neděle 6. září 2020

Banalita?

Řidič MHD odmítl jezdit s autobusem, který nesl předvolební plakáty strany, s jejímž programem nesouhlasil. Je to opravdu cosi banálního?

Údajný důvod

SPD má v programu omezení nebo zrušení inkluze na školách. Řidič má údajně dvě děti s poruchou autistického spektra, které v rámci inkluze navštěvují normální školu. Údajně z tohoto důvodu byl sloganem o zrušení inkluze "pohoršen" a odmítal s takovýmto dopravním prostředkem jezdit. Zcela jistě se najde dost lidí omezeného myšlení, kteří budou s takto osudem postiženým člověkem souhlasit. Problém je však někde úplně jinde.

Pandořina skříňka

Zásadní problém vidím v tom, že demokracie znamená, že se podle aktuální situace, nálad, ale i objektivního stavu voličů střídají ve vedení státu politické strany či jejich seskupení. Zbývající pak tvoří opozici, případně mají s tím vedením nějakou toleranční smlouvu ("oposmlouva" byla našimi politickými analfabety vydávána za "cosi naprosto jedinečně příšerného", přitom bychom podobné smlouvy nalezli prakticky všude tam, kde existuje systém většího počtu stran; smysl to nemá u systémů dvou politických stran, ale i v těchto systémech jsou někdy uzavírány toleranční smlouvy s částí opozice nebo jejími jednotlivými zástupci, zejména pokud vzešli z přímé volby). Důležité ale je, že vládní a opoziční strany spolu jednají. Že existují návrhy, které nepodpoří i část zastupitelů vládních stran, že naopak existují i návrhy, které podpoří i část opozice, a dokonce i návrhy, které podpoří část zastupitelů vládních stran i část opozice a jiná část zastupitelů těchto stran je zase proti. Takto vypadá normální demokracie.
Naši "liberálové", ve skutečnosti směska fašistů a neomarxistů, ovšem zahájili snahy o polarizaci společnosti, kdy opozice a vládní strany se ignorují, návrhy jsou přijímány, protože byly navrženy vládní stranou, nebo zamítány, protože byly navrženy opozicí, bez ohledu na jejich reálný obsah a možný dopad. Političtí aktivisté pak tento trend přenášejí do společnosti.
Při posledních presidentských volbách toto bylo jasně vidět. Prakticky každý volební plakát Zemana ve druhém kole voleb byl do několika desítek minut vandalizován, zatímco Drahošovy plakáty zůstaly nedotčené až do jeho porážky. Názorně to ukázalo, cože je to za lidi, co toho Drahoše volili, respektive jaká sběř se mezi nimi nachází, na rozdíl od voličů Zemana.
Pochopitelně, otevření Pandořiny skříňky totální netolerance, neuznání pravidel demokracie a jejích zásadních principů, otevírá příkop ve společnosti, který od určitého stádia bude růst "samospádem" a může být zlikvidován pouze mrtvolami padlých v občanské válce, jak k tomu došlo třeba ve Španělsku, nebo v USA za války Severu proti Jihu. A vinu podobných konců je nutné jednoznačně přiřknout liberálům.

Odborný nesmysl

Že inkluze (a zejména jakéhokoli dítěte) je odborný nesmysl, jsem byl přesvědčen vždy. Léta jsem učil na pedagogické fakultě a mám představu o tom, co umí normální a co speciální pedagog. A jsem velmi skeptický i vůči představě, že ze všech normálních pedagogů naděláme speciální nějakými rychlokursy. Většinou tuto tézi kromě ryzích aktivistů hlásají instituce, které jsou na takových kursech ekonomicky zaháčkované (včetně některých pedagogických fakult).
Jsem velice rád, že mi tento postoj potvrdili známí, kteří mají postižené dítě a jeho matka je učitelka, takže onen problém vidí z obou stran a jsou jednoznačně proti inkluzi jako tomu, co by jejich dítě poškodilo (ztrátou kontaktu se odborně vzdělaným pedagogem, schopným přizpůsobit obsah a tempo výuky jeho schopnostem), ale poškodilo i ostatní děti ve třídě (vynuceným snižováním kvality a tempa výuky, aby postižené dítě stačilo).

Nesmysly ve školství

Zcela jistě nemůžeme chtít po řidiči autobusu, aby znal do hloubky problematiku inkluze, na níž se v podstatě neshodnou ani odborníci, ale zcela jistě po něm můžeme požadovat pochopení, že zrušení nebo alespoň omezení inkluze tam, kde se jednoznačně neosvědčila, je naprosto legitimní politický program.
Konec konců, nebyl by to první pokus, který byl v rámci našeho školství zaveden přes řadu námitek odborníků i laické veřejnosti, aby nakonec totálně zkrachoval a svým působením řadu dětí závažně poškodil. Před nějakou dobou jsem i na tomto blogu vzpomenul množinovou matematiku od první třídy.
Něco podobného se děje na některých školách s výukou čtení formou"celostního čtení". Tato metoda je určena pro méněcenné hatmatilky typu angličtiny, které nemají fonetický zápis mluvené řeči. Pro plnohodnotné jazyky s fonetickým, či alespoň pravidelným zápisem (tj. existuje prakticky použitelná soustava pravidel se snesitelným počtem výjimek, jak převést mluvenou řeč na psaný text a naopak), je tato výuka jednoznačně škodlivá, protože brání, na rozdíl od slabikování, spontánnímu naučení se čtení a zápisu slov, které má dítě ve slovní zásobě mluveného jazyka, ale jejich písemnou podobu nemá "celostně" nabiflovanou. Takováto výuka vede u žáků k simplifikaci jazyka a neschopnosti porozumět složitějšímu textu (obojí vidíme u běžných uživatelů angličtiny jako zcela normální jev).
Čili SPD si za svou pozornost hovadinám, které se dějí v našich školách, spíše zaslouží podporu i v případě, že s jinými programovými body této strany nesouhlasíme.
Osobně by mě docela zajímalo, jestli děti pana řidiče byly inkluzí poškozeny nebo zvýhodněny. Bohužel, nemáme jejich identické kopie z doby před inkluzí, které bychom protáhli speciální školou a porovnali výsledek se stávajícím stavem.

Ještě další důsledek

Hodně se hovoří o korespondenčních nebo jiných distančních volbách. Zpravidla je prosazují ty politické síly, které jsou v normálních volbách neúspěšné a mnohé jsou bez naděje v nich vůbec překročit limit vstupu do zastupitelských orgánů. Už to by mělo vyvolat podezření, zda si tyto síly od uvedených voleb neslibují něco zcela jiného, než je férový průběh voleb.
Opakovaně a v různých zemích byly prokázány, v různém stupni dokonanosti, manipulace s korespondenčními hlasovacími lístky. Přítomnost lidí, jako je výše zmiňovaný pan řidič, kteří odmítají férový postup při volebním klání, ukazuje, že k takovým pokusům by zcela jistě docházelo i při nich. A je jedním z mnoha argumentů, proč snahy o takovéto volby odmítat.
A zase je tu ještě jedna Pandořina skříňka: Pokud bude významná část populace přesvědčena, že distanční volby byly zfalšované (a opak prakticky nijak nelze prokázat), může dojít i k neuznání výsledků voleb touto částí populace, což už je jen malý krůček od regulérní občanské války.

Co je nejhorší

Nejhorší je asi to, jak významná část lidí na uvedený čin pana řidiče pohlíží: Jako na cosi naprosto bagatelního, jako "klukovinu", nebo jako dokonce jako na cosi, na co má dotyčný "právo". Je mi velice líto, ale jsem přesvědčen o opaku.
Jsem přesvědčen, že tento čin je zaměřen proti samotným základům demokratického uspořádání společnosti, a že na něj občan prostě právo nemá. Je to naprosto stejné, jako když lékař musí poskytnout pomoc i osobě, které se mu totálně ekluje, nebo se dokonce někdy dříve vůči němu či jeho rodině dopustila zločinu. Nebo když kněz nesmí prozradit zpovědní tajemství ani v případě, kdy to jemu nebo jeho blízkým přinese těžkou újmu (o tom je ostatně i jeden román od A Dumase).
SPD je standardní politická strana, jejíž program je jednoznačně demokratický (kdyby nebyl, byla by zakázána) a konvenuje, vzhledem k jejím volebním výsledkům i výsledkům průzkumů volebních preferencí, dostatečnému počtu občanů. Tím má právo na nerušenou předvolební agitaci, bez ohledu na osobní či skupinové politické preference těch, co tu agitaci provádějí.

Onen čin řidiče autobusu podle mého mínění míří proti samotným základům, na nichž stojí demokratický politický systém, a rozhodně by měl být přinejmenším morálně zavržen jako cosi, pro co v demokratické společnosti není místo.

2 komentáře:

  1. On to ovšem není první řidič, kterému vadí politická reklama na "jeho" autobuse, že. Takže bez ohledu na to, o kterou stranu či ideologii se v tom či onom případě jedná, si o tom myslím totéž co při minulé kauze: ačkoliv na jednu stranu nelze nic namítat proti tomu, že si dopravce přivydělává poskytováním reklamní plochy na svých vozidlech, na druhou stranu chápu i řidiče, kterému na "jeho" autobus nalepí něco, co považuje za škodlivé. Když si představím, že bych měl jezdit služebním vozidlem polepeným třeba komunistickou nebo multikulturalistickou propagandou...

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlas v obou směrtech. Jenže - asi by bylovhodnější řidičův čin pominout. Nezrozmazávat ho. Protože těch revolt (říkají jim "revoluce") je v poslední době spousta - a horších. Třeba "odpírači roušek". Nemusí v ´činnost toho opatření věřit, nemusí dokonce věřit ani v nebezpečnost covidu19 ale měli by udělat to, co se po nich žádá. Protože nejsou odborníci. Jenže ony jsou v Praze antirouškové demonstrace. Nechápu jejich argumentaci, že to omezuje jejich svobodu a ničí demokracii. Mají cosi na obličeji, nic víc.

    OdpovědětVymazat