Naše řinčení zbraněmi je takového charakteru, že nemůže nepřipomínat román Margaret Mitchellové, u nás známý pod jménem "Jih proti Severu", v originále "Gone with the wind" (tedy něco jako "Odváté větrem"). Dílo bez jedenácti let stoleté.
Citát
Rhett Butler (hlavní hrdina) se dostane k rozhovoru nadšených jižanů, troštujících se, jak těm seveřanům vyklepou kožich, protože oni jsou přece daleko lepší.
Dále tedy kratičký citát z románu:
"Pánové," promluvil Rhett Butler a protahoval slova tak, že každý musel okamžitě poznat, že se narodil v Charlestonu. Nepohnul se od stromu, o který se opíral, nevyndal ruce z kapes a požádal o slovo: "Můžu něco říct?"
Z vystupování i očí mu sršelo pohrdání, pohrdání chabě zakryté předstíranou zdvořilostí, které parodovalo chování přítomných mužů.
Celá skupina se obrátila k němu a věnovala mu zdvořilý zájem, na nějž má cizí člověk vždycky nárok.
"Uvědomil si někdy některý z přítomných pánů, že na jih od Masonovy a Dixonovy linie neexistuje jediná slévárna děl? Nebo jak málo železáren máme na celém Jihu? Textilních továren na zpracování vlny a bavlny anebo koželužen? Napadlo vás, že nebudeme mít jedinou válečnou loď, kdežto Yankeeové nám mohou do týdne zablokovat všechny přístavy, abychom nemohli prodávat bavlnu do ciziny? Ale vy jste o tom, pánové, přece určitě přemýšleli!"
Jak to dopadlo
Všichni víme, že válka Jihu proti Severu skončila v roce 1865 kapitulací generála Roberta E. Lee u Appomattoxu. Neskončila tedy tak rychle, jak hrdina v dalším textu knihy předpovídal, ale skončila totálním vyčerpáním a devastací Jihu, z nichž se některé jeho oblasti nevzpamatovaly dodnes. A to přes skutečnost, že generálové Jihu vesměs převyšovali své seveřanské protějšky a sám generál Lee patřil patrně k nejgeniálnějším vojevůdcům v historii lidstva. Nepomohly ani geniální improvizace, obrněnce Virginia (stejně nazývaného původním jménem před přestavbou "Merrimac"), ponorek a dalších bojových prostředků. Nepomohla statečnost a obětavost bojovníků Jihu, dodnes opěvovaná, ani úsilí civilního obyvatelstva.
Jih byl udolán a donucen ke kapitulaci. Následně byl "rekonstruován", na čemž se napakovaly mnohé dodnes miliardářské rodiny ze Severu (a dodnes na Jihu upřímně nenáviděné).
Schopnost vyrobit zbraně, munici a další prostředky pro armádu se tedy ukázala jako rozhodující. Severu navíc pomohly některé technické inovace, např. secí stroj, které uvolnily další síly pro armádu, takže generál U. S. Grant nemusel počítat své mrtvé, aby mu nějací živí vojáci ještě zbyli, jak to musel dělat jeho jižní protějšek, R. E. Lee.
Historia magistra ...
Ano, historii bychom měli sledovat, abychom se z ní poučili. "Jih proti Severu" je sice historický román, ale je založen na faktech, a to, co ve výše uvedeném citátu říká hlavní hrdina tohoto románu, byla prostě pravda, která navíc způsobila, že Jih válku nakonec prohrál.
Jih byl takto nevybavený hlavně proto, že se jednostranně orientoval na zemědělskou produkci (zdaleka ne jen bavlny) a jeho průmyslová základna byla nepatrná.
Poučením pro nás by mělo být, jak děsivě zdevastoval ekonomiku EU Green Deal. Že jsme na tom už dost podobně, jako ten Jih, pouze onou čárou je +- severojižně jdoucí hranice Ruska, Běloruska a Ukrajiny. A, na rozdíl od toho Jihu, navíc nejsme potravinově soběstační. Jsme na tom s výrobou potravin hůř než Centrální mocnosti za první světové války i než Německo a jím okupovaná území za té druhé. A to obě tyto války vedly ke strádání a hladovění podstatné části obyvatelstva.
Jediný rozdíl oproti tomu Jihu před americkou občanskou válkou v náš prospěch je v tom, že Jih ty výroby prostě neměl a když je začal horko těžko na úrovni nějakého bazálu konstruovat, tak narážel i na nejrůznější nedostatky toho, co tehdejší výroba potřebovala okolo sebe jako své zajištění. Včetně nedostatku kompetentního personálu pro tato zařízení. My naopak tohle vše máme, máme i část jen nepracujících továren a máme i kvalifikované lidi, kteří v nich pracovali (pokud tedy neutekli z Green Dealového Blbákova do nějaké lépe spravované země - a některé bychom, bohužel, našli i v tom Rusku).
K rozjetí průmyslu včetně výroby zbraní tedy nemusíme, jako ten Jih, přecvičovat sběrače bavlny a dozorce nad nimi na kovodělníky, potřebujeme jen zlikvidovat to, co z nás dělá snadno dobytný Blbákov. Tedy zlikvidovat Green Deal se všemi navazujícími nesmysly. I kdyby to mělo znamenat rozchod s nějakým "zdravě ekologickým" jádrem EU. A i kdybychom museli násilně udolat proruské demonstranty, dodnes mávající tabulemi s nápisem "klima nepočká".
A faktem je, že paní Mitchellovou bych v čele EU viděl stokrát raději než to, co tam máme reálně nyní, protože svým románem jasně ukázala, že svou mentální kompetencí vysoce převyšuje současné vedení EU.
Dosti hojně v různých historických knihách citovaný proslov Rhetta Butlera je v podstatě velmi poučný i pro nás. Nicméně se ukazuje, že, až na pár výjimek, je vedení EU i jejích členských států snad ani nepolíbené znalostmi historie, ani elementárními schopnostmi předvídat důsledky ekonesmyslů na ekonomiku obecně, a tím spíš v případě ohrožení státu válkou. Přitom alespoň znalost této klasiky mohla přinést jasné varování i návod, jak se k ruské hrozbě postavit.
Žádné komentáře:
Okomentovat