sobota 18. května 2013

Jak to bylo s těmi komunisty?

Zcela jistě, až na pár extrémistů, bude každý souhlasit s výrokem, že demokracie je lepší než totalita. Pokud se takto podíváme na výroky, citované v článku pana Hanuše Velebného na Neviditelném Psovi: "Jak je to s pamětí národa" (http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-jak-je-to-s-pameti-naroda-dbm-/p_spolecnost.asp?c=A130515_205033_p_spolecnost_wag), tak jsou, pochopitelně naprosto nesmyslné. V podobném duchu se nesl i blog Dany Mentzlové: "Dobré stránky totalitních režimů" (http://mentzlova.blog.respekt.ihned.cz/c1-59799410-dobre-stranky-totalitnich-rezimu).
Problém spočívá v tom, že neexistuje žádná "ideální totalita" nebo "ideální demokracie". Takovéto ideální a abstraktní režimy existují pouze v platónském světě idejí, a jejich praktická realizace za těmito idejemi zcela jistě zaostává.
Proto kupující v tomto konkrétním případě a jiní lidé v jiných souvislostech (lidi brblající podobně kromě totálně hluchých už slyšel asi každý) nesrovnávají nějakou abstraktní totalitu a abstraktní demokracii, ale předlistopadový režim s režimem současným.
Současný režim o sobě sice tvrdí, že je demokratický, ale to ten předlistopadový o sobě tvrdil také, takže nějaká oficiální tvrzení koryfejů režimu jsou patrně pro hodnocení režimu zcela bezcenná. Je třeba se podívat na podstatu věci a reálně existující jevy, a zde už situace tak jednoznačná není:
Máme sice svobodně a demokraticky volený parlament (poslaneckou sněmovnu a senát), ale ten rozhoduje v současnosti jen o cca dvaceti procentech, tedy jedné pětině, platných zákonů, protože ten zbytek jsme nuceni přijmout jako direktivu bruselských úředníků, jejichž personální složení ani názory jsme schopni pouze velmi symbolicky a na teoretické úrovni (na způsob "každý se může stát z čističe bot milionářem"). Do tvorby zákonů se ještě různými cestami zapojují vrcholné soudní orgány coby "třetí komora parlamentu", opět nikým nevolená a nikomu za nic neodpovědná. Mnoho starších čtenářů by patrně dokázalo vydolovat z paměti řadu příkladů, kdy vedení KSČ v případě zjevného průšvihu nebo omylu dokázalo zareagovat rychleji a zabránit dalšímu růstu průšvihu, než bruselští mastodonti. "Moskva" i "Strana" do řady věcí kecaly méně a méně intenzívně než "Brusel", a pokud kecaly, tak v řadě případů kvalifikovaněji.
Další věcí je, že naprostá většina lidí, postižených za minulého režimu, byli ti, kteří se nějak (ať už v dobré vůli nebo z pitomosti, nebo i z odporu proti režimu) aktivně angažovali, zatímco v současné době nejrůznější negativa režimu dopadají většinou na lidi, kteří k tomu svými aktivitami nijak nepomohli. Za minulého režimu stačilo "držet hubu a krok" a pokud člověk neměl vyloženou smůlu, že si ho vyhlíd nějaký gauner, který měl současně i krytá záda (a odvahu přesvědčit se o tom, zda je má opravdu a dostatečně krytá, což ne vždy byla pravda), tak měl v zásadě pokoj. V současné době průměrný občan "neví dne ani hodiny", kdy bude okraden, přepaden, zlikvidován (občansky či profesně), velice často organizacemi, které mají "krytá záda" daleko lépe než naprostá většina gaunerů komunistických. A musí si daleko lépe a současně aktivně krýt záda, což je v řadě případů daleko více stresující, než když stačilo jen "držet hubu a do ničeho se neplést". A když si občan na tento současný stav stěžuje, tak se maximálně dozví, že podobné věci jsou nezbytnou součástí demokracie, a že má prostě smůlu, nicméně "demokracie je lepší!". A nezbývá mu než konstatovat, že zatímco za minulého režimu justice sloužila šmejdům komunistickým, v současné době slouží šmejdům prakticky jakéhokoli druhu.
Poslední věcí, kterou je nutno srovnávat, je určitý vývojový trend:
Socialismus, zejména v posledním desetiletí své existence, jednoznačně a viditelně vyhníval. Byť se v určitých konkrétních situacích choval jako ta příslovečná chcípající kobyla, v řadě jiných se poměry zřetelně uvolňovaly a zlepšovaly. Pochopitelně, hlavní roli na této skutečnosti hrál rozklad socialismu v SSSR. Účastníci "Palachova týdne" mohli vesele žertovat na téma "že třeba dnes poteče teplá", protože rozstřílení demonstrací, jaké proběhlo v srpnu 1969, a jaké by patrně nastalo i v případě, kdyby se "Palachův týden" odehrál o deset let dříve, už rozhodně nehrozilo. V těch dřívějších dobách mělo vedení KSČ k dispozici navíc možnost písknout na poplach pro "dočasně umístěná" vojska, jejichž příslušníci by milerádi vystříleli nejen demonstranty, ale i např. vojáky a policisty, odmítající do těch demonstrantů střílet. A kdyby bylo moc zle, byly tu i rakety s jadernými hlavicemi.
Právě v důsledku dlouhodobého postupného tlumení brutality režimu, přizpůsobujícího se neochotně, ale nuceně sovětské glasnosti a perestrojce, působil zákrok na Národní třídě jako "zjevení zla" a vyburcoval proto všelidový odpor. Mimo jiné i tím, jak kontrastoval se všeobecnými očekáváními spíše pozitivního společenského vývoje.
Současný režim tenduje zcela opačně. Od relativně nejvyšší míry občanských politických i ekonomických svobod někdy v polovině 90. let minulého století dochází k jejich prakticky permanentnímu omezování. V těch 90. letech začala spousta lidí nadšeně podnikat a musela tuto činnost ukončit jednak pro narůstající ekonomické a právní restrikce ze strany režimu, jednak pro stále se zhoršující právní džungli, poctivé podnikání formu živnosti téměř znemožňující. V řadě oblastí jsme se už dostali na restrikce srovnatelné nebo i vyšší, než jaké zde byly vůči osobám samostatně výdělečně činným "za bolševika", a začínáme se tomuto stavu blížit i v případě pronásledování osob s "nevhodnými" politickými názory. A existence popsaného trendu samozřejmě vyvolává i negativní očekávání do budoucnosti, která se zcela zákonitě promítají i do hodnocení současného stavu.
Když se uvedené věci dají dohromady, tak se opravdu nelze divit lidem, co říkají, že "za komunistů bylo líp", protože z určitého, výše naznačeného, pohledu mají i pravdu.

2 komentáře:

  1. Větší akceschopnost minulého (?) režimu byla dána neexistencí většího počtu center "vládnutí" jako je tomu dnes. (Vláda, parlament, soudy, prokuratura, policie, novináři různého zaměření, krajští zastupitelé, politické spolky v parlamentu nezastoupené - homosexuálové, multikulturalisté, environmentalisté atd.) Proto byl komunistický režim silnější a stabilnější.
    Dneska je větší "svoboda", protože je několik "území nikoho", která leží mezi mocenskými uskupeními. Slovo svoboda se dá klidně vyslovovat jako "entropie". Vnitřní kázeň lidí je minulými 40-ti lety vážně pokřivená*.

    No a tomuto stavu já říkám "některé atributy demokratismu". Pokud by nastala shoda mezi mocenskými centry, nastane pořádek - a totalita.
    Můžeme si vybrat.

    */ "Kdo nekrade, okrádá svou rodinu!"

    OdpovědětVymazat
  2. Mám vážné pochybnosti o tom, jestli skutečně "zcela jistě, až na pár extrémistů, bude každý souhlasit s výrokem, že demokracie je lepší než totalita". Obávám se, že spoustě lidí nevadí totalita jako taková, ale pouze tehdy, pokud je to diktatura někoho jiného než jejich.
    ---
    Hodnotit "40 let" "předlistopadového" režimu jako celek může být silně zavádějící, protože "poúnorová" totalita byla zcela jiná než "posrpnová".

    OdpovědětVymazat