Brexit? - aktualizováno

Ve Velké Británii včerejší volby drtivě vyhrála konzervativní strana s tím, že volby byly zároveň referendem o brexitu. Vítězství konzervativců bylo jedno z nejdrtivějších v historii britských voleb.

Historie

Historie je jasná: Britové si odhlasovali brexit a nezabránila tomu ani pochybná smrt jedné z ikon protibrexitové strany. (CUI BONO tato smrt byla, se jistě nabízí samo.)
Politici v parlamentu, kde zástupci probrexitových skupin měli sotva padesátiprocentní zastoupení pak následně dělali vše možné, aby vůli britských občanů zvrátili. Což realizovali trváním na zjevně naprosto nerealizovatelné dohodě, kterou Brusel odmítal, a tím (patrně po dohodě s probruselisty) brexit dlouhodobě zablokoval s představou, že se Britové "unaví" a přestanou na brexitu trvat, jak se to podařilo v řadě zemí s "Lisabonskou smlouvou", přeměňující EU na v podstatě fašistickou diktaturu bruselských úředníků.
Britové se však nevzdali a prosadili změnu vedení konzervativní strany. Tomu se podařilo, přestože i tento proces probruselští aktivisté dlouhodobě blokovali, prosadit předčasné volby. A tyto volby jednoznačně vyhrál britský lid, toužící po odchodu z pod jha fašisticko komunistického Bruselu.

Co bude nyní

Zcela jistě není vyhráno, byť volby dopadly jednoznačně pro brexit.
Ve Velké Británii působí masy protibrexitových aktivistů, vesměs nikoli občanů Velké Británie, nicméně o to zuřivěji bojujících za to, aby se země, která je hostí a poskytla jim podmínky pro bydlení a práci nebo studium, nemohla vymanit z fašistisko komunistické diktatury Bruselu. Naštěstí tito lidé nemají volební právo. Nicméně zcela jistě budou v následujících dnech svolávány statisícové demonstrace "proti brexitu", na nichž tato špína bude řádit.
Zcela jistě jsou nyní nažhaveny veškeré databáze Bruselu a na něj napojených tajných služeb a na jednotlivé nyní zvolené konzervativní poslance a jejich rodiny bude zuřivě hledáno cokoli, co by umožnilo jejich vydírání za účelem přeběhnutí do tábora protibrexitérů.
Zcela jistě jsou v pohotovosti i britští muslimové, jimž vyhovuje bruselská koncepce "nadpráv" pro tuto skupinu obyvatel a podpora islámské snahy podřídit civilizované lidi islámským zvyklostem a pseudozákonům. Navíc pseudoprávo EU chrání vyslovené islamistické zločince před tresty, protože "v EU nic nespáchali a do zemí, kde vraždili, je nelze vydat, protože by jim tam hrozil (spravedlivý) trest".
Kromě občanských nepokojů, nesoucích se v duchu "neuznáváme výsledek voleb, které jsme nevyhráli", jak to známe od odpůrců Trumpa i od "našich" pražských kavárníků, se lze jistě obávat i snah o "zneškodnění" vítěze voleb Borise Johnsona, například nějakým atentátem. V této souvislosti jsou patrně největším rizikem konvertité k islámu v britských ozbrojených složkách.
Tohle vše bude muset Velká Británie a zejména vítězná strana unést. Snad se situace poněkud uklidní po 31. 1. 2020, kdy by mělo k samotnému brexitu formálně dojít, nicméně i po tomto datu bude jistě nutno obnovenou britskou demokracii hájit před aktivisty, snažícími se co nejvíce poškodit vyjednávací pozice osvobozeného státu s EU.
Pravděpodobně se budou velice snažit o zmaření brexitu i skotští a irští separatisté.
Je ovšem otázka, nakolik se jim podaří zblbnout normální lidi, když odchod těchto států bude zcela zjevně za účelem jejich připojení k EU.
Zde bychom mohli jednoznačně pomoci my a další státy V4, protože bychom mohli přislíbit (či ještě lépe veřejně vyhlásit) zablokování přijetí těchto států do EU, což by separatistické vůdce zcela jednoznačně poškodilo, protože místo hladkého přechodu ke "prosperující" EU by mohli občanům nabídnout jen propad země do totální nicoty a bezvýznamnosti.
Dalším bodem v této věci je možnost podpory podobných aktivit Velkou Británií vůči zemím EU. Velká Británie by mohla podpořit jak Katalánce tak i Vlámy, mohla by zahrozit Itálii podporou Ligy Severu. Mohla by také podpořit separatistické tendence na území bývalé NDR. Všechny takové akce (aby se ukázalo, že se nejedná o pouhé platonické hrozby) by mohly přinejmenším natolik zkomplikovat situaci bruselských, že by na škodění Velké Británii neměli čas a prostředky.
Je také dobré si uvědomit fakt, že Velká Británie je jaderná mocnost a když by bylo moc zle, mohla by zahrozit i svým jaderným arsenálem a donutit Brusel k ukončení některých nepřátelských aktivit hrozbou atomového hřibu nad paláci bruselských úředníků.

Je vítězství brexitérů "konec demokracie"?

Naši fašističtí ideologové žvaní o tom, jak Boris Johnson hodlá to či ono zrušit, či postavit pod tlak vlády.
Je mi velice líto, po osvobození od nacistické okupace jsme v řadě případů "nedemokraticky" zasáhli do řady struktur státu. Např. byli zcela odstaveni od možnosti publikovat aktivističtí pronacističtí novináři a další pisálkové, jakési, byť velmi mírné, čistky proběhly i ve státní správě.
Ke své velké škodě jsme přesně tohle neprovedli po Velké Sametové a následky této "sametovosti", bohužel, neseme dodnes.
Takže pokud vítězní konzervativci udělají čistku např. ve "veřejnoprávních" sdělovacích prostředcích, které se staly naprosto stejnou žumpou produkující bruselské pšouky, jako ty naše, učiní tak zcela správně a předvede nám to, co budeme muset udělat, jakmile se bruselské nadvlády zbavíme také. A co jsme měli udělat v letech 1989/90.

Pro nás

Zcela jistě bude znamenat odchod Velké Británie oslabení demokratických sil v rámci EU. Nad tím hořekují mnozí, aniž by ovšem reflektovali realitu, že v EU žádná demokracie reálně není, takže toto oslabení zdaleka není tak katastrofální jako v situaci, pokud by se v EU skutečně rozhodovalo výhradně podle demokratických pravidel a nikoli (prakticky) výhradně podle rozhodnutí mimo demokratický proces stojících mas EUroúředníků.
Dle mého soudu naopak pozitivně převládá zpráva, že to jde (odejít z EU). Lze rovněž očekávat, že to nebude zdaleka tak bolestivé, jak se nám snaží namluvit pisálkové, placení z bruselských peněz.
Jak jsem uvedl výše, měli bychom Velkou Británii při jejím odchodu co nejvíce podporovat a naopak co nejvíce sabotovat různá "trestající" opatření ze strany EU. Mimo jiné proto, že na tento stát musíme pohlížet jako na někoho, kdo nám razí cestu ven z bruselské žumpy.

Velká Británie učinila velice důležitý krok k tomu, aby se stala opět nezávislou a demokratickou zemí (což členský stát EU nemůže být v ani jednom z uvedených ohledů). Přejme si, aby se jí podařilo překonat všechny potíže, které budou bruselofašisté do její cesty ke svobodě a nezávislosti hrnout, co jim budou síly stačit. A přejme jim také co nejrychlejší nástup ekonomické prosperity, protože ta bude nejsilnější argument proti setrvání jakéhokoli státu ve svazku antidemokratické organizace jménem EU.

Aktualizace:

Již dnes (14. 12. 2019) byla svolána do Londýna megademonstrace pod heslem "Boris Johnson není můj premiér". Takže britský antidemokraticko - fašistický póvl se chová naprosto stejně jako jeho ideoví souputníci v Česku nebo v USA. A zcela jistě tyto póvly, bojující proti demokracii, někdo financuje a organizuje.