Nešťastná smrt a její zneužití

V dubnu t.r. zahynul pod koly vlaku u Košic dvanáctiletý chlapec, šikanovaný spolužáky, údajně proto, že byl gay. "Progresívní" slovenská scéna ten incident využívá ke svému posílení a k útokům na současnou vládu.

Incident

Incident byl popsán na vícero zpravodajských serverech, např. zde či zde. U nás o něm dále referovaly Britské listy, které se snažily udělat z celého incidentu jakýsi důsledek jimi vylhaného pronásledování gayů. Pochopitelně se při tom svezl i "arciďábel" Trump, jehož vítězství v presidentských volbách progresivisté dosud nerozdýchali.

Co za tím stojí?

Ano, dětský kolektiv dokáže být velice krutý a dokáže likvidovat prakticky kohokoli, kdo z něj nějak vyčnívá, jak zvlášť nadané dítě, tak i jeho pravý opak a cílem mohou být i děti různě postižené. Je to dáno mj. absencí abstraktního myšlení u dětí a tím i neschopnosti se vcítit do postavení oběti. Tohle by ovšem měli zvládat učitelé. Zjevně nezvládají, protože jim stát a "odborníci" odebrali většinu pravomocí. Za mého školního mládí by podobná šikana skončila pár fackami od učitele nebo učitelky. Za Komenského (viz obrázek školy v jeho Orbis Pictus) výpraskem speciálně k tomuto účelu ve třídě uchovávanou metlou.
Bohužel, vzhledem k výše konstatované nerozvinutosti osobnosti a myšlení jsou tělesné tresty (pochopitelně ne takové, které by dítě trvale poškodily) optimálním způsoben trestu a současně i odrazením od konání nežádoucích aktivit. Jsem hluboce přesvědčen, že naprostá většina bojovníků proti tělesným trestům si toho, co zde uvádím, byla velice dobře vědoma, a že jejich reálným cílem bylo udělat z dětí psychopatické darebáky.
Takže zcela jistě i tito lidé nesou svůj díl viny za uvedenou tragédii, protože jinak by byla ona šikana potlačena v samém zárodku.

Co dalšího?

Je mi líto, ale moje absolutorium všeobecné medicíny cum laudo se vzpírá představě, že by dvanáctiletý chlapec byl gay (protože v tom věku prostě sexuální identita není vytvořena). Pokud tedy skutečně někde prohlašoval, že je gay a "podstupuje comming out", musel ho do toho navézt nějaký progresivistický aktivista, možná i se záměrem, aby to takhle skončilo (o těchto lidech si nedělám naprosto žádné iluze).
Pokud má jakýkoli chlapec tohoto věku puzení k jiným chlapcům, přesahující rámec běžného kamarádství, rozhodně to neznamená, že by z něj musel následně vyrůst gay. Obávám se, že dokonce ani pravděpodobnost usazení takovéto sexuální orientace ve věku "mladý dospělý" není o mnoho vyšší (pokud vůbec), než u chlapce, kterého v tomto věku přitahují spolužačky.
Jsou to právě LGBTQ+ aktivisté, kteří se snaží dostat do škol a přesvědčovat děti tohoto, nebo ještě mladšího, věku, že jsou vlastně G či L orientace, případně mají narostlé "nesprávné" pohlaví, a měli by si je co nejrychleji dát "předělat", protože to je hlavní příčina všech neúspěchů, které ve škole i mimo ni zažívají.
Faktem je, že v Maďarsku, ale také v dalších zemích, jsou tyto aktivity postaveny mimo zákon. K něčemu podobnému se schyluje i v USA, proto také autor naposled výše citovaného textu žehrá na Trumpa.
V onom jako třetím citovaném textu je zmíněna také střelba před barem Tepláreň. Faktem je, že policie ihned po tomto incidentu zveřejnila na svém webu informaci, že střelbu zavinil milostný trojúhelník mezi G párem a další G osobou, tedy něco, co se zcela banálně děje i v případě hetero párů a dalších hetero osob. A pokud o tom někdo nenapíše geniální román nebo divadelní hru, či nenatočí geniální film, je takový milostný trojúhelník v podstatě jen cosi vedoucího k zívání nudou.
Ovšem, protože na Slovensku tehdy vládli Sorosovi poskoci a jedna jeho "politička" z této skupiny tam presidentovala, byl z toho "z vyššího zájmu" udělán "hate crime".

Zdálo se mi, zdálo...

Jako malý jsem dostal knížku veršů Františka Hrubína, ilustrovanou Jiřím Trnkou. Na jedné stránce tam byla, pod obrázkem smutného kluka, sedícího na stromové větvi, básnička:
Zdálo se mi, zdálo,
že mám kuliček málo.
Chtěl jsem jich mít víc,
a teď nemám nic.
Nevím, proč jsem si ji zapamatoval, ale faktem je, že mě možná chránila před upadnutím do hazardu (protože, přiznejme si to, hra s kuličkami o kuličky je v podstatě jakýsi hazard, stejně jako třeba poker u dospělých).
Nicméně ona představa, že je nesmysl snažit se získat něco navíc v situaci, kdy mám v zásadě dost, může být sice trochu demotivující při snahách o společenský nebo majetkový vzestup, ale na druhé straně chrání před snahou vsadit vše na jednu kartu, přestože pro něco takového není žádný objektivní důvod.
Je mi líto, tuhle básničku si stále více připomínám v souvislosti s LGBTQ+ aktivisty (prosím neztotožňovat s LGBTQ+ osobami). LGBTQ+ osoby u nás získaly už před drahnou dobou téměř rovnoprávnost. Jejich pochody lze chápat jako určitou podporu stejných osob v zemích, v nichž rovnoprávné postavení nemají a někde jsou i kriminalizovány (včetně rizika hrdelního trestu). Z tohoto důvodu jsem vždy "pride" pochody podporoval. Rozhodně však odmítám různé "navazující akce", zejména ty, které jsou zaměřeny na děti a dorost. V nichž už se neangažují osoby, ale aktivisté. A pokud se bez nich organizátoři nehodlají obejít, je menší zlo "pride" pochody zakázat, jak se stalo v Maďarsku.
Pokud nebudou prudit a naštvávat občany, tak by mohli získat rovnoprávnost i v oblasti reprodukce, jakmile se zbavíme bezcenných bigotů s mozky vymytými katolicismem v čele státu.
Na druhé straně se ovšem LGBTQ+ aktivisté snaží nacpat do škol, aby zde děti "poučovali" o tom, že jsou vlastně G, L nebo T osoby, a že s tím mají honem něco dělat, jinak se jim stane něco strašlivého, a na druhé straně, pokud to udělají, tak se jim určitě zlepší školní prospěch a budou i v jiných oblastech úspěšnější. Jak jsem to zmínil výše.
V některých státech si tito aktivisté vyřvali možnost posílat školáky na kastrační kliniky, a to dokonce bez vědomí nebo i proti vůli rodičů. Přičemž tyto "kliniky" provádějí zákroky, které děti trvale a nenapravitelně zmrzačují. U nás se zatím "jenom" nacpali do různých akcí pro školní děti, uskutečňovaných mimo školu, a jejich určitým úspěchem bylo i zabránění vydání knihy Abigail Schrier "Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii" v nakladatelství Albatros. Totalita u nás zatím není všemocná, takže knihu s jakýmsi zpožděním vydalo nakladatelství Bourdon a je k dostání i jako papírová i elektronická kniha.
Kniha popisuje život dívky, která se nechala vmanipulovat do trans- zákroku, aby zjistila, že opravdu trans- osobou není a nechala si vrátit zpět původní sexuální identitu. Ovšem, nevratně zmrzačená, jako některé vězenkyně nacistických koncentračních táborů. Přesně o tomhle totiž celá ideologie LGBTQ+ aktivistů je.
Takže, v řadě zemí tito aktivisté prostě přetáhli a přetrhli strunu. Provedli to tím, že jednak žádali a žádají jakási "nadpráva", jednak oním ohrožováním zdraví a životů dětí (u osob, které prošly podobnou zkušeností jako Abigail Schrier je velmi vysoká míra sebevražednosti v porovnání s jejich vrstevníky a vrstevnicemi). Přestože jejich zrovnoprávnění byli občané v řadě států více-méně nakloněni a podobná situace byla i u nás (i sňatky G a L párů a adopce dětí těmito páry u nás měly a snad ještě mají většinovou podporu občanů), uvedené aktivity zcela jednoznačně obracejí veřejné mínění proti nim. A dopadají jako ten chlapeček z výše citované básničky.
Smrt "ubohého G chlapce uštvaného homofóbní šikanou" mohla být úmyslnou akcí s  kalkulkovaným záměrem působení na společnost pomocí oběti. Jak jsem uvedl výše, chlapec tohoto věku prostě nemůže být s jistotou gay a pokud ho někdo zmanipuloval, včetně k učinění "comming outu", tak musel očekávat, že to špatně skončí. Celý ten nešťastný případ by nás rozhodně neměl vést k odporu proti údajné "homofobii", ale naopak proti aktivistům, kteří se snaží tělesné a duševně mrzačit školáky.

Ve dvanácti letech je ještě příliš brzy na nějaké usazení sexuální orientace a identity. Nepředpokládám, že by takové věci měl chlapec tohoto věku "ze své hlavy", ale za daleko pravděpodobnější považuji zásah nějaké další osoby. A důsledkem toho zásahu byla s vysokou pravděpodobností i jeho sebevražda. Takový zásah je v některých zemích (a něco podobného se chystá i na Slovensku) nezákonný a trestně postižitelný. Podobný pořádek v legislativě bychom si měli udělat také.

Sexuální výchova do škol patří, gender aktivismus nikoli

Sexuální výchova má ve školách pevné místo. Je prováděna i v řadě nezpochybnitelně demokratických států, včetně států, které v době jejího zavedení demokratické byly, ač dnes tomu tak není. Gender aktivismus je naprosto pavědecký a mládež ohrožující. Je zcela správné, pokud bude ze škol vyloučen či do nich nezaveden.

Sexuální výchova

V řadě států má sexuální výchova na školách desítky (v některých státech až více než sto) let trvající tradici. Tato výchova zajišťuje základní znalosti o fyziologii sexu i jeho rizicích. Je vcelku známo, že ve státech, v nichž existují školy bez sexuální výchovy (např. církevní) a školy s touto výchovou (většinou státní), jsou v těch prvních statisticky významně vyšší počty nechtěných otěhotnění, i infekcí sexuálně přenosnými chorobami, vč. AIDS. Vzhledem k tomu, že naprostá většina států nějakým způsobem dotuje zdravotnictví, lze pochopit a tolerovat, že stát touto výchovou snižuje své náklady na řešení průšvihů, vzniklých v souvislosti s případy rizikového chování, jimž má sexuální výchova zabránit.
Ostatně, sexuální výchovu, a relativně slušně, organizovaly i socialistické státy, a i u nich bylo jejím cílem zabránění havarijních událostí typu nechtěného otěhotnění nebo epidemie sexuálně přenosné choroby mezi žáky. Byť kvalita této výchovy se nedala srovnat s výchovou v některých západoevropských zemích, její dopady jakousi pozitivní roli měly.
Docela důležitá ve vztahu k riziku sexuálně přenosných chorob je i skutečnost, že v socialismu se tolik nehledělo na práva přestupníků zákona a nebyla GDPR, takže bylo možné infekčním nemocným, kteří mohli nakazit další lidi sexuálně přenosnou chorobou, v případě nedodržování karanténního režimu účinně pohrozit, že v místě jejich bydliště a pracoviště bude zveřejněna jejich identita coby takovouto chorobou nakažených lidí, kteří ji přenáší na své kontakty. To bylo možná srovnatelně účinné jako informace, které žáci v demokratických zemích dostali navíc. Ono většinou stačilo upozornění na existenci této možnosti, aby bylo epidemiologicky rizikové chování pacienta či pacientky zastaveno.
Proti sexuální výchově jako takové a takto i koncipované skutečně nelze mít nějaké zásadní námitky, protože není ničím, co by ohrožovalo demokracii.

Aktivismus

Problém tedy spočívá v onom aktivistickém a v podstatě pavědeckém termínu "gender", který byl rozšířen absolventy humanitních studií, jejichž znalostní a intelektuální kapacita nestačí na pochopení biologického termínu "sex".
Vzhledem k jeho naprosté nejasnosti se toho termínu chápají různé aktivistické organizace, které se snaží deformovat a popřít realitu. To, že se na tomto poli angažuje stále více upadající pražská UK, na tomto faktu nic nemění, viz zde a zde. Druhá věc je, že školáci nemají usazenu ani sexuální identitu, ani sexuální orientaci. Tento proces se dokončuje až někdy v průběhu vysokoškolského studia (respektive jemu odpovídajícího věku). Z tohoto důvodu jsou veškeré aktivity na toto téma, zejména provozované nekvalifikovanými osobami (což jsou v podstatě všichni LGBTQ+ aktivisté), velmi rizikové a mohou dětem a dorostu závažným způsobem uškodit.
Faktem je, že i např. nesmyslně prováděný "boj proti obezitě" může, zejména u dívek, vyvolat po čase mentální anorexii, jejíž prognóza je vážnější než prognóza většiny onkologických onemocnění. V latentní formě má totiž mentální anorexii přítomno v (sebe)hodnotících oblastech své mysli vysoké procento (i přes polovinu) dětí, s převahou u dívek. Takže takováto "výchova" může "spícího netvora" probrat a nastartovat.
Aktivisty je tedy naopak nutné držet od školáků a raději i středoškoláků co nejdál, aby jim, ať už chtěně nebo nechtěně, nemohli ublížit. Je tedy, pochopitelně, nutno podpořit ty politické strany, které mají k tomuto problému rozumný vztah, a naopak, v zájmu našich dětí, zásadně nepodpořit nikoho ze SPOLU či STAN, což jsou politická seskupení, která dostala na ministerstvo v této oblasti zcela nekvalifikovaného politického aktivistu M. Beka, podporujícího genderovou pavědu a z ní plynoucí ohrožování našich dětí. A pro jistotu ani piráty.

Co tedy na školy patří

Patří sem zcela jednoznačně poučení o funkci pohlavních orgánů v návaznosti na příslušné kapitoly biologie. Patří sem zcela jistě i poučení o ochraně před nechtěným otěhotněním (v řadě zemí mají ověřeno, že je to menší zlo, než když budou děti na tomto poli experimentovat nepoučené, jen vedené sexuálním pudem, který s nimi v pubertě prostě "lomcuje" v souladu s tím, jek se matka příroda snaží o udržení populace - zcela jistě ne jen u lidí). Patří sem poučení o sexuálně přenosných chorobách, a zejména AIDS, který nedovedeme vyléčit, takže doprovází (vyjma pár geneticky abnormálních jedinců) nemocného až do rakve. Patří sem jistě i rodinná výchova a výchova k pozitivním společenským hodnotám (tedy pravému opaku toho, co je nám presentováno jako "evropské hodnoty"). Někde se s tím sveze i jakési "minimum pro vedení domácnosti a péči o děti" a bývá zde i přesah do protialkoholní a protidrogové prevence, protože tyto látky mohou vyvolat rizikové chování. V některých státech jsou při sexuální výchově zmiňovány i sekty, protože některé z nich rovněž vedou své členy k sexuálně abnormálnímu chování.
Od ještě mladšího věku je nutno vychovávat děti i k určité odolnosti vůči svádění a ohrožování lidmi, trpícími různými sexuálními nepravidelnostmi a abnormalitami. V této souvislosti si dovoluji konstatovat, že pedofilové zdaleka nejsou tak závažný problém jako např. sadisté, kteří sice dítě sexuálně nepreferují, ale berou je jako osobu, kterou snadněji fyzicky přemohou a snadněji vmanipulují do situace, v níž se už nemůže dovolat pomoci.
Prostě, jako v tom stařičkém vtipu, o holčičce, která doma hlásí: "Maminko, v parku jsem potkala takového divného pána, a ten mi řekl, že když se od něho nechám svlíknout, dá mi - tenhlencten pytlík bonbonů!" Faktem je, že kdyby holčička potkala v tom parku místo pedofila sadistu, tak by mamince o tomto setkání a jeho následcích referovali leda tak policista a psycholog, případně duchovní.
U chlapců je vhodné i poučení o možnosti nesestouplého varlete, a to už před pubertou, kdy se dá sestup dokončit chirurgickým zákrokem, v pubertě a později už bude "stažené" varle nefunkční a naopak je hrozbou, protože v něm s výrazně vyšší pravděpodobností než ve varleti sestouplém před pubertou vznikají zhoubné nádory s dosti závažnou prognózou. Uvádím to proto, že hodně dětí nemá svého pediatra a na chlapce s neřešeným nesetouplým varletem se občas náhodně přichází (třeba při hospitalizaci).
Pochopitelně, do této výchovy patří i kapitoly o hygieně pohlavních orgánů a u dívek i o problematice menstruace.
V některých státech jsou děti poučovány i o technikách masturbace, opět s přihlédnutím na to, že tímto způsobem se nedá dostat ani pohlavní choroba, ani otěhotnět. Kdysi (začátek 90. let) jsem viděl výukový film s touto tématikou pro žáky belgických státních škol.
Jistěže do této výchovy patří i poučení o sexuálních minoritách, protože i s nimi se školák či středoškolák může setkat, a za určitých okolností jimi může být i ohrožen.
Rozhodně sem ale nepatří to, co se aktivisté do škol snaží nacpat, tedy poučování o sexuální identitě, kterou ani středoškoláci, a tím spíše ani mladší děti, nemají vyvinutou), a o sexuální orientaci, pro niž platí to samé. Včetně poučování, že být trans či homo je vlastně šíleně in a kdo je tupý hetero, má se stydět (bohužel, i tohle se děje). A pokud má žák či středoškolák v této oblasti nějaké problémy, měl by být směrován na sexuologa, ať už vzděláním lékaře či psychologa, a nikoli na kastrační kliniku, placenou "od kusu". Před něčím takovým je třeba děti chránit, i za cenu skončení mandátu současného ministra. Ten se snaží tuto politicko ideologickou "výchovu" protlačit co nejrychleji, aby došlo k poškození alespoň nějaké "rundy" školáků.

Politický aktivismus, prosazující nekompetentní a jednoznačně škodlivou pseudovýchovu v oblasti sexuality, založenou na politicko aktivistických nesmyslech, je třeba odmítnout a nejlépe zcela znemožnit jeho nositelům přístup k dětem. I třeba stejnými postupy, jaké jsou používány vůči pedofilům. Sexuální výchova by měla být založena na vědeckých, tedy biomedicínských, základech a být přiměřená vyspělosti a úrovni vzdělání cílové populace. Takže letošní volby budou mimo jiné i o tom, zda budou naše děti (vnoučata, potomky našich sourozenců atd.) ohrožovat LGBTQ+  pologramotní a zlovolní aktivisté ideologickými nesmysly, nebo zda se tyto aktivity podaří udržet mimo školy a nejlépe mimo jakýkoli dosah na děti. A na školách bude po odborné stránce korektní, věku a vyspělosti přiměřená a přínosná sexuální výchova.
Možná je ještě brzy, ale bylo by dobré o tom, co na naše potomky současná vládní koalice chystá, informovat všechny spoluobčany ze svého okolí, kteří mají nějaké potomky, jichž se toto ohrožení týká, protože děti by jim měly stát za těch pár kroků k volební místnosti a vhození lístku některé ze stran, stojících mimo aktivistické zvěrstvo prosazující vládní koalici (raději včetně pirátů).

Malé Madlence by patrně pomohlo odblokování rozvoje vědy

Malá, cca dvouletá, dívenka jménem Madlenka má poruchu krvetvorby nazývanou aplastická anemie. Při této chorobě dochází k útlumu produkce červených i bílých krvinek a dále i krevních destiček (tj. choroba může způsobit i prodlouženou, a v případě závažnějšího úrazu život ohrožující, poruchu srážení krve). Po celé republice i ve státech, v nichž fungují dárcovské registry, se hledá vhodný dárce, mající dostatečnou shodu ve skupinových znacích imunitního systému (je jich víc než krevních skupin). Běží určitá forma boje s časem, zda se najde dárce dříve než dívenka nemoci podlehne.

Onemocnění

Jedná se o naštěstí relativně vzácné onemocnění, které nabourává kostní dřeň. Moje generace patrně bude pamatovat "chlapce v bublině", který se narodil bez tvorby bílé krevní složky, tudíž neměl žádnou imunitu a musel žít opravdu zcela izolován od prostředí. Jeho příběh byl i zfilmován, což možná budou vědět mladší čtenáři.
O nemoci se vědělo předem, a tak byl na svět přiveden sterilním císařským řezem a ihned oddělen od světa.
Méně se ví, že i u nás došlo k podobným porodům, zpravidla daným skutečností, že předchozí dítě v rodině trpělo stejným syndromem (o němž se nevědělo předem, takže zemřelo), tedy jako prevence situace, že by i další dítě trpělo stejným defektem imunity. Pokud je mi známo, naštěstí se negativní očekávání nenaplnila a sterilní režim byl po ověření normality imunitního systému zrušen.

U Madlenky není tak drastická porucha, do začátku batolivého věku rostla více-méně normálně. Je ovšem jasné, že v kojeneckém věku má dítě zásoby protilátek z krve matky (prošlých skrze placentu) a navíc další protilátky získává kojením, především vstřebáváním skrze sliznici trávícího ústrojí z mateřského mléka při kojení (funguje to až po žaludek, tam jsou imunoglobuliny denaturovány kyselinou chlorovodíkovou a rozštěpeny pepsinem, obojí produkuje sliznice žaludku). Nicméně jí přestala krvetvorba stačit a začala mít klinické příznaky. Nyní je držena v prakticky sterilních podmínkách.

Příčinou může být autoimunní onemocnění. Což je ovšem velice málo pravděpodobné, pokud matka v těhotenství nebo krátce před ním neabsolvovala "očkování" proti covid, které je s to navodit autoimunitu. Imunitní systém před narozením totiž vytváří jakýsi "seznam tolerovaných antigenů", mezi něž patří vše, s čím se setká během nitroděložního života. Netoleruje pouze antigeny, s nimiž se nesetká (např. tkáně oka a mozku, oddělené od imunity bariérami, a tkáně, které vzniknou v organismu až po narození, jako např. semenotvorné kanálky varlete u mužů). Pokud se s těmito antigeny setká (např v souvislosti s úrazem), nastává průšvih.

Druhou možností je prostě slabší vývin imunitních buněk a jejich producentů, který může mít také nejrůznější příčiny, včetně virových onemocnění (za neškodnost "vakcín" proti covidu bych ruku do ohně rozhodně nestrkal).

Možnost záchrany

Již jsem se dříve zmiňoval, že v těle se nalézají buňky, z nichž lze vypěstovat řadu dalších buněk a v podstatě je možné z nich vypěstovat i buňky  kostní dřeně, produkující jak bílé, tak i červené krvinky a též i krevní destičky.
Pokud by na tomto poli běžel výzkum tak, jak má, a jak je jinde obvyklé, patrně už bychom věděli, jak z Madlenčiných "zásobních" buněk vypěstovat buňky, tvořící ty, které jí chybějí, a ty jí nasadit do kostní dřeně. Něco takového by bylo daleko bezpečnější než v příslušných antigenech sebekompatibilnější dárce, protože v takovém případě nikdy nelze vyloučit nekompatibilitu v něčem, co se nesleduje, nebo sledovat ani neumíme.
Ostatně, i výše zmíněný chlapec v bublině nakonec zemřel po transplantaci kostní dřeně své sestry, která se jevila být vhodným dárcem, ale nevyšlo to.
Navíc transplantace kostní dřeně znamená nutnost vybití vlastní kostní dřeně, takže se dělá nejčastěji u leukémií a nádorů z buněk kostní dřeně, kde je život pacienta naprosto jednoznačně ohrožen, takže se, s trochou cynického nadhledu, nedá moc zkazit. Přitom i takto ošetření lidé musejí být neustále sledováni a velice často je jejich nová kostní dřeň dlouhodobě tlumena, aby nezačala "vést válku" proti hostitelskému organismu.
Faktem je, že pokud by se podařilo do organismu dostat vylepšené, posílené a vybrané buňky vlastního imunitního systému a krvetvorby, riziko podobných komplikací by bylo podstatně menší, přestože jistěže nikoli nulové, protože nula procent a sto procent jsou v reálné biomedicíně v podstatě zakázaná čísla. Podělat se může kdykoli cokoli, byť s velmi malou pravděpodobností a i v případě, že nyní platná teorie něco podobného vylučuje.

Žába na prameni

Žábou na prameni je v tomto případě (a mnoha dalších) jednoznačně EU, provozující jakési "vědoborectví", podobně jako ostatně její velké vzory, totalitní SSSR a totalitní nacistické Německo.
Totalitní režimy ostatně chápou, že prakticky jakýkoli vědecký pokrok, zejména takový, který není nějakým způsobem dohlížen a regulován, může nastolit znalosti a vědomosti, které povedou k jeho pádu, či alespoň nutnosti nějak na vědecký pokrok zareagovat s rizikem, že takový pohyb svrhne lavinu. Ostatně, sovětští koryfejové, kteří zažili Gorbačova, by mohli vyprávět.
Velmi příznačné je, že když byla vytvořena AI, tak v USA uspořádali vědeckou konferenci na téma, jak ji využívat, zatímco v EU prakticky paralelně uspořádali konferenci na téma, jak ji omezovat a zakazovat.
Ostatně, na vědoborectví je založená prakticky celá politika EU v oblasti ekologie, protože se zcela míjí s nejnovějšími vědeckými poznatky a naopak je založena na podvodech a hochštaplerství "bojovníků proti šíleně nebezpečnému oxidu uhličitém".
Pochopitelně, ještě dříve to byly totality náboženské, které měly k technologickému i vědeckému pokroku velice podobný vztah. A faktem také je, Evropa se svou nehomogeničností a rozdělením na velký počet vzájemně soupeřících států, prakticky vždy žila z toho, že takovéto zákazy se nikdy nepodařilo prosadit zcela.
Kdysi papež zakázal používat přenosné trojnožky, o které si lučištník mohl opřít ruku, svírající luk, a mířit daleko přesněji. Pochopitelně, kdo se na tento zákaz vykvákl, ten vyhrál s vysokou pravděpodobností bitvy s těmi, kteří tento zákaz dodržovali.
Podobně se církev snažila zakázat kuše. Nicméně zde platilo snad ještě víc to, co platilo o té trojnožce: Kuše zajišťovala standardní napnutí tětivy, takže střelec, na rozdíl od lučištníka, nemusel mít toto napětí ve vycvičených prstech. Mohl se soustředit jen na míření. Bonusem bylo, že šíp z kuše letěl dál a v oblasti, na níž končil dostřel luku, měl daleko vyšší průbojnost (kvůli kuším bylo nutno změnit konstrukci brnění, nicméně takové změny se dělaly už dříve, zejména poté, co v bitvě u Kresčaku angličtí lučištníci běžně prostřelovali francouzské rytíře v tehdejším brnění). Velkou výhodou kuše bylo i to, že kladla podstatně nižší nárok na střelce, takže jeho výcvik mohl být kratší a méně intenzívní. Kvalitní lučištník byl v podstatě vyčleněn z pracujících poddaných a téměř celý čas trávil tréningem. Jedinou nevýhodou kuše byla nižší kadence, což do jisté míry kompenzoval dostřel na větší vzdálenost.
Zbraně na střelný prach se už církev snad ani zakazovat nepokoušela, byť ty změnily dost podstatně obraz války: Mušketa nebo podobná zbraň umožňovala vytáhnout pacholka z hromady hnoje na statku přičemž během pár týdnů z něho sadističtí výcvikoví poddůstojníci udělali někoho, kdo uměl držet krok v útvaru a vystřelit tak, aby kulka v místě nepřítele letěla pod úrovní tehdejší průměrné tělesné výšky. A to stačilo.
Tuto historickou reminiscenci jsem si dovolil uvést proto, že je názornou ukázkou neúspěšnosti takovýchto zákazů v civilizaci evropského typu (té původní). Nejsme prostě faraónský Egypt nebo císařská Čína, kde rozmar jednoho panovníka mohl zlikvidovat celé odvětví (v obou případech záoceánskou plavbu). Což byla vždy obrovská výhoda Evropy proti konkurentům. A o tuto výhodu se nyní snaží připravit Evropu EU.

Svět

Dnes už, pochopitelně, můžeme narazit na citát "svět je vesnice", takže některé v EU zakázané technologie se začínají uplatňovat mimo ni. A alespoň bohatší obyvatelé EU mohou odcestovat někam, kde ekonomika není řízena politickými bezmozky a některé vyvinuté (často v základní formě v EU) technologie jsou v nich dostupné. A často v provedení odborníků, kteří z EU uprchli před terorem vědoborců z Bruselu, blokujících vědecký výzkum a pokrok.
Takže se např do Mexika a některých dalších destinací jezdí na dárcovství cytoplasmy. Užívá se v případě, že má žena ve svých mitochondriích problematické geny, nesoucí některou z více existujících takto dědičných chorob, postihujících především kosterní svalstvo a vedoucích ke smrti, zpravidla ještě v prepubertálním věku.
A začíná se jezdit do podobných destinací i za účelem nápravy dalších genetických postižení, jejichž nositeli mohou být jak matka tak i otec. Tyto služby častěji využívají lidé z islámského civilizačního okruhu, v němž jsou více-méně běžné sňatky mezi příbuznými osobami (např. bratranec - sestřenice, strýc - neteř), u nichž se mohou vyskytovat u obou rodičů vadné recesívní alely některých genů a vést k narození dědičně postiženého dítěte.
U nás představuje, jako "náhrada" za ony příbuzenské sňatky, určitý problém zajištění letních rekreací dětí, postižených některými na genetice založenými metabolickými poruchami, např. fenylketonurie nebo galaktosémie, cestou společných táborů, často s celými rodinami. Na těchto akcích je daleko snadnější zajišťovat příslušnou specifickou dietu. Nicméně, protože na nich se setkávají děti sice nepříbuzné, ale trpící stejnou genetickou vadou, je zvýšená pravděpodobnost, že mezi takovýmito dětmi známost posléze přeroste ve vážnější vztah končící sňatkem.
I my bychom tedy potřebovali možnost u takovýchto dětí vystřihnout vadnou alelu příslušného genu, nebo její část, a nahradit v jejich pohlavních buňkách normě odpovídající sekvencí DNA, která by zabránila přenosu jejich genetického defektu na potomstvo (pochopitelně, takovýchto genetických chorob je daleko více než ony dvě výše jmenované).
Zcela jistě na něco podobného máme schopnost, danou úrovní našeho zdravotnictví, nicméně restrikce EU a kolaborantů s ní uvedené zákroky znemožňují a tím poškozují zdraví lidí.

Naše setrvání v EU je tedy spojeno, mimo jiné, i se zaostáváním v biomedicínském  výzkumu a výzkumu v dalších oblastech. Což je spojeno s negativními dopady na zdraví a obecně wellbeing našich obyvatel. Z tohoto důvodu je třeba i zde tlačit na výraznou změnu politiky EU, případně omezení jejích pravomocí v oblasti biomedicínského výzkumu i praxe, případně na odchod z této svatyně zaostalosti.

President a premiér

President Pavel příjemně překvapil, zato Fialova vláda konzumuje nechutnou břečku, kterou si sama navařila.

President Pavel

Pan president Petr Pavel měl proslov k politickým stranám a velice pozitivně zapůsobil tím že označil všechny za konstruktivní a neohrožující naši politickou orientaci na Západ. Tím do jisté míry podrazil soudruha Foltýna, který se snaží z některých politických stran nadělat "ruské šváby".
Je naprosto jasné, že primárně si prakticky nikdo nepřeje nějakou recidivu stavu, který tu byl před rokem 1989. Faktem ovšem také je, že onen Západ, jak jsme ho poznali za studené války, dnes už prakticky neexistuje. Je prožraný rakovinou neomarxismu a v řadě momentů je ještě více socialistický než předlistopadový moskevský režim.
Ostatně, to můžeme zvlášť pozorovat nyní, když vidíme, jak nám bruselské centrum hází klacky pod nohy, když se snažíme o výstavbu nových jaderných bloků, zatímco Moskva výstavbu jaderných elektráren na území svých satelitů, včetně Československa, silně podporovala a za její vlády vyrostly jak Jaslovské Bohunice, tak i Dukovany, do pokročilé rozestavěnosti byl doveden Temelín a rozestavěny byly i Mochovce. Dokonce nám aktuálně EU zakázala u nás balit (nikoli vyrábět) penicilín, zatímco pod "krutovládou Moskvy" jsme vyráběli řadu antibiotik jak pro vlastní potřebu tak i pro další státy východního bloku.
Takových případů by se našlo větší množství a v souvislosti s neomarxistickou progresívní paralýzou bruselského centra přibývají stále další, aniž by to bylo kompenzováno alespoň nějakým pozitivním vývojem v jiných oblastech.
Tedy ano, na Západ musíme zůstat orientováni a našimi prioritami by měly být demokracie a tržní ekonomika, ale tyto hodnoty se v EU už prakticky nenalézají. Měli bychom tedy parafrázovat ono známé "kdybychom neměli Rakousko, museli bychom si ho vytvořit" od Františka Palackého, zhruba ve smyslu "když už Západ v EU neexistuje, musíme si ho udělat sami".

Premiér Fiala

Pan premiér Fiala dělá vše proto, aby ještě více snížil popularitu a důvěryhodnost trojspolku Spolu. Popularita a důvěryhodnost tohoto seskupení, spolu s vládou a postem premiéra, neustále, byť s drobnými výkyvy, klesají a všichni, kdo se o tyto průzkumy zajímají, čekají se zadrženým dechem, kdy dosáhnou záporných hodnost.
Přitom, je mi velice líto, jako rektor MU byl pan premiér vysoce úspěšný a oblíbený a dokázal udělat mnoho pozitivního.
Jediné vysvětlení, které se nabízí, je onen zákon profesora Parkinsona, podle něhož v hierarchicky uspořádané organizaci (a republiku za něco takového považovat zcela jistě můžeme) jsou lidé, kteří se osvědčí na své pozici, posunuti na pozici vyšší. A pokud se na nějaké pozici už neosvědčí, protože je nad jejich síly a další kompetence, tak na ní zůstanou. A nakonec jsou všechny pozice v takové organizaci obsazeny lidmi, kteří na ně nemají kompetence. Víceméně je ČR velice názornou ukázkou platnosti tohoto zákona a pokud se podíváme na Brusel, platí to tam snad ještě lépe a radostněji.
Rovněž jsem toho názoru, že stále větší procento občanů chápe existenci zákona, který lze definovat asi tak, že "cokoli vláda udělá, je to špatně, a pokud to vypadá dobře, znamená to jen, že jsme onen akt dostatečně a do všech důsledků nezanalyzovali". A, pochopitelně, z lidí, kteří tento zákon v nějaké podobě vzali za své, byť třeba jen ve formě instinktivně pochopené a ne takto definované, se verbují jednak ti, kteří přecházejí od SPOLU (a částečně i STAN) jinam, případně ti, kteří jsou odhodláni zůstat o volbách doma.

Jsem toho názoru, že stále roste naléhavost úkolu vyměnit politické strany u kormidla našeho státu, protože se stávající vládou nelze očekávat žádnou pozitivní budoucnost. Pan president Petr Pavel tohle asi začíná chápat také. Byť "jedna vlaštovička jaro nedělá" je jeho jednání s politickými stranami něčím, co v nás může vyvolat opatrný optimismus.

Dvě Německa a demokracie

Není náhodou, že existuje silný rozdíl mezi bývalou NDR a bývalou SRN v politických preferencích. Ten je dán tím, jak které Německo "k demokracii přišlo". A od toho se poté odvíjí vše ostatní.

Trocha historie

Je trapné to opakovat, nicméně Německo bylo ihned po válce a ustálení dělících linií rozděleno na zóny hlavních vítězů druhé světové války, tj. SSSR, USA, Velkou Británii a Francii. Posléze, po různých peripetiích, došlo ke spojení západních okupačních zón a vytvoření Spolkové republiky Německo s demokratickou ústavou, nadiktovanou vítězi války, a na východě došlo k přeměně sovětské okupační zóny na "první stát dělníků a rolníků na půdě Německa", tedy NDR. Pochopitelně, byla zde nastolena diktatura velmi podobná té, jaká byla v Německu za Hitlera, pouze generující daleko menší počty zavražděných a vězněných, takže si obyvatelé polepšili.
Stejné rozdělení postihlo i Berlín, který byl rozdělen na východní část, která se přes protesty ze Západu stala hlavním městem NDR, a západní, mající zvláštní statut a nadstandardní vztahy se SRN. Hlavním městem SRN se stala "díra na Rýně", jak pravila strašidla ze Spessartu, Bonn.
Protože NDR byla jakousi výkladní skříní socialismu, byly zde legální i některé způsoby drobného podnikání (podobně jako v Maďarsku), byť úrovně, jaká byla v Jugoslávii, pochopitelně dosaženo nebylo. Přes horší bezprostředně poválečné podmínky NDR postupně předběhlo v životní úrovni prakticky všechny státy sdružené do RVHP a Varšavské smlouvy, což se projevovalo mj. restriktivními opatřeními pro nákup některých komodit turisty, určený k vývozu mimo NDR (pochopitelně, hlavně předměty dlouhodobější spotřeby).
Nicméně i v NDR nakonec došlo ke krizi a zhoršování životní úrovně obyvatel, jako v celém východním bloku. Zde to bylo ještě akcentováno lepší znalostí materiální úrovně na Západě, protože téměř celé území NDR bylo pokryto televizním signálem SRN nebo Západního Berlína.
Nakonec došlo k onomu masovému útěku občanů NDR na západoněmecké ambasády na území států socialistického bloku a postupnému vyjednávání odsunu těchto uprchlíků na území SRN. Což bylo akcentováno i narůstajícími občanskými nepokoji na území východoněmeckého státu a nakonec to celé skončilo pádem režimu, jako ostatně v celém východním bloku.

Co bylo dál

Velmi rychle nastalo sjednocení obou německých států do dnešní podoby SRN. A začala narůstat nespokojenost bývalých občanů NDR, "osis", kteří byli těmi západoněmeckými ("wesis") bráni jako cosi podřadného. Dodnes jsou mezi nimi rozdíly v platech i jiných faktorech, promítajících se do životní úrovně.
Došlo také k přesunu hlavního města spojeného Německa do Berlína, což řada politiků i komentátorů hodnotila negativně, protože tento skok na východ, do blízkosti území, o která Německo v souvislosti s porážkou přišlo (prakticky celá přilehlá část Polska), naznačil budoucí snahu o obnovení tradičního německého "Drank nach Osten", který se nyní do jisté míry už promítá do války na Ukrajině.
Nicméně Německo zůstalo politicky rozdělené a např. volební preference velmi precizně obnažují bývalou hranici mezi SRN a NDR. V posledních volbách to snad bylo ještě více akcentováno než dříve.
Mezi bývalým západním a východním Německem tedy zeje propast, která vydržela více než jednu generaci. A spíš se prohlubuje.

Příčina rozdělení Německa

Některé příčiny nevraživosti mezi osis a wesis jsem zmínil výše. Nicméně existuje jedna, na niž se patrně moc nemyslí, ale která má v reálu asi velmi silný dopad:
V SRN byla demokracie zavedena shora, diktátem vítězů druhé světové války, v podstatě proti vůli tamního obyvatelstva, které, obávám se, chápe demokracii asi stejně, jako jsme my chápali politický režim, který nám byl vnucen komunistickým pučem a poté ještě akcentován do "normalizačních" poměrů okupací v roce 1968.
V NDR, byť krátce poté pohlcené západní částí Německa, vznikla demokracie "zdola", vůlí lidu, prosazenou v podstatě povstáním proti nedemokratickému režimu, jehož aktéři, zejména v počátcích celého procesu, opravdu nasazovali zdraví i životy a riskovali i dlouholeté vězení, pokud by se režim svrhnout nepodařilo. Z tohoto důvodu mají osis k demokracii naprosto jiný vztah než wesis.
To se ostatně jasně ukázalo, když Merkelová v rozporu s ústavou (formálně demokratickou) vyhlásila ono "my to zvládneme" a začala "zvládat" statisíce ilegálních imigrantů, civilizačně naprosto nekompatibilních. A nikdo ze západní části Německa proti tomuto jasnému porušení demokratické ústavy neprotestoval, protože nikdo tam se v podstatě s demokracií neztotožňuje. A když, tak považuje za "demokracii" jakýsi "úradek mocných", o němž se nediskutuje, protože právě to je ona "demokracie v pojetí SRN". Naopak ve východní části Německa protesty byly a nakonec vyústily až do vzniku hnutí PEGIDA.
Naprosto stejně probíhala situace v případě, rovněž protiústavního, vyhlášení likvidace jaderných elektráren. Opět ve svou podstatou nedemokratické západoněmecké společnosti se tato kancléřčina svévole nesetkala se žádným vážnějším odporem, zatímco na území bývalé NDR začaly narůstat preference "antisystémových" stran, což nakonec vedlo k mohutnému volebnímu úspěchu AfD prakticky na celém území bývalé NDR i Východního Berlína, protože ta má mj. v programu i znovuspuštění těch JE, u nichž to bude technicky možné, případně výstavbu dalších.

Takže, dle mého soudu, je hlavní rozdíl mezi východní a západní částí Německa v tom, že obyvatelstvo východní části považuje demokracii za svou, za něco, co si občané vydobyli a co je třeba chránit a rozvíjet, zatímco obyvatelstvo té západní části má k demokracii podobně negativní vztah, jaký jsme měli my vůči normalizačnímu režimu, tedy jako k čemusi cizáky vnucenému a v podstatě nepřátelskému.

Od státu bychom měli požadovat přípravenost na blackout

Bez ohledu na to, jakým způsobem (a jak úspěšně) se zelení vylžou ze španělského blackoutu, bychom si měli uvědomit, že jednak se zvyšováním podílu vysoce rizikových OZE v našem energetickém mixu (opět jeden ze způsobů, jak nám současná vláda škodí), jednak s rostoucí závislostí na Německu, které má na podobné "ekologické" blackouty nakročeno a může nás do něčeho takového strhnout (Poláci mají technicky zajištěno odpojení od Německa v případě podobné situace), se zvyšuje riziko blackoutu u nás. Jednoznačně bychom měli být na to připraveni.

Blackout

Blackout nastává v situaci, kdy do sítě přitéká více elektřiny než kolik je jí spotřebováváno, nebo naopak je spotřebováváno více elektřiny, než kolik je aktuálně  vyráběno. Obojí je zcela jistě akcentováno tím, že síť s vysokým podílem OZE, které produkují stejnosměrný proud, následně střídačem přeměněný na střídavý (pochopitelně, se ztrátami, které ekologové cudně zamlčují), má malou setrvačnost a akutní nedostatek nebo nadbytek výkonu se může promítnout do frekvence sítě až skokovými změnami. Přitom nejhorší situace nastane tehdy, pokud síť má v jednotlivých částech různou frekvenci a elektřina v ní sama sebe nuluje. To se stalo při klasickém blackoutu v USA 10. 11. 1965, přičemž příčina rozhození fáze částí sítě není zcela jasná. V únoru 2019 byl blackout v Německu na bázi poškození vysokonapěťového kabelu, které se stalo "poslední kapkou" pro příliš málo propojenou a OZE destabilizovanou síť. A to tehdy ještě mělo Německo jaderné elektrárny, které je uchránily od nejhoršího.
Pro nás, se stále narůstajícím podílem OZE v energetickém mixu a současně se stále se zvyšující závislosti na stavu německé elektrické sítě, není otázkou, zda k blackoutu dojde, ale kdy se to stane a v případě, že se nepoučíme (jako se snaží nepoučit se Španělé, blekotající zelené nesmysly), jak často se takové výpadky budou dít a také jaký budou mít rozsah a délku trvání.

Dopady blackoutu

Následky blackoutu jsou jasné: "Zdechne" vše, co je na elektřinu. Spadne mobilní a internetová síť, přestane fungovat jakékoli bezhotovostní placení, přestanou fungovat benzínky a časem se zastaví i dodávka plynu a vody. U nás je to akcentováno tím, že na značné části území máme vysokotlaké rozvody plynu, závislé na kompresorech (pochopitelně, elektrických). Náhrada zemního plynu vodíkem by tento problém dále zhoršila, ten musí být uměle stlačován na daleko vyšší tlak. I pokud plyn nějakou dobu půjde, přestanou fungovat "moderní ekologické" plynové kotle (jsou odkázány na elektrická čerpadla na rozvodu vody a musejí mít přívod elektřiny do své elektroniky) a přestanou fungovat i "moderní a jedině správné" kotle na pevná paliva (které jsou také závislé na elektřině).
S postupným docházením paliva přestanou jezdit auta (elektromobily se svou nepatrnou zásobou energie podstatně dříve) a časem dojdou i baterie v mobilech (což má význam v situaci, pokud by jela část stanic mobilní sítě, třeba na náhradní zdroje).
Po nějaké době začne mít problémy i zdravotnictví.
Blackouty pamatuji z dob svého dětství (konec 50. a začátek 60. let), nicméně tehdy nebyla naše závislost na elektřině tak silná. Plyn a voda nebyly na elektřině ze sítě závislé prakticky vůbec (a navíc měly oddělené zdroje potřebné elektřiny), většinou nebyly postiženy ani telefony - i telefonní linky byly napájeny odlišnými zdroji, někdy fungoval i rozhlas po drátě. Řada domácností měla plynovou ledničku a byly vcelku běžné i plynové lampy. V obchodech se dalo platit hotovostí a nákup spočítal prodavač i při svíčce tužkou na papíře. Ochromení společnosti bylo tedy daleko menší než při současných blackoutech.
V současné době blackout znamená odříznutí občanů od téměř všech výdobytků civilizace. Závislost na "supermoderních" technologiích byla ve Španělsku tak velká, že se někteří lidé nedostali z bytu nebo nebyli s to se do něj vrátit, protože měli "super extra vysoce moderní" ovládání zámku u dveří na elektřinu. Hlupák, kdo si něco takového v dnešní době pořídí. Přestala by fungovat veškerá "digitalizovaná" státní správa, což navozuje podezření, že tlak na digitalizaci těchto služeb v situaci, kdy narůstá riziko zhroucení dodávky elektřiny, je veden spíše zlým úmyslem než snahou o něco pozitivního.

Příprava na blackout

Příprava na blackout zcela jistě znamená to, že bude předchystáno vše potřebné k tomu, aby v případě blackoutu bylo co nejvíce funkcí dostupných, byť třeba v nějaké nouzové podobě. Včetně toho, že bude nutné v řadě konkrétních případů upravit legislativu všude tam, kde je příliš striktní a jako nutnou podmínku předpokládá fungující napojení na elektrickou síť.
Prostě by měla být pro případ nouzové situace legislativně i technicky zajištěna možnost např. prodeje pomocí vyúčtování na papíře, třeba i při svíčkách, měla by být zajištěna funkčnost alespoň největších čerpacích stanic pohonných hmot (např. povinným vybavením dieselagregáty), podobně i funkčnost zásobování vodou, plynem a dalšími komoditami. Obdobně by měla být zajištěna i např. síť bankomatů a páteřní síť mobilního připojení. Měly by nějak, ale dostatečně, fungovat i papírové recepty na léky. Dokážu si představit i speciální vozidla s elektrickými agregáty, analogická cisternám s pitnou vodou v případě poruchy vodovodu, k nimž by si lidé z okolí mohli přijít nabít mobil (pokud by byla zprovozněna mobilní síť). Bez ohledu na "ekologické" aspekty chodu, klidně až statisíců, dieselových a benzínových agregátů nelze něco takového považovat za problém. Nevidím problém ani v situaci, v níž by se za jeden OZE vyvolaný blackout vytvořilo víc CO2 než kolik činí úspora produkce tohoto plynu chodem OZE za léta.
Měla by být zajištěna i zvýšená bezpečnost. Tedy by měla existovat možnost mobilizace nějakých paramilitárních dobrovolnických jednotek a jejich dozorování v obchodní síti, na čerpacích stanicích a na mnoha dalších místech, kde potenciálně hrozí nějaké rabování či podobné aktivity. Ale dobrovolníci mohou zásadně pomoci třeba i při řízení dopravy jako vyřešení výpadku semaforů (to zvládli občané USA ve velkých městech ve zmíněném roce 1965). Dnes je, pod praporem "liberální demokracie", spíš snaha podobné občanské organizace stavět mimo zákon.

Tlak na stát

Občané by měli vyvíjet tlak na stát, aby všechny tyto náhrady byly jak legislativně tak i materiálně zajištěny. Stát jsme my, občané. Jeho vedení, volené zástupce občanů i jmenované úředníky, si platíme za to, že ho udrží v chodu tak, aby nebyly ohroženy naše životy, naše zdraví ani naše majetky. Takže ať se tito lidé snaží, i pod pohrůžkou, že pokud se budou snažit špatně, budou vyměněni.
Faktem je, že činnosti při blackoutu by měly být testovány nějakými územně omezenými cvičeními, aby bylo možno zjistit, co všechno je opravdu nutné zajistit, protože zcela jistě nikdo není vševědoucí a teprve při realistickém cvičení se zpravidla ukáže, na co všechno se zapomnělo. A bude třeba do jisté míry vycvičit běžné občany, dobrovolnické skupiny a další složky státu a občanské společnosti, které se budou s blackoutem vypořádávat, protože stávající státní orgány, policie, hasiči, záchranáři a další, nemají v případě velkého blackoutu šanci.
Pokud stát přistupuje na bezcenné bláboly jurodivých zelených o "šíleně nebezpečném antropogenním oxidu uhličitém", jehož vliv na klima je v reálu prakticky nulový, musí to prostě kompenzovat tím, že zajistí dostatečnou míru prevence negativních dopadů realizace těchto blábolů na nás, občany.
A pokud nezajistí, je opět na nás, občanech, abychom zapracovali při volbách a nekompetentní úředníky i politiky prostě vyměnili za kompetentní. Druhá věc je, že bychom měli volit takové politiky, kteří by celou tuto problematiku vyřešili na úrovni základní příčiny, tj. neměli by problémy s naším odchodem z EU a ponecháním jejího zbytku v kaši, kterou její mentálně nekompetentní vedení průběžně vaří. Jsem toho názoru, že z EU by patrně odešel celý, nebo téměř celý, bývalý socialistický blok a začal na bázi zrušení ekologických nesmyslů prosperovat, jako prosperují Čína a mnoho dalších států, ignorujících bezcenné nesmysly typu "boje za klima". A jako ostatně k prosperitě směřují i USA.

Jedno mimochodem

Podle nedávno ukončených výzkumů hvězd podobných Slunci byla korigována pravděpodobnost incidentu typu Carringtonovy události. Tato pravděpodobnost je cca desetkrát vyšší, než se původně myslelo ZDE a ZDE (a je uvedeno v citovaném textu). Faktem je, že z jednoho případu se dělá dost špatně statistika, a že z dob před touto událostí máme pouze nespolehlivé kronikářské zápisy o významných jevech na obloze, které mohly být polárními zářemi mimo polární oblasti, ale nemusely. Nehledě k tomu, že tyto jevy mohou vyvolat i sluneční bouře o nižší intenzitě a rizikovosti pro civilizaci. Právě proto bychom měli zohlednit chování hvězd podobných Slunci, z něhož se statistika již dá udělat poměrně dobře.
Důležité tedy je, že uvedené přípravy by pokryly i citovanou zcela přírodní událost. A mohly by pokrýt i většinu následků teroristického jaderného EMP, jaký popsal William Forstchen v románu "Vteřinu poté" a jeho pokračováních. Je to sice katastrofická SF, ale autor je bezpečnostní odborník a román sepsal více-méně jako reakci na lhostejnost vládních úředníků vůči varování odborníky před tímto nebezpečím.
Pochopitelně, EMP z jaderného výbuchu by patrně vyvolal v případě použití klasických jaderných zbraní i blackout a další narušení rozvodů elektřiny a rovněž telefonních a internetových sítí daleko za hranicemi zničení území samotným výbuchem. A to ještě různé státy pracují na možnosti vyrobení zbraní, které by vyvolaly nejaderný EMP. Carringtonova událost č. 2 by zase spálila mimo povrch Země všechny nebo téměř všechny satelity, nejela by tudíž GPS ani žádná další na nich založená služba.
Z výše uvedených důvodů je nutné považovat přípravu na blackout, zejména takovou, která bude provedena opravdu od základů, důsledně a pečlivě, za preventivní opatření rovněž proti řadě přírodních i umělých katastrof, takže za něco mnohonásobně užitečného.

Blackout nám zcela reálně v dohledné době hrozí s daleko vyšší pravděpodobností než v minulosti, kdy byla nedostatečná produkce elektřiny vyvolána válkou a jejími následky, což skončilo někdy v průběhu 60. let. Přitom, pokud budou pokračovat současné trendy deformování našeho energetického mixu zaváděním nadbytečného podílu silně nespolehlivých a v praxi obtížně regulovatelných OZE, i závislost na "pokrokovém" Německu, pravděpodobnost takové události bude narůstat. Nicméně i další možné zdroje srovnatelných potíží by nám neměly být lhostejné. I proto, že naše civilizace je v případě zásahu do saturování elektřinou stále zranitelnější.

Bude trestána "neetická volební kampaň"?

Trestání neetické volební kampaně je z definice samé pitomost. Zcela jednoznačně zapáchá svévolí samozvaných "trestatelů", jací zapracovali v Rumunsku a ve Francii. A nejde patrně o nic jiného, než eliminovat výsledek voleb v případě, že voliči budou hlasovat "nesprávně".

Etika

Etika je soubor pravidel chování, která nejsou vymáhána prostřednictvím zákonů.
Tato definice, jaká se v různých obměnách znění, ale ve stejném smyslu se najde v nejrůznějších výkladových i naučných slovnících a také v encyklopediích a podobné literatuře, by měla v podstatě stačit. A měla by stačit k odmítnutí jakékoli představy o nějakém "trestání" neetické volební kampaně.
Můžeme si to však trochu rozvést.
Dalším problémem je, že etik je mnoho, na rozdíl od zákonů, jichž na území jednoho státu (pokud není v nějakém rozkladu a rozpadu) platí vždy jen jedna sada. Naopak etik bude na stejném území platit větší množství, přičemž některé si budou do jisté míry protiřečit, či naopak být ve větším nebo menším souladu. Svou etiku má každá náboženská či jiná ideologická skupina, své etiky mají jednotlivé sociální vrstvy obyvatel, své etiky mají i různé profese. A dlužno podotknout, že téměř každý člověk má vlastní soubor etických pravidel, který se může lišit od standardu sociálních, profesních či ideologických skupin, k nimž náleží. Přinejmenším u něho můžeme objevit individuální žebříček hodnot jednotlivých etických "přikázání", odlišný od lidí se stejnou sociální, ideologickou a profesní příslušností, daný jeho individuální a jedinečnou životní zkušeností. To se může projevit např. v situacích, kdy jsou jednotlivá etická přikázání či zákazy v rozporu. Tedy, kterému z nich bude dána přednost.
Lze také konstatovat, že s rozvojem osobnosti se, na rozdíl od platných zákonů, bude etika postupně měnit a vyvíjet. V případě traumatizujícího zážitku může dojít dokonce ke skokovému zlomu. Jeden z mých učitelů mi presentoval případ svého přítele a vrstevníka, který v rámci "totálního nasazení" zažil 14. 2. 1945 kobercový nálet na Drážďany a stal se z ateisty věřícím, dokonce tak hluboce, že se dal na kněžskou dráhu.

Etika a zákony

Euroatlantická civilizace je charakteristická tím, že odlišuje etická a zákonem daná pravidla, a ta ještě dělí na náboženská a sekulární, což do jisté míry charakterizují i některé skutky Ježíše Krista, popsané v evangeliích. Viz též ono biblické "císařovo císaři, boží bohu", které pro naši civilizaci oddělilo sféru božských a sekulárních pravidel chování. Je to patrně jeden z důvodů, proč konkurenční civilizace, založené na podobném monoteistickém základě, judaismus a islám, avšak ztotožňující etická pravidla se zákony a nerozlišující sekulární a náboženské zákony, neuspěly a svět z velké části dobylo a obsadilo křesťanství.
Dovolím si postulovat, že např. příběh Antigony, který známe z řeckých pověstí i divadelních her, musí být jak pro příslušníka judaistické tak i islámské civilizace naprosto nesmyslný, protože v nich se rozpor mezi etikou, či náboženským přikázáním a světskými zákony prostě nemůže odehrát. V nich jsou náboženská (a z nich plynoucí etická) přikázání současně světskými zákony (současní judaisté jsou, pochopitelně, "kontaminováni" naší civilizací, takže příběhu Antigony porozumí, byť se s ním třeba neztotožní).
Pouze rozklad onoho evropského civilizačního systému, zahrnujícího oddělení etiky od zákonných norem a jejich rozdělení na sekulární a náboženské (ideologické) právo, jaký přinesly různé levicové a levičácké ideologie, od komunismu po různé druhy fašismu a nacismu, vedl na tomto poli k úpadku, který byl jednou z příčin ústupu euroatlantické civilizace z dříve dobytých pozic.
Na současném dění v USA je mimo mnoha jiného sympatické i potlačení zločineckých, naší civilizaci silně nepřátelských, skupin, které se snaží svá etická pravidla prosazovat tak, jako by se jednalo o zákony.

Konflikt

Jako hlavní problém vidím skutečnost, že zatímco zákony musejí projít bojem v zákonodárných orgánech a ve fungujících demokraciích musejí reflektovat většinový konsensus obyvatelstva, a současně ještě musejí s dalšími zákony tvořit jakýsi harmonický a logický celek, pro etické normy nic takového neplatí.
"Etický kodex" může sepsat jakákoli mírně vycvičená opice, znalá obsluhy nějakého wordprocesoru či kancelářského programu, a nemusí se absolutně zabývat ničím dalším. Pochopitelně pro všechna taková "díla" platí parafráze slov kalifa Omara z roku 642 (který při příkazu spálit Alexandrijskou knihovnu údajně prohlásil: "pakliže ty knihy obsahují to, co je v Koránu, jsou zbytečné, pakliže obsahují něco jiného, jsou nebezpečné"). Touto parafrází je fakt, že "etický kodex", který jen obsahuje citace platných zákonů, je naprosto bezcenný. Takový, který je s těmito zákony v rozporu, vede ke konfliktním situacím, kdy dodržení platných zákonů může vést k postihu (či alespoň řevu pologramotných aktivistů) na základě porušení "etického kodexu" a jeho dodržení naopak k úspěšné obžalobě kvůli porušení platných zákonů.
To, že etický kodex může napsat prakticky kdokoli, znamená, že jde o naprosto pofidérní pseudonormu. Je velice dobře, že zatím tyto pseudonormy nejsou zohledňovány státním aparátem, protože pořád ještě platí, že to, co má být dodržováno všemi občany (i s tím známým "neznalost zákona neomlouvá"), je výsledek legislativního procesu a nikoli voluntaristický výtrysk mysli nějakého jurodivého etika. A tak by to mělo zůstat. Snaha povýšit "etické" normy na úroveň zákonů, či dokonce nad ni, je jednoznačně cestou k likvidaci demokracie jako takové.

Trestání "neetické volební kampaně" nelze nazvat jinak, než jako naprostý nesmysl. Ti méně hloupí, kteří na tomto poli pracují, se zřejmě pokoušejí atakovat samu podstatu demokratického uspořádání naší společnosti a státu tím, že by své voluntaristické "etické" výblitky povýšili na úroveň demokratickým legislativním procesem prošlých zákonů.

Dvacatero Zeleného kruhu

Zelený kruh (zastřešující organizace ekologických organizací, stran a nátlakových skupin) vydal jakési dvacatero pro "stabilnější" Česko. Co se tím míní, je velká otázka. Faktem je, že zelené politické strany mají nepatrné volební preference a nevládní, neziskové a podobné zelené politické organizace mají nulovou demokratickou legitimitu a naprostou většinou občanů jsou vnímány, dle mého soudu zcela oprávněně, negativně.

Plán v bodech

Body jsem stáhl z webu zeleného kruhu, zde jsou v celé své duchaplnosti:

1.  Národní plán na obnovu přírody
2.  Důsledná ochrana přírody na 10 % území
3.  Silná krajina = silná ekonomika: Investice do půdy, vody, venkova i měst
4.  Přirozené řeky
5.  Odolné a udržitelné zemědělství
6.  Adaptace a mitigace změny klimatu v lesích
7.  Reforma územního plánování
8.  Modernizace energetiky - rozvoj OZE pro bezpečný odklon od uhlí
9.  Spravedlivá transformace a řešení energetické chudoby
10. Udržitelná městská mobilita
11. Ochrana zvířat do Ústavy
12. Udržitelná živočišná výroba a spotřeba
13. Ochrana divokých zvířat v zájmových a dalších chovech
14. Lepší podmínky záchranných stanic pro divoká zvířata
15. Klimatická politika (evropské a mezinárodní závazky)
16. Evropské fondy
17. Prevence vzniku odpadů
18. Výrobky bez toxických látek
19. Zapojování veřejnosti do rozhodování a spolupráce s nevládními organizacemi
20. Efektivní a víceleté financování veřejně prospěšných činností

Komentáře

Onen plán jsem si dovolil opatřit bod po bodu komentáři, protože rozhodně stojí za to mít takové komentáře k dispozici pro případ nějakých hádek či diskusí ze zelenými aktivisty.

01 Národní plán na obnovu přírody
To, co zelené organizace prohlašují za "obnovu přírody", je fakticky její destrukce. Včetně masového hynutí rostlin i živočichů.
Není také úplně jasné, jakou přírodu zde zelení chtějí obnovovat. Silurské moře? Kamenouhelné pralesy přesliček a plavuní? Nějaké druhohorní biotopy? Třetihorní subtropický les? Ledové pláně dob ledových? Čtvrtohorní krajinu s neandrtálci? Středověkou krajinu?
Možná ty otázky znějí absurdně, ale jsou položeny proto, aby si čtenář uvědomil obrovskou dynamiku a proměny přírody, které dneškem zcela jistě nekončí, ale budou pokračovat dál do budoucnosti, ať se to komukoli líbí nebo nelíbí. Proto je "obnova přírody" naprosto prázdný pojem, který může být naplněn čímkoli, třeba i pláněmi holých kamenů, skal a škváry, které zde také byly - v době před vznikem života (a pár atomovek by naplnění této vize s přehledem zvládlo).
Nehledě k tomu, že "obnova přírody" podle ekologů zpravidla dopadá na krajinu, její obyvatele a její přírodu naprosto katastrofálně. Devastace Šumavy to ukazuje zcela jasně. Devastace Českého Švýcarska požárem, živeným "ekologicky" ponechaným dřívím v lese, také. Lze jistě očekávat podobný negativní dopad zřízení CHKO Kokořínsko. Samozřejmě je třeba se děsit následků připravovaného a vládou vší mocí protlačovaného vyhlášení CHKO Soutok, proti vůli místních obyvatel, kteří budou ekonomicky silně poškozeni.
CHKO vždy znamená pro místní obyvatele naprostou katastrofu, výrazné omezení ekonomických aktivit, a to i těch které jsou prováděny na pozemcích v jejich vlastnictví, velice často je omezen i jejich pohyb na cosi srovnatelného s vycházkami z vězení první nápravně výchovné skupiny. Podobně katastrofální je i dopad na jakékoli návštěvníky, takže atraktivita oblasti pro rekreaci i turistiku je výrazně snížena. Negativní dopad na zde rostoucí rostliny a žijící živočichy byl zmíněn výš, nesmyslnost CHKO je popsána komentářem k následujícímu bodu.

02 Důsledná ochrana přírody na 10 % území
Zcela jistě naprostý nesouhlas. To, co pokrývá plochu našeho státu, je kulturní krajina. Ta tu začala vznikat od okamžiku, kdy sem nastoupili první lidé. Dalším zlomem byla neolitická revoluce, od níž se krajina začala obohacovat zhruba do čtverce komponovanými poli v blízkosti lidských sídel. Na přelomu doby románské a gotické (zhruba v době, kdy Přemyslovci postupně získali královský titul) se pole přeměnila, v návaznosti na změnu techniky orby (pole již nebylo nutno orat dvakrát, podruhé napříč první orbě, čemuž vyhovovala jeho co největší podobnost čtverci), na dlouhé "nudle", které přetrvaly až do dvacátého století, kdy začal probíhat proces sjednocování polí do větších a kompaktnějších celků (do něj ještě zasáhla kolektivizace). Stejně se měnil, v návaznosti na techniku rostlinné výroby i změny klimatu, i rozsah obdělávané půdy. Nejdříve byly obdělávány černozemě, později, zejména v souvislosti se středověkým klimatickým optimem, se lidé dostávali i na půdy s nižší bonitou a ve vyšších polohách. Chladna na konci středověku tento proces částečně zvrátila, nicméně oteplení v 16. století vedlo opět k expanzi lidských sídel i hospodářské činnosti do podhůří a na vrcholky nižších pahorkatin a vysočin. I "panenská" příroda na většině území Šumavy a v nižších polohách Krkonoš, Krušných hor i Jizerských hor (a dalších) vznikla později na polích a pastvinách, opuštěných v průběhu "Malé doby ledové". Tento proces proběhl i na prakticky celé ploše Drahanské vysočiny i Českomoravské vysočiny. Jak tedy můžeme chránit "přírodu", když ji vlastně nemáme? Tolik o smysluplnosti "obnovy přírody" i tvorby CHKO, budovaných ve zpustošené kulturní krajině, nemající prakticky žádný vztah k tomu, co v ní existovalo před nástupem lidské hospodářské činnosti.

03 Silná krajina = silná ekonomika: Investice do půdy, vody, venkova i měst
Tohle je snad takový nesmysl a soubor protimluvů, že ho ani nemá cenu komentovat. Není ani definováno, co to znamená ono "silná", protože pod tím si může každý představovat cosi úplně odlišného od představ ostatních lidí.

04 Přirozené řeky
"Přirozené řeky" jsou nebezpečný nesmysl. I u nás za posledních povodní zemřelo několik lidí v důsledku toho, že zelení zločinci blokovali a blokují výstavbu protipovodňových hrází, polderů a přehrad.
Ve Španělsku v téže době, v důsledku likvidace protipovodňových přehrad, měli podobných obětí víc než šedesát.
Naopak, vodní toky je nutno zabezpečit tak, aby nemohly ani při povodních napáchat škody, a na zelené, bojující proti tomu, je nutné hledět jako na veřejného nepřítele.
Opět je třeba vycházet z toho, že tok řek je u nás ovlivňován lidmi už někdy od počátku středověku (a v řadě lokalit i od dřívějších dob), takže "přirozené řeky" našich ekologů jsou v reálu cosi mezi bazénem a akváriem.

05 Odolné a udržitelné zemědělství
Přímo geniální snůška nesmyslů ve čtyřech slovech. To se snad ani komentovat nedá.

06 Adaptace a mitigace změny klimatu v lesích
Je mi líto, buď budeme provádět boj "proti klimatu", nebo se budeme přirozeným změnám klimatu přizpůsobovat (což zahrnuje i tu mitigaci). Problém vidím v hysterickém a po věcné stránce naprosto nesmyslném "boji za klima", prosazovaném zelenými.

07 Reforma územního plánování
S lítostí musím konstatovat, že jde o nic neříkající blaf. Reformovat územní plánování můžeme jistě stovkami až tisíci způsoby a zdaleka ne všechny budou přínosné. Za přínos by jistě normální lidé považovali zablokování možnosti, aby do těchto věcí mohli kecat pologramotní a často záměrně škodící ekologičtí aktivisté, ale takovou reformu asi Zelený Kruh nebude mít na mysli.

08 Modernizace energetiky - rozvoj OZE pro bezpečný odklon od uhlí
Opět je mi líto. OZE, především fotovoltaika a větrníky, jsou naprosto bezcenné a energetice jen škodí. Tyto vlastnosti jistě nemají vodní elektrárny (proto by se ani neměly k OZE počítat), protože mohou být zapínány a vypínány dle potřeby a dokonce mohou být použity k akumulaci nadbytečné energie (formou přečerpávání). Nic z toho neumějí ani FV ani větrné elektrárny, právě proto jsou zcela bezcenné. Fantasmagorie se "zeleným vodíkem" je třeba odmítnout pro zoufalou neúčinnost jeho výroby, technologickou obtížnost a vysokou cenu jeho uskladňování. Vysoce rizikové jsou rovněž úniky vodíku do ovzduší, kterým nelze zabránit. Místně mohou vést k destruktivním explozím. Celkově rozptýleny v ovzduší vedou k destrukcí faktorů, odstraňujících odtud silně skleníkový metan (ač vodík sám skleníkový není, touto cestou skleníkový efekt zvyšuje) a jako "bonus" destruují ozónovou vrstvu (tedy, vodík mimo jiné negativní dopady ohrožuje lidi i rakovinou kůže).
Odklon od uhlí je naprosto jasný, ono časem dojde, nicméně uhlí musí být nahrazeno zdrojem o stejných vlastnostech (tedy produkce energie dle potřeby a o vysoké hustotě primárních zdrojů), což mohou splnit jedině jaderné bloky. Přechod z uhlí na pálení zemního plynu je z hlediska produkce skleníkových plynů kontraproduktivní, protože menší produkci oxidu uhličitého hyperkompenzují technologicky neodstranitelné úniky silněji skleníkového metanu při těžbě a transportu. Tento jev by omezila těžba břidličného zemního plynu na našem území a jeho spotřebování, např. v paroplynových elektrárnách, co nejblíže místa těžby. Tomu ovšem ekologové zuřivě brání.
Teoreticky by mohly být stavěny sluneční tepelné elektrárny (uskladňující tepelnou energii např. výhřevem písku nebo vhodné horniny), ale provozováním této technologie se nedá vydělat na dotacích (protože je komerčně rentabilní), a tak ji ekologové zavrhují, přestože se svými vlastnostmi blíží vodní energii (teplo lze spotřebovávat dle aktuální potřeby a dokonce i primárně sluncem vyhřívaný zásobník energie by se při nadbytku elektřiny dal touto energií, bude-li jí nadbytek, přitápět, a to s podstatně vyšší efektivitou, než jakou představuje elektrolýza vody na vodík). Navíc zde nejsme omezeni kapacitou vodních a přečerpávacích elektráren, která je v důsledku kulturnosti naší krajiny i přítoku vody do ní silně omezená, takže není principiální problém takovýchto zdrojů nastavět na našem území dostatečné množství.
Pochopitelně, větrníky tu jsou někdy od středověku, či dokonce starověku, fotovoltaika od přelomu 19. a 20. století, takže se nejedná o nic moderního.

09 Spravedlivá transformace a řešení energetické chudoby
Dovoluji si konstatovat, že na spravedlnost budou mít lidé rozličné a vesměs protichůdné názory. "Energetická chudoba" bude nejlépe vyřešena tím, že se přestanou vykrmovat parazité, "bojující za klima", od provozovatelů a budovatelů dotovaných OZE po spekulanty s emisními povolenkami (ty je třeba bez jakékoli "náhrady" zrušit). Pak bude energie opět levná a "energetická chudoba" zmizí jak sníh na jaře.

10 Udržitelná městská mobilita
Nesmysl. Ekologické aktivity jsou v podstatě v těžkém konfliktu s mobilitou obyvatelstva obecně.

11 Ochrana zvířat do Ústavy
Systémová pitomost. Ústava je pro občany, ne pro zvířata. Opravdu není důvod si něčím takovým zaplevelovat právní řád.

12 Udržitelná živočišná výroba a spotřeba
Vzhledem k tomu, že ekologové bojují jak proti živočišné výrobě tak i proti spotřebě, je zřejmě v tomto kontextu "udržitelnost" jen synonymem pro "likvidaci".

13 Ochrana divokých zvířat v zájmových a dalších chovech
Naprosto ne, čím méně možností budou mít zelení bolševici a nacisté zasahovat do privátní sféry občanů, tím lépe. Navíc kdykoli v historii takováto "ochrana" vedla ke zkáze těchto chovů a často i smrti zvířat. Asi nejlépe známý je případ násilného a nesmyslného utracení populární (na internetu) zemní veverky ochranářskými úředníky, orientovanými na Demokratickou stranu USA, který sice přihrál zcela jistě řadu hlasů Trumpovi, ale ukázal rovněž, a velmi názorně, podstatu takové "ochrany", jakou Zelený Kruh prosazuje.
Zelené organizace prosadily restrikce drezůry zvířat, tedy něčeho se značnou kulturní a obecně civilizační hodnotou. Bylo konstatováno, že v důsledku poprznění našeho právního řádu touto zvrácenou legislativou již nikdy nebude možné natočit nějaké ekvivalenty či remake známých, oblíbených a vysoce ceněných filmů, jako "Cirkus bude!" či "Šest medvědů s Cibulkou". Leda bychom od těchto zvráceností náš právní řád vyčistili.

14 Lepší podmínky záchranných stanic pro divoká zvířata
Tohle jediné z uvedeného programu dává jakž takž smysl.

15 Klimatická politika (evropské a mezinárodní závazky)
"Klimatická politika" je nonsens. Změny klimatu nejsou antropogenní a nesouvisejí s antropogenními emisemi oxidu uhličitého. Jediné rozumné řešení je, celou tuto nesmyslnou a šíleně drahou agendu zrušit. A parazité z ní žijící, pokud se nedokáží uživit poctivě, tak ať jdou vybírat popelnice.
Je třeba se přizpůsobit tomu, že nad našimi hlavami přiložili do slunečního kotle. Zatím ani přesně nevíme, kdy se tak stalo, a co to způsobilo, protože cesta slunečního fotonu z místa vzniku na povrch hvězdy, z něhož odlétne do vesmíru, a když se trefí, zahřeje naši planetu, může trvat kolem dvou milionů let (není to let fotonu ve vakuu). Také není úplně jasné, zda se zvedl před těmi dvěma miliony let výkon "kamínek" v centrální části Slunce, nebo zda se třeba nezvýšila propustnost vrstev nad nimi, a tím nedochází ke zvýšenému vyletování fotonů ze Slunce. To druhé může nastávat v souvislosti s přechody harmonických a chaotických pohybů středu Slunce vůči těžišti sluneční soustavy, které koincidují se střídáním období vyšší a nižší sluneční aktivity, promítajících se do teplých a chladných období zemského klimatu.
Výzkum tohoto jevu ošklivě páchne prací, takže není nic atraktivního pro IPCC a jiné předstírače vědecké práce. Nicméně i kdybychom příčinu znali, je krajně nepravděpodobné, že bychom ji mohli ovlivnit (zejména ne, když tyto jevy mají tak dlouhou latenci). Peníze a prostředky, nyní splachované do WC s nápisem "boj za klima", je třeba nekompromisně přesměrovat na boj za přizpůsobení se klimatické změně.

16 Evropské fondy
Evropské fondy jen deformují tržní prostředí a ničí ekonomiku. Je třeba drasticky omezit odvody do EU (jen aby měli bruselští úředníci na kafe) a fondy zcela zrušit. My sami nejlíp víme, co potřebujeme. Vzhledem k tomu, že EUrofondy jsou s to zařídit jen rozhledny v údolích, vodní parky beze zdroje vody, cyklostezky odnikud nikam a podobné bezcenné nesmysly, nejsou naprosto žádným přínosem.

17 Prevence vzniku odpadů
Nesmysl, i zcela přírodní procesy jsou odpadové. Důležité je spíše využití oněch odpadů, čemuž ekologické organizace spíš brání. Přitom právě to je v přírodě velmi rozšířený jev. Naše tělesná teplota je dána v podstatě odpadovým teplem vzniklým metabolickými procesy v našem těle. Fotosyntéza patrně vznikla jako využití energie, uvolňované při regeneraci pigmentu, chránícího klíčové části buňky před světlem (tedy jakési "recyklaci odpadu"). A v biosystémech platí, že co je odpad pro jeden organismus, je atraktivní surovina pro jiný (případně jiné).

18 Výrobky bez toxických látek
Opět nesmysl. Už pralidé vytvářeli toxické výrobky. Stačí razantněji grilovat maso na ohni (opálené kosti z tábořišť prvních lidí v Evropě i na našem území ukazují, že se to dělo) a vzniknou v něm přinejmenším polyaromatické uhlovodíky. Mimochodem, jeden z nejsilnějších známých karcinogenů, karcinogen Q, je standardní součástí kůrky chleba (a je přítomný i v jiných druzích pečiva).
Druhou věcí je, že jedovatá jsou i některá "éčka", která se běžně v potravinách vyskytují, nebo jsou do nich záměrně přidávána. Smrt může vyvolat i např. vitamín A nebo vitamín D, vitamín E může vyvolat i potrat (pochopitelně, v dávkách nad úrovní doporučených), dokonce i kuchyňská sůl je podezřelá z podílu na vzniku některých typů hypertenzní choroby (vysoký krevní tlak), přičemž "bezpečná" denní dávka není v podstatě známa, a dokonce byla tato látka ve větším množství používána jako prostředek k popravě (v Číně). Toxická je také spousta koření. A když jsme u toho, tak i např. v pravých hřibech se dají najít, byť v nepatrném množství, toxiny, které vcelku spolehlivě, při absenci opravdu razantní léčby, usmrtí konzumenty Muchomůrky hlízovité (zelené).
Tyto faktory se jistě musejí hlídat, aby nedošlo k překročení dávky těchto látek, při němž se překlopí z faktoru zdravotně neškodného či prospěšného na faktor zdraví (či život) ohrožující, ale to je práce pro odborníky, od lékařů až po potravinářské technology, a ne pro naprosto nevzdělané zelené aktivisty.

19 Zapojování veřejnosti do rozhodování a spolupráce s nevládními organizacemi
Veřejnost a nevládní organizace (zcela jistě ty s politickým, vč. ekologického, programem) jsou v podstatě antagonisté. Spolupráce mezi nimi možná není.

20 Efektivní a víceleté financování veřejně prospěšných činností
Není shoda o tom, co je to "veřejně prospěšná činnost". A na tom to nutně bude váznout, protože podpora některých typů činností může vést i k přesunu volebních preferencí a sestavení vlády jinými stranami. Další věcí je, že tohle už páchne komunistickými pětiletkami či nacistickými čtyřletkami.

Takže vidíme, že to, co ekologové navrhují, se buď zcela míjí s realitou, nebo to jsou, s jedinou výjimkou, aktivity jednoznačně škodící tomuto státu i jeho občanům. Na členy Zeleného kruhu si tedy musíme dávat bedlivý pozor. Jejich program známe a bude třeba bedlivě sledovat, zda se nějaká "no name" politická strana neuchopí realizace alespoň některých. Pro mě je tento program jasnou pobídkou hlasovat pro nějaký z politických subjektů, které mají spíše program opačný.