Popíjení v Sanánii

Žily byly dva státy, Sanánie a Samaritánie. Oba státy měly republikánské zřízení a moudré parlamenty, dbající především blaha občanů. Z toho důvodu se oba parlamenty rozhodly omezit konzumaci alkoholu, metly lidstva a příčiny řady fatálních chorob. Lobby výrobců a distributorů konkurenčních látek, od nikotinu po heroin, se na tomto rozhodnutí zcela jistě nijak nepodílela...
Protože obě země byly prakticky stejné, lidé v nich hovořili stejnými jazyky a nedávno obě vznikly rozdělením společného státu, bylo politicky nanejvýš nevhodné, aby zákonná úprava Sanánie kopírovala zákon v Samaritánii a naopak.
Z tohoto důvodu se moudří zákonodárci Sanánie rozhodli, že protože je zdraví na prvním místě a protože alkohol zdraví škodí, budou ho moci konzumovat pouze zcela zdraví lidé. Tím bude zároveň ošetřena i situace, kdy alkohol někomu začně zdraví poškozovat. Pak se prostě k alkoholu (legálně) nedostane. Z tohoto důvodu byl vydán v Sanánii zákon, že alkohol mlůže být vydán v restauraci nebo v obchodě pouze tomu, kdo je stoprocentně zdráv a doloží to lékařským osvědčením, ne starším než jeden rok.
Rovněž moudří zákonodárci Samaritánie vyšli z toho, že alkohol je schopen přinést obluzení, úlevu od žalu a strastí. Není tedy dobré jej odepírat lidem, kteří takovouto úlevu objektivně potřebují. Z tohoto důvodu přijali zákon, podle něhož v restauraci nebo obchodě dostane alkohol pouze ten, kdo přinese lékařské potvrzení, že je na smrt nemocen.
Je pochopitelné, že spotřebu alkoholu a její odezvu na zdraví obyvatel sledovaly jak národní, tak i nadnárodní zdravotnické organizace.

Jaké byly výsledky
Vzhledem k tomu, že mezi světovou zdravotnickou veřejností nebyly běžně známy rozdíly v zákonodárství Sanánie a Samaritánie, dvou státečků kdesi na periferii toho, co si říkalo "civilizovaný svět", byly výsledky zdravotnických staistik šokujícně rozdílné.

Legální spotřeba alkoholu a zdraví
V Sanánii byla spotřeba alkoholu spojena se všemi možnými ukazateli pozitivního zdraví. V závislosti na spotřebě alkoholu narůstala průměrná délka dožití (1) a podobné ukazatele. Naopak, ukazatele negativního zdraví od standardizované úmrtnosti (2) až po asociaci se závažnými chorobami zde byly velice nízké.
V Samaritánii bylo vše prakticky přesně v opačnéím gardu. Spotřeba alkoholu byla s ukazateli pozitivního zdraví korelována vysoce a statisticky významně negativně a naopak pozitivně, opět s vysokou mírou statistické výzmamnosti, byla korelována s ukazateli negativního zdraví a výskatem závažných chorob.
Jednodušší to měly státní orgány v Sanánii, které snadno pomocí samaritánských statistik dokazovaly prozíravost zákonodárců. Naopak samaritánijské státní instituce začaly mít problém s tím, že odepírají občanům něco, co je podle statistik sousedního státu vysoce asociováno s pozitivním zdravím, a tedy je schopno zabránit vzniku závažných nemocí.
Statistiky Samaritánie i Sanánie byly velice často citovány prakticky všemi, kdo chtěli nějakým způsobem zasahovat do legislativy týkající se alkoholu. Sananijské statistiky se staly biblí těch, kdo tuto legislativu chtěli liberalizovat a zavádět taková opatření, která by potenciálně i reálně vedla ke zvýšení konzumace alkoholu. Samaritánijské statistiky se naopak staly poutním místem všech, co by spotřebu alkoholu co nejvíce omezili a nejraději zcela zakázali.


Poznámky:

(1) Průměrná délka dožití je ukazatel, který stanovuje, při jaké délce života umírá 50 % členů průměrné populace, nebo jejího segmentu (např. muži, kteří v posledním roce dosáhli 65 let života). Vypočítá se proložením křivky skrze jednotlivé věkové segmenty (sub)populace (tedy něco jako "kolik procent je na živu dnešních třicátníků - z těch, co se před 30 lety narodili, jednatřicátníků atd.), u kterého věku křivka protne 50 %, zde je průměrné dožití. Populace do výpočtu vstupuje jako celek charakterizující současný stav, proto interpretace uvedené hodmnoty ve smyslu "dnes narozený se dožije v průměru tolika a tolika let" je poněkud mimo mísu, protože až toho věku dosáhne, bude úmrtnost, a tedy i uvedený ukazatel někde úplně jinde.
Někteří zvláště málo gramotní novináři pojmenovávají tento ukazatel jako "průměrný věk". Průměrný věk se jistě spočíst dá (dokonce ještě jednodušeji), ale jeho vztah ke zdraví populace, potažmo k úmrtnosti je prakticky nulový. Pokud někde najdete ve sdělovacích prostředcích "průměrný věk" a bude se vztahovat k hodnotě 60 - 80 let, půjde zcela jistě o průměrné dožití.

(2) Hrubá úmrtnost (počet nebožtíků v daném regionu / státě za rok, případně tento počet přepočtený na 100 000 obyvatel a rok) je ukazatel z hlediska charakteristiky zdraví populace prakticky bezcenný. Lze jej maximálně použít na "matení nepřítele" (3). Aby měla úmrtnost vypovídací hodnotu, přepočítává se na takzvaně věkově standardizovanou. Provede se tedy zjištění, kolik zemřelo lidí v jednotlivých ročnících a kolik žijících v těch ročnících je, a to se přepočte na populaci se standardním věkovým složením. Takto přepočítaná úmrtnost už má velkou vypovídací hodnotu. Tj. neovlivní ji např., když se v některém okrese postaví velký domov důchodců, kam budou chodit žít (a umírat) důchodci z několika okolních okresů.

(3) V oblasti "problematických" okresů v severočeském kraji vysokou úmrtnost maskoval fakt, že sem za prací přijížděli relativně mladí lidé, kteří zde také zakládali rodiny. Byly zde tedy vysoké počty mladých lidí, mezi nimiž je úmrtnost přirozeně nízká, a teprve přepočty na věkově standardizovanou ú)mrtnost ukázaly, o kolik je zde úmrtnost zvýšena oproti československému průměru.