Opravdu si musí připadat rozumný člověk jako literární hrdina?

Naše řinčení zbraněmi je takového charakteru, že nemůže nepřipomínat román Margaret Mitchellové, u nás známý pod jménem "Jih proti Severu", v originále "Gone with the wind" (tedy něco jako "Odváté větrem"). Dílo bez jedenácti let stoleté.

Citát

Rhett Butler (hlavní hrdina) se dostane k rozhovoru nadšených jižanů, troštujících se, jak těm seveřanům vyklepou kožich, protože oni jsou přece daleko lepší.
Dále tedy kratičký citát z románu:
"Pánové," promluvil Rhett Butler a protahoval slova tak, že každý musel okamžitě poznat, že se narodil v Charlestonu. Nepohnul se od stromu, o který se opíral, nevyndal ruce z kapes a požádal o slovo: "Můžu něco říct?"
Z vystupování i očí mu sršelo pohrdání, pohrdání chabě zakryté předstíranou zdvořilostí, které parodovalo chování přítomných mužů.
Celá skupina se obrátila k němu a věnovala mu zdvořilý zájem, na nějž má cizí člověk vždycky nárok.
"Uvědomil si někdy některý z přítomných pánů, že na jih od Masonovy a Dixonovy linie neexistuje jediná slévárna děl? Nebo jak málo železáren máme na celém Jihu? Textilních továren na zpracování vlny a bavlny anebo koželužen? Napadlo vás, že nebudeme mít jedinou válečnou loď, kdežto Yankeeové nám mohou do týdne zablokovat všechny přístavy, abychom nemohli prodávat bavlnu do ciziny? Ale vy jste o tom, pánové, přece určitě přemýšleli!"

Jak to dopadlo

Všichni víme, že válka Jihu proti Severu skončila v roce 1865 kapitulací generála Roberta E. Lee u Appomattoxu. Neskončila tedy tak rychle, jak hrdina v dalším textu knihy předpovídal, ale skončila totálním vyčerpáním a devastací Jihu, z nichž se některé jeho oblasti nevzpamatovaly dodnes. A to přes skutečnost, že generálové Jihu vesměs převyšovali své seveřanské protějšky a sám generál Lee patřil patrně k nejgeniálnějším vojevůdcům v historii lidstva. Nepomohly ani geniální improvizace, obrněnce Virginia (stejně nazývaného původním jménem před přestavbou "Merrimac"), ponorek a dalších bojových prostředků. Nepomohla statečnost a obětavost bojovníků Jihu, dodnes opěvovaná, ani úsilí civilního obyvatelstva.
Jih byl udolán a donucen ke kapitulaci. Následně byl "rekonstruován", na čemž se napakovaly mnohé dodnes miliardářské rodiny ze Severu (a dodnes na Jihu upřímně nenáviděné).
Schopnost vyrobit zbraně, munici a další prostředky pro armádu se tedy ukázala jako rozhodující. Severu navíc pomohly některé technické inovace, např. secí stroj, které uvolnily další síly pro armádu, takže generál U. S. Grant nemusel počítat své mrtvé, aby mu nějací živí vojáci ještě zbyli, jak to musel dělat jeho jižní protějšek, R. E. Lee.

Historia magistra ...

Ano, historii bychom měli sledovat, abychom se z ní poučili. "Jih proti Severu" je sice historický román, ale je založen na faktech, a to, co ve výše uvedeném citátu říká hlavní hrdina tohoto románu, byla prostě pravda, která navíc způsobila, že Jih válku nakonec prohrál.
Jih byl takto nevybavený hlavně proto, že se jednostranně orientoval na zemědělskou produkci (zdaleka ne jen bavlny) a jeho průmyslová základna byla nepatrná.
Poučením pro nás by mělo být, jak děsivě zdevastoval ekonomiku EU Green Deal. Že jsme na tom už dost podobně, jako ten Jih, pouze onou čárou je +- severojižně jdoucí hranice Ruska, Běloruska a Ukrajiny. A, na rozdíl od toho Jihu, navíc nejsme potravinově soběstační. Jsme na tom s výrobou potravin hůř než Centrální mocnosti za první světové války i než Německo a jím okupovaná území za té druhé. A to obě tyto války vedly ke strádání a hladovění podstatné části obyvatelstva.
Jediný rozdíl oproti tomu Jihu před americkou občanskou válkou v náš prospěch je v tom, že Jih ty výroby prostě neměl a když je začal horko těžko na úrovni nějakého bazálu konstruovat, tak narážel i na nejrůznější nedostatky toho, co tehdejší výroba potřebovala okolo sebe jako své zajištění. Včetně nedostatku kompetentního personálu pro tato zařízení. My naopak tohle vše máme, máme i část jen nepracujících továren a máme i kvalifikované lidi, kteří v nich pracovali (pokud tedy neutekli z Green Dealového Blbákova do nějaké lépe spravované země - a některé bychom, bohužel, našli i v tom Rusku).
K rozjetí průmyslu včetně výroby zbraní tedy nemusíme, jako ten Jih, přecvičovat sběrače bavlny a dozorce nad nimi na kovodělníky, potřebujeme jen zlikvidovat to, co z nás dělá snadno dobytný Blbákov. Tedy zlikvidovat Green Deal se všemi navazujícími nesmysly. I kdyby to mělo znamenat rozchod s nějakým "zdravě ekologickým" jádrem EU. A i kdybychom museli násilně udolat proruské demonstranty, dodnes mávající tabulemi s nápisem "klima nepočká".
A faktem je, že paní Mitchellovou bych v čele EU viděl stokrát raději než to, co tam máme reálně nyní, protože svým románem jasně ukázala, že svou mentální kompetencí vysoce převyšuje současné vedení EU.

Dosti hojně v různých historických knihách citovaný proslov Rhetta Butlera je v podstatě velmi poučný i pro nás. Nicméně se ukazuje, že, až na pár výjimek, je vedení EU i jejích členských států snad ani nepolíbené znalostmi historie, ani elementárními schopnostmi předvídat důsledky ekonesmyslů na ekonomiku obecně, a tím spíš v případě ohrožení státu válkou. Přitom alespoň znalost této klasiky mohla přinést jasné varování i návod, jak se k ruské hrozbě postavit.

Mohou si imigranti dovolit všechno?

V Německu bylo těsně před volbami. Velkým tématem voleb byla imigrace. Přesto nedaleko památníku holokaustu zaútočil, pravděpodobně nožem, podle všech možných důkazů i svědectví, devatenáctiletý Syřan, čekající na azyl. Chycený doslova s krví oběti na oděvu.

Nebyl to první případ, kdy došlo k útoku imigranta v takto choulostivé době. A netýká se to jen Německa, podobně si počínají i imigranti v Rakousku, Francii nebo ve státech Beneluxu. V Německu je celý problém akcentován ještě i tím, že "na znamení dobré vůle" v řadě lokalit došlo ke zrušení tradičních masopustních průvodů, protože "nechtějí dráždit" muslimy, "slavící" Ramadán.
Ani takovéto ústupky však nejsou dostatečně silné, aby odvrátily vražedné útoky ze strany imigrantů.
Potom se ovšem nelze ani v nejmenším divit tomu, že rostou preference "antisystémových" stran, které jediné na tento negativní jev racionálně reagují. Přitom imigrantům je zřejmě šumafu, že svými aktivitami posilují elektorát uvedených stran.
Jistě můžeme vznést domněnku, že imigranti z totalitních států, kde demokracie buď vůbec není, nebo tvoří formální štafáž totalitě, vládnoucí z poza těchto kulis (a proto si mohou dovolit více ministryň než některé evropské státy, včetně našeho, je to naprosto z těch samých důvodů, proč v Římě mohl být za panování císaře Caliguly senátorem jeho oblíbený kůň). A že tudíž tito cizinci nechápou souvislost mezi náladami voličů, volebními výsledky a následně politiky, i ve vztahu k nim.
Druhou možností ovšem je, že se tito lidé spoléhají na to, že politici v celé Evropě jim zobou z ruky, a že nedopustí, aby na ně byla kladena stejná kritéria jako např. na domácí kriminálníky.
Ostatně, ve Velké Británii, jak to konstatoval i pan Musk, premiéruje člověk, který na postu státního zástupce dělal zeď muslimským zločineckým gangům, které unášely a systematicky znásilňovaly něco mezi jedním a dvěma tisíci (o kterých se ví) britských puberťaček. V současnosti ten pán zuřivě reaguje na připomenutí těchto fakt, ale časová paralelnost jeho angažmá coby státního zástupce a oněch trestných činů je dohledatelná. Nečinnost, či spíše "antičinnost" (= pomáhání pachatelům) britských úřadů se již provalily natolik, že to zatlouct nelze.
Bohužel, je nutné si položit otázku, kolik takových lidí hostí vlády, špičky policie i špičky justice v dalších státech EU (zejména těch na západ od bývalé železné opony). Lidí, kteří budou krýt zločiny imigrantů do roztrhání těla a bez jakéhokoli náznaku svědomí.
Nevolám po tom, ale faktem je, že Evropa, a zejména EU, jde do krize, která je multifaktoriální, a že vedení, jak EU, tak i jednotlivých států s několika málo výjimkami, jako je např. Maďarsko, činí naprosto nesmyslné kroky, které situaci zhoršují. Naprosto stejně si počínalo vedení Výmarské republiky, a čím jeho aktivity skončily, vědí asi všichni.
Německo má poslední šanci něčemu takovému zabránit, tj. přestat blekotat o fašistech, kde žádní nejsou, zrušit "koridor" kolem AfD a převzít z jejího programu to, co je přípustné pro ty z demokratických stran, které si s ní troufnou jít do vlády. Jinak riskují, že se budou za pár let tlouct do hlav a volat: "Zlatá AfD, kdybychom ji pustili k moci, nevládl by nám nyní Diktátor X, proti němuž byla jen beránčím vrněním."
A "elity" ostatních států by mohlo potkat něco velmi podobného, pokud by tedy jejich státy Diktátor X rovnou neslupl jako přesnídávku.

Imigranti a jejich chování vůči autochtonním obyvatelům Evropy jsou tedy problém, který každý akt jejich násilí nutně musí akcentovat. A tito obyvatelé se stále více ocitají v situaci krysy (či potkana) zahnané do kouta.

Hrůza z RFK,jr.

Dne 13. 2. 2025 byl na post ministra zdravotnictví USA zvolen Robert F. Kennedy junior. Nastalo šílené zděšení, různé osoby, prohlašující se za odborníky, roní slzy (možná i krvavé) a v levicových a totalitářských kruzích to vypadá jako v mraveništi, do kterého se někdo vymočil.

Co je zač?

Pochopitelně, tomuto politikovi je vyčítáno, že je "antiwaxer", "šiřitel konspiračních teorií" a mnohé další nesmysly.
Údajně šířil "paniku kolem očkování", "blouznil o nebezpečí wifi a  fluoridované vody".
Pokud se na to podíváme zblízka, tak "paniku" ohledně některých moderních "vakcín" opravdu není zapotřebí šířit. Ony bohatě stačí reálné problémy, které ještě akcentovalo pseudoočkování proti COVID. "Panika" jsou potom zcela pravdivá a realitu střízlivě popisující fakta. Byť se to pochopitelně nelíbí jak výrobcům pseudovakcín (přicházejí o miliardové kšefty), tak i politikům, kteří se na tomto poli těžce zkompromitovali (což se týká i některých našich). V USA je to zcela jistě akcentováno vyšetřováním dopadu pseudovakcín na zdraví lidí (včetně těmito prostředky zaviněných úmrtí a těžkých poškození zdravotního stavu), které by mohlo vést k obvinění konkrétních lidí a obstavování jejich majetků za účelem odškodnění obětí i pozůstalých.
Pokud se týká té wifi, mikrovlny opět nejsou zcela neškodné a výzkum negativního dopadu jejich menších dávek na zdraví není zcela dotažen do konce. Mnozí čtenáři si mohou všimnout, že mikrovlnné trouby jsou v profesionálně disajnovaných kuchyních umístěny buď na úrovni hrudníku běžně rostlého člověka, nebo ještě výše, nebo jsou umístěny na úrovni kolen a níž. Je to proto, aby bylo zabráněno blízkému ozařování genitálií a (hlavně) pohlavních žláz lidí, pohybujících se u kuchyňské linky, tou částí mikrovln, která projde skrze mřížky a plechy, většinu záření blokujících. Je to tedy jakási předběžná opatrnost, a ta by se měla týkat i velmi podobného záření z wifi zařízení. Čínské atesty neškodnosti těchto zařízení rozhodně nejsou důvěryhodné.

Fluorid trochu šířeji

Pokud se týká toho fluoru, resp. fluoridu, situace není tak jednoznačně kladná, jak ji líčili horliví zastánci této metody saturace lidí fluorem. Fluorid, který se přidává do pitné vody, má poměrně úzkou terapeutickou šíři. Polovina optimální dávky už nezpůsobuje prokazatelný účinek na vznik zubního kazu, dvojnásobek už vede k poškození organismu (hlavně zubní skloviny) fluorem. Přitom bylo prokázáno, že lidé požívají vodu z vodovodu různě, a že rozdíl mezi těmi, kteří jí přijímají nejméně a těmi, kteří ji přijímají nejvíce, je cca 1 : 10. Jinými slovy, nelze namíchat bezpečnou a současně pozitivně působící koncentraci fluoridu do vodovodní vody.
MMCH poměr minimálních účinných a maximálních ještě neškodných dávek (1 : 10) musejí jako nejmenší přípustný mít farmaka, přidávaná do krmiv pro zvířata ke hromadné prevenci nebo léčbě celých chovů. Fluoridovanou vodu by tedy podle platných veterinárních předpisů nebylo možné dávat např. prasatům nebo krávám.
Druhým problémem fluoridace je skutečnost, že příjem fluoru má smysl pouze ve věku, kdy se prořezávají zuby (a těsně před), tedy ve druhé polovině kojeneckého a začátku batolivého věku, kdy se prořezávají mléčné zuby, a na konci předškolního a v mladším školním věku, kdy se prořezávají zuby trvalé. Před prořezáním totiž v dásni běží sklovinu syntetizující tkáň, která do té skloviny zabuduje, když ho má, i ten fluor (v nevelkém procentu jako náhrada atomů chloru) a učiní sklovinu odolnou vůči nízkému pH, jaké jsou s to vytvořit bakterie mikrobiomu dutiny ústní, což je mechanismus "protikazového" účinku fluoridace. Ve všech ostatních věkových skupinách (prořezávání "zubů moudrosti" k němuž může dojít třeba až v důchodovém věku, nechme raději stranou) je příjem fluoru naprosto zbytečný a bez jakéhokoli pozitivního významu. Opravdu, pokud si budou laskaví čtenáři coby důchodci ukládat na noc zubní protézu do skleničky s vodou, její kondici obsah fluoridů v ní nikterak neovlivní.
Třetím problémem je fakt, že zdrojů fluoridů v ústní kosmetice je spíš mnoho (a s fluoridem z pitné vody se sčítají), takže když se v Brně končilo s fluoridací pitné vody, mělo cca deset procent brněnských dětí sklovinu poškozenou nadbytkem fluoru.
Čtvrtým problémem je existence studií, podle nichž po zavedení fluoridace vodovodní vody došlo k nárůstu nádorů u obyvatel starších šedesáti let. Tato zjištění jsou ještě akcentována tím, že na potkanech (a možná i dalších laboratorních zvířatech) bylo prokázáno, že fluor se usazuje také v kostech a při přestavbách kostí, které probíhají spíš nárazově než kontinuálně, může lokální koncentrace fluoridového iontu narůst na takovou úroveň, že jsou poškozovány buňky kostní dřeně, produkující jak červené tak i bílé krvinky (to druhé, tedy narušení produkce buněk imunitního systému, by vysvětlovalo ony nádory u seniorů).
Z výše uvedených důvodů naprostá většina států od fluoridace pitné vody postupně a tiše ustoupila, paradoxně nejdříve skandinávské státy, které ji nejdříve, a s velkým humbukem ohledně "pokrokovosti", zavedly. I u nás bylo už před rokem 1989 od fluoridace upouštěno (dokončilo se to začátkem 90. let), takže např, ještě socialisticky plánovaná rekonstrukce vodárny v Káraném (Praha) už nepočítala se zařízením, umožňujícím fluoridaci.
Aby bylo jasno: Fluorid význam jako prevence zubního kazu má, ale opravdu jen ve výše uvedeném věku. Jeho dostatek by měl být zajištěn tabletami, protože jejich dávka může zohlednit hmotnost dítěte a navíc být korigována na konkrétní obsah přirozeného fluoridu v pitné vodě v dané lokalitě. Po prořezání mléčného chrupu a potom, ve vyšší věkové kategorii, sedmiček chrupu stálého, přestává mít podávání fluoridu smysl a není ani třeba používat ústní kosmetiku s fluoridem, protože to není spojeno se žádným přínosem.

"Antiwaxerství" RFK, jr.?

Je mi líto, před pár lety jsme byli svědky toho, jaký masakr může nadělat špatně a nedostatečně testovaná vakcína, zejména pokud do celé kauzy ještě vstupují politiky prosazované zájmy komerčních firem.
Pana nového ministra USA bych si dovolil ze všeho nejvíce přirovnat k paní Frances Oldhamové Kelseyové, pracovnici FDA, která nepustila do USA Contergan, takže USA, na rozdíl od Západní Evropy (vč. jádra nynější EU), nemají skoro žádné "Conterganové děti" s chybějícími nebo zmrzačenými končetinami. Narodily se jen ženám, které si buď tento preparát opatřily ilegálně, nebo ho "zobaly" v cizině (např. manželky diplomatů a dalších v cizině pracujících mužů).
Také ona byla vystavena naprosto srovnatelné, jako nyní RFK, jr., kampani pologramotných opic ze sdělovacích prostředků a "odborníků", vetšinou napojených na výrobce. Nicméně kýblům špíny, vylévaným na její hlavu, odolala a až se celý děs a běs kolem působení thalidomidu (účinná látka, Contergan je název praparátu) na lidský zárodek provalil, dostala dokonce vysoké státní vyznamenání.
Osobně jsem toho názoru, že občané mají právo, aby ve zdravotní administrativě byli zastoupeni lidé se střízlivým pohledem a nedůvěrou k barnumské reklamě farmaceutických a jiných podobných firem, které mají etiku anetického psychopata a klidně budou prodávat preparáty, po nichž lidé budou umírat jak mouchy. Hlavně, když jim to bude sypat peníze.
Rozhodně se shoduji s tímto pánem na tom, že vakcíny, a zejména moderní, založené na jiných než klasických principech, by měly být opravdu řádně vyzkoušeny a i po zkouškách ještě nějaký čas aplikovány omezeně a jimi ošetřená populace by měla být nějakou dobu sledována z hlediska podchycení nežádoucích účinků, a to i zcela nečekaných.
Dostatečným důvodem k nedodržení uvedených zásad by mělo být mnohem závažnější onemocnění než byl COVID, tedy spíše něco jako Ebola a její příbuzní.

Je tedy nutno podotknout, že pan Robert F. Kennedy junior je člověkem na svém místě a někdo, koho by měl mít v čele zdravotnictví kterýkoli stát, jehož primárním zájmem je ochrana zdraví občanů, a ne zisky farmaceutických firem a jimi placených "odborníků" a politiků. I v čele našeho zdravotnictví bych rád viděl někoho podobného.

Věrchuška EU dostala kartáč

Na páteční konferenci v Mnichově promluvil US vicepresident Vance. Jasně a jednoznačně pojmenoval problémy EU a to, jak tato organizace výrazně odstoupila od demokratických hodnot, které nyní v USA zažívají renesanci. Reakcí bylo šílené zděšení a odmítání reality.

Projev

Projev pana J. D. Vance najdeme na mnoha médiích, spíše ovšem "alternativních" a "desinformačních". Mainstreamová média přinesla jen útržky, vytržené z kontextu a doplněné kýbly špíny. Celý najdete zde včetně míst, která simultánní překladatelka přeskočila nebo pozměnila jejich smysl.
Vance jasně pojmenoval problém EU: její neschopnost se zapojit do jakéhokoli smysluplného boje a současně i klesající popularitu, a to až na úroveň, kdy se politici bojí vlastních voličů. Uvedl řadu příkladů umlčování občanů, trestání za šíření pravdivých informací, projevy selhání imigrační politiky a další. Ostatně, jeden z projevů selhání migrační politiky EU se v Mnichově odehrál krátce před zahájením konference. Vytkl také snahu o popření výsledků demokratických voleb a o jmenování "zástupců" občanů nikým nevolenými úředníky, jak se stalo v Rumunsku a jak je tím samým vyhrožováno i v dalších státech EU, včetně ČR.

Důsledky

Velmi důležitá jsou jeho slova, že pokud se evropští politici bojí vlastních voličů, nemohou počítat s pomocí od USA. Poněkud to připomíná dobu před Velkou Sametovou, kdy se soudruzi z UV KSČ snažili získat podporu střední skupiny vojsk, rozmístěných na našem území, proti občanskému hnutí a dostalo se jim odpovědi "Eto vaše dělo" (to je vaše věc), což v podstatě předznamenalo úspěch "Velké Sametové", protože centrální orgány KSČ, když ztratily naději na zásah Rudé armády, neměly žádnou "pretoriánskou gardu", která by byla s to revoluční hnutí občanů potlačit. Sice povolaly do Prahy Lidové Milice z menších měst, v nichž informovanost o tom, co se vlastně děje, byla malá, ale pražští milicionáři je vrátili zpět.
Podobně vyznělo i Vanceho varování věrchušce EU. USA sice mají v mnoha státech základny s početnými a dobře ozbrojenými vojáky, nicméně ti se do boje proti případným občanským vzpourám prostě nezapojí, natož aby došlo k příletu či vylodění dalších jednotek.
Samy státy EU, snad s výjimkou Polska, nemají nějaké velké armády, a to, co mají, sdílí ty stejné negativní zkušenosti s politikou těchto států i EU. I manželky a dcery vojáků jsou ohrožovány násilím ze strany ilegálních imigrantů, i jejich rodinám hrozí v rámci "boje za klima" bída a hlad. I rodiny těchto vojáků mají své mrtvé, zabité pseudovakcinami proti COVID. I oni se setkávají se stále tužší cenzurou. Je opravdu otázka, ke komu se by tyto síly přidaly. U mobilizovaných občanů (pokud by někdo dostal nápad občany navléct do mundůrů, dát jim kvéry a hnát na Ukrajinu) lze očekávat míru loajality ještě nižší.

Šance?

EU by musela zlikvidovat Green Deal do všech důsledků, od vypnutí podpory Občasných Zdrojů Energie přes zrušení emisních povolenek, zrušení zákazů pálení uhlí a plynu až po nesmysly a šílenosti, kterými se Green Deal promítá do zemědělství a lesnictví.
Musela by zajistit výběr na klíčové posty ve všech organizacích, státních i nestátních, podle kvality, a ne podle rasy a "genderu". Musela by také přiznat, že jsou jen dvě pohlaví a žádné "gendery" se reálně nekonají.
Podobně by musel být revidován vztah k migraci a kriminalitě migrantů.
Neobešlo by se to bez pádu cenzury a otevření se pravdivým informacím, protože jinak by předchozí opatření v podstatě neměla jakékoli oficiální opodstatnění.
A, samozřejmě, znamenalo by to návrat k demokracii.
Bez takovýchto změn není sebemenší šance, že by EU dokázala zasáhnout ve prospěch Ukrajiny natolik účinně, aby to zvrátilo současný, pro ni stále nepříznivější, trend.
Takovéto změny ovšem nejsou kompatibilní s "držením linie", které vyhlásily hned po skončení konference eurounijní "autority".
Je dobré si uvědomit, že v době vpádu Ruska na Ukrajinu byla v čele EU Česká republika. Nejlépe ihned po tomto vpádu, nejpozději však v momentě, kdy válka přešla do podoby poněkud připomínající západní frontu první světové války, měl být skrečován či alespoň pozastaven Green Deal, jakožto cosi naprosto neslučitelného s úspěšným angažováním se v tomto konfliktu. Což se nestalo a důsledky toho odnáší hlavně Ukrajina, ale zprostředkovaně jdou i na naše hlavy.
Takže můžeme panu premiérovi poděkovat také za současnou vojenskou a hospodářskou impotenci státu i EU, která v podstatě znemožňuje provést na tomto poli cokoli skutečně účinného.
Pokud se USA s Ruskem dohodnou, nebude mít EU ani takovou šanci, jakou by bývala měla ČSR, pokud by odmítla Mnichov a bojovala.

Co dalšího by se muselo udělat?

Je třeba si uvědomit, že jít do konfliktu s Ruskem by znamenalo nutnost obrovských opatření v zázemí.
Musel by nastat jakýsi návrat do padesátých a raných šedesátých let, kdy byly s občanskou zástavbou běžně budovány kryty, které by na periferii větších měst dokázaly přežít i zásah městského centra bombou hirošimské ráže, a možná i o něco vyšší.
Tyto kryty by umožnily přežití na úrovni desítek hodin, což postačuje pro následný převoz zde skrytých osob zabezpečenými dopravními prostředky do nějakého odmořovacího a jinak pečujícího centra mimo zasaženou oblast. Většina radioaktivity po výbuchu jaderné nálože je totiž dána izotopy s velmi krátkými poločasy rozpadu, které se velice rychle, v minutách až hodinách, prakticky zcela rozpadnou. Proto radioaktivita krátce po jaderném úderu velice strmě, v podstatě z minuty na minutu, klesá. Muselo by se jít i do takových detailů, jako byla u starších typů autobusů MHD možnost náhrady sedadel závěsy na nosítka (tři nad sebou), která se do autobusu vnášela a z něj vynášela odmontovanou zádí. Tedy, musela by se provést přestavba současných autobusů na prostředky stejně použitelné.
Pochopitelně, vedle krytů s dostatečnou kapacitou (třeba u nákupních středisek, na sídlištích, ve školách a na dalších místech shromažďování velkých počtů lidí) by se muselo zajistit i mnoho dalšího. Patrně by musely být zajištěny obrovské a často nesmyslné skleněné plochy na "moderních" budovách, alespoň dobře ukotvenými drátěnými sítěmi (a musela by se obnovit výroba oceli, abychom měli z čeho ty sítě vyrobit).
Dovoluji si upozornit na realističtější válečné filmy, ukazující, jak byly všechny větší tabulky v oknech křížově přelepeny papírovou lepící páskou. Tu v podstatě nemáme, protože tuto pásku jsme po vstupu do EU přestali vyrábět a plastová páska je k ničemu, protože se po pár desítkách hodin osvitu plným sluncem prostě rozsype. Jistěže dnes máme třeba speciální fólie, které jsou schopny okno zodolnit i proti úderu kladivem (rozbije se, ale útočník ho i tak neprorazí), ale máme jich dost, abychom jimi pokryli všechna okna alespoň ve městských zástavbách?
Zcela jistě by se podobně musely zajistit i fotovoltaické panely jak v intravilánu tak i ve fotovoltaických elektrárnách, z nichž by střepy po výbuchu mohly doletět až do zástavby (tj. skoro všech).
Prvorepubliční domy mají sklepní prostory, které za války sloužily jako kryty. Mj. byly také před všemi okny do sklepa postaveny zídky, které měly bránit jejich rozbití tlakovou vlnou a střepinami při blízkém dopadu bomby. Máme vůbec cihly na něco takového? A znamenalo by to, pochopitelně, obnovení těchto krytů, včetně zesílení stropů trámy, které bylo po válce prakticky všude odstraněno (máme dost stavebního dříví?).
Máme ochranné masky pro všechny občany, schopné sloužit jak při útoku chemickými nebo biologickými zbraněmi, tak i v případě jaderného výbuchu a následného spadu?
Zcela jistě jsem nepokryl ani polovinu oněch "velkých maličkostí" které by bylo třeba zajistit, pokud by se mělo jít do nějaké války, v jejímž rámci by se dala očekávat případná odvetná opatření. Jen jsem chtěl upozornit na to, že sbalit vojáky a vyrazit je až to poslední, a začít něčím takovým je totální hazardérství, jaké si nedovolil ani Hitler.
Prostě nestačí sedět v křesle pro invalidy, mávat berlou a volat "Na Bělehrad!" (či spíš "Na Moskvu!") jako jistá literární postava, ale mít pro to tažení zajištěnu logistiku, vč. zázemí.

Hodnoty

Jsme svědky kvilu, že EU hájí jakési "evropské hodnoty", a že v těch šíleně zlých USA jsou tyto hodnoty potlačovány.
Pochopitelně, pravý opak je pravdou:
Lidské a občanské svobody a práva jsou výdobytkem dlouhodobého kulturního a politického vývoje evropského prostoru od antiky až po současnost. Pro Evropu, stejně jako pro USA, platí, že se lidé rodí rovni a s rovnými právy.
Byla to EU, která začala, podobně jako v USA Demokratická strana, tato práva nejrůznějším způsobem omezovat a křivit. Celý problém je v tom, že Evropská civilizace je postavena na rovných příležitostech, zatímco EU znásilňuje populaci povinnými rovnými výsledky. Ostatně tento stav v totalitním státě, který popisuje Ray Bradbury v románu 457 stupňů Farenheita, jeden z hrdinů tohoto románu charakterizuje slovy: "lidé si nejsou rovni, oni jsou srovnáni".
Z výše uvedeného potom plynou ty desítky kvót na "gendery", barvu pleti a podobné znaky, jimiž jsou občané determinováni prakticky stejně jako např. obyvatelstvo amerického Jihu před občanskou válkou. Dovoluji si přitom připomenout, že evropská civilizace od antiky nebyla a není primárně rasistická (nedůvěra k lidem jiné rasy byla dána v podstatě jen tím, pokud bojovali za nepřátelský stát). Podíváme-li se třeba do lupanaria v Pompejích, vidíme zde běžně obrázky "různorasových párů", a to jak v kombinaci tmavý muž a běloška, nebo běloch a žena tmavé pleti (ti tmaví nemuseli být jen černoši). Lupanarium tedy nabízelo "obsluhu" ženami různých ras a rovněž nemělo žádná rasová kritéria na své zákazníky. Obrázky z něj by ještě před sto lety v některých státech USA byly nepřípustné a jejich držení (či dokonce malování nebo tvoření fotoaparátem) by bylo trestným činem. Ostatně, rasově smíšený pár byli i Othello a Desdemona, byť Othello patrně nebyl černoch ale spíš Maur v benátských službách, takže neexistuje sebemenší důvod proč by ho měli hrát černošští herci, nebo dokonce jen oni.
Byla to EU, která zavedla na svém území "starý dobrý" rasismus, v podstatě po vzoru nacistického Německa. A začala křivit i další tradiční pozitivní evropské civilizační hodnoty. Pokud padne, nestane se žádná katastrofa, nýbrž se naopak vrátíme do světa bez rasismu. genderismu a podobných, s demokracií neslučitelných, "-smů". Takže její pád, který nastane, pokud neprojde nějakou velmi drastickou reformou (což podle reakcí na Vanceho projev rozhodně nehrozí), bude jen návratem ke tradičním pozitivním hodnotám evropské kultury a společnosti.

EU si tedy sama může za svou ekonomickou a vojenskou impotenci, i za to, že ji stále více obyvatel nenávidí. Není spojena se žádnými pozitivními hodnotami, naopak, pozitivní hodnoty evropské civilizace v podstatě na svém území potlačuje s cílem jejich likvidace. Kartáč, který její činitelé dostali od zástupce presidenta Trumpa a jeho pravděpodobného nástupce (nestane-li se něco mimořádného), je naprosto oprávněný a reakce těchto lidí jen ukazuje, jak moc se dostali ve svých palácích mimo realitu.

Mnichov II?

Sešla se konference v Mnichově, která by řešila mír na Ukrajině jejími územními ztrátami a závazkem, že nebude nikdy (tj. alespoň v dlouhodobé perspektivě) přijata do NATO. Někteří v této souvislosti píší či hovoří o Mnichovu II (ten první se odehrál v roce 1938 a týkal se nás). Je to reálné?

Porovnání

Československo se v roce 1938 chtělo a mohlo bránit, pokud by mu západní mocnosti, Francie a Velká Británie, nehodily klacek pod nohy podpisem Mnichovského diktátu.
Občané ČSR vzorně mobilizovali a jevili vůli republiku bránit. Ukrajina se sice brání, ale přes veškerou pomoc ze zemí EU, případně bidenovských USA, není s to se ubránit. Rusko postupuje stále rychleji a odhodlání Ukrajinců, a zejména mužů "jatečného věku", neustále klesá. Problémem Ukrajiny nejsou zbraně a finance, ale občané, ochotní ji bránit.
Ve Francii i Velké Británii se sice těžkopádně, ale přece rozvíjela jakási zbrojní výroba, která po podepsání Mnichovského diktátu byla zrušena a cosi se na tomto poli začalo dít až po napadení Polska (oba státy také po Mnichově snížily počty vojska, což přispělo jednak k tomu, že Polsku nepřišel nikdo na pomoc, jednak i k "bleskové" porážce Francie). V zemích EU se zbrojní výroba potácí kolem velmi nízkých, a naprosto pro podporu bojujícího státu nepostačujících, hodnot. Veškerá materiálová podpora se děla vyprazdňováním zbrojních skladů členských států EU a poté sháněním zbraní a munice kde všude možně po světě. Že se nakupovaly i naprosto předražené šmejdy, je pro ekonomické prostředí EU charakterizující.
Pro EU je charakteristické i to, že když se naši iniciativní občané složili na podporu získání dronů pro Ukrajinu, tak začali být vládou taháni po soudech. Asi nic nevysvětluje podstatu pomáhání EU Ukrajině lépe, než tato epizoda.

Green Dealová impotence

EU je v zajetí naprosto nesmyslného Green Dealu, založeného na vědecky opakovaně vyvrácených nesmyslech o globálním oteplování, způsobovaném antropogenním oxidem uhličitým. Je také prokázáno, že Green Deal byl v Bruselu prosazován lobbisty, napojenými na Rusko. Zpětně se dá konstatovat, že tato činnost byla jedním ze způsobů přípravy Ruska ke vpádu na Ukrajinu.
Je naprosto jedno, zda spekulanti s emisními povolenkami, solární a větrní baroni a další lidé, jimž Green Deal umožňuje bezpracné parazitování na společnosti, tak činí pouze za účelem osobního obohacení, nebo zda mají vazby na Rusko, pro které je tato činnost vysoce užitečná. A je jedno, zda věří na "záchranu světa" svými aktivitami, nebo zda dobře vědí, že je to celé jen podvod, který jim umožňuje bezpracné zisky. Zásadní důležitost má fakt, že jejich aktivitami EU zimpotentněla takovým způsobem, že si ji Rusko v podstatě může namazat na pár jednohubek a schramstnout.
Nelze si nevzpomenout, alespoň člověku mé generace ne, na Leninovo dílo "Stát a revoluce", v němž autor (mimo mnoha jiného) píše, že buržoasie ráda prodá proletářům i provaz, na kterém ji proletáři oběsí. Zablokování jakýchkoli snah o racionalizaci chování EU v souvislost se vpádem Ruska na Ukrajinu má naprosto stejný charakter. Lidé, bojující proti jakékoli racionální reakci na politickou a vojenskou situaci, budou dál dojit EU a její členské státy o dotace na jimi provozované nesmysly, či těmto státům a EU pouštět žilou spekulativním zdražováním emisních povolenek. A budou tak činit ještě v době, kdy před jejich domy budou zaparkované ruské tanky a ruští tankisté se pustí do znásilňování jejich manželek a dcer.
Už víc než tisíc dnů jsme měli na to, abychom se přesvědčili, že pro provozovatele Green Dealových aktivit je jakýkoli náznak racionální reakce na vpád Ruska do Ukrajiny a ohrožení dalších států tabu, byť by měl svět kolem nich, i s nimi a jejich rodinami, totálně zhynout. A již více než tisíc dní měli politici EU na racionalizaci jejího chování.

Důsledek

Důsledek Green Dealové impotence je jasný: Nepomůžeme nijak moc Ukrajině. Ne proto, že bychom nechtěli, ale proto, že vedení EU i jednotlivých členských států je ve vleku aktivistů, bojujících "za klima", bez ohledu na následky těchto aktivit. Protože nejen v kriminalistice, ale i v politice platí ono CUI BONO, nebo CUI PRODEST, je vcelku jasné podezření, že celý Green Deal, je ruský projekt, a že invaze na Ukrajinu je jeho dítkem, narozeným v době, kdy se už stalo zřejmým, že racionalita v jednání EU bude totálně potlačena a nahrazena bezcenným blábolením o "záchraně planety".
Proto dosud nebyla nijak zvýšena zbrojní výroba. Naopak, zbrojovky jsou podle Green Dealu totálně fuj fuj, protože produkují spousty oxidu uhličitého, "aniž by z nich byl jakýkoli užitek". Což si myslí aktivisté, kteří navzdory humanitnímu vzdělání mají pětku z historie. Faktem je, že až do Mnichova jely československé zbrojovky naplno a připravovaly se k zásobování armády v případě války. To je rozdíl mezi Československem, ohroženým hitlerovským Německem (Mnichov I) a EU, "vedoucí válku" s Ruskem (Mnichov II).
Dokud nedojde ke zrušení Green Dealu, nebo alespoň k jeho dočasnému pozastavení, nemá cenu blekotat o podpoře Ukrajině, protože ta se prostě konat nebude, a to na základě známého přísloví "z dlaně chlup nevytrhneš".

Mnichov II se tedy od Mnichova I liší tím, že současná EU je naprosto vojensky a ekonomicky impotentní a nemá nejmenší možnost Ukrajině pomoci. S trochou nadsázky: pokud dojde k vytvoření demilitarizované zóny v linii fronty mezi Ruskem a Ukrajinou a k nějakému jejímu střežení vojáky EU, budou moci být vojáci této organizace vybaveni leda špuntovkami, případně pověstnými čepicemi (na utloukání nepřátelských vojáků), protože nic jiného k boji s nepřítelem mít nebudou. A pokud se Putinovi, nebo nějakému jeho nástupci, uzdá, že rozšíření přímého vlivu Ruska na západ je pro něho výhodné, tak vezme ceremoniální jednotky, pochodující parádemaršem, jimž budou do kroku zpívat za nimi pochodující Alexandrovci, a takto dojde až k Severnímu moři a Atlantiku. Protože máme Green Deal, i za cenu našeho totálního zničení.

COVID - co to vlastně bylo?

Faktem je, že celosvětově, ale v EU zvlášť, byla epidemie nového druhu coronaviru COVID 19 zvládnuta velmi mizerně. Včetně toho, že zanechala obrovské škody na populaci i na ekonomice států a my jsme jeden z těch nejvíce postižených států, který se dosud, jednoznačně vinou současné vlády, nedostal na předcovidovou úroveň. Z tohoto důvodu stojí celá tato akce za za velmi dobré zapamatování, protože "Kdo zapomene svou historii, bude si ji muset zopakovat".

Stručná fakta

COVID patří mezi coronaviry, kterých je velký počet druhů. Nejčastěji vyvolávají banální záněty dýchacích cest, jimiž se člověk proti příslušnému coronaviru trvale zimunizuje. Tato skupina virů vyvolává nákazy, které dítě prodělává v souvislosti s tím, že se z domácnosti, v níž je jen rodina, dostane do kolektivního zařízení. Odborníci nemají rádi jesle, protože v "jeslovém" věku ještě není imunitní systém dítěte dostatečně vyzrálý, naopak podporují školku, protože v něm už je dítě po této stránce OK a odbude si četné "dětské infekty" dříve, než se dostane do školy, v níž by pobyty doma vedly k zaostávání ve školní látce.
Z mnoha coronavirů poněkud vyčnívá SARS, který se stal strašákem v roce 2002, kdy se objevil v Číně a v "péči" WHO se ho podařilo roztahat po celém světě. Česky se dá zkratka SARS vyjádřit jako syndrom (těžkého) akutního respiračního selhání. Pro SARS platí v podstatě to, co se ukázalo i u COVIDu, že katastrofické předpovědi a jim odpovídající opatření byly zcela neodpovídající skutečné smrtnosti viru.
Coronavirus, včetně COVIDu, se dostane na sliznice dýchacích cest, případně sliznici dutiny ústní. Na ní může být zlikvidován imunokompetentními buňkami a imunoglobuliny typu IgA, které jsou "specialisty" na boj proti infekcím právě v prostředí sliznic. Pokud se viru podaří překonat tuto bariéru, pronikne do krve, a poté se střetává jednak s prvky nespecifické imunity, jednak s protilátkami typu IgG, které ho mohou inaktivovat, stejně jako protilátky IgA na sliznicích, jednak s t-lymfocyty, které ho pohltí a zlikvidují, a jsou s to zlikvidovat i "podivně se chovající" virem napadené tělní buňky.
Pro méně zdatné v přírodopise doplňuji, že virus se v těle množí tak, že napadenou buňku "přinutí" ke tvorbě virové nukleové kyseliny (v tomto případě RNA) a bílkovin (hlavně jsou z nich tvořeny obaly viru), případně další komponenty  (např. lipidy). Tyto komponenty viru se v podstatě spontánně pospojují do nových virů. Už v 70. letech se vědělo, že virové bílkoviny a nukleové kyseliny se takto pospojují na funkční viry i např. v kádince se vhodným roztokem (pH, osmotická koncentrace, poměry iontů), takže jde skutečně o spontánní proces, připomínající krystalizaci.
Pokud je aktivita t-buněk moc vysoká, může dojít k takovému poškození napadené tkáně, že se to neslučuje se životem. To se částečně dělo i v případě COVIDu, jinak je tento jev známý z epidemie "španělské chřipky", která řádila po první světové válce a podle statistik zabila víc lidí, než kolik jich v ní padlo na frontách.
Z výše uvedeného mělo vyplynout, že člověk má v sobě tři více-méně nezávislé systémy obrany proti COVIDu a pokud z nich funguje alespoň jeden, tak COVID buď vůbec nedostane, nebo má tato nemoc jen banální průběh, jako běžné coronavirové infekce. Část lidí navíc chrání skřížená imunita COVID s jinými coronaviry, se kterými se jejich imunitní systém "seznámil" v dětství.

Vakcinace

Řádná vakcína působí tak, že zaktivizuje imunitní systém proti původci příslušné choroby, aniž by její aplikace byla spojena s riziky této choroby.
Nejčastěji jde o směs antigenů neživého (v případe viru neaktivního) původce, která navodí vznik protilátek a specifických t-lymfocytů. Může být použito i speciálními postupy oslabeného původce nemoci (to se týká očkování proti dětské obrně), případně příbuzného, pro člověka málo patogenního původce (kterým je virus kravských neštovic, chránící proti infekci virem pravých neštovic, které se už vyskytují jen v laboratorních sbírkách, a také proti viru opičích neštovic, které se ještě "toulají po venku"). Obecně platí, že očkování živým (v případě virů aktivním) faktorem je účinnější a má i dlouhodobější (až doživotní) ochranný vliv.
Vzplanutí epidemií některých dětských chorob, proti nimž se očkuje, byla zaviněna buď nekvalitním očkováním (některé vakcíny se musí píchnout do určitého počtu sekund po otevření ampulky, což v případě bránícího se dítěte může být problém). Další selhání jsou vinou vývoje "šetrných" očkovacích látek, vyvolávajících pouze malou reakci na očkování, což je ovšem spojeno s navozením pouze nedostatečné imunity. Farmaceutické firmy takové zmetky pochopitelně podporují, protože vydělávají na nutném přeočkovávání. Pro úplnost dodávám, že proti tetanu a záškrtu se vakcinuje inaktivovaným toxinem, který je navíc upravený tak, že vyvolá zvýšenou odpověď imunitního systému. U tetanu má úprava toxinu zásadní význam, protože samo onemocnění imunitu po sobě nezanechá (prodělání záškrtu pacienta imunizuje).
MMCH, hysterie, kterou se soudruzi snažili rozpoutat kolem opičích neštovic, zanikla na tom, že většina vyspělých států má ještě v mražácích zásoby funkčního viru kravských neštovic, protože za studené války se předpokládalo, že by virus pravých neštovic mohl být použit jako bojový biologický prostředek a byly vytvořeny značné zásoby viru kravských neštovic k očkování. Jde o to, že po infikování se pravými neštovicemi je asi třídenní "okno", v němž lze infekci zablokovat virem kravských neštovic. I my máme, podle informací na oficiálních webech, dostatek dávek pro přeočkování všech mladších obyvatel, kteří již proti pravým neštovicím očkováni nebyli (očkování má doživotní účinnost) a mohli bychom tím vyřešit i ty opičí neštovice.
Imunitní systém, jak při infekci, tak i při očkování normální vakcínou, má řadu ochranných mechanismů (protože v něm běží kaskáda reakcí, která může být na každém stupni zablokována), které zabrání tomu, aby došlo k nějaké havarijní situaci, jako je přehnaná imunitní odpověď, poškozující organismus, nebo imunitní reakce proti "zakázaným" antigenům, které imunitní systém toleruje (většina antigenů vlastního organismu). Tato ochrana jistě není zcela stoprocentní, ale naprosté většině výše uvedených, či zde pro zjednodušení neuvedených, problémů dokáže zabránit.
mRNA pseudovakcíny působí přímo na některé buňky imunitního systému, aniž by podnět procházel onou bezpečnostní kaskádou reakcí, takže pokud je v nepořádku, nemá organismus již žádný mechanismus, jak nepatřičnou reakci zablokovat. Ta proběhne, i kdyby to mělo znamenat smrt organismu, což se právě dělo.
Aplikace těchto látek nesnese ani srovnání se startováním auta po vylomení skříňky na klíčky a pospojováním drátů. Jako srovnání se spíše nabízí malware, likvidující v počítači všechny antiviry, firewally i systémové programy, zajišťující různá práva uživatelů k souborům, a následně masakrujícím jeho obsah.

Proč vyšetřovat

Faktem je, že po prvních signálech, že mRNA pseudovakcíny způsobují pochybné a zdraví i životy ohrožující reakce, mělo dojít k tomu odpovídající reakci zdravotnictví, což se u nás, ale ani jinde ve světě nestalo.
Faktem rovněž je, že WHO v době COVID vedl Tedros Adhanom Ghebreyesus, ultralevicový "kádr" bez medicínského vzdělání. A vede tuto organizaci, z níž by bylo patrně nejlepší odejít, jak to udělaly USA, dosud. Tato organizace totálně selhala, od samého počátku tím, že vyhlásila pandemii, aniž by infekce COVID kritéria pro tento pojem splňovala, a stala se jedním ze zdrojů nepravdivých poplašných zpráv. V podstatě fungovala ve prospěch firem, které na COVIDu vydělaly obrovské peníze.
Zcela jistě selhaly i národní zdravotní instituce, včetně českých. I ty v podstatě jen hájily komerční zájmy pochybných firem proti zájmům občanů tohoto státu. Prosazovaly neúčinná, nesmyslná a ekonomiku zatěžující opatření a zejména zuřivě prosazovaly aplikaci předražených pseudovakcín stylem hlava nehlava.
Nicméně na tomto poli byly i další problémy: Na začátku epidemie si lidé sami šili roušky, jejichž účinnost spočívá alespoň v tom, že zabraňují vzniku kompaktního proudu vzduchu, který může vykašlávané viry zanést do větší vzdálenosti ("moje rouška chrání tebe"). Pokud tomu někdo nevěří, doporučuji velice snadný pokus: Sfouknout svíčku bez roušky a poté se o totéž pokusit s rouškou.
Jakmile se soudruzi vzpamatovali, začali prosazovat respirátory, které, pochopitelně, si už lidé sami vyrobit nemohli. Vozily se hlavně z Číny a odhady, že na nich byla až někoilikasetptocentní marže, bych si rozhodně netroufl zpochybňovat.
Pochopitelně, co do účinnosti je respirátor spíš horší než rouška, protože umožňuje, aby se při vydechování vytvořily kompaktní proudy vzduchu nad tvářemi (na rozdíl od roušky respirátory nedoléhají). Není ani tak účinný jako vícevrstevná rouška. Účinné by byly speciální respirátory s atestem na nepropustnost částic o velikosti COVIDu, které se ovšem musejí každých 15 minut vyměňovat. Používají se při práci ve virologických laboratořích a jsou pekelně drahé.
Druhým problémem je, že s respirátorem se před obličejem vytváří při každém výdechu kapsa, naplněná vydechovaným vzduchem se sníženým obsahem kyslíku a zvýšeným obsahem oxidu uhličitého. Tento vzduch je následně vdechnut jako první a pak výrazně snižuje efektivitu plic přijímat do krve kyslík a zbavovat ji oxidu uhličitého. U řady lidí, zejména s nějakými dýchacími nebo srdečně cévními problémy, může dojít k takovému snížení funkce plic, že dojde ke vzniku pocitu dušení se, tedy dušnosti.
Naše zdravotnické "elity" tento problém řešily nikoli návratem k rouškám, které tento jev nevyvolávají vůbec, nebo jen v podstatně menší míře (protože jsou těsně přitisknuty na ústa a nos a mrtvého prostoru je pod nimi minimum), aniž by chránily hůř než respirátory, ale místo toho zařídily cenzurování pravdivých informací o tom, že respirátory u některých lidí (a rozhodně jich nebylo málo) vyvolávají pocit dušení se. Peníze od dovozců čínských šuntů patrně nepáchly, jinak se toto selhání asi vysvětlit nedá, protože příslušné vysvětlení, co se děje a proč se tak děje, je součástí učební látky někdy ve druhém ročníku studia medicíny.
Je to jeden z mnoha příkladů toho, že cenzura na internetu je u nás prováděna čistě na potlačování pravdivých informací a šíření lží.

Zásadní problémy

Dalším, a ještě důležitějším, problémem je, že zdravotnický systém neměl absolutně žádný zájem sledovat informace o negativním vlivu pseudovakcín na zdraví občanů. Když jsem byl v podstatě donucen si nechat ten sajrajt píchnout (hrozilo nepouštění do obchodů a dalších služeb, ztráta zaměstnání apod.) měl jsem, a nebyl jsem sám, napsaný přehled negativních reakcí po první dávce. Když jsem ho předal na recepci před druhou dávkou, tak ty arogantní svině (díky, pane Foltýne, za výstižný termín) se ani nenamáhaly předstírat, že příslušný papír někam zakládají, a rovnou ho před mýma očima hodily do koše na papír.
Pochopitelně, státem vykazované statistiky o "neškodnosti vakcinace", vytvářené tímto způsobem, jsou naprosto bezcenné. A jsem toho názoru, že to je schopen pochopit v podstatě i občan se základním školním vzděláním, a mít jednoznačně pravdu.
Asi nejhorší na celé této kauze je, že státní mašinérie vůbec nesledovala imunitu očkovaných. Testy, že mají vysoké hladiny antiCOVID protilátek (a tudíž nemohou být očkováni) si museli občané organizovat a platit sami. Testy na antiCOVID aktivitu t-lymfocytů byly pro jistotu "plebsu" znepřístupněny vůbec, byť právě tato aktivita stála patrně za většinou úmrtí na "vakcinaci". Ty testy existovaly a existují, ale nebyly občanům zpřístupněny, ani jako samoplátcům.
Pochopitelně, na ty t-lymfocyty by patrně stačila aplikace COVIDových antigenů na poškrábanou kůži, případně intradermální injekcí, a sledování vzniku zarudnutí a zatvrdnutí po několika dnech, jak se to dělalo s tuberkulinem u očkovaných proti tuberkulóze, což ještě pamatuji. Asi by to nebylo tak přesné jako výše zmíněné testy aktivity lymfocytů, ale bylo by to metodicky snadno zvládnutelné a většinu lidí, které zabila pozdní reakce t-lymfocytů, by to asi zachránilo. Ovšem v systému, kde jsou všichni placeni od píchnuté dávky, bez ohledu na její následky, bylo něco takového naprosto nemyslitelné.
Pochopitelně, vinu nelze klást na politiky, s výjimkou těch pár lékařů mezi poslanci a ministry, ale jednoznačně na personál ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a dalších odborných institucí. Faktem také je, že řada praktických lékařů odmítla buď hned nebo po prvních negativních zkušenostech, své pacienty těmi sajrajty "očkovat" a někteří na odborných fórech prohlašovali, že sajrajt vylijí do kanálu a pacienta odškrtnou jako "vakcinovaného". Kolik jich to skutečně v praxi dělalo, samozřejmě nevím.

Jsem tedy toho názoru, že COVID a chování státu během něho, by mělo být řádně vyšetřeno a měla by být stanovena jasná personální odpovědnost za lapsy, které se zde dělaly. Můžeme se jistě bavit i o případných peněžitých a jiných trestech, nicméně za nejdůležitější považuji jasné a jmenovité stanovení odpovědnosti za konkrétní aktivity, byť by to mělo být jen proto, aby se jména těchto lidí na věky pokryla hanbou.

Budeme žrát červy

Bruselští soudruzi nám procpali nařízení, podle kterého se budou povinně přidávat mletí sušení mouční červi do řady potravin a potravinových surovin. Co to znamená?

Nařízení

Do pečiva, typu chlebů, housek, rohlíků, budou mletí sušení červi přidáváni tak, aby jich bylo 40 gramů na každých 1000 gramů výrobku. Do kila těstovin se povoluje přimíchávat 35 gramů, do zeleninových výrobků se povoluje přimíchávat 30 gramů, do sýrů a sýrových pomazánek 15 gramů, a do výrobků z ovoce, jako třeba džemy 35 gramů.
Je to, pochopitelně, snůška nesmyslů, už pro to přidávání do sýrů a výrobků z nich, které jsou vysoce bílkovinné a "obohacovat je" naprosto postrádá smysl. Doufám, že se proti "obohacování" výrobků z ovoce a zeleniny ozvou vegetariáni a vegani, protože tyto výrobky budou z hlediska jejich stravování v podstatě znehodnocené.
Velice záludné je, že takto znehodnocené výrobky nemají být nijak značeny, údajně proto, že je tam těch sajrajtů málo. Faktem ovšem je, že alergickou reakci může vyvolat daleko menší množství alergenu a byla popsána i úmrtí na potraviny, které pouze byly zpracovávány ve stejné prostoře jako potraviny s alergenem, proto také můžeme často na obalech vidět formulaci "může obsahovat stopy" (a výčet alergenů). Podobně citlivá na opravdu stopová množství může být i přecitlivělost na lepek.
Patrně by se dal zjistit obsah červů pomocí chemického stanovení chitinu. Je docela možné, že laboratoře, provádějící toto stanovení, nebudou stačit poptávce.

Má to nějaký přínos?

Přínos červů  dalšího hmyzu pro lidskou výživu je velice sporný. Člověk není hmyzožravec, od hmyzožravých druhů se naši předkové oddělili před desítkami milionů let. V zemích, v nichž je hmyz konzumován, se jedná o řešení katastrofálního nedostatku potravin, nikoli o nějaké preference. Maximálně jsou v některých zemích některé druhy hmyzu konzumovány jako křupky či podobné výrobky. Stranou ponechme hmyz obsahující farmakologicky účinné látky, jako např. "španělské mušky".
Je třeba si uvědomit, že hmyz je nám natolik vývojově vzdálený (naši a jeho předkové se oddělili před více než půl miliardou let), že jeho bílkoviny se od naší nutriční potřeby sice odlišují méně než rostlinné, ale rozhodně výrazně víc než bílkoviny z obratlovců (a to už např. ryby a paryby mají nižší nutriční hodnotu než teplokrevní živočichové, takže některé polární výpravy, které se dostaly pouze k rybímu masu, měly po týdnech jeho výlučné konzumace zdravotní problémy). Výživová hodnota hmyzu je tudíž ještě nižší.
Pokud se týká oněch moučných červů, tak podle webových zdrojů, které přímo extrahuje Google, má sušený moučný červ na 100 g 50 g bílkovin, 25 g tuku, 7 g sacharidů a 7 g vlákniny, zbytek (11 g) jsou nějaké balastní látky a voda. 40 g sušených červů v kile pečiva znamená cca 4 g  na sto gramů, tedy 2 g bílkovin.
Maso nám dodá na sto gramů až 20 g. Pro sedmdesátikilového člověka ono "obohacené" pečivo dodá tedy cca 1/100 potřebné denní dávky, zatímco maso 1/10.
Jak je uvedeno výše, jsou "obohacení" dalších potravin ještě méně významná. U sýrů a výrobků z nich, představuje ono "obohacení" ve skutečnosti naředění něčím, co bílkovin obsahuje méně. A jako sýrař bych se dost bál zavlečení hmyzích bakterií a dalších mikroorganismů (ale i enzymů) do hmoty sýra, znehodnocujících výrobek během následujícího zrání.
Navíc bude ještě nutno, vzhledem k odlišnému složení aminokyselin, výše uvedené výživové hodnoty "červí moučky" dále snížit. A protože v "červí moučce" jsou i bakterie ze hmyzího trávícího ústrojí a jejich bílkoviny jsou pro člověka nutričně prakticky bezcenné, bude nutné provést ještě další korekci hodnoty "obohacených" potravin směrem dolů, protože výše uvedených 50 g na 100 g je pouhá suma bílkovin, bez zohlednění jejich konkrétního původu a kvality.
Výživový přínos "červí mouky" je tedy naprosto zanedbatelný.

Existují alternativy?

Faktem je, že obohacení některých druhů pečiv sojovou moukou, jaké bylo prováděno už za Rakouska - Uherska a první republiky, mělo podstatně vyšší nutriční přínos a bylo spojeno s daleko menšími riziky pro konzumenty.
Nutriční přínos mají i různé druhy chleba, obohacené zeleninou, sušenou zeleninou, škvarky, podmáslím a dalšími složkami mléka apod. Ty nám ovšem nikdo nemusí vnucovat, ty jíme sami a sami i rozhodujeme o tom, zda budeme mazat povidla na cibulový chléb, nebo raději na obyčejný konzumní a ten cibulový si necháme třeba k tlačence.
V zemích jejich časté a hojné konzumace se podobně obohacují i těstoviny. Ve starších kuchařkách najdeme i recepty na zeleninové koláče (dost odlišné od pizzy) a další zpestření pečiva, zvyšující jeho nutriční hodnotu.
Pochopitelně, existuje další oblast výroby potravin, v jejímž rámci lze opravdu reálně snížit potřebu konzumace masa, případně dalších potravin živočišného původu. Touto oblastí je šlechtění GMO. Technologií genetických manipulací totiž můžeme "donutit" rostliny, aby produkovaly pro člověka hodnotné (dle spektra aminokyselin) bílkoviny v takovém množství, že to představuje reálný přínos, a navíc do pokrmu dodaly i další nutrienty.
Ona i ta výše zmíněná sója je tak trochu na hraně, protože konzumace celých zrn (respektive mouky z nich) je problematizována vysokým obsahem energeticky vydatných látek, tuků a škrobu. Pokud by tedy člověk hradil své potřeby bílkovin touto cestou, dostal by se do energetického přebytku, a tedy obezity. Proto se také izoluje sojový protein, "sojové maso", který už tyto balastní látky prakticky neobsahuje. Proto také onen výše zmíněný chléb byl obohacován moukou zbavenou významné části sojového oleje. Škrob tam jistě zůstal, ale toho je i v chlebovém těstu dost, takže to nevadilo. Navíc byla tato potravina určena hlavně pro těžce fyzicky pracující, kteří energii ze škrobu "spálili".
Existuje řada rostlin, u nichž se dá docílit tvorby bílkovin s dostatečným obsahem v rostlinných bílkovinách nedostatkových aminokyselin, které představují pro člověka zdroj podobný masu, nebo alespoň té sóje. Genetickou manipulací lze dosáhnout i toho, že z rostlinné stravy bude více využit vápník, případně další nutrienty, které v rostlinách sice jsou, ale, protože nejsme býložravci, lidské trávicí ústrojí se k nim prostě nedostane (viz dále).
Řada takových rostlin již byla úspěšně vypěstována; jejich nasazení pro zlepšení výživy obyvatel je ovšem omezováno tím, že je EU ve vleku zelených fanatiků, kteří dobře vědí, že v přírodních organismech žádné geny nejsou, protože ty jsou jen v "šíleně nebezpečných" GMO.

Rizika?

Faktem je, že rizika alergenů nutně musejí být u hmyzu vyšší než u korýšů a podobných živočichů, protože z těch jíme pouze maso (tedy svalovinu), zatímco červi jsou semleti komplet, takže do potravin se dostane vedle balastních tkání rovněž celý jejich mikrobiom, pochopitelně s nejvyšším podílem střevního. Což jsou další kvanta nejrůznějších antigenů, na které může konzument zareagovat alergickou reakcí.
Důležité také je, že konzument se s vysokou pravděpodobností zalergizuje až s nějakým odstupem od první konzumace mletých červů, přičemž ten odstup mohou být dny až roky. Alergie se také projevují velmi pestrými příznaky, takže správná diagnóza může být stanovena v některých případech až po mnoha letech. U nás to ještě celé akcentuje velký nedostatek odborníků na alergologii, čekací doby u nich jsou i delší než jeden rok, pokud vůbec má občan to štěstí, že se k nějakému odborníkovi dostane.
V mezičase může být léčen spíš potlačováním příznaků než cíleně protialergicky.
Faktem také je, že u části alergiků může zalergizování proběhnout velice náhle a těžce, tj. po delší době konzumace, nevyvolávající žádné viditelné problémy, může dojít k nástupu velice těžké reakce, bezprostředně ohrožující život. Naštěstí se tak neděje vždy, ale není to neobvyklé.
Problémem je, že míchání alergogenních sajrajtů do potravin, které většinou alergickou reakci nevyvolávají, může nepřímo poškodit prakticky všechny pacienty s podezřením na potravinovou alergii, protože u nich se moučné výrobky a některé další používají jako tzv. eliminační dieta, která by neměla obsahovat antigeny, běžně u lidí fungující jako alergeny, a postupným přidáváním dalších potravin k ní, až do vzniku potíží, se určuje, na co je vlastně člověk alergický.
Dovoluji si také připomenout, že u potravinových alergenů nemusí být pacient citlivý na antigeny samotné potraviny, ale až na ty, které vznikají při jejich trávení (typicky třeba alergie na jahody). Takže, na rozdíl třeba od pylů a prachu, není u potravin možné použít kožní testy.
Obávám se, že rovněž nastane problém s diagnózou dalších reakcí na potraviny, jako je např. přecitlivělost na lepek (je to onemocnění hodně podobné alergii, ale alergie to fakticky není), případně další podobné reakce.
Je nutné zmínit také rizika nepřímá:
V Evropě trpí osteoporózou 15 - 20 % mužů a cca trojnásobek žen (kolem poloviny) ve věku nad  50 let. Na základě této choroby vznikají patologické zlomeniny, které mohou vést k invaliditě (zejména zlomeniny obratlů) a také k úmrtím (dlouhodobě znehybnění pacienti umírající na zápal plic).
Prevencí osteoporózy je dostatečná konzumace mléka a mléčných výrobků, ostatní zdroje vápníku jsou většinou méně vydatné a zatížené balastními látkami, případně se opět trávící ústrojí člověka k tomu vápníku, který tam je, prostě nedostane a většina ho skončí ve stolici.
Pokud tedy EU drasticky sníží chovy hovězího (a dalšího) dobytka, jak to plánuje, dojde ke drastickému snížení příjmu vápníku evropskou populací. Protože vápník je schopen lidský organismus přijímat do cca dvaceti let, pak už v podstatě pouze manipuluje se zásobami, které si nahromadil do kostní hmoty, i kdyby po pár letech padla na Brusel jaderná bomba, případně bylo toto opatření anulováno méně drastickými prostředky, bude v EU určitý počet ročníků obyvatel s těžkou dispozicí k osteoporóze a následky tohoto jevu (včetně dlouhodobých hospitalizací, invalidit a úmrtí) budou přetrvávat ještě desítky let po navození normálního stavu.
Opět by pomohly GMO, protože změna genu sCAX1 u mrkve vedla ke zvýšení obsahu využitelné formy Ca v této plodině, ve 100g porci bylo 60 mg Ca, využitelného z 42%. Jinými slovy, pokud by se takto manipulovala i jiná zelenina, dala by se potřeba vápníku (cca 1 g na den, muži o něco méně, ženy, zejména těhotné a kojící, o něco více) z řádově desítek procent pokrýt touto cestou a pokles příjmu mléka a mléčných výrobků by neměl tak katastrofální důsledky.
Podobný problém je ostatně i se železem, jehož hlavním strojem je maso spolu s vnitřnostmi, případně krví, protože v asimilačních pletivech rostlin je tohoto kovu sice dost, ale lidské trávicí ústrojí se k němu nedostane, takže skončí ve stolici. A jistě existují i další nutrienty, jejichž příjem se nám EU snaží komplikovat. Například boj proti vánočním kaprům je boj proti příjmu pro člověka nezbytných prvků, jódu a selénu.
Pochopitelně, i hmyz produkuje metan, podobně jako hospodářská zvířata, takže nějakou redukci jeho produkce dostaneme pouze tak, že budeme "vědecky" porovnávat několika metrákovou krávu s gramovým červem. A jistě je celá ideologie, stojící za touto hrůzou a hnusem, založena na fikci o "globálním oteplování antropogenními skleníkovými plyny", která nemá naprosto žádné vědecké opodstatnění.

Uvedená akce Evropské Komise nás tedy bezprostředně ohrožuje na zdraví a životech, přitom není spojena s prakticky žádným benefitem, ať už z hlediska konzumentů nebo z hlediska životního prostředí, jen s riziky pro občany, u nichž se teprve ukáže, jak moc velká budou. Je to typický výplod Evropské Unie, jeden z mnoha, které akcentují potřebu z této organizace stůj co stůj odejít.

Elektromobil versus automobil

Naprosto triviální úvaha

Zelení agitátoři se mohou strhat, aby nám vylíčili elektromobil jako cosi úžasného a daleko lepšího než automobily na naftu a benzín. Zatímco dříve jsme se dozvídali, že budoucností lidstva je komunismus, dnes se dozvídáme, že budoucností dopravy je elektromobil. Oba výroky jsou, pochopitelně, asi na stejné úrovni.

Nezmanipulovatelné hlasování

Prodej elektromobilů a automobilů jasně dokazuje, že zájemců o elektromobily je málo, a jejich počet s postupným nasycováním trhu neustále klesá. Jakousi vlnu zájmu vzbudilo v počátcích jejich dotování, vč. dotování elektřiny k jejich nabíjení. Jak dochází v jednotlivých zemích EU k ekonomickému úpadku a pádu, klesají zdroje financování tohoto křivení trhu a dotace jsou postupně snižovány, případně zcela zastavovány.
V podstatě si takto režim ekologů vytváří nespokojence, protože minimálně část majitelů elektromobilů, pravděpodobně nadpoloviční, se tímto omezováním cítí být poškozena a podvedena. Pokud s tímto vozidlem počítali, tak počítali i s tím, že náklady na jeho provoz budou stále nižší než náklady na provoz auta. Což nyní přestává platit.
Druhou věcí je, že elektromobil si zpravidla pořizovali a pořizují lidé, kteří už nějaké auto mají. A pokud má být nabíjen v místě bydliště majitele, tak má zpravidla jeho majitel nějaký domek s garáží, do níž je zaveden proud. Připomínám, že se za socialismu stavěly i garáže družstevní, mimo zástavbu, do nichž elektřina nemusela být vůbec zavedena. A pokud ano, počítalo se tam pouze s nějakým osvětlením slabší žárovkou, případně pohonem nějakého tehdy běžného elektrického nářadí ke drobným opravám a údržbě vozidla. Pokud by v každé takové garáži nyní stál elektromobil a nabíjel se, muselo by se pro to překopat celé vedení, nejen rozvody po objektu, ale i přívod do něj. A pokud by třeba dvacet elektromobilů paralelně nabíjelo, přívod by musel odpovídat hodně velké vesnici (nebo městysu).
Takže po prvotním, zčásti deformováním trhu podpořeném, zájmu, došlo k poklesu a lidé si elektromobily téměř přestali kupovat. Producenty "zachraňují" různé benefity pro firmy, které ovšem fungují tak, že firma koupí odpovídající počet elektromobilů, zagarážuje je a neprovozuje, protože se jí to sebeméně nevyplatí. Nicméně to zakoupení je spojeno s nějakými bonusy, které využije.

Jak je to s tou účinností?

Soudruzi ekologové rádi blekotají o tom, že benzínový motor má účinnost 20 - 30 %, některé typy 35 %, zatímco elektromotor celých 85 %. Odmítají ovšem reflektovat, že elektřina do elektromobilu se musí (ne zrovna efektivně) vyrobit a následně přes baterii procpat do finálních elektromotorů.
Přitom každá přeměna jedné formy energie ve druhou má účinnost menší než 100 % (tedy 1,0) a ty účinnosti se, coby série čísel menších než jedna, násobí. To jsou prostě ty dvě hnusné potvory, matematika a fyzika, které, "na základě Putinova příkazu", sabotují skvělé projekty ekologů.
To, co se děje v elektrárně při spálení paliva a následném roztočení turbíny coby tepelného stroje zhruba odpovídá tomu, co se děje v motoru auta při vzniku rotační energie, která je převáděna na kola. Potom ovšem následuje ještě:

• přeměna mechanické energie na elektřinu (nejkvalitnější alternátory mají účinnost 77 %)
• přeměna elektrické energie na energii chemických vazeb (nabití baterie)
• přeměna energie chemických vazeb na elektrickou (čerpání elektřiny z baterie) účinnost nabíjení a vybíjení lithiové baterie je sumárně 85 %
• a potom teprve ona "jásající" přeměna elektřiny na mechanickou energii s 85% účinností

Pochopitelně, při reálném provozu je třeba zohlednit i samovybíjení baterie, i to, že s "prochlazením", ale také přehřátím, její účinnost drasticky klesá. Viz reálné zážitky uživatele.
Čili, převedeno na zlomky, je účinnost přeměny energie skryté v palivu u automobilu těch cca 35 % (0,35), zatímco celková účinnost elektromobilu je (0,35 * 0,77 * 0,85 * 0,85) * 100, což je  19,47137 %
Celková účinnost elektromobilu je tedy něco málo přes polovinu účinnosti auta na benzín, přičemž účinnost auta na naftový motor je ještě o něco lepší. Pokud zohledníme ještě vyšší hmotnost baterie a z toho plynoucí i vyšší hmotnost (protože robustnost) podvozku elektromobilu, klesne, obávám se, jeho účinnost pod polovinu účinnosti auta na benzín. A jsme na účinnosti parního stroje, takže jet z Brna do Prahy místo elektromobilu sentinelem (pro nepamětníky: byly to mohutné nákladní automobily, poháněné parním strojem, od nich je odvozeno úsloví "funí jak sentinel", já je jako dítko předškolního věku ještě vídal) by znamenalo zhruba stejnou spotřebu paliva jako jízda elektromobilem.

Důsledky

Protože se v elektrárně topí uhlím, zatímco v motoru uhlovodíky, je produkce oxidu uhličitého na jednotku paliva u automobilu nižší.
Spalování uhlíku postupuje podle, této reakce:
C+2O -> CO2 + 32,80833 MJ/kg Uhlí bude, pochopitelně, více, protože má v sobě příměsi dalších látek, z nichž vzniká popel nebo škvára.
Spalování oktanu funguje takto:
CH3.CH2.CH2.CH2.CH2.CH2.CH2.CH3 + 25 O-> 8 CO2 + 9 H2O + 39.200 MJ/kg Palivo do auta můžeme považovat za téměř čistý oktan.
Přes atomové hmotnosti lze snadno spočítat, že kilo uhlíku vyprodukuje na 1 MJ cca 112 g oxidu uhličitého, zatímco kilo benzínu jen 79 (obojí zaokrouhleno na celé gramy).
Z hlediska efektivity je auto 35/19 (tedy 1.842105) krát výhodnější a z hlediska produkce CO2 na jednotu vyprodukované energie je 112/79 (tj 1.417722) krát výhodnější, sumárně tedy 2.611593 v případě stoprocentní produkce elektřiny z uhlí. Při energetickém mixu s podílem 0,4 uhlí je pořád auto na benzín výhodnější 1.044637 krát. Pochopitelně, musíme počítat i s "bonusem" popílku a dalších spalin při pálení uhlí.
Důležité ovšem je, že takto funguje elektromobil s čerstvou lithiovou baterií, navíc za optimálních teplotních podmínek. Výše citovaný článek ukazuje, jak se z baterie "ztratily" skoro 3/4 energie, které do ní byly vloženy (jízda později na podzim). Akumulátorům vadí i horko, pokles kapacity je uváděn kolem 4 % za rok, nicméně může dojít k tomu, že jeden horší dílčí článek "blokuje" ty ostatní, ještě dobré. A samovybíjení je kolem 2 % za den, viz rozbor.
Pochopitelně, všechny uvedené (i další) jevy snižují efektivitu elektromobilu a zvyšují onu produkci CO2 elektromobilem. Se starším elektromobilem se lze u nás dostat do úrovně produkce tohoto plynu, jakou by bylo jeho nabíjení ze sítě stoprocentně napájené uhelnými elektrárnami, nebo toho oxidu uhličitého bude produkovat dokonce ještě víc. Z pohledu produkce CO2 by měl význam elektromobil prakticky jen u států s vysokým podílem (80+ %) jádra v energetickém mixu (což by u nás znamenalo nahradit všechny uhelné elektrárny jádrem, což také není, z mnoha důvodů, možné, alespoň ne hned.
Nelze počítat s fotovoltaikou, pouze ekologové jezdí elektromobilem přes den a přes noc ho nabíjejí fotovoltaickými panely. Fotovoltaika by měla smysl, kdyby se sem dostala elektřina z FV panelů na Aljašce či Čukotce či ještě lépe z tropické jižní Ameriky. Větrné elektrárny jsou srovnatelný problém.
Recyklace lithia z baterií je násobně dražší oproti získávání tohoto kovu těžbou a navíc jak těžba lithia tak i recyklace baterií představují silnou hrozbu pro životní prostředí. Ostatně i výroba elektromobilu zatěžuje prostředí, pokud se bere od počátečních surovin po finální výrobek jako jeden celek, významně víc než výroba automobilu.
Nemá tedy vůbec cenu elektromobily nějak preferovat. A z hlediska "ochrany před produkcí CO2" už vůbec ne.

Je elektromobilita vůbec k něčemu?

Elektrická akumulátorová vozítka jistě mají svůj význam zejména ve vnitropodnikové dopravě větších továren, v nichž jsou schopna jezdit po halách a dalších interiérech a přitom neprodukovat výfukové plyny. Je otázka, nakolik jim mohou konkurovat jiné bezemisní systémy, jako např. na stlačený vzduch, na setrvačníky apod. Stávající vozítka jsou většinou na bázi olověných akumulátorů, převod na akumulátory na bázi lithia může jejich efektivitu, a tedy i použitelnost, o něco zvýšit. Je ovšem otázka, zda přechod z olověných akumulátorů, recyklovatelných s téměř stoprocentní účinností, na téměř nerecyklovatelné lithiové je pro životní prostředí z celkového pohledu výhrou.
Jsem velice skeptický vůči názoru, že by něco podobného mohlo platit pro vozidla v intravillánech měst, protože ulice jsou dobře větrané a systémy na zajištění, aby z auta odcházely prakticky jen oxid uhličitý a voda jsou velice dobře propracované a vysoce účinné.
Katastrofické údaje zelených o strašlivých zplodinách aut a zamoření pouličního vzduchu se velice často vztahují na automobily bez katalyzátoru a dalších udělátek.
Druhou věcí je, že prakticky všechny škodliviny, které najdeme ještě pořád ve výfukových plynech, mají prahový účinek. Pokud práh jejich účinku není překonán, je dotyčná látka neškodná - má nulový účinek. Zatímco ekologové v rámci své pavědeckosti počítají i pro tyto koncentrace účinky vycházející z přímé úměry, což je ovšem korektní pouze pro ionizující záření a karcinogeny prvního řádu.
Navíc ještě byli členové ekologických organizací opakovaně přistiženi při měření prováděném v rozporu se závaznými metodikami tak, aby naměřili více, než kolik se naměří standardní metodikou, na niž se poté vztahují limity s další ukazatele pro hodnocení čistoty (a bezpečnosti) ovzduší. Strkat odsávání měřáků k výfukům aut, stojících před křižovatkou, a podobné metodické lapsusy, i vztahování toho, co se naměřilo na rušné křižovatce na podstatně tišší ulice v okolí, atd., to jsou jen ukázky toho, jak "měří a počítají" ekologové, aby "prokázali" škodlivost aut.
V reálu tedy elektromobilita v centrech měst moc nepomůže, ale ani moc neuškodí. Jejím hlavním problémem je skutečnost, že má smysl, jak bylo výše zmíněno, jen pro bohaté občany, kteří mají na elektromobil a jeho provozování finance a financemi zajištěné podmínky, a jsou následně dotováni na úkor chudých.
Elektromobilita mimo obce, přejezdy na delší trasy, např. mezi kraji (případně nesousedícími kraji) je dosti neefektivní záležitost, která nutně musí každého rozumného člověka odpudit. Jakési opodstatnění má v souvislosti s dotacemi elektromobilů i elektřiny do nich, ale jakmile tyto faktory v důsledku ekologického chudnutí celé společnosti odpadnou, dojde okamžitě k zavržení tohoto způsobu dopravy na ekonomické bázi.

Nabíječka každých 60 km?

Spanilomyslní soudruzi a soudružky z EK se rozhodli problém elektromobilů vyřešit tím, že na hlavních tazích bude povinně nabíječka každých 60 km. Proč je to naprostá pitomost, jako prakticky vše, co z těchto lidí vypadne?
Zcela jistě není problém někde u silnice udělat zálivek a na něj postavit stojan se zástrčkou pasentní k elektromobilu. Takové místo by se snad, s výjimkou nějakých extrémních terénů, dalo jedno na šedesát km nalézt i u nás.
Pochopitelně, tím stojanem to teprve začíná (respektive jistě by měl být postaven až úplně jako poslední). Do toho stojanu musí jít dráty, napojené na elektrickou síť. Což v řadě případů znamená desítky km vedení, přitom ne k nějakému drátu odněkud někam, ale k transformátoru, který zátěž požadovanou energií vydrží.
V ČR je standard nabíjení elektromobilů 50 kW, přičemž většina aut má kapacitu baterie něco přes 70 kWh, což znamená, že k plnému nabití by zhruba mohlo dojít za necelou jedenapůlhodinu. Problém je, že baterie se nabíjí nekonstantní rychlostí, čím je nabitější, tím rychlost nabíjení klesá. Z toho důvodu je také tlak na dobíjení jen na 80 % kapacity, řekněme, že za cca hodinu by se většina elektromobilů na ně nabila.
Rodinný domek bývá zajištěn pojistkami 3 x 20 či 25 ampérů, což při napětí 230 V odpovídá řádově 5 kW. Ke standardnímu nabíjení je tedy třeba výkon, odpovídající cca deseti rodinným domkům, u nichž jsou puštěny všechny spotřebiče tak, že pojistky jsou "těsně před vypnutím". V reálu tedy tato nabíječka "sežere" příkon menší vesnice.
Takže k nabíječce musí jít vedení, odpovídající hlavnímu trafu menší vsi. Se všemi náklady, které jsou řádově ve stokorunách na metr vedení. A, pochopitelně, musí být posílené vedení k tomu trafu, od něhož bude vedení k nabíječce vedeno, aby ta vesnice pokaždé, když se na nabíječku někdo připojí, elektricky nezkolabovala.
V ČR máme sumárně 6982 km dálnic a silnic první třídy. tedy by bylo nutno postavit přibližně 116 nabíjecích stanic. Tyto stanice by musely zaručit, že pro ně bude k dispozici 5800 kW, tedy 5,8 GW po celý rok, tedy musí být zajištěno 50112 GWh za rok. Tedy 50,122 TWh; Temelín ročně vyrobí něco přes 15 TWh.
Jiným i slovy, museli bychom mít zajištěn výkon více než tří Temelínů, aby bylo možné garantovat, že uvedených 116 nabíjecích stanic bude provozuschopných 24 hodin denně po celý rok. Shodou okolností ty zhruba tři Temelíny odpovídají také situaci, pokud bychom přešli z aut na benzín na elektromobily. Auta na naftu se z celorepublikové spotřeby věští hůř, protože existuje mnoho dalšího využití tohoto paliva (bez souvislosti s auty).
Nastává pochopitelně, problém, co s tou elektřinou, když nebudou všechny nabíječky obsazené. Respektive to víme, taková elektřina bude "mařena" megafény, ohřívajícími vzduch.
Jistěže rozumnější by bylo negarantovat okamžitý začátek nabíjení, ale např. meldovat, že elektřina pro nabití na 80 % kapacity baterie bude k dispozici např. za hodinu a půl (něco jako, "neodpojujte se, jste v pořadí") a příslušné nabíječky vybavit nějakým displejem, schopným toto zájemcům o nabíjení ukázat. Nicméně rozum v energetické politice EU hledat nelze, není tam.
Pochopitelně, celé tohle by znamenalo šílené kilometry (tisíce, možná desetitisíce) vedení, která by buď byla posílena (buď přidáním drátů ke stávajícím nebo výměnou za silnější) případně nově postavena. A, pochopitelně, u každého nového vedení bychom sváděli boje s místními i celorepublikovými zelenými, takže by se zcela jistě ani nestihly příslušné požadované termíny.
Jinými slovy, opět na nás navalila EU jakousi naprosto nesmyslnou povinnost, která je navíc propagandisticky skryta tím, že ony nabíječky údajně postaví EU za své (tj. za peníze, které nám vytahala a tahá z kapes, protože sama EU nic negeneruje), nicméně příslušná vedení a výrobu elektřiny bychom měli platit my, a bude to pálka řádově vyšší než v případě těch nabíjecích stanic.

Elektromobily jsou tedy prostředek, který při stávajícím technologickém stavu vyčerpal svoje možnosti a jeho další penetrace do dopravy je čistě záležitost nátlaku centra EU na populaci, aby se chovala netržně a iracionálně. Nemá cenu je sebeméně podporovat, spíš bychom opět měli pracovat na tom, aby bruselské centrum bylo nuceno tyto aktivity ukončit, ať už velmi drastickou reformou EU nebo jejím zánikem.

Můžeme se "zbavit uhlí"?

Jurodiví ekologové blábolí o tom, že se "musíme zbavit uhlí". Jaké by to mělo důsledky?

Význam uhlí

Uhlí se zcela jistě používá jako energetická surovina. Takto získaná energie je jedna z nejlevnějších energií, pokud provedeme přepočet na reálně vyrobenou energii a náklady na ni, je v podstatě druhé či třetí za jádrem (případně vodní energií). Navíc je velice dobře regulovatelná, takže odpadá ono nesmyslné vyrábění energie pro "mařiče", jaké je normou u OZE. Nesmyslné "emisní povolenky" cenu této energie drasticky a bezdůvodně zvyšují, ke škodě celé společnosti.
Je však třeba také zohlednit, že uhlí neprodukuje jen elektřinu, ale rovněž teplárenské teplo, byť dnes už kogeneračně s tou elektřinou. Pokud bychom skončili s uhlím, museli bychom víc než milion domácností převést na jiný zdroj vytápění, a to za podmínek v podstatě energetické nouze.
Dalším užitím uhlí je jeho používání ve spalovnách odpadu, protože příslušný odpad zpravidla neobsahuje dostatečné procento hořlavých materiálů a musí být doplněn nějakým množstvím uhlí, aby hořel. Přitom, pochopitelně, nejde jen o ono spálení, ale také o likvidaci různých nebezpečných látek a ve speciálních spalovnách s dvoustupňovým spalováním je likvidován i silně nebezpečný odpad typu polychlorovaných bifenylů a dalších látek, které při jednoduchém spálení neshoří zcela, ale přemění se na látky srovnatelně toxické, nebo ještě horší(např. dioxiny), které je nutno spálit v onom druhém stupni spalování.
Důležité také je, že uhlí je rovněž cenná chemická surovina a mnoho běžně používaných látek, i takových, jako jsou barvičky pro školní děti nebo náplně různých typů propisovaček, mají tento původ. Nicméně bez barviček z uhlí vám ve zdravotnickém zařízení nevyšetří, zda ta bulka, co máte na těle, je nebo není zhoubný nádor, v podstatě vám ani nespočítají bílé krvinky a poměr zastoupení jednotlivých jejich druhů ve vaší krvi (takže nebude možné diagnostikovat řadu nemocí). Mikrobiolog bude mít problémy s určením bakterií, včetně izolovaných z pacientů. U zemřelých nebude ve vysokém procentu případů možné na patologii stanovit, nač vlastně zemřeli.
Z uhlí se vyrábějí nejrůznější další užitné chemické látky, od plastů až po léky. Pochopitelně, velké množství dalších plastů se vyrábí z ropy. Z uhlí se vyrábějí i různé izolační materiály, používané ve stavebnictví proti vzlínání vlhkosti ze základů do budov, i používané jako střešní krytina.
Výroba různých užitečných látek z uhlí je do značné míry závislá na těžbě energetického uhlí, protože těžit malá kvanta uhlí samostatně, jen jako chemickou surovinu, by produkci uvedených látek mohutně prodražilo a i ty školní barvičky by pak mohly jít cenově na několikanásobek. A zdražení materiálů pro zdravotnictví by bolelo ještě víc. Navíc, některé z uvedených látek se vyrábějí z odpadu po výrobě koksu (a co pak s ním, pokud by se nesměl pálit nebo spotřebovat na výrobu oceli?).
Současně je nutno konstatovat, že už mnoho autorů SF přišlo s domněnkou budoucí možnosti zpracování onoho "fosilu" na složky potravin (a rozhodně to považuji za méně nechutné než brouky). Ostatně, moderní uzeniny z velkovýroby jsou nasyceny kouřovým aroma a přestříkány hnědou potravinářskou barvou, přičemž obojí se dá, mimo jiných možností, vyrobit také z toho uhlí.

Necháme si uhlí vzít?

Pokud necháme škodiče s emisními povolenkami zničit naši těžbu uhlí, hnědého i černého, nastane nouze o řadu výrobků, včetně takových, které mě snad ani nenapadly. Něco bude teoreticky možné dovézt, ale vzhledem k zelenému úpadku ekonomiky nebude za co. Druhá věc je, jakou to dovezené bude mít kvalitu.
Kdysi jsem si jako gymnasista koupil čínské akvarelové barvy, na rozdíl od těch našich běžných "vodovek" nikoli coby válečky, z nichž se barva odebírala mokrým štětcem, ale v malých tubách. Problém nastal, že pokud se tím něco namalovalo, tak se ty barvičky srážely. Podobné srážení jsem pak jako medik viděl na chirurgii, když nám předváděli stanovení krevní skupiny, protože velmi podobně se srazí a rozpraská krev po smísení s antisérem (třeba krev skupiny A se sérem anti A). Takže se ukázaly nakonec v praxi nepoužitelné a pokorně jsem se vrátil k našim vodovkám.
Pokud se necháme zbavit uhlí, budeme tedy odkázáni na dovozy výrobků silně pochybné kvality z nějakých obskurních zemí. Je ovšem otázka, zda na nákup v cizině bude naše ekonomika vůbec mít prostředky.
Jistěže tento zákaz může snížit i dostupnost řady léků (už nyní je naše zdravotnictví nedostatkové skoro jako za komunistů, ne-li dokonce hůř) a to už, pochopitelně, znamená přímé ohrožení našich životů.
Bez uhlí bychom museli řešit teplárny, spalovny a další typy aktivit, které jsou v současnosti téměř bezproblémové.
Zcela jistě nejsou zanedbatelné ani velké počty nezaměstnaných jak z těžby, tak i z navazujících výrob. A ona "bohatá alternativní ekologická pracovní místa" prostě neexistují, to je, a vždy byl, jen vědomý podvod ze strany ekologů.

Takže, je mi velice líto, ale "dekarbonizační" návrhy ekologických iniciativ i organizací na ně napojených jednoznačně poškodí naši ekonomiku v řadě oblastí, o jejichž existenci ekologové snad ani nevědí. Je také charakteristické pro EU, že na opatření spojená s Green Dealem nebyl proveden naprosto žádný rozbor dopadů. Dokonce ani tak primitivní nástin, jaký jsem zde předložil. Svědčí to o naprosté nekompetentnosti vedení EU obecně a těch jejích činovníků, kteří podporují Green Deal, zvláště.

U Berlína se bojuje za Prahu

aneb AfD, CDU/CSU a němečtí voliči

CDU/CSU se snaží alespoň zčásti převzít něco z velmi racionálního a i pro nás pozitivního programu AfD. Její poslanci se pokusili o společné hlasování v Bundestagu, ohledně nakládání s ilegálními přistěhovalci. Tím do jisté míry, byť to byl pokus neúspěšný, prolomili "sanitární kordon" kolem AfD. Co bude dál?

Blíží se volby

Vláda v Německu ztratila parlamentní většinu a byly proto vypsány na tento měsíc, neděli 23. 2., volby do Německého spolkového sněmu. Podle průzkumů je s největší pravděpodobností vyhraje právě CDU/CSU a druhá bude patrně AfD. Ani zrušení "sanitárního kordonu" kolem AfD nebude s vysokou pravděpodobností stačit k vytvoření parlamentní většiny z těchto dvou stran. Protože průnik programů ostatních stran s programem AfD je prakticky nulový, padá s vysokou pravděpodobností kombinace těchto dvou stran s nějakou další.
Jako výsledek je tedy očekáván pro německé občany už jednoznačně znechucující kočkopes, kopulace CDU/CSU s nějakými stranami, majícími prakticky opačný politický program. Tedy něco, co patrně německé občany proti "zavedeným" a "demokratickým" politickým stranám popudí ještě víc.
Pochopitelně, do celého tohoto procesu ještě zasáhl Elon Musk se svou podporou AfD a s rozhovorem, v němž mohla její předsedkyně seznámit posluchače se svým programem. Přinejmenším se mohli němečtí voliči seznámit s pravdivými informacemi o programu AfD, protože zatím v podstatě slyšeli jen hysterické skřeky socialistických a environmentalistických desinformátorů.

Program AfD

Program AfD je velice rozumný a v podstatě alespoň některé jeho části jsou přijatelnější pro německé voliče (podle průzkumů) než programy zavedených stran. Dokonce byl získán naprosto šílený výsledek, že totiž část programu AfD, týkající se ilegálních imigrantů, by podpořila skoro třetina voličů zelených.
Rozumnost tohoto programu je jasná: Zahrnuje ukončení Green Dealu ve všech jeho formách a částech. Dále obnovení chodu německých jaderných elektráren a současně ukončení veškeré podpory OZE. Důležité je i odstranění ilegálů z německého veřejného prostoru do detenčních center, což by z velké části eliminovalo jejich možnosti páchat zločiny obecně a teroristické útoky zvláště.
Rozhodně bych podpořil kohokoli, kdo by takové věci zavedl i u nás.
V souvislosti s výše uvedeným si dovoluji konstatovat, že tak, jak činí onen návrh ohledně ilegálních imigrantů, bylo zacházeno s našimi uprchlíky před komunismem, jak po únorovém puči, tak i po srpnové okupaci. A, pochopitelně, i s uprchlíky z dalších zemí "tábora míru a socialismu". Přitom rozhodně za zády současných ilegálů nejsou žádné rudé šibenice či uranové lágry. Naprostá většina z nich jde tam, kde jsou lidé dostatečně hloupí, aby jim zajistili bezpracný a z jejich pohledu přepychový život.
Němci už na to začali přicházet a poslední aktivity "chirurgů z dovozu", díky, pane Okamuro, za tento geniální a supervýstižný termín, se už zřejmě intimně přimkly k červené čáře, pokud ji dokonce nepřekročily. Pokud se CDU/CSU spojí se stranami, které hodlají udržet "chirurgy" v ulicích, aby měli dostatečný "operační prostor", zcela jistě to voliči "ocení" u dalších voleb.

Ekonomika

Je nutné konstatovat, že ekonomika Německa jde s Green Dealem do kopru. Ty miliony "zelených" pracovních míst, kterými se ohánějí zelení politrukové, jsou jen a jen drzá desinformace. Naopak podniky krachují a ty, které mohou, utíkají ven, mimo EU. Navíc ještě mimo EU (a tedy i Německo) prchají talentovaní lidé, protože pod vládou Bruselu není žádný prostor pro jejich uplatnění.
Už na to začali přicházet i šéfové velkých podniků, a je otázka, nakolik se AfD podaří oslovit dělníky, kterým hrozí propuštění z důvodu Green Dealového úpadku ekonomiky. Do jisté míry se to samé týká i těch, kteří v Německu pracují v zemědělství Pochopitelně, není jasné, jak moc jich při volebním lámání chleba podpoří AfD, tedy stranu s programem, který by mohl jejich existenci zachránit.
Prostě, kdo v Německu pracuje a prací vytváří hodnoty, je bit. Pré mají jen sociální parazité. Ti pouze nemají inteligenci tasemnice nebo škrkavky, které hostitele nezabijí, protože by to znamenalo i jejich smrt.
Pochopitelně, ekonomika Německa se do značné míry bude promítat i do ekonomiky České republiky a krach se k nám přenese daleko víc než krach Německa za Velké hospodářské krize před téměř sto lety.
A lze zcela jistě konstatovat i to, že politika je jen jakési pokračování ekonomických procesů, takže krachování velkých podniků, miliony či spíš desítky milionů nezaměstnaných, kolaps eura (a tím anulování úspor občanů) a další podobné "radosti" nutně povedou k politické radikalizaci. Ostatně,  podobný ekonomický kolaps před necelými sto lety, pouze vyvolaný jinou příčinou, skončil přeměnou Německa na totalitní stát a posléze i válkou, která je, jak známo, jen pokračováním politiky jinými prostředky. Budování Green Dealu poté, co se jednoznačně neosvědčil, je, bohužel, z tohoto pohledu přímo taháním tygra za vousy.

Blížící se německé volby zcela jistě rozhodnou o pokračování (což je víc pravděpodobné) nebo ukončení (méně pravděpodobné) ekonomické krize vyvolané jurodivými zelenými hlasateli Green Dealu, k nimž, bohužel, patří i současná česká vláda. Pokud budou Němci volit racionálně, zhorší se nejen postavení Green Dealových šílenců v Německu, ale i u nás, včetně zhoršeného postavení vlády v Česku, vládnoucí proti zájmům našich občanů. Takže se dá oprášit a upravit heslo ze 30. let minulého století a prohlásit, že "U Berlína se bojuje za Prahu".