sobota 1. ledna 2011

Několik chaotických poznámek o chaosu v medicíně (2/7)

Sociální vlivy

Pokud zůstaneme u těch zmíněných vitamínů. tak např. mezinárodně doporučené dávky neplynou z reálných potřeb lidského organismu (případně s přihlédnutím na rasu a podnebí), ale jsou velice často ovlivněny tím, co určitá lobby rozvojových zemí je s to zajistit pro své občany. Aby na ně nemohlo být poukazováno, jako na "ty, co nejsou s to zajistit ...". Takže např. mezinárodní doporučená dávka vitamínu C je na cca trojnásobku dávky antiscorbutové (zabraňující vzniku kurdějí, které už jsou příznakem velmi těžkého nedostatku), zatímco reálná fyziologická potřeba lidského organismu je přibližně o řád vyšší (a to raději pomíjím Paulinga s jeho megadávkami).
Naopak vysoce pozitivní roli sehrály sociální faktory v souvislosti s některými preventivními programy, včetně patrně nejúspěšnějšího, Severokarelského projektu.
Naproti tomu hrají mnohdy silně negativní roli v různých pseudopreventivních aktivitách. Jedná se např. o známé tažení proti kuřákům, jehož některé výstupy jsou z hlediska preventivně medicínského holý nesmysl: Např. možná projekce prosazovaného zákona proti kouření v restauracích představuje za spodmínky pokud by všichni nekuřáci seděli povinně hodinu denně v zakouřené hospodě cca 20 - 30 nebožtíků navíc za rok, zákaz kouření na zastávkách má uvažovaný maximálně možný dopad mezi setinou a tisícinou tohoto počtu. Stejně negativní roli hraje využití či spíše zneužití prevence ve známé "war on drugs".
Dalším zdrojem "sociálně determinovaného chaosu" jsou vztahy mezi léčiteli, pacienty a zbytkem společnosti (respektive sociálními institucemi), případně mezi prevencí a léčbou. Můžeme si snadno na těchto vztazích ukázat platnost přísloví, že "Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími".
Jakmile se ve společnosti objevily zbožně peněžní vztahy, stalo se léčení službou, která byla placena protislužbou, zbožím nebo penězi. Pochopitelně, spolu s tím se objevil fenomén těch členů společnosti, kteří nebyli schopni či ochotni za tuto službu zaplatit.

Je třeba si uvědomit, z čeho se skládá cena této léčby:

- Náklady na použitý materiál (po patřičné specializaci se o ni léčitel dělí s výrobcem speciálních zdravotnických materiálů)
- Náklady na samotný výkon (= práci léčitele)
- Náklady na pokrytí období, kdy léčitel nemá práci (= čím víc je nemocných, tím větší je ochota léčitele jít s cenou dolů)
- Náklady na průběžné sebevzdělávání, tj. udržování a zvyšování si kvalifikace léčitele

Zejména poslední položka je relativně vysoká oproti např. řemeslníkům, blíží se spíše této položce u špičkových sportovců.
"Oficiální léčitelé" se snažili získat statut monopolu, což se jim v řadě zemí podařilo a potenciální "konkurenti", tj neoficiální léčitelé všech možných směrů, byli a jsou v řadě zemí postaveni mimo zákon, byť zdaleka ne všude jsou potíráni natolik důsledně, jak by zákon ve svém doslovném znění mohl vyžadovat.
Důsledkem onoho stavu sice bylo na jedné straně očekávané zbohatnutí majitelů státem garantovatelného monopolu, na straně druhé se však rozšířilo přesvědčení, podle něhož mají občané nárok na lékařskou péči (protože ta se pro ně stala ničím a nikým jiným nesaturovatelnou nutností), což nutně vede k tendencím monopolistům provozování této péče ze zákona nařídit. Případně, v "soft" variantě tuto péči hradit z "celospolečenských" prostředků. A v současné době vidíme roztomilý chaos vznikající tím, že staré země EU a na nich závislé orgány jsou ještě ve fázi "zespolečenšťování" medicínské péče, zatímco v zemích postsocialistických, které mají tuto fázi již zažitou, včetně naprosto negativních zkušeností s ní, jsou tendence uvedený monopol rozvolňovat po vzoru např. USA, které se do fáze socializace medicíny zatím nepropracovaly a s okleštěním zdravotnických reforem B. Obamy je pravděpodobné, že ji alespoň na čas oddálily (po vítězství republikánů v posledních volbách je předpokládáno alespoň částečné zrušení toho, co se Obamovi prosadit podařilo).
V souvislosti se zespolečenšťováním léčení si dovolím jednu jedovatost:
Obec právnická se stala velmi podobně nepostradatelnou jako lékaři, včetně tvrdého a nekompromisního boje vůči všem "laikům", tedy osobám bez formálního právnického vzdělání, které by chtěly poskytovat podobné služby. Paradoxem je, že arbitrem, tedy osobou, zastávající v arbitráži stejné postavení jako soudce v soudním sporu, může být i osoba bez jakéhokoli právnického (a v podstatě i jakéhokoli jiného) vzdělání. Při řadě právních úkonů je naopak účast právníka dána zákonem (podobně jako u řady úkonů medicínských).
Dle mého soudu si právníci tímto postupem sami kopou hrob, protože s jejich monopolizací porostou tlaky na to, aby své služby poskytovali bezplatně (čímž nemyslím úkony EX OFFO) nebo za nesmyslně nízkou odměnu (nepokrývající především poslední výše uvedený bod).
Roztomilé je, že v "zespolečenšťování" medicíny a léčitelů (včetně zmíněné Obamovy reformy v USA) se velice často a a hojně angažovali právníci, takže pokud je nyní semelou stejné sociální mechanismy jako lékaře, budiž jim to přáno.

Žádné komentáře:

Okomentovat