či onoho zboží.
Budu hodně ošklivý: Clo má jednoznačně pozitivní význam tam, kde jeden ze států prodává zboží vyrobené za dumpingové či jinak uměle zvýhodněné ceny.
V poválečné historii došlo k tomu, že USA zemím, poničeným druhou světovou válkou zpřístupnily svůj trh nízkými cly a samy trpěly, že podobné zboží z USA je evropskými (i jinými) státy zatěžováno daleko vyššími cly. To nakonec vedlo až k úpadku některých průmyslových odvětví v USA, která ničilo levné zboží, dovážené z ciziny a minimálně zatížené cly. V rámci tohoto jevu vznikl i tzv. "rezavý pás", obrovská oblast, táhnoucí se přes několik států, kde postupně krachovaly továrny, doly a další průmyslová zařízení a lidé se ocitali v chudobě. Z tohoto prostředí také přišel (a v mládí si veškeré strasti s ním spojené zakusil) i Trumpův vicepresident Vance.
Přitom významnou roli sehrál i útěk některých výrobních podniků z území USA do zemí EU, zejména si tím pomohlo Irsko, které je pro tyto podniky "daňovým rájem", a jeho prosperita je v podstatě takovýmto způsobem nafouknutá bublina.
Každému, kdo se alespoň trochu vyzná třeba jen v ekonomice domácnosti, musí být jasné, že negativní stav, který se nelepší, ale naopak prohlubuje a rozlézá po mapě USA, je naprosto neúnosný a je nutné jeho řešení.
Trump a jeho tým se tedy v podstatě snaží, aby se výroba vrátila zpět na území USA, aby dala výdělky občanům USA a přinesla do zbídačených oblastí peníze. Řekněme si to upřímně, zastavení a zvrácení úpadku USA v podstatě nepřímo pomůže celé západní civilizaci, tedy i nám.

Akcentace

Důležité také je, že státy EU, které Trumpa patrně vytočily nejvíce, navíc takto získané peníze místo na nějaký svůj rozvoj a posilování obranyschopnosti i ekonomické odolnosti, investovaly do přebujelého sociálního systému, který je (mj.) učinil i atraktivní destinací pro všechny nemakačenky světa, čímž ovšem dále zhoršily své schopnosti obrany.
Když se navíc v EU začal hroutit politický systém a demokracie začala být nahrazována politickými čachry za přispění ke všemu ochotných a všeho schopných soudců, sklapl Trump "protijaderné paraple" a spojencům dal jasně na vědomí, že nehájí ty hodnoty, které představují a hájí USA, a že peníze, které celní asymetrií získaly, v podstatě promrhávají.
EU má nyní příležitost, asi poslední za celou svou existenci, něco sama se sebou udělat a vrátit se k demokracii a tržní ekonomice, které, zejména po přeměně předchozích společenství na nynější EU, začala stále více opouštět.
Porovnávání počtů obyvatel či jiné podobné akce, které provádějí někteří evropští politrukové, nic nemění na skutečnosti, že EU je v podstatě přehlídkou promarněných šancí. EU má údajně na svém území více plynu a ropy, než kolik jich bylo v Zálivu, než je tam začali těžit. Nedělá s tím nic, z nesmyslných ideologických důvodů. EU má obrovské zásoby surovin potřebných pro rozvoj moderních technologií, netěží je a nevyužívá, a to, co doveze, je z ideologických důvodů promrháno v nesmyslech typu OZE.
V důsledku popsaných jevů (a dalších s podobným dopadem) z EU utíkají firmy i lidé, protože perspektiva uplatnění vzdělání a kvalifikace k nějaké exaktní činnosti je v EU naprosto mizerná, snad ještě horší, než jaká byla v "táboře míru a socialismu". Ze sovětského bloku prchali hlavně lidé, kteří chtěli podnikat a svobodně cestovat. Lidé, kteří chtěli jen vykonávat kvalifikované práce a oželeli omezení, která byla s občanstvím v těchto státech spojena, většinou prchat nemuseli, protože práce, i kvalifikované, bylo dost a postupně padala i ideologická omezení, která zbrzdila rozvoj genetiky (lysenkismus) a nakonec padla i omezení v oblasti výpočetních technologií ("kybernetika - buržoasní pavěda"). A faktem je, že pologramotné "dělnické kádry" si ve vedení států vedly lépe než akademickými tituly dekorovaní evropští úředníci.
Socialismus přese všechnu snahu nakonec začal směřovat ke krachu, který byl naprosto zákonitý, protože jakákoli státně dirigistická ekonomika se musí zhroutit. Nicméně ekonomika EU je na tom velmi podobně a příznaky jejího úpadku vidíme v podstatě kamkoli kolem sebe pohlédneme. EU sama sebe svazuje nekonečnými ideologickými nesmysly, které nemají žádné opodstatnění a jen škodí. O to je situace v ní horší než v tom socialismu, který nakonec dělal prakticky vše, co se dalo, ale nestačilo to.
Představa, že se EU zachrání federalizací, je, pochopitelně, naprostý nesmysl. Naopak, čím větší pole působnosti dostanou ideologičtí skřeti, kteří škodí všem obyvatelům EU, tím více se bude ekonomika hroutit až do krachu, na který může navázat procpání nějakého "populisty" do jejího čela  (třebas i násilím ze strany mas obyvatel - jako třeba "pochod na Brusel"), nebo nějaká forma občanské války.

Různost

Faktem je, že se Trump netají s tím, že bude přistupovat ke státům EU individuálně, a že v podstatě její vedení není pro něho partner pro nějaké jednání či ekonomickou spolupráci. Takže je více-méně jasné, že státy EU, které mají ve svém čele lidi demokraticky a tržně orientované (tedy "nebezpečné populisty") budou ze strany USA různými cestami podporovány, zatímco státy ovládané "banálními byrokratickými zly" slíznou negativní dopad probuzení obra na protější straně Atlantiku naplno.
Je, pochopitelně, naším primárním zájmem, abychom od následujících voleb patřili mezi státy Trumpem podporované a preferované. Pokud by se nám otevřel US trh i možnosti spolupráce s tamními refrešovanými podniky, mohlo by to pro nás být ekonomicky i politicky terno. Důležité také je, že je třeba naprosto odmítnout veškeré ideologické pitomosti, které tu EU zavedla, a které naší ekonomice jen škodí a zcela zbytečně vedou k politickému rozdělování společnosti.
Jsou jen dvě pohlaví a žádné "gendery". Neexistuje žádná klimatická nouze, oxid uhličitý, včetně antropogenního, žádný vliv na současné oteplování klimatu nemá, to bylo v závěru minulého roku prokázáno zcela definitivně, bez jakéhokoli prostoru pro klimatické šejdířství.
Neexistuje žádné "právo imigrovat" do EU nebo kamkoli jinam. Existuje jen právo utéct před politickým pronásledováním (ale nikoli např. před ekonomickou nouzí) do prvního bezpečného státu, a tam se snažit o přijetí někde, kde budou mít o uprchlíka zájem. I zde musí nastoupit takový režim, aby politické prostředí státu setrvalo v rámci demokracie a tržní ekonomiky. Je nutno tvrdě konstatovat, že není možné imigrantům masově ustupovat, jak se tomu děje např. v Německu. Imigrant se musí přizpůsobit hostitelské zemi, a nikoli naopak. A imigrant, který se přizpůsobit nechce, musí být vyhoštěn. Klidně i do země, z níž utekl. A patrně bude nutné revidovat mezinárodní smlouvy, které vznikly krátce po konci druhé světové války a opravdu již dávno nereflektují současnou realitu na tomto poli.

Takže Trump plní své sliby US voličům a cly zdražené zboží z ciziny bude postupně na americkém vnitřním trhu nahrazeno levnějším a kvalitnějším zbožím vyrobeným v USA, což povede k oživení ekonomiky, hlavně v oblastech, které volily Trumpa jako poslední naději na zvrat své horšící se situace. Ano, některé naše zboží se v USA stane neprodejným (ale zcela jistě může jít jinam). Navíc úpadek výroby v EU běží "samospádem" a Trumpova cla k němu přispějí jen nepatrně.

"Evidence Based" medicína

V současné době se používá velice často pojem "Evidence Based Medicine" (tedy EBM). Přeloženo do češtiny to znamená "medicína založená na důkazech". Zní to pěkně, ale má to pár zásadních chyb, kvůli kterým je tento pojem velice často zneužíván proti všemu, co zavání nějakou alternativou ke stávajícím medicínským postupům.

Charakteristika

Definice je uvedena ve článku na webu organizace Sisyfos. Problém této definice je v tom, že se velice snadno dá překroutit ve smyslu "co není dokázáno, to neexistuje" a ještě mít na ten důkaz nějaké obtížně splnitelné (či zcela nesplnitelné) nároky.
Uvedený postup by byl perfektní, pokud by vše ve vědě související s medicínou i v medicíně samé bylo perfektně prozkoumáno a mezi jednotlivými jevy byly prozkoumány a zhodnoceny všechny existující vztahy. Nic z toho, pochopitelně, neplatí a jsem toho názoru, že i nasazení AI (té skutečné, ne toho současného paskvilu, který je jen trochu vylepšeným "kecálkem", jaký jsem kdysi měl už na Didaktikovi gama) nemá šanci v tom udělat nějaký pokrok.
Další podmínkou funkčnosti je hodnocení ve stylu "padni komu padni", bez jakýchkoli postranních úmyslů a čachrů. I zde jsme spíše svědky toho, že EBM slouží jako klacek na ty, kteří ohrožují něčí komerční zájmy. A prospěch pacientů mají oni ohaněči u koncové části svého trávícího ústrojí.
Dovolím si vyslovit i tézi, že EBM tlačí vývoj do pouze kvantitativních změn (to, co jsme měřili s přesností na tři desetinná místa budeme měřit na šest), ovšem velice často samoúčelným a bez jakéhokoli přínosu, což vyhovuje např. výrobcům různé laboratorní i klinické techniky. Z trochou zjednodušení: Je úplně jedno, zda bude mít pacient teplotu 38,4 stupně, nebo 38,39 stupně, nebo 38,3917 stupně, v každém případě má horečku a přístup k jeho léčbě bude naprosto stejný a bude záviset spíš na dalších příznacích, než na číslici ve čtvrté pozici za desetinnou čárkou.
Naopak EBM zcela jednoznačně blokuje kvalitativně nové postupy a přístupy, protože k nim neexistuje žádná "evidence" a tudíž jsou "zcela určitě špatně".

Pár příkladů

Když Ignác Semmelweis přišel s poznatkem, že neumyté ruce lékařů a mediků jsou příčinou horečky omladnic u rodiček, neměl proto absolutně žádnou "evidenci". Nemohl se také opřít o žádnou publikaci na toto téma a neměl jako argumentaci nic jiného než své pozorování, proto také byly jeho poznatky většinou lékařů odmítnuty.
Když začal zavádět antisepsi (pozdější) Lord Joseph Lister, opřel se spíše o pacienty a antiseptickou operaci se mu podařilo presentovat jako cosi módního, co si nechá udělat každý pacient, který chce "být in". A pokud mu ji neprovede jeho chirurg, zanese své peníze k někomu, kdo bude vstřícnější. Jistěže pomohlo i to, že Lister nebyl lékař, ale "jen" chirurg (což v té době platilo za trochu lepšího ranhojiče), takže nad ním neměla moc konzervativní Lékařská komora. Teprve až se antiseptické operace rozjely, bylo možné prokázat, i statisticky, že skutečně je při tomto potupu daleko méně hnisavých komplikací (včetně takových, které končily úmrtím pacienta). A teprve potom mohla vzniknout jakási "evidence".
Jistěže dost podstatnou roli hrála i skutečnost, že pacient byl v Listerově době tím, kdo zdravotníka platí, a tudíž může za své peníze požadovat to, co chce on. V současné době, je zdravotnictví na úrovni stravování v koncentráku či podobných zřízeních, tedy ve stylu "žer tu šlichtu, co ti dáváme, jinou nemáš nárok dostat". Obávám se, že i toto je příčinou určitého úpadku současné medicíny, který se jednoznačně provalil v době "epidemie covid".
Dlužno podotknout, že Lister byl i výjimečný z hlediska chirurgické techniky a nástrojů, nůžky podle Listera (zalomené asi v polovině té části, která stříhá) jsou dodnes součástí operačního i pitevního instrumentária.
Když Louis Pasteur začal s mikrobiologickými pokusy, rovněž nebyla pro ně žádná "evidence" a jím hlásané názory byly prakticky po celý jeho život napadány konzervativnější částí lékařské obce. A zase bylo pro lidstvo štěstím, že nebyl lékař, ale v podstatě měl univerzitní vzdělání v oboru chemie (mohl se svou kvalifikací učit chemii na střední škole, nebo univerzitě, tehdy mezi tím nebyla taková distance jako dnes) a z ní tak nějak přesahoval do mikrobiologie. Pokud by byl lékař, není vyloučeno, že by byl Lékařskou komorou, tentokrát francouzskou, "umravněn" a donucen zanechat "fantasmagorií" o tom, že nemoci vyvolávají jakési neviditelné bakterie.
Stejně tak (pozdější) Sir Alexander Fleming neměl žádnou "evidenci", že penicilín bude léčit bakteriální infekce, měl k dispozici maximálně pár svých pokusů na Petriho miskách s kulturami a na myších, což by zcela jistě pro potřeby EBM bylo málo (dnes by jeho pokusy patrně nestačily na publikaci ani ve vědeckém časopisu ze čtvrtého, tedy nejhoršího, kvartilu podle impact faktoru). Nicméně pacienti zvládli tehdy nezhojitelné infekce i bez EBM a teprve poté ona "evidence" vlastně vznikla.

Další text Sisyfů

V recenzi na knihu A. Strunecká, J. Patočka: Doba jedová (Triton, Praha 2011) se Sisyfové klávesnicí pana Jiřího Heřta dopouštějí řady faulů, založených rovněž na koncepci EBM.

• Kritizují negativní pohled autorů na Aspartam. Faktem je, že po konzumaci této látky roste koncentrace kyseliny asparagové v mozkomíšním moku na hodnoty mimo obvyklé rozmezí. Zcela jistě to nemusí nic znamenat, ale neexistují žádné důkazy o neškodnosti tohoto jevu (a měl by tudíž platit princip předběžné opatrnosti). V souvislosti se "Syndromem ze Zálivu" Sisyfové pomíjejí fakt, že Aspartamem slazené limonády byly k vojsku dováženy bez chlazení, tj. teplota nápojů během transportu byla o hodně vyšší, než je předepsaná výrobcem pro transport a skladování, a že je běžně ve vědecké komunitě uznáván názor, že právě produkty tepelného rozkladu komponent nápojů (včetně Aspartamu) při tomto odfláknutém transportu byly jednou z příčin onoho syndromu.
• Až po vydání recenzované knihy bylo navíc zjištěno, že receptory pro sladkou chuť nejsou jen na jazyku, ale i v tenkém střevě, kde detekují přítomnost jednoduchých cukrů a nějakým mechanismem předem připravují slinivku na zvyšování jejich hladiny v krvi. Pokud je "oblbneme" umělým sladidlem (zdaleka ne jen Aspartam) může dojít k poruchám metabolismu sacharidů. Nemuselo se na to přijít dříve, protože umělá sladidla používají hlavně lidé s metabolismem již narušeným (diabetes, obezita), takže nemusel být tento dopad užívání umělých sladidel být odlišen od dopadu uvedených onemocnění. Zhruba současně bylo zjištěno, že některá umělá sladidla, vč. Aspartamu, ovlivňují i střevní mikrobiom, a jsou náznaky toho, že by ho mohly přeměnit na mikrobiom podporující obezitu.
• Cholesterol a statiny. Faktem je, že HDL cholesterol je forma, která transportuje cholesterol z periferie do jater, zatímco LDL cholesterol je transportován opačným směrem. Nabízí se otázka, zda snižování cholesterolu, byť je ekonomicky jistě vysoce lukrativní, není jakousi obdobou léčení horečky setřepáváním teploměru, a zda by pozornost výzkumu a následně i terapie neměla být zaměřena na to, proč metabolismus provádí transport cholesterolu na periferii (na níž se, mj., ukládá do cévních stěn). A léčbu zaměřit na příčinu tohoto jevu. Jistěže dalším problémem jsou léky, které snižují krevní cholesterol zrychlováním jeho odchodu do žluči a s ní do střeva, protože střevní mikrobiom převádí cholesterol na karcinogenní desoxycholát, který je považován za jednu z příčin rakoviny tlustého střeva a konečníku.
• Recenzent vyčítá autorům, že uvádí seznam problematických "éček". Faktem je, že řada "éček" jsou látky ve vyšších dávkách jedovaté (i obligátní kyselinou citronovou se lze otrávit, i "banální" kuchyňská sůl se v Číně používala jako popravní prostředek - a má patrně vztah k některým formám hypertenzní choroby). Druhou věcí je, že o interakcích těchto látek mezi sebou se ví poměrně málo, což je dáno prostou kombinatorikou, těch kombinací je prostě tak mnoho, že se vyzkoušení všech nedá zvládnout ani ve velmi bohatých zemích.
• K rizikům očkování se vyjadřuji jinde. Faktem je, že "Vakcinologická společnost" se totálně zdiskreditovala v souvislosti s pseudovakcinací proti covid. Faktem také je, že "vakcinologii" na seznamu uznávaných (třeba atestacemi pro vzdělávací instituce) oborů nenajdeme. Je to prostě jakýsi libě se tvářící neologismus.
• Akupunkturní body, pochopitelně, existují a ignorování jejich existence členy Sisyfa na tom nic nezmění. Povrchové jsou zpravidla detekovatelné změnou lokálního odporu kůže vůči elektrickému proudu, hluboké jsou často spojeny ze zcela objektivně existujícími a anatomy běžně uznávanými strukturami (např. významné akupunkturní body v obličeji jsou totožné s výstupy větví trojklanného nervu z kanálků v kostech lebky do měkkých tkání).
• Pan recenzent si nedovede představit deformaci pole elektromagnetického záření drátem, já, na rozdíl od něj, ano, protože vím, že k ní dochází a ovlivňuje to i např. příjem televizního signálu. Nicméně v podstatě každá anténa nějak toto záření ovlivňuje a např. Yagiho antény (to jsou ty s dlouhými "žebříčky" před dipólem) tento princip užívají k zesílení detekce signálu.

Takže EBM se ukazuje být jakýmsi "záchranným pásem pro neznalé", protože to, co neznají a čemu nerozumějí, berou stylem "bez evidence, nesmysl, ignorovat".
Za zásadní problém považuji i autorovo vyjádření o tom, že "Důležité jsou statisticky zpracované studie, nikoli kazuistiky." Problém totiž je, že za každou položkou pro statistiku by se měla skrývat dobře udělaná kasuistika. Mnohé statistiky jsou špatné právě proto, že ty kasuistiky jsou špatné. A existuje mnoho "perfektních" statistik, které se zcela míjejí s realitou. Ve svém oboru jich znám mnoho. Nelze se proto divit, že řada lékařů v diagnostice i terapii zohledňuje také své zkušenosti, tedy kasuistiky.
Uvedu jeden opravdu "roztomilý" případ: Zpovídali studenti nutriční terapie pacientku ohledně jídla. Dostalo se jim (mj.) odpovědi, že dotyčná jí jen bílé maso. Pokud by to byl sběr dat na statistiku, asi by to skončilo zaškrtnutím příslušné kolonky, nebo by to zaškrtla sama respondentka. Protože to byla anamnéza v rámci kasuistiky, tak nakonec došlo k upřesnění, že pacientka si kupuje bůček, vaří ho, to "červené maso" vyhodí a to "zdravé bílé maso" si natírá na chleba. A pak z takových údajů udělá nějaký "génius" statistiku.
Roztomilý je i autorův názor, že "Kdyby byl aspartam tak nebezpečný jak udává prof. Strunecká, byl by už dávno celosvětově zakázán.". Je mi líto. V době, kdy se Aspartam uváděl na trh, byla publikována studie o karcinogenitě Sacharinu pro potkany. Žádná ze snad desítek následných studií tento jev nepotvrdila, nicméně Aspartamu to umožnilo proklouznout na trh, protože část konzumentů Sacharinu se začala bát. Roztomilá je také historie rostlinného sladidla ze Stévie, o němž existovaly opravdu rozsáhlé statistiky ze zemí, v nichž byla tato rostlina užívána desetiletí (a v některých staletí, např. Japonsko), které nikdy nezachytily nějaký negativní dopad na zdraví. Jak v USA, tak i v EU byla Stévie celá desetiletí zakazována. A na námitky, že by Stévie, o níž neexistují žádné statistiky, které by detekovaly jakoukoli její škodlivost, nahradila např. sacharózu, o jejímž negativním dopadu na zdraví existují stovky (či spíš tisíce) prací (a v USA fruktózový sirup, který je po stránce vlivu na zdraví ještě daleko horší), bylo argumentováno tím, že právě absence negativních statistických údajů o Stévii je "to špatné". Zcela jistě na tom neměli žádný podíl výrobci cukru, fruktózového sirupu nebo umělých sladidel, jimž všem představuje Stévie "nekalou konkurenci".

EBM dnes

EBM v současné době opravdu funguje jen a jen jako jakýsi klacek, mávající proti hlavám těch, kteří se snaží posunout medicínu někam kvalitativně kupředu. Pochopitelně, klacek velmi selektivní, respektující nejrůznější zákulisní a zejména komerční zájmy. Když byly vytvořeny "vakcíny" proti covid na bázi mRNA, nebyla žádná "evidence" ani o jejich účinnosti ani o jejich neškodnosti. Zde ovšem EBM nebyla ani v nejmenším respektována (ani princip předběžné opatrnosti) a lidem byly v podstatě násilím, jako koncentráčníkům doktora Mengeleho, vnucovány bez ohledu na tuto absenci.
Naopak, když si dovolil nový ministr federální vlády USA, Robert F. Kennedy junior, pod něhož spadají vakcíny a vakcinace, vyslovit požadavek, aby vakcíny (jakékoliv) byly řádně testovány než půjdou plošně k občanům, tak ti samí lidé, kteří kvičí v souvislosti se vším, co se trochu vymyká z vyjetého tunelu konvenční medicíny, o EBM, náhle hystericky kvičí o tom, že požadování nějaké "evidence" ohledně účinnosti a neškodnosti vakcín je "antivaxerství", které je podle nich naprosto nepřípustné. Zejména v případě "posvátných" pseudovakcín na bázi mRNA, jejichž výrobci vydělávají miliardy (či spíš jejich desítky nebo stovky), žádná "evidence" přece požadována být nemůže. A kdo se dožaduje řádného testování, je konspirátor, desolát a ruský agent / troll.
Jinými slovy to, co snad kdysi bylo pozitivně míněno, dopadlo jako vždy: Zvrhlo se v pravý opak. V socialisticko - komunistickém prostředí zdravotnických systémů zemí EU to jinak ani dopadnout nemohlo. Ostatně, "Obamacare" není nic jiného než pokus zavést podobný systém "péče" o zdraví v USA.
Jak jsem zmínil o kousek výše, zásadní roli hraje znerovnoprávnění pacienta současnou medicínou. Pacient má přijmout bez odporu to "jediné správné", co je mu vnucováno, bez ohledu na zkušenosti, že je to z hlediska potřebných účinků naprostý shit, zato to vyvolává obrovské množství účinků negativních, někdy vedoucích i k fatálnímu konci pacienta. S několika málo výjimkami se všechny státy snaží o jakési socialistické až komunistické zdravotnictví, přičemž ono komunistické "každému podle jeho potřeb" je vykládáno tak, že to budou síly z temných zákoutí systému zdravotní péče, které budou určovat, co kdo "po komunisticku" potřebuje.
Samozřejmě tomu nahrává i současná degradace WHO, která je řízena osobou bez medicínského vzdělání, zato kovanou marx-leninismem. Její snaha o jakousi "celosvětovou zdravotnickou diktaturu" páchne morovými hřbitovy, protože zkušenost s "bojem proti covid" je jednoznačně děsivá a odpudivá.

Můžeme tedy konstatovat, jednak, že není vše zlato, co se třpytí (a laciná bižuterie se sklíčky se umí třpytit víc než opravdové zlato a skutečné brilianty), jednak že bez bedlivého dohledu na zdravotnictví, byť založeného na údajné "Evidence Based Medicíně" může tato složka péče o zdraví nadělat více škod něž nějaký šílený bylinkář. A celý problém jistě je ve špatné koncepci zdravotnictví, která i ve formálně demokratických státech s formálně tržní ekonomikou zavádí socialistické (či přímo komunistické) koncepty, které se nemohou do reality promítnout jinak než totální degradací, zparchantěním, stávajícího stavu do naprosté nefunkčnosti.

Co bychom měli požadovat

EU začíná jevit pro nás jednoznačně pozitivní známky rozkladu. Je nutné se zamyslet nad tím, jak cosi, co stojí na pokraji propasti, přimět k velkému kroku vpřed. Jeden takový nápad mám.

Zákonodárství

Přes veškeré nedostatky, které naše zákonodárství má, je to pořád jakž takž demokratický proces, prováděný zástupci občanů, kteří mají jakousi demokratickou legitimitu. Navíc je v našich silách to, co se nepovede, v příštím volebním období zvrátit nebo napravit.
Zcela jistě nám chybí zákon o obecném referendu, přičemž "značka ideál" by bylo to, co mají ve Švýcarsku, v němž každý zákon musí být schválen voliči. Asi by to eliminovalo některé typy kutilství zákonodárců, jaké provádějí ve svůj prospěch.
Oproti tomu je zákonodárství EU čirá svévolná antidemokracie. Naprostá většina legislativy na této úrovni jde mimo parlament EU, který jediný má jakousi (byť nižší než parlamenty demokratických států) demokratickou legitimitu. Tento parlament ve v podstatě ve vleku Evropské Komise, která rozhoduje i o tom, o čem bude parlament hlasovat. "Vachrlaté" věci mohou jít do "legislativy" EU přímo, bez alespoň formálního hlasování, jaké existovalo i např. v SSSR. Evropská Komise přitom žádnou demokratickou legitimitu nemá.
Problém tedy spočívá v tom, že nám jacísi lidé diktují legislativní normy, aniž by prošli nějakým demokratickým procesem, který by je k tomu opravňoval, jak je to ve standardních demokracií normou. A demokratickým procesem neprocházejí ani ty normy.

Reakce?

Logickou reakcí na tento stav by mělo být posílení demokratických zákonů, vznikajících standardním demokratickým procesem oproti nedemokratickým zákonům, vznikajícím na základě libo(z)vůle nikým nezvolených a nikomu neodpovědných úředníků.
Z předchozího jasně vyplývá nadřazení demokratických zákonů nad nedemokratickými.
Jak by to bylo možné udělat?
Zcela jistě by takovémuto opatření dalo legitimitu referendum. Je to nejvyšší projev demokracie ve státě, protože se k dané problematice může vyjádřit kterýkoli občan.
Legislativu posvěcenou referendem dosud nemůže zrušit ani EU, maximálně může tlačit na opakování referenda, aby dopadlo "správně".

Jak se referenda domoci?

Jistěže cestou je volba stran, které mají referendum ve svém politickém programu. Jedinou takovou stranou s významnými volebními preferencemi a opakovaným úspěšným vstupem do zastupitelstev všech úrovní vč. parlamentu je SPD. Ostatně, věrchuška se jí tolik bojí, že pod naprosto průhlednou záminkou zorganizovala její policejní pronásledování.
Problém je, že tato strana by musela mít daleko významnější pozici v Poslanecké sněmovně, než tč. má (a kdy měla) a musela by rovněž mít dostatek příznivců v senátu, aby zákon prošel i touto částí parlamentu. Pak by zákon nemohl zablokovat ani president.
Druhou možností je IMHO petice, protože ta může vyvolat na politickou věrchušku tlak, který by musela nějak reflektovat. Pokud by petici podepsalo několik desítek procent voličů, bylo by nesnadné ji odmítnout, už z toho důvodu, že by se pak vláda těžko mohla označovat za demokratickou.
Jistěže součástí tohoto tlaku by mělo být i konstatování, že politici se svými příjmy a dalšími výsadami (a zejména ti bruselští) jsou natolik odtrženi od reality, že nejsou schopni reflektovat potřeby občanů. A že jsou schopni leda doporučovat lidem, hladovějícím, protože nemají na chleba, aby si tedy kupovali koláče. Ostatně, celý Green Deal je v podstatě vysávání peněz z ožebračovaných obyvatel EU, které privilegované vrstvy, krkající z přežrání (alespoň obrazně), nejsou s to vůbec pochopit.
Politika se musí vrátit k lidem, a to tam, kde ji mohou demokratickými procedurami ovlivňovat, což v EU rozhodně není. Proto by demokratickými procedurami vzniklé zákony měly mít přednost před jinými, vzniklými mimo demokracii.
Jistěže prostředkem nátlaku na vedení státu by po úspěšném sběru hlasů mohla být i stávka, jak výstražná, tak i taková, která by "bolela" a narušila běžný chod státu. Bude zkrátka zapotřebí připomenut našim papalášům, že veškerá moc ve státě pochází z lidu.

Chceme-li zůstat demokratickým státem, a tedy i takovým, který by stál USA pod vedením D. Trumpa za nějakou podporu a ochranu, musíme se zbavit nedemokracie, která je nám vnucována z bruselského centra EU, stojícího mimo reálné demokratické procesy. Přednost musejí mít zákony, vzniklé standardním demokratickým procesem, a zejména před zákony, představujícími jen jakousi libo(z)vůli pochybných úředníků. Toto si můžeme demokratickou cestou vymoci, takže odpadá blábolení o nějakém "boji proti demokracii".